OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Halo: 8. Ranní nájezd

17.05.2012 (12:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 614×

Kapitola 8.: Ranní nájezd 

Roxanne:

Ráno jsem se probudila okolo deváté, což bylo normální, ale šlo mi spíš o to, jak jsem se probudila. Normálně si pěkně spinkám a najednou cítím cosi studenýho na obličeji a taky na rukách. Ne že by to byla voda, spíš něco jinýho. Bylo to pevnější, takže asi led. No, a když se mi to dostalo do pusy, ucítila jsem jahody. Takže jsem byla bombardována malinovými kostkami ledu. Skvělý.

Pomalu jsem otvírala oči a v puse jsem žužlala jednu tu malinovou kostku ledu, a potom jsem byla mokrá. Jen tak, z ničeho nic.

V ten moment mi bylo naprosto jasný, kdo to udělal, kdy mi přichystal takové „krásné“ probuzení. Byla to Ellise.

Otevřela jsem oči. Podotýkám, že jsem byla celá mokrá. Naštěstí mě nepolily studenou vodou. To už bych se neudržela. Posadila jsem se na posteli a moje nálada musela jít vidět v mém obličeji, protože holky v tom okamžiku odhodily kyblíky s ledem na zem a se smíchem se utíkaly schovat.

Postavila jsem se na posteli a v tričku od Jacka Willse a v kalhotkách jsem se vydala na lov štvané zvěře. Naštvaly mě, takže jsem si mohla i bojový pokřik: „Vy mrchy! To schytáte!“

Vydala jsem se do obýváku, protože, tam bylo vlastně naše nejoblíbenější místo v domě. Bylo mi jasné, že se neschovaly nijak dobře.

Pomalu jsem se vyplížila z chodby, sešla jsem schody do přízemí a další chodbou jsem se dostala do obýváku. Tam jsem zahlédla první srnku.

Byla to Oliv. Potichu se chechtala a snažila se, být nenápadná, ale moc se jí to nevedlo. Nejspíš to bylo ale tím, že byla schovaná za lampou. Byla celá vidět, ale to byl cíl naší schovky.

Připlížila jsem se k ní zezadu a jedním prstem jsem jí poklepala na rameno. Hned se na mě otočila a tak jsem si dala ukazováček před pusu. Bylo to tiché gesto, aby zůstala zticha. Jenom pokývala hlavou a dál dělala „neviditelnou“.

Jako druhou jsem našla Sam. Stála na kuchyňské lince. Byla přitisknutá ke skříňkám a jednu nohu měla ve vzduchu. Vypadala jako baletka se zlomenou nohou. Stála tam jenom v tričku na ramínka a v kalhotkách, ale to bylo normální. Chodily jsme tak každé ráno.

Pozvedla jsem obočí a podívala jsem se na ni pohledem typu „děláš si ze mě prdel?“. Všimla si mě a jenom vykulila oči. Čekala, že po ní vystartuji a že jí to oplatím, ale svojí reakcí jsem ji tak trochu vykolejila.

No, zřejmě to bylo horší, než to vypadalo, protože se začala kývat. Podjela jí noha a já jsem se zhrozila. Snažila jsem se ji zachytit a tak jsem se nemohla ani divit, když jsme obě skončily na zemi. Já jsem samozřejmě přistála na tvrdém a panička Samy si krásně dopadla do měkkého, spadla totiž na mě. Myslela jsem, že na mě leží snad dvě tuny těžká ryba. Ne, že by byla tak těžká, spíš to bylo tím dopadem.

Když se Sam vzpamatovala z toho šoku, že upadla, snažila se zvednou. Moc jí to ale nešlo, jelikož jsme měly propletené nohy.

Za chvíli na to přiběhly holky. Jak Oliv, tak Ellise. Začaly se nehorázně smát, no a tak jsme na zemi skončily všechny čtyři.

V tu chvíli kolem kuchyně procházel můj otec, zřejmě zase potřeboval pomoc v kanceláři. Zastavil se a se zdviženým obočím se na nás podíval. Ohrnul spodní ret, zatvářil se jako „takový debily jsem v životě neviděl, zřejmě budu muset zavolat na psychiatrii“. Položil obálku na bar a nakonec se bez jediného pohledu na nás odporoučel zpět do své části domu, kde byla také jeho pracovna.

Jen co za ním zaklaply dveře jsme se nehorázně rozřehtaly. Stálo to za to. Vypadal, tak srandovně, až to nebylo ani možný.

Potom, co jsme se uklidnily, jsem dala Ellise oříška a bylo to v pohodě. Ranní nájezd byl zažehnán a holkám bylo odpuštěno. Společně jsme udělaly snídani. Byly to palačinky s marmeládou, tvarohem, šlehačkou a čerstvými lesními plody. Vypadalo to přesně tak dobře, jak to chutnalo a že to chutnalo opravdu božsky.

***

„Roxy, přečteš si to?“ zavolala na mě Sam, když jsem skládala nádobí do mičky.

„Jasně. Přece ho znáš. Kdybych si to nepřečetla, tak pro mě pošle ochranku a donutí mě, abych mu vyřizovala nějaká setkání s celebritami. Jako vždycky hrůza,“ zavolala jsem na ni zpět a znechuceně jsem se ušklíbla, protože třeba taková Lady Gaga je strašně náladová a volat si s ní je opravdu o hubu.

***

Roxanne,

V 11:00 se dostavíš do kanceláře mé sekretářky, ta ti dá nějakou práci. V 11:30 se dostaví moje pracovní návštěva. Pokud moji nabídku přijmou, stanou se z nich moji spolupracovníci a ty víš, co z toho plyne.

Tvůj otec Matthew

Tak takhle nějak vypadal dopis, který tu zanechal můj otec. Nijak zvlášť osobní, ale jako oficiální korespondence to taky nevypadalo. Naprosto stejný styl psaní jako vždycky. Každý týden jsem jeden den pracovala u něj. Prý abych nezpychla. Řekla bych spíš, že mě chce mít alespoň jeden den v týdnu na očích, aby se mu nestýskalo. Ale nemohla jsem to říct s jistotou, protože můj otec je velice nevypočítavý.

Podle jeho přání jsem se nachystala a okolo třičtvrtě na jedenáct jsem se vydala za jeho sekretářkou Melanie.

Měla jsem na sobě šedé tílko a jednoduché tmavě modré sáčko s rukávy, které končily nad lokty. Byl na něm jenom jeden zlatý knoflíček na zapnutí. Na nohou jsem měla tmavé, mírně potrhané, ušlé džínsy a tmavě šedé boty na podpatku. Byly to kotníkové kozačky s otevřenou špičkou. Pro jistotu jsem si s sebou vzala i batůžek.

Došla jsem k jedněm proskleným dveřím, které vedli do Melaniiny kanceláře. Už tam na mě čekala s hrnečkem vídeňské kávy.

„Ahoj, Melanie,“ pozdravila jsem ji a vykouzlila jsem na tváři úsměv.

Zvedla hlavu od nějakých papírů: „Ahoj, Roxy. Jak se máš?“

„Jde to. Díky za optání a ty?“ řekla jsem a začala jsem se zabydlovat na malém stolku, který stál naproti tomu jejímu. Mezi našimi stoly byla asi dvoumetrová mezera. Byla to cesta pro návštěvníky. Vedla od prosklených dveří až ke dveřím otcovi pracovny, které byly jenom ze dřeva. Byly odzvučené.

„Já taky, až na to, že dneska je tu práce až nad hlavu.“ Něco podepsala a pokračovala v naší konverzaci,“ dneska mají totiž přijít nějací kluci na konzultaci. Dohodnout se na podmínkách smlouvy a já tu musím všechno zařídit.“

„Chudáčku,“ ušklíbla jsem se.

„No moc se nesměj. Ty jsi tu od toho, abys mi pomohla, takže do práce, zlatíčko,“ setřela mě, ale já jsem se jenom uchechtla a pustila jsem se do papírování. Rušily nás jenom občasné telefonáty z rádií. Chtěli, abychom jim potvrdily účast pár hvězd, o jejichž kariéru se stará táta.

On, můj táta, je vlastně něco jako manažer a producent dohromady. Pokud s někým uzavře smlouvu, tak se stará o jeho kariéru, jako o to, kde a kdy budou vystupovat a tak dále, ale taky sponzoruje jejich písničky. Jak jejich nahrávání, tak i natáčení klipů. Je takový dvě v jednom.

Po půl hodině papírování jsem si musela odskočit na záchod. Když jsem se vrátila, na stole byl papírek s lístečkem. Stálo na něm:

Roxy,

Musela jsem jít do Starbucks. Ti nový jsou už v Mattově pracovně, pokud budou něco chtít, tak jim to doneseš, ať už to budou nějaký papíry nebo kafe.

Melanie

Chvíli jsem měla klid, ale potom mi zavolal otec: „Dones tu smlouvu, Melanie.“

„Melanie šla nakoupit. Smlouva už se nese,“ řekla jsem do sluchátka zpátky, vzala jsem smlouvu ze zamčeného šuplíku, vstala jsem od stolu a vydala jsem se ke dveřím tátovy kanceláře. Vzala jsem potichu za kliku, otevřela jsem dveře, rozhlédla jsem se po pracovně a vykulila jsem oči. Na to, co jsem spatřila, jsem rozhodně nebyla připravená.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Halo: 8. Ranní nájezd: