OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Halo: 14. Pěkná krajky a Šmoulové

23.05.2012 (13:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 793×

Z předchozí kapitoly: Zřejmě pochopila, co jsem se jí snažil sdělit, protože spokojeně zavrněla, jako kočka, naposledy se na mě podívala a potom stočená na mé hrudi usnula.

Já jsem ještě notnou dobu okukoval její krásu, ale když se mi začaly klížit oči, tak jsem ji objal okolo pasu a nakonec jsem taky usnul. 

Kapitola 14.: „Pěkný krajky“ a Šmoulové

Roxanne:

Ráno jsem se probudila v něčím objetí. Zpanikařila jsem se, ale když jsem vzhlédla a podívala jsem se do obličeje toho, kdo mě objímal, tak jsem se uklidnila. Byl to Harry. Ne, že bych si nepamatovala to, co jsem dělala večer, ale potřebovala jsem se uklidnit, že mě neobjímá nějakej prasák. Harry taky není úplně svatoušek, protože perverzní to on je a neřekla bych, že zrovna málo, ale myslím si, že by mi nikdy fyzicky neublížil.

Dívala jsem se na Harryho, jak spinká. Byl naprosto roztomilej. Kudrnaté vlasy měl rozcuchané a malinko rozházené po polštáři. Některé prameny mu dokonce spadaly do obličeje a tak se malinko ošíval. Dlouhé řasy se skoro dotýkal jeho tváří a na rtech měl malý, těžko postřehnutelný úsměv, ale já jsem ho viděla. Vypadal tak strašně spokojeně a mile, až se mi od něj nechtělo utíkat do koupelny.

Zatím jsem nepřemýšlela o tom, že bychom spolu třeba mohli něco mít. Ale kdyby něco udělal, kdyby něco naznačil, tak bych se odvážila a věnovala bych mu i polibek, ale pokud si nejsem jistá, že to chce také, tak nebudu kazit naše přátelství. Ano, několikrát to mezi námi zajiskřilo, ale na to, aby se „něco“ mohlo stát, potřebujeme být sami dva. A něčeho takového se v domě plném dvou skupin asi nedočkáme.

Zalezla jsem si do koupelny a bohužel jsem si zapomněla čisté věci, protože jsem měla ve zvyku oblékat se u dveří do šatny, ke které vedou dveře právě z toho pokoje, kde spí Harry. No nic. Vysprchovala jsem se a potom jsem se, ve včerejším spodním prádle, vydala do šatny, převléct se.

Už jsem otevírala dveře už zmíněné šatny, když jsem na sobě ucítila něčí pohled. Hned mi bylo jasné, že se na mě dívá Harry.

„Pěkný krajky,“ zkonstatoval.

Uličnicky jsem se usmála a otočila jsem se na něj. „Vážně se ti líbí? A nechceš se na ně podívat zblízka?“ zeptala jsem se a došla jsem k němu. Kdyby někdo popisoval moji chůzi, tak by řekl, že jsem šla jako šelma ke kořisti, když ji chce ulovit a přesně to samé jsem měla v plánu. Když už se tak nevinně ozval, tak jsem to už nevydržela a rozhodla jsem se mu to pořádně zavařit.

„No… Ehmmm…“ nemohl ze sebe vydat slova, jenom se dál upřeně dával na moje bříško, stehna, kotníky a nahý dekolt. Neříkám, že ty krajky nebyly průsvitný, protože ony byly a to celkem dost.

„Tak když nechceš…“ otočila jsem se od něj ve chvíli, kdy jsme od sebe byli vzdálení jenom půl metru. Zašla jsem do šatny a cestou jsem nezapomněla pořádně vrtět boky, aby si uvědomil, co že jsem to vlastně udělala.

***

Když jsem si převlékla spodní prádlo a hodila jsem na sebe roury a volné Puma tričko, tak jsem se vydala znovu do svého pokoje. Harry zrovna vyšel z koupelny, takže jsem měla krásnej výhled na jeho mokré kudrlinky, které se kroutily ještě víc než normálně. Nechápala jsem to, ale on prostě dokázal být tak roztomile nevinnej a sexy zároveň, že jsem se musela přemáhat, abych na něm nenechávala oči moc dlouho. To by přece jenom bylo fakticky „nenápadný“.

Měl na sobě jenom kalhoty a jedním z mých ručníků si sušil vlasy. Zastavila jsem se uprostřed pokoje, dala jsem si ruce v bok a podívala jsem se na něj stylem „vážně?“.

Zvedl hlavu a zastavil se. Skvělý, všiml si mě až teď. Sjel mě od hlavy až k patě a potom uznale pokýval hlavou. Aspoň, že se mu líbí, jak jsem oblečená.

„Jdeš dolů na snídani?“ zeptal se mě a dál si sušil vlasy, ze kterých mu kapaly kapičky na hruď, odkud sjížděly dolů po jeho svalech. Při pohledu na jeho trup jsem mohla vidět jeho „čtyři bradavky“. Ne abyste si představili něco takovýho, jako má kočka na krmení mláďat! Měl dvě obyčejné bradavky a potom dvě takový jenom malinký, asi jako špendlíkový hlavičky, takže se daly dost dobře přehlédnout.

„Jasně, že jdu na snídani. Vsadím se, že to zase nechají na mě,“ řekla jsem a vydala jsem se ke dveřím. „Mimochodem. Děkuji za ten včerejšek,“ podívala jsem se mu do očí, vděčně jsem sklonila hlavu a potom jsem se, nejvyšší rychlost, vydala do přízemí, zkontrolovat tu moji bandu tupců.

V obýváku seděl Niall s Louim. Dívali se na Šmouly. Pokud jste viděli fotky, kde jsou kluci zaflákaní od nějakýho modrýho prášku, tak si dokážete živě představit Nialla jako jednoho člena toho malého, ale početného, modrého společenství. Každopádně Louis se s Niallem překřikovali, když se pokoušeli šmoulům radit, co mají dělat a kam nemají chodit, protože tam je prý Gargamel.

Holky byly ještě zřejmě zabarikádovaný ve svých pokojích, teda až na Sam, která se už pokoušela něco vytvořit z našich úryvků, které jsme nahrály k Sun Rising. Celkem jí to šlo, a jelikož uběhlo něco kolem dvou týdnů od prvního nahrávání, tak nám Sam slíbila, že dneska bude hotová nahrávka a že k ní ještě do zítra dodělá lyric video a potom to, už konečně, půjde na Youtube.

Takže zbylo jedině na mně, abych udělala snídani. Jako vždycky. Občas mi to připadá, jako bych byla ve skupině jenom kvůli vaření. Fakt. Nic jinýho po mě ty potvory totiž nechtějí. Pořád: „Uvaříš oběd, prosím?“ „Roxy, uděláš svačinku, prosím zlatíčko?“ atd. Ale přesto, že jsem tady jenom kvůli vaření, tak je miluju. Holky jsou moje rodina. Po tom, co se stalo s mamkou a jak se potom začal chovat otec, mi jsou ta nejdražší stvoření na zemi. V celém vesmíru, protože až na dědu už na světě nikoho jiného, kdo by mě měl rád, nemám.

„Dobré ráno, kluci,“ pozdravila jsem je a sedla jsem si na opěrku pohovky.

„Jé, ahoj Roxanne!“ vypískl Niall, trhnutím se zvedl z pohovky a schoval mě ve svém objetí. „Jak se máš, zlatíčko?“ zašeptal mi do ouška.

„Už je to v pohodě, Niallie,“ usmála jsem se na něj a mrkla jsem na Louiho.

„To jsme rádi,“ oplatil mi mrknutí Loui. Potom mě Niall propustil z objetí a sednul si zpět k televizi.

Chvilku jsem se s nimi dívala na šmouly, ale potom jsem se zvedla: „Kluci, co si dáte k snídani?“

„Mluvil tady někdo o jídle?“ ozval se zvučný hlas z chodby a po chvíli ze dveří vylezla postava s květákem na hlavě. Obrazně řečeno, samozřejmě.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Halo: 14. Pěkná krajky a Šmoulové: