OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hra s ohněm - 31. kapitola

26.07.2011 (17:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1194×

31. kapitola - „Buď Dick, nebo nikdo!“

Chester:

S prázdnou lahví od ďáblova nápoje se potácím potemnělým a tichým domem a do všeho narážím. Myšlenky se mi sice zahnat podařilo, ovšem na úkor mírné dezorientace. Ztěžka se vyšplhám po schodech do patra, ze kterých téměř dvakrát spadnu. Domem se prohání podezřelé ticho, zdá se, že jediný nadraný jsem tady já. Di pít nemůže a ten debil je nejspíš příliš dokonalý na to, aby něco takového dělal. Sám pro sebe se tomu musím ušklíbnout. Kdyby mi někdo řekl, že budu žít s lidmi bez toho, abych si na nich pochutnal, nevěřil bych mu.

„Do hajzlu, měl bych to pití začít trénovat,“ napadne mě, když vrazím do zdi. Chci zapadnout k sobě do ložnice, když mi tělem náhle projede vlna slastného zatrnutí. Podívám se na dveře, před kterými stojím a zjistím, že vedou do pokoje k Di. Jsem opilý a mám chuť na sex.

„A mám ji rád, do hajzlu!“ prsknu v duchu. A tu lásku bohužel nezabere ani bedna tvrdého alkoholu! Potichu otevřu dveře a dopotácím se až k její posteli, kde tiše spí. Je přikrytá až po čelo a zpod deky jí koukají jen její černé vlasy, které jsou rozprostřené po bílém polštáři.

„Eleanor, zlatíčko, chci si hrát,“ zavrčím jí něžně do ucha a prohrábnu se havraními vlasy. Zadívá se na mě svýma zářivě hnědýma očima a chytí mě za zápěstí, jako by se snad mohla ubránit mému neustálému chtíči.

„Ale pššt,“ tiším ji, zatímco z ní strhávám peřinu. Tělo má pokryté šrámy, které jsem jí ve své bouřlivé touze udělal a stehna jí zdobí kousance i krev z agresivního sexu, který jsem s ní prožil sotva před hodinkou. Byla natolik vyčerpaná, že se nestihla ani opláchnout a to mě rajcuje. Mám rád její krev, bolest a žár jejího těla.

Rychle zaženu tu zpropadenou myšlenku a přilehnu si k Di. Přitisknu se k jejímu horkému tělu přes tenkou vrstvu deky, až vyjekne.

„Chazzy,“ zadrkotá zuby.

„Co děláš?“ zajíkne se a chce mě odstrčit, ale já se nenechám. Uvězním jí zápěstí do svých svěráků.

„Chci tě,“ vydechnu jí do rtů a políbím ji. Ucítím v ústech cosi nasládlého, až mě to donutí se od ní lehce odtáhnout a zadívat se jí do tváře. V přítmí si povšimnu, že má kolem úst tmavé krvavé skvrny.

„Jsi celá od krve,“ vydechnu vzrušeně. „To mě rajcuje!“ Něžně ji koušu do rtů i krku, zatímco se prsty snažím dostat pod deku a trochu se s ní pomazlit.

„Já nechci,“ zamumlá rozechvěle a znovu mě odstrkává. Opět ji chytím za zápěstí a věnuji jí dech beroucí polibek, při kterém mi zasténá do rtů. Má ráda polibky něžného i drsnějšího rázu tak jako já. Když se jí jazykem vloudím do úst a týrám ji svou vášní, úpí mi do rtů.

„Pusť mě!“ zaskučí, když se od ní na chvilku odtáhnu, aby se mohla nadechnout. Její dech je zastřený a zrychlený. Nemohu se nabažit divoce tlukoucího srdce, které jen dokazuje, jak je ze mě vyhecovaná.

„Neříkej, že nechceš. Cítím, jak se celá klepeš a strachem to určitě nebude," zavrčím jí do ucha a kousnu ji do lalůčku, až usykne.

„Vím, že se ti to líbí, tak se nebraň,“ chytím její dlaň a přitisknu si ji na poklopec. Ucukne, jako by se snad mohla spálit! Trochu mě to urazí. Ušklíbnu se:

„Děláš, jak kdybys ho měla držet v ruce poprvé.“ Zalapá po dechu a chce mi podle jejího výrazu říct něco hodně peprného, ale já ji nenechám. Zaplním jí ústa jazykem, a i když se chvíli bojím, že mě do něj spíš kousne, tak nepřestanu a ještě víc ji jím začnu laskat.

„Svlíkni to oblečení,“ vydechnu jí do úst, když se od sebe na okamžik odlepíme.

„To takhle přece nejde!“ prskne, když jí stahuju ramínka od svůdné průsvitné košilky.

„Proč by to nešlo?“ Vysvobodím její tělo z toho tenkého hadříku a rajcovně ji skousnu ret.

„Chci tě, tak si tě vezmu,“ políbím ji na rozechvělé rty, kterými se mi snaží odporovat.

„Jsi moje,“ zašeptám a přivinu ji majetnicky k sobě, až vzdychne.

„Jsem jen tvoje,“ vydechne a konečně mě sama od sebe políbí. Prsty se mi dere pod černou mikinu a svléká ji ze mě, zatímco se na ni houževnatě lepím a dostávám se jí mezi stehna.

„Buď něžnější,“ usykne, když na ni nalehnu celou svou vahou.

„Ty máš přece ráda drsný zacházení,“ zasměju se škádlivě a prostrčím ruce pod jejími zády, abych ji k sobě mohl vinout ještě pevněji.

„Ne, kvůli mně, ale kvůli dítěti,“ zašeptá a rozepíná mi kalhoty.

„Musíš o tom teď začínat?“ syknu pro změnu zase já a cítím, jak moje touha opadá. Chci se od ní odtáhnout, ale nenechá mě. Ihned mě začne něžně líbat a svůdně mi přejíždět jazykem po spodním rtu. Občas mě i lehce kousne, až radostně zavrčím. Naše polibky se stávají vášnivějšími a teď už ze sebe zbytek oblečení servu sám. Hladím ji po celém těle, a když se dotknu jejího klína a hraju si s ní prsty, dech se jí trhá a ona se mi prohýbá vstříc.

„Tak se mi to líbí,“ vrčím a nechávám ji, aby se mi zcela oddala. Užívám si ten pocit, když ji svými dotyky přivádím do varu. Zarývá se mi do kůže nehty a sténá u toho tak nahlas, že to musí být slyšet i u toho vola v ložnici! Rozhodnu se ale zahrát si na tyrana. Bere to jako zradu, když ji chvíli před koncem přestanu dráždit.

„Lásko, trápíš mě!“ usykne zrazeně a rozněžněně. Je na pokraji vybuchnutí a tohle ji skutečně mučí a mě se takové týrání neskutečně líbí.

„Já vím,“ syknu skrze zuby a znovu ji začnu dráždit a líbat, jako bych se jejích sametových rtů nedotýkal snad celou věčnost. Jakmile ucítím, že se blíží k vrcholu, opět přestanu. Zanaříká a se slzami v očích do mě zabuší pěstmi. Chytím ji za zápěstí, ale když se k ní nahnu, abych ji políbil, tak mě kousne do rtu natolik surově, až sebou cuknu a hned ucítím, jak mi na bradu stéká krev.

Její krásné ženské tělo se pode mnou zmítalo ve snaze mi odolat. Vlasy měla jako uhel a z hnědých zářivých očí jí padaly slzy jako hrachy. Kroutila se pode mnou ve snaze uniknout před mým chtíčem. Tvrdě jsem ji chytil za zápěstí - předem jsem věděl, že zítra bude mít modřiny, ale o to větší vzrušení mnou proudilo.

„Bolí to!“ vyjekla, když jsem se do ní pln brutálního chtíče pronikl a houževnatými přírazy si bral, co bylo moje. V zápalu chtíče jsem ji kousal, kam se mi zachtělo. Její ňadra jsem si užil do sytosti a to samé jsem prováděl i s jejími rty, až naříkala bolestí. Byl jsem na ni moc surový, ale i přesto jsem jí dával najevo svou přízeň.

Na moment se nad tou vzpomínkou zarazím, ale Diiny teplé dlaně na mém těle mě hned vrátí zpátky k ní.

„Ty sadistko!“ zašklebím se. Jedním pohybem se jí dostanu mezi stehna a proniknu do ní takovým způsobem, až z ní vyrazím slastný sten a její nehty se mi zaryjí do zad tak hluboko, že se mi z toho zatmí před očima! Přilepím se na její ústa a nestačím se divit, jak ochotně mi slízává veškerou krev. Chvílemi mám dokonce pocit, že mi ránu na rtu saje. Tentokrát nás dovedu na vrchol oba téměř současně, i když ne takovým hrubým způsobem, jak jsem původně chtěl. I když si to nepřiznám, přece jen se snažím být opatrný.

„Bylo to krásný,“ zašeptá mi do ucha a něžně mě políbí.

„To bylo.“ Protáhnu se a přivinu ji k sobě do náruče. Pažemi vytvořím ochranou klec, která jí nedovolí utéct a navíc ji ochrání. Nosem se zabořím do jejích vlasů a téměř v okamžiku usnu, protože mě ten alkohol i vrchol, kterého jsem díky Di dosáhl, nějak zmohl.

*

Otevřu oči do hluboké noci. Hlava mě bolí, jako by se měla každou chvíli rozskočit a povážlivě se mi houpá i žaludek.

„Do hajzlu, kde to jsem?“ zachrčím v duchu, zatímco se opatrně rozhlížím. Zřejmě jsem u Di v posteli.

„Ale co tu dělám?“ Nepamatuju si vůbec nic, ovšem odpovědí mi je pohled na mé nahé tělo.

„No, do hajzlu,“ zakleju nahlas a rozhlédnu se. Kde je Di?! Zaposlouchám se do ticha domu a zaslechnu jakési vzdálené zvuky, jež mě vytáhnou z postele. Obléknu se pouze do černých kalhot a vyjdu ze dveří. Zdá se, že slyším cosi jako sténání.

„No, to snad!“ zavrčím. Zvuky vycházejí z Dickovi ložnice. Už jen to zjištění mi vaří krev v těle. Hlavu mám plnou bolesti a okna, které jsem si uhnal přehnaným alkoholickým dýchánkem pro jednoho.

Tiše se přikradu k pootevřeným dveřím a zadívám se do pokoje. Spatřím Di, která na něm obkročmo sedí a zběsile ho líbá na krk!

Tvrdě rozrazím dveře, hruď sevřenou v naprostém úžasu a neočekávané bolesti, kterou těžce snažím. Ozve se nepříjemná rána, která je vyvede z té jejich pohádky.

„Di?!“ zavrčím vztekle. Ihned z něj sleze a schoulí se přede mnou na zemi do klubíčka.

„To není tak, jak si myslíš!“ rozbrečí se vystrašeně.

„Ne-e?“ protáhnu ironicky.

„A jak to tedy je?!“ zavrčím znovu a chytím se za hlavu, protože se mi ji příval bolestí snaží rozdělit vpůli!

„Promiň mi to, já měla strašný hlad!“ vyjekne a dál se klepe v primitivním strachu, že ji snad zabiju.

„Hlad? Měla jsi hlad?!“ řeknu nevěřícně.

„Ty seš snad upír, abys někoho vysávala nebo co?!“ vyjedu na ni, až se přede mnou skrčí v rohu a vyjekne obavou. Panicky se rozbrečí a chytí se za hlavu, jako by se přede mnou chtěla ukrýt. Musím se posadit, protože mi můj stav dává zabrat.

„Musíš na ní být pořád hnusný?“ ozve se vedle mě Dick.

„Nic nedělala, jen mi pila krev. Asi máš na ni špatný vliv, proč jinak by to chtěla?“ Podívám se na něj skelným okem.

„Ještě, že má tebe, abys ji mohl přede mnou zachraňovat,“ ušklíbnu se a pomalu vstanu.

„No, nebudu rušit. Já už tady vlastně stejně nemám co dělat!“ zavrčím a pozoruju, jak se mi mezi vzlyky snaží cosi vysvětlit.

„Tvoje dítě… chce krev… proto jsem k Dickovi přišla,“ zabrečí zoufale.

„Ono je upír, stejně jako ty!“ mrskne po mně zoufalým pohledem.

„Myslíš, že bych jinak byla odvázaná z toho, když bych někomu olizovala krvavou ránu?!“ div nekřičí. Zarazím se. Její odpověď zní až moc logicky. Chvíli se na ni dívám. Sedí na zemi jako hromádka neštěstí a zase krvácí. Cítím tu beznaděj a zoufalství, která jí proudí tělem. Natáhnu k ní ruku:

„Pojď do ložnice.“ Bez řečí mě chytí za nabízenou dlaň a poslušně jde za mnou. Sotva ujdeme pár metrů a už se jí motá hlava. Vytrhne se mi a s těžkostí si sedne na zem. Zavře oči a snaží se z té slabosti rozdýchat. Je bílá jako stěna a já tak nějak pociťuju mírné zoufalství, když ji vidím v tomhle stavu. Přikleknu si k ní, i když mi hlava praská ve švech a místo žaludku mám jeden velký uzel.

„Chytni se mě,“ řeknu a vsunu pod ní ruce, abych ji mohl vzít do náruče. Obejme mě a přitulí se ke mně, zatímco ji zvednu a pomalu ji odnáším do své ložnice. S menšími obtížemi ji položím na postel a přisednu si k ní.

„Už je to lepší?“ zeptám se starostlivě. Jen přikývne a já se skloním k jejímu krku, abych se v příští vteřině zas odtáhl a snažil se uklidnit žaludek, který mi pod doušky pálivé krve poskakuje jako splašený.

„Co se děje?“ všimne si mého znechuceného výrazu.

„Já ti nechutnám?“ Jako by pro ni bylo nemyslitelné něco takového vyslovit.

„Ale to není možný,“ rozbrečí se.

„Já k tobě tu lásku cítím!“ Chytí mě za ruku a přitáhne k sobě.

„Uklidni se.“ Jemně ji hladím palcem po hřbetu ruky. Nechápu, čím to je, že je její krev tak ohnivě pálivá. Chvíli to sice trvá, ale nakonec se zklidní. Vysíleně si lehnu vedle ní a utřu jí mokré tváře.

„Nesmíš se rozrušovat, já nejsem schopný z tebe teďka pít,“ zavrčím jemně. Zavře oči a přivine se ke mně. Vnímám velmi příjemně její teplo, a kdyby nepromluvila, byl bych si podle jejího uvolněného dechu myslel, že usnula.

„Zkus to teďka,“ zašeptá a přitáhne si mou hlavu ke svému hrdlu.

„Di, já v sobě tu krev neudržím. Je mi zle,“ zašeptám něžně.

„Jen ji maličko ochutnej,“ protne mě prosebným pohledem, až nakonec povolím a přeci jen ránu olíznu špičkou jazyka.

„Zvláštní,“ řeknu a lehce se k ní přisaju. Krev, která se mi dere přes branku rtů, je opět má šťastná!

„Už jsem ti chutnala víc?" zeptá se se zájmem a dodá.

„Zajímavé, že je ti špatně, když ti sotva před dvěma hodinami bylo tak dobře, že jsi mě až trápil,“ ušklíbne se.

„Jak jsi to udělala?!“ zúžím oči.

„A co se dělo před dvěma hodinami?“ zavrčím zmateně.

„Ty si nic nepamatuješ?“ blýskne smutně očima.

„No, asi tuším. Probudil jsem se nahý, ale…“ odmlčím se.

„Nejsem si jistý,“ ušklíbnu se nejistě. Svraští čelo a v očích se jí zjeví tak náhlý a přemýšlivý výraz, jako by se durtila nad tím, že jsem si nedokázal vzpomenout na náš sex. Vyšpulí rty a protne mě zkoumavým výrazem.

„Takže jsme spolu spali?“ reaguju přihlouplou otázkou na její škleby. Ovšem, po tom, co jsem vypil, jsem rád, že alespoň vnímám obsah jejích slov. Myslí mi to pomalu. Mozek bolí a naráží do lebečních stěn, nejraději bych se ještě prospal.

„Ovšem,“ ušklíbne se.

„Ale neřekla jsi mi, jak to děláš, že jednou je tvoje krev pálivá a podruhé zas sladká,“ protnu ji přemýšlivým pohledem.

„Koukám, děláš si se mnou, co se ti zachce, viď?“ zamračím se.

„Pak ti mám věřit, že to, co na mě praktikuješ, nejsou manipulace!“ Otočím se na druhý bok a zadívám se na rudé skvrny, táhnoucí se po celé straně zdi jako oslavná mozaika.

„Jaký manipulace?!“ odfrkne a její hlas dostane zoufalý podtón.

„Prostě jsem nejdříve věnovala lásku jen svému dítěti, když jsi ho odmítl a pak jsem ji zas rozdělila mezi vás oba.“ Prsty se mi proplete do vlasů. Otočím se na ni. Její vysvětlení mě zaujme.

„To dítě je vážně tvoje,“ řekne tak tiše, jako by se bála to vyslovit. Zadívám se jí hluboko do popelavých očí, jako bych se v nich chtěl ztratit. Nevypadá to, že by mi lhala. Bodne mě v hrudi, když mě zasáhne vzpomínka, jak jsem se nad ní skláněl a ona měla celá ústa od krve. Pak mi prokousla spodní ret a sála mou krev. Sáhnu si na ránu, kterou mi podle všeho způsobila před pár hodinami.

„Ty jsi ze mě pila?“ zúžím oči.

„Jen pár kapek,“ zamumlá a ošije se. Tváří jí prolétne náznak úsměvu.

„Ty jsi ale byla od krve, když už jsem přišel. Je to tak?“ vzpomínám si matně. Trochu se ošije a zadívá se na mě potutelným pohledem.

„Jedla jsem syrový maso,“ zamumlá omluvně.

„V tom případě to malé bude asi vážně moje,“ usměju se a přitáhnu ji do své náruče.

„Tedy, pokud za mě občas nezaskočil jiný upír,“ provokativně se zašklebím, ale je to jen popichování. Zřejmě mou radost nesdílí, protože se na mě zadívá úkosem a odtáhne se, zatímco mě probodne pohledem zataženého nebe.

„Já si to dítě nechám,“ oznámí mi jasně a evidentně se v duchu připravuje na mé námitky.

„To jsem moc rád,“ zavrčím jí do ucha a uvězním ve svém náručí.

„Postarám se o vás,“ zdobím její tvář drobnými polibky, až téměř roztaje.

„Ty ho chceš?“ zeptá se hlasem, ve kterém vévodí naděje a dojetí.

„Samozřejmě, snad sis nemyslela, že bych ti řekl, ať se ho zbavíš,“ svraštím čelo a nechápavě jí pohlížím do tváře. Tak přeci jen mám následovníka. Napadne mě a protne mě šťastná myšlenka, že bude můj a Diin.

„Promiň, že jsem ti nevěřil,“ povzdychnu si.

„Mia mě prostě nahlodala,“ zamračím se. Mrcha!

„Jasně, proč bys měl věřit mně,“ prskne Di a tvář jí protne zhnusený škleb.

„Promiň, jsem žárlivec,“ zahuhlám do tmy. „Zabij mě za to!“ usměju se na ni.

„Navíc ty si také pořád myslíš, že chodím za Miou, abych si s ní užil,“ zašklebím se provokativně.

„Jenže, lásko, jediný, za kým chodím, jsi ty, jenže nadraný jak dělo a pak si z toho nic nepamatuju. Akorát se pak divím, proč mám tak šíleně porýpaná záda,“ ušklíbnu se.

„No a to dítě,“ rozechvěje mě averze vůči Dexovi i Mie.

„Ona lhala, není moje. Je Dexterovo.“ Srdce se jí rozbuší v nezadržitelné radosti. Tváře jí ihned zrůžoví, jak se blaženě usměje.

„Není tvoje?“ broukne šťastně.

„Ne, není,“ opakuji. „Už se nenechám zviklat,“ zapřísahám se.

„Pro mě jsi teď nejdůležitější jen ty a naše dítě.“ Prsty jí zajedu na nepatrně napjatou kůži na podbřišku a přivřu oči, zatímco se nemůžu nabažit myšlenky, že budu mít potomka.

„Neublížil jsem ti… vám nějak… v noci?“ zatvářím se provinile, když ji dlaní studím na zatím plochém břiše.

„Ne,“ políbí mě.

„Ale vztekal ses, když jsem ti řekla, že si máš dávat kvůli dítěti pozor,“ jemně se uculí. Pak se na mě podívá s mírnou obavou.

„Jsem vůl,“ zašklebím se.

„Podle toho, jak jsem zřízený, soudím, že to bylo dost dobrý. Doufám, že jsem se krotil alespoň trochu já, když ty ses na mě tak vyřádila,“ usměju se.

„Potřebovala bych ještě krev,“ protne mě chmurným pohledem.

„Chceš se napít ze mě nebo…?“ zašklebím se. Já jí zřejmě stačit nebudu.

„Budu potřebovat Dickovu krev.“ Do hlasu se jí vkrádá beznaděj. Ta myšlenka se mi vůbec nezamlouvá!

„Jestli ti to vadí, tak já to vydržím,“ zamumlá hořce.

„Já nechci, abys… abyste hladověli,“ ošiju se.

„Ale nejsem odvázaný z toho, že budeš olizovat zrovna jeho krk!“ zkrabatím čelo.

„Tak co mám podle tebe dělat?!“ zaskuhrá a přitiskne se mi s pláčem do náruče. Utiší se teprve, když se začneme něžně mazlit a líbat. Brzy jí to však přestane stačit a kousne mě do rtu tak surově, že mi ho znovu prokousne. Ihned začne slízávat rudé kapky. Tváří se tak potěšeně, že se musím usmát.

„Jsi sadistická,“ zašeptám jí do úst. A byť jen ta myšlenka se mi hrozně líbí!

„Můžu ti sehnat někoho jiného,“ zavrním ve snaze podporovat její krvelačnost co nejvíce. Odtáhne se ode mě a stáhne obočí v zakabonění.

„Já nechci vysávat nevinný lidi!“ prskne znechuceně.

„Dick se mi sám nabídl. Nevadí mu to,“ vypne hrdě hruď, jako by to byla bůhví jaká výhra!

„Nebudu někoho bez dovolení připravovat o jeho krev. Nejsem žádná krvelačná bestie! To raději budu přežívat na mase a tvé krvi,“ založí si ruce křížem přes hruď a ve tváři jí svítí veškerá její paličatost.

„Buď Dick, nebo nikdo!“ prskne s naprostým rozhodnutím.

„Ty jsi tak tvrdohlavá!“ zaúpím a sklátím se do peřin.

„I když myšlenka, že mě takhle budeš sát každý den, se mi zamlouvá,“ mrknu na ni s úsměvem.

„Jenže to by nešlo,“ zakření se na mě.

„Potřebuju, abys ze mě pil pravidelně každej den. Podle knížky potřebuje dítě tvůj jed pro vývin,“ prskne.

„Tak mi přines Dickovu krev! Už jsi nás snad potýral dost,“ zúží vyčítavě oči, až sebou trhnu.

„Já…“ Nedopovím, protože mi dojde, že má pravdu. Zřejmě byla těhotná už v době, kdy jsem se přestěhoval do knihovny. Krk se mi stáhne obavou, protože nejen, že jsem nebyl s ní a se svým synem (ovšemže to bude kluk), ale Dexter jí navíc pouštěl do těla svůj jed a mohl tím dítěti ublížit!

„Já přece nevěděl, že jsi těhotná!“ řeknu zoufale.

„Mně to taky ani nenapadlo,“ pokrčí rameny.

„Co když nebude zdravej?“ sykne a rozpláče se.

„Bude, neboj se,“ obejmu ji a stírám její slzy.

„Neplač, nerozrušuj se ještě víc. Ráno zaletíme do města a půjdeš k lékaři.“ Zadívá se na mě jako na chorého.

„S upířím dítětem k doktorovi?!“ vyprskne vztekle. „Ty ses snad zbláznil!“ vyjede na mě tak, že je mi to jasné. Jde o další hysterický záchvat, který jen tak nekončí.

„Nejdřív se o něj absolutně nestaráš! Zatratíš ho, že není tvůj a najednou si hraješ na dobrýho přítele a tátu?!“ Odstrčí mě od sebe.

„Vždyť tys svoje dítě vlastně odmítnul! Nechoval ses pěkně ani k němu - ani ke mně! Díky tomu z něj teď může být mrzáček! Jak se mu pak budeš moct podívat do očí a říct, že tvojí vinou je třeba postižený?!“ S pootevřenými rty ji nevěřícně poslouchám.

„Já si na nic nehraju. Mým snem nebylo stát se otcem!“ vyjedu na ni a její oči se zakalí slzami a panicky se rozbrečí. Zoufale si promnu obličej. Do hajzlu, musím se uklidit! Ona musí být v klidu, jelikož jí hormony dávají zabrat a má hlad. Do hajzlu, vždyť ona se chová jak hladový upír!

Bez jediného slova vyběhnu z pokoje a nevšímám si jejího pronikavého naříkání, které se nese celou chodbou. Nenadšeně vpadnu do Dickovi ložnice a zadívám se na toho vola.

„Potřebuju, abys šel se mnou,“ štěknu chladně a nekompromisně. Zkoumavě se na mě podívá a ušklíbne se.

„Co chceš?!“ zašklebí se na mě sebejistě.

„Co asi?!“ zamračím se.

„Tvou krev! Di má hlad!“ Okamžitě se zvedne a jde za mnou. Zřejmě je schopný pro ni obětovat hodně.

„Ten tvůj parchant jí dává zabrat,“ sykne neurvale, až ho jedním pohybem přirazím ke zdi.

„Ještě jednou se takhle vyjádříš a zlomím ti vaz!“ zavrčím.

„A co by pak má Di jedla?“ pozvedne triumfálně obočí.

„Sám víš, že nikdo jiný jí dobrovolně krev nedá a ona si jinak nevezme,“ probodne mě vychytralým pohledem, až vzteky zatnu čelist.

„Krev jí obstarám vždycky. Ať už dobrovolně nebo ne. K tomu tebe vážně nepotřebuju!“ blýsknu ve škodolibém úsměvu špičáky, aniž bych se nechal vyprovokovat schválně použitým přivlastněním.

„Ale ona chce mě,“ řekne sebejistě a ušklíbne se. Začne se ve mně natolik vařit vztek, že mě hlava rozbolí ještě víc.

„Kretén!“ zavrčím zlověstně v duchu. Nejraději bych ho na místě zabil!

Diana:

„Jsem tu, miláčku!“ usměje se na mě ve dveřích Dick a protne mě svým modrým pohledem. Hned se uvolním a oplatím mu šťastný pohled.

„Máš hlad, viď?“ zašeptá a políbí mě na rty, až Chester vztekle zavrčí. Jen ho probodnu zamračeným pohledem a choulostivě přikývnu.

„Tak si vezmi, lásko,“ pobídne mě a odmotává si přitom obvaz, již notně nasáklý lákavou krví.

„Drž hubu!“ sykne nasupeně Chaz a posadí se naproti nám do křesla, zatímco sleduje každý pohyb. Evidentně nás tu samotné nenechá, ale mně to nevadí. I tak se budu chovat přirozeně. Jemně vjedu Dickovi prsty do vlasů a přitáhnu si ho k sobě.

„Pořádně jí nastav krk a nech si ty sladké řečičky pro sebe, nikdo ti tu o ně nestojí,“ zpraží ho nenávistným pohledem.

„Já ano,“ špitnu sotva slyšitelně, ale Dick to uslyší a usměje se.  „Nebuď hnusnej!“ zavrčím znechuceně na Chestera a smutně se odvrátím od zahojené rány.

„Už se to zatáhlo.“ Nemám daleko k pláči.

„Klid, to se vyřeší,“ řekne potěšeně Chaz a dojde až k nám. Majetnicky mě políbí a prořízne Dickovi krční tepnu, až sebou jen trhne a zavře oči. Zoufale se na něj zadívám.

„Napij se!“ usykne povzbudivě a sám mi nakloní hlavu ke své krvavé ráně. Jakmile z něj začnu pít, zatmí se mi před očima a vnímám jen to hřejivé teplo v podbřišku, které se mi rozlévá do celého těla. Chci Dicka obejmout, aby ho to tolik nebolelo, ale Chester se ke mně zezadu nalepí a sevře mi ruce do svých svěráků.

„Myslím, že chlapec to zvládne i bez toho, aby ses na něj lepila, miláčku.“ Jeho hlas zní povýšeně a hlavně posměšně. Když sebou Dick bolestně trhne, odtáhnu se od něj.

„Tebe to bolí?“ vyděsí mě, jak pobledl. Jen zavrtí hlavou a stále zářivým pohledem mě nutí, abych pokračovala.

„Nebolí ho to, lásko, pij,“ zavrčí jemně Chester, zatímco mi Dick pošle vzdušný polibek a znovu si přitáhne mou tvář k sobě. Znovu se přisaju a hltavě polykám jeho horkou krev. Chutná to železitě, ale žaludek konečně zpívá sytostí. Když nad tím tak přemýšlím - přijde mi to hrozně nechutné, ale já po té krvi hrozně moc toužím. Začínám se cítit mnohem lépe. Jeho životabudič zabírá. Odtáhnu se od Dicka s naprostou spokojeností a Chester mi uvolní ruce.

„Tvůj úkol je splněný, už můžeš vypadnout,“ sykne Chester.

„Děkuju,“ věnuju Dickovi polibek na jemné lidské rty, až mnou projede radost a vjedu mu prsty do vlasů. Chester mě ihned zatáhne k sobě, až zaskřípu zuby.

„Lásko, nech ho, ať se jde prospat. Musí nabrat sílu, za pár hodin budeš potřebovat novou dávku," ozve se posměšně, až zavrčím neklidem, protože se Dickovi ve tváři mihne přízrak bolesti.

„Určitě to nebolí?“ syknu podezíravě.

„Nechci jeho krev, jestli při tom trpí!“ zabodnu se Chazzymu plačtivě do očí.

„Mě to vážně nebolelo,“ pohladí mě po tváři.

„Nelžeš?“ zamumlám nedůvěřivě.

„Nikdy,“ protne mě svým pohledem, až mám pocit, že se dívám do průzračného nebe.

„Nechci ti ubližovat," pípnu.

„Neubližuješ mi, Di,“ vlepí mi polibek do dlaně a to mě uklidní úplně. S úsměvem se obrátím na Chestera.

„No, co?!“ zavrčí naštvaně s pohledem upřeným na Dickova záda mizící ve dveřích.

„Ty se na mě zlobíš?“ Odtáhnu se od něj a přikryju se dekou až po bradu.

„Nezlobím,“ řekne a políbí mě. Přitisknu se k němu se vší spokojeností i sytostí.

„Co trochu lásky, ty zlej upíre?“ zavrčím mu do rtů a neurvale ho kousnu. Chci ho trochu zničit za to neomalené chování vůči Dickovi. To si vůbec nezasloužil! Náhle mi klesne hlava do peřin a tělo mi protne naprostá lehkost.

„Zase feromony?!“ štěknu na oko nabubřele a vycením ve zmatku zuby.

„Chci, aby sis to užila a byla stále v naprosté pohodě,“ usměje se divoce a něžně mě políbí, jako by se mi snažil oplatit to zoufalé utiskování a žal, který jsem díky němu zažila. Jeho osobitá vůně mi zamotá hlavu natolik, že se mi rozutečou zbytečné myšlenky a já se mu oddávám, když mě jemně hladí ledovýma rukama po celém těle.

„Budeš spát nahá?“ zajímá se, když vidí, jaké si dělám pohodlí, zatímco on se mě dotýká na podbřišku, jako by se toho nemohl nabažit.

„Rozhodně,“ usyknu a všimnu si jeho nenadšeného výrazu.

„Co je?“ protáhnu zmateně. „Vadí ti to snad?!“ protnu ho nechápavým pohledem.

„To ne,“ řekne a usměje se na mě, zatímco mi odhrne vlasy z krku a častuje mě polibky na citlivou kůži.

„Co dopřát malému upírkovi trochu mého jedu? Tatínkovi docela vyhládlo,“ zavrčí zvráceně, až se oklepu a nastavím se mu. Přejede mi jazykem po tepně, až se táhle rozvzdychám.

„Myslel jsem trochu níž,“ zavrčí slastně a chladnými prsty se dotkne mého stehna, až zalapám po dechu. Nechám ho, aby něžnými polibky sjížděl dolů a rozněžňoval mě na nahé pokožce. Drobnými doteky a neotřelou vůní mě donutí, abych se mu naprosto oddala, a zakousne se do mě, až hlasitě zasténám. Vzrušuje mě byť jen jeho blízkost u tak intimního místa. Aby té euforie nebylo málo, začne mě ještě prsty dráždit v klíně, až sebou cuknu a vyjeknu radostí.

Když si prožiju svůj první krásný výstup, přestane ze mě pít a v dozvucích rozkoše mě lechtá jazykem a přejíždí po čerstvé ráně, až mnou proplouvají smyslné vlny.

„Jak se ti to líbí?“ protne mě tak upířím pohledem, až se musím zašklebit. Vyžívá se v takovém mučení a já ho nechám, aby si se mnou dělal, co se mu jen zachce.

„Moc,“ heknu a zalapám po dechu, když vystřídá ruku za ústa a jazyk, zatímco ho prsty laskám ve vlasech, dostane mě do nebe po druhé. Tentokrát je můj výkřik mnohem silnější! Zatváří se natolik samolibě a spokojeně, až se musím ušklíbnout. Políbí mě jemně na podbřišek a sklátí se vedle mě do postele, zatímco mě majetnicky přitáhne do své náruče.

„Ty se dneska činíš,“ zamumlám s přivřenými víčky a nechávám se od něj rozmazlovat doteky.

„Miluju tě, strašně moc,“ vydechnu a vpiju se do něj ústy. Líbám ty chladné měkké rty až k zbláznění.

„Já… tebe taky. Moc,“ překoná se. Zalapám po dechu a začnu drobnými polibky zasypávat jeho obličej. Co nejněžnějšími pohyby ho hladím a slzy mi při jeho vyznání stékají z očí. Něco bych řekla, ale nechci pokazit tuhle nádhernou chvíli. Cítím k němu tolik lásky, že bych pro něj obětovala cokoliv, by si jen přál. Mimo našeho dítěte. Nikdo mi nikdy neřekl takováhle slova a já věřila, že je ani neuslyším. Že mi nikdy nebudou patřit a teď je slyším ze rtů upíra a přijde mi vše tak nádherné…

Má reakce ho uklidní. Pro upíra není nic horšího, než když se někdo vysměje jeho citům, což už jsem koneckonců stihla také. Je to můj upír s city. Karikatura se špičáky, kterou nade vše miluju. Chci mu ta krásná slova oplatit a není lepšího způsobu, než mu dokázat lásku rozkoší.

Chester:

Něžně mě líbá na rty a sjíždí níž. Častuje těmi drobnými rozechvělými polibky můj krk, hruď a po chvíli i břicho. Zadívá se na můj vzdouvající se poklopec a něžně mě políbí přes oblečení, zatímco mě protne provokatérským pohledem.

„Di,“ usyknu, protože jen ta představa mě vzruší na maximum. Jsem jejím jednáním dost zaskočený. Kdo by tušil, že po tom, co jí řeknu, že ji miluju, se dočkám něčeho takového. Nehnutě ležím a se zatajeným dechem čekám, jestli se dočkám také pokračování. Trochu nervózně mi rozepne poklopec a stáhne kalhoty jen natolik, aby se dostala k tomu hlavnímu. Je na ní vidět, jak moc se stydí a o to víc pociťuju chtíč právě po tom nevinném zacházení, kterého by zručná děva nedosáhla. Chvíli mě jen hladí po jemné kůži, jako by si dodávala odvahu a nakonec přes něj něžně přejede jazykem, až se propnu.

„Di,“ vzdychnu. Mé zasténání jí povzbudí k dalším dotekům. Nezkušeně mě olizuje a hraje si. Vžije se do toho natolik, že mě má za chvíli ve své moci a já se propínám vstříc jejím nevinným dotekům.

Takový vývoj událostí jsem nečekal. Myslel jsem si, že mě jenom pozlobí a nakonec couvne. Ta její odhodlanost mě teď připravuje o zbytky zdravého rozumu!

Lokty se opírám o postel. Hlavu mám zakloněnou a mozek naprosto odkrvený. Je mi jasné, že to je její premiéra a už jen to mě neskutečně dostává! Její zprvu nezkušené dotyky úst a jazyku, při kterých slastně usykávám, naberou po chvíli zcela jiné grády.

„Di,“ zašeptám a div, že se mi neprotočí panenky. Maličká se nějak rychle dostala do role. Hraje si se mnou jako kočka s myší a dělá jí dobře, když mě může mučit! Slabost se mi rozlévá do celého těla, a když začínám mít pocit, že už to její laskání nevydržím, zase zvolní a protahuje to, co může.

„Di,“ zavrčím něžně, protože z toho začínám šílet! Jestli před koncem couvne a nechá mě vytrestat, tak z toho snad pojdu! Ještě mě mučí a pak přeci jen přitlačí a nechá mě, abych si užil naprosto perfektní orgasmus, ke kterému mě doštvala. Trochu ji zaskočí, že to přijde tak rychle. Je to poprvé, co mě měla možnost takhle ochutnat.

S potěšeným pohledem sleduju, jak se červená a bez prskání spolkne obsah svých úst, i když se jí asi moc nechce. Něžnými doteky se dostane zpátky nahoru a políbí mě na rty. Oči mám ještě ztracené v euforii a ve tváři se mi zračí uvolnění, zatímco sleduju její ruměnce ve tvářích.

„Tak tohle bylo dokonalé,“ přitisknu ji k sobě pevně a hladím ji po zádech.

„Jsem mrtvý,“ řeknu vysíleně a přehodím přes nás deku. Lepší chvíle před svítáním bych si snad ani představit nedokázal. Když zavřu oči, zákeřně mi v mysli vytane ne zrovna nejšťastnější vzpomínka.

Eleanor přede mnou klečí a po tvářích jí stékají slzy. Chvěje se snad po celém svém hebkém svůdném těle. Obličej má celý zakrvácený, zatímco ke mně s pootevřenými rty prosebně shlíží.

„Udělej to!“ syknu vztekle a poukážu na mou rostoucí touhu. Chci po ní prosté potěšení, které mi ona dá, ať chce nebo ne! Vezmu si to a je mi jedno, že to bude bolet!

„Prosím,“ zašeptá a zoufale zavrtí hlavou.

„Ty děvko!“ křiknu a znovu ji udeřím do obličeje, ovšem ne tak mocně, jako to dělává Oskar. Ihned jí z nosu vytryskne další krev a ona se přede mnou panicky rozbrečí.

„Co mám udělat, abys potěšila svého pána?!“ zařvu na ni pln nepříčetnosti a chtíče. Popadnu ji za hlavu a proti její vůli jí do úst narvu mou nejcitlivější část. Jen zamumlá a jemně mě stiskne zuby, až výhružně zavrčím.

„Zkus mě kousnout a slibuji ti takové peklo, že i Oskar proti mně bude jehňátko!“ zavyju rozkoší, jakmile konečně začne odvádět svou práci. Je plachá a stydlivá, ale tohle je mi jedno. Chci ji, tak si ji vezmu. Zoufale se propínám, zatímco ji držím za vlasy a přirážím k jejím ústům, aby jí náhodou nenapadlo se ode mne odpoutat. Nevadí mi ani její slzy, tlumený nářek či bolest, kterou zřejmě pociťuje. Snadno potlačuji ten hřejivý pocit v hrudi a dělám, že neexistuje.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hra s ohněm - 31. kapitola: