OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » IQ nula 1. kapitola

19.09.2012 (20:00) • Nighe • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 771×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

IQ nula

1

Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi.

(Armie Harper)

Na středoškolskou kolej ve městě Wheeler v Oregonu přijelo svižně nablískané křiklavě červené volvo. Dvakrát zatroubilo a zastavilo u nejbídněji vypadajícího domu.

,,Pane bože!“ Vykřikl Sanders Smith, který leknutím nadskočil a vysypal na sebe misku medových kroužků, které se chystal zalít mlékem. ,,Co je to za zvuk?!“ zajímal se a pohlédl na Armieho, který už nenápadně nahlížel z otevřeného okna.

„To mě podrž! Už je tady!....Já věděl, že konečně přijede někdo, kdo bude mít alespoň trochu vkus!“

„Cože?“

„Náš nový spolubydlící je tady!“ zaječel Armie Harper.

Sanders se znuděně vydal k oknu. „Auto má slušné,“ poznamenal příkře.

„Vždyť o tom taky mluvím! Ach díky bohu...“

Oba sebou nedočkavě škubly, když se dveře volva prudce rozletěly.

„Měli bychom ho jít uvítat,“ nadhodil Sanders pořád stejně znuděným tonem a hned co to dořekl Armie se vydal ke dveřím.

„Ať je to kus...ať je to kus... ať je to kus,“ opakoval si šeptem Armie a zaujal svou pozu přede dveřmi.

„Nechceš toho nechat?“

„Ne! To ani náhodou! Pokud má být nějaká šance, že mi osud do cesty postaví mou životní lásku nebude to náhoda.“ Pípl Armie. „Ty víš, co mi říkala ta kartářka. Že přesně dnes- v den, kdy se k nám má nastěhovat nový spolubydlící, mám potkat svého životního partnera. A nezdá se ti poněkud zvláštní, že zrovna dnes, když se k nám nastěhuje-“

„No jo...dobře! Nezačínej s tím zase!“ Utnul ho Sanders, protože podobnou historku poslouchal posledních pár týdnů v jednom kuse. „Stějně to byla jen nějaká šarlatánka,“ mylslel si v duchu, ale nahlas neříkal nic, protože najednou uslyšel uječený holčičí hlásek a měl co dělat, aby nevybuch smíchy.

„Jé ahoj kluci!“ Rázovala si to knim svižně blondýnka celá v růžovém na tak vysokých podpadcích, že se nápadně podobala baletce.

„No to snad ne!“ kníkl Armie.

„Zdá se, že ano. Myslím, že by ses měl té kartářky příště zeptat, jestli ví, že si čistokrevný gay?“ kuckal Sanders.

Blondýnka si stoupla naproti nim, položila na zem malý růžový kufřík a začala dělat podivné taneční kreace jako nějaká roztleskávačka a přitom něco vykřikovala.

„Co to dělá?“ nechápal Sanders a díval se na dívku jako by měla záchvat.

„Nevím. Asi nějaký představujícíse rituál?“ Zamumlal Armie, který z toho byl spíš vyděšený než nadšený, jak si očividně bloncka představovala.

„Řekněte Z!...Řekněte OU!...Řekněte I! Aaaa Zoe!!! Každé písměno, které hlasitě vykřičela, proložila vysokým skokem a na závěr se prudce rozmáchla rukama.

Najednou nastalo trapné ticho, při kterém na sebe navzájem nechápavě hleděli.

„Co to...,“ začal Armie, ale blondýna ho přerušila.

„Zoe! Tak se jmenuju. No a teď vy,“ pískala nadšeně.

„Ehm...já jsem Armie-“

„Aaaaa Armie!“ vykřikla znovu a přidala jeden dlouhý skok přímo k němu, což způsobilo, že sebou Armie vyděšeně škubl a ustoupil o krok dozadu.

„Sanders. Těší mě,“ napřáhl k ní pro jistotu ruku, aby zabránil jejím dalším šíleným kreacím.

„Aaaa!“ vikvikla a Sanders prudce ustoupil vedle Armieho a čekal další skok nebo dokonce salto, ale Zoe zamávala poplašeně rukama jako pták a skončila na zádech na zemi.

„Pomůžete mi? Zabořily se mi podpadky do hlíny.“ zaskuhrala když ještě v šoku čekaly jestli její číslo bude pokračovat.

Oba se na sebe podívaly a Armie zavrtěl rezonantně hlavou. Sanders si povzdechl a podal Zoe ruku, aby jí pomohl zapátky na nohy.

„Děkuju,“ zamumlala, „Jé máš parádní tričko!“

Sanders nervozně popotáhl své tričko s Homerem Simpsonem a zdráhavě se pousmál.

„Tss...,“ zasyčel ode dveří Armie. „A já myslel, že sem přijel někdo, kdo má aspoň vkus.

„Pomůžete mi s kufry?“ ignorovala jeho poznámku a koketně zamrkala svýma dlouhýma řasama.

Trvalo jim asi půl hodiny, než přinesli všechny její zavazadla do jejího pokoje.

„Má víc zavazadel, než Paris Hiltonová!“ funěl Armie, když za sebou vláčel obrovský růžový ruksak.

„A víc než ty! A to už je co říct!“ přitakal Sanders a s úšklebkem sledoval, jak Zoe z auta něco loví. Byla přitom ohnutá tak, že její sukně toho odkrývala víc, než by původně měla.

„A to nemluvě o tom, že to měl být chlap!“ Armie taky přešel k oknu a nechápavě si celou situaci měřil pohledem. „Právě se přestáváš chovat jako asexuál!“ vyčetl Sandersovi a ten se na něj zamračeně otočil. „Nemysli si, že mě nějaká bloncka přivede o rozum! Je mi úplně ukradená! Mě spíš dělá starosti, co mi s ní tady budeme proboha dělat?“

„Mě se neptej. Já měl úplně jiné plány...všechno se mi hroutí jako domeček z karet! Já chtěl normální vztah a místo toho sem přijede tohle!“máchl rukou směrem k Zoe, která na něj zvenku radostně zamávala.

Po chvilce zdrcujícího ticha k nim začalo doléhat klapání podpadků, to jak se blížila Zoe.

„Kluci, chtěla bych vám někoho představit.“

Oba vyděšeně vzhlédli v domění, že s sebou přivezla nějakou stejně potrhlou kamarádku, ale pohled jim spočinul na malé čivavě v růžovém oblečku, kterou držela v rukách.

„Tohle je Bepe,“ představila psíka a pomalu ho položila na zem.

Vyjeveně se podívala na Armieho, který vylezl na židli a podivně sebou škubal. „Já myslím, že si nečetla pravidla?“ zajíkal se, „Jasně tam stojí žádní domácí mazlíčci!“

„Ale proč?“nechápala.

„Štítí se jich.“vysvětli Sanders.

„Ne mám z nich hrůzu! Víš co takový pes dokáže nadělat nepořádku?“ pištěl Armie a vykulenýma očima sledoval Bepeho, jak se pomalu ale jistě blíží k němu. „Dej ho pryč!“ vyjekl a vylezl na stůl.

„No tak dobře!“ zakňourala a zavřela čivavu do pokoje, o kterém si myslela, že je pro ni.

„Ne tam ne!“ okřikli ji Armie se Sandersem unisono. „To je můj pokoj! Dodal s hrůzou v očích Armie. „Teď abych to tam všechno nechal vydezinfikovat!“

Zoe vyplašeně hodila Bepeho o pokoj dál s čekala na jejich reakci. „Tohle je můj pokoj doufám?“

Armie naštvaně slezl ze stolu v ruce třímal připravená pravidla pro spolubydlící. „Tady to je! Strana dvacátádevátá odctavec třetí. Spolubydlící nemá právo přinést si s sebou zvíže, pokud se nejedná o kanárka v kleci nebo o akvarijní rybičky! Jakákoliv výjimka je nepřijatelná!

„Já se omlouvám, ale neměla jsem čas si ta pravidla přečíst,“ zakvílela a v očích se jí objevily slzy.

„Tak ona nečetla pravidla! Jako by nestačilo to, že není chlap! Ona navíc ještě nepřečetla pravidla!“ Armie rázně odpochodoval do svého pokoje a páskl za sebou dveřmi.

„Cože?“ Zoe vypadala jako by měla každou chvíly omdlít. Na takovéto chování nebyla vůbec zvyklá. Nechápavě se otočila na Sanderse.

„Na pravidla je on háklivý,“ vysvětlil a konečně se pustil do medových kroužků, které ještě pořád měl připravené na stole.

„Co tím myslel, že nejsem chlap?“

„No to je trochu složitější,“ huhlal s plnou pusou.

Najednou uslyšeli křik a ze svého pokoje vyrazil Armie. Byl bledý jako smrt a ukazoval na dveře svého pokoje.

Sanders odložil jídlo stranou a nechápavě si Armieho měřil, jako by se zbláznil. Řekneš konečně co se stalo?“ uhodil na něj.

„Tam. Běžte se tam podívat!“ ukazoval na dveře svého pokoje

„Co je tam?“ kvíkla Zoe, která měla jen krůček ke zhroucení.

„Ten pes...“

Sanders váhavě zamířil do Armieho pokoje.

V kuchyni nastala chvíle rozpačitého ticha, při které Armie se skříženýma rukama na prsou probodával Zoe zlostým pohledem a ona se vystrašeně krčila v rohu.

Po pár minutách, kdy nikdo nevydal ani hlásku, vyšel Sanders. Dvěma prsty znechuceně nesl zmuchlaný papír, který se snažil od sebe držet co nejdál, takže vypadal celkem komicky.

Zoe to nevydržela a vyprskla smíchy hned poté, co uviděla to, co Armieho tak vytrašilo.

Armie si jí však nevšímal. „V čem neseš to lejno?“ zapištěl a sevřel si kořen nosu. „Nejsou to náhodou pravidla spolubydlících?!“

Autor: Nighe, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek IQ nula 1. kapitola: