OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hra s ohněm - 46. kapitola

10.08.2011 (19:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 902×

46. kapitola - „Vždyť je to nadupír!“

Chester

„To se mi snad jen zdá,“ syknu potichu směrem k Dickovi. Nejsem si jistý, jestli mě vůbec vnímá, protože vypadá stejně konsternovaně jako Dex. Akorát se na rozdíl od něj nechová hystericky.

„To jsme trochu nezvládli, co?“ otočí se na mě konečně náš blonďatý upír.

„O čem to mluvíte?“ nechápe Des,  která se schovává Dickovi za zády. Jen mávnu rukou, aby to teď neřešila, a škubnu s Di, která zase začíná chytat paranoiu.

„Do hajzlu, uklidni se. Nic se neděje,“ zavrčím a zmáčknu jí surově ruku.

„Co tak všichni vejráte?“ kaboní se Mia. Tváří se naprosto normálně, dokonce i ty rudé oči už jí zmizely, ale nenechávám se tím upokojit. Červené vlasy má delší a oči snad i o něco zářivější. A stále vypadá tak nebezpečně přitažlivě. Uvědomím si, když si ji prohlédnu.

„Myslela jsem, že aspoň jeden z vás bude mít otcovský pudy,“ odfrkne znechuceně. Pohledem probodne mě i Dexe, který se jako na povel znovu rozklepe, zatímco já trochu ztuhnu a oplatím jí temný pohled.

„Chazzy?“ otočí se na mě a natáhne ruce s tím malým stvořením.

„Nechoď k ní,“ šeptne Dick.

„Máš snad lepší nápad?“ ušklíbnu se.

„Vypadá normálně. Pohlídej Di,“ vrazím mu ji na starost a dojdu až k Mie. Usmívá se na mě a čeká, že náš nový přírůstek vezmu do náručí. Musím se hodně naklonit, abych na dně čehosi, co supluje zavinovačku, uviděl stvoření popelavé barvy s pár tmavými vlásky. Takhle nevypadá nebezpečně.

„No tak, ty ho ani nepochováš?“ zadívá se na mě vyčkávavě.

„Bude brečet. Viď, Baltízku, že budeš plakat, když tě táta nepochová,“ zadívá se na toho malého.

„Baltízku?“ zopakuje nechápavě Dick.

„Jo!“ oboří se na něj zlostně Mia.

„Jmenuje se Baltazar. Máš snad něco proti?!“ protne ho zlým pohledem, až Dick protočí oči, ale nic nekomentuje.

„No proto!“ mračí se Mia jako deset čertů a aby toho nebylo málo, ten malý se vážně rozbrečí. Ovšem tak silně, že nám to všem začne rvát uši.

„No dobře, já ho pochovám,“ zavrčím jemně. Uchopím ho za Miiny pomoci opatrně do rukou a zadívám se na něj. Je to…trochu zvláštní pocit, držet najednou v dlaních něco, na čem jsem se při výrobě podílel, i když neúmyslně.

„Je ti podobnej,“ rozplývá se Mia. Sice mi to moc nepřijde, ale nehádám se s ní. Prcek náhle otevře oči. Rudé oči! Dex by ho v tuhle chvíli už asi upustil na zem. Já na něj pouze fascinovaně zírám. Vypadá opravdu neškodně. Zvědavě si mě prohlíží a kupodivu přestane křičet.

„Poznal tě,“ usměje se Mia.

„Poznal svýho tátu!“ hladí ho po černých vláskách, až malý úží rtíky nadšením. Jsem svým synem, jak podivně to zní, natolik zaujatý a nejspíš i okouzlený, že si až po době uvědomím, že tu nejsme sami a všichni nás pozorují. Vrátím Balta Mie a vyhledám v tom chumlu Di. Nevydrží můj pohled a uhne.

„Můžeme se chvíli prospat? Jsme po cestě unavení,“ zajímá se Mia, zatímco s naším synem jemně houpe.

„Připravím vám pokoj,“ řeknu, ale oči s Di nespouštím. Asi jsem se celou tou situací nechal unést víc, než jsem měl. Na chvíli jsem vážně na všechny téměř zapomněl…

„Počkáme nahoře,“ řekne Mia a sjede malého hrdým pohledem.

„To myslíš vážně?!“ sykne bledý Dex, který mě probodává pichlavýma hnědýma očima plnýma strachu.

„Vždyť je to nadupír!“ klepe se, až se musím ušklíbnout.

„Nepřipadal mi tak,“ pokrčím rameny.

„Jaké má oči?“ řekne Dick a já v jeho očích zahlédnu starost.

„Proč se na to ptáš?“ ošiju se.

„Jen tak,“ řekne, ale oči se ze mě nespouští.

„Jestli se nějak neliší. Víš přece, jaké zorničky měla Mia…“ pokračuje a sleduje mé reakce.

„Má rudý oči…“ přiznám neochotně.

„Rudé oči?!“ vyjekne Desire a ještě víc se přitiskne k Dickovi.

„Ty je tu vážně necháš bydlet?“ polkne Dexter a pevně se chopí za opěradlo křesla, jako by ho nohy už nenesly. Shlíží na mě teď všichni s nepokrytou nechápavostí. Dex je vyděšený stejně jako Desire. Dick má ve tváři naprostou starost a Di sebou v bezbřehém nerozumu trhá. Oči má lesklé, ale snaží se svou slabost nedat najevo. Ostatně jako vždy.

„A co podle tebe mám dělat?!“ zavrčím zle a rozhodím ruce. Přeci svého syna ani svou nevlastní sestru nemohu nechat někde napospas svému osudu!

„Zabít je!“ zašeptá pln upířího chtíče a vycení na mě špičáky.

„Myslím, že na to už je pozdě,“ odseknu a jdu za Miou.

*

„Tak co?“ zajímá se Dick, když se vrátím. Jsem toho plný. Nemohl jsem se jaksi vynadívat na ten dětský obličejíček mého i Dexova následovníka.

„Šli si lehnout,“ pokrčím rameny.

„Já nevím, ale nemyslí si, že by nám hrozilo nějaké bezprostřední nebezpečí,“ zadívám se mu do očí. Chápavě přikývne.

„Stejně bychom se ale měli podívat do knihovny,“ navrhne kompromis, díky kterému bude přes den lépe spát.

„ To měli,“ souhlasím s ním a zadívám se na svou šťastnou krev, která je ve tváři celá bílá. Víčka pevně svírá k sobě, zatímco sebou cuká.

„Jen odvedu Di nahoru. Už ji můžeš pustit,“ řeknu a pohladím ji po tváři.

„Jak ti je?“ zašeptám jí do vlasů, když ji přivinu do své náruče. Mám ale pocit, že mě snad ani nevnímá. Když ji pevně přitisknu k sobě, přilepí se na mě ještě víc a bezmocně se mi zadívá do tváře očima plnýma bolesti.

„Di, jsi v pořádku nebo budu muset použít hrubou sílu?“ jemně se na ni usměju. Neřekne nic, jen zkřiví rty v bolesti. Cítím to. Přiložím jí ruku na podbřišek, abych uklidnil svého druhého syna.

„Co mu je?“ nechápu to bezmocné bodání do dlaně. Pak mi to docvakne.

„Dick?“ houknu zamračeně.

„Di, promiň! Neuvědomil jsem si to,“ omluvně ji hladím přes oblečení a snažím se malého uklidnit. Nechal jsem ji v Dickově náruči moc dlouho a úplně zapomněl na to, že přítomnost jiných upírů snáší těžce. Ba přímo bolestně. Sice chvíli trvá, než se náš syn uklidní, ale nakonec to přeci jen přejde a Di si unaveně položí hlavu na mé rameno. Ta bolest ji zmohla. Položím ji na postel, zatímco se na mě zpytavě dívá.

„Tak co Mia a tvůj…?“ zašklebí se a šedé oči jí vyhasnou.

„Ty si také myslíš, že jsem je měl vyhodit?“ zvednu obočí a zadívám se na ni. Ošívá se a chvěje se jako by se něčeho bála.

„Ne, mně připadali normální. Normálnější než já,“ zašklebí se a vyhne se mému pohledu.

„Patří k tobě,“ pokrčí rameny a snaží se povzdychnutí, ale mně neunikne.

„Nemůžeš se jich zbavit jako…“ utichne v půlce věty a já si všimnu, že jí duhovky protne krvelačný lesk. Nenávistně ke mně vzhlédne.

„Klid nebo tě zase budu muset přivázat!“ zavrčím mírně a stisknu ji hrubě pod krkem, až se divoce zašklebí a vycení na mě špičáky v komické snaze se mi ubránit. Zesílím stisk a dívám se jí do šedých vzteklých duhovek, jako bych ji tím mohl zachránit.

„Teď to s tebou nebudu řešit, protože jsi stejně mimo. Promluvíme si o tom, až budeš zase při smyslech,“ kousnu jí do rtu, až usykne a přivře víčka. Chytím do ruky řetěz a přivážu jí obě zápěstí k sobě, zatímco druhý konec řetězu přichytím u postele. Opatření, bez kterého se nyní neobejdeme.

„Přijdeš pak za mnou?“ polkne zoufale, když se rychlými kroky ocitnu u dveří. V očích má smrtelnou beznaděj, jako bych ji tu měl navždy nechat a už se nikdy nevrátil.

„Nenechávej mě tady, prosím!“ otočí ke mně své hnědé bezbranné zorničky a natáhne ruce v náznaku objetí.

„Musím na lov,“ zabručím a zúžím oči. Jsem hladový a jsem s ní příliš dlouho! To, co je ve mně upířího, ona pomalu a jistě udupává! Nesmím dovolit, aby mě změnila, protože bych ji nedokázal už nikdy ochránit. Nechci být krutý jako s Oskarem, ale chci být prvotřídní upír, který se o ni dokáže postarat.

„Už dlouho jsem bez krve,“ zamračím se a složím si ruce na hrudi, zatímco přecházím na místě. Ona jediná mě vždy dokáže vyvést z míry natolik, abych skutečně přemýšlel, zda se nemám raději týrat hlady, než ji opustit.

„Vrátíš se?“ zajíkne se a blonďaté dlouhé vlasy se jí rozprostřou po ramenou, zatímco ke mně upíná dětskou tvářičku.

„Susan, nikdy tě neopustím!“ zavrčím jí něžně do vlasů. Voní stále tak nevinně a já, když jsem s ní, cítím takové zvláštní trnutí v hrudi, až se toho děsím. Měla to být jen honba za minulostí, ale stalo se z toho něco mnohem víc. Ona se pro mě stala životním posláním, mým osudem a životem.

„Samozřejmě. Kam jinam bych měl jít?“ zadívám se na ni nechápavě.

„Navíc jdu ti jen pro životabudič. Potřebuješ dávku, takže jsem hned zpátky,“ vrátím se a lípnu jí rychlou pusu na rty a namířím si to k Des do pokoje.

*

Desire

„Chazzy, nezdá se ti, že pije nějak moc často?“ polknu a posadím se na postel, protože mi od posledního chlemtání není moc dobře. Stále se mi motá hlava a trpím úzkostí. Jsem hrozně unavená a nejraději bych jen spala a nabírala energii, o kterou mě Dianka chtě nechtě obírá.

„Víš, nedalo by se to nějak omezit?“ usměju se na něj lítostivě.

„Já to nějak nezvládám,“ usyknu zoufale, když se mi znovu zamotá hlava, jakmile se posadím. Chester na mě s podivným zájmem shlíží, a jakmile se zvednu, přiskočí ke mně a já mu dopadnu přímo do náruče. Nejspíš tušil, že omdlím. Ihned mě položí na postel.

„Budeš mě tam muset přenést,“ zamumlám, zatímco mi mizí černá mlha před očima.

„V takovém stavu z tebe pít nemůže,“ řekne duchaplně a mně se sice maličko uleví, ale v mysli se mi vyrojí výčitky, že tu pro svou sestřičku nejsem, když mě potřebuje.

„Musíš se vyspat, jinak nám tu úplně zkolabuješ,“ nařídí mi a zadívá se na Dicka, který jemně zaklepe na dveře a nakoukne dovnitř s vřelým úsměvem jako sluníčko. Svého soka protne přátelským pohledem a zašklebí se na něj.

„Co se děje?“ postaví se vedle Chestera se svou aurou opravdového upíra, ovšem ne tak nebezpečně vypadajícího jako Chaz, ale naopak něžného a andělského, sic s krvelačnými špičáky v úsměvu.

„Des se udělalo zle,“ řekne Diin přítel, zatímco mě stále protíná zachmuřeným tmavým pohledem.

„Bude v pořádku,“ zarazí Dicka dříve, než se stačí vyptávat. Ten jen zaklapne ústa, která měl otevřená.

„Je to kvůli ztrátě krve,“ protne ho pohledem.

„Jelikož z Desire pije jen Di, která pro ni nemá ten správný jed, tak se její krev neobnovuje a ona ztrátu krve notně pociťuje,“ řekne a zadívá se na něj, jako by po něm cosi chtěl. Nechápavě je oba sleduji.

„Myslíš mě?“ zašeptá Dick nadějně a rozzáří se mu oči.

„Pokud jsi do ní…“ Chester větu nedopoví a výmluvně se na Dicka zadívá.

„Jinak jí nepomůžeš,“ dodá potom se zavrtěním hlavou.

„Můžu to udělat já, pokud se na to necítíš. Díky té podobnosti si místo Desire dokážu představit Di, takže by to mělo zabrat stejně jako léčení,“ pokrčí Chazzy rameny.

„Ne! Já to zvládnu!“ zarazí ho rychle Dick, jako by se bál, aby po mně jeho kamarád neskočil.

„Skvěle,“ poplácá ho Chester po rameni.

„Tak…si to užijte,“ mrkne na nás a zmizí.

„O čem to Chester mluvil?“ Zadívám se na Dicka zpod peřiny a stále se cítím tak slabě. Navíc mi v srdci koluje nepříjemný pocit - nejsem tu, když mě Dianka potřebuje! Slíbila jsem, že budu vždycky k dispozici a teď tady ležím jako lazar. Když se chci zvednout, zatlačí mě Dick s nedočkavostí v očích zpátky do peřin.

„O tom, že ti musím trochu pomoct, pokud chceš i nadále dávat krev své sestřičce,“ zajiskří očima a lehne si vedle mě tak blízko, až cítím chlad z jeho krásného mužného těla.

„Jak pomoct?“ zadívám se mu plna důvěry a nechápavosti do nebesky modrých očí.

„Musím tě kousnout,“ zašeptá vzrušeně, až se rozechvěju a zalapám po dechu. Dickovo sání je přeci tak bolestivé! Zaberu se do vzpomínek na první kousnutí, kterým mě uzemnil.

Mátožně se proberu, když ucítím ledový dech na mém krku. Nad sebou mám těžké chladné tělo, které mě studí i přes přikrývku.

„Co se děje?“ vydechnu vyděšeně a zadívám se do Dickových krásných nebeských očí. Jsem zmatená a rozespalá. A jeho přítomnost mě maličko děsí.

„To nic,“ zašeptá tiše. Tón hlasu má rozechvělý a plný nepopsatelné něžnosti a snad i lásky. Jemně mě políbí na čelo a proplétá se mými dlouhými vlasy.

„Odpočívej,“ přitiskne se ke mně blíže a věnuje mi na rozechvělá ústa chladný měkký polibek. Bloudí svými hebkými rty po těch mých a se vší lehkostí mě líbá. Nechci se tomu poddat, protože tohle by se dít nemělo a já mám smysl pro čestnost, slušnost a bohužel i nepříjemnou cudnost šedé myšky.

„Dicku,“ prohnu se pod ním, když ty něžnosti neustávají. Ba naopak. Bříšky prstů mapuje mou tvář, až slastně přivírám oči a cítím se tak krásně. Nikdo se mi takhle sladce nevěnoval a on mi nedává na vybranou. Musím se mu poddat.

„Mysli jen na mě,“ zavrčí roztouženě, zatímco ho probodnu nechápavým pohledem. Začínám mu v náruči roztouženě dýchat a jeho činy sklízí své ovoce, protože se na něj letmo usmívám.

„Už mi nesmíš ublížit!“ stiskne čelisti pevně k sobě a pochmurným odevzdaným pohledem se mi zabodne do očí.

„Neublížím ti,“ zašeptám omámeně a vpíjím se do těch světle modrých zorniček, jako bych se dívala do průzračné vody a koupala se v hřejivém oceánu jeho něhy. Jeho doteky ve mně vyvolávají pocity nápadité rozkoše, až se trochu chvěju.

„Bude to krásné,“ zašeptá a vycení na mě své špičáky, až sebou zoufale trhnu a on se mi ve vteřině zakousne do krku. Propnu se a tichým hlasem bolestně zasténám. Probudí se ve mně naprosto rozporuplné pocity zvláštní emoce… Euforie se pere s palčivostí ran a bolesti. Lapám po dechu, protože ty dvě malé ranky pálí, zatímco mi z očí stékají slzy.

„Dicku, to bolí,“ zoufale sebou trhnu a znovu se mi po tvářích rozlije má bolest.

„Copak tobě se to nelíbí, Di?“ udýchaně se ode mě odtrhne s naprosto nechápavým pohledem. Při tom oslovení mne bodne u srdce a zatnu zuby.

„Nejsem Di,“ procedím a zatvářím se natolik zlomeně, že se mu na tváři objeví soucit a on mě s přivřenými víčky políbí.

„Nech mě být!“ zajíknu se a snažím se ho od sebe odtáhnout. Povolí a znechuceně vstane, zatímco vrtí hlavou.

„Jsi vážně úplně jiná,“ řekne to takovým stylem, jako by mi nadával a mně to ve tváři vymaluje další nešťastnou emoci.

„A to mi pomůže?“ zatvářím se maličko pochybovačně, protože ta vzpomínka mi dost dobře dala najevo, že Dick chtěl nejdřív Di a nikoliv mě.

„Pomůže. Věř mi,“ zavrčí jemně a hladí mě po tváři, zatímco mi něžně shlíží do očí.

„Já nejsem Di,“ připomenu mu. Usměje se.

„Já vím, že nejsi. Jsi má sladká Desire,“ probodne mě svým pohledem a pohladí mě a proplete se mými vlasy.

„Pamatuješ, jaké to bylo s Chazem?“ přitáhne mě k sobě blíž. Jen přikývnu.

„Tak tohle bude podobné,“ řekne.

„Možná ještě lepší,“ zamumlá a zářivě se na mě usměje.

„Ale když jsi ze mne pil naposledy, tak mě to bolelo,“ namítnu. Zamračí se a tvář mu protne úzkostné zamyšlení.

„Ublížil jsi mi,“ zadívám se mu nevinně do očí.

„To už je dávno. Od té doby se spousta věcí změnila, věř mi,“ snaží se mě přesvědčit o vážnosti téhle situace a vzájemné důvěře.

„Já myslel, že je to teď mezi námi jiné než předtím,“ zašeptá vroucně, až se mi srdce rozbuší hlučněji a on se tomu pousměje.

„Copak záleží na tom, jestli je to mezi námi jiné?“ snažím se zachovat chladnou hlavu.

„Záleží na tvých pocitech, aby se mi to líbilo?“ pozvednu lehce obočí a on přikývne.

„Takže předtím jsi nechtěl, aby se mi to líbilo…“ zašeptám zkroušeně a stáhnu se do sebe.

„Předtím,“ zamumlá a zřejmě neví, jak pokračovat, přestože se mu v zorničkách mihne lítost.

„Prostě jsem se choval jako idiot. Myslel jsem především na sebe, odpusť mi to,“ řekne kajícně a znovu se dotkne mých vlasů, jako by se od nich nedokázal odtrhnout. Usměju se na něj. Jeho upřímnost odbourává můj strach.

„Buď na mě něžný, lásko,“ zašeptám okouzleně a věnuji mu sladký polibek na rty. Je pro mne těžké zvyknout si na to upíří sání. Stále mám v těle hloupou hráz plnou obavy, kterou doufám Dick prolomí.

„Neboj se,“ vydechne mi do rtů a natočí si mne tak, aby ke mně měl co nejlepší přístup. Prsty se dotkne mého tepajícího místa na krku. Pevně stisknu víčka k sobě a čekám, až se do mě bolestně zakousne.

„Nebude to bolet,“ zavrčí jemně a začne svými chladnými rty přejíždět po mé pokožce. Jsem z jeho dotyků rozechvělá i přesto, že vím, k čemu po nich dojde!

„Uvolni se,“ zamumlá, zatímco se se mnou dál mazlí. Poddám se mu a uvolním natolik, že přestanu vnímat čas. Pak už to jde ráz na ráz. Ani nevím jak, ale náhle protíná svými špičáky mou kůži.

„Dicku!“ vyjeknu vystrašeně a najednou bolest zmizí a nahradí ji neúprosná rozkoš. Jako by mi v těle vybouchla nepostřehnutá mina plná slasti, jež sahá ke každému nervovému zakončení mého těla.

„Oh, Dicku!“ zasténám hlasitě, naprosto překvapena tím novým pocitem. Je to úplně jiné, než když ze mě pil Chester. Je to podmanivé trnutí od páteře až do končetin. Rozlévá se mi to v útrobách a já pociťuji vroucí teplo, které jako by mi niterně našeptávalo:

„Mám tě rád!“

Když se ode mě odtrhne, jemně mi ránu olizuje a já cítím příjemné slastné mravenčení. Je na mně tak moc přitisknutý, že se celá klepu pod jeho studeným tělem. Něžně ho líbám na tvář a tisknu se k němu ještě víc.

„Mám ho strašně moc ráda,“ povzdychnu si v duchu.  Ani neví, jaké štěstí mě potkalo, když jsem získala jeho i Di. Mám tak úžasnou novou rodinu!

„Jak se cítíš?“ pohladí mne po tváři a lehce se na mě usměje. Jasnou odpovědí mu musí být můj výraz, přesto to chce slyšet.

„Krásně a plná energie,“ šeptnu a stydlivě se na něj zadívám z přivřených víček. Ta chvilka byla natolik intimní!

„Už asi chápu, proč se to Diance tolik líbí,“ zatetelím se a políbím ho na nos. Rty i bradu má od mé krve a stejně mi přijde naprosto roztomilý. Jen ta jeho andělská aura tím dostává pár trhlin, ale to mi nevadí. Neublížil mi!

„To jsem moc rád,“ políbí mě na tvář. Nejsem natolik silná, abych snesla jeho krvavé polibky.

„Časem to bude ještě lepší. Chce to jen…trénovat,“ rozkošně se ušklíbne, padne do peřin vedle mě a přitiskne mě do své náruče. Sladce vydechnu.

Diana

„Proč mi to děláš?!“ zaúpím a protočím panenky. Kouše mě do krku a já pociťuju kapky jeho jedu v sobě jako divokou a nedočkavou touhu. Prsty putuje po mém těle a lehce mi po kůži přejíždí drápy, až se mírně roztouženě chvěju.

„Musím tě udržet při smyslech,“ zavrčí mužným hrdelním hlasem, až zatnu zuby a svádivě se na něj zadívám.

Když se ozve tlumené cudné zaťukání, zašklebím se a zadívám se, jak se ve škvírce dveří mihne “můj“ obličej, zahalený v masce slušnosti. Oklepu se.

„Smím?“ Její hlas se příjemně rozline po místnosti, zatímco stydlivě klopí oči.

„Desire,“ ušklíbnu se a se širokým úsměvem na tváři se posadím.

„Prý máš hlad,“ polkne a posadí se na druhou stranu postele.

„Ten má pořád," uchechtne se Chester, až se po něm prudce oženu a zašklebím se.

„Ale teď spíš potřebuje dávku lidské krve, aby mi nevyškrábala oči,“ popichuje mě, zatímco se kaboním a shlížím na něj přímo vyzývavým drzým pohledem.

„Pomohlo ti to?“ zajímá se Chaz, zatímco ke mně mé dvojče letmo natáhne ruku, jako by mě chtěla pohladit. Trochu zvednu obočí. Zarazí se a svou dlaň zase stáhne.

„Pomohlo,“ pípne a zardí se.

„Ukaž,“ zavrčí můj upír a chytí ji obratně za bradu, aby ji k sobě otočil a zadíval se na čerstvou narůžovělou jizvičku na jejím krku.

„Hm… Pěkná práce,“ pochválí výtvor na jejím hrdle a v očích se mu zračí potěšení, jako by byl hrdý. Nechápavě poposednu a zaměřím se na ně. Nenávidím, když přede mnou mají tajemství! Protože tajnosti znamenají mou zkázu!

„Nebolelo?“ vpije se jí se zájmem pohledem do tváře.

„Ne,“ zčervená znovu a mírně skloní hlavu, aby si zastrčila za ucho spadlý pramen černých vlasů.

„O co de?!“ zamračím se vztekle a odsedávám si od nich. Když se ke mně Des s úsměvem natáhne, jen na ni zasyčím a ukážu jí v uštěpačném úsměvu špičáky.

„A sakra, náš malý satan se zas probral,“ usměje se Chester a v očích mu blýskne.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hra s ohněm - 46. kapitola: