OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hra s ohněm - 12. kapitola

07.07.2011 (11:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 1604×

12. kapitola - „Miluju Tě."

Chester:

Položím ji na postel a skloním se nad jejím rozechvělým tělem. Je tak křehká… Pobyt tady jí dává zabrat, především, když jí Dex věnuje tolik času! Při vzpomínce na jeho úsměv pevně zatnu čelist. Má štěstí, že je upír a ti se mezi sebou nevraždí. V jiném případě by už jeho zbytky poletovaly někde ve vzduchu.

„Di…“ povzdychnu si, když si prohlédnu její hlubokou ránu. Dex je vážně citlivka sama. Ušklíbnu se pro sebe. Být to u jiné oběti, bylo by mi to jedno, ale ona je prostě moje! A mám pro ni nejspíš větší slabost, než jsem schopen si připustit…

Jemně jí olizuju tu rozšklebenou ránu. Občas sebou sice trochu trhne a zasténá, ale jinak jsou její oči stále zavřené. Neprobudí se, ani když jí odhrnu vlasy z obličeje, abych se dostal k jejímu krku a pokusil se ji uzdravit svým jedem.

Když špičáky protnu to lákavé tepající místo, ihned mi hlavu zamotá podmanivá vůně její krve a po jazyku se mi rozlije ta nejúžasnější chuť. Ale je tu ještě něco, co mě na okamžik zarazí. Jako bych cítil i podivnou slanou příchuť…

„Chazzy,“ zastřeně zasténá mé jméno. Trochu si oddechnu, že moje léčení zabralo, ale neodtrhnu se od ní. Konečky prstů jí přejedu po krku, zatímco stále polykám chutnější a lákavější doušky krve.

„Miluju tě,“ hlesne a dopřeje mi tak kvalitní krev, až zaúpím. Je tak sladká, že bych byl ve vteřině schopný obětovat všechno kvůli životu, který jí koluje v žilách. Přitisknu se k ní a toužebně vnímám její horké tělo. Snažím se z ní pro sebe dostat to nejlepší. Teď, když vím, že jí tím pomáhám a neubližuju, mi nic nebrání, abych si tyhle chvíle skutečně užíval. Jemně mě hladí po vlasech a uvolněně pode mnou sténá.

„Už je ti líp?“ zašeptám zastřeně. Šťastná krev mi dává zabrat čím dál více. Nikdy jsem si nepomyslel, že by se mnou krev mohla dělat takové divy. Jestli to takhle půjde dál, stane se pro mě sex druhořadou záležitostí.

„Nemusíš se ptát,“ uhne pohledem. V šedých očích ještě mlhu rozkoše. Postřehnu v jejím hlase trn záště.

„Proč bych se neměl ptát, když mě to zajímá?“ zadívám se jí nechápavě do očí.

„Už to nemusíš hrát,“ zatne zuby. Ve tváři se jí zračí vztek a výrazná bolest. Nechápavě ji protnu pohledem.

„Co zas nemusím hrát?“ zamračím se a odtáhnu se od ní.

„Co s tebou je? Já myslel, že jsme si to vysvětlili,“ poposednu. Na tohle vážně nejsem stavěný. Nemám na stále se omílající rozhovory, které nikam nevedou, trpělivost ani náladu. Dá si ruce křížem a probodne mě svým obvyklým nadřazeným pohledem.

„Jsem ráda, že ta Mia přišla!“ sykne nabubřele a zavrtí se.

„Díky ní jsem všechno pochopila,“ zavrčí a jedním pohybem do mě strčí. Jelikož sedím na kraji postele a nečekám to, slítnu na zemi.

„Co ti do hajzlu zase je?!“ zakleju vztekle a vztekle zatnu drápy do prostěradla.

„Ještě před chvílí mi tu vyznáváš lásku a teď mě zkopáváš z postele?“ zavrčím výhružně a vyškrábu se na nohy. Zase překračuje všechny meze! Ty její nečekaný reakce mě vážně začínají točit!

„Co ti zase Mia nakecala?“ syknu.

„Proč věříš jí a ne mně?!“ zvýším hlas. Už se zase přestávám kontrolovat. Jenže když  s ní je to tak těžký, do hajzlu! Došlo mi, že za tím vězí něco, co provedla moje drahá sestřička. Leží jí v žaludku a pak to odseru já!

„A proč by mi měla lhát?“ zavrtí nechápavě hlavou, v očích svou bezbřehou naivitu.

„No, proč asi?“ pohrdavě odfrknu.

„Nic tě nenapadá?“ zašklebím se a prohlížím si, jak se jí v očích zračí zmatenost. Je tak lehké ji v hlavě udělat zmatek a to mě štve! Místo, aby věřila citům a mně, tak se nechává oblbovat kde kým.

„Lhala, aby tě měla pro sebe?“ zeptá se naivně se zamyšleným pohledem. Znovu se ušklíbnu.

„Ne, lhala by proto, že ji neskutečně baví ta tvoje naivita,“ řeknu neomaleně. Zamručím a promnu si unaveně obličej. Na tohle nejsem stavěný! Jsem upír, měl bych si s ní jen užívat a tyhle absurdní rozhovory nechávat stranou.

„Její pravda dávala větší smysl, než to, že bys ses do mě skutečně…“ zalkne se a z očí jí vytrysknou slzy, které rychle smete z tváře a nasadí svou drsnou masku. Tázavě se na ni zadívám a nutím ji pokračovat v tom, co se jí tak moc říci nechce. Doslova skřípu zuby, jak mě ta netrpělivost sráží na kolena.

„Já se v lásce moc nevyznám,“ řekne zasmušile a sklopí zrak.

„Tuším, že pro tebe není lehký mluvit o citech…. Ale sám jsi mi z počátku říkal, že ti jde jen o to jedno…“ probodne mě tvrdým pohledem.

„A pak… Proč by ses zamiloval zrovna do mě?“ Přikrčí se, jako by měla strach z mé reakce.

„Už jsem ti přece říkal, že teď už neplatí to, co na začátku,“ zavyju zoufale. Do hajzlu s celou Miou! Zakleju znovu, protože jsem ji svým vysvětlením evidentně neuklidnil.

„Jak mám vědět, že nelžeš, lásko?“ Chytí si beznadějně hlavu do dlaní a rozbrečí se. Nezvládám to. Počítám do deseti, abych nevybouchnul. Snad třikrát jsem se musel vydýchávat z nepovedeného sexu a místo toho, abychom tu spolu leželi a dopřávali si trochu té tělesné slasti, tak ona brečí a já ji mám utěšovat.  Já mám někoho utěšovat! Nechci na ni být zlý a nepřeju si, aby se mě bála, ale vážně na to asi nemám.

„Co ti Mia vlastně navykládala? Co je hlavní příčinou toho, že tu teď brečíš?“ Snažím se to vyřešit v klidu, i když mě to stojí hrozného přemáhání. Nechápu, čím ji mohla tak snadno rozhodit.

„No,“ střetne se se mnou zoufalým pohledem.

„Že celou dobu hraješ zamilovanýho jenom kvůli tomu, abych pro tebe měla tu nejsladší krev. Nemáš rád mě, ale jen to, co mi koluje v žilách.“ V očích se jí zračí prosba spolu s absurdní bolestí. Rozhodnu se ji trochu potrápit.

„A ty tomu věříš?“ zvednu vztekle obočí.

„Tak ty věříš holce, kterou znáš v uvozovkách pár hodin, místo toho, abys věřila mně?“ zamračím se na ni a nejraději bych ji chytil za ramena a třásl s ní do té doby, než by se konečně vzpamatovala.

„Já myslel, že mezi dvěma by měla převládat důvěra, ale jak vidím, tak to nebude náš případ.“ zavrčím zklamaně.

„To ty sis přece hrál na drsnýho bezcitnýho upíra,“ polkne a obrátí ke mně své uplakané oči.

„Jakmile jsem se zmínila o citech, tak jsi šílel. Problémem není důvěra, ale nedostatek komunikace, doteků a lásky,“ ušklíbne se zoufale.

„Člověk počítá, že když se někomu, kdo ho má rád, nabídne, tak jeho nabídka bude přijata a nikoliv odmítnuta!“ Tak ji stále hloupě trápí, že jsem se s ní nevyspal? No, to snad nemyslí vážně!

„Mia má v něčem pravdu,“ houkne.

„Proč jsi se mnou ještě nepsal, když předtím jsi mě tolik chtěl?“ připomene mi dobu, kdy mi šlo jen o její krev a tělo… Ale my už jsme přece úplně někde jinde!

„To čekáš, až to za tebe udělá Dex nebo co?“ zašklebí se vyčítavě. Tak tím mě dostane. Dívám se na ni a sleduji její výkyvy nálad, kdy na mě v jedné vteřině křičí a v další zoufale brečí, a nechuť poslouchat to ve mně roste.

„V čem má zase pravdu?“ zavrčím skrz zatnuté zuby.

„V tom, že to na tebe hraju jenom kvůli tomu, že jsem s tebou nespal?“ Její logika mě vážně dostává do varu.

„Vždyť jsi mi včera sama zdrhla z postele, tak o jakým odmítnutí to do hajzlu mluvíš?!“ vyjedu na ni. Zúží oči a přijde ke mně.

„Fajn, dneska nezdrhnu,“ zavrčí a chytí mě za krk. Aby mě mohla políbit, musí se postavit na špičky. Jednu ruku mi omotá kolem krku a prsty druhé mi přejede přes poklopec.

„Do hajzlu, přestaň!“ Odstrčím ji od sebe tak prudce, až spadne na postel.

„Co si myslíš, že děláš? Já s tebou nebudu spát jen proto, aby se tvoje ego cejtilo líp!“ vztekám se a znovu díky ní ztrácím tvrdě vybudovanou úroveň. Vžene jí to do očí slzy.

„Fajn!“ křikne na mě z části zlomeně a z části hněvivě.

„Ještě je tu Dexter!“ sykne a zalapá po dechu, protože ji v mžiku přirazím ke zdi. Za tu její drzost bych ji snad nejraději zabil! Zřejmě se tvářím vážně děsivě, protože se ve vteřině rozklepe.

„Diano, neser mě,“ zavrčím hrdelně, zatímco ji tvrdě svírám a jemně jí zatínám drápy do paží.

„Nebo zapomenu na všechno, co k tobě cejtím a udělám s tebou krátkej proces!“ nakloním se k ní a vyceněnými špičáky jí přejedu po tváři. Roztřese se ještě víc.

„Ale prosím, jestli ti tak moc schází bolest, tak si za ním jdi a užijte si to spolu. Ale já… Já už tě zachraňovat nebudu! To si dobře zapamatuj!“ zavrčím jí do obličeje a pociťuju v hrudi jásavost. Upír ve mně je nadšený.

„Promiň mi to,“ civí na mě s očima navrch hlavy.

„Promiň, moje hloupost,“ klepe se a krotne pod mým pohledem. Pustím ji a uhnu pohledem.

„Řekla jsem blbost,“ obejme mě kolem krku a něžně mi přejede rty po tváři.

„Chci jenom tebe. Jenom tebe. Na věky.“ Drží mou tvář ve svých dlaních a zírá mi něžně do očí, zatímco mě častuje jemnými polibky. Sice se pod jejími doteky trochu uklidním, ale stejně to ve mně vře. Natiskne se na mě a mně dochází, že jsem tu za pěkného blbce.

Nejdřív mě rozzuří a teď už si mě zase omotává kolem prstu! Vymaním se z jejího vřelého náručí a protnu ji nepříjemným pohledem. Snažím se být chladný, aby věděla, že i když se některý věci změnily, stále není radno si se mnou zahrávat. Chci, aby si to uvědomila a nezapomínala na to!

„Na tohle teď nemám náladu,“ zúžím oči.

„Měla by sis už konečně uvědomit, co vlastně chceš,“ zavrtím hlavou.

„A pokud chceš mě, tak bys mi konečně měla začít trochu věřit, jinak to nemá cenu,“ pohlédnu jí do očí.

„Já vím,“ vzdychne a posadí se na postel.

„Ale neusnadňuješ mi to,“ zavrtí hlavou a obejme pažemi svá kolena.

„Děláš s ní takový věci, až mi z toho hrabe,“ ušklíbne se.

„Já vím, že pro tebe to nic neznamená, ale mně to vadí.“ Tvář jí protne náhlá zoufalost.

„Zkus si představit, že bych to samé dělala já s Dexem a užívala bych si to,“ tázavě se mi zahledí do očí.

„Možná by ti to taky vadilo,“ pokrčí rameny

„Tak by sis mohl uvědomit, jak mi asi je. Nechci na tebe tlačit. Jen mě zkus trochu pochopit,“ omluvně se zašklebí a vyčkávavě mě probodne pohledem.

„Já s ní přece už dávno nespím,“ povzdychnu si.

„To všechno bylo před tebou. Už jsem ti to přece říkal,“ řeknu unaveně a svezu se na druhou půlku postele. Jen se ušklíbne.

„No, ale děláš s ní to, co se mnou,“ zamumlá a přitulí se ke mně. Něžně mě políbí na tvář a rozkošně zívne.

„Už ses vybouřila, tak teď se zas lísáš?“ zakřením se.

„To mi teda vysvětli, co s ní dělám…“ zadívám se na ni.

„Pokud si dobře vzpomínám, tak včera jsem něco začal dělat v posteli s tebou a ne s ní,“ ušklíbnu se. Zavrtí sebou a znovu znechuceně odfrkne.

„Na tohle já už fakt dneska nemám náladu. Furt mi piješ krev a to nejen doslova,“ usykne a otočí se ke mně zády. Temné vlasy se jí rozprostřou po polštáři, když se schoulí do klubíčka a zavře oči.

„Budeme to řešit pořád dokola?“ prskne.

„Když mě tu Dex týral, tak ty sis dole užíval s ní! Chceš to snad popřít?“ Hlas má hrubý a téměř výhružný.

„Ty stále něco řešíš dokola! Já s tím nezačal,“ zamračím se a odolávám myšlence se k ní přitisknout.

„A krev ti vůbec pít nemusím, když ti to tak hrozně vadí!“ naštvaně se k ní otočím zády a hlavou se zabořím do polštáře. Jsem vzteklý, opět. Ovšem tu větu jsem tak nemyslel. Zpětně toho zalituji. O svou šťastnou krev bych nerad přišel. Doufám, že mě nevezme za slovo… Je mi totiž jasný, že by mi obyčejná krev už tak nechutnala.

„A s Miou to byl opileckej zkrat,“ řeknu po chvíli neochotně a ponořím se do vzpomínek.

„Ostatně jsem si to ani moc neužil, protože jsem zachraňoval tebe,“ dodám jízlivě.

„Tak to mě fakt mrzí, že sis to s ní neužil. Nemám ji zavolat a uvolnit vám postel?!“ zavrčí mi ironicky do ucha.

„A nakonec…  Fajn! Svou krev ti nedám, když ji nechceš!“ prskne vztekle. Naštvaně po ní hmátnu a chci ji kousnout. Ovšem tak neobratně mě při obraně kopne do mého nejcitlivějšího místa, že se zkroutím do polohy embrya.

„Do hajzlu,“ zaúpím a zatnu zuby.

„Sakra, Chazzy…“ vyjekne a přitáhne se ke mně.

„To mě moc mrzí!“ Přivírá ustaraně víčka a dlaní mi zajede do klína. Trochu se narovnám, aby se ke mně mohla dostat a odčinila tak svůj hřích.

„Je mi to moc líto, lásko. To jsem nechtěla,“ mumlá, zatímco o mě pečuje tím nejlepší způsobem. Polibky mi zdobí tváře i rty. Po chvíli její péče se přeci jen uvolním.

„Bolí to moc?“ stará se, provinile klopí oči a dotýká se mě na hebké kůži tak nezkušenými a kajícnými doteky, že jí v dlani začnu tvrdnout. Ještě chvíli hraju zraněného, i když pod jejími snaživými doteky bolest dávno přešla. Když na ni z ničeho nic nalehnu, rozechvěje se a zalapá po dechu.

„Jestli ze mě chceš mít impotenta, tak tě ujišťuji, že tímto přístupem toho dosáhneš,“ zašklebím se na ni.

„Ne, to nechci,“ rozesměje se, až ji musím kousnout do ucha, aby se uklidnila. Zavrní a prohne se pode mnou. Prsty mě jemně lechtá po zádech a polibky mi častuje tvář i ramena, zatímco ji rty rozmazluji na hebké kůži. Když se do ní chci zakousnout, ozve se z pootevřených dveří jedovatý hlas.

„Tak koukám, že květinka už je v pořádku.“ Mia je opřená o rám dveří a s jistou závistí na nás shlíží. Odtáhnu se od Di, potřebuju si se svou drahou sestřičkou pohovořit. Začíná mi pít krev!

„Dej mi chvilku,“ zašeptám maličké do ucha a dojdu ke dveřím, kde se ještě otočím a usměju se jí do zmatené tváře.

Diana:

Probere mě nepříjemné vytí z venku. Hrůzou se mi postaví chloupky na těle a nepříjemně se rozechvěju. Chtěla bych se přitulit do bezpečí Chesterovy náruče, ale když vedle sebe sáhnu, nenajdu ho. Zřejmě jsem usnula, když odešel. Jen mě trochu mrzí, že se nevrátil a nechal mě samotnou.

Snažím se prokouknout nepříjemné šero. Za chvíli bude svítat. Skrze zatažené temné závěsy proniká jen minimum světla, přesto mi pomůže doploužit se na chodbu beze strachu, že do něčeho narazím. Vyděšeně se rozhlídnu a v duchu doufám, že nenarazím na Dextera, protože bych to už nemusela přežít.

Pravou rukou se dotknu hrubé bílé zdi a v naprosté tmě dojdu až ke dveřím Chesterovy ložnice. Chvíli mi trvá, než se poperu s klikou. Vnímám ostražitě každý sebehrůznější zvuk, který by mohl znamenat přítomnost toho děsivého upíra s pichlavýma očima. Není radno si s ním zahrávat.

Do ložnice vstoupím celá rozklepaná a ihned ho zahlédnu schouleného na posteli. Obličejem zabořeným v polštáři. Musím se usmát, když na něj dopadá jen sivé světlo, vypadá kouzelně.

„To ti to nestačilo jednou?!“ zavrčí natolik temně, až mi zuby cvaknou obavou od sebe a žaludek se mi za zvuku jeho hlasu snad dvakrát převrátí naruby. Stojím ve dveřích jako opařená a nepříjemně vnímám ten smrtelný strach, při kterém mi naskočila husí kůže. Evidentně je znovu rozčilený a tentokrát ještě běsnivěji.

„Chazzy… Já,“ zamumlám a očima těkám po pokoji. Posadí se tak rychle, že vyjeknu a loktem se praštím do futer.

„Di? Co… Co tady děláš?“ hlesne nechápavě.

„Promiň, já myslel…“ Nedopoví a místo toho na mě zírá jako na velmi nevítaného hosta. Rukou zašmátrá po dece, jako by se chtěl přikrýt. Ošiju se. Neměla jsem sem chodit, sakra!

„Promiň, já jen,“ mumlám nesrozumitelně.

„Zdál se mi ošklivej sen a probralo mě děsivý vytí… Chtěla jsem jen být u tebe. Cítím se s tebou bezpečněji.“ Kajícně skloním hlavu, zatímco zůstávám hloupě stát na místě.

„Dovedu tě po pokoje.“ Vstane a rychlostí blesku se mi postaví k boku. Chytí mě kolem pasu a téměř násilně vytlačí ze dveří.

„Mohli jsme zůstat tady,“ namítnu.

„Ne!“ řekne horlivě a zarazí se.

„U tebe je to lepší.“ Nechápavě se nechám dostrkat do svého pokoje. Jakmile si vlezu do teplé postele, přikryje mě peřinou až po bradu a odstrčí se ode mne na druhý konec postele!

„Udělala jsem něco?“ Posadím se a probodnu ho nechápavým pohledem.

„Ne, Di. Všechno je dobrý,“ zamumlá a zavře oči.

„Tak proč seš tak odtažitej?“ Nechápavě pozoruju, jak je schoulený do sebe a odvrací ode mne tvář, jak jen může.

„Zase ti nedávám prostor, co?“ frknu znechuceně. Chovám se jako stíhačka, sakra. Znovu si lehnu a rozesmutním. Má mě za zadkem dvacet čtyři hodin denně a já mu přesto nedám pár minut pokoj. Nejraději bych ho měla stále u sebe. Z očí mi proti mé vůli vyhrknou slzy. Myšlenky, kterými se probírám, nejsou zrovna šťastné.

„Dáváš mi prostor,“ odpoví a přisune se ke mně blíž.

„Nic se neděje, tak si s tím nedělej hlavu. Jsem jen unavený. Měli bychom se prospat,“ řekne medovým hlasem. Sice se ke mně přitulí, ale stejně mi přijde odtažitý. Jako by mezi námi byla nějaká hradba. Zaposlouchám se do jeho dechu a snažím se v sobě potlačit neznámý tupý pocit, který mi nedává smysl. Ještě chvíli odolávám a pak přeci jen slastně usnu.

„Chazzy, nedělej to,“ zasténám bolestně, když vidím, jak se mi vysmívá. Ukazuje mi, že Mia měla pravdu! Sakra, to bolí! Celou dobu to na mě hrál a za mými zády si užíval s ní! Hajzl!

„Nikdy tě nemiloval!“ přitočí se ke mně jedovatě Mia a začne ho před mýma očima nenasytně líbat a svlékat! Zalapám po dechu. Chester na mě hází významné pohledy a ještě víc se jí oddává. Au!

„Copak bych mohl mít rád takovou, jako jsi ty?“ ušklíbne se. Věděla jsem to!

„Jsi naivní,“ poťouchle se na mě usměje.

„Mám tě jenom kvůli šťastné krvi!“ vycení na mě zuby a zasténá pod jejím tělem.

„Chazzy!“ propnu se zoufale. Tohle tak moc bolí!

„Prosím, nedělej mi to. Udělám cokoliv!“ zabrečím a mám pocit, že mi snad pukne srdce. Tělem mi probíjí tak zoufalý pocit ztráty, že se mi hroutí celý svět a život přestává dávat smysl.

„Snad bys mu nechtěla bránit ve štěstí!“ přitočí se ke mně z druhé strany Dexter.

„Drž hubu, krasotinko a pojď si se mnou hrát!“ Mlsně se olízne a chytí mě za ruku tak pevně, až se mi drápy zaryje pod kůži.

„On vždycky bude chtít jen ji!“

„Chazzy, prosím, ubližuješ mi!“ zanaříkám.

„Proč jsi s ní spal?“ Klečím na kolenou a poníženě se před ním plazím.

„Proč jsi mi to udělal?“ Rve mi to srdce.

S křikem se proberu zpět do temné reality. Srdce mi buší až v hlavě. Pot se mi řine po spáncích, zatímco si prsty zajedu do vlhkých vlasů a setřu si z očí primitivní slzy.

„Něco ošklivého se ti asi zdálo.“ Jeho hlas mě natolik vyděsí, až s sebou zhrozeně trhnu.

„Už je to fajn,“ polknu slzy a zhluboka se nadechnu, abych zabránila dalším slzám. Přitulím se do jeho chladné náruče a trochu mě zamrzí, že mě ani neobejme. Políbím ho na krk a zavřu oči. V mysli stále ty ubohé obrazy Mii a Chestera. Když se opět propadnu do spánku, má noční můra pokračuje.

„Chazzy, ale já tě miluju!“ tahám ho za ruku a snažím se ho od Mii dostat. Prudce mě odstrčí a chytí mě za krk.

„Ty jsi jenom moje oběť,“ zavrčí zle.

„Na nic víc tě nepotřebuju! Ani mi nepřijdeš přitažlivá, nelíbíš se mi. Proto s tebou nespím,“ usměje se ďábelsky.

„Ona je ták pitomoučká! Myslela si, jak tě má v hrsti a zatím…“ Mia se otřásá smíchy a mě to v hrudi bouří emoce zoufalství. Bolestně se od nich odtáhnu. Nechci, aby viděli mé slzy, mé slabosti.

„Proč jsi mi to udělal? Proč?“ šeptám a zoufale vrtím hlavou.

Najednou stojím na skále. Vítr mi cuchá vlasy a strašně mě studí. Rozklepu se v té nenadálé zimě. Zuby mi o sebe drkotají a já shlížím do prostoru a s hrůzou zjišťuji, že pode mnou je pusto prázdno.

„Tolik jsi mi ublížil,“ zašeptám a dívám se, jak stojí opodál. Na rtech svůj nadřazený úsměv a v očích nenávist a nechuť.

„Nikdy jsi mě neměl rád, proto jsi to udělal,“ vzdychnu plačtivě a popojdu k němu. Chvíli mu hledím do tváře a marně se v něm snažím probudit ten vzácný cit.

„Otravuješ mě!“ zavrčí znechuceně a jedním pohybem mě strčí dolů. Propadám se do temnoty a křičím jeho jméno…

Probere mne můj vlastní výkřik. Udýchaně se vyštrachám z postele a téměř příjemně vnímám studenou kamennou podlahu. Dotknu se jí prsty a užívám si pevné země, když mi dojde, že Chester v pokoji není.

„Co se stalo?“ vykoukne ze dveří a zabodne se mi nechápavě do vytřeštěných očí. Ani jsem si nevšimla, že se chvěju a po tvářích se mi linou slzy. Jen na něj úzkostně shlížím a nedokážu ze sebe vypravit ani slovo. Pevně mě chytí za paže, a zatímco mi pohlíží do tváře, mnou jemně zatřese.

Zoufale se mu vytrhnu a posadím se na tvrdou zem. Hlavu si opřu o studenou zeď. Nechci se nechat ukolébat v měkké teplé posteli. Zuby mi drkotají zimou i obavou o sebe a já s nechápavým a vyplašeným výrazem zjišťuji, že se mi bolestně otevírají staré rány!

Za tohle mě Chester nepochválí a ještě se rozzlobí, že dělám scény kvůli pitomé noční můře. Je mi ze sebe ještě hůř a nejraději bych se mu za své chování omluvila. On je tak skvělý a já se mu teď nedokážu podívat ani do očí!

Chester:

„A sakra!“ zakleje zoufale a než stačím cokoliv udělat, vyskočí na nohy a žene se do koupelny. Jediné, co po ní zbude, jsou krvavé stopy! Nechápavě si prohlížím tu spoušť a jdu za ní s mírnou obavou. Copak se jí znovu otevřely rány? Ale proč?

Pak mě něco napadne a já se zarazím v půli kroku. Že by věděla o mně a o… Ne, to není možný, ale jak by jinak…? Do hajzlu! Ona to musí vědět! Musí, jinak by přece…Zoufale si promnu tvář a sprostě zakleju. Ale třeba to tak není. Možná jde o úplně něco jiného… Hlavně na sobě nesmím dát nic znát. Donutím se ke klidu a chytím za kliku.

„Di?“ Chci otevřít, ale je zamčeno!

„Di, slyšíš mě?!“ křiknu přes dveře.

„Otevři!“ Znovu zkusím vzít za kliku, ale nepovolí.

„Proč se zamykáš?“ Zabuším tvrdě na dveře.

„Všechno je fajn!“ ozve se zbědovaně z koupelny.

„Do hajzlu, otevři!“ Postávám netrpělivě za dveřmi, a když uslyším podivnou tupou ránu, zkamením.

„Di?“ křiknu znovu, ale odpovědi se mi nedostane.

„Do hajzlu!“ zavrčím. Mohutné dveře nevyrazím, proto rychle vyběhnu před dům a odtud vletím do otevřeného okna koupelny.

Di leží bezvládně na dlaždičkách. Ihned k ní pokleknu a odrhnu jí z obličeje slepené vlasy. Zřejmě se uhodila do hlavy, protože jí z čela stéká proužek krve. Namočeným ručníkem jí otírám obličej a snažím se ji probrat k životu.

Diana:

„Ty jsi mi dala. Proč ses zamkla?“ úlevně se na mě usměje. Vytřeštím oči na jeho dlouhé špičáky, které na mě cení, a vyjeknu.

„Nezabíjej mě,“ dostanu ze sebe a rozechvěju se. Hlava mě příšerně bolí. A s pohledem na své krví zbarvené tělo, vyjeknu podruhé. Znovu se mu zadívám do tváře, kde se mu zračí pochybnosti a nechápavost. Je totálně děsivý a co je nejhorší, shlíží na mě tak majetnickým pohledem, až se mi svírá hruď.

„Co se děje?“ Oběma rukama mě chytí za obličej, až vykřiknu. Je hrozně ledový a nejhrozivější mi přijdou jeho dlouhé, nebezpečné drápy. V temných očích má vepsanou brutalitu a krutost, kterou jsem nepoznala.

„Já… Já,“ vykoktám a vytřeštím oči.

„Kdo jsem vlastně já?“ zalapám po dechu.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hra s ohněm - 12. kapitola: