OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Duše v zemi - 4. kapitola

15.10.2011 (16:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 763×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

4. kapitola - „Hodná holčička…“

Chester

Když se ke mně skloní, aby se pomazlila s mými rty, zadívám se jí zblízka do očí. Jsou zataženým nebem, a přesto skrze ně prosvítá jakýsi stříbrný odstín, což tipuju na radost ze života. Trochu zemdlelého, protivného a agresivního, ale je to život, i když jen ten upíří. Di moc dobře ví, jak žít… Především proto mě právě tak slastně pokouší.

„Já to myslím vážně! Nepokoušej mě,“ zavrčím a skousnu jí spodní ret, až se provokativně zachechtá. Potvora!

„Sakra, důvěřuj mi trochu. Jedinej, na kom bych ty svoje kouzla chtěla zkoušet, seš fakt jenom ty. Chci … jenom … tebe. Nikoho … jinýho!“ horuje se mezi jednotlivými polibky. „Dick je fajn a…“ Zúžím oči a čekám, až dokončí větu. Trochu se zarazí a nevinně se usměje. Odkašle si a dodá: „Ale nejsi to ty!“ zahalasí odhodlaně a vypne hruď. Chtě nechtě se mi zase vybaví ten sen. Zamračím se. Proboha, bylo to tak reálné, že ... mi je z toho špatně ještě teď.

„Dobře, zkusím to...." poušklíbnu se, myšlenkami u jejich objímající se dvojice. Netrpělivě pozoruje můj výraz a sarkasticky se mračí.

„Já tě fakt nechápu… Dick má sakra Desire! Já mám tebe! A ty si myslíš, že ho za tvejma zádama budu … objíždět nebo co?“ Zabodnu se jí chladným pohledem do očí, až se oklepe.

„Já netuším, co za mými zády děláš. Já doufám, že nic, ale... Vím, že pro tebe znamená Dick hodně. Od první chvíle, co sem přišel. A když jsem vás pak viděl, jak se líbáte ... jakým způsobem ho líbáš, tak mi bylo jasné, že vždycky budeme dva." Di protočí oči ke stropu a vzdorovitě odfrkne.

„Na tohle fakt nemám náladu.“ Odtáhne se ode mě a zády padne do peřin. „Furt řešit něco, co je vyřešený a co už se nikdy nebude opakovat, protože to prostě … není možný!“ zazoufá si. „Sakra, já mám tebe a on má Desire. Když už bych se ti chtěla pomstít, tak bych to neudělala svýmu dvojčeti! Já prostě nevím, proč seš furt tak děsně žárlivej!“

„Bohužel jsem… To už se nezmění.“ Zvednu se a zapnu si kalhoty. „Jdu se podívat za Dexem a tou jeho … princeznou, ať to nějak vyřešíme.“

„Jasně,“ odfrkne prudce. „Běžte si dát trojku!“ Poznám, že mi mou nedůvěru oplácí.

„Přestaň. Víš moc dobře, že … tohle je něco jiného.“

„Sakra, nepovídej?! V čem je to jiný?!“ zavrčí naštvaně. „V tom, že ty jsi mě už podvedl a já tebe nikdy?!“ zahalasí a zatne dlaně v pěst. „Nemyslíš, že bych spíš měla nedůvěřovat já tobě než ty mě? Přijdu si díky tobě jak nějaká levná … Jak děvka! Furt se mnou tak jednáš! Nikdy jsem tě nepodvedla. Těch pár pitomejch polibků s Dickem a Dexem se nemůže vyrovnat tomu, co jsi ty dělal mně s Des a Miou!" prská rozuzleně. „Navíc já to dělala jen proto, abych ti oplatila tvou nevěru. Neláká mě nikdo jinej, sakra! Nechci nikoho jinýho. Bože, klidně mě dej na řetěz ke svý posteli, ale nedávej mi najevo tu nedůvěru takhle okatě! Vždyť to tak bolí… Vždyť nemáš proč být na mě takovej! Sakra, chápala bych to u Dicka, kterýmu Des zahejbá za každým rohem… Ale proč já, když … tě věrně miluju!"

„S Dickem to tedy žádné oplácení nevěry nebylo, ale to už je jedno,“ ušklíbnu se a Di si bezmocně zajede do vlasů a zavrtí hlavou. „Nechci to řešit. Své jsem ti k tomu už řekl. A … V Miině případě dobře víš, že nikdy nešlo o city. A to samé u Desire. Ta mě lákala jen proto, že ti byla tak podobná. Navíc … s tvou sestrou jsem nikdy nespal, tak nevím, proč to tu vytahuješ!“

„Jasně, ty seš ten nevinnej, svatej Chester a já jsem ta kurva!" prskne odevzdaně. „Seš zahleděnej sám do sebe… Furt se jen omlouváš a hraješ si na dokonalýho! Fajn, seš dokonalej! Ale nedělej ze mě žádnou děvku! A teďka … Buď si s dětma, protože já na tebe seru. Jdu si pro další limonádu!" Chci jí na to něco odpovědět, když mě zarazí její poslední věta.

„Cože? Kam že jdeš?" zatarasím jí cestu. Do hajzlu! Tohle nám s Dickem nedocvaklo, a pokud teď řeknu, že jí pití přinesu, bude jí to připadat divné.

„Slyšel jsi sakra dobře! Mám hlad, jdu si pro limonádu! To … To už nemůžu jít ani do tý pitomý kuchyně nebo co?! Jestli se tolik bojíš, že ti cestou nasadím parohy, tak klidně můžeš jít se mnou!“ zavrčí ironicky a snaží se přese mě dostat, což nemá šanci zvládnout.

„Raději zůstaň tady, protože jsi ve … stavu, kdy se bojím, abys … cestou někoho nezardousila.“ Pohledem jakým po mně střelí, mi dává jasně najevo, že pokud by někoho chtěla zakousnout, byl bych to já. „Přinesu ti ji sám.“ Chlácholivě se na ni usměju a snažím se ji vmanévrovat zpět na postel, což není jednoduché, protože je jako z divokých vajec.

„Kurva, přestaň se mnou jednat jako s nějakým retardovaným upírem!“ Zakleje sprostě, což mě trochu vyvede z míry, protože obvykle se spokojí jen s tím svým “sakra“. Pere se se mnou a brzy poznává, že mám samozřejmě větší sílu, což ji vybudí ještě více. Záštiplně vrčí a snaží se mě komicky přemoct. „Sakra, chtělo by to trochu důvěry! Nenávidím, když mi nevěříš!“ vrčí hrdelně a odstrkává mě od sebe. Ovšem díky tomu, že už se neživí jako upír a téměř je jen troska upíra, nemá šanci se mnou ani pohnout.  Na to nemám čas ani náladu. V jediném okamžiku zaplním pokoj notnou dávkou svých feromonů, až sebou málem plácne na zem, kdybych jí nezachytil.

„Tak a teď už budeš konečně hodná," zavrčím zkaženě a poušklíbnu se. Jemně ji chytím do náruče a přenesu do postele, kde ji položím do peřin a zmizím v kuchyni.

*

„Sakra!“ zaskuhrá a vystartuje z postele. Uchechtnu se tomu a dál poklidně sedím v křesle a usmívám se na ni, což ji rozvzteká ještě více.

„Limonádu máš na nočním stolku,“ hlesnu přívětivě a Di se agresivně otočí a posadí se na postel, kde do sebe nalije sklenku své limonády a sní dva krvavé steaky. Pak se na mě otočí a tváří se chladně, přímo … Oskarovsky.

„Jak už jsem řekla, není to fér! Já to na tebe používat nesmím, takže … proč ty mě sakra můžeš takhle oblbovat?“

„Protože ty … chytáš záchvaty hysterie a amoku. Nebudu to dělat, pokud přestaneš řádit. Ber … to jako terapii, kdy šetřím své i tvé nervy.“

„Jedinej, kdo chytá amok seš ty! Seš fakt příšernej!“ prská do ticha pokoje a vrčí. Takové nevinné rozčilování mi přijde komické a na tváři mi to maluje nadřazený úsměv. Když však prudce popadne skleničku a jde ke dveřím, zarazím se. Můj klid je tatam.

„Kam zas do hajzlu jdeš?!“ zavrčím a rychle se zvednu.

„Sakra, mám ještě hlad, no! Jdu si pro tu debilní limonádu, tak co ti zase vadí? Vždyť neřádím!“

„Dej mi tu skleničku, já ti to přinesu.“ Nařídím jí a natáhnu k ní ruku. Samozřejmě neočekávám, že by mě poslechla. Nikdy neposlouchá a nepodřizuje se a mě tak moc baví ji krotit.

„Já jsem sakra dospělá! Dokážu si pro to dojít sama! Nedělej ze mě blbce!“ Pak dlouze vydechne a zkusí to na mě po dobrém. „Proč tohle děláš?“ její hlas je plačtivě zastřený a smutný. „To jsem ti fakt za pitomce nebo tak šíleně žárlíš, že nemůžu vystrčit nos z naší ložnice?“ Zoufale mě probodne prosebným bezmocným pohledem a sklání hlavu.

„Nenuť mě udělat s tebou krátký proces,“ zavrčím skrze pevně zaťaté zuby a její nevinnost ignoruji. „Ihned mi podej tu sklenku a já ti limonádu udělám. Ty to neumíš!“ Di se pobaveně uchechtne.

„Neuím si nalejt jednu skleničku limonády? Jdi do prdele!“ Otočí se ke mně zády a než ji stačím chytit, je ze dveří venku a prudce mi bouchne dveřmi před nosem.

„Do hajzlu, Diano!“ křiknu za ní snad poprvé její celé jméno. Jenže už mě natolik vytáčí, že to nejde dál! Nechci ji neustále ovládat feromony, ale jestli to takhle bude pokračovat, nic jiného mi nezbude. Vyběhnu za ní na chodbu a dostihnu ji u schodiště. Pevně ji chytím za zápěstí, cuknu a přitisknu ji k sobě, až zavrčí zoufalstvím.

„Necukej sebou!" řeknu chladně a znovu do vzduchu vyloudím feromony. Vzdychne, sklenička jí vypadne z ruky a ona se mi sveze v objetí. V úlevě protočím oči a trochu si ji nadhodím, abych jí do té náruče mohl pohodlně vzít a odnést ji zase zpátky. Teprve ve chvíli, kdy ji držím jako hadrovou panenku si všimnu, že nás celou dobu se zájmem pozoruje Angela.

„Líbí se mi ty tvoje kouzla…“ zašeptá s upřeným pohledem a svádivě si skousne spodní ret. Dojde ke mně sebevědomými dívčími kroky a zhnuseně se zadívá na mou maličkou, která mi tiše vzdychá v náručí. „Co kdybys ji nechal být a … užil si se mnou? Jsem svolná ke všemu… Chtěl bys něco drsnějšího … nebo naopak perverzního?" zaševelí eroticky zabarveným hlasem a stiskne mě v rozkroku. „Klidně si můžeme dát i trojku, i když pochybuju, že ona u toho bude při vědomí a … použitelná."

„Až mě pustíš, tak ti slibuju, že ti ta svá kouzla ukážu," zavrčím tak, aby se jí ze mě rozklepaly kolena. Znovu si skousne ret a oči jí zapulzují touhou. Ušklíbnu se, přestože chytit vážně umí. Dychtivě pozvedne obočí a já její naděje zase zchladím. „Ohnu tě přes koleno a nařežu ti na prdel." Zvonivě se mé větě rozesměje a zachraptí:

„Ty víš jak na mě… Můžeme si zahrát na tatínka a dcerušku, když si budeš přát. Budu tvoje zlobivá holčička," zasténá mi vášnivě do ucha, když si stoupne na špičky. Jazykem jemně olízne obrys a foukne, až se mírně ochvěju. „Já vím, co máš rád. Udělám ti to krásně!“

„Věnuj se raději Dexterovi. Už jsem ti říkal, že … děti nepíchám.“ Zasměju se a otočím se k ní zády, aniž bych se o ni dál staral, přestože v sobě něco vážně má. Ovšem je to něco, co mám i ve své maličké a nehodlám to kvůli jednomu přešlapu ztratit.

*

Di leží na posteli a oči má zeširoka otevřené. Poblouznění už pomalu odpadá, ale ona se nijak neprojevuje. Když se po několika minutách nenadšeně protáhne, opět ztuhne a zavře oči, jako by snad zadržovala pláč. Nevábně se zadívá na svou limonádu a dopije ji, ale jako by jí to snad ani nechutnalo.

„Teďka jsem tvůj … vězeň nebo co?“ Rozesměju se jejímu odevzdanému a přesmutnému tónu, kterým se na mě snaží působit a hrát svou podřízenost a snad i zoufalství.

„Nejsi. Nikdy jsi nebyla, i když jsem se o to z počátku snažil. Ty přeci můžeš jít, kam budeš chtít.“

„Dvakrát jsem si chtěla dojít pro pití a dvakrát jsi mě omámil a odnesl zpátky na postel. Proč?" zasténá zlomeně a nikoliv pobouřeně, jak bych čekal. Pozvednu obočí a zašklebím se. Hraje to skutečně dobře.

„To ti nemohu přinést ani pití, aby sis nepřipadala jako vězeň?“

„Proč jsem si pro něj nemohla dojít sama?" hlesne pohřebním hlasem, až se komicky ušklíbnu. „To se vážně tak bojíš, že tě někde podvedu? Nemám na to nejmenší náladu, chuť ani potřebu."

„Nebojím. Zas tak chorobně žárlivý nejsem. Prostě jsem nechtěl, abys po domě dělala zbytečné scény,“ zalžu. Kdybych jí řekl pravdu, zahryzla by mě nejspíš na místě. Dlouze si povzdychne a lehne si bez života zpět do postele. Odfrkne, ale dál se nehádá.

„Nemáš hlad?“ Pozvedne obočí a tázavě si mě prohlíží se zúženýma očima.

„Ani ne,“ hlesnu popravdě. Kupodivu nemám na krev ani moc náladu, což není u mě moc častý jev. Doufám, že si zas nebude myslet, že jsem někde ocucával někoho jiného. Di se sice tváří jako pozdvižení a surově se zamračí se vší ironií, ale jinak mě nepodezírá. „Copak? Něco jsem řekl? Nebo … neřekl?“ Nechápu její postoj, kterým jako by se ode mne odtáhla. Jako by mi opět cosi unikalo! Řekl jsem jen dvě slova – na tom se snad nedá nic zkazit nebo ano?! I když … v jejím případě i pouhé gesto dokáže vyvolat reakci o síle orkánu.

„Nic jsi neřekl…“ Protočí panenky. „Co furt musíš řešit?“ zavrčí tiše a po chvíli se její pohled mění na prosebně žádostivý. „Chtěla bych … si s tebou hrát,“ hlesne nadšeně a šedými duhovkami jí problesknou ohnivé plamínky. Tak maličká si chce hrát s ohněm…

„Co tím myslíš?“ zašklebím se, i když je mi odpověď již přede známá. Je mi jasné, že pro mě to nebude nic příjemného… Ba naopak. Nemám rád, když nade mnou chce mít pomyslně navrch.

„No tak, sakra… Můžu?“ zatváří se jako tetelící se anděl a svůdně zavrní.

„Až mi povíš, co se mnou chceš dělat! Pokud mi chceš … zatnout drápy do slabin, tak ti říkám rovnou, že nemůžeš!“

„Sakra, ne! Chci … si jenom ozkoušet ty svoje feromony,“ hlesne nevinně. „Fakt, nebudu dělat žádný … bolesti! Chci tě trápit, ale jenom krásně.“ Zvedne ruce v obranném gestu, až se surově ušklíbnu.

„Dobře, ale… Ne, že mi uděláš další slastnou jizvu,“ zavrčím varovně, protože už takhle mám díky ní téměř dva rozkroky.

„Ráda bych, ale je dost riskantní ti pít krev.“ Ladně se mi přehoupne na klín a lípne mi pusu na rty. Přivřu oči a čekám na okamžik, kdy mi dávka jejích feromonů nadělá z mozku prejt. Ale kupodivu se nic takového neděje. Když její vůni ucítím, vzdychnu, jelikož se mi sladce zatočí hlava a po těle se mi rozlije nekonečná slabost. Asi se vážně snaží, protože myšlení mi to nijak nezasahuje. Je to jen příjemný mravenčivý pocit s lehkými trnutími ve slabinách.

„Jde ti to...." vydechnu a celkem si ten pocit užívám, i když nepochybuju o tom, že až se jí to podaří aspoň trochu ovládat, tak přitvrdí.

„Ale je to vysilující.“ Soustředěně se zamračí, víčka pevně stisknutá k sobě.

„Na to si časem zvykneš, pokud to budeš trénovat." Hladím ji po bocích a užívám si tu lehkou malátnost, kterou mi dostává do těla. „Chceš dodat trochu energie?" zavrčím a nahmatám s přivřenými víčky její ruku a přejedu jí po žílách na zápěstí. Dech se jí rozkošně zrychlí a její feromony se tím rozpoložením vyšvihnou do takové výše, až tupě zavrčím slastí.

„Promiň…“ zašeptá a skousne si ret, když sleduje, jak jí začínám lehce rozmazlovat zápěstí. Je to docela sebevražda, napadne mě v okamžiku, když mě pohltí nejenom její sílící feromony, ale také její šťastná krev. Nevnímám už, co říká. Zahryzne se to do mě tak silně, že mi hučí v uších a mám pocit, že se mi každou chvíli slastní rozskočí hlava. Lokám její teplou sladkou krev, zatímco jako feťák nasávám její vůni. Mám pocit, jako bych měl celé tělo jako jedno ohnisko veškeré slasti. Jediné, co vnímám z vnějšku, jsou její doteky, protože mi od těch míst vystřeluje ještě intenzivnější horkost snad do každého atomu mého těla. Nevím, jak se chovám… nevím ani, jak co dělá Di. Netuším, jestli se milujeme nebo z ní pouze piju. Cítím se, jako bych byl ve sladkobolném bezvědomí… na špici stále trvajícího orgasmu. A pak… jako mávnutím proutku naráz všechno přestane. Mlžný opar mizí a já celý udýchaný otevřu oči. Dívám se zmateně do těch Diiných šedých uspokojených očí a vůbec nic nevím!

„Co se stalo?" V hlavě prapodivné prázdno.

„Co by…“ Nevinně se usměje a políbí mě na rty. „Bylo to fakt krásný, lásko,“ hlesne a já se nechápavě zadívám na rozepnuté kalhoty, které ze mě trochu stáhla. Moje maličká je nade mnou a od pasu dolů nahá! Do hajzlu. Vůbec nic si totiž nevybavuju, ani náznakem. Polknu.

„Promiň, já...." odmlčím se. Asi není nejlepší nápad, říkat jí o tom.

„Proč promiň?“ rozesměje se. „Bylo to úžasný. Jak se ti to líbilo?“ Přitulí se ke mně jako mazlivá kočka.

„To jsem rád, že se ti to líbilo…“ Přitisknu ji ke své náruči a zadívám se kamsi do prázdna. Tak tohle už je asi hranice, za kterou by se nemělo chodit, protože mám pocit, jako bych vrcholil celou dobu a přitom to nemělo to správné zakončení.

„No, sakra… A jak se to líbilo tobě?“ Netrpělivě zopakuje svou otázku a zvedne zamračeně hlavu. „Za ty feromony se omlouvám. Jak jsem s tím začala, tak nešlo přestat. A kord, když jsi ze mě pil. Sama jsem měla co dělat. Musím se naučit víc to ovládat, než budeme provozovat takový akce, sakra.“

„Líbilo se mi to, jen… jsem byl tak nějak mimo okolní dění." přiznám trochu neochotně. Ano, je možné, že až se to naučí ovládat, začnu si to užívat také. Do té doby se holt musím připravit na podobný průběh jako dnes.

„Proč jsem… Tak jiná? Díky … Oskarovi?"

„Proč díky Oskarovi?" Samozřejmě, měl na ní podstatný vliv. Díky němu v sobě probudila ty nejtemnější stránky, ale teď jsem měl spíš na mysli něco jiného.

„No… Ovlivnil by mě nějak jed jinýho upíra? Víš… Třeba, když ze mě pil Dex nebo Dick… Možná díky tomu, že mnou prošlo tolik jedů, tak … umím některý věci jinak. Třeba to s ovlivňováním bolesti… Můj jed je divnej, když dokáže způsobovat dlouhotrvající bolest nebo naopak slast.“ Zkoumavě se mi vyhýbá pohledem, zatímco zatínám dlaně v pěst. „A teď mám dokonce feromony, kterýma dokážu ovládat upíry, což… Upíři asi moc nedělaj.“ Pozorně ji poslouchám, jak to bere oklikou přes Dextera a modrookého Dicka. Samozřejmě, že to je možné. Je možné, že ty její neobvyklé schopnosti jsou způsobeny jedem upíra. Jenže to by z ní musel pít v době, kdy ona už také byla upír! A ona by mu v tom musela značně pomáhat! Navíc by to musel být opravdu silný upír, aby něco takového zvládnul… Aby jí takhle zprznil! Dex ani Dick na to nemají. Dojde mi, kam tím míří a co vlastně nechce vyslovit nahlas.

„Vy jste ze sebe s Oskarem navzájem pili. Je to tak? Tohle mi tady celou dobu naznačuješ?" řeknu ledově a snažím se zůstat v klidu, i když z toho pomyšlení začínám vidět rudě. Di se zarazí a na chvíli zatají dech.

„Zní to hůř, než jaký to bylo,“ hlesne a kajícně skloní hlavu. „Bylo to … v rámci týrání. Prostě, i když jsem ho mučila, tak … měl nade mnou stejně navrch. Došlo mi to až nějak v týhle době.“ Připustí sklesle a mě bodne kdesi u žaludku. A já si naivně myslel, že něco takového probíhalo jenom mezi námi dvěma! Upíři jsou dosti háklivý na to, když někdo jiný ochutnává jejich kořist a především, když moje maličká je mi něčím víc! Jsem vážně neskutečný vůl, že mě tohle mohlo vůbec napadnout.

„Jistě..." poušklíbnu se hořce.

„Chazzy,“ zazoufá si. „Nebylo v tom … žádná láska. Šlo o upíří násilí. Nic … hezkýho.“ Ovšem v očích jí zajiskří násilnost a Oskarovský klid, kterým jasně dává najevo, jak moc se jí to líbilo!

„Vždyť nic neříkám,“ zavrčím. Nemám náladu se zas hádat. Jsem unavený po té feromonový dávce a vůbec... Je to divné, ale nějak se mi to nechce rozpitvávat. „Stalo se. Já už to nezměním, tak je to jedno. Neřeš to." Di pokrčí rameny a otočí se ke mně zády.

„Trochu se prospím,“ povzdychne si.

„Jak chceš. Já budu v knihovně, kdyby něco.“ Zapnu si kalhoty a v nepříjemné náladě, která ze mě vyzařuje každým pórem, vyjdu na chodbu. Pohled mi ihned padne na Dicka, který s roztouženým výrazem a skousnutým rtem pohlíží na Angelu, která se mu nepokrytě nabízí. Přistiženě stáhne ruku z její paže a omluvně se zašklebí.  S povytáhlým obočím zírám trochu zaskočeně na dvojici. Pak, když se proberu, Dickovi škleb oplatím.

„A hele, koho to tu máme. Nemůžete se oblejzat někde jinde?" řeknu otráveně a unaveně dojdu do knihovny, kde se svezu do křesla u stolu.

„Neoblézám! Mám Desire! Jen … jsem si nemohl pomoct. Nedalo se odolat, abych si to špinavé zvířátko nepohladil.“ Dojde ke mně a opře se o bytelný starodávný stůl. „Tohle by sis měl přečíst,“ zavrčí pobaveně a uchechtne se. Na tváři se mu zračí povedený křivý úsměv. Při pohledu na rudý deník, který patří bez pochyby Mie, se zašklebím.

„Koukám, že o mé minulosti už ví celý dům, že?“  Vezmu mu ho z rukou a namátkově narazím na jeden zápisek. Neodolám a pročtu si, co to Mia vlastně sepsala za nesmysly.

Po delší době jsem opět navštívila Chestera v jeho novém domově. Je mi jasný, že riskuju pokaždý, když se vydám do týhle oblasti, ale… Chtěla jsem ho vidět, chtěla jsem HO… moc! Dokonce víc, než jsem byla schopná si sama před sebou přiznat…

Občas si říkám, jestli mi ten upíří sex stojí za to všechno, co kvůli tomu podstupuju, ale… pak ho vždycky uvidím a všechny tyhle myšlenky jsou pryč. A tak to bylo i tentokrát. Když mi otevřel, nasadila jsem jeden ze svých vychytaných vábivých úsměvů a předvedla mu svou postavu ve vyzývavé póze. Sjel mě pohledem, a i když se zatvářil mírně pohrdavě, nemohla jsem si nevšimnout, jak mu zajiskřilo v očích.

Znám už moc dobře tohle jeho chování, ale rozhodně mě neodradí, protože vím, jak moc se mu líbím. Jsem nejlepší ze všech, který kdy měl a on to moc dobře ví! Ty neviňátka, se kterýma si to rozdává, když tu nejsem, jsou jen chudinky, pro který má sice –  kdoví proč – až abnormální slabost, ale který se mi nemůžou nikdy ani vzdáleně vyrovnat. Pokud vůbec někdo může…

Tentokrát byl ale v baráku sám, což mi náležitě zlepšilo náladu. Měl na sobě černé kalhoty a černý nátělník, vlasy rozcuchané, jako by právě vstal, mu dodávaly na přitažlivosti a lákaly mě k sobě. Nemohla jsem si pomoc, musela jsem se ho dotknout, políbit ho, přejet dlaněmi po jeho potetovaných pažích.

„Krásně studíš…“ zachraptěla jsem mu do úst, když jsem se dosyta přivítala s jeho rty a žádostivým jazykem.

Nic na to neřekl. (On si v tomhle nikdy nedělá násilí. Když se mu nechce, tak prostě nemluví.) Jen se křivě usmál a dotlačil mě na gauč, aby mi těsně před tím, než mě na něj povalil, kousl do ňadra deroucího se mi z velkého výstřihu, chytil tričko za jeho spodní lem a roztrhl ho. Jeho specialita. Díky tomuhle jeho koníčku jsem přišla téměř o všechno oblečení… a nemyslím tím jenom vrchní díly…

„Co se děje?“ zadívala jsem se mu do očí, když mi přestal okusovat citlivá místa na těle a zamyšleně přimhouřil oči. Dělával to pokaždý, když se mu v hlavě honilo něco zvrácenýho.

„Přišel jsi na něco lepšího?“ přejela jsem mu rukou po poklopci a mlsně si olízla rty.

„To si piš…“ věnoval mi jeden z dalších křivých úsměvů, který mu tak často protínaly tvář, a jedním pohybem mě vytáhnul na nohy. Zkroutil mi ruce za zády a jako jednu ze svých obětí dostrkal až do kuchyně. Vlastně… nemusel mě nijak nutit, nebránila jsem se, šla jsem dobrovolně, se vzrušením sevřeným žaludkem a vlhkem v kalhotkách…

„Snad to nechceš dělat na kuchyňký lince,“ zasmála jsem se, když se zastavil a pustil mě. V zádech mi mírně zatrnulo až ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že kuchyně nebude cíl naší cesty…

Moje domněnka se mi potvrdila ve chvíli, kdy se kolem mě rozprostřela tma.

„Ty víš, jak mě vzrušit…“ zavrkala jsem, i když mi po těle přebíhal nepříjemný mráz. Nebylo to poprvý a nebylo to ani naposled. To mi bylo jasný. Párkrát tohle už udělal. Děsil mě a vzrušoval zároveň. Vlastně se mi to líbilo a on to věděl. Věděl, že jakmile mi přiváže ruce ke kovovému kruhu ve zdi, roztáhne mi nohy a zajede rukou mezi stehna, přesvědčí se o tom, jak moc na mě tohle jeho chování působí.

Když mi začal přejíždět drápy po těle a trhat jimi poslední zbytky oblečení, které jsem na sobě měla, zvedla jsem levou nohu, opřela si ji o jeho bok a přitáhla si ho k sobě, abych ho mohla provokativně kousnout do úst. Chytil mě za krk a políbil mě, přičemž mi svými ostrými zuby mučil ústa i jazyk, který mu vycházel vstříc. Vsával do sebe kapky mojí krve, zatímco druhou rukou mě chytil za zadek a přitiskl co nejvíc k sobě, až sem zalapala po dechu.

Potom mi prsty přejel po stehně. Zhluboka jsem vydechla a prohnula se směrem k němu celá nedočkavá z toho, až se mě dotkne na tom nejcitlivějším místě. Odhrnul cáry, které zůstaly po jeho nájezdu na moji minisukni, a vnikl do mě prstem. Zasténala jsem jeho jméno a zaškubala rukama. Cítila jsem, jak se mi řemen, kterými mi spoutal ruce, zařezává do rukou a bylo mi jasný, že budu mít opět památku na dnešní akci. Když do mě znovu zajel prsty, začala jsem sebou škubat, jak moc jsem toužila servat z něj kalhoty a konečně do sebe dostat to nejlepší z něj. Měla jsem v sobě ráda cokoliv, co souviselo s ním, ovšem… jeho prsty mi díky drápům přece jen naháněly strach. V minulosti jsem nejednou krvácela…

„Neškubej sebou, nebo si zase ublížíš…“ zašklebil se na mě pobaveně, jako by mi četl myšlenky.

„Přestaň kecat a radši mi to udělej…“ usykla jsem, když mě lehce podrápal.

„Hm, ty jsi ale romantička,“ blýsknul očima, ale vyhověl mi. Přitlačil mě na studenou zeď, u které jsem stála, spěšně si rozepnul kalhoty a vnikl do mě tak prudce, až jsem znovu zasténala. S mými kalhotkami se nezdržoval, pouze mi je shrnul na stranu a hrubě se začal dostávat čím dál hlouběji do mého těla. Po chvíli si mě trochu povysadil, abych ho mohla nohama obejmout kolem pasu a jeho pohyby a přírazy byly čím dál zuřivější, až jsem cítila, jak se mi hrubá omítka zadírá do zad…

Na tohle si vzpomínám a kupodivu ani nepřidávala svou fantazii, jen napsala holou surovou realitu, která se mi zdá strašně vzdálená. V té době jsem byl ještě jiný, než jsem nyní.

„Kde jsi ho našel?"

„U Des v nočním stolku. Zřejmě ho četla také, to by rovněž vysvětlovalo, proč ti stále předhazuje erotická témata a nesnáší tě ještě víc…“ Ušklíbne se. „Žil jsi dost hříšně, zdá se.“ Rozpustile se rozesměje a pohledem hodí po malé štětce, která za námi přišla do knihovny a hned se před námi ve vyzývavých pózách nakrucuje.

„Tak to vážně asi mnohé vysvětluje…“ zabručím. „No ano, Miina éra byla… hodně zajímavá." Pousměju se křivě a deník zaklapnu. „Cože nejsi u Desire?" Zvednu hlavu a propíchnu tu malou děvku pohledem. Vrátí mi to s toužebným zakňučením a olízne si svůdně rty.

„Usnula a já šel hledat nějakou knihu o tom, že by můj následovník mohl být člověk. Ovšem pak jsem narazil na tuhle…“ Hodí hlavou k Angele a oči se mu rozsvítí. „Ang… Ukaž se Chesterovi!“ Zavrčí rázně pln upířího chtíče a protne ji zvráceným pohledem. Dexova rozhoďnožka se vysvleče z už tak titěrného prádla, položí se na můj psací stůl a zeširoka roztáhne nohy jako pozvánku. Je to vzrušující pohled, když před námi ukáže své intimní části. Dick vedle mě hříšně zavrčí a nemůže z ní spustit oči. Je bez sexu už fakt dlouho, takhle mu jenom hrábne. „Hodná holčička…“ zavrčí roztouženě. „Ten Dex má docela kliku. Všichni v tomhle domě mají svůj kvalitně strávený čas. Jenom já, abych si honil,“ odfrkne a odvrátí se pohledem. Angela se před námi svůdně vlní a tak ji sjedu od hlavy až k patě a pak se jí s vědoucným ušklíbnutím zadívám do vášnivě přimhouřených očí.

„Takových už jsem viděl,“ odfrknu světaznale. „Co blbneš? Máš přece Desire, ne?“

„To mám, ale podívat se můžu snad i na jiný, ne?" Trhne sebou. „Navíc… Jsem věrný, jen… se kochám." Olízne si rty. „Musím jít..." hlesne zamračeně a odtáhne se od stolu, aniž by jí věnoval další pohled.

„Jistě,“ hlesnu pobaveně. Mně tak bude něco povídat. Je naprosto jasný! „Klidně se kochej, ale někde jinde. A pokud jdeš pryč, vezmi si tu couru sebou.“

„Chazzy, já takový vážně nejsem,“ zamračí se prudce a naštvaně odejde. Třískne za sebou dveřmi a mně tu nechá s tou nymfomankou! Copak neví, že když mám v kalhotách bouři jsem jako neřízená střela?!

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Duše v zemi - 4. kapitola: