OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Duše v zemi - 9. kapitola

22.10.2011 (17:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 721×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

9. kapitola - „Ale vždyť jsi říkala!“

Chester

Desire na mě vypoulí své šedé nevinné oči a střelí pohledem od chorobně žárlivého a naštvaného Dicka k mé maličké, která se podle všeho stěží drží na nohou. Tisknu ji kolem pasu a přidržuju ji na mírně pokleslých kolenou, zatímco slyším její zadrhávající se dech.

„Ježíši Kriste,“ dostane ze sebe po neuvěřitelně dlouhé chvilce černovlasá dívka a celá se rozechvěje. „Nikdy jsme spolu nespali! Ach, ne… Dicku…“ Její hlas zní téměř žalostně, když si dá dlaně před obličej. „Ne, tohle ne. Já jsem s ním nikdy nespala.“

„Ale vždyť jsi říkala!“

„Mluvila jsem o tom, že jsem Diance pověděla o té krvi v limonádě…“ Mé maličké poklesnou kolena a celou svou křehkou vahou zůstává viset na mém rámě.

„Do hajzlu!“ usyknu a přehodím si ji do náruče. „Vypadněte!“ obořím se na ty dva a probodnu našeho hrdinu všeříkajícím pohledem. „Já chápu, že potom, co ti provedla, jí už nevěříš a myslíš si, že dá každému, kterého potká, ale občas by nebylo od věci si nejdříve fakta ověřit, než ostatní vystresuješ!“ zavrčím naštvaně a tiše za námi zavřu dveře, abych nevzbudil dvojčata.

„Chazzy?“ probere se, jakmile ji položím na měkkou postel. „Sakra, já toho Dicka zabiju!“ odfrkne úlevně a nevinně se na mě usměje. „Bylo mi z toho fakt mizerně… Ale říkala jsem si, že to přece není možný. Neudělal bys mi to…“

„Samozřejmě, že neudělal,“ hlesnu ještě rozzlobeným tónem, ale když se zadívám do její důvěřivé a zamilované tváře, zjihnu. Dlaní ji něžně pohladím po krku, ranka se pomalu zatahuje a krvácení přestává. Sehnu se a jemně jí jazykem olíznu krev a zahojím ránu. Lehce se pode mnou propne, téměř vyzývavě, ale když se jí své rty otřu o ty její, zavyje a odstrčí mě od sebe.

„Sakra, tak tohle jsi fakt přehnal!“

„Ještě chvíli tě to potrápí,“ zavrčím nadšeně a přivinu ji k sobě, abych se mohl probírat dlouhými havraními provázky. „Na Dicka se nezlob… Tohle je jasný příklad z toho, jak je z Desire v hajzlu… Za vším hledá nevěru. Zdá se, že máme v domě dalšího paranoika.“

„Proč ti ta coura sakra sahala do rozkroku?“

Změní téma tak náhle, že se na ni s podivem zadívám. „Jaká coura? Stále se bavíme o Desire nebo už je na programu někdo jiný?“

„Desire ti sahá do klína?“ zavrčí zle a přivře útočně oči. Posměšně zavrtím hlavou, což ji tak nějak uklidní. „Ty ani nevíš, která tě tam tiskla sakra? Přece ta kurva Angela! Proto jsem na ní tak vystartovala…“ zamumlá na svou obranu a protočí duhovky ke stropu, jako by ji to vlastně otravovalo.

„Tak o tohle šlo!“ ušklíbnu se pobaveně. „Neboj, bylo to pouze přes kalhoty. Do nich mi můžeš sahat jen ty!“ zazubím se a lehce ji chytím za bradu, vtisknu jí polibek na rty, až zakňučí jako raněné zvíře.

„Sakra!“ zakleje a odtrhne se ode mě jako bych měl virovou nákazu. „Nemá na tebe vůbec co sahat! Proč je tu furt trpíš? Koneckonců je to barák mých rodičů, takže já a Desire rozhodujeme, kdo tu bude a já … je tu nechci!“ divoce se ušklíbne a mně je v tu ránu jasné, že Desire by se mé ohnivé maličké prostě podřídila, chtě nechtě.

„Zřejmě se jí líbím,“ hlesnu provokativně, až se napne jako struna. „A navíc … nemohl jsem nic dělat, držel jsem v náručí tebe. Ona prostě jen využila situace. Bude tu jen pár dnů… i s Dexem.“

„Ty se jí totiž chceš líbit!“ obviní mě a ukáže na mě štíhlým prstem jako na kacíře. „Nemusíš na sebe nechávat sahat!“

„Ty mě vážně neposloucháš…“ postěžuju si mírně a opřu se o levou dlaň, abych mohl poklidně pozorovat svou šťastnou krev, která netrpělivě těká očima po celé místnosti a mračí se jako deset čertů. Je úchvatná, takhle rozběsněná. „Přece jsem ti říkal, že jsem ji neměl jak odstrčit… Navíc, když tě někdo drží za slabiny, dost těžko se tomu brání.“ Výstižně se zašklebím a protočím slastně oči, až Di nafoukne tváře a zatváří se jako nájemná vražedkyně.

„Chytnout podle všeho umí, co?“ zamumlá a s nepředstíraným zájmem mě stále okukuje, jako bych se měl každou chvíli sebrat a odejít za tou, která jí pomyslně tolik pije krev. V Di se právě teď skrývá nevybuchlá sopka a pokud ji Angela potká ještě jednou, nemusela by už vyváznout se zdravou kůží.

„Ale no tak, Di. To ty umíš chytit,“ hlesnu kajícně a natočím se k ní s příslibem polibku, avšak ona se dotčeně stáhne. „Co ti zas vadí? Ano, chytit hold umí. Jako kurvička má prostě bohatou praxi, ale to v takových případech bývá, jinak by neměla klientelu.“

„Sakra, všichni v tomhle baráku mají bohatou praxi!“ zavrčí rozzuřeně a běsnivě praští sevřenou dlaní do polštáře. „Tedy pardon, Dicky ne! Ten je stejně nezkažený, jako já!“

Zmínce o Dickovi se mírně poušklíbnu, ale nekomentuju to. „O co ti vlastně jde? To mi tu naznačuješ, že chceš mít také takovou praxi a hodláš se podle toho zařídit nebo co?"

„Jasně, sakra!“ Překulí se na mě a zářivě se usměje. „Budu to s tebou muset dohnat… Přece jsme v posteli docela sehraný, ne? Tak co mě zaučit ještě víc, abychom byli oba spokojenější…“

„A já už myslel, že bys to ráda nacvičovala s někým jiným," ušklíbnu se. „Abys získala, co nejvíce zkušeností."

„To není můj styl,“ zavrtí přemýšlivě hlavou. „S někým jiným bych si to fakticky neužila. Styděla bych se … Byla nervózní … A stejně myslela jenom na tebe…“ Oklepe se jako by myšlenkami na sex s jiným přicházela i na nechuť. „Pak bych si to akorát vyčítala. Proto prostě … nechápu Desire, jak snadno nasadila Dickovi parohy…“ Tvář jí protne vztek s jakousi nejistotou a nostalgií. Oči rapidně zesmutní a vytratí se z nich lesk. Když pak zavrtí hlavou a zavře je, pokračuje v odkrývání své duše. Vlastně jsem se jí nikdy nezeptal, jak to má. Jistě, ze začátku mi lezla na nervy tím, když tvrdila, že sex a láska jdou dohromady, ale já postupem času poznal, že má vlastně pravdu. „Já jsem vždycky chtěla … věřila jsem v lásku na celej život. Takovou tu nezkaženou. Kdy bych měla jen toho jednoho, kterýho bych milovala.“

Pozoruju ji s naprostým okouzlením a úsměvem. Takové svěřování … Nejsem na to v jejím případě zvyklý a moc se mi to líbí. Jako bych jí teprve začínal poznávat. Tohle bych do ní nikdy neřekl. „Tohle jsi mi nikdy nepověděla…“ Strčím jí spadlý pramen vlasů za ucho a přitisknu ji k sobě. „Tak to jsem rád, že jsem byl ten první ... a snad i poslední." Mírně se ušklíbnu. „Desire je v tomhle přece jen asi trochu jiná, než ty, i když do ní bych to nikdy neřekl." Skutečně jsem její sestru tipoval na něco tak snílkovského. To ona podle mého měla hledat muže na celý život a Di, moje ohnivá maličká, by klidně dala za vděk sexem s jinými. Ovšem … zdá se, že jsem byl trochu mimo.

„V tomhle mám … hm … asi … romantičtější … duši … pohled na svět,“ mumlá tiše, jako by se bála, aby nás ještě někdo slyšel. Jako člověk bych musel napínat uši. Nedívá se na mě, zabodává se pohledem do polštáře a nutí mě na ni pohlížet tak nějak jinak. Je stále tak křehká… Tak čistá a nevinná jako před lety, když jsem ji houpal v náručí. „Vždycky … jsem snila o princi na … bílým koni, kterej … mě vysvobodí a bude … mě mít rád.“ Plaše se usměje. Takový úsměv u ní vidím poprvé v životě. Není možné, že bych tu právě teď neměl svou Di, ale Desire? U takové povahy, jakou má moje šťastná krev, je to až neočekávané. „Kdo by řekl, že princ bude krvelačnej upír,“ hlesne tvrdě a ironicky se zašklebí.

„Princové na bílých koních jsou nudní. Pro někoho takového bys musela o pár pokojů dál,“ odfrknu a poukážu tím na jejího blonďatého kamaráda, který má do jejího vysněného blíže než já.

Di pokrčí rameny a dál si hraje s prsty, jako by se tak snažila nedat najevo rozpaky. „Já si stejně myslím, že jsem ho našla… Lásku na celou věčnost.“ Evidentně jí dělá problém něco takového přiznat někomu jinému než sobě. Netušil jsem, že v sobě skrývá až takového snílka. Věděl jsem, že je citlivější, než ta gaunerka, kterou ze sebe dělá, ale netušil jsem, že až tolik! Urychleně mi bleskne zamilovaným pohledem do očí a pak se znovu plaše skloní k polštáři. Ona se stydí! To přeci nemůže být možné. Stydlivá a plachá Di? K neuvěření!

„Tak teď jsi mě úplně zaskočila…“ přiznám s úsměvem, protože já ji takovou vůbec neznám. Nikdy mě nenechala nahlédnout až takhle hluboko.

„V tomhle jsem asi … trochu snílek,“ zamumlá nejistě. „Proto mě tolik mrzelo, když sis myslel, že bych tě podvedla. Já … fakt taková nejsem. Mám v tomhle jiný priority a láska … Znamená pro mě hrozně moc. Když … člověk nemá nikoho, kdo by ho měl rád, tak pak nevymění milovanou osobu za pár chvil slasti. Neskutečně si vážím všeho, co díky tobě teď mám…“ Zhluboka se nadechne a pokračuje: „Nikdy jsem nezažila zájem, ani ze strany spolužáků, rodičů nebo lidí v našem sousedství. Byla jsem buřič nebo jsem pro ně neexistovala. I těch málo doteků, který jsi mi věnoval, pro mě prostě znamenalo tolik…“

„Aha, takže kdyby přišel kdokoliv jiný namísto mě a věnoval ti minimum pozornosti, tak by to dopadlo zcela stejně, tohle mi chceš říct?“

„K tobě mě táhlo něco už od začátku. Při prvním pohledu … to nejspíš byla…“ Složí si hlavu do dlaní a chvíli jen zastřeně dýchá. „Prostě chci jenom říct, že … sis mě tím získal. Že mě … předtím nikdo neměl rád. Nikdo se o mě nestaral. Byla jsem pořád sama, takže … tenhle život s tebou, i když někdy dost krutej, mi přijde jako ráj.“

Bodne mě kdesi pod klíční kostí. „Takže to není láska, ale vděčnost...." ušklíbnu se bolestně.

„Cože?“ vyvalí oči. „Láska na první pohled je podle tebe vděčnost?“

„Nemluvila jsi o lásce na první pohled,“ hlesnu a pokrčím rameny. „Mluvila jsi o malé pozornosti.“

Di se naježí a očima jí probleskne nechuť a zoufalství. „Byla pitomost ti něco říkat, sakra!“

„Tak proč mi to nepovíš celé, když už jsi s tím začala? Mě to zajímá, ale takhle v útržcích je těžké se v tom vyznat. Nevím, co si mám pak myslet a asi to vyznívá jinak, než jak to myslíš,“ řeknu s poklidem a pozoruju, jak se durtí.

„Není pro mě jednoduchý o tom mluvit! Nikdy … Nikdy jsem se z těch nejniternějších pocitů nezpovídala. Přijde mi to jako … slabost.“

„Nebudu tě nutit, pokud nechceš. Vím, jaké to je. Mám to stejně,“ hlesnu zamyšleně a dívám se, jak je celá nervózní a v očích má takovou nejistotu a znechucení. „Chci ti jen říct, že mně můžeš říct cokoliv a kdykoliv, pokud budeš chtít.“

„Teď jsem se snažila, ale nepochopil jsi mě!“ odsekne trucovitě a její ohnivá nálada je zpět. Oči jako by znovu nabraly ten surový sarkastický odstín a hněvaly se na celý svět. Zas je dravá a zuřivá, přesně taková, jak ji znám. Vím, že dost dobře dokáže na venek ovládat své pocity a skutečné emoce zatlačit hluboko do sebe, ale nikdy by mě nenapadlo… Nikdy jsem nevycítil tuhle její nevinnou stránku duše. Upíry přitahuje nevinnost a čistota stejně intenzivně, jako můry světlo. Ta nezkaženost je pro nás snad hodnotnější než samotný sex nebo krev. Temnota se vždy stahovala ke slunci, které je na hony vzdálené našemu světu.

„No tak se nezlob. Vždyť mě znáš, jsem prostě podezíravý a za vším něco hledám.“ Posadím si a přitáhnu si ji ze zadu k sobě, přestože prská a odtahuje se ode mne. „Já vím, že v sobě tu citlivost máš… A zřejmě daleko větší, než jsem si původně myslel, ale před okolím ji skrýváš,“ šeptám jí podmanivě do vlasů. „Vážně jsi se do mne zamilovala hned ten první večer?“ usměju se potěšeně.

Tupě přikývne a hlesne: „Na první pohled. Zoufale.“ Dlouze si povzdychne a položí si hlavu za mé rameno. „Není vůbec dobrý … ukazovat ostatním, že … máš city nebo sny. Vždycky se mi to vymstilo.“

„Není to dobré, ale zas … pokud je neukážeš, nikdy nebudeš mít šanci mít nějaký vztah, ať už bude s kýmkoliv. Vzpomeň si na Desire … Také jsi ji k sobě ze začátku nechtěla pustit. A i když už jste na jiné úrovni, mám i přesto pocit, že do vztahu sester a především dvojčat, která by na sebe měla být fixovaná, máte hrozně daleko.“

„Desire na mě fixovaná je!“ Trhne vzpurně rameny a zamračí se natolik, až jí obočí sklouzne ke kořenu nosu a vytvoří dojem zarputilé démonky.

„Ale ty ji k sobě stále nechceš úplně pustit. A potom, co se tu teď dovídám, je mi jasné, že ani já na tom nejsem jinak…“

Di se ošije a svízelně se zadívá kolem jako by jí černý nábytek snad mohl pomoci. „To není … až tak úplně pravda, sakra. Víš, že jsme si … hodně blízko,“ zavrčí a vycení na mě svádivě špičáky, jako by mě tímhle gestem chtěla odvést od tématu, ovšem nenechám se.

„Ano, sama to přiznáváš. Jsme si sice blízko, ale stále je mezi námi nějaká hranice, za kterou mě prostě nepustíš,“ řeknu a sleduju její zarmoucený výraz, když její sexuální výtka vyzní na prázdno. Srdceryvně si povzdychne a skloní hlavu.

„Seš pro mě nejdůležitější na světě. Nějaký hranice … jsou přece minimální.“

„A je šance, že se za ni někdy dostanu?“ Snažím se zachytit její pohled, ale stále uhýbá a zoufale se snaží udržet se v klidu.

„Ale no tak,“ prskne posměšně. „Snad bys nechtěl nahlídnout do tý infantilní části duše,“ zavrčí pobaveně a protočí jízlivě panenky. „Dost jsem ti řekla a nic víc tam beztak není!“ mávne rukou a zatváří se velmi znuděně. Dokonce zívne, jako by ji tento rozhovor unavoval.

„Chtěl, ale jak vidím … nejspíš zůstane jen u toho chtění." Pustím ji a ona se mi rázně vyvlíkne a několikrát se svižně proskočí. Mele přitom hlavou ze strany na stranu. Ruce má v pěst, jako by se každou chvíli chtěla porvat. Když skončí s tou rozcvičkou, sarkasticky se ušklíbne a z očí jí sálají plameny, které mám rád, ale zřejmě … nejsou skutečné.

„Půjdu si dát horkou vanu. Budeš u dětí?“ uculí se na mě jako by předchozí rozhovor vůbec neproběhl.

*

Když se ozve tlumené vyjeknutí, nastražím citlivost svých smyslů na maximum, protože ten hlas mi výrazně připomínal mou šťastnou krev. Ovšem jakmile zaslechnu své jméno, neváhám ani okamžik. Dost dobře jsem zachytil ten hysterický podtón v jejím hlase, který se rozlehl koupelnou. Di je teď sotva upír a stoprocentnímu krvežíznivému by se neubránila. Bral by ji jako méněcenného člověka nebo něco mnohem nižšího. Má ještě feromony, ale na ty nehodlám spoléhat. Nalehnu celou vahou na dveře od koupelny a dojde mi, že jsou zamčené a já s nimi díky jejich bytelnosti a mé bezbřehé pitomosti nic nesvedu. V době, kdy jsem tu měl svou malou Susan a Eleanor byly pevné dveře přínosem, ale v tuhle chvíli je proklínám. Vběhnu do ložnice, abych vyletěl oknem ven a do koupelny se dostal stejným způsobem. Okno je naštěstí pootevřené, takže stačí prostrčit ruku a otevřít si. Jakmile dopadnu s dusotem na ledovou dlažbu, zadívám se do krvavě zbarvené vany a prožene se mnou vztek, žárlivost i chuť zabíjet v jednom. Chci trhat, mučit a demolovat všechno, co mi přijde pod ruku, jen pro tento mizerný okamžik.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Duše v zemi - 9. kapitola: