OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Krutá realita 40. kapitola

12.03.2011 (19:00) • EleanorBrandst • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1004×

40. kapitola

Vyděšeně jsem seděla na posteli a v hlavě si neustále přehrávala, co se stalo. On celou dobu viděl, když jsem na něho myslela! Pokaždé když jsem nad tím přemýšlela, tak jsem byla rudá až za ušima. Uvažovala jsem o tom, že jsem jen u vytváření vidiny usnula, ale něco mi říkalo, že to tak není. Cítila jsem pravdu. V ten moment byl opravdu se mnou.

Jedna moje část jásala. Byl zdravý, živý a pořád mě hledal. Ta druhá část se ve mně vzpírala. Pokaždé mé představy budou konfrontovány s ním. Jak se mu mám pak podívat do očí, když s ním prožívám ve svých představách sexuální hrátky bez jeho svolení? Trochu hloupě mě napadlo, že bych se ho mohla zeptat na to, jestli mu to nevadí a vysvětlit mu proč to tak dělám, jenže to jsem mu rovnou mohla vykecat všechno, co jsem věděla, a Mithras mě upozornil na to, že za žádnou cenu nikdo nesmí vědět, kde jsem. Jsem svým způsobem tajná zbraň pro lidstvo.

Nechápala jsem, čím jsem tak výjimečná od ostatních dračích bytostí. Zvedla jsem se a šla si dát další sprchu na zchlazení. Sice jsem se po výcviku sprchovala, jenže jsem byla ještě celá žhavá z představ, které jsem ve své hlavě tvořila. Při sprše jsem pořád přemýšlela nad celou událostí. Takže vidí, co já si představuji při těchto společných chvílích. Jen rychle jsem pro jistotu bez prožívání projela poslední představu a zasekla se na polibku s Nathanielem, který se mnou dělal divy. Nikdy jsem se takhle žhavě s nikým nelíbala, až mi zase ujela představa a já si prostě vzdychla.

Objevila jsem se znova v Nathanielově náruči na pohovce a líbala ho. Stejně nenasytně jako předtím a on se zase ode mě na chvíli odlepil a v ten moment mě napadlo, co mám udělat. Položila jsem mu prst na pusu, abych ho zastavila, než promluví a naklonila jsem se k jeho uchu, abych mu téměř  roštácky pošeptala:

„Kdo si počká, ten se dočká!“ S těmi slovy jsem se zasmála a vrátila se zpět do reality. Celá rudá jsem otevřela oči pod studenou sprchou a přiblbě jsem se usmála svému počínání. Jeho výraz byl kouzelný a téměř omámený. Bylo příjemné na něm vidět, že na něj působím stejně jako on na mě. Mé sebevědomí rostlo. Nemusela bych být jediná rudá jako rak při našem dalším opravdickém setkání.

Nejvíce mě překvapilo, jak velká vlna pro se zvedla, když jsem se rozhodla ho provokovat. Byl to úžasný pocit a mínila jsem si ho ještě několikrát prožít. Stává se ze mě docela potvora. Ale co si budeme podívat, co se škádlívá, to se rádo mívá.

Zalehla jsem po sprše do postele a usnula jsem.

V dalších několika dnech se kolem mě téměř stereotypně všechno opakovalo. Ranní trénink s Davidem, odpolední učení kouzlení s Mokaito a na závěr předávání myšlenek s Mithrasem. Pokud jsme náhodou skončili s Mithrasem dříve, tak jsem stihla večeři s Camielem.

Jeden večer utnul Mithras naschvál předávání myšlenek dřív a poslal mě na večeři s Camielem. Vůbec jsem nechápala, proč. Naprosto s přehledem mé tělo zvládalo deficit spánku a já byla schopna na plné obrátky fungovat dvacet hodin denně. I když jsem věděla, že při první příležitosti se pořádně vyspat neodolám a upadnu do říše snů.

Dorazila jsem na večeři a s pozdravem jsem se usadila. Camiel nervózně šoupal s příbory, a když mě spatřil, tak přestal a křečovitě se usmál. Nad jeho úsměvem jsem se trochu pozastavila a vyvstala mi v hlavě myšlenka typu: „Co se zatraceně děje?“

Připomínalo mi to situaci, kdy mě jeden ze spolužáků na střední chtěl pozvat na rande. Byl stejně nervózní jako Camiel. Nějaký sluha nám donesl jídlo a já se začala cpát. Když jsem nemohla hodně spát tak jsem aspoň pořádně jedla. David mě přezdíval v posledních týdnech popelnicí, protože jsem opravdu vždy spořádala všechno, co přede mě bylo předloženo, a nejednou si přidávala. Zpočátku jsem se bála, aby se takový příjem potravy na mém těle moc neprojevil, ale časem se ukázalo jen, že tréninky s Davidem mají svůj účinek na mé postavě.

Když jsem se postavila před zrcadlo, tak jsem pod tričkem na břiše spatřila pevné hubené tělo, které kypělo sílou. Jediné co mě znepokojovalo, byla má ramena. Z bojů s Davidem mi pěkně narostla a já se modlila, aby růst přestala. Jinak mi časem místo popelnice bude říkat Rambo.

Naládovala jsem do sebe večeři a nakonec se nacpaná povalila na židli. Camiel si mě s úsměvem prohlížel a já stále čekala, co z něj vypadne.

„Jsem rád, že tě dnes Mithras propustil dřív. Konečně máme čas si promluvit mezi čtyřma očima,“ povídal s upřeným pohledem na mě. Sluha donesl dva poháry vína a Camiel mi nalil. Zvedl se s pohárem od stolu a přešel ke krbu. Neváhala jsem a následovala ho.

„Anno, je čas si promluvit o tvé budoucnosti. Už za několik dnů se blíží náš odchod do bitvy a já bych chtěl mít ve všem jasno. Rád bych věděl, zda tvé city vůči Crafordovi budeš opětovat nebo zda jsi vůči němu chladná, a jestli se tudíž můžu ucházet o tvou ruku já,“ vyřkl naprosto vážně. Zrudla jsem jako rak a pečlivě volila svá slova.

„Mé city vůči Nathanielovi jsou opětované a byla bych ráda, kdybys tento fakt přijal a o nic se nepokoušel. Bylo by fajn, kdyby náš vztah byl takový, jako je nyní. Ráda si dojdu k tobě o radu, pro pomoc a budu se k tobě chovat s úctou, ale více ode mě nečekej. Mé srdce patří jen jemu,“ svěřila jsem se mu. Camiel chápavě kýval hlavou a já čekala, co dalšího z něj vypadne. Mezitím jsem pozorovala plameny v ohni. Najednou jsem ucítila Camielovu ruku u tváře a prsty mi lehce nadzvedl tvář. Koukala jsem mu nechápavě do očí a čekala, co bude dál. Neměla jsem tušení, co má v úmyslu a z blízka mě neustále jeho krásou omamoval.

„Byla by škoda, kdybys nevyzkoušela minimálně políbit ještě někoho, než mu odevzdáš své srdce,“ zachraptěl a pak přitiskl lehce a zároveň naléhavě své rty na mé. Nejprve jsem byla trochu v šoku a vůbec mi nedocházelo, co se děje. Když jsem cítila, jak na mě naléhá, tak jsem povolila a vpustila ho do svých úst. Camiel mi jemně přejížděl rukama po těle a se vší opatrností pokračoval dál. Mé tělo mu instinktivně odpovídalo a já nevěděla, zda je to dobře.

Jedna moje část se bránila a říkala, že se mám od něj odtrhnout a ta druhá uvažovala nad tím, že Nathaniel určitě taky není svatoušek a já budu jen jedna z mála na jeho seznamu.

Camiel plenil má ústa a pořád mě pokoušel. Byl opatrný a nabízel zkušenost, která mi dosud chyběla. Přitáhl si mě v jednu chvíli blíž a já tušila, že někdy teď je ten moment, kdy bych se měla odtrhnout.

Mithras:

Válel jsem se na dekách v jeskyni a čekal na výsledek Camielova snažení. Když jsem sdělil své přání Camielovi, tak se tvářil trochu vyděšeně.

„Craford mě zabije při prvním setkání, jakmile se to dozví,“ odporoval mi. Nebyl nadšen z toho, co jsem po něm chtěl. Ale já chtěl budoucího krále, který bude mít dobrý genetický základ. Camiel se mi nakonec podrobil a souhlasil s tím, že se dnes večer pokusí Annu dostat do postele. Sice mě trochu děsily následky jejich spojení, ale pořád jsem si říkal, že je nenutím, aby se vzali.

Šlo mi jen o potomka, pokud nějakým zázrakem Anna povolí, tak ji pak nebudu nutit, aby byla s Camielem. Nechám ji dítě vychovat a pak si klidně bude moci jít za Crafordem. Má věčnost před sebou, a pokud bude chtít mít potomky i s Crafordem, tak jí v tom bránit nebudu. Ale tuhle malou službičku by mi mohla poskytnout.

Camiel je sice dobrý král, ale sám na něm někdy vidím, jak už je unavený a nejradši by bouchnul do bot. Jenže ví, že tu má povinnosti a země ho potřebuje.

Převalil jsem se na druhý bok a uvažoval nad tím, kdy mi Mokaito konečně k sobě umožní přístup. Chtěl jsem potomka, jak v podobě dračí bytosti, tak v podobě draka. Už jsem ji naháněl několik měsíců, ale ona mě stále úspěšně odmítala. Dokonce si vůči mně vybudovala i pocit nenávisti, který využívala vždy, když mě spatřila.

Než Anna přiletěla s Cristal sem, tak jsem měl Mokaito aspoň trochu na dosah, ale všechno se pokazilo v den, kdy jsem ji v bolestech poslal k zemi. Od té doby se mnou nepromluvila a já mám takové neblahé tušení, že mi začala chodit za Chalcedonem. Asi si s ním budu muset promluvit o tom, že Mokaito bude moje. Má touha po nadaném synovi byla nekonečná. Sice mi Cristal byla občas dobrou dcerou, ale nebyla samcem.

Její matka byla překrásná dračice, ale opustila mě, když jsem se snažil Cristal nakázat, aby si vzala toho jednoho dračího nýmanda. Nejenže nebyl schopný Cristal dostatečně okouzlit, ale dokonce kvůli němu utekla do lidského světa. Málem jsem ho roztrhl vejpůl.

Zase jsem se otočil na další bok a snažil se ignorovat bolest, kterou mi způsobovala Cristal. Nějakým způsobem zjistila, co máme s Camielem v plánu a snažila se na situaci upozornit Annu. Jenže já ji poctivě blokoval. Anna se nesměla dozvědět Camielovi úmysly.

Bude to její rozhodnutí, když se s ním vyspí a nic mi pak nebude moci vyčítat. Jaké následky její čin ponese, se dozví až po bitvě.

39. kapitola 41. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Krutá realita 40. kapitola: