OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Duše v zemi - 3. kapitola

14.10.2011 (15:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 901×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

3. kapitola - „Seš fakt případ, Oskárku.“

Chester

„A kurva,“ zasténá Dick zoufale, když uvidí dvojčata ve dveřích. Jedna černovlasá dívka pofňukává a bezmocně probodává Dicka pohledem, zatímco ta druhá se tváří jako mučitelka jehňátek. Dlaně má zatnuté v pěst a z hrudi se jí dere zvučné a neblahé vrčení. V očích se jí blýská krvelačnost a upíří chtivost.

„Tak vy tu máte ty pipiny dvě? A obě jsou v posteli stejně nešikovný?“ Udělá Angela pobavený kukuč a evidentně si to nebezpečí neuvědomuje.  Odstrčím ji směrem k tomu volovi, co ji sem přivedl.

„Dex si tady přivedl slečnu,“ zamumlám. „Zrovna se … rozhodujeme o jejich dalším osudu,“ řeknu, jako by se nic nedělo, protože ono se také nic neděje, ale nedělám si iluze, že to dvojčata vezmou v klidu.

„Pojď a ukážu ti, co jsem zač, ty bezcenná děvko!“ zavrčí Di bouřlivě a přijde o dva kroky blíže jako šelma, co se připravuje ke skoku. Nemám z toho dobrý pocit. Šlehá po mně ohnivým pohledem a zuří. „O osudu už je rozhodnuto! Dexi, ty táhni!“ zařve běsnivě. „A ty pojď blíž, něco uvidíš!“ vycení afektovaně špičáky a celá se napne.

„No tak dost…“ V posledním okamžiku svou maličkou chytím, aby se na tu zrzku nevrhla. „Nech toho. Všechno se dá … přeci vyřešit v klidu.“ Lehce se zamračím a mrknu po Dickovi, který stáhnul Desire k sobě na klín a i přes její protesty jí něco šeptá do ucha. Kéž by Di občas raději brečela, než křičela…

„Sakra, klid je na hovno!“ Trhne sebou moje maličká. „No tak, přece by ses nebála, ty couro!“ zavrčí roztodivně v Oskarovském klidu, až mi po zádech přeběhne mráz. „A ty mě pusť! Si tady s ní užíváš a oni ti u toho dělaj garde nebo co?!“ Celkem zbytečně se mi snaží vymanit, protože já ji v tuto chvíli nepustím ani za nic. Ostře se na ni zadívám a ušklíbnu se.

„Kdybys tohle raději předváděla v posteli a ne tady." Zašklebím se na ni, abych ji na chvíli zmátl a pak, když vidím její měnící se výraz v obličeji, zapojím všechny smysly do soustředění se na dávku feromonů, protože mi je jasné, že jinak ji odsud nedostanu. Zakolísá v kolenou a zavrtí zoufale hlavou.

„No tak lásko," zašeptám podmanivě a pohladím ji po tváři. Blýsknu očima a přece jen se mi evidentně daří nějaké feromony ze sebe vydolovat. Po chvíli se začnu škodolibě usmívat, protože zjistím, že to na Di zabírá v plném rozsahu. Di se mi v náruči pomalu oddává. Kdybych ji nedržel, už by upadla na zem, protože ji nohy nenesou. Zamilovaně se usmívá a oči jí zmateně září. Propíná se v mém objetí, sténá a šeptá mé jméno jakýmsi choulostivým tónem. Líbí se mi, když je mi takhle odevzdaná. Moc se mi to líbí. Ta její náhlá bezbrannost a uchvácenost mou osobou. Lehce s ní pak zvládnu manipulovat. Zmateně přivírá víčka, zatímco ji k sobě pevně tisknu.

„Báječný, Chazzy!“ Dexter teatrálně zatleská. Prudce se na něj otočím a zavrčím:

„Ty raději vypadni!“ Doporučím mu. Vezmu Di do náruče a společně s Dickem a její sestrou zamíříme k ložnicím. „Pak to dořešíme…“ zamumlám směrem k Dickovi, který se snaží utišit svou Desire. Zalezu do ložnice a zavřu za námi dveře. Svou maličkou položím do postele a čekám, až se trochu vzpamatuje. Snad s ní pak bude kloudná řeč. No a pokud nebude, tak… hold bude následovat další dávka feromonů. Ještě štěstí, že ta neschopnost používat je, byla tak krátkodobá!

Di se ze svého transu probere až po několika minutách s hrubým zavrčením. Propne se na posteli a prsty si vjede do vlasů, když zmateně a rozčileně těká očima do tmy. Když se prudce posadí, uvidím její vyceněné špičáky a zuřivý výraz v obličeji.

„Kde je ta kurva?!“ Upíří chtíč a krvelačnost z ní přímo čiší a tak ji lehce omámím další dávkou feromonů, až bezmocně zasténá a znovu padne hlavou do polštáře. Když se opět probere, zoufale zasténá:

„Chestere! Sakra!“ Zabloudí ke mně očima. Sedím v křesle a na rtech mi pohrává pobavený úsměv spokojeného upíra. Jsem rád pánem situace a ona mi to tak snadno umožňuje! Zírám na ni s veškerým hříšným chladem uvnitř svého těla, abych jí ukázal, že nemám náladu si hrát!

„Co se sakra stalo?“ zakňourá a chytí se za hlavu.

„Vyšilovala jsi, opět, tak jsem tě musel maličko zkrotit,“ zavrčím svůdně a tvář mi protne majetnický škleb. Dál potěšeně sleduju, jak se snaží vymanit z vlivu feromonů, které na ni lehce pouštím, aby byla klidná. Nikdy se jí nepodaří to prolomit. Vždycky bude moje!

„Ty seš fakt hnusnej, sakra!“ zavrčí omámeně. „Co si tam s ní dělal?!“ hlesne dutě a položí si hlavu na polštář.

„Já nic. Přeci jsem ti říkal, že si ji přivedl Dexter. Jen jsme se je s Dickem snažili vyhodit, ale ta malá je miloučká.“

„Kdybys mě tak blbě nepacifikoval, už by tak čilá nebyla,“ ušklíbne se drze a oči jí zajiskří. Znovu do vzduchu vypustím další dávku feromonů, až útlocitně vzdychne. „Proč jsi jí vykládal, že jsem v posteli nešikovná?“

„To jsem nikdy neřekl. Už jen proto, že to není pravda. A kdyby to pravda byla, rozhodně bych se tím nechlubil.“ Zašklebím se a přestanu na ni působit svou vůni. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet dál. Ostatně, omotat kolem prstu si ji mohu kdykoliv se mi zamane.

„Už ten Dex s tou … courou vypadnul? Jak dlouho jsem sakra v limbu?“ Pohledem se otočí na děti, které spokojeně chrupkají.

„Nevím, zda už odešli. Nedržím tě tu moc dlouho a neboj se, žádné znásilňování pod vlivem feromonů neproběhlo.“ Vášnivě si skousnu ret, až Di zajiskří očima a šedé duhovky protne zvrácená touha. Přijdu k ní blíž, posadím se na postel a stáhnu ji do svého náručí, až se oklepe a přitiskne se ke mně.

„Není to vůbec fér… Proč to na mě působí ještě hůř, než když jsem byla … člověk? Jsem přece … upír, no. Sakra, neměl bys na mě mít takovej vliv!“ Rozkošně prská a stěžuje si. Ovšem, když se podívá do mé rozzářené tváře, uštěpačně se ušklíbne a obviní mě: „Tobě se to líbí, že jo?!“ Pánovitě se usměju a blýsknu očima.

„Nelíbí…“ hlesnu konejšivě. „Jak tě něco takového mohlo vůbec napadnout?“ Provokativně se na ni zazubím a schválně lehce zamořím vzduch. Kochám se pohledem na její protáčející se panenky.

„Sakra!“ zaskučí. „Já to chci taky umět! Já tě chci taky ovládat!“ fňukne na oko a schoulí se u mě. „Takhle si se mnou můžeš dělat, co chceš a to fakt není fér!“ Zadívá se mi sarkasticky do tváře a dodá: „Mně by se taky líbilo, kdybys mi byl tak odevzdanej a na milost… Ale já bych toho samozřejmě vůbec nevyužívala.“ Zatváří se tak andělsky, že se rozesměju.

„Ty už máš těch schopností dost a ovládáš mě jimi dostatečně,“ usyknu slastně, když se dotkne mé nově získané erotogenní zóny. „Navíc ty bys toho drze zneužívala!“ Uhnu hlavou, když se mě chce znovu dotknout na tom choulostivém místě.

„Sakra a ty toho nezneužíváš? Vůbec se ti nelíbí, když jsem ti tak moc po vůli? Když po tobě tak hrozně moc toužím, že se můžu zbláznit? Nedělá ti to dobře?" Něžně mě kousne do krku.

„Přiznávám, že není špatný pocit tě tímhle způsobem vlastnit…“ Dělám zamyšleného, jako bych nevěděl, zda se mi to má líbit. Inkasuji za to hrubší kousanec. „Jsi nějaká miloučká… Čímpak to?“

„Mám bejt zase neřád?“ vycení na mě zuřivě špičáky a zlíbá mi krk něžnými polibky. „Já se chci sakra mazlit,“ zašeptá sladce. „Možná mě ty tvý feromony nějak uklidňujou… Asi bys je neměl používat, jinak ze mě uděláš přítulný zvířátko.“

„To není vůbec špatný nápad… Aspoň budu chvíli šetřit svoje nervy." Políbím ji a když mi chce za trest zase sáhnout na krk, vyplním vzduch svojí vůní tak moc, až mi v náruči začne nahlas povzdychávat. Ďábelsky se tomu usměju. „Nezlob…“ zašeptám vášnivě. „Víš, že mám účinnější zbraně, než ty." Kousnu ji do rtu.

„Chazzy, prosím!“ zasténá bezmocně, když ji euforicky týrám. „To sakra není fér!“

„Ale ano, je to férové, lásko.“ Hladím ji po vlasech a dávám jí čas na vydýchání. „Musím mít trochu navrch, protože ty bys pak byla moc divoká."

„Sakra, na divokosti není nic špatnýho!“ zabručí a pohlédne mi do očí. „Vždyť seš upír. Silnější a mocnější než já… nepotřebuješ … tohle,“ odfrkne. „Vždycky budeš mít na vrch. Tak proč ti příroda nebo spíš Oskar nadělili něco takovýho?“ mručí. „Umí to všichni upíři?“ vyzvídá.

„Maličká, upírům nestačí mít jen na vrch. Chtějí vlastnit, manipulovat, ovládat a pokořit případnou vzdorovitost v jediném okamžiku.“ Kousnu ji, aby jí došlo, koho uvádím jako příklad. „Navíc, ty jsi teď také upír a býváš občas dost nebezpečná. Je lepší mít tě pod kontrolou." Usměju se zářivě. „A odpověď na tvou otázku… Ne, neumí to všichni, takže si nedělej naděje. Ty toho umíš už dost," zašklebím se na ni, aby nápad zkoušet něco takového, rychle pustila z hlavy. To by mi tak ještě scházelo! Kdoví, jak by se to projevovalo v jejím případě. Důležitě odfrkne.

„A jak to vlastně děláš?“ zeptá se nevinně a snaží se soustředit. Raději pustím do vzduchu trochu svých feromonů. „Nech toho!“ zavrčí bezmocně.

„Nic takového zkoušet nebudeš!“ řeknu poručnicky a začnu ji líbat, abych odvedl její pozornost a začala se soustředit na něco jiného. Sakra, to jsem si zase naběhnul! Až se dozví, že Mia se to naučila ovládat, bude to chtít o to víc! Děsím se totiž toho, že u ní by to nepůsobilo pouze na lidi, pokud je opravdu ve všem lepší, než Oskar... Di se mi chvíli brání, ale pak mi beztak podlehne. Líbám každý její ret zvlášť, přejíždím po nich jazykem a hraju si s ní. Prsty mi zajede do vlasů, jak to mám rád a já jí zastrčím dlaně pod tričko, abych jí drápy mohl jemně přejíždět po zádech, jenže ona přejde na úplně jiný styl. Místo jemnosti mě začne škrábat a kousat a po chvíli se mi dere do kalhot. Udýchaně jí chytím za zápěstí.

„Já myslel, že se chceš mazlit a ne mi ho ukousnout." Zašklebím se, ale oči mi jiskří.

„Sakra, za to nemůžu! Ty jsi mě … dost vybudil tím svým odérem. Ani nevíš, jak mě ta touha po tobě … trápí.“ Zaskučí jako zvíře a přimkne se ke mně rozkrokem.

„Nesváděj to na mé feromony,“ zavrčím pobaveně a než stačí cokoliv jiného udělat, překulím se na ni a uvězním pod svým tělem. Zálibně se jí zadívám do očí a se spokojeným výrazem na rtech zaplním pokoj další dávkou, akorát ne natolik silnou, aby nebyla schopná vnímat.

„Buď hodná holčička," zašeptám jí do ucha a políbím dráždivě na rty, až se pode mnou zoufale prohne a zakňučí.

„Sakra, ty seš takovej hajzl!“ Nechávám ji skuhrat pod mou vůní a pomalu ji svlékám a líbám po těle. „Lásko, já tě strašně moc chci…“ zafňuká zoufale a já se pobaveně uchechtnu.

„Tak jsem hajzl nebo láska?“ Rty jí jemně přejíždím po obličeji a krku, až usykává a lepí se na mě ještě víc. Líbí se mi to mučení. Chtěl bych jí, ale… už dlouho jsem si nic takového neužíval. Navíc, když jí se to líbí také. „Di, pamatuješ? Budu tvoje jméno říkat třeba celou noc, protože mně se strašně líbí, co s tebou dělám." Přilepím se jí rty na ucho a probouzím v ní vzpomínky, zatímco vzduch vyplním omamnými feromony.

„Ne!“ zvolá sténavě a pod taktovkou mého hlasu se jí rozšíří oči a ona se propadne do vlastní extáze, kterou jí způsobuju. „Nedělej to!“ vydechne, odevzdaná mi na milost a nemilost.

„Ale vždyť já nic nedělám…“ zasměju se jí tiše do ucha. „Kdybych něco dělal, vypadalo by to úplně jinak… Chceš vidět, jak?“ zachraptím, až se pode mnou celá bolestně propne. Kousnu ji do lalůčku a pak se vrátím k jejím rtům, abych jejich obrys obkreslil svým jazykem a užíval si její trhavý dech a v rychlých impulsech zvedající se hruď. Nalehnu na ni trochu víc, abych se jí hůř dýchalo.

„No tak, maličká, buď v klidu." Hladím jí po vlasech, se rty opět nalepenými na jejím uchu. To už nevydrží a zazmítá se pode mnou v rozkoši. Se slastně vytřeštěnýma očima naříká. Pak se mi zadívá odevzdaně do tváře.

„Ty seš vážně zmetek.“ Zamilovaně mě políbí. „Chceš mě zabít… Sakra, víš jak to na mě působí?!“

„Ano, vím!“ věnuju jí široký úsměv. „Proto to také dělám. Nechci tě zabít, chci, aby ti bylo hezky," zašeptám jí do úst. „Navíc při téhle metodě mám jistotu, že se mi to povede." zašklebím se pobaveně a překulím se na svou stranu postele. Protáhne se a evidentně mi chce něco odseknout, když se ozve tiché zaklepání.

„Dále,“ zahučím pobaveně a blýsknu po ní rozjařeným pohledem. Do pokoje k nám vstoupí Dick s křivým úsměvem na rtech.

„Tak co, Di? Už jsi při smyslech?“ poťouchle se usmívá a za ruku si vede Desire. Má maličká zúží oči a švihne po Dickovi ostrým pohledem.

„Jak ti je, Des?“ zahučí a natáhne ke své sestře ruku.

„Lépe a co ty?“ Desire se opět projevuje jako šedá myška a bezmocně po mě těká pohledem. Di se zle zašklebí a zavrčí:

„To všichni, co tam byli viděla, jak … se mi sakra líbí v jeho blízkosti?“ Ve tváři vyčaruju sebevědomí úsměv velmi spokojeného upíra.

„Do jednoho." Přikývne Dick a nepřestává se zubit. Di se mračí. Zřejmě se jí nelíbí, že teď všichni vědí, jaký na ní mám vliv, kdykoliv se mi zachce. Ta představa se mně naopak líbí moc!

„Nevyrušili jsme vás?" zvedne Des hlavu a nasaje vzduch.

„Proč?" Di tázavě pozvedne obočí.

„Protože tu cítím feromony." Pokrčí její dvojče rameny a střelí po mně pohledem. Jen se křivě usměju, ale nekomentuju to.

„No, Chazzy je staré prase." Zazubí se na mě Dick závistivě, jelikož on si momentálně moc sexu neužívá. Tentokrát se zamračí Des.

„To máš pravdu." Probodne mě pohledem.

„Co proti mně vy dva máte?" zasměju se. „Mám … své potřeby. Na tom snad není nic špatného." Blýsknu temným pohledem, až se Diina sestra nepříjemně oklepe. Moje maličká se tváří zachmuřeně, přímo zamyšleně a zakaboněně na nás shlíží, až mám chuť jí rozveselit další dávkou feromonů, ale v přítomnosti Desire to používat nechci. Sejmulo by je to obě.

„Chtěl bych ti jen říct, že Dex a Angela se nastěhovali do pokoje, ve kterém přebývala Chrisante…“ Dick se výmluvně zašklebím a já protočím oči, zatímco sebou Di zuřivě trhne.

„Sakra, to si děláš srandu, ne?!“ zajíkavě zavrčí a prsty si vjede do vlasů.

„Nevěděla jsem, že Chrisante už tu není…“ Pronese zamyšleně Desire a znovu mě probodne nedůvěřivým pohledem.

„Kytka,“ odfrkne Di a obrátí oči v sloup. Pak se celou dobu tváří opět tak nebezpečně zamyšleně a mně je jasné, na co asi tak pomýšlí. Probíráme Dextera a tu jeho novou hračku na hraní, ale ona se do rozhovoru nezapojuje. Raději se rozhodnu ji probrat, než ji napadne něco nepříjemného.

„Ty nás vůbec neposloucháš,“ zavrčím jemně a strčím do ní, až se ironicky zašklebí.

„Nad čím přemýšlíš?“ zajímá se Desire a moje maličká to odmávne. Povzdychnu si.

„Tak co s nimi tedy uděláme?“ protáhne se Dick. „Dexter mi říkal, že se ta malá schovává před svým pasákem… Tady jí nenajde, to je jasné. Prý to je jen na pár dní, než vymyslí, co dál.“

„Vymyslí? On to s ní myslí natolik vážně?“ ušklíbnu se.

„A divíš se?“ zavrčí podmanivě Dick, až se po něm dvojčata ohlédnou. Jedno mírně rozzuřeně a druhé opět téměř plačtivě. Neudržím se a propuknu v smích.

„Klid, Dicku… Tohle se neříká.“ Bavím se situací, zatímco Di vrže zuby.

„Jako to se vám ta malá čubka sakra líbí nebo co?!“ zavrčí moje maličká zle a znovu se zákeřně zamyslí, jako by si v mysli rýsovala Angelino mučení.

„Ale nelíbí...." uchechtnu se a ve chvíli, kdy se nadechnu, se zarazím a párkrát křečovitě zamrkám, protože to, co ucítím, mi vytvoří sladkou mlhu před očima. Do hajzlu, feromony! Ztěžka se otočím na Di. Stále rozčíleně sedí na posteli a propaluje nás pohledy. „Co to děláš?" zavrčím a mám pocit, že kdybych se teď postavil, slabostí by se mi podlomily kolena.

„Kurva, co to je?" hekne Dick. Otočím se na něj, ale vidím jen tmavou rozmazanou skvrnu.

„Di?!" vyjekne Desire. „Co se to děje?!" Její hlas zní vyděšeně.

„Okamžitě toho nech!" zaburácím a chci po ní hmátnout.

„Sakra, co jako? Nic nedělám!" ozve se naštvaně a v tu chvíli se do mě ta sladkost zahryzne ještě víc. Do hajzlu, ten její hlas je tak ... zvoní mi sladce v hlavě jako rajská hudba, cupuje mi slastně mozek na kusy a já nejsem schopný vůbec přemýšlet.

„Do hajzlu, tak přestaň už s tím!" Dostanu ze sebe. Klesnu zády do peřin, chytím se za nos a pokouším se z toho opojného pocitu dostat.

„Co se to děje?“ Desire podle hlasu nemá daleko k slzám.

„Copak já vím, sakra?!“ Když se mě moje maličká dotkne, tělem mi projede tak sladkobolný pocit, že sprostě zakleju a zavřu oči. „Tady někdo musí bejt…“ zavrčí Di a odtáhne se ode mě. Její kroky se rozléhají po místnosti, jak hledá zdroj naší slasti a vůbec netuší, že to všechno nám způsobuje ona!

„Chazzy, sakra … seber se!“ zalanaří zoufale. „Desire, vypadni od toho okna!“ Jejich hlas se protíná s našimi povzdechy. „Zdá se, že na ně něco působí… Ale nechápu, kdo by měl takovou sílu, aby sejmul upíry. Nemůže na ně mít vliv ta děvka?“ Postaví se k oknu, a jakmile se dostane z mé blízkosti, trochu se mi uleví a mozek začne znovu pracovat. Samozřejmě, že to dělá ona, ale podle toho, jak se chová, si to nejspíš vůbec neuvědomuje, což je na jednu stranu dobře, ale na druhou....

„Do hajzlu!" Chytím se znovu za nos, když se ke mně přiblíží. „Nemohla ... nemohla bys jít na chvíli pryč?" Požádám ji se zaskučením a znovu se snažím prokouknout ten opar, který se mi tvoří před očima.

„Sakra, ses zbláznil! Nepůjdu pryč!“ posadí se ke mně a já protočím oči.

„Di… Zhoršuje se to!“ zabrečí Desire a Di odfrkne.

„Se neboj, vždyť je to nebolí. Spíš naopak.“

„Do hajzlu, Desire, odveď ji odsud!" zavyju a snažím se jí od sebe odstrčit. „Tohle se nedá vydržet!" Snažím se dýchat pusou a ještě jen povrchově, aby mě ta její vůni nenapadala tak krutě. Do hajzlu, jestli si na tohle postupem času nepřivyknu, tak budu vážně v prdeli!

„O čem to mluví?“ zeptá se přemýšlivě Desire.

„Je mimo,“ zahučí Di. „Lásko, mluvíš z cesty… Vždyť to jsem sakra já. Proč bych měla odcházet?“ Políbí mě na rty a mnou projede takový záchvěv touhy a rozkoše, že sebou trhnu a dlouze zasténám.

„Neděláš to ty?“ ozve se Desire.

„A jak asi?!“ zavrčí má maličká a já pod jejíma rukama opět zasténám a snažím se odtáhnout.

„Do … hajzlu … samozřejmě … že … to … dělá … ona!" vyhekávám slovo po slově, jen aby už konečně vypadla, protože já nejsem schopný vstát a zmizet, i když si nepřeju nic jiného. A to jsem si naivně myslel, že krystaly bylo to nejhorší slastný mučení, které může být!

„Nech toho! Ovládej si takhle jenom Chestera!“ prskne nabubřele Desire.

„Sakra, ale já to nedělám! Copak jste všichni úplně blbí?!“ Její hlas se prolne s Dickovým dlouhým zasténáním.

„Di, prosím!“ zazoufá si Desire.

„Ale … já fakt!“ Brání se, ale nakonec odevzdaně odejde z ložnice a nám se uleví. Konečně můžu po době, která se mi zdála nekonečná, s úlevou vydechnout a nabrat do plic "normální" vzduch. Pomalu se posadím a znovu úlevně vzdychnu.

„Co to kurva bylo?" hekne Dick, který se zvedá ze země.

„Tak to byly, kamaráde, feromony," řeknu ještě mírně omámeně.

„Ale jak to, že působily na nás?" naléhá. Pokrčím rameny.

„Tak to nemám nejmenší tušení, ale bylo to vážně kruté."

„To mi povídej, málem jsem se udělal," zasměje a se a pak si uvědomí přítomnost Desire. Oba se na ni zadíváme současně. „Ty jsi nic necítila?" Dlouze zavrtí hlavou a zkoumavě si nás prohlíží.

„Vůbec nic… Opravdu to dělala Dianka? Vždyť … jak by mohla? Už prakticky není ani upír. Neumí létat.“ Trucovitě si od Dicka odsedne.

„Dělá to ona. Umí věci, o kterých si jiní upíři můžou nechat leda zdát." poušklíbnu se, když si vzpomenu na svou jizvu. „A jak jsme se mohli přesvědčit, zdaleka jim není konec," vzdychnu. „Tak co? Už jsi v pohodě?" Zadívám se na Dicka s úšklebkem ve tváři.

„Už je to dobrý, ale...." odmlčí se a zavrtí hlavou. Je mi to jasné, jeho pohled je výmluvný víc, než dost. Ostatně před chvílí svůj stav i dost upřímně okomentoval.

„Ale ona si to vůbec neuvědomuje a zdá se, že to ani neovládá…" Desire probodává Dicka vyčítavým. Zřejmě se vedle své talentované sestry musí cítit ještě hůř. Už takhle se s ní sama srovnávala a každý srovnával ji. Tohle není potěšující zpráva pro nikoho z nás.

„Divím se, že jí to nedošlo, protože … ještě chvíli předtím jsme o tom mluvili. Ale neboj, ona se to naučí ovládat rychle. Toho bych se vážně nebál!" Znovu se ušklíbnu. Do hajzlu a to jsem si tak liboval ve své nadřazenosti! No, asi to bude kdo z koho, jinak to nevidím. Budu si o tom muset najít něco v knihovně, abych jí mohl v případě nutnosti nějak přelstít. Pokud to ovšem půjde. Zatím sice neupadám do mdlob, jako ona při mých feromonech, ale i tohle mi bohatě stačí. Zvednu se.

„No, dojdu pro ni. Snad už to bude v klidu. Možná bys ses měl dát radši na ústup," zazubím se na Dicka, stále se válejícího u nás v posteli.

*

Raději ještě u schodiště zhluboka nasaju vzduch, ale zatím se zdá být všechno v normálu. Musím se usmát, když vidím, jak trucuje. Sedí na pohovce v obýváku a její vztek je téměř hmatatelný.

„Už je to dobré, lásko." Obejmu ji zezadu. „Už se můžeš zase vrátit," zasměju se, dám jí pusu do vlasů a vdechnu jejich vůni, kterou mám tak rád, a která mě na rozdíl od té druhé, nezabíjí.

„Zajímavý! Najednou tě podle všeho neovládám, co?!" prskne ironicky a chce se mu vymanit z náruče. „Jak mě z něčeho takovýho můžeš obvinit!"

„Já tě z ničeho neobviňuju. Sama jsi to přece chtěla, tak co se teď čertíš?" usměju se a kousnu ji do ucha, nepouštím ji ze svého sevření. „Nezlob," zavrčím jemně.

„Sakra, ale já to nedělám, chápeš!" zavrčí vztekle. „Kéž by jo! Fakt by se mi to líbilo, ale neumím to!"

„Di, ale ty to děláš, jenom o tom asi nevíš, což bych měl využít a tvrdit ti, že to vážně nebylo tebou, jenže se to vážně nedalo vydržet. Když jsi odešla, přešlo to," usmívám se dál, což jí asi děsně vytáčí.

„Pitomost!" odfrkne a zvednu se. „Nemám si vzít nějakej rezervní pokoj, abych tě zase náhodou neobelhávala feromony, který ani nemám?" Sarkasticky se ušklíbne.

„Už tu žádný volný není,“ uchechtnu se. „No tak Di, proč se rozčiluješ? Já to nechápu. Děláš mi slastné jizvy a nevěříš, že bys dokázala tohle? To se teda dost podceňuješ, protože evidentně patříš mezi menšinu upírů, kteří dokážou feromony omámit upíry a nikoliv lidi, protože Desire nic necítila."

„Je to dost nepravděpodobný, nemyslíš?" Ušklíbnu se. Právě, že je to pravděpodobné až moc. Jelikož já ty feromony mám od Oskara, tak ona je “zdědila“ po mně stejně jako Dick a Mia, ovšem u ní to má jiný průběh, zřejmě v tom hraje roli její neupíří tělo a možná i nevyvedená poloviční proměna. „Jsem prakticky upíří predátor, kterej zabíjí svůj vlastní druh. Týrá ho k smrti a vyžívá se v mučení… Zdá se ti, že by mi někdo dobrovolně do vínku nadělil něco, co by mi v tomhle konání pomáhalo? Kdyby tomu tak bylo, proč se to neobjevilo už za Oskara nebo dřív?" Klidně pokrčím rameny.

„To já nevím. Vím jenom to, že se z toho Dick málem udělal a to už možná stojí za zamyšlení, nemyslíš?" zašklebím se. „A vůbec... copak nevíš, jak to bylo u mě? Trvalo mi dobu, než jsem si vůbec uvědomil, že tak na někoho působím a když už to došlo do takové míry, že to prostě nešlo přehlídnout, netušil jsem, co to způsobuje. Třeba jsi to měla stejně... Možná jsi na Oskara působila a ani o tom nevíš," ušklíbnu se opovržlivě při vyslovení jeho jména. Di se zachmuřeně zamyslí.

„Možná … máš pravdu,“ zamumlá nejistě, až se ironicky zašklebím.

„Nepovídej,“ odfrknu. „Že by?“

*

Diana

Ušklíbnu se jeho reakci. Jako by z něj při tom zjištění vyprchal život. Nenadšeně obejde pohovku a posadí se na druhou stranu, kde se rozvalí a zakloní hlavu. Chytí se za kořen nosu a zavře oči. Protočím panenky. On se z toho asi nikdy nedostane. Přestanu se jím zabývat a místo toho se začnu probírat vzpomínkou, která se mi díky tomuhle zjištění zdá jasnější a já ji … náhle dokážu pochopit.

Zatnula jsem Oskarovi drápy do páteře a on pode mnou bolestně vydechnul. Trhnul sebou a zasténal. Čím víc se mi hlavou honila touha po týrání a chtivost ovládat ho, tím více se mi odevzdával jako na povel. Byla jsem z toho naprosto nadšená a užívala si jeho tělo jako čisté plátno, na které jsem malovala svůj vlastní chtíč.

„Ach, ano, poupátko!“ Zasténal pode mnou a protočil panenky. Vrčení, které se mu dralo z úst, bylo podivně vášnivě. Jeho zelené duhovky plné přírodní mocnosti mířily ke stropu, nejasně zahalené do jakéhosi chtíče.

„Ty jsi tak dokonalá!“ Divoce povzdychl a místo, aby mě od sebe odstrčil, když jsem se drápy bořila až do masa, tak mě k sobě přivinul. „Šeptej mi do ucha!“ A tak jsem mu do ouška mumlala, jak dlouho ho budu týrat. Co všechno si na něm vyzkouším a on se pode mnou napínal.

„Víc!“ zavrčel roztouženě a propnul se ke mně klínem. Magor – pomyslela jsem si a protočila oči ke stropu. Ovšem, když se tak svolně nabízel, neodolala jsem, abych si na něm neuskutečnila nejhorší noční můry, ve které ani nedoufal. A on namísto toho, aby se snažil uniknout nebo bolestně sténal, se pode mnou podivně propínal a žadonil o další.

„Netušila jsem, že jsi takovej masochista, sakra.“ Ušklíbnu se a dívám se do jeho zastřených duhovek. Dávám mu tak moc do těla, že ani nemá sílu, aby mě snad oblouznil feromony. Nemá ani tu moc, aby snad kolem sebe šířil tu svou nezkrotnou auru. Bez skrupulí jsem se mu surově zakousla do hrdla a plnila si žaludek krví, kterou jsem dříve v mukách poskytovala Dexterovi. Je to tekutina, která se se šťastnou nedá vůbec srovnat a přeci si mě po každé omotá kolem prstu. Je to moc, která mi proudila do těla spolu s jeho bolestí, odevzdaností a zoufalstvím. Byla to moje droga, kterou mi poskytoval. Proto jsem za ním chodila a na oplátku mu dávala napít ze sebe, aby nabral sílu… Nikdo nás nepozoroval, takže bylo snadné se jít společně proletět a mučit… Plnit si žaludek lidskou krví, která se pro nás stala druhořadou. Při mém sání se jeho tělo prudce napjalo a pak náhle ochabnul. Nechápavě jsem se odklonila. Tvářil se … velmi spokojeně. Na někoho, kdo si právě prožil peklo… Ovšem když jsem se dotkla jeho klínu, bylo mi jasné, že ten úchyl vyvrcholil!

„Seš fakt případ, Oskárku.“ Zavrtěla jsem hlavou a slezla z něj.

Chytím se za hlavu a teprve teď mi dochází, že to, co jsem celou dobu považovala za masochistické týrání bylo ve skutečnosti úplně něco jiného. Bylo to zhoubné omámení feromony a on to věděl. Využíval mě k tomu a těžil z toho, protože při tom necítil bolest, ale pouhou rozkoš. Kousnu se do rtu a zasakruju v duchu, protože … jsem to vážně podělala. Nechala jsem se jeho krví obelhat natolik, že jsem se vážně chovala jako jeho … partnerka. Až na to, že jsme spolu nikdy nespali. On neměl potřebu, když jsem mu formou feromonů dávala tolik rozkoše, kolik by mu pouhý sex nabídnout nedokázal. Dlouze si povzdychnu a zadívám se na Chestera, který se tváří klidně a chladně.

„Jak to ovládáš ty?“ Pokrčí rameny, ale oči neotevře.

„Jednoduše myšlenkou… Musíš se na to zaměřit, soustředit se. Musíš doopravdy chtít někoho ovládat. Vlastnit. Pak ze sebe dostaneš feromony… Zbytek znáš,“ zamumlá a já si naštvaně uvědomím, jak moc to sedí.

„Aha,“ zašklebím se a nechám se za ruku odvést do pokoje jako neposlušná školačka. „Děti jsou v pořádku?“ Zadívám se na něj, když se zastaví u postýlek. Jen přikývne. „Jaký … jaký to bylo?“ zašeptám do ticha.

„Mučivé,“ zavrčí a ochvěje se.

„Bolelo tě to? Myslela jsem… že by to mělo mít stejnej průběh, jako když ty obelháváš mě.“

„Bylo to podobné… Naštěstí ne tolik intenzivní.“

„Sakra, aspoň víš, jaký to pro mě je,“ zahřmím a divoce se ušklíbnu. Znovu se soustředím na tu primitivní upíří touhu ho ovládat a vlastnit… Chester zavzdychá a mě to zvedne sebevědomí.

„Nech toho!“ Oboří se na mě a odtáhne se ode mě do nejzazšího kouta, což mě srdečně rozesměje.

„No tak promiň… Jenom jsem chtěla zkusit, jestli … to fakt funguje.“

„Do hajzlu. Jsi bestie! Od takových věcí jsem tu já a nikoliv ty!“ vydechne a pro jistotu se posadí do křesla. „Ještě, že ty Miiny feromony působí pouze na lidi!“ hlesne s úlevou, až se zamračím.

„Mia má taky feromony?!“ zavrčím zpola naštvaně. „Ale jestli může ovládat jenom lidi… Tak ať si je klidně má.“ Nadšeně se uchechtnu. Když k němu chci přistoupit, varovně zavrčí a já zvednu ruce, jako že se vzdávám. „Přicházím v míru! Nebudu ti to dělat, když se ti to nelíbí,“ ušklíbnu se pobaveně.

„Nevěřím ti, ale posaď se.“ Stáhne mě k sobě na klín. „Já to nevím jistě, ale doufám, že ty Miiny působí jen na lidi. Tvou svačinku jimi prý zdatně ovládá. Za pár chvil si z něj stačila udělat soukromý vibrátor.“ Evidentně ho to baví, ale mě to moc zábavné nepřijde. Mia je trnem v mém oku a sexuálním životě už od první chvíle.

„Aspoň někdo si užívá, když já … tu trpím celibátem.“ Uštěpačně se zašklebím.

„Ale orgasmus jsi před pár hodinami měla nebo ne? Nezdál se být předstíraný, ale co já mohu vědět…“

„Tak ten byl, ale … další by neuškodil. Víš, že po tobě toužím … každou minutu,“ zavrním mu do ucha a jemně přejedu po jeho krku, až se prohne. „Nechtěl bys udělat další takový místečko?" Pevně mě chytí za zápěstí a varovně mi pohlédne do tváře.

„To jsi uhodla. Nechtěl!“ Kousne mě do prstu, přitáhne mě k sobě a divoce mě začne líbat. Když mu však začnu rozepínat kalhoty, zarazí mě. „Ještě něco…“ zavrčí hřmotně. „Pokud to budeš zkoušet na Dicka, tak…“ Významně mě chytí pod krkem, abych pochopila, co by nastalo. Z očí mu přímo září žárlivost, až se chraplavě uchechtnu.

„Nebudu… Desire by mě … sežrala. Navíc … on není ten, se kterým … bych si takhle chtěla hrát,“ zasípu bezbranně.

„Nikoliv Desire, maličká, to já bych tě sežral!“ zavrčí tak děsivě, až mi po zádech přeběhne mráz.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Duše v zemi - 3. kapitola: