OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jen jeden polibek - 9. kapitola

03.09.2011 (14:00) • Petronka91 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1403×

9. kapitola

Jako první se probudila Alice. Ležela celou vahou na Damianovi. Hlavu měla položenou na hrudi a rukou ho těsně objímala a nohu měla přeloženou přes tu jeho. Damian ji držel propleteně za ruku a druhou ji tlačil k sobě. Poprvé se lekla, ale pak si uvědomila, co se stalo. Zvedla hlavu a podívala se na něj. Pořád spal a klidně s úsměvem. Byl tak uvolněný. Položila váhavě zpátky hlavu na jeho hruď. Poslouchala jeho srdce a nechala se jím kolébat.

Po pár minutách se Damian vzbudil, Alice to poznala, protože ji pevněji chytil ruku, rozuteklo se mu srdce a zrychlil se mu dech. Snažila se předstírat spánek. Otevřel oči a podivil se, kde leží. Nepoznával to tady a tak se podíval dolů. Už věděl. Je s Alice. Usmál se, protože moc dobře tušil, že Alice už nespí. A tak byl v klidu. Využil toho. Chytil ji pevněji kolem zad a víc si ji k sobě přitisknul. Alice ho zatím nejevila žádné známky odporu. ‚Takhle bych se mohl probouzet každý den,‘ řekl si v mysli Damian. Bylo mu neuvěřitelně. Prostě nádherně. Byl prostě z ní hotový. Ale jak znal Alice, vše za chvíli skončí.

Nikdo nikdy Alice neřekl, jaké to bude probouzet se vedle muže, který je k ní něžný a milý. Líbilo se jí to. Moc. ‚Vše krásné jednou skončí,‘ pomyslela si.

Vychutnávali si tuto chvíli, když odněkud začal zvonit telefon. Alicin telefon. Poznala to podle vyzvánění. Hrála jí vždy Christina Aguilera, jakákoliv její písnička. Ani nevěděla, že si brala sem telefon. Damian jí naznačil, že když bude chtít volat, zařídí to u Gregoryho. Nechtěla vstávat a zamručela. Odtáhla se, ale ani Damian ji nechtěl pustit z náruče a zasténal zoufalstvím.

Došla ke skříni, kde se ozýval mobil. Otevřela ji. Zvuk přicházel z tašky. Vzala ji do rukou a vytáhla ven. Šacovala a našla ho postranní kapse. Koukla na displej. Volal ji Jesse. Zvedla to.

„Proboha, Alice, si tam?“ zoufale mluvil Jesse.

„Ano, jsem tady Jesse.“

„Bože, zlatíčko, si v pořádku? Viděl jsem byt,“ přeskakoval mu hlas strach.

„Ano, Jesse, jsem v poho. Já vím, byt. Ehm,“ odmlčela a podívala se na Damiana.

Skryla telefon, aby je Jesse neslyšel, protože opravdu netušila, co může říct a bála se něco říct bez svolení. „Co můžu říct?“ optala se ho váhavě.

Damian se zamyslel, tohle tu ještě neměli. „Řekni mu, že si státní bezpečností pod ochranou. Řekni, že nic jiného nevíš,“ odpověděl jí Damian a opravdu byl zvědav, jak tohle vše dopadne.

„Ehm, Jesse? Něco se stalo u mě v bytu a já nevím co. Jsem v bezpečí pod ochranou státu,“ řekla mu opatrně Alice. „Jsem v pořádku a jsou tu na mě hodní,“ dál mlela a mlela. „Dokonce už tu mám i tak nějak přátelé.“

„Bože, Alice, víš, jak jsem se vyděsil, co tě to napadlo, nedát mi vědět?“ vytýkal jí jemně Jesse.

„Moc se ti omlouvám, Jesse. Bylo to tak rychlé, že opravdu netuším. Ještě jsem ani nedala vědět škole,“ uvědomila si Alice a hrklo v ní, když si uvědomila, že se tam ani už nevrátí. Do očí se jí vkrádala slzy. Damian si toho všiml a přistoupil k ní. Objal ji zezadu a třel jí paže. Alice se trochu uvolnila, ale slzy si i tak našli cestu. Damian si ji otočil k sobě a jemně jí stíral slané potůčky.  Povzbudivě se na ní usmál.

„Neboj, vše se vyřeší,“ šeptal jí do druhého ucha Damian.

„Mám tě ve škole omluvit? A nejspíš nevíš, kdy se vrátíš, viď?“ konstatoval tiše do mobilu Jesse.

„Ne. Nevím,“ vzlykajíc mu Alice odpověděla. Damian ji k sobě přivinul a utěšoval ji.

„Alice, miláčku, seš v poho? Slyším tě plakat. Alice, neplakej. Určitě se vše vyřeší a buď s novými kamarády,“ utěšoval ji Jesse. „Hele, máš s sebou Mary?“

„Jo. Jo, mám. Teď momentálně spí v posteli,“ odpověděla mu Alice a ohlídla se na Mary.

„Hmmm, doufám, že tam aspoň jsou slušní chlapi, kteří tě ochrání a možná i do tebe zamilují.“ Alice se rozesmála.

„Ty snad nemyslíš na nic jinýho, než na mužský, Jesse. Pomalu seš horší než Chris,“ sdělila mu Alice.

„Ne, horší než já být nemůže,“ ozval se hlas Chris.

„Ty tam máš Chris? Pozdravuj ji,“ nakázala mu Alice.

„Jo, ona tě slyší a zlobí se na mě, že jsem jí hned neřekl, že jsem se ti konečně dovolal. Zkoušel jsem to už od toho večera, což je dneska už třetí den,“ informoval ji.

„Promiň, Jesse, bylo opravdu toho moc.“

„Jemu to tolik nevadilo, jako že to, že měl o tebe šílený strach jako já. Možná i horší. Viděli jsme byt a je na padrť,“ sdělila jí váhavě Chris. Tohle Alice nevěděla. To znamená, že ty zrůdy se ještě pak vrátily. Alice se zamračila na Damiana a ten zvedl obranně ruce ‚Já, nic. Já, muzikant.‘ přimhouřila na něj oči.

„Měla jsem zavolat hned, ale byla jsem,“ nedokončila to Alice, protože se zarazila. Opravdu chtěla říct vystrašená, Nechtěla, aby o ni měli strach. „Bylo to urychlené,“ dokončila to.

„Ok, my to chápeme.“

„Ale někdo se po tobě sháněl. Ale nic určitýho neřekl. Jen se ptal,“ řekl jí Jesse.

„Jo, jo. Řekl, že tě zná a že jste měli mít schůzku nebo co a chtěl po nás číslo,“ sdělila ještě Chris.

„Doufám, že jste mu ho nedali,“ vystrašeně se zeptala Alice. Věděla, že by pak byl obrovský problém.

„Ne. Samozřejmě, že jsme mu ho nedali,“ řekl pohoršeně Jesse. „Už nejednou si mi řekla, že mám zakázáno, někomu dávat tvoje číslo,“ odfrkl si uraženě Jesse. Alice poznala, že si dělá jen legraci a usmála se.

Damian to celé poslouchal bedlivě. Bude muset zjistit, kdo to byl. Kdo se vyptával po Alice.

Povzdechla si Alice. „Ok, lidi, moc vám děkuju a ještě se vám omlouvám. Jesse, víš, že tě miluju a tebe taky Chris.“

„Měj se Alice a zavolej, kdyby něco a když to dáme vědět, kdyby se zase objevil ten týpek,“ řekli jí společně.

Rozloučili se a telefon vypnula. Podívala se na Damiana a ustoupila od něj o krok.

„Promiň, ani nevím, že mám s sebou mobil,“ šeptla mu kajícně Alice.

Damian se usmál. „Nevadí, jen ho musím dát Gregorymu, jestli tam nemáš štěnice.“

„Dobře,“ odpověděla mu Alice a podala mu ho. Vzal ho a strčil do kapes.

Pohladil ji po tváři, ale Alice stačilo couvnout. Zabolelo ho to. I když věděl, že to nastane, doufal, že by ten sen a to probuzení pokračovalo. Ustoupil. Otevřel pusu, že něco řekne, ale nevyšlo z ní nic.

Alice si toho všimla a nadechla se. „Děkuju. Zase.“

„Mně to vůbec nevadilo,“ odmlčel se a chtěl ještě říct, že byl rád, ale raději to nevypustil z pusy. Byla by to chyba.

„Víš, Damiane? Seš moc hodnej a laskavej, ale tohle,“ ukázala prstem na ně oba. „Nejde to. Nevyšlo by to. Prosím, buďme přátelé,“ poprosila ho Alice a přitom se musela kousnout do rtu. Měla ho ráda, věděla to, ale opravdu by to nevyšlo.

Damiana bodlo v hrudi. Přátelé. To je jako dát žíznivému na poušti chleba. „Ale dobří přátelé,“ oponoval jí.

Alice se na něj usmála a přikývla. Zakručelo jí v žaludku a Damian se rozesmál. Alice se začervenala a odešla se do koupelny připravit a Damian se prozatím posadil na pelest. Přikročila k němu váhavě Mary. Hlavu položila na jeho stehno a zakňučela. Nejspíš tušila, co se tu odehrálo. Ona byla chytré děvče. Damian ji hladil pomalými pohybu dolu a zase nahoru.

Píchala ho u srdce na pomyšlení slov ‚Buďme přátelé,‘ bylo to ještě horší, mnohem horší, než v těch nejlepších filmových slaďacích. Musel se uchytnout nad tím. Jo. On, skvělý bojovník a upír, nejarogantnější stvoření na světě, se bojí jedné malé lidské holky. Už teď odkopla. Ty slova ho budou strašit. Bude se muset víc snažit. Musí si získat její důvěru. Její lásku. Bez ní ví, že zůstane jen obyčejná skořápka. Tak to bylo a bude vždy u jeho rodu, když přijde o svou milovanou. Někdy to bylo i horší, jako třeba Thora. Ne. On se nikdy nevzdá. Nikdy.

Zatímco, co byl Damian v ložnici a čekal na Alice, se ona rozhodovala. Bojovala s vnitřní bolestí. Bolestí, u které si byla jistá, že kdyby mu pověděla celou svou minulost, zahodí ji jak kus hadru. Nechtěla už trpět, ale tohle byla pro ni taky bolest. Nevěděla, zda-li ho už miluje, ale měla ho už moc ráda. Krátce se vysprchovala vlažnou vodou, umyla si vlasy broskvovým šamponem. Usušila se, vyčistila zuby a oblíkla si džíny a tričko.

‚Nádech a výdech. Nádech a výdech,‘ to si pořád opakovala dokola. Otevřela dveře a všimla si, že když byla v koupelně, Damian se stačil převlíknout a momentálně čekal na uklízené posteli a ještě se na ni i krásně usmál. Srdce se jí rozeběhlo takovou rychlostí, že si nebyla jistá, jestli nemá i dvě nebo tři. Damian se ještě víc se usmál, protože to moc dobře slyšel. Toho moc potěšilo. Vstal a přešel ke dveřím, Mary cupitala za ním. Alice, ale sledovala jeho zadek v kalhotách. Měl ji tak akorát. Ani velkou, ani malou. Kousla se do rtu a následovala ho směrem do kuchyně. Tam ji posadil za pult, jakoby se nechumelilo.

Přešel k lednici, vyndal mléko a vejce. Ze skříňky mouku. Alice se zamračila. ‚Copak mi chce dělat palačinky?‘ A skutečně ano. Připravoval ji palačinky. „Ehm, já si udělám klidně snídani sama,“ oznámila mu a snažila se, aby to neznělo moc vzrušeně, než už byla.

„Moc rád ti připravím snídaní a mimoto nedělám ji jen pro tebe. Prcci, chtějí taky,“ sdělil jí úplně normálním hlasem. Sotva domluvil a v kuchyni se objevili už zmiňovaní. Thesesa, Paige a Tom. Děti pozdravily, ale co je okamžitě zajímalo, byla Mary.

„Můžem ji pak vzít ven na zahradu?“ ptal se rozjařeně Tom. Alice mu přikývla. Děti radostí vypískly až si i Damian musel překrýt uši.

„Prcci, já snad ještě u vás ohluchnu,“ řekl jim se smíchem Damian.

„Ne, první. Nejdřív se já zcvoknu,“ naštvaně odfrkla Zira, ale v koutcích měla začínající úsměv.

„To snad ne!“ řekl zděšeně Nathaniel. A objevil se hned za Zirou.

Děti utekly do jídelny hned vedle kuchyně, kde na ně bylo vidět. Během deseti minut se v kuchyni a v jídelně objevili všichni bydlící v zámku, včetně Thora. Damian se na něj zamračil, ale zatím si nechtěl zkazit náladu. Thor se zadíval na Alice a sám od sebe sklopil hlavu. Bylo mu trapně. Vzal si nějakou flašku a odkráčel pryč.

Všichni do jednoho napjatě poslouchali, co se si řeknou mezi sebou Alice a Damian. Ale oba zarytě mlčeli a pokukovali po sobě. Když se Alice zadívala do jídelny. Ostatní dělali jakoby nic. Dokonce Gregory začal i pískat. Alice zavrtěla hlavou a červeň jí stoupla do tváří.

Konečně dodělal jídlo, jak pro Alice, tak i pro děti. Nandal na talíře a pobídl Alice do jídelny. Sedla si vedle Eve a Damiana. Naproti ní seděly děti a křenily se na ni. Alice na ně vyplázla jazyk a všichni se rozesmáli.

Alice se zadívala na ostatní, ale jedli, jen Gregory ji upřeně sledoval a asi čekal na něco. Alice to nedávala smysl, jakoby čekal na zázrak. Našpulil pusu, jak malý kluk. Změnil celkově vzhled na z upřeného pohledu na zoufalý, až prosící. Alice se hodně musela přemáhat, aby se nezadusila palačinkami, které byly výborné.

Tak se teda rozhodla, „Gregory, děje se něco?“

Teď ten pohled na něho byl výsměšný. Pohladil se po břichu, sepnul ruce k sobě a „Prosím, Alice! Prosím, udělej dneska nějakou dobrotu,“ prosil ji. Alice se zakuckala a začala se dusit. Sáhla po sklenici džusu a napila se.

„Proto, si nejdřív na mě hodil ksicht ‚zabiju tě‘ a až pak štěněte?“ rozdýchávala Alice. Děti se na ni taky obrátily a prosily. „Fajn, moc ráda něco upeču,“ řekla a, „ale jen kvůli dětem,“ dodala a ukázala na děti. Gregory hned přikývnul a spolu s dětmi jí děkovali.

„Pako, vždy zůstane pakem,“ dodala Gail, protože si prostě musela rýpnout do Gregoryho. Dante se na ni pohoršeně podíval a Gail vycítila jeho, že se na ní divá a zvedla obočí. Dante raději couvnul a tentokrát se zasmál Lucas. Jeho zpražila Zira. A Damian se snažil nesmát, seč mu síly stačily, ale uchechtnutí mu tak jako tak vyjelo ze rtů. A nakonec se zasmáli všichni.

„Hele, lidi. Tak mě napadlo, co kdybychom si zahráli hokej?“ zeptal se dychtivě Nathaniel…

8. kapitola ☼ 10. kapitola

Takže, kdopak se to asi vyptával??? A co hokej??? Jak tohle jenom dopadne??? Jste zvědaví??? Nechte se překvapit, na příště a zanechte smajlíka, juuu... ;-)

A Vám, kteří opravujete povídky i ty mé, zase moooc D Ě K U J U... ;-)

Autor: Petronka91 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jeden polibek - 9. kapitola: