OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hra s ohněm - 37. kapitola

01.08.2011 (14:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 996×

37. kapitola - „Co je s Miou?“

Desire

„Pamatuješ na zápěstí?“ připomene mi chvíli, kdy mé tepající místo hladil svými rty a já postupně tála. Přikývnu. Jak bych mohla zapomenout…

„Tak takhle nějak to bude, akorát se zapojí ještě Dick.“ Loupne po dotyčném pohledem, a ten se vesele zazubí.

„Tak co?“ zajímá se.

„Dobře,“ řeknu odevzdaně a posadím se na postel. Chester kývne na Dicka, který ihned zareaguje, posadí se za mě a namáčkne se těsně na má záda, až mi z toho chladu a…té blízkosti přejede mráz po páteřix.

„Uvolni se,“ zašeptá mi do ucha. Trochu se prohnu pod tónem hlasu a zadívám se mu do očí, jako bych se chtěla přesvědčit o tom, že mi vážně neublíží. Usměje se na mě tou nebeskou modří, která barví jeho duhovky a jemně mě políbí na ústa. Zavřu oči a nechám se rozmazlovat jeho polibky, které mě v tuhle chvíli vážně uklidňují.

Trochu sebou cuknu až ve chvíli, když ucítím, že mě Chester bere za zápěstí a začne mi špičkou jazyka přejíždět po kůži na ruce. Nevěřila bych, že upíří dokážou být tak…něžní. Úplně se pod jejich dotyky rozplývám, a co chvíli sebou cuknu, protože se mi od Chesterova jemného olizování rozlévá do celého těla příjemné mravenčení.

Ve chvíli, kdy mě Dick políbí mnohem vášnivěji než doposud a já si uvědomím, že zápěstí už mám celé v jenom slastném ohni, neuhlídám své pocity na uzdě a ze rtů se mi vydere zavzdychání.

V ten moment ucítím škrábnutí a celé zápěstí mě začne pálit. Chester mě uchopí za ruku a než se naděju, ucítím tak nesnesitelnou bolest. Vykřiknu na hlas a z očí mi vytrysknou horké slzy. Tak hroznou bolest jsem ještě nikdy nezažila! Cítím, jak je do mě Dexter zaklesnutý svými špičáky a hladově ze mě pije, až se mi šípy palčivé bolesti vystřelující mi ze zápěstí zabodávají přímo do srdce.

„Chazzy…“ dostanu ze sebe a snažím se ten nepříjemný hrot, který se mi zabodl pod klíční kostí, rozdýchat.

„Jsem tu…“ řekne a začne mi pomalu slíbávat protivné slzy z tváří, aby se pak přesunul k mým rtům a vystřídal Dicka, který mě laská ve vlasech a snaží se mě uklidnit. Chesterovy polibky jsou slané, s příměsí mých slz a já si je ani nedokážu vychutnat, protože se u nich celá třesu. Když moje rty opustí a sjede na můj krk, chytí mě Dick jemně za bradu a znovu mě vyhledá ústy.

Cítím jejich přítomnost snad v celém těle a začínám z toho šílet. Jejich ledové doteky, jejich polibky. Nevím, co přijímat dříve. Jen od zápěstí se mi stále dere bolest, jak se do mě Dex zakusuje. Šíleně to bolí a pálí. Ten jeho jed mě zabíjí! Když se mu snažím vytrhnout, chytí mě tvrdě za zápěstí, až bolestně zanaříkám Dickovi do rtů.

„Bude to v pořádku… Za chvíli to přestane,“ šeptá Chester a něžně mě líbá na krk. Rukama sjede na má stehna a něžně mě svírá. Netuším, jestli se klepu rozkoší nebo chladem, protože jejich ledová těla se ke mně tisknou tak náruživě, až mám obavu, že to skončí něčím, čeho budu později litovat. Dick mě obejme kolem pasu a zajede mi pod tričko, aby mi po těle začal přejíždět svými ledovými dlaněmi.

Přitisknou se ke mně ještě blíž, až zasténám. Ta jejich blízkost! Mravenčení přechází do celého mého těla. Dick se ode mě odvrátí a něžnými polibky mě začne laskat na šíji, zatímco Chazzy mi vnikne jazykem do úst a začne si se mnou pohrávat. Pociťuji vážně neskutečnou touhu a celé tělo mám rozbolavělé do jejich doteků. Volnou rukou hladím Dicka po levé dlani. Když se do mě Dexter zakousne ještě houževnatěji, cuknu sebou a zoufale vyjeknu.

„Kurva, buď něžnější!“ vyjede na něj Dick a znovu se mi začne věnovat, až se zase propadnu do jiného světa. Hladím Chestera ve vlasech a najednou si přeju, aby to nikdy neskončilo. Nic podobného, natož tak krásného jsem zatím nikdy nezažila. Připadám si jako bych snad létala. Jako bych se vnášela na obláčku z euforie. Jsem tak celá rozbolavělá a malátná, že se mi začínají zavírat slabostí víčka. Vzdáleně slyším, jak Chester něco říká Dexovi, ale nějak nedokážu rozeznat co.

„Je mi… slabo,“ dostanu ze sebe s připitomnělým úsměvem na rtech. Víčka mám čím dál těžší, nejsem schopná je udržet otevřená. Když se ode mě Dick odpoutá, spadnu naznak do peřin a svět se se mnou zatočí. Je mi tak blaze…

Chester

Dá nám s Dickem celkem zabrat, než namlsaného Dexe odtrhneme od Desire dřív, než ji stačí vycucat celou. Tak moc jsme se do toho oba s Dickem zabrali, že si ani jeden z nás nevšiml, jak nám slábne v náručí! Opět můžu děkovat za odlišnosti, které mezi dvojčaty jsou. Ostatně právě díky nim jsem se probral z toho stavu, který jsem přestával zvládat. Diino hlazení ve vlasech je holt jiné než Desiino…

Když ho od ní konečně oderveme – nalokal se tolik, že má sílu do zásoby – popadneme ho každý z jedné strany, aby se na ni nemohl znovu vrhnout, a vypakujeme ho z pokoje.

„A teď táhni hledat Miu! A opovaž se jít za Di! Zkus to a zabiju tě!“ syknu vztekle a otočím se na Desire schoulenou na posteli.

„Jak ti je?“ Posadí se Dick vedle ní a začne ji hladit po vlasech, zatímco já ji vezmu za bolavé zápěstí a začnu jí ho uzdravovat, až pod mými doteky znovu zasténá.

Přemýšlím, jestli se ji mám pokusit dostat na vrchol, jelikož podle toho, jak vzdychá, má na úspěšný konec naběhnuto velmi dobře. Dráždivě ji přejedu po ráně, až se propne a Dick se po mě vražedně podívá. Mám z toho srandu. Blbeček. Kdyby chtěl, mohl by to dělat místo mě. Ale asi si na nevinné křehulky netroufne. Nakonec se od ní odpoutám a stáhnu jí rukáv.

Vzpomenu si na Di, a na to, co jsem jí slíbil, a i když se ve mně ten děvkař tak neskutečně špatně zabíjí, mám ji až moc rád na to, abych jí znovu ublížil.

„Jdu se podívat na Di,“ řeknu těm dvěma a nechám je tam o samotě.

„Jestli Dick nevyužije téhle situace ve svůj prospěch, tak je vážně blbec!“ Pomyslím si a vejdu do své ložnice.

Di sedí na parapetu a dívá se do černočerné tmy za oknem. Trochu mě to popudí. Zase je tak neopatrná! Copak neví, co se může jí, a teď i dítěti stát, když tohle bude dělat? Zodpovědnost jí vážně zatím nic moc neříká.

„Proč se tu vystavuješ jak nějaká svačina?“ zavrčím mírně a dojdu až k ní.

„Už ti je aspoň lépe?“ zadívám se jí starostlivě do obličeje. Jen s úsměvem přikývne. Automaticky jí dlaní zabloudím na podbřišek, abych zkontroloval malého, a úsměv jí vrátím.

„Už je mu dobře, ale…potřeboval by trochu lásky,“ blýsknu očima do tmy.

„On nebo ty?“ ušklíbne se a pobaveně sleduje můj křivý úsměv, který mi její poznámka vyčaruje na tváři.

„Víš, že bych tě moc chtěl,“ zašeptám jí do ucha a pohladím ji svou vůní, až se celá prohne.

„Přestaň laskavě používat ty svý feromony,“ odstrčí mě jemně od sebe a vyplázne na mě jazyk.

„Když já už jsem tě tak dlouho nepotrápil…“ namítnu a znovu vzduch zaplním dávkou roztouženým feromonů. Ta chvíli u Desire mi dala zabrat a já mám teď chutě mnohem větší než obvykle. Zvolil jsem věrnost, tak by se mi za ni mohla taky trochu odvděčit.

„Malýmu to nedělá dobře…“ snaží se chabě namítnout.

„Ale dělá… Nemusíš se bát,“ zúžím mlsně oči a chci se na ni namáčknout, ale ona mě znovu se smíchem odstrčí!

„Mazej ode mě nebo se neznám,“ směje se a nechce mě k sobě pustit, potvora jedna

„Hm, tak mi to ukaž, jak se neznáš,“ udělám svádivé gesto obočím a lákám ji k sobě. Ruce mám rozpřažené, jako ve chvílích, kdy jsem po ní chtěl, aby mne objala.

„To by se ti líbilo,“ zašklebí se na mě. V očích jí dovádějí ďábelské plamínky, zatímco se tváří posměšně a rozjařeně.

„Ano, lásko, ty to víš,“ zavyju procítěně, až se znovu rozesměje.

„Pojď ke mně,“ natáhnu k ní ruce.

„Ne, to bych si musela zacpat nos. Jedině až přestaneš zlobit s tím tvým nadupaným odérem,“ vyplázne na mě znovu jazyk.

„Do hajzlu, na tuhle vzdálenost to na tebe už nepůsobí?“ zamračím se hraně. Uchechtne se a v očích se jí znovu blýskne.

„To víš, začínám si zvykat a postupně to ovládat,“ řekne sebevědomě, čímž mě zrovna dvakrát nepotěší. Zkrabatím čelo.

„Copak?“ zazubí se.

„To se mi teda vůbec nelíbí,“ zúžím oči a dám si paže přes hrudník, zatímco ji probodávám mírně skeptickým pohledem.

„To mi je jasný,“ zasměje se.

„A tohle se ti líbí?“ udělá dva kroky dozadu a začne si rozepínat košili, kterou má na sobě. Když zjistím, že pod ní nic nemá, chci se na ni nalepit, ale nedovolí mi to.

„Nikam. Jen hezky zůstaň,“ řekne a začne dlaněmi bloudit po své hebké kůži. Hladí sama sebe, přejíždí si jemně po těle od stružky mezi ňadry až k okraji kalhotek a baví se mým zhypnotizovaným výrazem.

„Snad jsi nezapomněl dýchat,“ pousměje se. Dojde ke mně a rukou jako by nechtěně, zavadí o můj poklopec.

„Ty potvoro,“ zachraptím, protože to už nemůžu vydržet a ona to moc dobře ví! Jedním pohybem z ní strhnu košili, abych ji mohl líbat na ňadrech, které přede mnou schválně schovávala. Když ji kousnu do citlivého místa, zajíkne se a podlomí se jí kolena. Jen taktak ji zachytím a přenesu si ji do měkké postele.

„Víš, že jsi moc zlobila…“ vycením na ni zuby, čímž jí pobavím!

„Budeš litovat!“ zajiskřím výhružně očima a polibky jí začnu sjíždět níž, aby se svými rty ocitnul v jejím klíně.

„Chazzy, ne!“ zalapá do dechu a celá se propne, když se dotknu jejího necitlivějšího bodu na těle, které jsem sám objevil. Jen se tomu škodolibě usměju se a začnu ji svým jazykem tak intenzivně trápit, až mě, vzdychající moje jméno, začne prosit, abych toho nechal.

„Dost! Dost!“ usykává, když se její prožitek stupňuje, a prsty mi čím dál bolestivěji zajíždí do vlasů.

„Vážně to tak chceš? Vážně mám přestat?“ zvednu hlavu s ďábelským úsměvem, když cítím, že už víc nevydrží.

„Opovaž se,“ zavrčí vzrušeně. Jen se usměju a jazykem ji obstarám tak silný orgasmus, že mi z rukou, do kterých se mi surově zaryje nehty, začne téct krev.

„Sadistko,“ vyčtu jí na oko.

„Lásko, promiň…“ vrhne se ke mně, aby mi to ošetřila, ale já ji nepustím.

„Nechoď ke mně, já se tě bojím,“ hraju komedii. Pere se se mnou, ale holt nemá dost sil. Docela dobře se tím bavím. Po chvíli je vážně rozzlobená.

„Tak ty mě k tý ruce nepustíš!“ prskne.

„Ne…“ zazubím se.

„Jak myslíš…“ řekne a v nestřežené chvíli mě kousne do ramene.

„Auu,“ syknu slastně. Jako upír mám moc rád tohle jemné násilí, které na mě praktikuje. Sám jsem schopný rozdávat mnohem horší rány, ale rozhodně ne jí.

„Co je, lásko? V posteli musí bejt i zábava,“ vysmívá se mi.

„Ty nejsi potvora! Ty jsi přímo bestie!“ Chytím ji za ruce, dostanu pod sebe a zakousnu se jí do krku takovým způsobem, až vyjekne.

„Au… Au…“ zasténá nečekaně a mě to vyděsí. Rychle ji pustím.

„Tebe to bolí?“ zaúpím a tvář mi protne naprostá starost.

„Do hajzlu, co se zase děje?!“ prskám v duchu, zatímco se mi rozesměje do tváře.

„Ty!“ syknu, když mi dojde, že si ze mě jenom utahovala, a znovu se do ní zakousnu, až táhle zasténá. Dostanu se mi mezi nohy a než se naděju, začne ze mě rvát kalhoty a zahrnovat polibky kam jen jí to mé pití umožňuje. Jakmile mě z kalhot vysvobodí, bez dalších průtahů do ní prudce vniknu, a ona se pode mnou zazmítá v další vlně orgasmu.

„Chazzy…“ zašeptá a vysíleně se protáhne, ale já ji nenechám ani chvíli odpočinku. Hned ji začnu zahrnovat prudkými pohyby a její jazyk zaměstnám tím mým, až mi trhavě povzdychává do úst a nehty mi v přívalech slasti zatíná do zad, až mně z toho trne v celém těle.

Líbí se mi, že není jenom něžná, ale dokáže dát do sexu rovněž i bolest. Je mi jasné, že si zase nebudu moct na záda lehnout, ale je mi to jedno. Mám jasný cíl, díky kterému ji nedám ani na vteřinu oddech a mučím jí svými pohyby a drsnými doteky. Ve chvíli, kdy se mi ho podaří dosáhnout, a já se prohnu ve vlně uvolňujícího orgasmu, se jí zakousnu do rtu a saju jí krev, dokud ze mě vzrušení neopadne.

„Tys mi teda dal,“ vzdychne mi do ucha a nechá se ode mě něžně hladit po celém těle až se rozklepe zimou. Kontrolorsky jí zajedu na podbřišek a spokojeně se usměju.

„Láska a tvůj jed mu svědčí,“ uchechtne se a vymaní se z mé náruče.

„Teď mě nech… Jdu si dát něco k jídlu a pak snad skleničku krve, když Des povolí,“ protáhne se a oblékne.

„To není fér… Ty tři a já jen jeden,“ zaprotestuju, ale není mi to nic platné. Jen se na mě ušklíbne a vyjde na chodbu.

Se vzdychnutím vstanu a obléknu si kalhoty, když mou pozornost přilákají hlasy z chodby. Di se tam podle všeho s někým dohaduje. A podle hlavu to zní jako…

„No do hajzlu!“ Rychle vyjdu na chodbu a podle toho, co slyším, zachraňuju situaci na poslední chvíli. Já toho debila vážně přerazím!

„Co je s Miou?“ zajímá se zrovna Di, které nemůže ujít Dexovo podivné chování.

„Nic. Dex zase přehání,“ obejmu ji kolem pasu a toho vola probodnu nepříjemným pohledem.

„Děje se něco, co bych měla vědět?“ přeskakuju očima z jednoho na druhého.

„Nic, jen… Kdybys viděla Miu, tak vezmi nohy na ramena,“ usměju se na ni.

„To dělám dycky,“ ušklíbne se a políbí mě na rty.

„Budu v kuchyni,“ zívne a sejdu ze schodů.

„Kryple!“ chytím ho za triko a přitisknu ke zdi, až se mírně zakaboní.

„Před Di ani slovo!“ syknu vztekle a zírám mu do pichlavých hnědých očí, plných debility a strachu.

„No jo, soráč Chazzy, jsem z toho na prášky,“ svěří se mi.

„Ale to neznamená, že z toho musí být na prášky i Di,“ zavrčím hrdelně ve snaze bránit svou šťastnou krev před psychickými traumaty. Ona musí být v klidu!

„Fajn, rozumim,“ brání se a pak náhle změní téma.

„Hele, Di asi neví, co se dělo u Des, co?“ zazubí se. Vražedně se na něj zadívám.

„Co tím myslíš?“ procedím skrze zuby.

„No, ten grupáč,“ rozesměje se a v očích mu zle blýská. Tváří se natolik posměšně a na koni, až zatnu pěst.

„Ty mrzáku, to bylo kvůli tomu, aby ji tolik nebolel ten tvůj hlodanec. Užíval sis na ní docela dost!“ zavrčím znechuceně.

„To ty s Dickem taky,“ tlemí se, až se musím držet, abych mu z obličeje neudělal sekanou. Tak přece jen byl dostatečně při smyslech, aby stíhal sledovat i okolí. Zamračím se.

„Jestli něco cekneš, tak…“ ukážu si pěstí na zuby.

„No jo, no jo, neboj,“ řebí se ten idiot.

„Do hajzlu, drž hubu! Buď rád, že jsme tě v té ložnici nenechali vykrvácet!“ procedím skrz zuby a ještě více ho natlačím na tvrdou zeď, až tlumeně zavrčí.

„Co tady furt řešíte?“ zajímá se Di vracející se s tácem plným dobrot.

„Ale nic,“ usměju se na ni a chytím ji v pase.

„Dáme si spolu sprchu?“ lípnu jí pusu do vlasů, zatímco Dex se stále debilně pošklebuje.

„Potom klidně,“ řekne a vymaní se mi z náruče, aby se vrátila zpátky do ložnice, kde se s chutí pustí do jídla, které si přinesla. Se spokojeným výrazem ji pozoruju. Ještě jednou věnuju Dexterovi výhružný pohled a zavřu za námi dveře.

„Kde je vůbec Des? Je v pořádku? Dlouho se tu neukázala,“ posmutní.

„Je v pořádku… Jen je toho na ni moc,“ sednu si k ní a políbí ji na ucho.

„Dexter se jí ani nedotkl, ne?“ zamračeně se na mě otočí. Zadívám se jí od očí.

„To víš, že ne,“ snažím být přesvědčivý a doufám, že se mi to daří, protože kdyby přišla na Dexe, přišla by i na ten zbytek…a to já nechci. Aspoň zatím ne.

„Nemusíš si o ni dělat starosti, má se fajn,“ pokračuju v přesvědčování. Přimhouří oči.

„Fakt?“ zvedne zádumčivě obočí.

„No jistě. Copak mi nevěříš?“ Vzdychne:

„Věřím, ale ty někdy neříkáš celou pravdu…“ namítne, ale já ji nenechám pokračovat. Sehnu se k ní, abych jí jemně zlíbal obě ramena i zátylek a odvedl ji tak od myšlenek, které by mě mohly přivést do maléru. Když se ke mně znovu otočí v náznaku polibku, ozve se zaklepání a hned potom se ve dveřích objeví Dickova blonďatá hlava.

„Ahoj Di!“ dojde s úsměvem až k mé šťastné krvi, aniž by se nějak pozastavoval nad tím, že nás vyrušil. Blbec. Tohle mu vrátím.

„Jsem rád, že už ti je líp,“ sjede ji pohledem od hlavy až k patě a políbí ji na čelo, a když se od ní zvedá, probodne mě poťouchlým pohledem

„Hrozně jsem se o tebe bál, ale teď vypadáš vážně báječně,“ pochlebuje jí dál.

„To víš, sex dělá divy,“ ušklíbnu se pro sebe v duchu a sleduju, jak ji objímá a Di se od něj nechává líbat na obě tváře, ale kupodivu mě to nijak nevytáčí. Dřív bych ho už dávno vyrazil ze dveří, ale teď…nějak nemám potřebu.

„Chazzy… Mohl bych s tebou mluvit?“ otočí se na mě, když ji náležitě olízne. Přikývnu.

„Hned jsem zpět, lásko,“ políbím ji na tvář a následuju Dicka.

„Děje se něco?“ nechce nás nechat jen tak odejít. Protíná nás oba zvědavým pohledem a naklání hlavu na stranu, jako by z nás chtěla nenásilně dostat pravdu.

„Ale Dex nám zase brečí, že se necítí na to být otcem…“ pousměje se Dick.

„Tak ho musíme utěšovat,“ povzdychne si hraně. Kouknu na Di, jak se tváří. Sice nic neříká, ale poznám na ni, že nám to nebaští tak, jak bychom si přáli, a snaží se přijít na to, jak to ve skutečnosti doopravdy je. Vymáznu s Dickem na chodbu.

„Co je zase s Dexem? Před chvílí jsem s ním mluvil. Málem všechno vykecal před Di. Myslel jsem, že ho uškrtím! A bacha, ví, co se dělo u Des v pokoji mezitím, co on se na ní živil,“ ušklíbnu se nenadšeně.

„Sice řekl, že bude držet zobák, ale…znám Dexe. Nerad bych, aby se to dostalo k Di. Ani jeden z nás přece nechce, aby se zbytečně stresovala, ne?“

„Jestli jenom cekne, tak mu urvu hlavu,“ ubezpečí mě Dick, že stojí na mojí straně.

„Ale stejně ti mám pocit, že Di nám to nějak nežere. Vždycky na všechno přišla,“ zašklebím se nenadšeně.

„Prý našel Miu,“ řekne, ale okamžitě zmlkne, jakmile se na chodbě objeví Des.

„Miláčku,“ usměje se na ni a hned jí jde v ústrety, aby ji objal.

„Není tu,“ klidní ji, když vidí, jak se kolem sebe rozhlíží, a přivine ji k sobě do náruče.

„Ani já, ani tady Chazzy nedovolíme, aby se tě dotknul,“ zašeptá jí do vlasů a já se výborně bavím. Buď to je tak skvělý herec, nebo mu učarovala víc, než je schopný si připustit. A já bych sázel spíš na to druhé.

„Ani jsem vám nestačila poděkovat… Kdybyste mi nepomohli, bolelo by to víc. Díky,“ obejme ho taky a věnuje mu děkovný polibek, div náš king nezapřede blahem. Pak se s tím stejným gestem obrátí na mě a políbí mě také.

„Není za co děkovat,“ usměju se na ni.

„Můžeme si to zase někdy zopakovat,“ olízne si Dick horní ret a mlsně se zadívá na Des. Uchechtnu se.

„To můžete, ale beze mě.“

„Nepřidáš se? Docela nám to ve třech šlo, ne?“ zazubí se Dick.

„Nerad bych měl problémy,“ oplatím mu úsměv od ucha k uchu a očima naznačím, aby se Des co nejdřív zbavil, abychom konečně mohli probrat to, kvůli čemu jsme zmlkli, když se objevila na chodbě.

Dick

„Co jít navštívit, Di? Už se jí po tobě stýská,“ mrknu na ni. Díky Dexterovu sání není v tak dobré kondici, jako Di. Ta se ze všeho tak rychle dostává, až mne to udivuje.

„Stejně za ní jdu.“ Chce se protáhnout dveřmi, ale já ji chytím za ruku a přitáhnu k sobě.

„Des…" zašeptám jí do rtů a začnu ji líbat, dokud neuslyším rajskou hudbu - její divoce tlukoucí srdce.

,,Kdyby se tu objevila Mia, hned se s Di někam schovejte,“ řeknu a pustím ji. Trochu omráčeně se na mě zadívá a přikývne. Jen co zaleze do dveří, Chesterovi se po tváři rozlije pobavený úsměv.

„Nech si toho, jo!“ syknu a zakaboním se.

„Čeho?“ baví se a inkasuje ode mě dloubanec do žeber.

„Snad ses nám nezamiloval, Casanovo?“ dobírá si mě.

„Vole,“ otituluju ho s přátelským úšklebkem. Zazubí se, ale dál do mě nerýpá. Jsem za to rád, protože nevím, jak dlouho bych jeho popichování úspěšně odrážel bez toho, abych dal najevo, že mám pro to nevinný dvojčátko přece jen určitou slabost…

„Kde vůbec ten Dex tu Miu našel?“ vrátí se naštěstí Chaz k našemu předešlému tématu.

„Nějak se mi nechce věřit, že zrovna JEMU by se to podařilo,“ ušklíbne se.

„Prý to byla náhoda… Celý rozklepaný za mnou přilítl, retard,“ zvednu oči v sloup.

„Co on je za upíra…?“ uchechtnu se.

„Mia se údajně schovává na nějaké mýtině v lese… Jako nejsem z toho odvázaný, ale jestli chceme dvojčátka udržet naživu, bude muset ona pod drn,“ pokrčím rameny.

Nikdy jsem nebyl žádný sadistický hajzl, nikdy jsem nezabíjel, i když jsem měl možnost poznat upíry v prachu. Má jediná oběť se mi natolik vryla do kůže, že už jsem nedokázal zabíjet. Vždycky jsem si spíš hrál na návnadu. Z naší party byl Mike ten, kdo měl na zabíjení silný žaludek. Já a Cristobal jsme byli…klidnější. Sice se to ve mně teď probouzí, ale pořád se to snažím držet v jasných mezích.

„Já nevím… Dex nám hovno pomůže, takže to je na nás,“ zadívám se po očku na Chestera. Snad si uvědomuje, s Dexterem to bude taková fraška, že by se nám to mohlo vymstít. Vzdychne.

„Myslíš, že ji sami dva zvládneme? Do hajzlu! Dex by se měl taky angažovat, konec konců půlka toho malého ďábla je jeho práce,“ ušklíbne se.

„Tak zaletíme na to místo, které mi popisoval, a zjistíme, jestli tam vážně je. Jestli zase nekecal. Co říkáš?“ navrhnu.

„Myslíš, že je bezpečné tu dvojčátka nechávat samotné?“ zadívá se na mě pochybovačně.

„Hned budeme zpátky a Dex je z Mii tak vyklepaný, že bude zalezlý u sebe a nevystrčí nos,“ přesvědčuju ho.

„Tak fajn,“ kývne nakonec, i když je plný stejné obavy jako já.

Chester

Po návratu najdeme Des v jejím pokoji. Dick se k ní hned žene a bere ji kolem ramen, zatímco já stojím u dveří a pobaveně je pozoruju.

„Už mi je fajn,“ odpoví na jeho věcnou otázku a mírně se zašklebí.

„Co Di? Nemámila z tebe nějaké informace?“ zajímám se, protože vím, jak je Des tvárná a že jen těžko něco udrží pod pokličkou. Lehce od sebe Dicka odstrčí a zadívá se na mě podivným pohledem, jako by vůbec nechápala, na co se jí tu ptám.

„Chazzy?“ natáhne ke mně náhle ruce. Dick po mně střelí nenadšeným pohledem. Lehce zavrtím hlavou v náznaku, že vůbec nepobírám to, co se to tady děje. Přesto ji chytím za nastavené ruce.

„Co se stalo, Des?“ Nerozumím tomu, proč Dicka odstrčila a přeje si mou společnost. Dick to s nevrlým výrazem ve tváři sleduje, ale nic neříká. Čeká, stejně jako já, co z ní vypadne. Ovšem ona na to nic neřekne, jen se mi zadívá do očí a mně to docvakne.

„No, jistě, stále se bojí, že se Dexter vrátí!“ Usměju se na ni a pohladím ji po tváři.

„Nemusíš se bát, Dex si k tobě už nic nedovolí.“

„Nepustím ho k tobě,“ vezme ji Dick k sobě do náruče a zahrne její krk polibky. Sice ho tentokrát neodstrčí, ale zatímco ji laská, ona se dívá na mě!

„Ty tam jen tak budeš stát?“ zalapá náhle po dechu, čímž mě absolutně vykolejí. A nejen mě. Dick na tom s chápáním není o nic líp. Rozhodím ruce.

„A co bych měl jako dělat? Desire, to co se tu stalo..“ zamumlám. Sama by měla být rozumná natolik, aby věděla, že kvůli Di si tu “trojku“ zopakovat nesmíme. Nechápu její chování. Vážně by mě zajímalo, co se tu za takovou chvíli, co jsme byli pryč, mohlo stát.

Na to už opět nic neřekne a konečně sama od sebe vezme Dicka kolem krku a přitiskne se k němu.  Blond upír ji ihned začne zahrnout znovu svou pozorností, a i když se zprvu jeho odvážným polibkům brání, po chvíli se tomu konečně oddá. A já si oddechnu. Ještě tak mít na krku místo jednoho dvojčata dvě! To snad radši ani ne.

„No, vidím, že mě tu už nepotřebujete,“ zhodnotím situaci jako přebytečnou na moji osobu a chystám se k odchodu.

Vlezu do pokoje k Di a zastihnu ji jenom v ručníku. Celá září a její růžovoučká hebká pokožka mě k sobě láká.

„Chazzy, ty neklepeš?“ zrůžoví. Zarazím se.

„Měl bych snad? Snad se přede mnou, po tom všem, co máme za sebou, nestydíš,“ mrknu na ni s úsměvem, protože vím, že mě jen tak provokuje. Že by další předehra?

„Co si dát tu sprchu ještě jednou?“ zazubím se chtivě.

„Půjdu s tebou,“ řeknu a políbím ji na nahé rameno.

„On přijde Dex?“ zeptá se nechápavě a v očích se jí zračí rozhozenost.

„Proč Dex?“ podivím se.

„Já ti snad nestačím?“ zašeptám a přijdu k ní blíž. Položím jí dlaně na obličej a začnu ji jemně líbat. Dotýkám se jí rty přímo motýlími doteky a užívám si horkost, která z ní sálá.

„Koupelna počká, co říkáš?“ zajedu prsty za okraj ručníku a chci ho z ní stáhnout, když přede mnou uskočí.

„Chazzy, tohle nesmíš!“ vyjekne. Otevřu oči.

„Ty máš dneska provokatérskou náladu, co lásko?“ zazubím se na ni svádivě a začnu se k ní přibližovat, načež ona přede mnou začne couvat.

„Prosím tě, co to děláš?!“ zalapá po dechu.

„Chceš vědět, co dělám? Tak já ti to ukážu,“ syknu jí do ucha, jen co se mi ji podaří chytit do náruče a stáhnu z ní ručník.

„Chazzy!“ vykřikne moje jméno a hraje nejvyšší stupeň stydlivosti, kdy se mě od sebe snaží odstrčit, zatímco se rozkošně červená.

„Zbožňuju, když se bráníš,“ chytím ji do náruče a hodím na postel, kde se přede mnou hned zabalí do deky. Musím se tomu usmát. Ona ví, jak zahrát bezbranné nevinné poupátko.

„Jsi tak sladce nevinná…“ olíznu si špičáky.

„Co na to moje sestra?!“ zadívá se mi téměř napjatě do očí. Zaskočeně se rozhlédnu po pokoji.

„Je snad někde tady nebo co?“ šklebím se, zatímco k ní jdu blíže.

„Navíc…stejně si myslím, že jsi natolik zvrhlá, že by se ti nakonec ještě líbilo, kdyby nás u toho někdo pozoroval,“ zamrkám a lehnu si na ni, až vyjekne.

„Koukám, že jsi ještě přitvrdila. Jsi nedobytná jako pevnost. Předtím jsi takovou výdrž neměla,“ přejedu jí jazykem po rtech a vyloudím pár feromonů, aby se jí začala motat hlava.

Pod náporem mojí vůně zasténá, spadne naznak do peřin a konečně se nechá políbit. Rukama jí putuju po těle a snažím se vloudit pod tenkou přikrývku, do které halí své křivky. Zajede mi rukou do vlasů a konečně se přestane bránit, ale když se jí pokusím dostat na holou kůži, zasténá mi do úst:

„Ne. Já nechci!“

„No tak, odhoď už ten svůj předstíraný pás cudnosti,“ chraptím a rukama zašmátrám pod deku. Přejíždím jí po rozpálené kůži, rty se bez přestání vpíjím do těch jejích. I ty její polibky jsou takové nevinné, celkově mě dostává na kolena. Jenže když jí chci zajet rukou mezi stehna, dočkám se odporu v podobě pokrčeného kolena, kterým se mi náhle zabodne do hrudi.

„Co je? Ty vážně nechceš?“ zabodnu se jí do očí. Jsem roztoužený, plný chtíče, který si na ní chci vybít a jejímu chování vůbec nerozumím.

„Ne!“ obrátí na mě snad vyděšené (?!) oči. Zarazím se. Do hajzlu, buď to je tak přesvědčivá, nebo…

„Něco se stalo za tu krátkou dobu, co jsem tu nebyl?“ svraštím čelo. Vidím na ní, jak váhá…jako by to snad měla dělat poprvé.

„Není ti dobře? Nebo co se děje?“ naléhám na ni, zatímco moje touha pomalu opadá.

„Ne…je mi dobře, všechno je dobré… Já jen… To přece takhle nejde, ne?!“

„Jak takhle?“ nerozumím.

„Do hajzlu, co se to zas děje?“ zavrčím ve svém nitru. Něco se muselo stát! Jenže co? Nejsem schopný z ní dostat kloudnou odpověď, jako vždycky.

„Vážně ti nikdo neublížil? Dex…nebyl tady?“ zarputile se na ni podívám, zatímco ona vrtí hlavou, až se jí černé dlouhé vlasy rozprostírají po ramenou i dekoltu.

„Ale řekla bys mi to, kdyby ano, viď?“ naléhám na ni.

„Řekla,“ pípne. Probodnu ji pohledem:

„Chováš se, jako bys to ani nebyla ty…“ vydechnu.

„Ale jsem to já,“ chytí mě za ruku a pohladí, zatímco se mi vpíjí do očí těmi šedými duhovkami.

„Já jen, že je toho prostě moc… Víš, myslím si, že to vůči mé sestře a Dickovi není fér.“

„Já…já ti asi nerozumím. Co tím myslíš? Co s tím mají ty dva společného?“ zabodnu do ní teď už absolutně zmatený pohled.

„Co s tím mají společného?“ zopakuje po mně nechápavě a mírně se zamračí.

„Mám Dicka moc ráda… Já mu to nechci udělat,“ zavrtí hlavou a probodne mě nekompromisním pohledem!

„Moc se mi to s tebou líbí, ale ty nejsi nic pro mě. Už jsem se rozhodla,“ stydlivě se na mě zadívá.

Zamrazí mě v zátylku. Co mi to tady do hajzlu vykládá?!

„No to snad nemyslíš vážně?!“ procedím skrz zuby a mám co dělat, abych nevybouchnul. Tak ona mi tady oznamuje, že nakonec přece jen dá přednost tomu…debilovi přede mnou?!

„Zajímavé, že ještě před pár hodinami jsem pro tebe byl a teď najednou ne?!“ zavrčím zhnuseně.

„Ale Chazzy, to přece byla jiná situace!“ zalapá po dechu.

„Nemůžeš to takhle srovnávat. Já chci…Dicka. Netušila jsem, že ti to bude tolik vadit… Proč vlastně?!“

Její upřímná odpověď mě úplně odzbrojí. Nejsem schopný slova. Jen na ni nevěřícně zírám a snažím si v hlavě srovnat to, co mi právě řekla. Udělala to zase! Opět mě k sobě připoutala, a když jsem ji přestal bavit, tak mě odkopla, jako to už udělala předtím! Zase jsem jí naletěl na ty její řeči…zase jsem uvěřil!

„Takže mi chceš říct, že to všechno…pro tebe nic neznamená? Že to byla z tvojí strany jenom hra…že stejně celou tu dobu chceš jeho?!“ snažím se mluvit klidně.

„Chazzy, jaká hra? Vždyť já ani nevěděla, co se vlastně děje… Ty a Dick… Prostě bylo to krásný, ale ty už jeden handicap máš a já jsem se rozhodla pro něj. Přece mi to nebudeš mít za zlé,“ fňukne.

„Do hajzlu, jakej handicap?!“ zahřmím vztekle. Musím zatnout pěsti a začít se procházet po místnosti, abych ze sebe tu bezbřehou ironii smetl.

„Jakým těžkým nedostatkem oproti němu trpím?!“ div na ni nevykřiknu. Zadívá se na mě jako na nemocného, až musím zatnout čelist, abych to ponížení snesl.

„Ty si ze mě děláš snad prdel?!“ zavrčím hrdelně, až zavrtí spěšně hlavou. Bez dalších řečí sebere ze země ručník, omotá si ho kolem těla a pak se na mě zadívá.

„Půjdeš ty nebo mám já? Vážně bych chtěla být sama. Vůbec mi to neusnadňuješ.“ Nevěřícně odfrknu.

„Já tobě?? Ty mě tu posíláš do hajzlu a já jsem nakonec ten špatnej?! Celou dobu se tváříš, že je všechno v nejlepším pořádku, pak mi z ničeho nic zasadíš takovou ránu a já ti to mám ještě usnadňovat?! No to snad nemyslíš vážně?!“ Mám pocit, že tohle všechno se mi musí jenom zdát, protože…protože to sakra jinak přece není možné!

„Jak jsem mohla tušit, že tě to tolik sebere?“ ošije se.

Div, že se mi pusa překvapením sama neotevře. Tak já ji vyznám lásku a ona řekne, že nemohla tušit, že mě její odkopnutí tolik sebere?! Ztěžka se nadechnu, na plicích nepříjemný tlak.

„Pak kdo z nás dvou je bezcitnej upír…“ řeknu chladně.

„Klidně tu zůstaň, půjdu já,“ zareaguju zpětně na její otázku a třísknu dveřmi.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hra s ohněm - 37. kapitola: