OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Krutá realita 41. kapitola

17.03.2011 (12:00) • EleanorBrandst • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 868×

41. kapitola

Camiel plenil má ústa a pořád mě pokoušel. Byl opatrný a nabízel zkušenost, která mi dosud chyběla. Přitáhl si mě v jednu chvíli blíž a já tušila, že někdy teď je ten moment, kdy bych se měla odtrhnout.

Ačkoli jsem byla na Camiela natisklá a užívala jsem si jeho přítomnost, tak v mé hlavě vznikalo čím dál více otázek, které mi celý zážitek kazily. Jednoduše mi pořád vrtalo v hlavě proč já? Proč teď? Ježiš, potřebovala bych všechno tohle zastavit, abych si všechno v hlavě srovnala!

Všechno kolem mě se najednou točilo a já nevěděla, co se se mnou děje. V jednu chvíli jsem líbala Camiela a v druhé s ním ležela na zemi. Bral to trochu hopem. Vypadalo to, jako kdyby na mě spadl, protože ztratil rovnováhu. Trochu vyděšeně jsem se na něj podívala, a konečně mi došlo, že není něco v pořádku. Camiel na mě bezvládně ležel a já byla zavalená jeho tělem.

V hlavě mi to šrotovalo a první myšlenky mi utekly k filmům, kde na hlavní hrdinku spočine mrtvé tělo milence po srdeční zástavě, ale Camiel by měl být nesmrtelný. Snažila jsem se nepanikařit a nejprve hlesla:

„Camieli?“ Neozýval se. Vysoukala jsem ruku zpod něho a přiložila mu ji na krk. Zjistila jsem, že žije. Dokonce i mělce dýchal.

Namáhavě jsem se začala soukat zpod jeho těla a nakonec ho otočila na záda. Vykuleně na mě koukal a vypadal, že je celý paralyzovaný. Slyšel mě, ale nemohl se hýbat. Nevěděla jsem, co s ním mám dělat, proto jsem šla zavolat pomoc.

Trochu mě celá situace štvala. Konečně o mě projeví hezkej chlap zájem a dopadne to tak, že je paralyzovaný a slintá jako pes. Doufám, že aspoň s Natem to dopadne lépe. Ale jestli tohle není náhoda a zjistím, že mě Nate očaroval, aby se mě žádný muž nemohl dotknout, tak mu teprve zavařím. Šla jsem po chodbě a nikdo nikde nebyl. Zatočila jsem za roh a tam uviděla Davida, jak se vloupává do kuchyně. Asi mu nestačila večeře. A že já jsem prý popelnice.

„Ehm, ehm,“ ozvala jsem se. Otočil se na mě a napřímil se. Snažil se chovat jako by nic, ale co si budeme povídat. Oba jsme věděli, že jsem ho načapala. Jenže teď jsem neměla čas na kárání a vyklopila mu, co se děje.

„Mohl bys mi, prosím, pomoct?“ poprosila jsem ho.

„S čím?“ zeptal se zvědavě.

„S Camielem. Leží paralyzovaný v jídelně a já nevím proč.“ David vyvalil oči a rychle se rozběhl k jídelně. Když doběhl a uviděl, jak tam Camiel leží, tak se rozesmál na celé kolo. Pozorovala jsem ho a čekala, než utichne. Z jeho chování jsem usoudila, že to s Camielem vážné nebude. Když se přestal konečně smát, otočil se na mě a prohlížel si mě.

„Nechtěla bys mi říct, co ti provedl, že jsi ho paralyzovala?“ ptal se mě. S otevřenou pusou jsem vyjeveně rozdýchávala jeho slova a pak vykoktala:

„Já?“

„Jo, ty,“ odpověděl. „Typické kouzlení tu necítím, ani dračí, ale zaznamenal jsem stejné vibrace, jako když se léčíš,“ vysvětlil.

„Aha,“ vzdychla jsem nechápavě. „Jak ho ale uvolním,“ zjišťovala jsem.

„Já nevím. Prostě něco zkus. Přesně jsi mi nepopsala, jak funguje to tvé léčení, takže na to budeš muset přijít sama. Můžu ti pomoci, když se mi svěříš do detailu.“

„Já to nejprve zkusím sama,“ vrátila jsem mu. Chvíli jsem zkoušela myslet na všechno možné a přála si prostě Camiela odparalyzovat, ale nic. Zakroutila jsem hlavou a rozhodla se radši o tomhle poradit s Cristal. Stejně věděla všechno, protože mi neustále slídila v hlavě.

„Mohl bys mi, prosím, pomoci přemístit Camiela ke Cristal?“ poprosila jsem ho. David nic neřekl a Camiel se zvedl do vzduchu. Vydala jsem se na cestu a snažila se v hlavě dovolat Cristal. Vůbec neodpovídala na moje volání. Kde zatraceně vězí?

Nakonec jsem si všimla náramku na mé ruce a rozhodla se vyzkoušet, zda spojení pomocí náramku může být podobné jako spojení s Cristal.

„Chalcedone,“ zvolala jsem v mé hlavě.

„Copak, Anno, potřebuješ?“ ozvalo se ihned. Měla jsem radost, že aspoň jeden z nich snad bude momentálně použitelný.

„Nevíš, prosím tě, co je s Cristal? Vůbec mi neodpovídá,“ zjišťovala jsem.

„Nevím, ale zjistím to,“ řekl a pak se odmlčel. S Camielem jsme mezitím došli do jeskyní k drakům a mířili si to ke Cristal. Najednou se z jeskyně naproti nám vynořil naštvaný Chalcedon, a když nás viděl, tak vytřeštil oči:

„Co jsi mu provedla?“ ptal se.

„Nechtěně jsem ho paralyzovala a teď nevím, jak ho odparalyzovat,“ vysvětlila jsem mu. Chalcedon stál jako přimražený a pak dostal záchvat smíchu jako David před tím. Aby toho nebylo málo, tak David se k němu pro jistotu přidal. Jejich výbuch smíchu jsem ignorovala a mířila si to ke Cristal. Jenže Mithras vyšel ze své jeskyně a vyděšeně se zakoukal na letícího Camiela vedle mě. Pak vyšla z jeskyně Cristal, a když viděla, jak se ti dva smějí, také pochopila, že to vážné s Camielem nebude a začala se smát. Já si jen povzdychla a zakroutila hlavou.

„Mně to vtipné nepřipadá, když nevím, jak ho odparalyzovat,“ žbleptla jsem a tím jsem je rozesmála ještě víc. Vůbec jsem nechápala, co jim připadá tak vtipné, ale radši jsem to ignorovala. Mithras stál před svou jeskyní jako opařený a já uvažovala nad tím, zda mě za tohle stihne trest.

Mithras přebral od Davida Camiela a vzal ho k sobě do jeskyně.

„Anno, zítra ráno se ho pokusíš odparalyzovat. Teď si běž lehnout.“ Nemínila jsem mu odporovat, proto jsem se otočila a vyrazila do pokoje.

„Tak tohle mi ještě vysvětlíš,“ poslala jsem myšlenku Cristal.

V pokoji jsem sebou švihla na postel a přemýšlela nad celou situací. Někdo mi něco tají a já nevím, co. Celý den se na mě teď sesypal a já nevím ani jak ale už se asi z postele nezvednu. Jdu spát.

…

Už několik dní se snažím Camiela dostat do normálního stavu, ale nic. Zoufale jsem přemýšlela, jak na to a v hlavě mi pomalu docházely nápady. Sedla jsem si ke Camielovi na postel a vzpomínala. Síla, která mě chránila, svým způsobem byla úžasná, ale zároveň děsivá. Nikdy jsem nevěděla, kdy se spustí.

Přemýšlela jsem nad tím vším a uvědomila si, že jediný s kým jsem se o této schopnosti neporadila, je muž, díky kterému mě tato síla chrání. Začala jsem se soustředit a volala ho. Nechtěla jsem, aby naše setkání zase probíhalo jako naposled. Přece jsem na něj nemohla skočit a líbat ho pokaždé, když jsem se potřebovala uzdravit nebo od něj získat radu.  Bohužel mi neodpovídal a mě nakonec nic jiného nezbylo. Kvůli tomu, co jsem měla v plánu s Camielem jsem se trochu styděla, ale uklidňovala jsem se tím, že na nic nakonec nedošlo a já si nemusím nic vyčítat.

Zabruslila jsem ke vzpomínkám z minulosti a přehrávala si chvíli, kdy jsem mu povolila, aby do mě vstoupil, aby zjistil, zda jsem v pořádku. Soustředila jsem se na jeho oči a čekala, kdy se vše změní. Nakonec jsem rezignovala a vytáhla vzpomínku na jeho polibky z poslední představy. Ani nevím jak, ale najednou jsem byla tam, kde jsem chtěla být. V jeho náruči.

Už zase jsem byla na jeho klíně a provokativně ho líbala.

„Nevybrala sis zrovna nejvhodnější chvíli,“ pošeptal mi. Nechápavě jsem se na něj koukala.

„Akorát stojím v místnosti plné lidí po boku prezidenta a byl bych nerad, kdybych u toho třeba zrovna začal líbat lejstra, co držím v ruce,“ potichu mi vysvětlil. Jeho poznámce jsem se zachichotala a rozverně se zeptala:

„Kdy si tě můžu znova přivolat?“ zjišťovala jsem.

„Za tři hodiny. To bych měl být už doma.“ Kývla jsem, že mu rozumím a nechala, aby se vrátil do jeho reality. Má realita byla pořád stejná. Nic se nezměnilo. Camiel stále ležel na lůžku a nehýbal se. Ačkoli jedna moje část na něj za pokus mě zbouchnout byla naštvaná, i přesto mi ho bylo líto.  Jak řekla Cristal: „On je jen loutkou Mithrase. Na něho se nezlob. Zlob se na Mithrase.“

Musela jsem nějak do doby, než se budu moci znova ozvat Nathanielovi, zabít čas a jak jsem zjišťovala, bylo na čase si vyzkoušet brnění, ve kterém budu bojovat. Mé vzdělávání se blížilo ke konci, a tudíž už jsem si pomalu připravovala věci na odchod. Vše se hrozně urychlilo a velmi mě trápila jedna věc. Pokud se mi nepovede uzdravit Camiela, tak půjdu do bitvy jako velitel. A to jsem nechtěla.

40. kapitola 42. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Krutá realita 41. kapitola: