OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 30. kapitola

24.12.2011 (20:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 657×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

30. kapitola - „Kde je Lilien?“

Diana

„Budu se z tebe muset napít,“ hlesne tiše Chester a probodne mě temným pohledem. Hodně důrazným a drsným a přesto je v jeho hlase slyšet něha a láska. Vím, že ho to bolí, to, že jsem opět podlehla tomu nepravému…

Přivinu se k němu a ochotně mu nastavím krk, až ho moje důvěra mírně zarazí. Laská mi to tepající místo na krku, přesně na opačné straně, než kam se mi při sexu zakousnul ten hajzl. Znovu si mně vzal a já … jsem to vlastně věděla. Přesně jsem tušila, že si pro mne přijde, jen jsem nevěděla, kdy a jak moc to bude bolestivé!

Když se do mě zakousne, táhle zasténám pod jeho jedem, tou nespoutanou láskou. Pořád mě miluje… Nezlobí se na mě. Nehnusím se mu, přestože jsem jako špinavé zvířátko, které někdo jen tak zneužívá a ono nemá šanci se samo ani ubránit. Kéž bych tomu někdy mohla zabránit a místo toho, že mu naservíruju své tělo i svou krev, bych ho nakopala do zadku.

Chester, můj upír, mě pevně drží v náručí a lačně ze mě pije. Jako by s každým douškem mé krve stoupala jeho majetnost a já tak tišila ten neúnosný hlad a touhu po mně samé. Pociťuju zvláštní různorodé pocity, které mi ukazuje prostřednictvím svého jedu, aniž by chtěl.

Vnímám tu bezbřehou temnou, naprosto upíří a děsivou nenávist, kterou Chazzy až štítivě chová k mému samozvanému pánovi. Dodává mu to sílu, směr a chuť vraždit a mstít se na každém centimetru bělostné kůže toho upíra, který mi tolik ublížil. Po zádech mi téměř až přechází mráz, když poznávám ten ledabylý Oskarovský klid a brutalitu, s jakou chce pomstu vykonat.

Velmi intenzivně vnímám tu neuvěřitelnou lásku. Kdo by řekl, že takový drsný a zlověstně vypadající upír, který má v sobě tolik temna, majetnosti a žádostivosti po pomstě, může tolik milovat…

Něha, kterou opřádá mé tělo, je naprosto dokonalá a slastná. Když mnou projedou první záchvěvy rozkoše, jako by spolu s radostí do mne vetkal i slib, že ho chytí a udělá s ním tolik špatného, že by i moje upíří já skákalo radostí. Nebojím se toho slibu, cítím, že je podněcován především tou věčnou, téměř hmatatelnou láskou.

„Miluju tě,“ zašeptám a prohnu se pod ním ve vrcholném orgasmu, který je tak nepodobný tomu, který zažívám při spojení našich těl a přece je plný lásky, touhy a nezměrné oddanosti. Jako by se mi rozkoš rozprostřela po celém těle a nejvíc byla cítit u srdce, přesně tam, kde proudí moje krev spolu s jeho jedem nejvíce.

Po mých slovech se ke mně to ledové mužné tělo přitiskne, div že nezakvílím radostí, když cítím jeho chlad a těžkost. Dopřála jsem mu tím vyznáním a především uvědoměním hodně kvalitní krev a jsem … tomu ráda. Jsem přece jeho šťastná krev!

„A já tebe,“ vydechne a zkrvavenými rty mě políbí, až se usměju. „Teď už bude všechno v pořádku,“ zavrčí natolik rozhodně, až se mi postaví chloupky na těle. Jako by mi ten jeho němý slib přejel po pokožce jako neviditelné pírko a snažil se pofoukat bolístky.

Zabalí mne do deky a mně hlavou prolétne myšlenka, jestli tohle všechno ho opravdu naučil Oskar, nebo to v něm bylo vždycky a proto si ho vybral. Aby v něm tu temnotu probudil…

„Já vím." Hlas mám neochvějný znatelnou důvěrou a uctivě, téměř zbožně vzhlížím do těch černých klidných očí s upířími záblesky zla. Teď už si to porovnal sám v sobě a já věřím, že je schopný mi pomoct. Zachránit mne – mou duši, krev i tělo.

S naprostou spokojeností mu položím hlavu na rameno a políbím ho na krk. „Dojdu si pro krev,“ obrátím k němu zakalené oči.

Chester

Její reakce mě zaskočí a já ustrnu v překvapení, jako vždy. A to nemyslím tím zrovna fakt, že díky další dávce svěcené vody špatně vidí. Ale že mi sama od sebe pověděla, co vlastně chce! Hrdost a potěšení se mi pne v hrudi a já poznávám ten sladký pocit, skoro tak slastný jako vítězství, protože … tohle se mi podařilo.

„Vážně?" zeptám se a nedokážu v hlase potlačit jistou spokojenost. Poprvé za tak dlouho dobu se pro něco rozhodla sama od sebe. Neptá se, oznamuje mi to a ... mě to neskutečně těší! Jsi vážně padlý na hlavu. Copak nevidíš, že ji ztrácíš? Šklebí se nespokojeně upír ve mně. Jen se tomu křivě usměju. Přesně tohle celou dobu chci!

„Sakra, vážně ne, samozřejmě… To bych si nedovolila,“ ušklíbne se svým sebejistým sarkastickým úsměvem, div že se ve mně nerozhoří nová vznešená vlna zamilovanosti a promne si oči.

Nadzvednu obočí a jen těžko potlačuju smích, ten šťastný blahosklonný smích, který mi lepí jazyk na patro, ač je to k podivu, po zážitku, který si před pár hodinami ona vytrpěla. „Počkej,“ stáhnu ji zpět do postele, když se zvedá a evidentně je jí jedno, že jí to bude díky špatnému vidění trvat snad třikrát déle než za normálních okolností. „Půjdu s tebou!“ zavrčím. „Musím si tě přece hlídat!“ Pevně ji stisknu, až se uculí.

„To teda musíš!“ prsknu bujaře. „A taky bys mi mohl něco obstarat…“ zvedne ke mně oči v prosebném gestu.

„Cokoliv,“ zašeptám omámeně.

„Sakra, chtěla bych slepeckýho psa a hůl,“ hlesne velmi vážně a vykulí v posvátné ironii své kalné oči.

Vyprsknu smíchy. „Těší mě, že se ti vrátil tvůj sarkastický smysl pro humor. Ale pokud na tom trváš, můžu se obětovat. Můžeš mi dát vodítko..." A hůl mám v kalhotách, pomyslím si zvráceně, protože díky pití její krve jsem se nemohl ubránit touze po jejím těle.

„Chtěla jsem sice nějakýho malýho roztomilýho štěkacího plyšáčka, ale velká krvelačná bestie taky není k zahození.“ Sjede mě hodnotícím pohledem a ironicky vycení špičáky. Poukáže tak na mou náturu, která je dost surová a zlověstná, než abych mohl být rozkošným domácím pudlíkem.

„Nač chceš nějakého uňafaného podvraťáka? Na mazlení? Se mnou se můžeš mazlit také! I bestie mají rády fyzický kontakt.“ Poslední větu chtivě zavrčím a fouknu jí do ucha, až jí naskočí husí kůže a mně tvář protne spokojený úsměv.

Líbí se mi, jak se výraz její tváře promění ve stydlivý a cudný. Tisknu ji k sobě a ona musí mou touhu cítit velmi silně a zřetelně, ale místo nějakých vášnivých pohybů se stydí. Jak sladké!

„Chtěla jsem malého chlupaťoučkýho pejska, abych ho mohla strojit…“ uchechtne se jako správná dívenka. „Nebo ty chceš taky mašličku na ocásek?“ V očích jí velmi pobaveně blýská.

Znovu mě pobaví a já se zářně usměju. „No, pokud ti to udělá radost a … nepřeškrtíš mi ho, tak … je tvůj … na hraní!“ Zavrčím chtivě a začnu se provokativně šklebit.

Naše reakce jsou přesně opačné, než by měly být. Nemyslím si, že je to přetvářka. Jen si ty hrozné, naprosto šílené věci nepřipouštíme. Moje maličká se tak po svém vyrovnává s újmou, jaké utrpělo její zdraví i citlivá duše. A já? Já jsem prostě šťastný, že … i přesto dokáže jít dál a nehroutit se, protože právě to od ní ten zvrhlý hajzl očekává. Ale on ji zná ještě méně, než já sám a toho mohu využít ve svůj prospěch. Možná nejen mně pomáhají Oskarovy rysy….

„Chazzy,“ zašeptá tak zoufale, až ustrnu. „Na mě musíš pomalu…“ zachraptí. „Já nejsem takový perverzní prase jako ty!“ zakření se se vší arogancí, kterou pod svou slupkou najde a zabodne se mi hluboko do očí.

Mrzí mne, že nevidí, jak se tvářím… Chtěl bych ji uklidnit. „Nic se neděje. Perverzní prase počká,“ políbím ji krátce na ústa. „Jdeme pro tu krev.“

Dianě se na tváři rozzáří velký děkovný úsměv. Jako bych snad já věděl, jak jí pomoct… Ani jí pořádně nerozumím a nejsem bohužel ten, který dokáže vnímat její myšlenky a plnit jí nevyslyšená přání. Přitulí se ke mně, až se rozechvěje v chladu mého těla a zajede mi prsty do vlasů.

Slastně přivřu víčka pod těmi doteky a jsem tak šťastný, že je opět sama sebou. Nemohl jsem žít pouze s jejím stínem, kdy si hrála na to, že je mým otrokem. Jistě, kdybych byl skutečný upír, byl bych takovou oddanou ovečkou nadšený, ale já … chci ji.

„Dianko! Ježíši Kriste!“ vyjekne ze dveří Desire. Dlouhé černé vlasy má neposlušně rozházené po ramenou. Její tvář je stažená starostí. Evidentně se o svou sestru bála… „Lilien mi řekla, co se stalo! Jsi v pořádku?“

„Je mi fajn,“ odkašle si Di a hledí na ni kalným pohledem. Svou sestru pozná bez problému, nejspíš mezi nimi nějaké sesterské pouto bude a to … mě těší. „Nic se nestalo, teda zatím…“ uchechtne se téměř nemravně.

„Co jsi tu s ní chtěl dělat?!“ Desiin hlas stoupne o oktávu do ječivého hysterického tónu, který moje maličká naštěstí pozbývá. „Ty nechutný zvrácený bastarde!“ zaúpí a chce Dianu obejmout.

Moje šťastná krev ji však nešetrně odežene. „Je mi fajn, sakra!“ zavrčí téměř nervózně, jako by se bála dávat zas najevo ty své slabosti. Teď, když už ji lépe znám, dokážu odhadnout její emoce a důvody takového jednání. Je to, jako bych ji konečně viděl otevřenýma očima.

„Ne, Ježíši Kriste, to tedy nejsi! Po tom všem! Unesli tě! Zabili tvé dítě!“

Při těch slovech sebou Di citelně škubne a zatne zuby, zatímco mně se z hrudi ozve hluboké zavrčení, které okamžitě potlačím. Byl to jen takový upíří obranný reflex, protože se tou necitelnou větou dotkla hodně bolestivého místa.

„A on sem teď znovu přišel a … znásilnil tě! A jediné, co po tobě ten tvůj upír žádá, je sex?!“ zahalasí Desire a tváří se tak zoufale.

„To nežádá on, to chci sakra já!“ usykne Di bezcitně a vjede si prsty do vlasů.

„On tě zblbnul! Musíš si vzpomenout, co všechno provedl!“

Diana ke mně vyšle prosebný pohled a já zasáhnu, přestože jsem se doteď držel a nechával je, ať si to vyřeší sami. „Vypadni Desire," zavrčím rozzuřeně, protože z toho, co tady povídá, se mi začíná vařit krev v žilách. Měl bych trénovat ten oskarovský ledový klid, ale jelikož začne mluvit o našem dítěti a Di připomínat to, na co se tak zoufale snaží zapomenout, nejsem schopný se ovládnout. „Jestli se hodláš chovat takhle, tak táhni a už se sem nevracej!" vycením na ni špičáky, abych jí vyděsil a ona se dala k ústupu.

„Ale Dianka půjde se mnou!“ zahalasí v protivné snaze chránit svou sestru, ale Di se ke mně přitiskne a obejme mě kolem krku.

„Ne!“ zašeptá divoce.

„Jsi moje sestřička, postarám se o tebe, Dianko! On už ti nebude ubližovat!“

„Já se s tebou nehodlám dohadovat. Ona zůstane tady a ty vypadneš. Hned! Nebo zapomenu na to, v jakém jsi stavu a zažiješ něco ne příliš příjemného!" blýsknu krvelačně očima, až sebou trhne a přece jenom o pár kroků odstoupí. Jestli tady někdo čeká nadupíra, tak to může být leda Desire, protože to její chování je absolutně šílené!

„Dianko, já jsem tvoje dvojče! Chci pro tebe to nejlepší, tak proč se schováváš v náručí vraha, který … zabil naše rodiče a tolik tě týral?“ zajíkne se a z očí jí vystoupí slzy. „Pokračuje v tom! To, co zažíváš je určitě jenom jeho práce! Vím to! Nevěřím mu!“ vyjekne zoufale a snaží se mou maličkou chytit za ruku, ale ona se odvrací, jako by se na ni nemohla dívat. A nejspíš opravdu nemůže, protože na Desire je jasně vidět, jak její dítě roste pod jejím srdcem…

„Ale já mu věřím,“ hlesne odhodlaně moje maličká se vší důvěrou, až mě to dojme.

„Je stejný jako Oskar!“ vyjekne Desire z posledních sil.

„Ne, není… Je lepší než Oskar!“ zavrčí hrdě moje šťastná krev a hrdě se vypne, zatímco cení zuby v krvelačném úsměvu.

„Ježíši Kriste, víš, co to říkáš?“ zalape po dechu její dvojče, tak naprosto stejné a přece, zcela jiné, až mě to děsí. „On zabil naše rodiče…“ vydechne bolestně a mně se sevře hruď ve výčitkách. „Pamatuješ si na maminku?“ Ten tíživý dech a tlukot dvou srdcí, které jsem připravil o to nejcennější, mi nedělá dobře. Jako upíra s duší mne téměř zabíjí, jak moc jsem jim oběma ublížil.

Diana

Němě zavrtím hlavou a u srdce se mi rozlévá pocit obrovské propasti, kterou nikdy nic nezaplní. Ta prázdnota se pojí s chladem, který mi do těla proniká od mého upíra, od … vraha mé maminky a tatínka. Tupě zatnu čelist a kousnu se do jazyku, jako by to všechno mohla vyléčit drobná bolest.

Desiin výraz obličeje je bolestný, plačtivý, dětský a hloupě obestřený citlivostí a touhou po rodičovské lásce, kterou jsme nikdy nepoznaly a nepoznáme. Nenávidím v tuto chvíli její tvář, protože vím, že já se tvářím naprosto stejně. Zdrcená svými pocity, které mně strhávají ke dnu tak moc, až je cítím jako ostrou fyzickou bolest. Copak psychika skutečně bolí tak reálně a ostře, jako by mi někdo do srdce zabodal stříbrné šípy…?

„Já si ji také nepamatuju, protože Chester ji zabil! A teď se snaží sprovodit ze světa i tebe, jen hrůznějším a děsivějším způsobem! Proto všude dává ty lilie, abys mu ji připomínala!“

Při jejích slovech sebou trhnu a myslí mi projede nepříjemná vzpomínka na mé uvěznění v Nickově domě, v pokoji toho nechutného tlustého upíra, který se mnou proti mé vůli dělal takové věci… Okamžitě se mi zvedne žaludek.

Celé tělo mě bolelo a on mi po krvavých ranách ironicky přejížděl jemnými květy lilií, jako by to snad mohlo zacelit moje rány. Cynicky jsem odfrkla, což bylo asi jediné, na co jsem měla v tu chvíli sílu a dál se sípavě nadechovala, přestože se mi hrudí proháněla bolest, zoufalství a nechuť žít…

„Líbí se ti lilie? Tvoje maminka milovala lilie…“ vydechl mi do úst Chesterovým hlasem. Tenkrát jsem si nebyla jistá, zda je to můj upír a o to víc to bolelo, když na mě činil taková zvěrstva.

„Nech těch keců a raději ji znovu vyprovokuj, chci ty její feromony!“ vyštěkl z rohu “Dick“, který byl téměř závislý na mé vůni a z jeho slastného vzdychání se mi zvedal žaludek, když se ukájel na mém těle a při tom čerpal z mé schopnosti přivést upíra do rauše.

„Drž hubu!“ zavrčel ostře “Chester“ a dál mě hladil květinami. To byly jediné bezbolestné doteky, kterými mne zahrnul. „Ona musí milovat lilie, stejně jako moje Eleanor!“ zavrčel ostře a když jsem nereagovala podle jeho touhy, zatnul mi drápy hluboko do krku, až mi ze rtů uniklo bolestné zaskučení…

Prudce jsem zavrtěla hlavou a osvobodila se tak od nechutné vzpomínky, díky které vím, že moje maminka milovala lilie… Proto mi v bývalém domě dal lilie na okno… Proto všechno, co maminka nosila, vonělo tou vůní. Byl jí skoro prosycený vzduch, když jsem se prohrabávala krabicemi a snažila se v nich najít vzpomínky, které pro mě neexistovaly.

„Jak to víš?!“ dostane ze sebe podrážděně Chester. „Jak víš, že Eleanor měla ráda lilie?!“

Ostře pohlédnu na své dvojče, které se polekaně choulí ke dveřím. „Buď jí ten, co mne týrá, ovládá nebo je s ním sakra spolčená!“ Chytím se Chestera pevně za zápěstí a hrdelním niterním hlasem zvolám: „Dicku, okamžitě přiběhni!“ Není nic slyšet, to pouze ve své mysli panicky křičím a zoufám si a vím, že on mne uslyší…

Než stačí moje dvojče zmizet, vpadne do dveří můj blonďatý kamarád jako velká voda. Je mírně zděšený, protože … můj niterní hlas zněl opravdu vystrašeně, nedokážu ty emoce uvnitř sebe ovládat. Navenek můžu být živel a king, ale v jádru … to své ubohé já nepotlačím.

„Co se děje?“ hlesne a křivě se usměje, aby zakryl, jaké rozpaky jsem mu způsobila. Okamžitě obejme mou sestru a přitiskne jí rty na tvář. Je to jen takové romantické zamilované gesto, ale mně v tu chvíli dojde, jak by mi to s Dickem slušelo…

Bez dalšího přemýšlení mu tichou linkou žaluju, co mohu a ukazuju mu vzpomínky, které by jinak neměl šanci vidět. Chytí se za krk, jako by mu bylo zle a vjede si prsty do vlasů, jako by se snažil uklidnit. Je to pro něj těžké, především, když má ty rozbouřené brutální obrazy z první ruky, tedy z mých rozmazaných očí, kdy cítí bolest, kterou jsem zažívala.

„To není možné!“ dostane ze sebe a těká ze mě pohledem na svou Desire, zatímco ona i Chester sledují naše tiché dorozumívání, kdy moje tichá linka stížností zní jako kuňkavý bublavý zvuk, prodírající se skrze srdceryvný pláč a beznaděj.

„Chci, aby mi odpověděla na mou otázku!“ zavrčí chladně Chester, až mi po zádech přejede mráz. „Tohle je vážná věc a Desire ví věci, které jsou staré spousty let!“

„Dostaň to zní stejně, jako to dostáváš za mně,“ hlesnu tiše a podpořím Dicka pohledem. V některých chvílích vážně nenávidím to naše pouto, kdy mi vidí do hlavy… Je to ponižující, pobuřující a především pokořující! Tak jsem se cítila, když u mě seděl a povídal Chesterovi všechny mé pocity, které měly být skryté. A pak jsem mu ublížila tou vzpomínkou… Nechtěla jsem, ale bliklo to ve mně tak rychle, nečekala jsem, že ji Dick odhalí a já ho tím zničím. Nikdy bych mu vědomě neublížila, nikdy bych…

„Kurva, já nevím, jak to dělám! Já s ní nemám takové pouto jako s tebou!“ zasyčí jako had a jeho frajerskost je náhle pryč, protože on se cítí bezradný a v modrých očích se mu zračí nejistota.

Hrubě zavrčím a sprostě mu vynadám, aby se pochlapil, až zatne pěsti a zbělají mu klouby ještě víc, což je k podivu, protože Dickova pokožka je od té doby, co je upírem, jako padlý sníh…

„Neusnadňuješ mi to!“ zahalasí zvrhle a natočí Desiinu tvář k sobě. „Lásko, prosím…“ zašeptá jí do rtů a stírá jí slzy.

„Tak co?“ zahalasím v nitru nedočkavě.

„Někdo ji ovlivňuje… Ona sama to v sobě nemá,“ hlesne Dick a zakaboní se.

„Sakra, to je bezvadný! Měl špeha rovnou v mým dvojčeti! Co ještě? Ty v tom jedeš taky?!“ prsknu bez rozmyslu a probodnu Dicka zlým pohledem.

„Jasně, já!“ zavrčí nevrle a šlehne po mně všeříkajícím pohledem.

Omluvně se ušklíbnu a povzdychnu si. Moje dvojče je ovlivněné někým, kdo mě chce zabít a dělá proto všechno na světě. A jeho snaha se oceňuje, po každé, když mě chce, daří se mu to! Bez řečí zapadnu do Chesterovy bezpečné náruče a přitáhnu se k němu natolik, až cítím, jak mu pod kůží vystupují svaly a on se celý chvěje. Teď je to na něm, protože já si absolutně nevím rady a jediné, co mi dodává sílu je on. Zase na něm tak hloupě visím. Jsem jako kámen na jeho krku…

Chester

Naprosto zamyšleně si prohlížím drobnou postavu, která se svíjí u svého upíra. Chce od něj utéct, protože něco ví! Škube se v Dickově náručí tak mocně, až jí zakulacené břicho v pravidelných intervalech poskakuje.

„Lásko, uklidni se, nebo ti bude špatně…“ zazoufá si Dick a snaží se ji komicky a nereálně uklidnit. Šance, že by to hysterické dvojče, bylo někdy klidné, milé a přítulné, je takřka nulová.

Přemýšlím, kdy její chování začalo být podivné… Ovšem, Desire mne nesnášela od té doby, co se od drahého Oskárka dozvěděla o vraždě svých rodičů, na které jsem se vehementně a s nadšením podílel. Znovu mne zaplaví obyčejná lidská lítost a semknu pěsti. Desire trávila spousty času s Oskarem, ale i kdyby jí o liliích pověděl, těžko by ji nyní mohl ovlivňovat. Můj stvořitel se před mýma očima proměnil v prach a díky tomu nepatrnému okounění se moje maličká takřka stala jeho následovníkem a já ztratil své blonďaté vlasy. Můj zjev se přiblížil Oskarově, abych ho zastoupil, ale … to já nikdy neudělám.

„S kým tráví nejvíce času?“ mrknu na Dicka. Tenhle blonďatý upír měl situaci v domě celou dobu pod palcem, když jsem byl pryč. Já už bohužel takový přehled nemám…

„Je jenom s Lilien,“ zavrčí Dick. Di sebou prudce škubne a on jí adresuje další slova, která já jsem nezaslechl, ale on je svou telepatickou znechucující schopností dokázal vyslechnout. „Ale ona je člověk!“

„Ale co když má bratra upíra?“ vydechne Diana a rozechvěje se v podivném záchvatu vzpomínek a bolestí. „Ona se jmenuje Lilien. To on jí dal to jméno, protože … miloval naši matku!“ zajíkne se. „Chazzy, ona patří k němu!“

Dívám se jí do očí a jako by jí všechno zapadávalo do správných kolejí a ona nyní přichází na ten labyrint. Protože svého amanta z pekla zná pouze Di, důvěřuju jejímu myšlení, protože … pravda bodá přímo do očí.

Vyměním si s Dickem pohled, který mluví za vše. „Je to pravda?“ otočím se k Desire, která se svému upírovi stále pokouší bezvýsledně vytrhnout. Oči má zarudlé od potlačovaného pláče a rty zkroucené do nešťastného šklebu.

„Di… Jak to tak všechno najednou přesně víš? Jak víš, že má bratra upíra? Lásko, může to být jen shoda. Její jméno nemusí nic znamenat… Navíc ji sem přece přinesl Dexter, když si s ní chtěl užít a vzít ji za svou kořist…“ Hladím ji po vlasech a náhle mi svitne. „Počkej, chceš mi říct, že ji sem nastrčil Dex? Že je to jeho sestra?!“ To je přece hloupost. Ten posera by se na nic takového nikdy nevzmohl, i když … co o něm vlastně vím? Ani netuším, jak dlouho je v tomto světě upírem.

„Můj mučitel o ní mluvil… Mluvil o Lilien, teď mi to dochází. Povídal mi o svým životě, sakra, chtěl, abych ho znala, abych ho milovala…“ dostane ze sebe znechuceně a chytí se za břicho, jako by jí bylo zle. „Lilien to ví! Dostaň to z ní!“ zadívá se mi do očí s veškerou podporou a touhou mít tuhle noční můru už za sebou.

Odtrhnu od Di svůj pohled a vážně se zadívám na Desire, která je bílá jako stěna a celá se choulostivě chvěje. „Kde je Lilien? U dětí?“

„Kurva, co chceš dělat?!“ usykne Dick a chytí mě pevně za rameno, jako by chtěl zabránit neštěstí.

„Chci si s ní promluvit. Tak kde je?!“

„Hele, Chazzy, já fakt nevím…“ ošije se blonďatý srdceryvný upír, který nikdy netýral. Nikdy nepoznal slast mučení a hrůznost výčitek. Tu hořkou pachuť ztráty a chuť horké krve, těsně po nejslastnějším mučení… On je obyčejným lidským upírem a tohle mu vždycky bude proti srsti.

„Neboj se, budu něžný,“ ušklíbnu se.

„Jdu s tebou!“ Diana mě chytí za ruku, až cítím, jak se celá chvěje. Prsty mě křehce svírá a já cítím tu obavu a cílený chtíč dozvědět se všechno.

„Di…“

„Prosím,“ usykne a pohlédne mi do očí svými šedými nevinnými duhovkami. Jsou plné strachu, ale nedovedu ho správně zařadit. Netuším, jestli se bojí o mě, nebo má obavu z mé osoby… Snad je plná laciné bázně z toho, že se mi to týrání zas začne líbit a já se ponořím do temnoty, stanu se mocnějším, krvechtivějším a plnohodnotným upírem. Ten pocit moci a síly je vážně ohromný, ale … nestojí to za utrpení mé rodiny.

„Neudělám nic. Slibuju! Taky si s ní chci promluvit,“ hlesne upřímně a ve tváři jí doutná tužba. Doufá, že ji nechám…

Povzdychnu si. „Dobře, ale budeš se držet v pozadí, a pokud bych ti řekl, ať odejdeš, tak to uděláš, rozumíš?“ Nechci, aby mě viděla, kdyby se to nějak zvrtlo, kdybych se náhodou neovládl, tak ona u toho být nesmí!

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 30. kapitola: