OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Duše v zemi - 16. kapitola

29.10.2011 (16:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 646×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

16. kapitola - „Vážně to tak chceš?“

Dick

„Lásko, vážně mě mrzí, že jsem ti lhal… Myslel jsem, že volím menší zlo,“ hlesnu zarmouceně a dívám se, jak se ode mne stále odtahuje. Když se tak dívám zpátky, všechno mi to přijde naprosto komické! Já, zkušený lovec upírů, se zamiluju do dívky, která touží jen po upírovi a nakonec, kvůli ní, se stanu jedním z těch krvelačných potvor, které jsem dříve pomáhal vraždit… Stupidní a ironické. Když se však poohlédnu po své Des, dojde mi, že jako zabiják jsem to měl stokrát lehčí a raději bych stál tváří tvář kdejakému nenasytnému démonovi, než čelil hněvu a zoufalství své lásky.

„Měl jsi mi to říci. Vlastně nebyl důvod, proč to tajit!“ prskne trucovitě a hodí vzpurně vlasy, až jí rozprostřou po ramenou. „Takto to totiž vypadá jako…“ Utne slova a zavrtí hlavou. S dlouhým a zkroušeným povzdychnutím si lehne na postel a přehodí přes sebe deku.

„Pochop, že mi na tobě neskutečně záleží… Bál jsem se, že by tě to ještě více rozrušilo. Víš, přece, že se … snažím, abys byla šťastná. Nedaří se mi to. Promiň, jsem kretén.“ Spustím ruce a dojdu k oknu jako bez života. Tak nějak podvědomě jsem tušil, že se na to přijde, ale… nebyl jsem připravený to řešit. Nepodceňoval jsem je, ale doufal jsem, že alespoň před mou Desire budou mlčet!

„A co bude nyní?“

Nechápavě se na ni podívám. „Jak to myslíš?“

Napjatě polkne a obejme svá kolena. Když je takhle zabalená a schoulená do sebe, vypadá téměř bezbranně. Měl bych ji chránit a místo toho jsem udělal kolosální hloupost a pozval predátora přímo do domu. „No na kterou stranu se přikloníš? Na jakou stranu se přikloníte vy tři?“

Tak už mě opět hází s kluky do jednoho pytle. Dříve by mi to nevadilo, teď je to trochu upjaté a nelidské. „Já jsem přece s tebou a to nic nezmění,“ hlesnu upřímně a dlouhými obezřetnými kroky přejdu přes celý pokoj k ní a pokleknu vedle postele. Vezmu ji za ruku a jemně jí přejedu palcem po zápěstí. „Mike už si také vybral, zůstane s Miou. Ona mu … vyhovuje.“ Nenacházím správný výraz pro jejich vztah, který je založený na sexu a nesmyslných choutkách, které se mi dostávají pod kůži. Ovšem za nic na světě bych to Desire nepřiznal. „Za Balla mluvit nemohu… Ten bude muset odejít. Byla hloupost zkoušet ho změnit,“ ušklíbnu se smutně. Ztrácím svého kamaráda. Opět! „Ale já … jsem jenom tvůj.“

„Takže už žádné zabíjení?“ Trhne sebou při tom slově a já tuším, jak moc ji to děsí.

„Já nezabíjím… Nikdy jsem v tom nebyl dost dobrý. Vždy to měl spíše na starosti Mike, já byl dobrá a rychlá návnada. Bylo mi příjemnější za ostatní nasazovat krk, měl jsem o ně obavy… Mike byl vždy dost agresivní a roztěkaný a Cristoball, věř nebo ne, byl mírumilovný a obvykle plný nervozity, takže to občas zvoral. Pak to bylo na mě… Na posledy jsem je oba viděl několik hodin před tím, než mě objevila Mia. Rozdělil nás cizí upír a bylo to… pro mě skutečně těžké. Byli jako moji bratři,“ obrátím k ní oči, ale nezdá se, že by mě pochopila. „V tomhle domě se zabíjet nebude, dokud … Di nepopadne krvelačná touha,“ ušklíbnu se ve snaze trochu zmírnit napětí mezi námi.

„Bojím se Cristoballa, bojím se, že ublíží Diance nebo dvojčátkům…“

„Nemám obavy o Di… Věř mi, že po ní nepůjde. Spíše se mu zalíbila … Charmed,“ zamrčím se a Desire mi úzkostlivě stiskne prsty. „On má … slabost pro holčičky, jak se zdá.“

„Cože má?!“ Desire rozšíří oči úžasem. „Chceš i říct, že jsi sem přivedl pedofila?“ Hlas se jí chvěje a duhovky jí opět plavou v slzách. „A co se dozvím dalšího? Že ty a Mike jste mu sháněly holčičky na hraní?!“

Zavrtím hlavou. Pochopila to špatně! „On takový nebyl, Desire… Muselo to být něco potlačovaného, co v něm upíří hravost prostě zhodnotila. Navíc bych ho nepopsal jako pedofila… Jde spíše o maličko zvrácený otcovský pud.“ Povzdychnu si. „Kdybych to věděl, tak bych ho sem nepozval… Víš přece, že mám dvojčátka strašně moc rád a nechci, aby se jim něco stalo!“

„A to má být jako omluva? Že takový dříve nebyl? Víš, co se může stát?! Může ublížit malé!“ vychrlí na mě a trhavě se rozbrečí. „Co kdyby … to byla naše dcera, ke které by choval mírně zvrácené otcovské pudy?! Dokážeš si to vůbec představit?“odstrčí mě od sebe a zabalí se, abych k ní nemohl.

Beztak ji třesoucí stáhnu do své náruče, i když se brání. Zlíbám jí z tváří slzy a houpu s ní ze strany na stranu, abych ji utišil. „Jsem z toho stejně vyděšený jako ty, ale Charmed má Chestera a Di a ti by ji nedali za nic na světě. Navíc, Chester má v sobě krev toho nejhoršího upíra, jakého jsem poznal a Di by z fleku mohla být jeho následovníkem, jaké má … násilnické kouzlo a zvrácenou touhu po brutalitě. Ubrání své děti.“

Pomalu se v mé náruči uklidňuje, ale stále se tváří tak nešťastně, zatímco na mě pohlíží prázdnýma smutnýma očima. „Možná bys mě měl také proměnit…“ zamumlá a já ostře a nesouhlasně zavrčím. „Abych se uměla bránit, kdyby přišel!“ Skousne si ret.

„Miláčku, to není třeba!“ zamračím se. Nechci, aby se proměnila… Mám obavu, že by mohla pozbýt svou krásnou lidskou povahu, svou duši. Nechci ji mrtvou, chci ji živou. „Postarám se o tebe, nemusíš se bát. Pokud je malý také člověk, mohla by mu proměna ublížit.“ Poukážu na nebezpečí, které nejsem ochotný přejít. „Já budu neustále s tebou. Jsem tvůj osobní ochránce. Budu tě … rozmazlovat a chránit,“ vrním jí do ucha. U Desire láska a bezprostřední city nikdy nezklamaly. Jsem rád upřímný a zkaženě lidský, jak by řekl Cristoball. Nevadí mi, že jsem jiný, ba naopak! O to je to lepší. Stále jsem to já, jen o několik šikovných vlastností bohatší. Vylepšený Dick…

„Kéž by byl upír,“ fňukne a utře si mokré oči. „Chápeš, že … já v tomhle stavu nemohu zůstat, pokud budu člověk? Pokud náš syn bude člověk? Nepřežil by tu ani minutu Ani kdybys udělal první a poslední nezabráníš pohromě.“

„Tak málo mi věříš?“ Zadívám se na ni důležitě až na chvíli ustrne. „Nebýt Balla, tak to tu není až tak nebezpečné,“ zalžu tiše. Druhým nebezpečným predátorem je její vlastní sestra, která svými výkyvy a přemrštěností dokáže vykostit i toho nejdrsnějšího upíra. Je schopná v nestřeženou chvíli, když ji chytne šílenství a chtíč, ublížit nejen sobě, ale i nám. „Ty i malý budete v pořádku. Di přece byla také člověk a kdyby nebylo té nešťastné proměny, zůstala by jím.“ Lehce vpustím do vzduchu své feromony a pevněji ji obejmu. „Copak se se mnou necítíš bezpečně?“ hlesnu podmanivě a svůdně jí skousnu spodní ret, až slastně povzdychne.

„Ne, Dicku…“ zavzdychá. „Něco jsi mi přece slíbil.“ Omámeně zvrátí hlavu a zamžiká hustými řasami.

„Slíbil jsem, že tě budu chránit, milovat a rozmazlovat.“ Polibky zdobím její klíční kost až ke krku. „Copak takhle … nejsi šťastná, když víš, jak moc tě zbožňuju?“ Položím ji do měkkých peřin a kolenem jí od sebe oddálím stehna, abych ulehl mezi její nohy. Trocha … sexu by neuškodila. Stáhnu feromony a něžně se jí zadívám do očí. „Co trochu něžné lásky?" Snažím se potlačit to jiskření a chtíč, ale… Kurva, vždyť já jí tak moc chci!

„Pokud se chceš milovat, tak budu potřebovat trochu tvého jedu,“ zašeptá zastřeně a nakloní krk na stranu, až mě slastně bodne nejen v žaludku, ale i v slabinách. Olíznu její hrdlo a žádostivě zavrčím:

„Rád ti dám do těla pár kapek tekuté lásky.“

Jemně líbám křivku jejího krku a rozmazluji horkou poddajnou kůži, zatímco se pode mnou zcela uvolňuje. Když svými špičáky protnu její pokožku, zasténá. Usměju se s ústy plnými té nejsladší krve. Šťastná krev se vším všudy! Ambrózie, jež nemá obdoby. Sténavě se pode mnou protáhne a zajede mi prsty do vlasů, zatímco mi tělem vychází vstříc.

„Dicku…“ zasténá mé jméno a mně se v hrudi vzedme vlna drsného uspokojení. Je moje. Nabodne se na mé špičáky, až mám touhu ji od sebe odervat a vynadat jí, že si tak ubližuje. Ten její rozmanitý masochismus mě mírně děsí. Chci se odtáhnout, ale obejme mě pažemi kolem krku a přitiskne k sobě. Samozřejmě, bez problému bych její křehkou sílu zničil a odolal, ale pokud to chce… Pokud je takhle šťastná. Ovšem, když si ublíží znovu, odtáhnu se, aniž bych dával zřetel na její držení.

„Proč to děláš?! Přece víš, že ti takhle mohu ublížit!“ Jazykem jí hojím rány, které jsou větší, než by být musely. Snažil jsem se být něžný a ohleduplný a beztak … „Musíš být opatrnější!“ Celý zachmuřený se zadívám do rozjásané tváře.

„Ale ty bys mi přeci neublížil.“ Její úsměv a nevinnost mě odzbrojí.

„Neúmyslně bych mohl,“ zamumlám a ukážu na fakt, že jsem jí díky její náruživosti mohl rozsápat krk.

Pohladí mě po tváři a políbí na rty. „Proč se zlobíš? Mně se to přeci líbí,“ zašeptá a hrubě se kousne do spodního rtu, až sprostě zalanařím. Přitiskne se ke mně krvavými ústy. „Mám … ráda ,když  … mne … hojíš,“ šeptá svůdně mezi polibky.

„Ty jsi … blázínek!“ nadávám ostře. „Takhle si přece nemůžeš ubližovat!“ probodnu ji důležitým pohledem, ale jen se zachichotá. Jakmile jí dohojím ret, dodám. „Nesmíš si takhle ubližovat,“ zavrčím a má Desire se znovu rozesměje. Křivě se usměju, potěšený její reakcí. „Nepřipadám ti dost děsivý?“ Udělám směšný obličej a ona se znovu zachichotá. Nechci jí nahánět hrůzu, chci ji přesně takhle! Rozesmátou a nebojácnou. Chci, aby byla sama sebou a klidně si mě dobírala.

„Ne, jsi ten nejděsivější upír ze všech!“ Její tón hlasu je téměř posměšný. Na důkaz všeho se přehnaně vyděsí a já se křivě usměju. „Tak a máme po erotice!“ vyprskne smíchy a se znovu nabitou sebedůvěrou mi věnuje sesterskou pusu na tvář, až zaúpím.

„Cože?!“ zavrčím na oko rozhořčeně a přitisknu se k ní tak těsně, až se rozechvěje chladem. „To mi nepovídej ani z legrace!“ dlaněmi jí zajedu pod tričko.

„Ježíši Kriste, jsi tak ledový!“ odstrčí mě od sebe.

„Ale no tak… Potřebuju zahřát!“ Nenechám se odradit a vlepím jí vášnivý polibek, až pode mnou zoufale zavzdychá. „Takhle se mi to líbí!“ zavrčím zastřeně a vášnivě ji políbím.

„Vážně?“ směje se a schválně před ním uhýbá, což se mi vůbec nelíbí. Provokuje mě a nemíní mi to usnadňovat. Pokud bych použil upíří sílu, byla by má, ale proč bych ji děsil? Proč bych to dělal? „Tak snadné to nebude,“ vyplázne na mě jazyk a odstrkuje mé nenechavé ruce, až začnu netrpělivě vrčet. „Tímhle mi strach nenaženeš!“ baví se na můj účet a když se k ní přiblížím rty, uhne a kousne mě do ruky, až sebou cuknu.

„A pak, kdo je tu sadistický upír,“ hlesnu na oko bolestně a uvězním ji pod sebou v náručí. „Nesmíš mě kousat, miláčku… Hrozně to bolí,“ postěžuju si a udělám na ni oči, až se znovu rozesměje. Ten uvolněný radostný smích je pro mne rajskou hudbou. Vycením na ni špičáky v děsivém úsměvu. „Tak kdo z nás je krvelačnější?“ Přiostřím výraz další směšnou grimasou.

„Ale no tak, miláčku…“ poplácá mě se smíchem po tváři. „Nemůžeš po každé dostat to, co tak moc chceš,“ zašklebí se a mele se pode mnou. „Pozor na malého…“ vyhekne těsně před tím, než ji láskyplně políbím. Konečně další menší záblesk jejího vztahu k mému následovníkovi.

„Neboj se,“ zavrčím zastřeně a hmátnu pod polštář, abych ho shodil na zem a my měli větší prostor pro dovádění. „Ty tu máš panenku?“ podotknu nechápavě a pustím ji.

„Dej to sem!“ vyjekne a přitiskne ji k sobě. Ta prudká reakce mě trochu překvapí.

„To nic… Klidně si ji nech.“ Opatrně ji pohladím po vlasech.

*

Chester

Protáhnu se a zamžikám očima. Slyším tiché ševelení a mumlavé hlasy. Když ztěžka otevřu víčka, protože cítím i přes zatemněná okna pálící slunce, pohlédnu na Di, Desire a Dicka, kteří se na něčem polohlasně dohadují. Di je netrpělivá a trucovitě, přímo namíchnutě zatíná dlaně v pěsti. Desire jako šedá myš klopí zrak a jemně si přejíždí po břiše. Dick je nad věcí a mhouří oči, zatímco probodává Di tím svým zvláštně důvěrným pohledem. Nakonec zašustí papír a Di svérázně a tiše začne cosi číst.  V momentě, kdy se posadím na posteli, se na mě všichni tři zamyšleně zadívají a já ustrnu, protože Diin pohled je plný zármutku.

„Co se děje?“ Pohled mi padne na zežloutlou a zakrvácenou obálku, kterou Desire třímá dlani. Di má samozřejmě přímo dopis, který nacpe svému dvojčeti neurvale do dlaně, a prkennými kroky dojde až k oknu. Ruce nacpe těkavě do kapes kalhot, které jsou zdobené četnými dírami. Její tělo se naklání zepředu do zadu, jako by se houpala. Zaklání hlavu a dech má strhaný jakýmsi tichým nářkem.

Desire k ní dojde klidnými kroky a velmi ostražitě jí položí ruku na rameno. „Dianko…“

Hned sebou trhne a vztekle se po ní ožene. „Řekla jsem ti, ať mi ksakru takhle neříkáš!“

„Jak ti je?“

„Je mi fajn!“ sykne skrze zuby a zatváří se, jako by jí někdo mučil.

„Musela jsi to sem nést nyní? Museli … jste to číst?!“ Div nezavyju. Podle Diiny reakce je mi jasné, že jeho obsah neodpovídal tomu, co se obvykle píše na rozloučenou.

„Di přistoupila na to, že ho otevřeme.“ Desire zkroušeně skrčí ramena pod tíhou zodpovědnosti, na kterou nikdy nebyla připravená.

„Neví, že by teď neměla nic takového číst!“ zavrčím polohlasně.

Její sestra se na mě nechápavě zadívá. „Myslím si, že … má právo vědět, co … maminka napsala.

„Chazzy, klid.“ Dick se své šťastné krve ihned zastane a já ho probodnu vzteklým pohledem.

„Jistě, má na to právo. Ale teď, když … je těhotná bychom jí neměli vystavovat něčemu takovému, nemyslíš?“

„Mně je dobře,“ ozve se Desire a zavěsí se do svého upíra. Diinou tváří proběhne zášť a závist, která se odrazí i v jejích vyhaslých očích. V očích se jí mihnou slzy, snad proto se okamžitě obrátí k oknu a opře se o chladné sklo, zatímco se chytí za břicho. Projde mnou panické zachvění a varovně zavrčím.

„Je ti zle?“ starám se.

„Je mi fajn!“ prskne příkře. Pohledem se zabodnu do zamilovaného páru a očima opět slétnu k tomu prokletému dopisu. Že jsem všechny věci nevyhodil, když zemřela… Nehmátnu po něm, abych si ho přečetl. Nechci vědět, co … o mně psala.

„Di, moc mě to mrzí… Určitě by změnila názor,“ řekne melodickým hlasem Dick a vjede si do vlasů, zatímco se do ní vpíjí očima. Di se obrátí a zády se opře o zeď, na rtech neutuchající sarkastický úsměv.

„Nikdy by ho nezměnila,“ sykne drze skrze zuby a v očích se jí zaleskne.

„Di!“ Desire zalapá po dechu, když se náhle její sestře, která na venek vypadá tak bojovně a silně, podlomí kolena.

„Je mi fajn!“ zavrčí ostře a zkroutí se v křeči. Ihned se k ní přiženu a chci ji chytit do náruče, když ke mně obrátí hlavu a v očích jí tane téměř hmatatelný vztek. „Ty na mě nesahej, sakra!“ Z očí jí vytrysknou další slzy a já sleduju, jak se týrá…

„Do hajzlu, co bylo v tom dopise?!“ zavrčím zoufale. Dick a Desire pomáhají Di došplhat se do postele, i když jejich pomoc striktně odmítá a tvrdohlavě se chce spoléhat jen sama na sebe.

„Maminka popisovala některé chvilky s tebou… Věděla, že jsi ji miloval,“ hlesne kajícně Desire a já surově zatnu čelist, až mi v ní zapraská. „Mluví o veliké nenávisti, kterou k tobě cítila… Varovala nás před tebou a nabádala, ať okamžitě utečeme nebo tě při první příležitosti necháme zabít, když tě potkáme…“ Di sebou při těch slovech citelně trhne a dostane ze sebe jakési zlomené zanaříkání. „Ona tě … vážně moc nenáviděla,“ polkne Desire a přitáhne svou sestru do náruče. Di se brání a trhá sebou v jakémsi panickém záchvatu, kdy se nad sebou snaží získat kontrolu. Můj snílek chřadne…

Ztěžka polknu a pevně stisknu rty. Vím, že mne nenáviděla… Co jiného bych také mohl čekat, přesto … kdybych tvrdil, že mě to nijak nezasáhlo, lhal bych. Když se na ně zadívám, je mi jasné, že tentokrát se od nikoho z nich žádné podpory nedočkám. Ani ji nečekám. Promnu si oči. „Mohli … byste odejít? Chtěl bych si s ní promluvit o samotě.“

Moje maličká zeširoka rozevře víčka a křečovitě se chytí svého dvojčete. „Myslím, že Di nechce…“ polkne Desire a pohladí ji po vlasech. Di znovu úzkostlivě zanaříká a očima přelétne rudé skvrny na zdi. Mé trofeje. Možná, že až teď jí dochází, že je to převážně krev její matky i otce…

„Možná bys teď měl jít, Chazzy,“ houkne chápavě Dick a probodne mě přemýšlivým pohledem. „Měl bys nechat Di, aby se trochu uklidnila.“ Vypadá, že je z celé situace stejně zoufalý jako já.

„Vážně to tak chceš?“

Moje maličká ani neodpoví, jen odvrátí hlavu na stranu, což je až moc výmluvné. Zhluboka se nadechnu, otočím na patě a vyjdu z naší ložnice, kde je atmosféra, která … by mi dříve vyhovovala. Těšila mne. Ale nyní? Jsem ztracený, zoufalý a sám. Ani bych o tom přemýšlel, tak mě mé kroky vedou do knihovny, kde se svezu do koženého křesla a zádumčivě zavrčím, zatímco zakloním hlavu. Tupě zírám do stropu a necítím nic. Jen podivnou prázdnotu. Sáhnu na stůl a pevně v dlani sevřu láhev upíří skotské, abych to prázdné místo něčím zaplnil…

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Duše v zemi - 16. kapitola: