OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 32. kapitola

03.01.2012 (12:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 713×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

32. kapitola - „Copak si nepamatuješ, jak jsi mě učil bolestivý lásce?“

Chester

Knihovna je prázdná a tichá, plná příjemného chladného vzduchu a tmy, která je pro člověka neproniknutelná. Mou maličkou ta hustá temnota naprosto oslepí a tak tápavě stojí uprostřed místnosti, mrká a s divokým dechem si nechává zdvihat hrudník v nepravidelných intervalech jako by se skutečně bála. Proč jí nedopřát trochu vzrušení a strachu?

„Komu by se chtělo do schodů,“ ušklíbnu se na vysvětlenou. Nemá možnost vidět, jak zákeřně a radostně se usmívám, když jsem tak blízko vidině vášnivého sexu s jejím vláčným dívčím tělem. „Už se bojíš?“ zavrčím jí do vlasů a promnu v prstech pramen, až sebou trhne a po těle jí vyskáče husí kůže.

Nejistě sáhne do prázdna a několikrát rozechvěle zamrká. Znovu tak naivně, jako by snad měla možnost prokouknout ty strohé chmury, které z ní dělají naprostého slepce a ona se tak musí spoléhat na jiné smysly.

„Sakra, trochu. Ale je to fajn,“ zašeptá chraplavě, a když po mně chce opět sáhnout, zmizím před ní. Napíná uši a pátrá po zvuku, kterým bych se náhodou prozradil. Očekává, že nechtěně těžce šlápnu a ona uslyší kroky, že se snad nadechnu hlasitěji a ona bude vnímat můj dech. Sází na mé ledové tělo, které se prozradí, ale právě teď ji nechává tápat a děsit se, že je v knihovně sama.

Tváří se statečně, když mhouří oči a tragikomicky kolem sebe tápe dlaněmi, naráží do vysokých polic s knihami a její dech se prolíná s bušením jejího vystrašeného srdce. Naplňuje prázdnotu místnosti a ovlivňuje chvění mého těla… Zvyšuje tu vášeň po kořisti.

„Chazzy,“ zavrčí příkře, když ji mírně omámím svými feromony. „Pojď ke mně…“ Láká mě sladkým hlasem a rozhlíží se kolem. „Budeme si hrát,“ vrčí jemně a snaží se mě najít.

„Ale já už si hraju,“ rozesměju se temně. Poklidně se posadím do křesla a přivřu oči. Vnímám ji v té tmě jako zářící bod, jako tu nejúžasnější vůni krve a obklopuje mě touha po všem, co mi patří… Po jejím těle, krvi i lásce. „Nenech mne dlouho čekat,“ popichuju ji.

A když se konečně přiblíží ke mně, chytím ji nečekaně do náruče, až vyplašeně vyjekne.

Rozesměju se. „Ty jsi ale strašpytel!“

„Jakej strašpytel, sakra?!“ prskne naštvaně a zamračí se, přestože jí tělo svírá nesmírná úleva, když ji k sobě tak tisknu. Nervozita a strach opadá, nastupuje radost a touha. „Musím tě udržovat při představě, jakej mi náháníš strach,“ ušklíbne se natolik drze a sarkasticky, až ji pevně stisknu pod krkem. „Jak jsem řekla v začátcích našeho vztahu, tak pro mě ty seš máčko!“ vycení pobaveně špičáky a protočí slepecky oči.

„Samozřejmě, jak jinak,“ zahřmím rázným hlubokým hlasem a začnu ji neurvale kousat do prstů a sát krev přímo z těch měkkých polštářků, až usykává a snaží se mi naivně utrhnout. Nedám jí možnost, je moje! „Kampak? Jsi hrozně zlobivá a za to vždy následuje trest!“ blýsknu do tmy bělmem, když se ode mě odtahuje.

„Sakra, necháš toho už!“

„Vždyť se ti to líbí,“ rozesměju se zádumčivě a pohladím ji po vlasech. „Moje zvrácená maličká,“ provokuju ji, až se jí na čele z kabonění tvoří vráska.

„Můj perverzní páníček,“ ušklíbne se na mě Di drze a silně mě škrábe po ruce. „Že tě to pořád baví, hrát si na nezkrotnýho drsňáka, když tě mám stejně omotanýho kolem prstu!“ uculuje se samolibě s naprostou jistotou, která se jí zračí v tváři stejně jako ten bezbřehý cynismus.

„Však víš, to už je ta má povaha. Stále si musím čechrat své ego!“ Kousnu ji hruběji do rtu, ale zareagovat ji nenechám. „Raději mlč…“ zapředu s úsměvem a začnu jí okusovat rty, jako bych po dlouhé době zjistil, že mám zuby a nemohl se toho nabažit.

Co chvíli mi slastně vydechne do rtů a téměř se nestíhá ani zapojit.

„Stále tak sladce nevinná…“ zachraptím. „Ještě, abych tě znovu učil, jak máš oplácet polibky tak, aby se to líbilo i mně,“ uchechtnu se. Svárlivě mě kousne do rtů. Chytím ji pevně za krk a záda, přitisknu k sobě a políbím dlouhým majetnickým polibkem, až zasténá a rozechvěje se, zatímco se mi jemně probírá vlasy a přejíždí mi drápy po těle.

Zatímco se mi přisaje k poraněnému rtu, aby ze mě vymáčkla pár sladkých rudých kapek, tak já prsty doputuju k zipu jejích kalhot. Zalituju, že knihovnu nemám uzpůsobenou na sexuální hrátky, ale na rychlovku stačit bude.

„Kdybych moc spěchal, tak mi to řekni,“ vydechnu roztouženě, ale nadále jí z boků stahuju kalhoty. Nemám chuť, ani náladu čekat a brzdit se, ale je mi jasné, že i když na ni jdu tímto způsobem, tak je vše v její režii a já mohu jen doufat…

„Co se mi stane, když tě v nejlepším odmítnu?“ Mírně se ode mne odtáhne.

„No to snad…“ zarazím se, ale když vidím, jak se na mě posměšně dívá, dojde mi, že to nemyslí vážně. Na tváři se jí rozprostírá potěšený povýšený úsměv. „Neprovokuj mě, nebo toho budeš litovat!" zavrčím a tentokrát jsem to já, kdo jí svými špičáky natrhne ret. „Pokud mě chceš odmítnout, tak musíš teď, pak už ti to k ničemu nebude." Vsaju do úst přebytečnou krev a rukou jí zajedu do kalhot, až se celá napne, ale já si v tu chvíli nejsem jist, jestli slastí nebo obavou.

Zoufale zamrká, jako by se jí tělem prohnal nebezpečný strach, odstrčí mě od sebe a lape po dechu. Ovšem v další chvíli už se přitahuje zpět a to nadoraz. „Takovýhle věci se nedělají,“ špitne tiše se vší stydlivostí a klopí zrak. „Copak ty nevíš, že nesmíš děsit nevinný malý holčičky? Sakra, žádný strkání dlaní do kalhot. Jestli chceš dělat sprosťárny, musíš se víc snažit!“

Srdceryvně vzdychnu: „Ty mi dáváš!" zasténám a opřu si čelo o její rameno a drápy jí jemně přejíždím po zádech, abych se trochu vzpamatoval. „Netušil jsem, že jsou na tvém těle určité zóny, kam moje ruce nesmí," ušklíbnu se na ni. Stále se tváří tak nejistě a plaše, až se mi z toho tetelí v hrudi. „Ale prosím, jestli ti to tam moc vadí, přenechám iniciativu tobě," usměju se poťouchle a pohodlně se uvelebím do křesla, abych sjížděl pobaveným pohledem její nejistotu, která se jí náhle objeví ve tváři, a kterou se tak marně snaží skrýt.

„Chazzy.“ Její povzdech je téměř lítostivý, jak uniká před mým ryze upířím pohledem. „Víš, že mi to nejde,“ hlesne a obličej jí protne vztek, tak surový a ostrý, až mě to maličko udiví, jak ji zlobí, že … není ohnivá. „Neumím to tak, aby se ti to líbilo,“ zasténá útrpně a protočí oči v gestu provinilce. „Líbí se mi, když přenechávám iniciativu takovýmu drsnýmu upírovi, kterej ví, co chce!“

„Ale vždyť ty to umíš.“ Přitisknu její hebké tělo k sobě. „Tebe – takovou sebevědomou upírku nemůže přece něco takového rozházet. A netvrď mi, že neumíš, protože pak bych to bral jako své osobní selhání… Že jsem špatný učitel.“

„Jo, seš učitel na hovno.“

Její bezprostřední reakce a škleby mě rozesmějí. Švihne mě takovou dávkou feromonů, až rozevřu široce oči, zachraptím pod náporem touhy, tlaku v poklopci a rozkoše. Celé tělo se mi rozechvěje v silné radosti a já nemám, jak bych to ovlivnil a utnul.

„Už nikdy mi neříkej, že jsem upírka, sakra!“ Oči jí planou známými ohnivými plameny. „Nesnáším to přirovnání k rase, která mi tolik vzala i tolik dala!“ zavrčí s notnou dávkou vzteku a opovržení. „Já jsem sakra skoro člověk! Už si to laskavě uvědom!“

„Omlouvám se,“ vydechnu ztěžka. Její líbezný hlas mi v hlavě zní tak libě, způsobuje mi v mysli chaos a obluzuje mně stejně jako její vůně. „Mně je jedno, co jsi,“ usměju se, když mi dopřeje vnímat realitu. „Divím se, že jsi se tedy nezaučila někde jinde, když jsem tak špatný,“ ušklíbnu se. Její poznámka o mých kvalitách mne zrovna moc nepotěšila a já se naoko dotčeně snažím shodit svou maličkou ze svého klína, ovšem ona se mne drží jako klíště. A když přitlačím, tak ve strachu, že spadne, zaryje drápy do mých ramen, až tlumeně zavyju. „Tyhle něžnosti vážně nemáš ode mě,“ heknu.

„Copak si nepamatuješ, jak jsi mě učil bolestivý lásce?“ Jako by usykávala každé slovo při nehezkých vzpomínkách a upírala oči k budoucnosti, když některé kousky minulosti byly tak kruté.

Svraštím čelo a mírně se ošiju. Mé vzpomínky nejsou stejné jako její, v té době si nevybavuju hořkost, bolest a utrpení, ale svou sílu, jako bych chytil druhý dech a znovu žil na plno. „A pak, že nejsem dobrý učitel…“ zamumlám nejistě. „Ubližoval jsem ti tolik?“ zašeptám po tichu, jako by jen vyslovit to, byl hřích.

Diana se mi dívá bez pohnutí do tváře. Jako by zkameněla a probírala se nežádoucími vzpomínkami, bolístkami a trápením, které jsem jí způsobil. Nemrká a téměř ani nedýchá, zatímco netrpělivě hladím její paži a zírám do těch bezedných šedých ironických očí.

„A já jsem ti ubližovala kolik?“ ozve se věcně a pohladí mě něžně po hrudi.

Když mi začne rozepínat košili, uvolním se. Je nápaditá a za každý knoflík, který rozepne, mi věnuje polibek na chladnou hruď. Zhluboka se nadechnu a vnímám její rty na holé kůži. Nechávám to všechno na ní, zatímco přemýšlím – občas lituju, že není něco, co by vymazalo určité zážitky navždy z paměti. Jen ty hrozné a ty, které za to stojí, by zanechalo v mysli. Utopie.

Prsty mě jemně chytí za krk a polibky putuje po mé kůži až ke krku, kde jazykem pohladí slastnou jizvu. Okamžitě vnímám svůj klín tak, jako bych byl v ní a doháněl nás oba slastnými pohyby k vrcholu. Propnu se a snažím se držet vzdychání, ale když se mi věnuje takhle, nejsem schopný se ovládat.

„Někdy mám pocit, že po slově “miluju tě“, by mělo pokračovat ještě něco, co … by dokázalo povědět, co cítím. Protože pouhý obyčejný “miluju tě“ moje pocity nevystihuje dostatečně,“ hlesne.

„Možná proto to tak často neříkám,“ pousměju se vysíleně se zastřenýma očima, protože jsem velmi vzdoroval rozkoši, abych si neužil vrchol dříve, než budu v jejím těle. Když se mne znovu snaží pohladit, vzdychnu. Pokouší mě víc, než by měla. „Di…“ zachraptím a prohnu se. „Copak ty necítíš, co mi způsobuješ?!“ zavrčím namáhavě, téměř sklíčeně, protože tohle je velmi slastné a tvrdé týrání.

Moje maličká se jen tiše rozesměje, bestie! Když mučení, tak oboustranné, pomyslím si a prsty namáhavě nahmatám jizvu ve tvaru křížku mezi jejími lopatkami. Sice to nemá sílu dostat ji to na kolena, ale potrápí ji to také. Rozesměje se a uhne. Vyšvihne mě feromony do takové výše, že mi spadnou dlaně do klína a zakloním hlavu.

„Budu tě týrat tak dlouho, dokud si nebudu jistá, že máš v hlavě jenom to jedno!“ Její hlas zní legračně, téměř výhružně, jako by to myslela vážně. „Chci, abys byl chtíčem bez sebe. Abys měl mozek úplně vymytej a myslel jenom rozkrokem! Chci, aby sis mě vzal podle svýho přesně tak, jak budeš chtít!“ vrní a přejíždí mi jazykem po jizvě, zatímco prsty se mi dostává do poklopce.

„Copak jsem někdy myslel něčím jiným?“ zanaříkám, když se dotkne hebké kůže mého nejcitlivějšího místa. „Jestli … budeš takhle pokračovat, tak…“ Chci jí to říct, ale najednou nevím jak. Mám to v mysli. Mám tu větu v hlavě – že jestli bude pokračovat, tak to odnesou jenom mé kalhoty, jelikož už teď nemám téměř žádnou nadvládu nad svým tělem. Ale já v tu chvíli nemohu najít slova, jako by zmizela spolu se zvětšujícím se běsnícím chtíčem, který mi nedovoluje myslet. S každým jejím dotekem ty nepotřebné a vedlejší věci mizí, zůstává jen ona a moje nezkrotná touha.

„Chazzy?“ zadívá se mi zpytavě do zastřených očí, které nevnímají nic jiného než ji. Její chvějící se tělo, zpola lidské, nezkažené, roztoužené, rozevřené a připravené pro mě!

Dívám se na ni tak hladově, téměř se olizuju, zatímco na mě vyčkávavě hledí a mírně se ode mne odtahuje. Kampak? Prolétne mi hlavou, ale nevyslovím to. Nejsem schopný ta slova říct. Jediné, co vidím, je její nahé tělo, vzdychající a zalykající se slastí pod tím mým.

Nečekaně ji drapnu kolem pasu a přitáhnu ji k sobě tak pevně, až vyvalí oči a pohne ústy, jako by snad chtěla něco namítnout. Nedám jí šanci. Jediným pohybem strhnu na zem všechny zbytečnosti, které se povalují na stole, a hodím ji na něj. Diana zalapá po dechu a napřáhne ke mně ruku, jako by se chtěla bránit.

Nalehnu na ni plnou vahou svého těla a začnu ji nekontrolovatelně, divoce a zaujatě líbat a dobývat se do jejích drobných úst jazykem. Rvu z ní oblečení. Slyším, jak jemná látka a nitě praskají. Cítím tu tkaninu pod svými dlaněmi, ale teprve, když se mé nahé tělo dotýká její holé kůže, začínám pociťovat mírnou spokojenost a ještě divočejší a neurvalejší touhu. Nevnímám, jak reaguje moje maličká, jen cítím, že je pode mnou, že je moje a patří mi.

Dodává mi do těla feromony, ale kupodivu mě to neomamuje, ale dodává mi to sílu, rozhořčenost a rozechvělost, abych se ještě více choval jako smyslů zbavený. Mám pocit, že pode mnou chvílemi snad ztrácí i dech, ale nepozastavuju se nad tím. Proudí mnou nepoznaná energie, když se topím v jejím těle. Je to jako rozjímání a rozkoš v jednom.

Z úst mi vycházejí procítěné steny a celý se klepu, jako by se mi mělo tělo rozskočit, ale nemohu přestat. Nepřestanu! Namísto toho i ji zahalím vlnou své vůně, až se jí rozšíří oči a hlava jí klesne. Cítím, jak mi oči září temným soustředěním a chtíčem, jako bych věděl, co mám dělat, ale já pouze vím, co chci. Beru si ji dost nevybíravě, necítím nic jiného než to, čím mě vybízí k většímu a většímu zoufalství v jejím těle.

„Chazzy, musíš mě kousnout!“ zasténá a usykne.

Vláčnými pohyby se do ní nořím a přemýšlím o smyslu těch slov.

„Kousni mě, pomůže ti to!“ Nabádá mě dál.

Slyším ji, i když jsem naprosto ponořený do svého chtíče a v uších mi podivně hučí. Vnímám její tep a každý sebemenší pohyb, kterým se mi prohne vstříc. Ovšem když nakloní hlavu na stranu a přitáhne si má ústa blíž ke svému hrdlu, dojde mi to. Takové výmluvné gesto může znamenat jenom jediné. Špičkou jazyka jí obkreslím linii krku, abych se do ní potom nedočkavě zakousl.

Celá se propne a obejme mě nohama kolem pasu, jako by se do mě snažila vtisknout. Nasaju vůni její krve a protnu její tepnu svými špičáky co nejhlouběji. Chutná skvěle, mám pocit, že snad ještě mnohem lépe, což mi přijde téměř nemožné. Možná je to vážně pouze jakási paranoia, blud nebo halucinace, která mě zachvátila. Krev při sexu se mnou sice pokaždé dělala divy, ale tentokrát... Nazývat ji božskou manou bylo by urážkou. Nevím, čím to je způsobené, ale mám pocit, jako bych cítil Di uvnitř sebe. Jako bych vnímal její pocity, myšlenky i její rozkoš, nebo spíše jakousi podivnou tupou bolest. Asi začínám bláznit, ale vážně mám pocit, jako by se jí to vtisknutí se do mého těla podařilo.

„Lásko, nebraň se tomu,“ vydechne, když mnou začíná probíjet nepokryté tělesné i duševní blaho a já … ustrnu v nechápavosti a šoku. Je to tak silné, tak skutečné a přesto fantastické! Vpíjím se do ní duhovkami a nechápavě pociťuju orgasmus, který jakoby trval věčně. Zírám do těch šedých duhovek a konečně v ní čtu jako v otevřené knize, zatímco mám tělo oblouzené tak silnou euforií. Je to, jako by všechno ústilo z mého klína a zaplavovaly mě vlny vrcholné křeče.

Mám pocit, že snad vyletím z kůže. Musím se něčeho zachytit. Mít nějaký pevný bod, ke kterému bych se v té chvíli upnul. Mačkám a drtím ve své náruči Diino křehké tělo a v pomalu se vracející schopnosti mluvit a přemýšlet, se začínám obávat toho, co jsem jí svým nekontrolovatelným chováním způsobil.

Nikdy bych nevěřil, že to dokáže být až tak silné a trvat to takovou dobu. Myslel jsem, že svůj extra orgasmus jsem si v minulosti už prožil, ale... Spletl jsem se. Dosáhl jsem něčeho, co jiní nazývají pocitem Nirvány. Rozplynutím. Stavem absolutní blaženosti. Přijde mi to vážně podivné a netuším, čím to bylo způsobeno.

Když na ni klesnu, zcela uspokojen – uspokojen tak jako nikdy, konečně povolím své sevření a rty jí jemně přejíždím po zpocené kůži. „Jsi v pořádku?" dostanu ze sebe ještě mírně ochraptěle a začnu kontrolovat škody na jejím těle.

„Je mi fajn,“ odbude mě s vyčerpaným úsměvem. „Slez ze mě,“ usykne bolavě.

Uštědřil jsem jí při svém drsném jednání několik modřin, škrábanců, jako by se snad naše milování podobalo jen dalšímu znásilnění, kterému jsem ji vystavil. Byl jsem tak zaskočený intenzitou chtíče a emocí, které se ve mně nořily, že jsem jí ublížil…

„Nezlobíš se?“ hlesne nevinně a obrátí ke mně čisté šedé oči, plné doutnajícího dýmu z uhašených plamenů.

Chci ji pomoci se posadit, ale odmítne mě. A tak jen nechápavě zírám do její tváře, plné bezprostředního pochopení, zatímco já jsem plný zmatených myšlenek. Chová se podivně, jako by se cítila provinile a sklesle, přestože i přes únavu září jako nikdy.

„Já?“ podivím se její otázce a zajedu jí prsty do hebkých vlasů. „Proč bych se měl…“ zarazím se a vytřeštím na ni oči.

Nirvana už se v UZ jednou objevila... Kdo si vzpomíná?

Na co Chester podle Tebe přišel?

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 32. kapitola: