OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 21. kapitola

09.12.2011 (10:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 827×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

21. kapitola - „Tohle není Chester! Není to on!“

Chester

Zvednu hlavu, kterou jsem měl doteď položenou na Diině břiše a zamžourám ke dveřím, ve kterých se objevila hlava se zářivě rudými krátkými vlasy a provokativníma zelenýma očima.

„Můžu dál?“ Zajímá se a prohlíží si krvavé stopy na dlažbě, které zbyly po mém pití. „Co to děláš?“ reaguje na fakt, že klečím u postele a tak nějak zbaběle hladím Dianu, kterou jsem uložil do peřin.

„Čekám, až se probere…“ Zadívám se do bledého obličeje mé maličké. „Omdlela,“ odkašlu si. „Přinesla bys prosím tě trochu krve?“ požádám ji a Mia udiveně přikývne.

„Nechceš taky? Vypadáš příšerně,“ protočí oči, když hodnotí můj vzhled.

„Ne, díky.“ Rozhodl jsem se jasně. Už žádnou krev. Už nikdy nikomu nehodlám ubližovat a je mi jedno, jaké to na mě bude mít následky.

***

Když Diana otevře zmatené zakalené oči, okamžitě se pokusí bránit svými feromony, ale to já očekávám. Přelstím ji svou vůní a dívám se, jak se bezmocně chvěje.

„Napij se,“ hlesnu tiše.

„Už ne… Prosím,“ dostane ze sebe z mělkým nádechem a těká po bílé místnosti, kde září jenom mé krvavé trofeje. „Pomoc…“ zasípe, jako by prosila o zázrak.

„Uklidni se. Nic se neděje.“ Neklidně si hraju s jejími prokřehlými prsty. „Di… Já…“ vzdychnu. Nevím, jak bych měl začít, natož jak bych mohl pokračovat! Celá tato situace je naprosto šílená a já mám pocit, že ať se snažím o cokoliv… o jakoukoliv změnu, vždycky mě to špatné dostihne a já do toho zabředávám jen víc a víc.

„Mio?“ houkne zoufale, když se nad ní moje sestra nakloní.

„Jsem to já…“

„Tohle není Chester! Není to on!“

„Ale to víš, že je.“ Usměje se mateřsky Mia a shrne jí vlasy z čela.

„Ne. Obelstil tě stejně jako mně…“ Z Diiných očí se vyvalí potoky slz, až zatnu zuby. Tiše pláče a bojí se každého mého doteku.

„Je to Chester. Nemusíš se bát.“

„Není…“ vede si maličká svou.

„Přece ho poznáš…“ pohladí ji Mia po tvářích.

„Poznám. Podle feromonů a jeho lásky ve svých žilách… Ale když ze mě pil, tak já jsem cítila jenom bolest!“ zalapá po dechu a já v duchu svárlivě zakleju.

Tušil jsem, že v tom bude ten háček. Jsem natolik rozhozený, že se nemohu soustředit na pocity lásky, protože cítím jen neskutečný šok a zoufalství. Právě teď v sobě žádnou lásku nemám!

Mia po mně hodí tázavým pohledem.

„Můžu to zkusit znovu…“ Uhnu pohledem. Nechci, aby se mě vyptávala, co se děje! Zadívám se na Diino zápěstí, ale k ničemu se nemám. Nemohu. Nechci z ní pít, protože mám obavu, že by ji to mohlo bolet stejně jako před chvílí…

Nyní jsem absolutně mimo, protože to doznání, že jsem … vrah vlastního dítěte mě vzalo více, než bych si byl kdy schopný připustit. Ovlivnilo to všechny mé pocity.

Odvrátím se. „Nemůžu z ní teďka pít.“

Spolu se mnou se postaví a zatáhne mě do rohu, jako by mi chtěla vynadat. „Co blbneš, Chazzy? Musíš jí to nějak dokázat. Ona je úplně mimo, copak to nevidíš?“ šeptá tiše, aby nás Di neslyšela.

„Ty tomu nerozumíš,“ zavrčím příkře. „Ona má pravdu! Nejspíš teď žádnou lásku neucítí,“ řeknu zlostně a vyškubnu se z jejího sevření. „Pohlídej jí, prosím tě… Za chvíli jsem zpět,“ požádám ji a strašně rád vypadnu z dusné atmosféry naší ložnice. Potřebuju se zas volně nadechnout a … dát si skleničku. Začínají se mi opovážlivě klepat ruce a není to jen nedávným stresem.

***

Sedím ve svém koženém křesle v knihovně a připomínám si všechny své dosavadní chyby a prohry, kterých jsem se dopustil. V ruce mám skleničku zkvašené krve, kterou se snažím přebýt tu neschopnost jít dál. Je to možná zbabělý útěk od reality, ale takhle temná náruč ticha mi pomáhá uspořádat si myšlenky. Je to jediný svět, jediné útočiště, kde se cítím líp.

Dochází mi, že právě tohle mi v novém sídle chybělo. Možnost zavřít se a zapomenout na všechno a všechny. Nevnímat bolest, zrádné emoce, ani minulost. Prostě jen volně dýchat a myslet si, že je všechno v naprostém pořádku.

Chtěl bych zapomenout na všechno. Tak rád bych zapomněl a vymazal svou i Diinu paměť. Jenže jediný prostředek, jak alespoň na pár chvil utéct z reality, je právě láhev, která stojí na stole. A to je bohužel jen krátkodobá záležitost.

Povzdychnu si a kopnu do sebe další obsah skleničky, když do dveří rázně vrazí Mia. Ruce má v bok a tvář má zakaboněnou a starostlivou.

„No kde seš?! Hledám tě snad všude! Diana krvácí a snaží se nám zase utéct. Měl bys tam jít!“

***

Když s Dickem a Miou vrazím do naší ložnice, Diana vyvalí oči a schoulí se v posteli, jako bychom ji snad chtěli přepadnout.

„Dianko, tohle je Chester…“ hlesne Desire a obejme Dicka kolem krku, protože se k ní ihned přihnal.

„Sakra, na jaký jméno pro kluka jsi uvalil klatbu?“ zalapá moje maličká po dechu a stírá si z tváře protivné slzy.

Nejdříve otázce nerozumím, ale pak mi to dojde. Další zkouška, zda jsem to skutečně já. „Na své jméno,“ odpovím a čekám, co z toho pro mne bude plynout, zatímco se nad ní nahnu.

Di vymrští své drobné tělo a vysíleně mě chytí kolem krku, přitiskne se ke mně. „Omlouvám se. Prosím, buď se mnou. Já tě potřebuju,“ zašeptá a políbí mě na tvář. „Tohle všechno je tak zatraceně těžký, ale já vím, že to spolu zvládneme. Jenom mě neopouštěj.“

„Nikam neodcházím. Budu tu tak dlouho, jak jenom budeš chtít,“ vydechnu a pevně ji obejmu. Jemně jí drápy přejíždím po zádech a přivírám oči, protože … tohle mi chybělo. Její důvěra, její láska… Ona!

„Takže můžeme jít?“ zeptá se Mia a důvěrně nás sleduje.

Tiše přikývnu a pohledem je doprovodím až ke dveřím.

Když se ocitneme sami, lehce od sebe Di odtáhnu a zadívám se jí do očí. „Musím se z tebe napít… Krvácíš.“ Pohladím ji po vlasech a shrnu je stranou, abych se dostal ke křivce jejího hrdla. „Budu opatrný, věříš mi?“ slibuju, přestože si nejsem jistý, jak bude reagovat.

„Bude mě to bolet. Ublížíš mi,“ fňukne a zavrtí hlavou.

Jemně ji položím na postel a přilehnu si k ní. „Nebude tě to bolet.“

„Lásko, prosím!“ zazoufá si a pevně stiskne víčka k sobě, zatímco se kroutí obavou.

„Věř mi, Di.“

„Věřím ti…“ hlesne nejistě a křečovitě se napne v očekávání bolesti.

Když se do ní váhavě a něžně zakousnu, zhluboka se nadechne a uvolní pod taktovkou mého jedu.

„Děkuju…“ vydechne zbožně a nakloní hlavu víc, aby se mi dobře pilo.

Soustředím se na své pocity více, než jindy a snažím se potlačit všechno, co se za posledních pár hodin odehrálo, co mě dostalo na kolena. Podle jejích reakcí se mi to daří a já díky ní dostávám do těla novou energii, sílu a ředím tak odporného démona, který mi poslední dobou koluje v žilách místo krve. Když se mi však lehce zatne drápy do hrudníku, v nečekaném přílivu bolesti usyknu a odtáhnu se od ní.

Tvář jí protne zmatení a ona se poslepu snaží přijít na to, co se stalo. Lehce se dotýká mých bolavých ran a poté se ke mně bez řečí přitiskne rty a léčí mě.

„Omlouvám se. Nevěděla jsem…“ šeptá mezi hojivými polibky, při kterých přivírám víčka.

Užívám si její doteky, jako by měly být poslední a dochází mi, že nemá cenu trápit se minulostí, protože právě přítomnost nás ohrožuje nejvíc. Díky ní v sobě tu bolest dovedu potlačit, i když nikdy nezapomenu. Díky ní najdu nový smysl žití a budu pokračovat dál, abych uchránil svou rodinu.

Vnímám její hebké vroucí rty na své hrudi a cítím, jak moc jsem vyhladovělý. Nejraději bych ji povalil do peřin a … Je mi však jasné, že to je to poslední, co bych mohl. Jsem tak zabraný do svých imaginárních představ, ve kterých Di figuruje a vášnivě se mi oddává, že sebou cuknu, když doputuje až k mým ústům a začne je opatrně nejistě laskat. Oplácím jí drobné polibky, ale do ničeho dalšího se nepouštím.

„Tys pil…“ zašeptá mi do rtů, ale kupodivu to nezní nijak vyčítavě.

„Hm…“ zabručím.

„Zase,“ vydechne, aniž by se se mnou přestávala mazlit.

„Promiň… Potřeboval jsem to,“ řeknu neochotně.

Di mé doznání přejde a dál se mi věnuje se vší něžností. Potřebujeme lásku, oba. Musíme mít tenhle ubohý cit, pro nás tak cenný. Pro ostatní upíry nepochopitelný. Prsty mě hladí ve vlasech, zatímco sjíždí níž. Nepřemýšlím, jen vnímám její blahodárné doteky a zapomínám na všechno, co mě tíží.

„Stýskalo se mi…“ zašeptá mi do rtů a já jí to oplatím hřejivým polibkem, protože nevím, jak bych popsal ten nehorázný stesk a zoufalství, které mě v době její nepřítomnosti doprovázelo.

„Co to děláš?“ zachraptím, když mi prsty sjede až k zipu u kalhot.

„Co bych dělala…“ zlehka mě kousne do rtu.

„Počkej, Di…“ chytím ji jemně za ruce. „Tohle mi nepřijde jako moc dobrý nápad,“ přiznám rozechvěle. Chci ji, tak strašně moc ji chci, ale bojím se, že jí tím nějak ublížím. Že je to přece jenom příliš brzo potom, co si prožila svoje osobní peklo a přišla o dítě. Je to všechno moc čerstvé a já mám strach, že to oživí její hrozné vzpomínky…

Di se rozechvěle zastaví a olízne si rty. Z očí jí okamžitě začnou stékat slzy. „Já…“ hlesne a zarazí se. Odtáhne se ode mě na druhou stranu postele a schoulí se do klubíčka, zatímco tiše pláče.

Do hajzlu, zakleju v duchu, protože mi dojde, že to nejspíš pochopila opět špatně! „Já jsem to nemyslel takhle…“ obrátím se k ní a zezadu se na ni přitisknu. „Jen ti nechci ještě víc ublížit,“ snažím se jí to vysvětlit.

Diana mě opět překvapila. Po tom, co hrůzného si prožila, bych neočekával, že se mnou bude chtít spát. Počítal jsem s tím, že nebude chtít, abych se jí ani dotknul, natož…

Tupě zavrtí hlavou, až mě tím zašimrá svými vlasy na obličeji. „To nemusíš…“ stírá si slzy.

„Co nemusím? Di…“ vzdychnu, když se ode mě odstrčí a zabalí se do deky. „Já tě přece chci stále stejně…“ Jemně ji chytím za bradu a otočím její truchlivou tvář k sobě. „Jen nevím, jestli to není příliš brzo, po tom … čím sis prošla.“

Znovu zavrtí hlavou a plačtivě se nadechne. „Pomůžeš mi. Vrátíš mi můj svět. Vrátíš mi sebe. Ty jsi pro mě tím nejdůležitějším. Lásko, prosím… Zažeň ty zlý zážitky těma krásnýma… Jenom ty mě dokážeš vysvobodit z toho děsivýho snu, ve kterým teď žiju. Jenom díky tobě budu moct zapomenout na to, co se mi stalo…“ Přitiskne se ke mně a líbá mě na nahou hruď.

Vymaním se z jejího obětí, prkennými kroky dojdu až ke dveřím a zamknu.

„Chazzy?“ nejistě se posadí a vzlykne.

„Jsem tady, lásko.“ Přistoupím k ní. Posadím se na postel a vezmu její obličej do dlaní. Celý ho pokryju polibky. Jemně z ní stáhnu deku, zatímco ji opatrně hladím po nedávno zahojených ranách. Nepřestávám ji líbat a dokazovat jí lásku. Nenásilně ji vtlačím do peřin. Připadá mi tak moc křehká… Jako porcelánová panenka, na kterou se bojím sáhnout, aby nenaříkala.

„Kdybych něco dělal špatně, tak řekni…“ zašeptám jí do ucha a konečky prstů jí začnu mapovat jednotlivé křivky těla, jako bych ji teprve poznával. Nechci na ni spěchat, a i přesto, že je přede mnou nahá, vyhýbám se jejímu klínu velkým obloukem. Nevím, jak daleko mě ve skutečnosti nechá doopravdy zajít a navíc – tak jako ona, i já se musím vyrovnat s určitými věcmi…

Di na mě pohlíží s neskrývanou vděčností a zamilovaností. Vrací mi ty doteky plné něhy, hladí mě po zádech, zajíždí mi prsty do vlasů a já cítím, jak moc tohle potřebuje. Vyrovnává se s věcmi po svém. A tak jako já potřebuju chlast, tak ona potřebuje mě.

Cítím, jak se celá chvěje chladem. Její štíhlé bělostné tělo je celé prokřehlé. Přejíždím jí pootevřenými rty po kůži a ochutnávám tu dívčí pokožku, která voní tak báječně… Ovšem v takových chvílích nesnáším svůj ledový dotek, který nikdy nedokáže zahřát.

„Promiň, že jsem tak ledový…“ omlouvám se a líbám její tepající místo na krku. Namísto odpovědi se ke mně přitiskne ještě těsněji, až mám obavy, aby mou váhu vůbec zvládla. Chvíli ji zahrnuju opatrnými polibky, kdy se o ni spíše otírám v očekávání, kdy mě stopne, ale když nic nenamítá, vklouznu jí jazykem mezi rty.

Na okamžik ji to omráčí a vydoluje ze sebe dávku feromonů, až jí zavzdychám do rtů. „Lásko…“ hlesnu a ona se pode mnou uvolní. Oddá se mým polibkům. Přejíždí jazykem přes obrys mých rtů, laská mě a tiskne se ke mně tak odhodlaně, že bych vyl…

„Pamatuješ si, co se stalo, když jsi mi poprvé řekl: Miluju tě?“ zachraptí.

Po tváři se mi rozlije pokřivený úsměv. Jak bych mohl takovou odměnu zapomenout!

„Ty se dneska činíš,“ zamumlá s přivřenými víčky a nechává se ode mě rozmazlovat doteky.

„Miluju tě, strašně moc,“ vydechne a vpije se do mě ústy. Líbám ty horké měkké a nevinné  rty, až k zbláznění.

„Já… tebe taky. Moc,“ překonám se.

Di zalapá po dechu a začne mi drobnými polibky zasypávat obličej. Co nejněžnějšími pohyby mě hladí a slzy jí při mém vyznání stékají z očí.

Její reakce mě uklidní. Pro upíra není nic horšího, než když se někdo vysměje jeho citům. Což už jednou udělala…

Něžně mě líbá na rty a sjíždí níž. Častuje těmi drobnými rozechvělými polibky můj krk, hruď a po chvíli i břicho. Zadívá se na můj vzdouvající se poklopec a něžně mě políbí přes oblečení, zatímco mě protne provokatérským pohledem.

„Di,“ usyknu, protože jen ta představa mě vzruší na maximum. Jsem jejím jednáním dost zaskočený. Kdo by tušil, že po tom, co jí řeknu, že ji miluju, se dočkám něčeho takového. Nehnutě ležím a se zatajeným dechem čekám, jestli se dočkám také pokračování. Trochu nervózně mi rozepne poklopec a stáhne kalhoty jen natolik, aby se dostala k tomu hlavnímu. Je na ní vidět, jak moc se stydí a o to víc pociťuju chtíč právě po tom nevinném zacházení, kterého by zručná děva nedosáhla. Chvíli mě jen hladí po jemné kůži, jako by si dodávala odvahu a nakonec přes něj něžně přejede jazykem, až se propnu.

„Di,“ vzdychnu. Mé zasténání jí povzbudí k dalším dotekům. Nezkušeně mě olizuje a hraje si. Vžije se do toho natolik, že mě má za chvíli ve své moci a já se propínám vstříc jejím nevinným dotekům.

Takový vývoj událostí jsem nečekal. Myslel jsem si, že mě jenom pozlobí a nakonec couvne. Ta její odhodlanost mě teď připravuje o zbytky zdravého rozumu!

Lokty se opírám o postel. Hlavu mám zakloněnou a mozek naprosto odkrvený. Je mi jasné, že to je její premiéra a už jen to mě neskutečně dostává! Její zprvu nezkušené dotyky úst a jazyku, při kterých slastně usykávám, naberou po chvíli zcela jiné grády.

„Di,“ zašeptám a div, že se mi neprotočí panenky. Maličká se nějak rychle dostala do role. Hraje si se mnou jako kočka s myší a dělá jí dobře, když mě může mučit! Slabost se mi rozlévá do celého těla, a když začínám mít pocit, že už to její laskání nevydržím, zase zvolní a protahuje to, co může.

„Di,“ zavrčím něžně, protože z toho začínám šílet! Jestli před koncem couvne a nechá mě vytrestat, tak z toho snad pojdu! Ještě mě mučí a pak přeci jen přitlačí a nechá mě, abych si užil naprosto perfektní orgasmus, ke kterému mě doštvala. Trochu ji zaskočí, že to přijde tak rychle. Je to poprvé, co mě měla možnost takhle ochutnat.

S potěšeným pohledem sleduju, jak se červená a bez prskání spolkne obsah svých úst, i když se jí asi moc nechce. Něžnými doteky se dostane zpátky nahoru a políbí mě na rty. Oči mám ještě ztracené v euforii a ve tváři se mi zračí uvolnění, zatímco sleduju její ruměnce ve tvářích.

„Tak tohle bylo dokonalé,“ přitisknu ji k sobě pevně a hladím ji po zádech.

„Myslím, že průběh celé situace mám díky odkrvenému mozku celkem zkreslený, ale na tvé nadání se vážně nedá zapomenout,“ kousnu ji s úsměvem lehce do krku.

„Bylo to pro mě poprvé…“ špitne stydlivě. „Ale chtěla jsem ti udělat radost.“

Naše předehra začíná být trochu vášnivější, což jí podle všeho nevadí, jen se potřebuje více ujišťovat.

„Víš, jak se poznávají dospělí?“ zachraptí a přejede mi přes poklopec, zatímco se mi vyzývavě dívášedýma očima do tváře.

„Něco hledáš?" zavrčím, a když se na mě polekaně otočí, nasadím na tváři ďábelský úsměv. Trochu přede mnou couvne. To mě pobaví ještě víc. Tohle mě tak baví! Ten pocit moci vážně zbožňuju! „Vidím, že ses rozhodla zůstat. Tak to, abychom se trochu poznali, ne?" Blýsknu bělmem do tmy.

„Poznali?" Tvář jí protne panika a zas se ode mne o krok vzdálí. Nechápu, že si dovolí courat se mi po domě! Naštěstí mě našla včas. Zřejmě omylem zašla do mé ložnice, jako by přesně vycítila, co v tuto chvíli chci! Rád jejího omylu využiju. Přistoupím k ní blíž, až se vyděšeně namáčkne na zeď.

„Ale no tak, snad se zase nebojíš," uchechtnu se. „Já jsem hodný. Přítulný. Jenom moc nezahřeju," šklebím se a nalepím se na její teplé dívčí tělo. Vezmu do prstů jeden pramen jejích vlasů a promnu ho. „Copak ty nevíš, jak se dospělí mezi sebou poznávají?" Zabodnu se jí pohledem do obličeje a drápy jí přejedu po tváři. Rozklepe se, což mi ve tváři namaluje ještě krvelačnější úsměv.

„Jak se poznávaj dospělí?“ zašeptá s očima navrch hlavy.

„Ty to nevíš?“ Zdvihnu obočí v hraném překvapení. Počítal jsem s tím, že je to nezasvěcená panenka. Mám rád takové nezkažené a nezkušené holčičky, které mohu děsit a násilím jim vzít poctivost i krev. Dodává mi to notnou dávku uspokojení! Líbí se mi, že ji můžu ještě víc mučit. Že si ji mohu zprznit podle svých představ.

„Prostřednictvím slov to moc často nebývá,“ zavrčím jí do vlasů a drápy sjedu na její krk a do výstřihu trička. Zbědovaně sebou trhne. Jen čekám, kdy se znovu rozbrečí a začne prosit o život, jako to dělají všechny, co ke mně obdivně shlížejí.

„No, já tě poznat nechci,“ řekne ledabyle. Stisknu ji pod krkem za její odpor, který se mi vlastně líbí. Má odvahu a vzdor, který mi imponuje a který z ní vymlátím.

„Na nic jsem se tě neptal,“ ušklíbnu se. „Tudíž mě tvůj názor ani v nejmenším nezajímá,“ dodám medově. „Já se s tebou chci poznat. Už delší dobu jsem se s nikým nepoznával a docela mi to chybí,“ zavrčím vášnivě a sevřu ji v pase chladnýma rukama, až zalapá po dechu.

„Já s tebou nic dělat nebudu!“ řekne tvrdě a začne mě od sebe odstrkávat. Směju se tomu. Líbí se mi, jak se brání a vzdoruje. Stejně nemá šanci. Když mě lehce kopne mezi nohy, víc prostoru naštěstí nemá, naštvaně ji stisknu pod krkem.

„Přesně takhle,“ usměju se a poprvé za tu dobu jí sjedu dlaní do klína, kde jí pohladím slastnou jizvu na vnitřní straně stehna, až se pode mnou celá prohne a zavzdychá mi do ucha takovým způsobem, až mi na těle naskočí husí kůže. „Já vím, že to bylo poprvé, ale byla jsi šikovná…“ kousnu ji do ucha. „Navíc já si tě vychoval dobře…“ zasměju se jí do rtů a sjedu níž, kde ji začnu laskat na ňadrech.

Dech se jí okamžitě zrychlí a svůdně zavzdychá. „Pomoz mi…“

Pohladím ji svými feromony, až se propne.

„Lásko, tolik jsi mi chyběl… Tak strašně moc!“ šeptá a vjíždí mi prsty do vlasů. Je na ní vidět, jak moc si užívá každý můj dotek a políbení. „Už nikdy nechci být bez tebe…“ zasténá, když se rty dostanu až k jejímu klínu a rozechvěje se. „Prosím, prosím neubližuj mi!“ Chytí se dlaněmi za hlavu a zoufale zanaříká.

Zabodnu drápy do prostěradla, až slyším, jak se pod mou nenávistí trhá. Na okamžik zalituju, že Nick toho hajzla tak rychle oddělal… Ukázal bych mu svoje trumfy, které jsem dřív praktikoval na obětech.

Když ucítím, že hledá mou ruku, chytím ji za ni, propletu naše prsty, a zatímco ji palcem hladím po dlani, snažím se jí prostřednictvím mazlení jejího nejcitlivějšího místa vynahradit všechnu tu bolest a ponížení, kterým si musela projít.

Ve chvíli, kdy cítím, že se blíží k vrcholu, zaplním vzduch jemnou dávkou feromonů, abych jí ten výstup ještě víc zpříjemnil.

Di zoufale zanaříká a sténavě se pode mnou protáhne, jako by byla zmatená tou rozkoší. „Chazzy…“ zašeptá okouzleně a já se zahledím na její ozdobné Ch.

Můj stisk, kterým jí svírám ruku, povolí, a já se zaraženě zírám na drobnou lilii, která zdobí její druhé stehno. A v tu chvíli jako by mi celá ta hrůzná skutečnost konečně došla. Označkoval si ji – nesmazatelné znamení toho, že byla jeho…

Naprázdno polknu. Co jsem si sakra celou dobu myslel? Že si ji přece jen nevzal? Že ji sice ubližoval, ale nikdy se jí nedotknul? Jak naivní! Ale i přesto ... sice bych na to nikdy nezapomněl, ale snažil bych se s tím vyrovnat, jenže tohle... Tohle budu mít před očima pokaždé, když se jí dotknu! Výsměch. Jasné znamení toho, že jsem nebyl jediný a jediný už nikdy nebudu...

„Lásko,“ zašeptá rozechvěle vystrašeným hlasem.

Jen zavrtím hlavou a odtáhnu se od ní, abych se posadil na okraj postele a položil si hlavu do dlaní.

„Stalo se něco?“

Znovu zavrtím hlavu a donutím se promluvit klidným tónem. „Ne, nestalo. Všechno je v pořádku,“ hlesnu nepřesvědčivě a otočím se na ni. „Co to sakra děláš?!“ vyjedu, když vidím, jak si drápy zatíná do obličeje. Natáhnu k ní dlaň a odtrhnu jí ruce od obličeje. „Proč si ubližuješ?“ vydechnu a snažím se jí čerstvé rány ošetřit.

„Pomáhá…“ vydechne v poblouznění. „Pomáhá mi to žít… Čím jsem tu chvíli zkazila?“ Pohladí mě trýznivě po tváři.

„Ty ničím,“ řeknu vážně. Nemá cenu to rozmazávat a ubližovat jí tím nebo o tom s ní mluvit. S tímhle se musím vypořádat sám. Ona to nijak neovlivní a jen by jí to ublížilo. Nejde tu o mě a mé raněné ego. Jde o to, aby ona byla v klidu a dostala se z toho. I když to bude ještě hodně těžké. „Já ti chci pomáhat žít. Nepotřebuješ k tomu přece bolest. Nesmíš tohle dělat…“ Nenechám se odstrčit a zbavuju její tvář posledních škrábanců.

Uniká ode mě, ale zatlačím ji do polštáře a polibky mažu všechny šrámy, které si stačila udělat.

„Prosím, nechci, abys mne hojil!“ zapláče bezmocí a chce si na tváři vytvořit další šrám, ale já jí chytím zápěstí do svých svěráků a zmapuju její tvář.

„A já nechci, aby sis ubližovala. Jestli budeš zlobit, budu ti muset udělat další slastnou jizvičku,“ usměju se a vtisknu jí na rty krátký polibek. Lehnu si vedle ní a přitáhnu ji do své náruče. Zabalím do deky a vdechnu pro uklidnění její dívčí vůni. „Měla by ses trochu prospat. Musíš dočerpat síly.“

„Budeš tu se mnou?“ zadívá se mi zoufale do tváře. „Neodcházej,“ zašeptá tiše. „Já se bojím,“ hlesne téměř neslyšně a se zavřenýma očima mě obejme kolem krku.

„Budu tu s tebou. Nemusíš se ničeho bát…" hladím ji po vlasech, a když si na mě položí hlavu, přehodím přes ni ještě jednu deku. Chci zůstat vzhůru, abych mohl hlídat děti i ji, jenže nedostatek krve a události posledních dní si vybírají svou daň a já po pár minutách usínám také…

***

Diana

Probere mě vysoký mužný upír, kolem kterého plane temná aura a nebezpečný sexappeal. Čímsi mrští do zdi takovou silou, až se to rozletí na maličké kousky. Pohled na dálku mi ještě dělá problém a před očima mám stále mžitky, které mi rozostřují svět, ale svého upíra poznám. Vnímám ho jako bod života, tak ostře řezaný a nejdůležitější, ovšem v neuvěřitelně vzteklé a zoufalé náladě, až se mi svírá hrdlo.

Cupuje nějaké nešťastné květy a dupe po nich jako smyslů zbavený.

S vyděšeným pohledem to sleduju a snažím se dobrat toho, proč se takhle chová. „Lásko?“ dostanu ze sebe tápavě.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 21. kapitola: