OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 24. kapitola

13.12.2011 (11:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 771×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

24. kapitola - „Už nepij!“

Chester

Nakloním do sebe láhev s dalším lokem, zatímco vrznou dveře a Diana ke mně lehkým krokem vejde a ironicky se ušklíbá. Posadí se mi do klína a pevně mě chytí za zápěstí.

„Už nepij,“ zamračí se a zavrtí hlavou. „Nic tím sakra nevyřešíš!“ zavrtí se mi na klíně a snaží se mi ukrást můj alkohol.

„Měla bys jít zpět… za nimi,“ hlesnu, ale do tváře se jí nepodívám. To poslední, co jí chci povědět, je fakt, že už nepiju jen proto, abych tím něco zahnal, ale proto, že musím – a tenhle důvod začíná převažovat nad tím prvním.

„Ne, já chci být s tebou,“ zaprská a hlavou se mi opře o rameno. Ovšem, když se znovu natáhnu pro láhev, vzteky mi ji vytrhne a mrští s ní do kouta, až se rozbije na střepy. „Sakra, už nepij!“ zavrčí zle.

„Minule ti to nevadilo,“ poušklíbnu se. Narážím na situaci, kdy to ze mě táhlo jako ze sudu a nijak si kupodivu nestěžovala, což mne samotného překvapilo.

„Teď mi to vadí! Vždyť pořád jenom chlastáš! Sakra, přestaň se na mě šklebit jako idiot. Nechci, aby ses toho chlastu dotknul. Já jsem taky v hajzlu, ale takhle to teda neřeším! Zkus se trochu sebrat, sakra!“ zavrčí mi do rtů bez trpělivosti a zacloumá mnou.

„Nevím, proč tak vyšiluješ. Jen si občas trochu dám, co je na tom špatného?“ svraštím čelo. „Mám to pod kontrolou, žádné strachy…“ poušklíbnu se a zatnu dlaň v pěst, abych přebyl ten pitomý neklid.

„Fajn, začnu pít taky… Ať máme společnýho koníčka!“ zazubí se a hrábne neurvale po další láhvi, která stojí na stole.

„Do hajzlu, nech toho!“ vyjedu na ni a vytrhnu jí láhev z ruky, když se chce napít! „Na tohle se odmítám dívat! To raději vyliju všechen alkohol, co v domě je,“ zavrčím, ovšem hned té věty zalituju.

„Fajn, sakra tak máš dvě možnosti… Buďto to vyleješ nebo v tom pojedu s tebou,“ ušklíbne se na mě drze a tvář jí zaplaví tak spokojený sarkastický výraz, až se zamračím. Ví, že mne dohnala do rohu a neskutečně ji to těší!

Zatnu zlostně čelist, až mne samotného vyděsí skutečnost, jak dlouho přemýšlím nad odpovědí! Do hajzlu, asi začínám mít vážně problém…

„Dobře,“ hlesnu nejistě. „Vyliju ho…“ Téměř lítostivě se zadívám na zbytky skla, které provokativně chřadnou v rohu místnosti.

„Budu u toho!“ podotkne Di, abych si snad nemyslel, že mi dá možnost, abych si nějaký nechal… „A jakmile tě načapám s chlastem, tak je jasný, co udělám,“ zavrčí a náznakem si lačně lokne. „Sakra, jestli ti chybí něco, co ti pomotá hlavu, tak to můžu klidně sloužit!“ Zle se zazubí a téměř mě svými feromony přibije k tomu koženému křeslu.

Okamžitě rozevřu zeširoka oči a zakloním hlavu. Vnímám ten nesnesitelný pocit, kdy mnou proplouvá euforie, proniká do všech končetin a plní mě podivnou slastí, až mám chuť sténat jako by mě v klíně líbala ta nejzkušenější upírka.

„Hlídat mám přece já tebe, ne ty mě…“ vydechnu, když mě konečně pustí ze svých spárů. Jako by jí tenhle dům dával tu dřívější divokou náturu, která mi v novém sídle tak moc chyběla.

„Ty mě hlídáš před nebezpečím, takže já tě ohlídám před tebou samým!“ Přitulí se ke mně a svou hlavu mi položí na rameno, zatímco mi stále dává do těla. Dávky snižuje a zvyšuje podle své libosti, až pootevřenými ústy téměř naříkám. „Chtěls, abychom se víc poznali, tak si myslím, že máme možnost…“ hlesne zahloubaně. „Chci ti ukázat, že o tobě sakra něco málo vím. Myslím, že tvoje nejoblíbenější barva je černá…“ zazubí se na mě a v očích jí provokativně zaprská ohníček. „Rád si zakládáš na prostorný domy a především setsakra prostorný postele, abys měl kde provozovat ty svoje erotický hry! Máš rád trofeje… Krev na zdech a tak,“ prskne ledabyle. „A především jsi rád sebou. S city se vážně blbě vyrovnáváš, ale … bojuješ zdárně!“ Její hlas nabírá na veselosti a oči jí radostně svítí. Jako by byla šťastná, že mi může ukázat, jak dobře mě zná.

„V posteli máš rád nadvládu a přitom tě baví krotit svojí kořist. Proto se ti taky líbila ta moje báječná ďábelská povaha, která přímo žadonila po tom, aby ji někdo zkrotil. Nade všechno miluješ svoje děti a měls úchylnej vztah se sestřičkou! Nějakej pátek mi trvalo, než jsem ti vysvětlila, že láska a sex patří dohromady… No, tvoje erotická minulost je vážně hodně divoká!“ V očích jí zajiskří a znovu mě uhodí takovou silnou dávkou feromonů, až zalapám po dechu.

„Koneckonců jsem si o tom měla možnost přečíst, že jo…“ ušklíbne se a vjede mi prsty do vlasů. Hladí mě tak něžně, až mám pocit, že s tím vyříkáváním znalostí přestala, ale ne. „Nemáš rád, když ti okatě dávám najevo, že jsem si tebou jistá nebo když ti do očí řeknu, co cítíš a ještě se přitom bůhví jak sebevědomě kuchtím… Sakra, to fakt nedokážeš skousnout. Je pro tebe těžký to přiznat a já ti s tím nehorázně lezu na nervy,“ zazubí se uličnicky a posune se mi na klíně, až mi pohlíží do tváře.

„Dick je tvůj nejlepší kámoš, ale občas ho máš za soka, protože se naivně bojíš, že s ním stejně jednoho dne uteču,“ hlesne pobaveně a protočí oči v sloup. „Víc než v týrání se realizuješ v děšení obětí… I když to už si taky necháváš jenom pro mě,“ hekne a udělá na mě děsivý upíří obličej, přičemž vypadá roztomile a mít sílu, pevně bych ji zmáčknul v náručí.

„Máš rád svou šťastnou krev a sakra, seš příšerně majetnický! Rád se díváš na živý porno…“ odfrkne zkaženě. „Je toho víc… Fakt. Mohla bych o tobě napsat knihu, ale obávám se, miláčku, že by jí nikdo nečetl…“ Hraně si povzdychne a zatahá mě za vlasy.

Pevně ji stisknu kolem pasu, až vypískne a šibalsky mě kousne do spodního rtu, zatímco se tváří jako samo neviňátko.

„Dobře, vzdávám se,“ dostanu ze sebe se smíchem, kdy osciluju někde mezi touhou a naprostou neschopností řídit své tělo. „Když to takhle shrneš, nejsme na tom zas až tak špatně, co se poznání týče,“ zachraptím. „Jen s tou sexuální minulostí je to horší…“ Maličko jí pozlobím, až Di povytáhne cynicky obočí v uhrančivém pohledu a vycení na mě špičáky. „A k té tvé povaze…“ odkašlu si. „Myslíš ta, která se tvářila jako největší rebel na světě a přitom pod tou údajně vzdorovitou slupkou skrývala duši podobnou té Desiiné? Možná dokonce ještě více snílkovitější..." zadívám se jí hluboko do zamlžených šedých duhovek, kterými probleskne ostrá nejistota a obava.

„To je pomluva. Nejsem žádnej andílek, sakra, sám to víš,“ ušklíbne se drze. „Ale máš štěstí…“ Nakloní se ke mně a políbí mě na ucho. „Kdybych byla jako Desire, už dávno bych osedlala na někoho jinýho a možná tě i vyměnila za hodnějšího Dicka,“ zachrčí pobaveně a vyplázne na mě jazyk.

„Prý hodnějšího,“ odfrknu. „Ty si ho moc idealizuješ, lásko!“

„Hlavně nikdy nikde neříkej, co jsem ve skutečnosti zač…“ Ztlumí hlas a prosebně mě protne smutným pohledem.

„Blázníš? Nikdy to nikomu neřeknu! Bude mne hřát pocit, že vím více, než ten tvůj drahoušek Dick!“

Di se pobaveně usměje a znovu protočí oči. Takové mizerné provokativní gesto a jak mi vždycky dokáže zvednout tlak a v jejím případě mě i okouzlit.

„Možná si ho idealizuju,“ připustí přemýšlivě a vjede si prsty do dlouhých černých vlasů, které pomalu nabývají na lesku a vitalitě. „Pořád si říkám, že když já mám na krku za trest takovýho zmetka, tak že mám vedle sebe aspoň kámoše miliuse, o kterým můžu říct, že je sakra miloučkej!“ vydechne okouzleně.

Znechuceně odfrknu a zamračím se. Prsty jí chytím za okraj trička a přitáhnu k sobě blíž, protože se mi nelíbí, jak smýšlí!

„Jo, Dick si myslí, bůhví jaký nejsem éro… Myslím, že bych ho zklamala,“ svěsí hlavu a začne si hrát s mými prsty. „Bylo by mu smutno z toho, že jsem vlastně jenom velkej snílek, co chce lásku na celý život … a poslušnýho chlapa, co by na slovo udělal, co bych mu řekla!“ Uculí se vítězně, když vidí, jak mi tím pocuchá nervy.

„Děláš, jak kdybys ho neměla,“ ušklíbnu se s mírným vrčením. „Ale s tím Dickem máš pravdu. Měla jsi ho vidět, jaké záchvaty ho chytaly, když … jsi se zrovna nechovala podle jeho představ,“ zaonačím větu trochu jinak, než jsem původně chtěl, protože jí nechci připomínat zvrácené časy poslušnosti a oddanosti, kdy se na mě bála podívat byť jen koutkem oka.

„Má rád jenom tu obrannou čertovskou stránku,“ zamumlá Di. „Neměl by mě rád jako to, čím ve skutečnosti jsem. To já vím a nevyměním pravou lásku za něco falešnýho.“ Pohladí mě rozechvěle prsty po tváři, až cítím to chabé teplo, které její zkřehlé ruce vydávají.

„To zní jako bys nad tím uvažovala.“ Dicka mám jako přítele rád, ale jinak bych ho nejradši viděl tisíc mil daleko.

„Sakra, tak já ti vyznám lásku a ty stejně budeš remcat,“ prskne naštvaně a v očích se jí rozhoří plameny. „Neuvažovala! Jenom jsem přemýšlela nad tím, proč se ho tak moc bojíš. Čím by mě podle tebe mohl tak moc okouzlovat. Ale já bych ho nechtěla. Je na mě moc hodný a navíc by mě nezkrotil. Já potřebuju mít vedle sebe hajzlíka, který mě dokáže milovat a ještě mi dát do těla! Chci tebe, lásko, protože seš rarita! Věřím, že druhej takovej už není… Jinak by na světě bylo hotový peklo!“

„Moc si nevyskakuj,“ zamručím. „Copak já vím, co na tom Dickovi vidíš? Je podle tebe tak úžasný, až mě to děsí. A já budu hajzl, i kdybych měl nad hlavou svatozář,“ hlesnu a zadívám se jí dlouze do očí. „Na něco jsi v tom svém výčtu věci, které o mně víš, zapomněla. Něco dosti podstatného.“

Di pozvedne zmateně obočí a pátravě se mi dívá do tváře. „Na co jsem sakra zapomněla?“

„Na to, že…“ nahnu se k ní a zašeptám jí do ucha nejméně patetické vyznání a aby těch citů nebylo příliš, kousnu ji do ucha. „To máš za to mučení feromony,“ zašklíbím se a pak zvážním. „Ani to moc nebolelo, co?“

„Co myslíš?“

„To mluvení na rovinu. Možná bychom to měli praktikovat častěji a předešli bychom tím spousty zbytečných nedorozumění.“

Moje maličká protočí oči v sloup. „No, ale to by nebyla žádná legrace." Oponuje křehce. „Myslím, že i přesto, že si myslíš, že se neznáme… Se známe docela dost. Jenom mě trápí ještě jeden dotaz…“ Zadívá se mi důvěrně do očí. „Nikdy jsi mi neodpověděl, s kolika ženami jsi vlastně přede mnou spal? Vždycky ses vymluvil na to, že bys to nedokázal ani spočítat…“

„Tohle tě trápí?“ zazubím se a inkasuju plácnutí. „Di, já jsem ty oběti vážně nepočítat,“ usměju se na ni nevinně. „Jako člověk bych to snad asi spočítal, ale jako upír… To bych musel vážně hodně dlouho přemýšlet,“ utahuju si z ní, i když nejsem tak daleko od pravdy.

„Fajn, přemýšlej. Mám dost času.“ Dá si ruce křížem a pohodlně se mi uvelebí v náručí, zatímco na mě provokativně shlíží.

„Neblázni," zasměju se. „Musel bych si napsat seznam." Dělám si z ní legraci, jenže podle jejího výrazu to myslí vážně. „Nemáš tam ještě nějakou jinou otázku?" usměju se a obejmu ji kolem pasu. „Proč ti na tom tak záleží? Vždyť ani já sám to nevím ... nikdy jsem to nepočítal."

„Já nevím… To ta moje romantická povaha,“ hlesne zarmouceně. „Nemusíš mi to říkat, když je to pro tebe ták těžký!“ prskne. „Já ti taky neřeknu moje největší tajemství!“ zaškaredí se a já se musím rozesmát.

„Jaké tajemství, prosím tě? Co to tu na mě hraješ?“ Přitáhnu ji k sobě, když se mi chce vyvléknou. „Ale fajn… Jak chceš, budeš mít seznam. Pokusím se udělat předběžný odhad, ale pak mi nechoď brečet na rameno, že to je moc!“

„Seš vážně ohleduplnej. Jako vždycky," zamračí se nad mou nabídkou. „Možná bych měla jít za Dickem a vyzkoušet s ním to, co ty se seznamem těch žen přede mou! Ty si myslíš, že když před tebou velectěné dámy padaly na zadek, tak já udělám to samý! Myslíš si, že se do tebe hnedka každá na první pohled zamiluje…“

„Tak co po mně vlastně chceš?" bavím se jejím rozhořčením. „Nejdřív chceš seznam a pak se zase tváříš, jako bych ti ho vnucoval já sám nebo co," směju se jí. „Samozřejmě, že přede mnou všechny padaly na zadek a vzhlížely ke mně. Tys nebyla výjimkou, lásko," otřu se o ni rty. „A přestaň mě provokovat Dickem nebo udělám jistá opatření!" blýsknu očima.

„Já, že jsem nebyla výjimkou?! Já… Sakra!“ zavrčí rozhořčeně a ohrne rty. „Fajn, možná jsem ti trošičku podlehla! A Dicka nech na pokoji, raději bys měl dělat opatření na tu svou nevymáchanou pusu!“

„Ty si vážně k sežrání, když se takhle zlobíš,“ směju se a neklidnými prsty jí přejíždím po zádech, aby nepoznala, že se mi trochu klepou. „Ale jistě, podlehla jsi mi jenom možná a ještě k tomu jenom trochu a proto mi tady teď děláš žárlivé scény,“ zubím se.

„Nikdy mi nedošlo, jak moc otravný seš!“ Přivine se ke mně a políbí mě na slastnou jizvu, až mám chuť zavýt.

„Neprovokuj mě!“ zavrčím zastřeně a na oplátku jí přes kalhoty pohladím svou iniciálu, až mi tiše zavzdychá do ucha. Potěšeně se usměju. „Jeden z mých nejlepších nápadů!“ pochválím se sebestředně.

„Takhle sis značkoval všechny, který jsi měl? Vlastně ne, to by ses upsal, co? Při tom vysokým počtu! Úplný Cassanova!“ zavrčí posměšně a znovu zaplní vzduch dávkou feromonů, až protočím oči.

„Ne, bohužel mě to napadlo až už tebe,“ popíchnu ji schválně, za což se mi odmění takovou dávkou své vůně, až mi začnou být těsné kalhoty. „Raději slez nebo si tě někam přivážu a pak za sebe neručím!“ zachraptím a ve výhružném gestu se pokusím vystrčit špičáky, ale jen ji tím pobavím.

„Prosím tě,“ rozesměje se provokativně. „V tomhle stavu bys nebyl schopný se ani zvednout! Hold feromony! Není nad to, když máš nadvládu nad tím druhým, co miláčku?“

„Počkej, až se proberu!“ pohrozím jí, zatímco se pod ní kroutím v návalech slasti, tak ona se tomu směje a dává mi do těla. Už nejsem ani schopný chytit ji v pase a zmáčknout, jako to dělám po každé, když mě provokuje. Jen omámeně upínám oči někam ke stropu. Snažím se nedat najevo žádnou slabost, která se mi dere na jazyk pokaždé, když mě pohladí dávkou své vůně.

„Jak se ti to líbilo?“

„Potvoro,“ dostanu ze sebe s těžkým výdechem, protože mi dala zabrat dostatečně. Kalhoty mám napnuté k prasknutí, ale žádný úlevný pocit se nedostavuje. Věděla přesně, kolik mi dát, abych si to nemohl užít až do konce. „Tohle je mučení! Nevadí ti, že mne trápíš?“ udělám přehnaně zdrcený obličej, až se rozpustile rozesměje.

„Ale Chazzy,“ zavrtí hlavou a zlíbá mi tvář. „Já myslela, že nechceš přijít o další kalhoty,“ mrkne na mě laškovně.

„Neměla jsi s tím vůbec začínat!“ Shodím ji ze svého klína, protože se mi na něm začíná povážlivě vrtět. Chci vstát, ale slabost mě zatlačí zpět do křesla. Chytím se za hlavu a snažím se rozehnat hvězdičky, které se mi rozletěly kolem očí. „Do hajzlu,“ usyknu. „Ty tvé feromony jsou učiněný jed!“ vyheknu.

„To nemáš z feromonů, za tohle může ten tvůj návyk na chlast,“ zavrčí a zatlačí mne zpět do křesla. „A vůbec, kam bys chodil? Myslela jsem, že máme chvilku pro sebe,“ zavrčí zastřeně a přitáhne se ke mně do náruče. „Ani mě neobejmeš?“

Snažím se zklidnit rozechvělé ruce. Potřeboval bych se napít, ale copak mohu? „A co děti?“ dostanu ze sebe. „Já jen, že ta chvilka trvá už dost dlouho a…“ zmlknu, když vidím, jak podezíravě se po mně dívá. Vážně mám hloupé výmluvy. Vzdychnu a přitáhnu ji k sobě, zatímco jí neklidnými prsty zajedu pod tričko. Jemně jí přejedu drápy po zádech…

„Sakra, proč seš tak rozklepaný?“ hlesne nechápavě a prohlíží si mě s neskrývaným zájmem. „Proč mě chceš od sebe za každou cenu odehnat? To ti ten chlast tak schází?“

„Nechci tě odehnat,“ trhnu rameny. Když jsem si pil podle svého, ani jsem si pořádně neuvědomoval, jak rychle na tom začínám být závislý. Až teď mi zpětně dochází, že určitou míru alkoholu jsem měl v sobě téměř pořád a teď, když mám fungovat bez něj a nemám v krvi svou minimální dávku, tak nějak nejsem schopný fungovat.

„To jsem ráda, protože já se od tebe nehnu na krok. Budu s tebou non-stop, lásko!" řekne to téměř výhružně a protne mě pátravým pohledem.

„Nemohli bychom jít do ložnice?“ Ty alkoholové výpary, které se linou z té rozbité láhve, mi nedělají moc dobře. Co chvíli se přistihnu, že k nim sjíždím pohledem. „Měla by ses najíst a odpočinout…“

„Půjdeme do ložnice,“ přikývne přemýšlivě. „Pojď…“ Chytí mě za ruku a vede si mne do obývacího pokoje, kde se se zrychleným dechem zastaví a čelist jí padne.

Vedle Dicka postává Nick s vřelým úsměvem upíra a shlíží na děti.

Di je z toho v šoku, poznám to na ní okamžitě a zahalím jí do svých feromonů dříve, než se ona stačí obranně vytasit s těmi svými.

„Ahoj Chazzy! Přišel jsem se na vás podívat a jak kouká, záchrana byla naštěstí včasná,“ usměje se a zádumčivě si mou maličkou, která lapá po dechu a po tvářích jí stékají slzy, prohlédne. „Co jí je? Snad se ještě nebojí?“ Přistoupí o krok blíže a v tom okamžiku se ke mně Di namáčkne téměř panicky a křečovitě.

„Ahoj, nemá na tvůj dům zrovna dobré vzpomínky. Vezmu ji nahoru a pak se tu stavím,“ hlesnu a postrčím ji ke schodišti, zatímco ji udržuju v nevinném poblouznění. Našlapuje velmi nejistě a téměř plaše ťape ke schodům se skloněnou hlavou a popotahováním.

***

„Nenechávej mě samotnou, prosím,“ zachraptím a stírá si slzy, které jí stékají ze zděšených očí. „Já se tak bojím! Já už to nechci zažít, prosím!“ Zatíná zuby a celá se chvěje, když za námi v ložnici zavřu dveře.

„Nic znovu nezažiješ,“ obejmu ji. „Jen ti dojdu pro krev a přinesu děti. Pak tu s tebou zůstanu.“ Jemně ji kolíbám ve své náruči, zatímco se celá mohutně chvěje a popotahuje. Její strach je téměř hmatatelný a zahaluje všechno v pokoji. Jako by se to vsakovalo do stěn a znovu mi ukazovalo, že někdo mezi námi tu je a ubližuje jí. A já nejsem schopný tomu zabránit! „Nebreč… Budeš krvácet.“

„Chazzy, on přijde! On přijde!“ drkotá zuby a panicky sebou trhá. Dech má zúžený, lape po vzduchu, ale jako by se jí nedostávalo.

„Klid, Di…“ donutím ji posadit se na postel a v tu ránu vykřikne zoufalým bolestným výkřikem na celý dům.

„To bolí!“

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 24. kapitola: