OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jen jeden polibek - 13. kapitola

07.09.2011 (15:00) • Petronka91 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1440×

13. kapitola

Něco v ní se spojilo dohromady. Teď už konečně někam patřila. Patřila k nim a k Damianovi. Podívala se na Eve a Gail a utěšujíce se na ní usmívaly. Obě měly slzy v očích. Předpokládaly, že teď má v sobě vnitřní souboj. Podívala se dál. Na Nathaniela a Danteho. Oba se na ni křenili, ale ne, že by se jí vysmívali, ale klidně a jemně. Dante na ní mrkl a Nathanielovi se roztáhl úsměv od ucha k uchu. Chtěli dát uvědomění, že opravdu může na ně spoléhat.
A jako posledního si nechala Damiana…

Zamlžil se jí zrak a tak začala rychle mrkat. Ještě jednou se na něj podívala. Díval se na ni tak něžně a jemně tak… Láskyplně. Hrklo v ní. Srdce se jí stáhlo a vynechalo pár vteřin. Poté se jí nezávratnou rychlostí rozeběhlo. Dech se neuvěřitelně zrychlil. Žaludek se jí zkroutil a nohy jí vypovídaly službu. Potřebovala si sednout. V krku jí náhle vyschlo a srdce o sobě dávalo hlasitě vědět. Bušilo jí ve spáncích. Nohy zrazovaly.

Posadila se na lavičku. Pokusila se zhluboka nadechnout a vtáhnout do plic kyslík. Sykavě se nadechla, ale stále toho bylo málo. Přiklekl k ní Damian a vlasy, co jí přepadaly do obličeje, jí uhladil za ucho. Položil ruce na tvář a setřel ty zrádné slzy. Tak je jemně. Opakovala si. Nebyla si jistá, jestli ji vezme takovou jaká je, ale pokusí se o to. Znovu se pokusila nadechnout, aby z ní spadla všechna ta tíha. Ta tíha let a bolesti a smutku, tam jakoby nebyla, jakoby utekla před Damianovým pohledem, před ním. Dokázal to, co možná nebylo ani možné. Její srdce prosilo, aby to takhle už zůstalo navždy. Chtěla být už jen šťastná a milovaná se svými přáteli. Žádalo si lásku a pochopení, dožadovala se Damiana. A prosilo, aby jí nikdy neublížil.

Lehce se na něj usmála a on jí to oplatil. Stále jí držel tvář v dlaních a stíral slané potůčky. Netušil, co se teď právě v Alice odehrává za boj. Jestli strach nebo odhodlání. Její výraz byl zaskočený. Pak si jí výraz změnil v jemný a laskavý, a když se usmála. Jeho srdce se roztékalo blahem.

„Pojedeme domů, ano?“ zeptal se jí s láskou v hlase. Alice nejdřív vůbec nezareagovala. Bál se o ni. Najednou zamrkala a pomalu přikývla.

Vstali společně a Damian ji pro jistotu ještě podržel. Pomalu odcházeli z nákupního centra a šli do garáže, kde měli svá auta. Holky a kluci byli zticha, dávali jim možnost si vše popřemýšlet. Damian chytil ruku Alice a propletl si s ní prsty a bříškem palce ji hladil pod zápěstím uklidňujícími kroužky. Alice se z toho dotyku, od kořínku prstů až po celém cele těle, rozlévalo teplo a chvění. Brněly jí prsty i na druhé ruce. Bylo to tak pro ni příjemné a intimní.

Damian byl z pocitů, že ji může držet, blažený. Ano, mohl mluvit a cítil se jak zamilovaný moula. Ale u jejich rodu to tak vždycky bylo. Pokud se zamiloval do té pravé, nemohl nic jiného dělat. A pro Alice by čekal i věky. Tenkrát, když chodil s Danou, tohle nikdy necítil, proto ji nemohl milovat. Proto s ní nevydržel a nechtěl se s ní spoutat, ale s Al se toho okamžiku nemohl dočkat.

Nasedli do auta a vyjeli ‚Domů‘ tam, kde mohli být šťastní. Když se Alice posadila, připásala se a Damian sedl za volant a pomalu vyjížděli. Jednu dlaň na volantu a druhou na řadící páce. Alice přemýšlela a koukala na tu ruku, jestli má nebo nemá. Chtěla mu ukázat, že se s ním nebojí. Ani nevěděla proč tak najednou, ale prostě musela. Odvážila se pohnout rukou, ale místo, aby ji položila na tu jeho, zaváhala a zapnula slabě rádio a naladila tichou muziku. Ruce složila v klíně a styděla se a moc. Tolik si přála. Kousla se do rtu, ale ruku nedala na tu jeho.

Pootočila hlavou a dívala se na míjející krajinu. Podívala se do zpětného zrcátka a za nimi jeli ostatní. Musela se pousmát. Eve ji dodělala. Příště už s ní nejede. Gail. Bude se jí muset omluvit a pokusí se… Neví, jestli to vyjde, ale chce to vyzkoušet. Vždy byla tvrdohlavá a občas i nesmyslně odvážná, ale i naivní. Uvidí, třeba to vyjde. A co by to byl za život, kdy byl jednoduchý.

Když takhle přemýšlela, úplně se zapomněla. Alice se sice bála dotknout se ho, ale Damian ne. V okamžiku, kdy to nečekala. Ji jemně zatáhl za ruku, stiskl a položil i s její na řadící páku. Alice se trošičku vylekala, ale když pohlédla na jejich propletené ruce. Srdce jí poskočilo radostí. Usmála se na něj a celá červená se obrátila zpátky ke krajině.

Konečně dojeli do zámku a zaparkovali. Damian ji pustil, ale nerad. Vystoupili a čekali na ostatní. Vytáhla si nákup, ale Damian jí ho vzal a se slovy, že jí ho sám odnese. Zamračila se na něj. Není přece žádná malá holka.

Zamávala na Gail a nepatrně jí kývla, hned to pochopila.

„Ehm, běžte napřed jo, my si potřebujem popovídat,“ řekla jim nejistě Alice a s Gail vyšli před zámek na lavičku. Čekala, dokud nebyly na doslech od zvědavých očí a uší.

„Tak,“ pobídla ji jemně Gail.

„Hmmm,“ povzdychla si Alice.

„Al, mě můžeš věřit, nemusíš mi říkat vše, jen to podstatné,“ vysvětlovala jí tiše.

Alice se nebyla teď vůbec jistá, nevěděla, jak má začít. Polkla, „Víš, na střední, v poslední ročníku,“ odmlčela, nešlo jí povídat o své minulosti. Gail jen trpělivě vyčkávala, chápala, že to muselo být něco hrozného, že je to pro Al bolestné. „Víš, byla jsem unesena svým spolužákem…“ pokračovala a dál mluvila a mluvila. Gail jen poslouchala a… bylo jí vše teď tak… tak líto, to se nedalo popsat. Kvůli pár penězům se pomstili na Al. Když došla k tomu, jak se probrala ve tmě, ve sklepě a otevřeli se dveře, se Alice rozplakala. Řekla jí úplně všechno. „Nemohla jsem mezi normální lidi. Chodila jsem dva roky na terapii k psychiatrovi a nepomohlo to. Rodiče odvrhli z církve a nesměli už vstoupit do kostela při bohoslužbách, jen kvůli mně. Když…“ polkla knedlík v krku. „Když rodiče zemřeli, před rokem, nezůstal mi už nikdo, jen Jesse a ten byl pro mě jako můj bratr. Prostě jsem se s tím nesmířila. Kdykoliv jsem prošla po rodném městečku, všichni na mě koukali skrz prsty. Odstěhovali jsme se.“

Gail ji opatrně objala, teď už vše chápala. Jak mohli být takoví. Zrovna na Al. Sevřela ji pevně a nechala si smáčet tričko.

„Říkají, říkají, že jsem špinavá a nehodná vstoupit do kostela.“ Gail ztuhla. Tak proto se bojí připustit si někoho k tělu? Proto se i vyhýbá Damianovi? Ne. On by jí to nikdy neudělal.

„A proč si to myslíš ty? Ty rozhodně nejsi špinavá a nehodná. TY. Ty jsi úžasná osoba. Milující a laskavá, Al,“ řekla jí nekompromisně Gail a podívala se jí do očí. „Al, ty patříš k nám a my bychom tě nikdy neopustili. Minulost je minulost. Teď máš přítomnost a možnost být šťastná. Jediné tvé trápení má být, co si oblečeš do postele a Mary a časem děti,“ dokončila Gail a pohladila ji po ramenu.

Alice se ještě víc rozvzlykala. Tohle toužila slyšet. Ano, oni jsou její rodina. Její. „Děkuju Gail,“ řekla jí Alice. Uslyšely zašustění za nimi v keři. Objevila se postava. Byla to Zira. Oči se jí leskly.

„Já, promiňte, nechtěla jsem šmírovat. Hledala jsem děti a zaslechla vás,“ omlouvala se Zira. Podívala se na Alice a přišla k ní. Připadalo jí pouhé ‚je mi to líto‘ hloupé, ale výstižné. „Já, je mi to líto, Alice.“ Pohladila ji po tváři.

„Nezakážeš mi, aby se přestala vídat s dětmi?“ zeptala se ohromeně Ziry. Zira vykulila oči.

„Ne! Nikdy bych ti to nezakázala, jak řekla Gail,“ a podívala se na zmiňovanou, „patříš k nám do rodiny.“ Utekla jí slza a Gail se už taky rozplakala. Takhle tam spolu brečely přes půl hodiny, než se uklidnily a mohly se jít do zámku.

Šly do kuchyně, zase je minul Thor a zachmuřil se při pohledu na Alice. Stiskl čelist a hodil rozzuřený pohled na Damiana stojícího u linky. Když odešel, holky se jen po sobě podívaly, ale pokývaly jen rameny.

V kuchyni stáli Lucas s Damianem a Dantem a kroutili hlavou, když si všimli začervenalých očí.

„Holky nikdy nepochopím,“ zabrblal Dante pod neexistující vousy. Damian přimhouřil oči. Alice se na něj podívala a on se díval na ni. Pokynula mu, aby šel za ní. Pomalu se vydali k pokoji Alice. Alice u dveří zaváhala. Odemkla si je a vstoupila, počkala, dokud nevešel i Damian. Zavřela dveře a odhodlávala se, jestli ano či ne. Měla strach najednou, že se jí vysměje. Podívala se na něj. Pozoroval ji. Netušil, co se bude dít, ale pocítil obavu.

Přešla pomalu k němu a postavila se před něj. Zírala na jeho mužnou hruď a kousala se do rtu od nervozity. Ještě nikdy to nedělala. Jednou rukou jí zvedl obličej a koukal se na ni s něhou a láskou. „Děje se něco?“ zeptal se. Odhodlala se, ten pohled a slova bylo dostačující. Sklouzla očima na rty, byly nádherné a tak hezké a zároveň chlapecké. Rychle se postavila na špičky a políbila ho.

Tohle teda rozhodně nečekal, byl omráčený. Ještě se nikdy nelíbala, ale když se zapojil, rozlilo se jí po celém těle zvláštní teplo. Jeho rty byly studené, a přesto pálily horkem. V břiše se jí rozlétali motýlci a kůže jí byla malá. Nohy se podlamovaly.
Pro něj to byl nesmírný a nádherný požitek. Rty byly horké a šimralo ho v podbřišku a erekce mu naběhla. Dokázal se vzrušit tak rychle jako nikdy předtím.

Byl to rychlý polibek, netrval ani několik vteřin, ale pro oba jakoby trval věčnost. Když se odtrhli od sebe, lapali po dechu. Prostě mu jen dala malou pusu.

„Alice,“ řekl jí vzrušeně.

„Mlč a líbej mě!“ rozkázala mu jemně Alice. Podíval se jí do očí, musel v nich vidět stejnou touhu, jako cítil on, protože se k ní sklonil, chytil jednou svojí dlaní její obličej a druhou okolo pasu. Hladil ji. Ona se chytila jeho širokých ramen. Políbil ji jemně a dlouze, oťukávali se a poznávali. Její rty chutnaly po broskvích. Pootevřel jí rty a Alice se poddala a vstoupil do ní jazykem a hrál si s ním. Alice tenhle polibek opravdu vzrušil, začala vlhnout a jeho erekce se jí tlačila na podbřišek a vůbec jí to nevadilo, díky tomu pocitu ještě víc zvláčněla. Ruce mu zapletla do černých vlasů a přibližovala si ho víc k sobě.

Tentokrát se jí nohy podlomily, ale Damian ji zachytil, dal ruku pod její kolena a vzal ji do náruče, pro něj byla lehká jako pírko. Přešel k posteli a opatrně se s Alice a na ni položil. Penis měl už zcela naběhlý, ale nechtěl se s ní ještě milovat. Ne. To ještě nebylo správné. Musela by ho o to požádat a věřil, že by mu pouhé milování nestačilo. Musel by si ji označkovat. Vypít její krev, aby každý věděl, že patří jemu. A aby dokončilo pouto spáření, musela by ona přijmout jeho krev. Ano. To by si přál.

Ach. Pro ni to bylo neuvěřitelně krásné. Oddala se mu se vším všudy. Nedokázala uvěřit, že jí stačil jen jeden polibek, aby mu mohla dát své srdce. Celé. To na něho čekala, kdo ji vyvede z temnoty. Jak řekla, on byl pro ni záchrana. Její hrdina. Mezi nimi probíhala elektřina a díky tomu jí celé tělo brnělo. A touha v ní rostla.
Pomalu ukončovali polibek, oba se potřebovali nadechnout. Odpojili se a Alice otevřela oči. Damian si ji prohlížel a ta něha. Oči měla zastřené vášní tak jako on. Hladil ji po tváři a druhou rukou po páteři. Líbal ji po čele a spáncích a i vlasech a stále se s ní mazlil, s jejím tělem. Přivoněl k vlasům a zhluboka nasával. Alice se tahle gesta moc líbila, takhle by mohla zůstat věčně.

Dala mu malou pusu na rty a se slovy, že se hned vrátí, zašla do koupelny se umýt a převlíknout do pyžámka a skládané z dlouhého trička a šortek ke kolenům. Vešla a všimla si, že Damian má na sobě volné kalhoty a tričko. Od postele se na ni usmíval. ‚Ach tohle je úžasné,‘ povzdychla si. Vyskočila na postel a stáhla si k sobě Damiana. Ležela k němu zády opřená o jeho hrudník, jeho ruku si vzala kolem těla a on samovolně postrčil jednu pod její hlavou a objímal jako medvídka.

Alice si uvědomila, že by měla říct pravdu. Zaslouží si to. Kousla se do rtu a víc se k němu přitulila.

„Damiane?“ zeptala se opatrně a nejistě. Damian to uslyšel, její tón hlasu a stáhl se zpátky. Alice se k němu, ale ještě víc přitiskla a tak tedy ji víc objal. Hlavu si položil k ní do obliny mezi krkem a hlavou.

„Hmmm? Copak?“ odpověděl jí.

„Já, chtěla bych ti něco říct. Něco důležitého ohledně mě,“ špitla mu Alice. Damian se zamračil.

„Miláčku, nechceš to nechat na ráno, teď si tě chci vychutnat.“ A krček jí sypal jemnými hubičkami. Od tváře až k šíji, jen se pozastavil u tepu tepny, kterou velmi intenzivně polaskal. Alice se zachvěla. Ta vůně její kůže, to bylo pro něj jak afrodiziakum. Prostě vzrušující. A jak mu pod jazykem tepe její krkavice. Tak rád by se zakousl. Ale ještě ne, až ho to požádá, dřív ne.

Alice ho hladila po rukách kolem jejího těla, vše si užívala, jeho blízkost, mužnou vůni, polibky, vše. Takhle propletení usnuli a po dlouhé době se Alice zdály jen samé krásné sny.

12. kapitola ☼ 14. kapitola

Taaak, co si myslíte? Řekne mu to nakonec, a nebo ne??? No, jestli se Vám to trošku líbilo... nechte mi v komentech aspoň smajlíka ;-)

Vám zase děkuju za opravy... ta čeština... je zákeřná :-D

Autor: Petronka91 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jeden polibek - 13. kapitola: