OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hra s ohněm - 23. kapitola

18.07.2011 (16:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1283×

23. kapitola - „Zbožňuju, když takhle šeptáš moje jméno.“

Diana:

Mátožně roztáhnu ruce a protáhnu se. Následuje velké zívnutí a pak se zarazím, protože mi dojde, že bych na krku měla mít nehorázně bolavou ránu. Ovšem, když si na kůži sáhnu, neucítím nic. Chester mě zřejmě uzdravil svým jedem. Vroucně vydechnu a v hrudi pocítím něžné trnutí za ten nádherný čin, kterým si mě znovu pojistil.

Převléknu se do čistého, protože mé oblečení je samá krvavá skvrna a vyjdu na chodbu, kde narazím na divoce se líbající dvojici. Bodne mě u srdce, když mi dojde, že jde o Chaze. Drtí její tělo pod svými dlaněmi a vpíjí se do ní s takovou hrubostí a vervou, až mi to bere dech. Bolestně se zašklebím a donutím se sejít po těch chladných kamenných schodech až do kuchyně.

Musím se nutit do každého kroku, do prachobyčejného pohybu i do životně důležitého nádechu. Nemá smysl dýchat, když nejsem s ním. Hladově do sebe nacpu, co najdu. Porce jak pro dospělého chlapa, však se už také kulatím. Přičítám svůj nezměrný apetit své nervozitě a zoufalosti, kterou se snažím snad užrat k smrti. Nic nepomáhá. Vyliju do sebe litr plnotučného mléka a znovu v žaludku pocítím to netrpělivé bodnutí. Jako by čekal ještě na něco lepšího. Něco, po čem neurvale touží a já mu to nedokážu poskytnout. Vůbec nevím, co mě tolik láká. Kdybych to věděla, už dávno bych tuto sužující potřebu uspokojila!

„Přežila jsi,“ uchechtne se Dex a přitočí se ke mně tak blízko, až cítím, jak na mě z jeho těla sahá chlad.

„Mě jen tak něco nezabije - to bys měl vědět!“ syknu zle a zatnu zuby.

„A zase seš ve formě,“ uculí se a úlisně mi ledovou dlaní přejede přes zadek, až se oklepu.

„Vypadni ode mě! Mou krev ti nedám.“ Zatrne mi v páteři, když se ke mně nahne.

„Nechci tvou krev,“ zavrčí a políbí mě hrubým polibkem, až mu znechuceně zaúpím do rtů a rozervu si ret o jeho špičák. Pobaveně se usměje.

„Je ještě něco, cos mi nedala!“ probodne mě pichlavým pohledem.

„A nedám!“ odplivnu si do výlevky umyvadla a utřu si pusu do rukávu.

„Já se tě neptám! Vezmu si to hned!“ Přirazí mě ke zdi, až na chvíli ztratím dech.

„Sakra, pusť mě!“ syknu - odstrčím ho od sebe, což nečeká a spadne. Nadělá u toho rachot, protože sebou vezme pár sklenek, které se po stole povalovaly. Prosmýknu se kolem něj do obýváku, kde mě dostihne a shodí na tvrdou zem, až zakňourám. Bez problému mě obrátí tváří k sobě a nic si nedělá z toho, že do něj buším pěstmi.

„Dexi!“ zařvu hrdelně, když se mi vecpe mezi nohy a drápy se mi snaží dostat do kalhot. Poškrábá mi celé břicho i ruce, kterými se ho snažím odstrčit.

„Pusť mě.“ Chtěla bych ho kopnout, ale nemá šanci. Je až moc horlivý a drsný, nedovoluje mi byť sebemenší obranu.

„Snad jsem ti něco včera říkal, ne?!“ Chesterův hlas se do mě šťastně zabodne. Můj zachránce chytí Dexe za vlasy a hrubě ho vyrve z mé blízkosti.

„Vypadni!“ Odstrčí ho, až neudrží rovnováhu a spadne na zem. Navíc nečekám, ani si nevšímám Chestera, natož Dexe a mátoživě se snažím co nejrychleji dostat do knihovny. Do té reality, kde na mě dýchá historie a naděje knihomolů.

V knihovně popadnu knihu “Šťastná krev“ a křečovitě ji k sobě přitisknu. Mám spousty otázek, na které mi může dát odpovědi jen ona. Jakmile se vyřízeně svezu na koženou pohovku a zvrátím hlavu, ozve se známý hlas.

„Co tu chceš?!“ nechápavě zvednu hlavu a zadívám se na Chestera stojícího ve dveřích Evidentně sem přišel něco hledat a nepočítal s mou přítomností. Nejsem z toho moc nadšená.

„Nemáš tu co dělat!“ zavrčí a pohledem zavadí o “Šťastnou krev“.

„Snad ses nedala na čtení,“ ušklíbne se a zaujatě mě sjede pohledem.

„Chci si jenom něco zjistit…“ zamumlám a vyhnu se mu pohledem. Obezřetně mi zastoupí cestu a zamezí mi tak mému případnému úniku. Nemohu si dovolit zkusit kolem něj projít, znovu by na mě mohl působit tak… Intenzivně? Nevím, jak bych to popsala. Samotná to nechápu, a proto mě to tolik děsí. Jsem mu v tom stavu naprosto po vůli, a jestli jemu se to líbí, tak mně ne!

„Jinak – díky,“ pípnu tiše a zahledím se mu na okamžik do očí - zase s láskou, sakra!

„Co za to?“ zajímá se.

„Snad se mě nebojíš? Po tom včerejšku,“ zašklebí se ďábelsky. Není hloupý, aby mu nedošlo, proč si od něj snažím držet fyzický odstup.

„Tak co za to?“ zeptá se znovu. Nechápavě na něj podívám.

„Ty bys něco chtěl?“ Snažím se dýchat mělce, protože na mě začíná působit jeho živelná vůně.

„Nebojím se tě!“ dodám rychle, polknu a zavrtím hlavou, abych ze sebe setřásla tu mátožnost, která s jeho blízkostí nastupuje.

„Ne? Tak proč stojíš tak daleko.“ Přiblíží se ke mně a já v ten samý okamžik couvnu. Pobaví ho to a na tváři mu vytane komický škleb.

„No tak, maličká, copak se to s tebou děje?“ zašeptá a v očích se mu komíhají ohnivé plamínky.

„Chazzy,“ zašeptám jeho jméno a prosmýknu se, abych utekla na druhou stranu knihovny. Kdyby mi nestál u dveří, už bych byla venku!

„Buď hodný!“ syknu varovně, což ho upřímně rozesměje.

„Já mám být hodný?“ zašklebí se.

„Já myslel, že ty máš raději ty zlé,“ protne mě svádivým pohledem, až se pitomě rozechvěju touhou.

„Chazzy,“ zašeptám zmoženě a probodnu ho prosebným pohledem. Když si něco vezme do hlavy, obvykle toho dosáhne.

„Zbožňuju, když takhle šeptáš moje jméno.“ Láká mě k sobě, zatímco se ke mně nenápadně přibližuje. Úplně vykolejená zůstanu stát a sladkost se mi pomalu začíná prodírat do těla. Znovu zavrtím hlavou, abych se srovnala. Protne mě provokatérským pohledem.

„Ty víš, co mám nejradši.“ Odfrknu. Už se mi motá hlava - jeho hlas se mi zase protivně dostává do uší a začíná mě připravovat o zbytky mé soudnosti. Zatím to zvládám, ale jestli půjde ještě blíž…

„Zůstaň, kde jsi!“ zanaříkám, když se dostane příliš blízko! Jen se poušklíbne a jde za svým cílem.

„Ještě jsi mi přeci neoplatila dnešní zásluhy,“ usměje se a natáhne ke mně prst, aby mi jemně přejel po kůži na krku. Ovšem já sebou při tom doteku trhnu tak prudce, že shodím ze stolu kupu knih a hloupě se nacpu do úzkého rohu. Ta jeho blízkost na mě působí jako droga, jsem jím naprosto omámená a to se mi nelíbí! Nikdo na světě by neměl mít právo takovým způsobem s někým manipulovat a ovlivňovat jeho cítění!

„Jak bys to chtěl oplatit?“ zeptám se, ačkoliv je mi to jasné. S ďábelským úsměvem se ke mně přiblíží a opře si ruce o zeď za mou hlavou takovým stylem, až zalapám po dechu.

„Chazzy,“ zaúpím zastřeně.

„Jsi sladká, když jsi takhle bezbranná,“ usměje se.

„Co pokračovat v tom, co jsme spolu včera tak zbytečně přerušili?“ olízne si špičáky.

„Chazzy, to ne,“ brouknu zoufale, protože je mi jasné, že se v nastávajících chvílích stanu hadrovou panenkou v jeho zajetí. Chtíč se mi zabodává do těla jako parazit. Nejraději bych se k němu přimkla, vdechla jeho sladkou vůni a zasténala pod studeným dotekem. Rozum mi opět začíná stávkovat, sakra.

Zamlženě na něj pohlédnu. Když nemám rozum já - tak snad on.

„Ne? Proč ne?“ V očích má škodolibý výraz a já se začínám přiblble usmívat pod taktovkou jeho vůně.

„Ty mě snad nechceš?" nahne se k mému uchu. Chce využít mé slabiny, zatemnit mi rozum tak jako včera. Zřejmě si potřebuje dokázat svou moc, kterou nade mnou bohužel má. Je to absolutní převaha, která mě nutí se mu plazit u nohou. Sakra, a já mu to tak usnadňuju!

„Chazzy, ne!“ zaspílám, než mi jeho hlas nadělá v hlavě absolutní paseku. Propadnu se do úplně jiného světa. Hlavu mám díky němu naprosto vymetenou a pociťuju tak bláznivou lehkost a radost, jakou jsem snad nikdy nezažila.

Proberu se až na tvrdém psacím stole a zoufale sebou trhnu. Chester nade mnou obkročmo sedí a něžně mě líbá na rty, až mu jeho činy kvituji bezmocným sténáním. Truchlivě a naprosto šťastně se pod ním propnu.

„Tak ty ses mi probudila,“ usměje se a něžně mě kousne do rtu, až se rozechvěju a prsty mu zajedu do hebkých vlasů.

„Už jsem si začínal myslet, že se ze mě stane nekrofil,“ zabublá mi smíchy do rtů při dalším polibku a prsty mě pohladí pod tričkem na holé kůži břicha.

„Chazzy…“ vzdychnu roztouženě. Chci ho - strašně moc ho chci!

„Chci tě,“ zamumlám a nechávám se od něj rozmazlovat. Jeho počínání se mi strašně líbí! Zanechává to ve mně pocit, že mě má rád…

„Pitomost!“ protestuje má soudnost.

„Já vím, ale v tomhle stavu jako by nic nebylo nemožné.“ Prohnu se, ale ne radostí, ale proto, abych se z té omamné a hloupé euforie pokusila dostat.

„On tě přece rád nemá!“ ozve se bolestně mé nitro.

„Tak proč tu pod ním umírám touhou?“ zavrtím se nechápavě a s naprostou upřímnou radostí vnímám jeho péči.

„Protože tě dokáže obelstít! Tvé tělo i tvůj rozum, ty hloupá!“ prskne znechuceně hrubý hlas uvnitř mě a stáhne se.

„Chci tě,“ zopakuju naléhavě a dívám se, jak se škodolibě usmívá. Zamyšleně s křivým úsměvem na rtech mě pozoruje. S otázkou v očích se na něj zadívám a nechápavě vnímám to nepříjemné pnutí v hrudi. Než vyslovím ta tři slova, začnou mi z očí stékat potůčky slz.

„Ty mě nechceš,“ polknu a hroutím se. Do hrudi mě buší tupá bolest a chce se mi řvát.

„Chazzy,“ šeptám jeho jméno a vzlykám.

„Tak a zase tě srazil na kolena,“ posmívá se vnitřní hlas.

„Drž už hubu!“ vykřiknu zoufale a schoulím se pod ním do klubíčka.

„Tak jdi pryč!“ zabuším mu pěstmi do hrudi, zatímco se nadřazeně usmívá. Slzy bolesti se mi primitivně kutálejí po tváři. Můj zlomený výraz je pro něj zřejmě odměnou. Trochu se posune dozadu, jako by chtěl skutečně slézt a když se začnu s těkavým žalem v hrudi zvedat, chytí mě za ruce a nalehne na mě.

„Klid, já si dělal legraci,“ pousměje se a konečně mě políbí. Neskutečná úleva a radost projede celým mým tělem.

„Chazzy… Ach, Chazzy,“ vzdychám mu do úst a vracím mu ty nejněžnější polibky, které jsem kdy poznala. Vyvolávají ve mě euforii nejvyššího kalibru! Skoro se mu můžu rozpustit v dlaních. Pomalu se ze mě zvedne a stáhne ze mě tričko. Polibky sjede na můj krk a pokračuje níž. Čím níž míří - tím hlasitější jsou moje steny. Mazlí se se mnou, jako by to byla věčnost, co jsme spolu takhle byli… Mně ten čas přišel jako nekonečný. Laskám ho ve vlasech a tiše šeptám jeho jméno - téměř úzkostně se k němu tisknu a propadám se jeho dotekům čím dál víc.

Polekaně sebou trhnu, když se ode mě prudce odtrhne, div nespadne ze stolu. Pohledem se mi zabodává do očí. Otevře ústa a lapá po dechu, jako by mi chtěl cosi říct, ale nedostane ze sebe jediné slůvko. Dvěma neúměrně velkými a rychlými kroky se ocitne u okna a bezmyšlenkovitě se vrhne skrz sklo.

Jeho útěk - čerstvý vzduch mě probere. Zůstala jsem úplně sama. Opustil mě, protože si se mnou jen hraje! Už mu nestojím ani za to, aby se se mnou pomiloval. Už ho ani nepřitahuju. Je to z jeho strany jen pomsta, kterou já budu muset přijímat do té doby, než zjistím jak se proti tomu bránit.

Se vzdychnutím se posadím na koženou pohovku a pohodlně se uvelebím. Jakmile najdu příznaky, které hledám, s velkým zaujetím se začtu do prvních řádků.

Upíří feromony působící na lidi,

obvykle se získávají po stvořiteli. Jsou to upíří hormony, které nemrtvému pomáhají lépe manipulovat s kořistí. Pokud je umí upír dostatečně ovládat, mohou navozovat stavy euforie, náhlé rozkoše, ale i naprosté bezduché tužby a psychické bolesti.

Nepříjemně zúžím oči. Takže ty krvelačné bestie to mohou využívat i k tomu, aby nám působili bolest, nejen rozkoš!

Existují druhy upírů, kteří neovládají své kořisti pouze svou vůní, ale i dotekem a hlasem. Při doteku cítí kořist obvykle lehké mravenčení na kůži. Tak pozná, že upír disponuje těmito bravurnými schopnosti. Později jí tímto darem může způsobovat buďto neuvěřitelná muka nebo rozkoš.

Zoufale si zajedu do dlouhých černých vlasů. Je to snad ještě horší, než jsem myslela!

Někteří upíří ovládají svou kořist i zvukem hlasu. Dokážou jí lehce proniknout do mozku a podmanivým hlasem ji přesvědčit o tom, co chtějí. Nebo ji naopak zbavit veškeré soudnosti a donutit jí tělo v nestřeženém okamžiku na několik chvil až minut téměř opustit. Kořist pociťuje pocit naprosté lehkosti a oddanosti svému pánu. V případě, že se naučíte zdárně používat hormony, už nikdy se Vám žádná kořist nebude vzpouzet a bude se plazit u Vašich nohou.

Poslední věta mě absolutně nepotěší. Ta upíří majetnost mě naprosto užírá a já bych jim jednomu po druhém nejraději vrazila kůl do srdce. Je natolik sprosté, že se nás snaží bezmezně ovládat a manipulovat s námi!

Upíří feromony působící na upíry,

je jen velmi málo výjimečných upírů, kteří sice nemají nad kořistmi moc a většinou jsou v našem druhu podřadnými, ovšem jsou vyhledáváni pro svůj nezměrný dar poskytovat prostřednictvím feromonům naprostou rozkoš ostatním svého druhu, která se nedá připisovat k ničemu, co upír zažil.

*

Chester:

Proletím hvězdnou oblohou a lehce se dotknu orosené trávy před domem. Za hodinu bude svítat a já nechtěl přes den zůstat bůhví kde. Pohlédnu na černé dveře. Jsou obyčejné, rozhodně ne bezpečnostní, jak se na první pohled může zdát. Dokonce je ani nezamykám, proč také? Upíři stejně vletí oknem, dveřmi moc často nechodí. A lidská bytost by zde byla vítaná jako svačinka.

„Tak tady seš, broučku!“ Sotva vejdu a už mi Mia vletí kolem krku a přitiskne se ke mně, jako by mne snad neviděla celý měsíc.

„Neříkej mi broučku!“ zavrčím znechuceně. Ona mi vážně dokáže zkazit i tu první vteřinu v mém domě.

„Co se ti stalo?“ vyvalí oči na mé krvavé šrámy, které jsem si způsobil tím náhlým útěkem. Jenže já musel utéct! Neměl jsem na vybranou. Ihned mi rány začne svůdně olizovat, až bolestně usyknu a téměř nepříčetně ji od sebe odstrčím. Na tohle nemám náladu.

„Co se s tebou do hajzlu děje?!“ prsknu chmurně.

„Nikdy jsi nebyla až takhle přehnaně milá,“ oklepu se.

„Vím, že ti chybí někdo, o koho by ses mohl opřít,“ zašeptá mi do ucha a jemně mě kousne do lalůčku.

„Chtěl bys utěšit?“ Zajede mi prsty do vlasů. Tvrdě ji chytím za zápěstí a zkroutím jí ruku za zády, až fňukne. Je na mě něžná a ke všemu se mnou jedná jako s nějakým mrzáčkem! Já přece nepotřebuji utěšovat!

„Já vím, já vím,“ vzdychne.

„Žádný něžnosti,“ povzdychne si a znovu se ke mně přitiskne horkým tělem.

„Ale co takhle brutální sex plný vášně?“ dráždivě mi přejede jazykem přes rty. Nemám náladu na její přítomnost, ovšem nabídka sexu mě láká. Zas vybiju své hříšné touhy na někom, kdo se mi nevzmůže na odpor. Zas se mi naskytla možnost si něco dokázat a je to víc než lákavé.

„Tak jdeme, ale jestli mi ještě jednou řekneš broučku, tak ti prokousnu hrdlo!“ Hrubě ji chytím za paži a šklebím se tomu jejímu roztouženému cupitání. Jelikož neberu ohledy na její lidskou křehkost ani pomalost, téměř za mnou vlaje a častokrát klesne na kolena, která si otluče o zem. Do postele ji vhodím téměř ode dveří.

„Roztáhni nohy,“ zavrčím a než se naděje, přirazím takovou silou, že zanaříká a prohne se v bolesti.

„Ano, Chazzy,“ šeptá a zatímco se téměř násilně nořím do jejího těla.

„Ano, bráško,“ prohne se ke mně a umožní mi tak ještě hlubší prolnutí našich těl. Je nechutně zvrácená a já to mám rád.

„Sklapni a drž!“ zavrčím výhružně a zakousnu se jí do krku, až sebou škubne, ale poslušně drží. Její krev je mnohem lepší, než bývala. Možná je to tím vzrušením, že si ji beru takhle brutálně a ukájím se na ní jako na nějaké masochistce. Díky této divoké jízdě se finiše dočkám brzy.

„Di,“ zasténám jí do ucha, abych podpořil sám sebe a ublížil jí. Zadívá se na mě s ublížeností v očích a téměř cítím její nenávist, která proplouvá skrze lesklé duhovky.

„Proč jsi řekl jméno tý mrchy?!“ zamračí se a všemožně se brání tomu nepříjemnému pocitu, že jsem ji jen využil pro vlastní účely a ani při tom nemyslel na ni. S chechotem se od ní odtáhnu a zapnu si kalhoty. Tak to bychom měli.

Posadí se na posteli a natáhne se ke mně v náznaku pohlazení, ovšem vrazí mi facku, kterou bych od ní nikdy nečekal. Od Di ano, ale od Mii… Hrubě ji chytím za obě ruce a ve tváři se mi zračí tak nepokrytý vztek, že zatne zuby a obrní se proti bolesti.

„Tohle už nikdy nezkoušej!“ syknu skrze zaťatou čelist. Ještě ji stačím tvrdě zmáčknout pod krkem, až vyvalí oči a užije si rozkoš čerstvých bolestných ran. Její trápení mě naprosto těší a vynáší mě zpátky do sedla.

„Tak už táhni,“ ušklíbnu se arogantně a dívám se za ní, dokud se klopýtavě nedostane až ke dveřím, které za sebou rázně zavře. Ani si neomyju zaschlou krev, kterou na sobě mám a padnu do postele tak, jak jsem.

Sex s Miou už dávno není to, co býval. Ale to je možná tím, že dříve jsem byl sice hrubý, ale nikdy ne až takhle zlý. Skutečně teď hraju jinou ligu a ona se jen veze. Bohužel pro ni – ne na vlnách slasti, ale bolesti. Olíznu si zbytek její krve, co mi zůstal na rtech. Zvláštní, má jinou chuť než dřív. Její krev jsem moc nevnímal, stejně jako její steny a povzdechy, pokud tedy nějaké byly. Ovšem ten vrchol, ten jsem si vychutnal dostatečně. Líbilo se mi, když ji oslovení “Di“ tak moc ranilo!

*

Z příjemného spánku mě vyruší Diino zoufalé volání. Nechápavě se posadím a zahledím se do tmavých závěsů. Už je opět noc, muselo se setmít teprve před chvíli, jinak bych to nepříjemné slunce cítil v těle jako nějaký žáruplný objekt.

„Dexi!“ ozve se zbědovaně znovu. Nedá mi to a jdu za jejím naříkáním. Najdu ji schoulenou a uplakanou v rohu koupelny. Zoufale se snaží setřít si z očí slzy, ale jen si tím po tvářích rozmazává přebytečnou krev.

„To ti tak chybí?“ Opřu se o rám dveří a s úšklebkem ji sleduju.

„Jestli chceš, tak já ti od toho tvého utrpení pomůžu,“ blýsknu špičáky. Obezřetně mě protne plachým pohledem a stoupne si. Líbí se mi, jak zadržuje dech a snaží se ode mě znovu udržet odstup. Ovšem, nemá šanci.

„Copak?“ usměju se, když se namáčkne na dlaždičky. Nemá kam uniknout. Uvědomím si, že jednu věc mi sex s Miou dal. Uvědomil jsem si, jak moc chci být zas tím upírem, který jen bere a nic nedává.

„Vzdej to, stejně nevyhraješ,“ zaujatě si prohlížím své drápy a pak ji probodnu krvelačným pohledem, protože díky vůni její krve se zvyšuje i chuť na mou šťastnou krev.

Diana:

,,Běž pryč!“ zatnu zuby a bráním se přívalu euforie, když přijde na krok. Nenávidím, když je tak povýšený a myslí si, že mi je bohem. Kéž bych tu lásku mohla nějak překonat. Kéž bych mu nebyla na pospas. Pitomé upíří hormony! Sjíždím ho zlým pohledem a doufám, že to zabere natolik, abych nemusela absolvovat další procházku svým osobním peklem.

„To říkáš vždycky a vždycky také změníš názor,“ řekne pobaveně a nepřestává se arogantně usmívat.

„Chci jen to, co mi patří.“ Jeho výraz je naprosto majetnický a mně se to hnusí. Namáčkne mě na ledovou zeď a vystrčí špičáky, až sebou zoufale trhnu a zanaříkám, protože se mé tělo oddává jeho zhoubným feromonům. Neudržím slastný povzdech, když se ve mně pere strach s rozkoší.

„Nepatřím ti!“ štěknu zuboženě.

„Tohle já nechci!“ usykávám tvrdě, aby na mě nepoznal nastupující slast. Tvrdě mě chytí pod krkem, až zalapám po dechu a násilnicky mě políbí na rty.

„Patříš mi! Jsi moje oběť, pamatuješ? To je ten důvod, proč jsi tady!“ zašeptá mi do úst a užívá si ten pocit nadvlády. Z očí mi uniknou slzy, když se mi díky jeho hlasu hlava zamotá a ztěžkne v návalu prosté euforie.

„Prosím, Chestere, prosím!“ vzdychnu zoufale. Toužím po každém jeho doteku, byť je sebehorší.

„My jsme přece jiní, než ostatní,“ odevzdaně se mu opřu hlavou o rameno a snažím se popadnout dech mezi euforickými povzdechy. Z hrudi se mu ozve hladové zavrčení, když jemně olízne stékající pramínek krve z mého krku.

„Ne,“ položí mi prst na rty.

„Zklamu tě, ale my nejsme jiní,“ zavrtí hlavou a v očích má naprostou děsivou prázdnotu. Skutečný upír, který pozbyl city. Který se dokázal vymanit ze zhoubnosti emocí.

„Já jsem upír, který chce svou krev,“ nakloní se ke mně. Každé jeho gesto mě bolí, protože je bezcitné, sobecké a nutí mě se před ním ponižovat.

„A ty jsi oběť, která mi tu krev dopřeje,“ vydechne a drápy se prohrábne mými temnými vlasy.

„Je to tak prosté,“ usměje se jako by mluvil o naprosté životní rovnováze. Řekne to takovým způsobem, že se mi to zaryje do hlavy a já upadnu do sladké nirvány.

„Miluju tě,“ spílám tiše v hlavě.

„Miluju tě,“ sténám hlasitě. Před očima jen obraz svého prince, Chazzyho. Zmateně se nechávám opájet jeho hlasem.

„Dneska nemám chuť hrát si s tvým tělem, chci se opít tvou krví,“ zavrčí mi pobaveně do ucha a nechá mě upadat do sladkého šílenství.

„Proboha!“ zasténám zoufale a prohnu se v euforii. Ale tenhle pocit je tak zvláštní, tak jiný než to bezbřehé okouzlení. Je to Chazzyho jed, hltavě ze mě pije a dopřává mi tak falešný pocit lásky a rozkoše v mých žilách.

„Nedokázal ti snad už, že není falešný?“ ozve mé přemýšlivější nitro a nenechá mě vznést námitky.

„To ne!“ zaúpím a znovu se pod ním prohnu. On si bere mou krev bez mého vědomí! Jen mě obelhal, tak jako tolikrát!

„Ne!“ zabrečím a rozklepu se v další euforii. Tělem mi probíhá vzrušení a vlny rozkoše, kterým se nedá ubránit. Strhne mě pod sebe na studenou zem a rozkošně zamumlá s ústy plnými mé životadárné tekutiny. Zřejmě se mě nemůže nabažit. Sevře mě v náruči tak tvrdě, že se nemohu ani pohnout. Jen mu zoufale držím a dopřávám mu tak skvělou chuť, za kterou dostávám odměnu v podobě zvráceného jedu. Pronikne do mě špičáky ještě hlouběji, až zanaříkám.

Čím hladověji ze mě pije, tím víc na mě působí každý jeho dotek, jeho vůně i jed. Pomalu poznávám, že mířím na vrchol. Tohle se mi ještě nestalo! Je to tak silné, že se pod ním začnu ještě víc prohýbat. Nedokážu být v klidu. Nedokážu se jen tak poddat té nastupující rozkoši. Snažím se odolávat a o to slastnější ten výstup je. Zoufale vykřiknu a zkroutím se ve spárech orgasmu. Vlévá mi to do žil ohromnou sílu. Zkusím toho využít a odstrčit ho od sebe, trochu se mi to podaří. Na chvilinku. Zahledím se mu do běsnících očí. Je úplně bez sebe, když ho odtrhnu od jeho životadárné tekutiny.

„To jsi neměla dělat!“ zavrčí a vrhne se na mě tak zuřivě, až se zajíknu. Přitiskne mě k podlaze celou vahou svého těla, div že se mohu vůbec nadechnout.

„Že by se v tobě konečně probrala zase ta moje divoká Di?“ zašklebí se a znovu se mi snaží dostat k otevřené ráně, kterou si tak úpěnlivě snažím zakrýt. Znovu a znovu ho od sebe odstrkávám a jeho to příšerně irituje.

„Přestaň!“ štěkně zle a přitáhne si mě obkročmo k sobě, až jsme klínem klín.

„Teď to bude po mým!“ zavrčí temně, až mě vyděsí k smrti. Zeširoka rozevřu oči a vnímám ho se zoufale bijícím srdcem a radostí z jeho přítomnosti v těle. Snažím se mu utéct, ale oproti němu nemám žádnou šanci. Svíjím se a nechávám se divoce líbat. Jen co se mi dostane mezi nohy, zručně přirazí a zakousne se mi do krku s takovou vervou, že se zhroutím v naprosté rozkoši. Oči slastně zvrátím k nebi a nechávám sebou intenzivně proudit dokonalou euforii deroucí se mi z rozkroku do celého těla jako prudká záhuba.

„Sakra,“ usyknu slastně. Tak tohle se mi vážně ještě nestalo. Takhle krásné to s ním ještě nikdy nebylo. Prakticky je to můj první orgasmus, který zažívám při milování a je to setsakra nádherné! Nedokážu se z té sladkosti dostat, zatímco mi dává chvíli na vzpamatovanou a tiskne mě k sobě s rozvášněným úšklebkem.

„Jsi první, která se mi udělala při vstupu,“ usměje se na mě sebevědomým křivým úsměvem.

„Hajzle!“ dostanu ze sebe v opadající slasti a nemám ani sílu se bránit, když si mě vášnivě začne brát. Není to nic něžného, ovšem je to tak krásné, že i kdybych měla sílu, stejně bych nechtěla, aby to skončilo. Po chvíli mu začnu vycházet vstříc a povzdychávat mu do rtů. Chci si tuhle jízdu vychutnat. Je ve mně po tak dlouhé době a já se ho nemohu nabažit.

Chester:

Je sladká, jak se mi snaží přizpůsobit. Chci se jí znovu zakousnout do krku, ale nemůžu se nabažit jejích přivřených víček a chvějících se rtů, ze kterých vycházejí vzdechy, při kterých mi pokaždé zatrne ve slabinách. Nakloním se k ní a jazykem proniknu mezi její pootevřené rty. Zaboří ruce do mých vlasů, hraje si s nimi, laská je prsty a já… ji nechávám…

Svou dlaní jí zezadu zajedu do vlasů, zatímco druhou se opírám, abych na ni příliš netlačil. Líbí se mi, když se mi se vší vervou i něžností věnuje. Nechávám ji dokazovat mi, jak moc mě potřebuje. Jak moc mě miluje. Občas zvrátí hlavu v záchvatech rozkoše a znovu se mi oddá. Když se blížíme oba ke svému vrcholu, nešetrně mě kousne do krku, jako by mi snad chtěla vrátit mé počínání.  Šklebivě se uculím a zavrčím ji v rozkoši do ucha, zatímco přirážím. Když přijde její druhý výstup, zakloní hlavu v přívalu slasti, popelavé oči rozšířené a hluboko zabodnuté do těch mých. Vykřikne mé jméno a v tu chvíli zavřu oči a propadnu se do vlastního hříchu, divoce zakousnutý v jejím hrdle, aby mi neunikla žádná kapička té nejšťastnější krve na světě.

„Hm, dvakrát za jednu jízdu jsem dost dobrej,“ pochválím se narcisticky a vlepím jí pusu. Svezu se vedle ní na studenou podlahu. Mia je možná profesionálka, ale tohle se mnou nikdy udělat nedokáže. Chybí jí ta jiskra i nezkušenost s jakou se mi Di oddává a já bezmezně přijímám.

„Dobrej?“ ozve se s odfrknutím.

„No tak, Chazzy, trochu víc sebevědomí. Byl jsi úchvatnej!“ roztáhne ústa v širokém zářivém úsměvu a obkročmo se na mě posadí. Ihned se do mě vpije ústy a snaží se pro sebe urvat další doteky. Trochu se odtáhnu.

„Ty ještě nemáš dost?“

„Nepovídej, že se na víc nezmůžeš,“ zavrčí a jemně mě kousne do rtu.

„Nikdy jsi mi neříkal, že to je až takhle krásný,“ přitiskne se ke mně a prsty se proplete s mými.

„Neprovokuj, Di!“ usyknu a přivinu ji k sobě ještě víc. Lehce se oklepe mým chladem a oplácí mi dlouhé polibky. Znovu mi jihne v náručí a povzdychává, jako by skutečně neměla dost.

„Chazzy,“ zoufale se odtáhne.

„Jsem z tebe tak mimo.“ Složí si hlavu na kolena a dívá se na mě takovým všeříkajícím pohledem, že musím odvrátit hlavu, abych se znovu nechytil do citových pastí.

„S tím se počítá,“ protáhnu se.

„Fajn číslo, někdy si to můžeme zopakovat,“ šlehnu po ní jiskřivým pohledem.

„Doufám, že brzo,“ přitáhnu ji k sobě a sevřu v pase, jenže pohled do jejích očí mi prozradí, že ona to zřejmě bere jinak.

„Je ti doufám jasný, že šlo jenom o sex a nic jiného v tom nebylo,“ zúžím oči. Povzdychne si, ale tu lásku si z očí nevymaže.

„Došlo mi, že ty nic víc chtít nebudeš,“ opře se hlavou o zeď a dívá se na mě s jistým nadhledem, který bych u ní nečekal. Znovu mě překvapila, to ona skutečně dokáže.

„To jsem rád, že to bereš takhle v klidu,“ řeknu překvapeně. Skutečně jsem čekal jinou reakci.

„Proč jsi tak naléhavě volala Dexe?“ zkrabatím čelo.

„Jako bys nevěděl,“ ušklíbne se na mě s jistou melancholií ve tváři.

„Šťastnou krev doprovází spousta problémů,“ trhne rameny, jako by vlastně nebylo o čem hovořit.

„Řekněme, že mi bylo, jako by mi měla krev v žilách explodovat. Díky tomu, že ze mě někdo neustále pije a podporuje mě svým jedem, tak ona rychleji nabývá. Mé tělo už nedokáže žít bez tzv. zamilovaného jedu. Stalo se to mou součástí a já bez toho umírám.“ Zhluboka se nadechne a zadívá se oknem do temné noci.

„Je to dobrá pojistka. I kdybych s tebou už nechtěla být, stejně nemohu odejít z upířího světa. Navždy zůstávám dodavatelem krve,“ pokrčí rameny a uhne před mým pohledem.

„Proč ses tomu přizpůsobila až v době, kdy z tebe pil on a ne já?“ zeptám se zachmuřeně.

„Přizpůsobila jsem se tomu už od první chvíle, kdy ses do mě zamiloval,“ usměje se se šťastnou vzpomínkou ve tváři.

„A proč jsi tedy šla za ním a ne za mnou?“ svraštím čelo ještě víc při zmínce o zamilovanosti.

„Protože mě dokáže zachránit jen jed upíra, který je zamilovaný. Je jedno, jestli do mě, mé povahy, mé krve či mého strachu. Byť ten sebemenší ždibec citu mě dokáže udržet na živu,“ zmrzačí svou tvář do bolestné a uštěpačné grimasy.

„A co je ti vůbec do toho… za kým jsem šla?“ štěkne, jako by se snažila probrat z té nezáviděníhodné situace.

„Je mi do toho hodně!“ zadívám se na ni příkře.

„Protože ty jsi moje!“ řeknu tak majetnickým tónem, že ke mně vyjukaně zvedne hlavu.

„Já jsem si tě sem přivedl a nehodlám se o svou oběť s nikým dělit!“ Znechuceně sebou trhne a protne mě nesnášenlivým pohledem, až se musím usmát.

„Nejsem tvoje!“ prskne dětinsky.

„Tobě jde vždycky jenom o sebe!“ vyjede na mě a začne se vztekle oblékat.

„Tak se starej sám o sebe a mě nech bejt, protože já nikomu nepatřím!“ Téměř na mě křičí a já si s příjemným trnutím v hrudi užívám ten její vztek a hněv, který mě na ní vždy okouzloval. Když se blahosklonně usměju, už to nevydrží a začne do mě bušit pěstmi.

„Máš pravdu,“ nechávám ji, ať se vybije.

„Jde mi jenom o sebe, protože jsem sobecký upír. Ale takové ty máš přece ráda, ne?!“ V očích mi nelítostně blýskne.

„Kdo by chtěl emoční trosku!“ zavrčím znechuceně a popadnu ji za paže.

„A jsi moje!“ dodám znovu a donutím ji podívat se mi do očí. Ty její se už zase začínají lesknout.

„Budeš moje kdykoliv budu chtít!“ V duhovkách jí planou zuřivé ohníčky. Cítím v sobě žár její zloby a nebráním se tomu. Dodává mi to sílu!

„Ne, takový nemám ráda!“ křikne a znovu mě udeří pěstí do hrudi.

„Já chci zpátky svýho Chaze!“ Cítím její vztek i zoufalství. Z očí jí šlehají ohnivé plameny, které pomalu hasí její slzy.

„Vrať mi mýho miláčka, ty jeden sadistickej hajzle!“ Ještě párkrát si do mě bouchne a pak se rozbrečí a mě znovu přepadnou její pocity tak náhle, že se jim téměř nedokážu ubránit. Bolest, která vystřídá její vztek, se do mě zahryzne tak nečekaně, že bych nejraději zavyl.

„Do hajzlu,“ zakleju v duchu a zkroutím se pod vlnou zoufalství. Vztekle zatnu pěsti. Už mě zase ovládá! Znovu cítím to co ona, díky jedné vybité sexuální touze!

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hra s ohněm - 23. kapitola: