OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Halo: 13. Setkání Rose a One Direction

22.05.2012 (12:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 933×

Z předchozí kapitoly: Spokojeně jsem zavrněla a s posledním pohledem do jeho očí jsem usnula stočená na jeho hrudi a v jeho náručí. Důležité bylo, že to byla JEHO náruč.

Kapitola 13.: Setkání Rose a One Diretion

Harry:

Když Roxy odešla z obýváku za otcem, tak jsme se pozdravili se Zaynem. Holky se na nás jenom mlčky dívaly, a tak se Zayn pustil do seznamování.

„Kluci, tohle je Sam,“ řekl a ukázal na takovou malou černovlásku. Všiml jsem si, že když se na ni díval, tak se mu rozzářily oči. S tou holkou si ještě budu muset pokecat.

„Ahoj, já jsem Harry, tohle je Niall, Louis a Liam,“ představil jsem nás a objal jsem ji, tak jak se to v Londýně dělá. Stejně tak ji objali i kluci.

„Tohle je Ellise,“ řekl zase Zayn a ukázal na hnědovlasou, rozumně vypadající, dívku, která pokukovala po našem jedlíkovi. Zase jsme ji objali a Niall jí dokonce vtiskl i polibek na tvář. Měli jste vidět, jak potom krásně zčervenala. Uchechtl jsem se a žduchl jsem do Louiho, aby se taky podíval, co s tou Ellise náš stydlín Niall dělá. Loui se rozesmál.

„No a tohle je Olivie,“ ukázal Zayn na blondýnku se zelenýma očima.

„Zayne, kolikrát ti mám říkat, že to jméno nesnáším,“ protočila nad ním oči a s pohledem na nás řekla: „Pro přátele jsem Oliv, ale vy mi budete říkat Olivie, protože po tom, co jste udělali Roxy, si nezasloužíte být mými přáteli,“ řekla a posadila se zpět na pohovku, zapnula si film a dál už nás nevnímala.

„Z toho si nic nedělejte,“ usmála se Ellise a mávla nad chováním Olivie rukou, „ona je totiž na naši Roxy tak trošku citově vysazená.“

„Spíš bych řekla, že ji naprosto zbožňuje,“ šeptla k nám Sam a kluci se rozesmáli. Já jsem nemohl. Užíralo mě svědomí, že jsem ten nejhorší kamarád, jakého si Roxie mohla vybrat, protože po tom, co jsem udělal, bych se sebou opravdu nekamarádil. Byl jsem tak nechutně zaslepený, až se to zdá nemožné.

Ta holka, Ziva, se s námi chtěla seznámit jenom proto, aby se trochu zviditelnila, protože se snažila být tanečnicí. Když jsem ji viděl, tak musím uznat, že jí to šlo, ale potom, co se ke mně tiskla na veřejnosti před fotografy, jako by byla moje holka, ze mě její jakoby kouzlo spadlo a já jsem zase viděl všechno čistě a jasně. Byla to mrcha, která nás jenom využila, a stejně jí to bylo prd platné, protože naše fanynky se na ni vrhly, jako vosy na med. Trochu ji „pomačkaly“. Však víte, jak to myslím. No a potom si na ní smlsl tisk: bulvární časopisy, fotografové a všelijací šťouralové na ni našli všechno špatné a tak její kariéra tanečnice skončila.

Nepřál jsem jí to. Neměl jsem z toho ani škodolibou radost, ale zasloužila si to, za to, jak moc ublížila našemu miláčkovy Roxie. Všichni kluci z party ji strašně milují. Zbožňují ji tak moc, že by bez ní déle než týden nevydrželi. No a to je vlastně to, proč jsme tady. Kluci ji… My všichni jsme ji chtěli zase vidět a prosit za odpuštění. Nehorázně nás to všechny mrzí a až se Roxy vrátí od otce, tak máme nacvičenou společnou řeč, po které by nám mohla odpustit. Alespoň doufám, že by mohla uvažovat o tom, že nám odpustí.

Rozsadili jsme se do polštářků a dek, které sloužili jako pohovka a všichni společně jsme se dodívali na film, který běžel už před tím, než jsme přišli. Byla to komedie s takovým, trošku sexuálním nádechem. Párkrát tam létala i sprostá slova, ale to jsme brali naprosto v pohodě, protože sami nadáváme pěkně barvitě. Teda aspoň já.

Roxy nepřišla, ani když jsme dokoukali Prci, prci, prcičky a jelikož bylo už něco kolem desáté večer, tak jsme se rozhodli, že už půjdeme domů a že se Roxanne omluvíme někdy jindy, ale Oliv nás zastavila.

„Jste dobří kluci a je vidět, že vám na Roxy záleží a proto tady, přesto, že se sem zítra stěhujete, můžete přespat. Ellise vám ukáže pokoje a já jdu udělat ještě něco k snědku,“ oznámila nám Oliv se skoro nepostřehnutelným úsměvem na rtech.

„Jupí!“ vykřikl Niall, hned jak uslyšel zmínku o tom, že se jeho prázdné bříško konečně nají. Na hlad si totiž během filmu stěžoval nejméně padesátkrát, ale Ellise ho vždycky utišila tím, že ho pohladila po vlasech a cosi mu zašeptala do ucha. Bylo hned jasné, že ti dva si padli do oka a to i přes to, že jsou tak rozdílných povah… Anebo právě proto? Kdo ví…

Nadšeně jsme souhlasili a po prohlídce jednoduše, elegantně a stylově zařízených pokojů jsme se vydali zjistit, co nám Olive ukuchtila. Být to na mě, tak bych se v té jejich mega kuchyni usídlil hned. Byla dokonalá. Červené skříňky kontrastovaly s černou pracovní deskou. Každá dvířka byla doplněná o jednu stříbrnou úchytku. Byla tu i myčka, lesknoucí se sporák a mega velká lednice, ze které měl Niall největší radost. Celý komplet kuchyně doplňovala černá abstraktní malba vyobrazená na jedné z bílých stěn. Byla to nádhera.

„Tak. Cos nám ukuchtila, lásko?“ řekla Ell a objala Olive zezadu kolem pasu.

Ta se na ni jenom otočila, dala jí pusu na tvář a s úsměvem řekla: „Já? Nic. Jen jsem dala ohřát toho lososa, co dělala Roxy.“

„I tak ti děkujeme,“ usmál se na ni Liam. Olive jenom pokývala hlavou.

„Tak, kluci, vzhůru do práce!“ zvolala najednou Sam a Loui se zděsil. Nerad vyváděl něco namáhavého pozdě večer, teda pokud u té činnosti nebyla Eleanor, to se pak z jejich ložnice ozývaly zvuky…

Naštěstí Sam třímala v rukách pouze talíře  příbory, které nám přikázala rozmístit na stůl. Nachystali jsme to tak, jako u nás doma, akorát jsme mezi sebe vmísili holky, každý tu, která se mu nejvíc líbí. Nakonec proběhla ještě bitva nožů a vidliček, ale nakonec jsme spokojeně usedli ke stolu a dali jsme se do jídla.

Bylo to moc dobré. Bylo to lehké a moc mi to chutnalo, stejně tak Niallovy, který si šel asi třikrát přidat. Nemohl jsem si nevšimnout že, i přes barvitou zábavu u stolu, se po sobě Sam se Zaynem pokradmu dívají. Oba ale byli asi až moc nesmělí na to, aby se tu dnes odehrálo něco víc, než jen letmé doteky a zářivé úsměvy.

I přes všechnu tu dobrou náladu jsem ale pořád myslel na Roxy.

„Co tam tako dlouho řešíjou?“ zeptal jsem se Ellise, když už jsem tu nevědomost nemohl vydržet.

„Máš štěstí, že si ji dneska k sobě zavolal až takto pozdě, protože jinak by tam byla klidně i pět hodin,“ smutně se na mě podívala. „Dneska tam nejspíš bude tak do jedenácti a potom ji pustí.“ Odmlčela se.

„To je tam tak dlouho?“ zeptal jsem se udiveně. „Co tam, prokrista, probírají?“

„Matt na ni řve,“ povzdechla si, „vyčítá jí totiž smrt její mamky,“ řekla a v očích se jí zatřpytily slzy.

„Ale jak může?“ zeptal se zmateně Loui. Zřejmě nechápal, stejně jako já, jak někdo může být tak nechápavý.

„Víte, ona to Roxy dělá pro nás,“ povzdechla si Olive.

„Kdyby nesnášela ty jeho nálady, taky by tadyhle ty řeči chrlil na každýho, kdo by se mu jen malinko protivil. Ten chlap je mrzout, ale i přes všechny ty řeči a nadávky ji nekonečně miluje,“ zakroutila hlavou Sam.

„No nic kluci. Jde se na kutě,“ ozval se po nekonečné chvíli naprostého ticha Liam a popohnal kluky do jejich pokojů. Já jsem ale zůstal, stejně bych nemohl usnout.

„No, Harry. Myslím, že až Roxy přijde, tak bude potřebovat oporu a na tobě je strašně vidět to, že ji máš rád a proto máš příležitost k tomu, abys jí vyjádřil, že je ti to, cos udělal, líto. Takže mi jdeme spát a ty tady na ni počkej a až přijde, tak se neděs, protože bude jenom uplakaná a naprosto zhroucená,“ poradila mi hlasem bez emocí Ellise. Říkala to přesně tak, že z toho vyplynulo, že je to tak vždycky.

„Tak jako vždycky,“ zašeptala ještě Sam a potom už se všechny klidily do svých pokojů.

***

Nemusel jsem čekat dlouho. Bylo teprve něco kolem půl dvanácté večer, když jsem zaslechl šoupavé pomalé kroky, jak jdou směrem z druhé půlky domu. Hned mi bylo jasné, že to je Roxy. Kdo taky jiný? Asi se ptáte, jak jsem ji asi mohl slyšet.

V domě bylo ticho a já na ni čekal s kakaem v ruce ve tmě obýváku, takže ji bylo nádherně slyšet. Vydal jsem se tedy za zvukem.

Došel jsem do jedné chodby. Šel jsem potichu, protože jsem ji chtěl vidět ještě před tím, než se do sebe uzavře a svoji bolest nedá najevo. Povedlo se mi to.

Viděl jsem ji, jak tam sedí opřená o zeď, hlavu zakloněnou a nohy přitáhnuté k hrudi. Ruce měla omotané kolem kolen a zřejmě něco šeptala, ale nebyl jsem si až tak úplně jistý, protože i přes to, jaké tu bylo ticho, tak jsem ji neslyšel.

Nechtěl jsem, aby se lekla a proto jsem šel hlasitěji, tak, aby slyšela moje kroky. Hned, co uslyšela první dvě dopadnutí mých nohou na podlahu, tak se zvedla. Začala se upravovat, a kdyby neměla zarudlé oči, tak bych na ní ani nepoznal, že brečela.

Rožnul jsem světlo a pomalu jsem došel k ní, stejně, jako se ona přibližovala ke mně. Měla skloněnou hlavu a to byla škoda, protože jsem nemohl vidět její šedé oči. Vždycky byly tak úžasné a plné života. Nevím, co bych v nich viděl teď…

Když už jsme byly blízko sobě, tak jsem se zastavil. Roxy se na mě podívala zpod vlasů a já jsem se zadíval do očí odhodlaných nepropustit ani náznak pocitu nebo slabosti. Nakonec ale uhnula pohledem, natiskla se na stěnu, zřejmě proto, že jí byla moje přítomnost nepříjemná a chtěla se dostat přese mě dál do chodby, ale to jsem nemohl dovolit. Holky říkaly, že bude potřebovat oporu a tak jí ji poskytnu.

Chytil jsem ji za nadloktí. Moje sevření bylo pevné, ale nechtěl jsem jí ublížit, takže bylo taky svým způsobem jemné.

Po nějaké chvíli se snažila vyprostit, ale nedařilo se jí to. Nechtěl jsem, aby odešla a sama se utápěla v slzách. Nakonec se podívala do země a tím mi upřela pohled na její tvář. Zvedl jsem tedy ruku, dal jsem jí dva prsty pod bradu a malinko jsem nadzvedl její obličej.

Když jsem si myslel, že se upravila, tak jsem musel být slepý, protože měla ještě červené tváře, krví podlité oči a rozmazané líčení, ale přesto všechno byla krásná. Tedy alespoň pro mě.

Zamračil jsem se. Začínám nenávidět její smutek. Její slzy a jejího otce, který tohle všechno způsobil.

Pohladil jsem jí jednou rukou po tváři a pomalu jsem uvolnil stisk, kterým jsem jí držel jednu ruku, ale hned na to jsem ji objal, jak jsem nejlépe uměl. Chvilku strnule stála, ale potom mi objetí opětovala a nakonec mi začala brečet do ramene. Tričko v háji, ale co bych pro ni neudělal.

Najednou se jí podlomily nohy, a kdybych ji nedržel, tak by se asi svezla k zemi. Začal jsem ji utěšovat. Dělal jsem rukama uklidňující kroužky na jejích zádech, hladil jsem ji po vlasech, šeptal jsem jí do ucha roztomilé nesmysly, ale taky vážné věci, jako třeba, že ji holky mají moc rády, že ji moji kluci zbožňují a že ji mám rád.

Ona se mi zabořila hlavou do hrudi, mačkala mi tričko a zhluboka dýchala. Snažila se uklidnit, což se jí za nějakou tu dobu taky povedlo.

Rozhodl jsem, že je čas jít spát a tak jsem jí podtrhl nohy a vzal jsem ji do náručí. Byla lehounká jako peříčko a tak pro mě nebyl problém ji odnést do jejího pokoje. Byl jsem si moc dobře vědom, že jsem jen host, ale i tak jsem přísný zákaz nechodit do jejího pokoje porušil. Nedalo se to udělat jinak.

Potom, co jsem ji donesl do pokoje, tak jsem ji položil na pečlivě ustlanou postel. Odestlal jsem ji a deku jsem rozhodil po posteli. Potom jsem Roxy zabalil do deky a jak tam tak ležela, tak jsem si nemohl pomoct a tak jsem ji věnoval pusu na čelo. Byla to nevinná pusa na dobrou noc.

Už jsem chtěl odejít, ale ucítil jsem jemný dotek na ruce. Něco mě za ni tahalo. Ohlédl jsem se a uviděl jsem Roxanne, jak mě drží za ruku s němou prosbou v očích.

Prosila mě, abych zůstal a tak jsem svolil. Nebylo v tom žádné gesto lásky, ale pro mě to znamenalo víc, než nějaký polibek. Tím, že mě u sebe chtěla, mi dala najevo, že mi věří a že mi alespoň malinko odpustila. A za to jsem byl nesmírně rád.

Shodil jsem moje Vansy z noh a vydal jsem se k posteli. Odkryl jsem deku a lehl jsem si na druhou půlku postele. Nechtěl jsem, aby si myslela, že v tom vidím něco víc. Byla tak nevinná, když ležela zahuhlaná až po uši v dece, že mě moc překvapilo, když se ke mně začala přibližovat.

Nevadilo mi to a tak jsem jenom potichu koukal, co udělá dál. Moji reakci zřejmě brala jako souhlas a tak mě zatahala za tričko. Pochopil jsem její prosbu a lehnul jsem si na záda. Roxy se mi stulila na hrudi a v pěstičkách pořád mačkala moje tričko od Jacka Willse. Potom, ale umístila jednu její nohu mezi ty mé. Na chvíli jsem strnul, ale když se potom už nijak nepřemisťovala, tak jsem se zase znovu uvolnil, i když jsem nemohl říct, že jsem nebyl kapánek nervózní… Nikdo není dokonalý.

Roxy na mě upřela svůj ocelově šedý pohled a já jsem jí ho opětoval a snažil jsem se do těch mých zeleno – modrošedých očí vložit všechno to, co jsem jí chtěl povědět, ale neměl jsem odvahu. Snažil jsem se, aby v nich viděl lítost nad tím, že jsem si jí nevšímal. Tu lítost, kterou jsem cítil už v ten moment, kdy odcházela z Nando's, ale taky to, že ji mám rád a že jsem tady vždycky pro ni, a to i kdybych byl třeba na druhé straně světa.

Zřejmě pochopila, co jsem se jí snažil sdělit, protože spokojeně zavrněla, jako kočka, naposledy se na mě podívala a potom stočená na mé hrudi usnula.

Já jsem ještě notnou dobu okukoval její krásu, ale když se mi začaly klížit oči, tak jsem ji objal okolo pasu a nakonec jsem taky usnul.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Halo: 13. Setkání Rose a One Direction: