OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hra s ohněm - 38. kapitola

02.08.2011 (15:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1102×

38. kapitola - „Počkej, ten vůl na tebe hrabal?!“

Dick

Pozoruju Des, jak klidně spí. Vypadá takhle úplně přesně jako Di. Přemáhám nutkání začít ji líbat a hladit, protože bych ji nerad vzbudil. Byla asi vážně hodně unavená, protože usnula téměř okamžitě. Ale nevadí. Vynahradíme si to, až se probudí. Je podle všeho nevinnost sama a to mi dodává sebevědomí k úspěšnému zabodování. Ve spánku se pohne a pramen tmavých vlasů jí spadne do obličeje. Natáhnu k ní ruku a jemně jí ho zastrčím za ucho. Otevře oči.

„Promiň, nechtěl jsem se tě vzbudit,“ usměju se a přitisknu se k ní.

„Dicku?“ zamumlá ještě rozespale a dětsky si pěstmi roztírá oči. Tuhle bezbrannost doslova miluji.

„Víš, že nemůžeme,“ zazívá. Zatnu zuby, ale pak se přece jen ovládnu.

„Proč bychom nemohli?“ zašeptám jí do vlasů a pokračuju v něžnostech. Poznal jsem, že na ni musím zlehka - žádné vášnivosti jaké jsem to zkoušel na Di.

„Není tu ani Chazzy, ani nikdo jiný, kdo by zacláněl jako minule, tak se tomu poddej. Nebo se ti to nelíbí?“ zadívám se jí do očí.

„To by mě mrzelo, protože mně se to líbí moc,“ políbím ji na něžné horké rty.

„Dicku, dobře víš, že se mi to líbí…“ zasténá, když jí jazykem zalechtám na rtech a rukama začnu putovat po jejím těle. Snaží se mi je odstrčit a nepoddávat se polibkům, kterými jí zasypávám krk.

„Ale to nejde… Co by na to řekl Chester?! Přece teď, když s ním tak dobře vycházíš, tak to nezkazíme,“ šeptá zastřeným hlasem. Nechápavě se na ni zahledím.

„Co by tomu měl jako říkat? To přece není jeho věc.“ Proč ho do toho zatahuje? Chester má přece Di. Nemusí mít přece i ji!

„Před spaním jsi mi řekl Di!“ vmete mi po mé poslední větě zoufale do obličeje.

„Cože?“ svraštím čelo. Vypadá rozhozeně. Ale to není sama. Netvářím se o moc líp.

„Des, to se ti asi jenom něco zdálo…“ snažím se to vyžehlit. Sám si totiž nevzpomínám na to, že bych něco podobného říkal. Musel to být nějaký zkrat, omyl, vlčí mlha před očima. Copak můžu za to, že si jsou tak podobné?! Do hajzlu!

„Nejspíš jo,“ sykne tiše a v jejím hlase nejde nepostřehnout notnou dávku zklamání.

„Víš, ale my bychom tohle vážně neměli…“ dodá po chvíli ticha, kdy nevím, co jí na ten svůj přešlap říct. Byl to asi nějaký záchvěv staré touhy…té nenaplněné, té které nakopala moje upíří ego do zadku a ani se u toho nezačervenala…

„A proč ne?“ přestanu se přehrabovat v mých neúspěších a usměju se na ni.

„Se mnou…se…nemusíš…ničeho…bát,“ říkám mezi jednotlivými polibky, kterými začnu častovat její krk.

„Bude se ti to líbit,“ zadívám se jí roztouženě do očí.

„Ale já bych to chtěla s někým jiným…“ skousne si plaše ret.

„Jak…s někým jiným?“ zarazím se a přestanu s laskáním její hebké pokožky.

„Já bych se chtěla milovat s Chazzem…“ řekne stydlivě a sklopí oči.

„Já jsem do něj zamilovaná,“ zašeptá téměř neslyšně. Zavrčím a zatnu zuby. Už je to zase tady! Náš neodolatelný upír Chester, po kterém šílí davy rozvzdychaných nevinných panen! Už mě to začíná pěkně srát!

„Proč zase…ON!“ div nezaúpím. Do hajzlu! Chápu, že je pro ženský nejspíš vážně dost přitažlivý, ale o co jsem já horší?! Co má on a já ne?!

„Myslel jsem, že…se ti to se mnou minule líbilo,“ protnu ji modrým pohledem a doufám, že to na ni zapůsobí.

„Navíc…Chester má přece Di. Tak proč na mě nechceš být milejší?“ chytím ji v pase a než se naděje, políbím trochu odvážněji, až se pode mnou prohne.

„Já chci Chazze…“ zavzlyká. Tak tohle už je na mě moc a vyletím!

„Ale proč do hajzlu?! V čem je lepší?! Řekni mi to, protože já to pořád nechápu! Řekni mi, proč jste z něj obě tak vyvalené?!“

„On je krásný…“ pípne okouzleně, až se musím držet, abych si znechucením neodplivnul.

„A ty jeho doteky a polibky…jsou nádherný,“ přivře slastně oči. Dívám se do těch jejích zamilovaných očí a nestačím zírat, co s ní pár jeho vlažných dotyků nadělalo! Zatímco já se tu snažím jako blbec a je mi to k čemu? Absolutně k ničemu! I kdybych se přerazil, tak ona se tu bude rozplývat nad...NÍM!

„Párkrát tě trochu pomuchlal a ty mu za to padneš k nohám?“ odfrknu.

„Pro koho si myslíš, že si schovává ta esa? Pro Di samozřejmě! Měla by ses rychle zbavit toho obláčku, na kterém teď lítáš, protože on tě nechce, ale já ano… No tak Des, copak moje polibky nejsou dostatečně hezké?“ pohladím ji něžně po tváři. Do háje, copak na ni nic neplatí?!

„Jsou, ale když to není ono,“ pokrčí jednoduše rameny. Ztuhnu a odtáhnu se od ní.

„Fajn, jak chceš,“ řeknu ledově a zvednu se z postele. Debila tu ze sebe dělat nebudu. Ponižování, ovládání se a omezování se kvůli ní bylo už dost. Dokonce možná až příliš. Nikdy jsem to kvůli nikomu nedělal a nebudu s tím začínat ani teď. Měl jsem dobrou vůli, ale poslala mě s ní k šípku. Její chyba, ne moje…

„Tak si to s ním užij,“ ušklíbnu se a třísknu dveřmi.

Chester

Nehybně ležím na posteli a zírám do stropu. Je mi hrozně. V hlavě si pořád dokola přehrávám ten absurdní rozhovor, až mě z toho třeští hlava. To snad ani nemohla být Di. Takhle se přece nikdy nechovala. Nechápu, co se to stalo.

Dick byl přece celou dobu se mnou. Neměl čas její rozhodnutí jakkoliv ovlivnit. Vážně nerozumím té náhlé změně. Nejradši bych se něčeho napil, abych utlumil vědomí a tu bodavou bolest v hrudi. Zasrané city! Znovu mě dostaly na dno!

Naštvaně a zoufale se zvednu, abych si došel dolů pro nějakou láhev alkoholu, když v obýváku narazím na Dicka, jak nepřítomně čučí kamsi do prázdna.

„Co je s tebou?“ drcnu do něj. Jen se na mě s ušklíbnutím zadívám.

„Tys mi tady ještě chyběl. Kvůli tobě jsem takhle debilně na dně!“ sykne a zatváří se jak ten největší drsňák.

„Tak sorry, už tě nebudu rušit, jen si tu něco vezmu…“ prohrábnu se barovými zásobami. Pak mi něco docvakne. Zvednu hlavu.

„Jak si to myslel s tím, že jsi kvůli mně na dně?“ A když po mě loupne pohledem, dodám:

„Ptám se proto, že…je to celkem paradox, ale to samý mám chuť říct já tobě,“ ušklíbnu se. Je to zvláštní, být to před pár dny, vrhnul bych se na něj, ale teď…k němu necítím žádnou zášť. Je v tom vlastně nevinně. Jediný, kdo v tom má bordel, je Di!

„Jak jsem to myslel?“ zašklebí se zamračením a zúží oči.

„Jsem ti tak s Des v pokoji…máme příjemnou chvilku a ona mi řekne, že je udělaná do tebe a že mě nechce!“ zavrčím a stiskne pěsti tak, až mu zbělají klouby.

„Nejdřív dělá, jak moc o mě má zájem a pak mě odmítne a chce najednou tebe!“ ušklíbne se.

„Jenom mi kazíš život,“ prohodí, ale nezní to nijak nenávistně. Překvapeně povytáhnu obočí. Co to plácá?

„Vážně? Tak si představ, že něco podobného jsem před chvíli zažil v posteli s Di,“ ušklíbnu se znovu a místo jedné skleničky vyndám dvě.

„Co?“ nechápe.

„No co… Poslala mě do prdele s tím, že se rozhodla pro tebe…takže…vyhráls,“ pozvednu skleničku vodky a hodím ji do sebe.

„Takže najednou změnily názor a Di chce mě a Des chce tebe?“ uchechtne se mdle. Nejspíš se mu to zdá stejně divný jako mě. Chvíli jen tak zíráme do prázdna a přemýšlíme.

„Do hajzlu! Ony se prohodily!“ zavrčím po chvíli. Jak to, že mi to nedošlo dřív?! Mlátilo mě to přece přímo do obličeje, jak je možný, že jsem to neviděl? Pak si uvědomím, že viděl, ale odmávnul jsem to, protože mi to přišlo až příliš absurdní. Ale jak se zdá, nebylo. Nic není nemožné v případě našich dvojčátek. Dickovi to dojde ve stejnou chvíli jako mně, přesto máme oba vážně dlouhý vedení.

Vyskočím na nohy a ženu se po schodech nahoru. Dick je mi v patách. Tohle mi vysvětlí, holčičky! Chci, jako první, vlítnou do své ložnice, ale zarazím se v půli kroku, když je obě spatřím v úplně stejném oblečení (!) stát na chodbě. Zmateně sjíždím pohledem z jedné na druhou.

„No tak Chazzy, a teď raď!“ drcne do mě zezadu Dick a zašklebí se.

„Co to má do hajzlu znamenat?!“ vyjedu na ty dvě, dokonale sladěné, naprosto k nerozeznání.

„Di?! Můžeš mi to nějak vysvětlit?“ těkám pohledem z jedné na druhou, ale ani jedna se k tomu jménu nepřihlásí.

„Do hajzlu, nevím, která je která. Jak je mám rozeznat?!“ syknu směrem k Dickovi.

„Netuším…“ hlesne a dál fascinovaně hledí na ty dvě potvory, co se vyloženě dobře baví. Tvářemi jim přelétávají podobné pocity a ony se rafinovaně usmívají, zatímco na nás shlíží.

„Já jsem Des,“ ozve se černovláska vlevo.

„Ne, já jsem Des,“ odvětí černovláska vpravo. Těkáme s Dickem pohledem z jedné na druhou a sledujeme tohle jejich divadlo, které se jim podle všeho zalíbilo. Dokonce až moc!

„Můžete nám vysvětlit, na co si to tady hrajete? Jestli vám to přijde vtipné, tak nám ani trochu,“ syknu a chytím jednu z nich za ruku.

„Chazzy, nech mne. Já jsem Desire,“ vyjekne dotyčná. Mrknu na tu druhou. Tváří se úplně stejně.

„Přepokládám, že ty jsi taky Des, co?“ zašklebím se. Pobaveně přikývne a protne mě šedým pohledem.

„No,“ otočím se na Dicka,

„vypadá to, že tu máme samé Des a žádnou Di, takže jsi na tom zase lépe než já. Co s tím provedeme?“ zavrčím mírně popuzeně.

„Nechám si je obě,“ zazubí se, ale pak jeho obličej protne zamyšlený výraz.

„Co trochu mučení? Trochu sání! Už jsem dlouho nepil, mám hlad,“ olízne si špičáky. Jeho nápad se mi zalíbí. Otočím se s chtivým výrazem na naše dvě poupátka, kterým podle všeho konečně zatrne. Drží se za ruce, tisknout se k sobě jako ustrašená housata a couvají ke zdi, jako by jim to snad v něčem mohlo pomoct.

Pozoruju jejich gesta a snažím se přijít na to, která se v nestřežené situaci zachová jako Di. Uvědomuju si riziko, že pokud by se Dick zakousl do mé šťastné krve, mohlo by to ublížit našemu dítěti. Tak daleko to snad Di zajít nenechá a včas přestane hrát tuhle pitomou hru! Pak mě něco napadne.

„Jasně! Dítě!“ Podle dotyku poznám, která z nich je těhotná a která ne. Bez varování přiskočím k jedné z nich a přitisknu svou dlaň na její podbřišek. Jakmile nic neucítím, automaticky se s krvelačným leskem v očích zahledím na tu druhou.

„Tahle je tvoje,“ syknu směrem k Dickovi a Desire pustím, abych pomalým krokem došel k té mojí. Bojácně přede mnou couvne. Musím vypadat přesvědčivě, protože takové chování u ní není časté. Zatímco se pasu na její nejistotě, přitisknu ji na studenou zeď.

„To byl tvůj nápad, že ano? Pochybuju, že Des by něco podobného vymyslela,“ zavrčím temně.

„Můžeš mi říct, proč z nás děláte ještě větší idioty, než jaké jste dělaly doteď?!“ zúžím oči a probodávám ji nepříjemným pohledem, před kterým se snaží uniknout.

„My?! To tys mě nepoznal, když jsem byla ve svým pokoji!“ zamračí se.

„Jen jsem pokračovala ve tvý hře,“ zadívá se mi sklesle do očí. Tím mě dorazí.

„V mojí hře?? Jak jsem asi mohl tušit, že tě napadne něco tak šíleného a vyměníš se s Des?!“ zavrčím naštvaně.

„Já jsem šla jenom do svýho pokoje! Počítala jsem s tím, že mě poznáš… Nikdy mě nenapadlo, že zrovna ty…“ Nedopoví a místo toho zvrátí hlavu. Poznám, že se snaží zabránit slzám, které se jí derou do očí, aby jí zase začaly stékat po tvářích. Zkrotnu a hledám vhodná slova.

„Di, já…“ zaseknu se, protože mi něco dojde! Krev se mi začne vařit v žilách a už zase vidím téměř rudě!

„Počkej, ten vůl na tebe hrabal?!“ ukážu naštvaně někam za sebe, kde předpokládám Dickovu přítomnost.

„Předtím ti to nevadilo,“ ušklíbne se škodolibě a tvář jí protne jízlivost.

„Stejně mě nepoznal. Myslel si celou dobu, že jsem Desire,“ změní úsměv v bolestný škleb. Tak to je něco. Já se tu málem hroutím z rozchodu, zatímco ona si užívá.

„Ale já přece nevěděl, že jsi to ty!“ vyjedu nekontrolovatelně, protože mám před očima scénu, kdy ke mně natahovala ruce a já místo toho, abych k ní šel, vrazil jsem jí tomu blbci přímo do chřtánu a nechal je tam samotné! Mám toho tak akorát.

„Napadlo to vůbec, že jsem se mohl vyspat s Des?!“ syknu.

„Až potom,“ přizná neochotně a znovu se zadívá mimo mě, aby snad zaplašila věcné výčitky. Obočí má stažené nepříjemností a ruce se jí neklidně chvějí, jako by si jimi chtěla vjet do vlasů a uklidnit se, jako to dělá vždy.

„Bylo mi mizerně. Vůbec mi to nemyslelo. Navíc jsem hned, jak jsi odešel, usnula…“ řekne a pak se mi upřeně zadívá do očí.

„Ty sis s ní užil víc než já s Dickem, co?“ prskne zachmuřeně.

„Nevím, co jste dělali s Dickem, takže to nemůžu posoudit,“ snažím se to zahrát do autu. Nehodlám jí vyprávět, že pokud by mi Desire v momentě, kdy jsem se jí pokoušel dostat mezi nohy, nezabránila kolenem, kterým mi málem vyrazila zuby, už by nejspíš nebyla tak nevinná…

„To cos viděl! Víc nic, pak jsem usnula! Takže, cos dělal s mým dvojčetem?“ zavrčí, a když se nemám k odpovědi, vpálí mi do obličeje něco, co opravdu nečekám.

„Beztak vím, že ji Dex hryznul a že ty a Dick jste se moc snažili, aby ji to nebolelo… Dick by na to zřejmě sám nestačil!“ probodne mě vzteklým pohledem. Zalapám po dechu.

„Do hajzlu, jak to…?“ zavrčím v duchu.

„No jasně, Desire! Kdo jiný!“ Že mě to nenapadlo hned. Proto celá tahle komedie!

„Di, o nic nešlo. Jen jsme Des pomáhali. Dex je dost surový, ale to ty víš nejlíp sama.“ Odmlčím se. Pak se ušklíbnu.

„A nehraj si na neviňátko, Dick mi říkal, jakou příjemnou chvilku jste si v posteli užili!“

„Klidně si s ním můžu užívat dál!“ sykne zle a znovu se vrátí k předešlému tématu.

„On by na to Dick sám nestačil, viď? Tobě se zkrátka líbí… Je milejší, hodnější, poslušnější. Je nevinná! Ne, taková mrcha jako já. Ježíši Kriste, svatá Desire!“ Spojí ruce v patetickém gestu.

„Já jsem ve tvejch očích jen obyčejná zátěž. Nenosit pod srdcem tvoje dítě, nechal bys mě už dávno!“ obviní mě vztekle a plačtivě zároveň. Vadí mi, že něco takového říká. Vadí mi, že ji to bolí, že sobě i dítěti způsobuje úplně zbytečnou bolest!

„Co to říkáš na nesmysly?! Víš, jak jsem se cítil, když mě Des poslala někam s tím, že chce Dicka? A já si myslel, že jsi to ty?! Víš, jak mi bylo?! Di, já jsem poznal, že se obě chováte jinak, ale…snažil jsem se přesvědčit o tom, že se mi to jenom zdá, protože by mě ani ve snu nenapadlo, že něco takového uděláš!“

„Takže chceš mě? Určitě?“ polkne a žádostivě se na mě zadívá.

„A koho jiného,“ usměju se a pohladím ji po tváři.

„Des…je ti strašně podobná, ale nejsi to ty…a já mám rád tebe a vždycky budu chtít jenom tebe. Omlouvám se, jestli jsem ti tím nějak ublížil. Párkrát jsem ujel, ale nikdy se nezměnilo to, co k tobě cítím,“ řeknu a myslím to smrtelně vážně. Vždyť kdykoliv jsem pokoušel Des, vždycky jsem v myšlenkách skončil u Di… Němě pokývá hlavou a odtáhne se ode mě. Místo usmiřovacího polibku mě zatáhne za ruku.

„Pojď se ze mě napít…malej bude potřebovat tvůj jed,“ řekne neurčitě. Vzdychnu a nechám se odvést do ložnice. Podle její reakce mi je jasné, že jsem to pohnojil ještě víc, měl jsem držet zobák!

„Ty se na mě zlobíš,“ řeknu, když se posadí na postel a nastaví krk, pohled upřený z okna do zahrady.

„Potřebuju tvůj jed.“ Je chladná a nepřístupná. Vzdám to. Podělal jsem to a mrzí mě to, ale jak vidím, tak s tím v tuhle chvíli nic neudělám… Mlčky si k ní přisednu a vezmu ji za zápěstí.

„Nebudeš pít z krku?“ řekne překvapeně. Němě zavrtím hlavou a opatrně se jí zakousnu do ruky. Vlastně mě to ani netěší…chuť krve moc nevnímám. Ale dítě potřebuje jed, tak ho holt musí dostat…

I když z ní piju celkem dost, nedostanu z ní ani jediný sten nebo jakýkoliv jiný projev náklonnosti. Ať se snažím sebevíc, nevydá ze sebe ani hlásku! Nechápavě k ní zvednu hlavu.

„Tobě se to nelíbí?“ zavrčím udiveně.

„Asi jsem si zvykla,“ pokrčí rameny a zívne. Tohle mě zasáhne víc, než kdyby mi vrazila facku. Hm, tak ne ona pro mě, ale spíš já pro ni přestávám být tím, čím jsem býval dřív. Chci jí dlaní přejet po podbřišku, abych zjistil, jak se má mrně, ale odtáhne se.

„Už ani k němu mě nepustíš?“ syknu s trnem bolesti v hlase.

Na okamžik zaváhá, ale přece jen přemůže a položí si mou ruku na svůj podbřišek. Ovšem ale ani jednou se na mě za tu dobu nepodívá. Nevím, co říct, aby mě konečně vzala na milost. Když se totiž většinou snažím pronést něco na svoji obranu, v závěru to vždycky podělám ještě víc. Zkusím to tedy přes doteky. Opatrně se k ní přisunu blíž, zatímco jí jemně přejíždím po mírně napjaté kůži.

„Co malej?“ pípne.

„Je mu dobře… Neboj,“ řeknu, ale ruku nestáhnu. Místo toho zaplním pokoj svou vůní a čekám, jestli alespoň tohle ji vynese mimo realitu. Natočím k sobě její obličej, pozorně se zadívám do šedých duhovek a snažím se přijít na to, jestli to na ni stále zabírá, nebo se něco z její strany změnilo i v tomhle případě. Pohledem sice neuhne, ale ani na něj nijak nezareaguje.

„Už to na tebe nepůsobí…“ stáhnu svou ruku z jejího břicha, přestanu vzduch zahlcovat svými feromony, pod kterými dříve omdlévala. Zadívám se jinam, aby nepoznala, jak mě to vzalo.

„Co na mě nepůsobí?“ zajímá se, jako by vůbec netušila, o čem je tu řeč! Střelím po ní pohledem. Buď se mě snaží vytrestat, nebo opravdu ani nezaregistrovala, že jsem se o něco snažil… Najednou nemám chuť to zjišťovat.

„Ale nic,“ odpovím. Jakou cenu má řešit něco, co podle všeho necítí?

„Proč ses mě vůbec na chodbě ptala, jestli tě ještě chci? Aby sis se mnou mohla zase hrát?“ Rozesměje se.

„Jasně! Já si s tebou jenom hraju! Ty si za mými zády užíváš s mým dvojčetem, ale hraju si s tebou já!“ prskne navztekaně.

„Ty seš tak věčně zahleděnej do sebe až to bolí. Jenom já! Já! Já! Je ti fuk, co chci já nebo co potřebuje malej! Vzpomněl sis na něj vůbec, zatím co jsi laškoval s Desire?!“ zavrčí bolestně.

„Sotva, co?!“ prudce mě od sebe odstrčí a práskne za sebou dveřmi.

„Di!“ vyběhnu za ní na chodbu, ale je pryč. Hm, tak tímhle jsem to vážně dodělal. Chvilka, která se tak nadějně rýsovala ještě před pár minutami, je tatam. Myslel jsem si, jak nemám všechno pod kontrolou a přitom…

Pak si vzpomenu na hádku, kterou jsem měl onehdy s těma dvěma dole v kuchyni. Vážně jsem takový sebestředný idiot? Přece mi na ničem nezáleží tolik, jako na ní a na tom malým!

„Zajímáš se akorát o svoji bolest, ne o tu její,“ posmívá se mi hlas v hlavě.

„To není pravda!“ okřiknu ho, ale směje se dál.

„Přece jsem jí to nechtěl říct proto, aby ji to nebolelo!“ durtím se, zatímco svýma rukama drtím okenní rám ve své ložnici.

„A proč jsi to teda udělal, když jsi věděl, jak ji to může zasáhnout?“

„Protože…mě to lákalo,“ zavrčím v nitru pln zoufalství. Rozhlédnu se po svých krvavých trofejích. Možná jsem se nezměnil až natolik, jak jsem si myslel. Stále jsem stejný, jen ten cit mě mírně mate a nutí mě myslet si, že ona je pro mě vším a já se k ní tak chovám.

„Vidíš, myslíš jen na sebe. Co chceš, to si vezmeš bez toho, abys myslel na následky.“

„Ale já ji přece nepodvedl, nespal jsem s Desire!“ řvu na toho hajzla ve mně, ale jenom se mi směje.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hra s ohněm - 38. kapitola: