OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Emily - 2. kapitola

14.06.2011 (15:00) • RosalieHale3 • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 645×

Seděla v parku a plakala. Dlouhé černé vlasy jí milosrdně zakrývaly tvář. Nikdo z kolemjdoucích nevěděl, co se jí stalo a nikdo ani necítil potřebu se ji na to zeptat. Ale potom do parku přišel chlapec.
Vypadal asi tak na šestnáct let. Chvíli Emily pozoroval, jako by se rozhodoval, zda ji zkusí utišit, nebo raději odejde. Upustil basketballový míč a ten se skutálel až k nohám jeho kamarádů – byla to evidentně partička kluků, kteří si šli do parku zahrát basket. Je to pěkná hra a Emily se také občas ráda strefovala míčem do koše, dokud nedostala tu hroznou nemoc.
Postupně si začala vzpomínat na všechny podrobnosti nehody – i na podrobnosti před nehodou. Pamatovala si každé slovo, které lidé kolem ní vyslovili.
Všechno. Ale plakala – a plakala krev. Nebyly to obyčejné slzy, co to tedy bylo? Pláče krev jen proto, že je mrtvá? Ne, bude v tom jistě ještě něco jiného.
Chlapec pomalu přišel k ní a položil jí svoji teplou ruku na rameno.
„Co se ti stalo?“ zeptal se. Emily polekaně ucukla a odvrátila od chlapce svoji zakrvavěnou tvář.
„Nic, nic… se mi nestalo,“ odpověděla zakoktaně.
„A proč jsi tedy plakala?“
„Ne… To nebyl pláč, to… bylo něco jiného.“ Emily ukázala své zakrvácené ruce.
„Co se ti stalo?“
„Nejsem zraněná. Myslím. Ne, nejsem zraněná. Jde o něco úplně, úplně jiného.“
„O co tedy?“ Místo odpovědi se Emily na chlapce podívala. Její oči byly jen bělmo, přímo mezi očima měla obrovskou tržnou ránu – to od té řadící páky – a pod očima krvavé skvrny.
Chlapec, který dosud klidně stál, vyděšeně ucouvl, neschopen žádného slova, které by mohl byť jen zašeptat a vypustit ho ze svých úst. Emily ho stále pozorovala svýma prázdnýma očima.
„Podívej, já potřebuji, abys mi pomohl,“ řekla zvonivým hlasem. Hlasem, kterého si předtím chlapec ani nevšiml. Jen strnule přikývl. Nevěděl, co by se mu mohlo stát, kdyby odmítl.
„Co potřebuješ? Co ode mne chceš?“ zeptal se.
„Obávám se, že ti to nemohu říct. Ale mohu ti to ukázat. Ale… ne tady.“ Přerušil ji chlapecký hlas.
„Stefane, budeš tedy hrát, nebo ne?“ zavolal jeden z těch, se kterými chlapec, Stefan, přišel. Otočil se na ně.
„Ne, Gabrieli, já hrát nebudu. Teď ne! Hrajte sami!“ zavolal v odpověď. Druhý chlapec, Gabriel, jen přikývl a odešel s ostatními na hřiště.

Emily dovedla Stefana do průchodu starého domu. Nikdo tu nebyl. Vzala ho za ruku a náhle vyvinula větší sílu, než by se od drobné dvanáctileté dívky dalo očekávat. Až Stefan vykřikl. Nemohl. Nemohl se jí vyškubnout.

A pak jsem neviděl nic jiného, než jen bílo. To se potom rozestupovalo, bledlo, zprůhledňovalo se. Jako mlha. Ale tohle mlha nebyla.
Byl jsem tam. Všechno jsem to viděl a vnímal tak jasně, jako bych tam sám byl.
Bouračka. Příšerná, hrozná. A o to horší, protože jsem v tom autě viděl tu dívku. Ale byla krásná. Překrásná. Jen měla na rukou několik kapek krve. A v pytlíku temně rudou krev, hustou… Zvrací snad krev? A pak jsem zřetelně viděl, že se při prudkém nárazu utrhla řadící páka. Roztřepeným koncem letěla směrem ´dívka´.
Proti vlastní vůli jsem vykřikl její jméno. Jméno, které jsem logicky nemohl znát.
„Emily!“
Samozřejmě mě neslyšela. Samozřejmě bylo pozdě.

Emily konečně pustila jeho ruku. Stefan se na ni vyděšeně podíval.
„Co to bylo? Jak… jsem mohl vidět něco… se tu nestalo? Ne před mýma očima? Jak jsem to mohl vidět tak živě?“
„To je má… schopnost. Ukážu ostatním své vzpomínky – když chci. Prosím, ohledně toho, co jsem udělala, už se na nic neptej. Nikdy.“
„Dobře… Ale přežilas to, ne? Jinak bys tu přeci nebyla…“ řekl. Ona však zavrtěla hlavou.
„Tohle? To by nikdo nepřežil.“

Musela jsem doufat, že mi pomůže. Měla jsem jen malou naději, ale bylo to vše, čeho jsem se v tuhle chvíli mohla zadržet.
Vždyť vypadá tak vyděšeně!
Ale… když budu věřit, možná to dobře dopadne. Jen tři dny… Jak ale můžu dokázat, aby mě neskonale miloval za tři dny? To přeci nejde! To nemohu dokázat! Ne s mým vzhledem! Nemohu nic dělat! Nikdy… Už nikdy nespatřím
své rodiče!

Autor: RosalieHale3 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Emily - 2. kapitola: