OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 35. kapitola

07.01.2012 (17:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1090×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

35. kapitola - „Vinnie je mrtvá...“

Chester

„Kurva, tak přemýšlej, může to být nějaká moje úplně nejvzdálenější sestřenice, o které nemám ani potuchy!“ hořekuje Dick a snaží se pobledlou Dianu přivést k rozumu, ale podle všeho mu beztak nevěří.

Samotného mě zajímá, jak se to její myšlení vyvíjí. „Dicku, působí to pouze na sourozenecké vztahy…“ zamumlám a oba se zarazí. Zatímco Dick úpí a prsty si div nerve vlasy, maličká od nás couvá a rozechvívá se ještě víc.

„Kurva, nemysli na to!“ křikne na ni a já si jen mohu domýšlet, co naivního a děsuplného ji zas napadlo. Po tom všem, co si prožila, není divu, že se jí hlavou honí takové myšlenky, které Dicka nenechávají chladným. Kdybych měl tatáž schopnost, nejspíš bych byl také omráčený jejím přístupem. „Tohle není nic, co bychom na tebe ušili! Oba tě milujeme, tak proč bychom ti ubližovali?! Zkus kurva myslet, ale ne tak pitomě a naivně, jako nyní!“ zahalasí blonďatý nervózní upír a zakročí, aby Diana neunikla.

Podle všeho ho moje maličká vůbec neposlouchá a prakticky, téměř s chladnými pohledy, se snaží najít únikovou cestu. Trochu mne zaskočí, že chce utéct od nás a pak mi to dojde. Ona si myslí, že to celé byla jen naše hra… Že jsme ji týrali a Dick je ten hlavní buřič, když by Lilien mohla být jeho sestra.

Chytím se za hlavu, když mi dojde takhle svízelná situace. A Dickovy věty mne v tom akorát utvrzují. Jsem však už někde jinde a kupodivu mu věřím. I kdyby byla Lilien Dickova sestra, nevěřím, že on s tím, co tu vyváděla, má něco společného.

„Di, kdyby v tom byl Dick namočený, tak proč by nechával svou sestru mučit ve sklepě? Proč by ji tam nechával, pil z ní a pak zinscenoval tenhle rozhovor, abys na to přišla?" pokouším se jí otevřít oči alespoň u něho, protože si vím, že spíš uvěří v jeho nevinnu než v tu mou.

„Sakra, jedeš v tom s ním! Celou tu dobu, můj pane!“ zachraptím zhnuseně a poníženě skloní hlavu. Stojí na místě, obklíčená dvěma upíry, a nechává stékat ty krokodýlí slané slzy po tvářích, jako by snad ani neměla právo nám odporovat a bojovat proti nám.

Zarazí mě to. Diana vždycky bojovala! Ale teď jako bychom jí vzali sílu… „Do hajzlu, neříkej mi tak!“ zavrčím rozčileně, protože na to oslovení začínám být více jak alergický. „Kdybychom v tom jeli spolu, tak věř, že by ses z toho doupěte nikdy nedostala! Copak to nechápeš? My se tě celou dobu snažíme chránit!“

Dick znechuceně a unaveně mávne rukou. „To nemá cenu, Chazzy. Je tvrdohlavá a myslí si svoje,“ prskne a zatne dlaně v pěst, jako by nenacházel útěchu. Pak se zhluboka nadechne a zadívá se jí přísně do tváře. „A víš, žes na to tedy konečně přišla?! Celou dobu jsme to na tebe hráli! Já i Chester! Představ si, absurdně jsme se tě snažili nejdříve chránit, pak tě Chazzy z legrace proměnil v hodnou ovečku. Přestala jsi ho bavit poslušná, tak jsem mu zase pomáhal, aby tě získal zpět, a pak jsi nás přestala bavit oba. Chtěli jsme si užít, tak jsme tě mučili v tom domě a hned na to chytilo Chazzyho svědomí a zase tě chtěl zachraňovat! No a teď jsme ještě ke všemu tak pitomí, že ti to tu povídáme do očí!“ zahřmí a tleskne do dlaní. „Kurva, to je dost! Chazzy, už nemusíme skrývat, jak zrůdní jsme! Ano, celou dobu jsi to věděla! Měla jsi v sobě tu nedůvěru správně, protože mi jsme ti špatní a chceme tě jenom zabít!“ zavrčí provokativně a popojde k ní o krůček blíž, až Di panikařivě couvne. „Představ si, Chester, ten tě vůbec nemiluje! Vůbec, proto sám sebe tolik týrá a snaží se, abys byla šťastná, že ano?!“ vrčí zlověstně, zatímco to Dianě v hlavě zdá se pořádně šrotuje.

Moje maličká ke mně tápavě pohlédne a zadívá se mi do temných očí. Jako by se ptala – Vážně bys mi neublížil?

„Ale to víš, že by ti rád ublížil! Užíval si to a ke všemu by tě nejraději skopal, až by ti popraskaly kosti v těle! Proto nechápu, proč je na tebe tak něžný a dávno už ti nepřistřihnul křidélka!“ zahučí Dick a protočí oči.

„Dávalo by to větší smysl…“ zašeptá poníženě Diana a náhle vypadá tak zranitelná, tak smrtelná. „Mě nikdo nikdy neměl rád… Tak proč by se to mělo měnit?“ zamumlá bolestně a mě bodne v hrudi. Láska, kterou v dětství nepoznala díky mně, bude navždycky její slabinou. Osamělost, která ji provázela, bude navždy její součástí, i když ona už nikdy sama nebude…

Mlčky poslouchám Dickovo herecké představení, zatímco se na Di sklesle dívám. Ani po dvou letech a po dvou dětech mi nevěří, že chci něco jiného než její krev a utrpení. Kdyby nepotřebovala můj jed do žil, klidně bych se v tuhle chvíli vzdal šťastné krve, aby to konečně pochopila. Aby uvěřila v mou lásku! Ale to bohužel nejde.

„Jak to můžeš říct, Di? Má tě rádo tolik lidí, jenže ty to prostě nevidíš!" hučí Dick dál, zřejmě rozesmutněn faktem, že on by se k ní také nikdy nedostal a nepoznal by ji, kdyby nedokázal číst její myšlenky. „Všechny od sebe odháníš! Nesmíš se pak divit, že se cítíš sama…“

„Ale já jsem vždycky byla jenom sama…“ hlesne tiše moje maličká a oči se jí znovu zalijí slzami. „Tys to nezažil… To odstrkování. Nenávist! Byla jsem jenom parazitem, kterýho se druzí chtěli zbavit,“ šeptá, zatímco ji zasahují tíživé vzpomínky.

Vzpomínky, které má díky mně! Kdybych ji nepřipravil o rodinu, měla by to, co potřebovala. Měla by lásku, rodiče, svou sestru a nikdy by nepoznala samotu a odstrkování. Nikdy jsem nepomyslel na to, čemu jsem ty dvě malé černovlasé holčičky vystavil a nyní mi to osud všechno ukazuje a chce, abych trpěl s nimi. A já to přijímám, protože si to zasloužím. Já ano, ale ony ne.

Ve vzduchu ucítím pronikavou sladkou vůni své šťastné krve, ze které se mi okamžitě začnou sbíhat sliny. „To stačí, je jí špatně,“ zarazím Dicka, který se nadechuje k dalšímu monologu. „Snaž se uklidnit…“ zadívám se na Di. Těžkými kroky k ní přistoupím a jemně ji chytím v pase, rty přitisknu na ranku na jejím krku, která mě tak provokuje. Stačí pár olíznutí a polibků a po rance nejsou ani památky. Pustím ji a zadívám se jí něžně do očí. „Udělal bych pro tebe cokoliv, ale jestli si nepřipustíš, že máš také právo na něco jiného, než jen na nenávist a nezájem, tak se nikdy nebudeš cítit šťastná…“

„Celý moje dětství, až do šestnácti let mě přesvědčovali, že si nic nezasloužím, natož snad lásku… Sourozenci mě nenáviděli, pěstouni přehlíželi a odstrkovali.“ Skloní hlavu, ale její plačtivost je mi stejně na očích a bodá v hrudi. „Byli to lidi a stejně v sobě nenašli ani kousek něhy, kterou by mi snad věnovali…“ pokračuje plačtivým zoufalým hlasem, který mi trhá žíly. „Sakra, tak proč by mě měl milovat upír, kterej má být strohej jakýchkoliv srdceryvných emocí?“

„Dva upíři,“ ozve se pevným hlasem Dick. Diana na něj nechápavě pohlédne se slzami v očích. „Milují tě dva upíři, kterým teď dost ubližuješ. Tak se seber, Di, jsi přece živel. Nikdy žádná chudinka,“ křivě se na ni ušklíbne.

Di mu úsměv vrátí a do očí se jí pomalu navrací život. Duhovky už nemá vyhaslé, jsou jako by vzala druhý dech. „Věřím vám…“ vydechne a to je pro mě ta nejdůležitější věta. „A omlouvám se.“

Po straně se vděčně podívám na Dicka. Vždycky ji uměl zpracovat lépe než já. Navíc teď, když jí vidí do hlavy. Povzbudivě se na mě zašklebí, ale nic nekomentuje. „Dvojčata jsou nahoře samy," připomenu Di, a když se žene ke schodům, otočím se na Dicka. „Měli bychom to nějak vyřešit s tou Lilien..."

„Také si myslíš, že je to moje sestra?“ hlesne skepticky a podrbe se ve vlasech. „Sám víš, že to není možné. Vinnie zabil Oskar,“ zavrčí zmučeně a snaží se nedat najevo, jak ho to i přes ta dlouhá léta, bolí.

„A jsi si tím jistý? Viděl jsi její tělo?“ Podle jeho výrazu mu tím nabourám představy, které o sestře až do teď měl. „Víš, podle všeho nějak příbuzní jste. Možná bych věděl, jak zjistit, zda je to jedna z Oskarových obětí…“

„Kurva, Chazzy, bylo mi šest, když ji unesli! Vinnie tehdy měla pouhé tři roky, nemohla přežít! Musel ji zabít. Di ví, jak … moc ji týral!“

„Oskar měl takový zvyk… Značil si své oběti. Především ty dětské, ty které pro něj něco znamenaly. Čím byly mladší, tím byly cennější. Chápeš, jak to myslím?“

„Samozřejmě!“ štěkne nevrle a já chápu, že tohle pro něj není zrovna příjemné téma.

„No, prostě… měla by někde mít jizvu v podobě jeho jména. Nejspíš na nějakém citlivém místě,“ snažím se mu to povědět opatrně, aby zas nevybuchl. Tohle pro něj není jednoduché, a pokud je Lilien skutečně jeho sestra, bude to ještě složitější.

Znechuceně odvrátí modré oči. „Bastard! Kéž by víc trpěl, když umíral!“ sykne zarmouceně, ale nic už nemůže vrátit tu bolest, kterou mu Oskar způsobil, stejně jako já nedokážu odčinit nic z toho, čím jsem ublížil Dianě. „Chazzy, mohl by ses podívat sám? Pokud je to skutečně nějaká moje blízká, bylo by šílené, abych ji po tom všem ještě okukoval,“ zamumlá nejistě. „Navíc moje Desire… Neodpustila by mi to,“ ušklíbne se a rázem je z upíra domácí mazlíček, který udělá cokoliv pro svou lásku a svého syna. „Tobě to Di vezme lépe a navíc si nebudeš připadat jako bys okouněl vlastní sestru.“

„Myslíš si, že mně to projde?“ zašklebím se na něj, ale vlastně má nejspíš pravdu. S mou maličkou je to stále z extrému do extrému a já jsem schopný to přežít, kdežto hysterickou Desire bych Dickovi skutečně nepřál. „Dobře, podívám se. Zatím pohlídej Dianu a dvojčata. Nejsem moc klidný, když jsou někde moc dlouho sami.“

„Můžeš se na mě spolehnout,“ přikývne a hrne se ke schodům, zatímco já se sklíčeně zadívám ke dveřím do sklepa a povzdychnu si, jaký mám těžký život.

** ** **

„Tak jak?!“ vydechne bezmocně Dick, který pochoduje po naší ložnici a v náruči natřásá mého následovníka. Drak spokojeně výská a líbí se mu, když si s ním upír takhle hraje. Moje maličká se věnuje naší dceři, která je trochu ohnivější a vzteká se, když se jí něco nedaří nebo s ní Di nehoupe tak, jak by si Charmed přála. Usmál bych se tomu, ale teď by se to nehodilo.

„Má ho…“ odpovím bezbarvě, ale blíže se mi to specifikovat nechce. Abych Oskarovo znamení našel, musel jsem se na ni podívat takovým způsobem, který by se nelíbil ani mé pokorné šťastné krvi. Sám pro sebe se tomu musím ušklíbnout.

„Oh, hajzl,“ dostane ze sebe Di s usyknutím, jako by se spálila a zatváří se kysele. Okamžitě od nás odvrátí hlavu tak rychle, až se jí černé lesklé vlasy rozlétnou kolem tváře jako hrst černých nitek.

„Takže je možné, že … je to moje malá sestřička?“ Polkne Dick, který si pro jistotu s malým sedne na zem a zhluboka oddechuje. Není lehké přijmout takové informace. Já sám bych byl snad jako posedlý amokem a naprosto zoufalý, kdyby se mi podařilo najít Susan… „Já tě nechal, abys týral mou Vinnie?!“ zahučí zlověstně.

„Dicku…“ snažím se ho klidnit, protože jeho výraz mluví za vše. Je na jednu stranu rozhořčený a na druhou zoufalý, znechucený a obelstěný nastalou situací.

„Proboha, jestli je to Vinnie… Myslel jsem, že už ji nikdy neuvidím!“

„Dicku, nic není jistého,“ hlesnu. Tak rád bych ho probral z toho podivného sletu náhod. Co když si to všechno jenom špatně vysvětlujeme? I když ty zvrácené důkazy přímo bijí do očí, je těžké přiznat, jak mě to samotného děsí. „Oskar přece neměl jedinou…“ I když tu ten bastard není, jeho duch tu přetrvává. Nejenže se tu vznáší jako přízrak, ale je snad i v každém z nás, pohlcuje nás svými minulými činy a určuje naši budoucnost, jako by snad bylo jeho osudem, aby nás všechny proklel a pospojoval v hrůzné realitě.

Di si odkašle. „Její krev je pro něj jako krevní pouto… Ona má Oskarův podpis. Je Dickovi tak děsně moc podobná, až to bolí… Co ještě by měl hledat?“

Na to už nemám co říct. Podle všeho je to vážně ona. Další zkurvený paradox. O to hůř se nám ovšem teď bude hledat ten kretén, který ublížil mé maličké. V jednu chvíli mě napadne, že by bylo lepší, kdyby po tom mým mučení umřela, protože by tahle situace nenastala. Rychle tu myšlenku zapudím. Ještě že mně nikdo číst myšlenky neumí.

„Už ji mučit nebudeme! Nikdo ji nebude mučit! Já pro ni hned jdu, bude v mém pokoji a nikdo se k ní nepřiblíží, aby jí ublížil. Je to jasné?!“ zavrčí Dick bojovně a rychlostí blesku stojí na nohou, náhle tak silný a přesvědčený o pravdě, která nás všechny odrovnává.

„Ublížila Dianě…“ řeknu tiše a čekám na jeho reakci. Nezávidím mu tuhle situaci, kdy se cítí tak rozpolceně. Nejenom mně a Di se vysmál osud do tváře ne zrovna příjemným způsobem.

„Di…“ hlesne bezmocně a otočí se na černovlasou dívku, která se tváří naprosto ironicky. Z očí jí žhnou plameny a na rtech pohrává drzý úsměv, jen další zástěrka, jak nedat najevo prohru a znechucení.

„Já vím, Dicku,“ řekne temně.

„Vinnie za to nemůže, ona je také oběť!“ Dick je zarmoucený. Okamžitě položí malého do postýlky a začne nerudně pochodovat po místnosti. Takhle zoufalého a bezmocného jsem ho ještě neviděl. „Nemůžeš po mně chtít, abych se díval, jak ji týráš! To nesmíš! Nedovolím to!“ zavrčí burácivě směrem k mojí maličké, která mu hrdě zírá v tvář.

„Ale já to musím vědět!“

„Proboha, Di…“ zajíkne se Dick a prsty si vjede do vlasů.

„Možná by něco zmohl Cristoball a naprosto bezbolestně…“ Oči má stále pevné, bezcitné, ale tělem se jí prohání taková hromada pocitů, které cítím nejen já, ale v jejích myšlenkách určitě i Dick.

„Dicku, klid, já už ji týrat nebudu. A Di má pravdu, zkus Balla. Třeba se něco dozvíme,“ navrhnu a nechám ho kolem sebe projít. Zmizí za dveřmi a já se zadívám na Dianu, která se stále tváří tak nezaujatá touto situací. „Je to paradox, že? Na to, jak moc ji nenáviděl… A nyní se o ni bude starat více, než o Desire.“

„Já ho chápu... Ty jsi nikdy neměl mladšího sourozence, kterého bys chránil a pečoval o něj. Nevíš, jaké to je. Díky našemu dorozumívání beze slov vím, co k ní cítí a jak moc mu Vinnie chyběla.“

Trochu sebou při její odpovědi trhnu. „Ty jí to odpustíš, viď? Všechno, co ti provedla..." řeknu do ticha, i když odpověď tuším předem.

„Dick má pravdu… Někdo ji ovládá. Ona sama za to nemůže, jenom měla smůlu jako já, ne-li horší, sakra, protože ona zůstala ve spárech upírů, kteří ji jenom využívali pro svoje účely,“ zadívá se na mě prázdným pohledem a zavrtí hlavou.

Zprudka se na ni otočím a vycením špičáky. „Tím teď myslíš i mě?"

„Bývals stejnej…“ vydechne a posměšně, cynicky, se ušklíbne. „Ona i já jsme byli vždycky kořistí, ale ty ne… Ty seš upírem, kterej měl svůj život ve svých rukou. Týral jsi, zabíjel, bral si, co sis myslel, že je tvoje. Nikdy nepochopíš, jaký to je, když seš jenom kořist, někomu patříš a nemáš na vybranou…“ Nostalgicky si prohrábne dlouhé temné vlasy a ve mně se usídlí nepříjemný pocit. „Byly časy, kdy jsem s tebou nechtěla být, ale … nedovolila jsem si odejít. Vinnie třeba taky nechtěla dělat ty špatný věci, ale musela. Neměla na výběr, stejně jako já. Nemůžu se za to na ni zlobit.“

Ne všechno jsem měl vždycky ve svých rukou, mám chuť říct, ale nakonec to neřeknu. Samozřejmě, v jisté době mě hodně řídil Oskar a já … z toho byl nadšený. Ovšem, sám sebe bych zahnal do slepé uličky, kdyby se náhodou začala vyptávat. I když ... možná se u ní vyptávání už nikdy nedočkám. Tak daleko jsem nechal zajít svou výchovu a … zničil ji.

„Víš dobře, že jsi nebyla jen kořist..." odpovím místo toho a pak mi něco dojde. „Chceš říct, že u tebe jsem si taky pouze myslel, že jsi moje, ale skutečnost byla jiná?"

Blahosklonně se usměje. „Ze začátku určitě. Pokud vím, neměli jsme rande. Prostě mi bylo řečeno, že se zamiluju a víc tě nezajímalo. No, to mi nepřijde jako svobodná volba,“ pokrčí rameny a otupěle mi zírá do očí.

Naprázdno polknu a zas cítím na hrudi ten pocit zklamání. „Takže tys se mnou být nikdy nechtěla? Ke všemu jsem tě donutil? Teď jsi se mnou také jen z povinnosti? Aha, no, alespoň, že to vím.“

„Sakra, Chazzy, sám víš, že to bylo, zamiluj se nebo zemři!“ Poposedne si a hodí po mně nejistým dravým pohledem, protože se jí zřejmě nelíbí vyčítavý tón, který se mi objevil v hlase, bez toho, abych se o něj snažil. „Nikdy ses mě neptal, jestli s tebou chci být. Miluju tě, ale ... kdyby to bylo na mě, nezačala bych s tebou tak brzy... Je mi osmnáct a připadá mi, že na to nejsem připravená. Mít děti je nádherný, ale ... kdybych s nimi počkala, nic by se nestalo. Nechtěla jsem být upírem a jsem... Sakra, zvykla jsem si, že nemám na výběr, že se všechno řídilo tebou, protože jsi můj upír." Tvář jí protne bezbřehá zamilovanost, ze které se mi zvedne žaludek.

Těkám pohledem po místnosti. V myšlenkách si to všechno přehrávám a zjišťuju, že má pravdu. Pokud jsem jí dal na vybranou, tak to byl život nebo smrt. Ostatní se už točilo jenom kolem toho, co jsem chtěl sám. Nikdy jsem se na to takhle nedíval. Možná proto, že k našim začátkům se nevracím právě z toho důvodu, jaký jsem v té době byl.

„Teď už máš na výběr..." odpovím a vyhnu se jejímu odevzdanému pohledu.

Rozesměje se, tak vesele a lehkomyslně. „Lásko, sakra, teď už je pozdě! Už musím a chci být jenom s tebou! Miluju tě a nedokážu si představit ani den bez tebe! Možná by to dopadlo jinak, kdybys mi dal na výběr tehdy, ale teď už to nejde!“

Představa, že jsem ji k sobě přivázal jako k psa k boudě a donutil ji, aby mě milovala, mě zrovna příjemnými pocity nenaplňuje. Pak si na něco vzpomenu. Na jeden rozhovor, který jsme spolu vedli v našem novém domově. „Přece jsi říkala, že chceš s dětmi odejít... A to není tak dávno. Pořád to ještě může dopadnout jinak. Nemyslíš?"

„Sakra, nikdy bych neodešla. Blafovala jsem, kam bych šla? U tebe je můj domov!“

„Pokud řešíš pouze místo, tak … to není problém. O všechno bych se postaral,“ hlesnu odevzdaně, podivně naplněn nadějí, že bych mohl jednou udělat to, co by si vlastně přála sama.

Rozzlobeně zavrtí hlavou a dětinsky ohrne rty v hněvu. „Sakra, copak ty nechápeš, že už je pozdě?!“ zahřmí a potřese nade mnou hlavou. „Už bez tebe nedokážu žít! Jenom by mi to zlomilo srdce! Nechápeš, že jsem v pasti? Ať budeš jakejkoliv, tak já budu s tebou! Budu tě milovat a to pořád! Já už nikdy neodejdu, vycvičil jsi mě sakra dobře!“ zavrčí a jako by mi v tu chvíli lámala kosti v těle. Tak intenzivní pocit se mne dotkne a na chvíli mi vezme dech. Vycvičil jsem ji dobře! „Sám moc dobře víš, že nemám na výběr, protože nemůžu žít bez tvýho jedu a pokud ze sebe udělám prvotřídního upíra, kterej ten jed nepotřebuje, tak nedokážu žít se sebou, protože jsem krvelačnej tyran! Sakra, raději bych se proklála kůlem, než bych se znova stala zrůdou!“

Otočím se k ní zády a drápy si zaryju do dlaní, abych nějak ulevil psychické bolesti. Nejradši bych prásknul dveřmi a šel se proletět, jenže ji tu nemůžu nechat samotnou! Nakonec těmi dveřmi přece jen prásknu. Těmi do naší ložnice, které nechal Dick při svém odchodu otevřené. Opřu se o ně čelem, zatímco v masivním dřevu nechávám rýhy od svých drápu.

„Je to vlastně dokonalý trest..." usměju se sám pro sebe hořce.

„Trest? Sakra, tak mě zabij, jestli se mě chceš zbavit, protože jinak to nepůjde!“ zavrčí rozhořčeně a něčím bouchne do zdi, až to lehounce zaduní. „Lásko, ty si to všechno moc bereš. Seš sám sobě hrozným tyranem a já nechápu proč. Vždyť já ti přece nic nevyčítám! Je krásný být s tebou. Zažili jsme spolu spousty super okamžiků a já si myslím, že jsi pro mě beztak to nejlepší, co mě mohlo potkat. Nelituju, že jsem s tebou!“

„Protože jsi nepoznala nic lepšího..." zadívám se jí do šedých očí, které se třpytí záhadou a zamilovaností tak silnou, až mne to jako upíra děsí. Pak svůj pohled skloním. Je tak těžké vydržet se dívat do té naprosté odevzdanosti a touhy být se mnou. „Nechci se tě zbavit, ale nechci si tě přivlastňovat.“ Kéž by mne potkala v téhle době, všechno by probíhalo jinak, pomyslím si a pak mi dojde, že bez ní bych takový nebyl.

Diana nenuceně zívne a protáhne se. „Sakra, seš upír, musíš si mě přivlastňovat. Ať si myslíš, co chceš, pro ostatní vždycky budu tvoje kořist. A já si to myslím taky.“

Odtáhnu se od ní a zadívám se na děti, které tiše spí v postýlkách jako andílci, což je trochu komické, když jde o upíří následovníky. Přemýšlím, co bylo horší – zda naše začátky, kdy jsme se stále hádali nebo tohle…

Přivine se ke mně a začne mě lehce hladit v klíně a líbat mě na holá záda, jako by mi snad chtěla podržet a spravit mi náladu! To, co na mě začne praktikovat, je to poslední, na co mám v tuhle chvíli náladu. Ale neřeknu jí ne. Zase by si to totiž vysvětlila špatně. A tak ji nechávám, držím jako ovce, ale myšlenkami jsem úplně někde jinde.

Skloní se a dostane se mi pod rukou do náruče. „Pomůžu ti přijít na jiný myšlenky. Nechci, aby ses zbytečně trápil.“ Bezelstně se usměje a se vší něhou, kterou v sobě má, mě políbí. Zapojí do toho své feromony, takže se mi myšlenky rozutečou a já spustím ramena. Nutí mě, abych nemyslel na nic jiného, než na ni. Dokonale mi vymývá hlavu.

Po chvíli jí zasténám do rtů. Myšlení mne zrazuje. Když se mě však nenásilně snaží vmanévrovat do postele, vzmůžu se ještě na jeden chabý odpor. „Počkej, nemám žádnou ochranu..." vypouštím z pusy větu, kterou jsem nikdy v minulosti neřekl.

Jenže ona se tomu jen usměju a místo toho mě políbí. Očividně jí to nevadí. Podle jejího výrazu bych tipoval, že je za to snad ještě ráda!

Po chvíli mi chtíč stoupne natolik do hlavy, že se mi Diana spíš brání, snad proto, že jsem na ni až příliš náruživý a vybíjím si na ní nahromaděný stres. Tupě sténá mé jméno, když na ni nalehnu celou vahou a bez varování z ní jako šílený začnu rvát oblečení a netrpělivě přejíždět po její holé hebké kůži.

Pořádně nevím, co dělám. Vím jen to, že ji musím mít. Několikrát jí nekontrolovatelně kousnu a podle četných rudých skvrn poznám, že ani moje doteky nejsou tak nevinné, jak by měly být, jenže to absolutně neovládám! Oblečení svými drápy cupuju na dlouhé cáry ve snaze dostat se do jejího těla co nejdřív. Když do ní konečně proniknu, ani skoro nezpozoruju zaskučení, které se jí dere z úst. Neberu ji jako součást tohohle aktu, ale jako hračku k ukojení mého chtíče, který snad nikdy dříve nebyl větší. Vlastně ji pod sebou téměř nevnímám. Hrubými pohyby se dožaduju vytouženého cíle a je mi v tu chvíli absolutně jedno, co cítí ona.

„Au, Chazzy,“ zavrčí bolestně.

V očích mi zajiskří a zatnu se jí ještě jednou drápy do boků. Neposlouchám ji, nevnímám ji, protože to nepotřebuju. Chci pouze dosáhnout svého vysněného, naprosto vytouženého cíle!

„Zakousni se do mě…“ zašeptá a nakloní hlavu na stranu s táhlým zasténáním.

Sice ji téměř neberu na vědomí, ovšem nabídku čerstvé krve neodmítnu. V okamžiku, když se do ní podle její reakce bolestně zakousnu, si uvědomím, jak moc mi horká krev, vytékající z pulsujících žil, chyběla. Když mi náhle zatlačí dlaněmi do ramen ve snaze dostat mě od sebe, naštve mě tím! Nenechám si jen tak sebrat chutnou večeři, když se mi sama naservírovala. Zakousnu se do ní tak hluboko, že jí ruce samovolně spadnou na červenobílé prostěradlo.

Tiše vyjekne bolestí a prohne se pode mnou. Blížím se do finiše a to, co náhle ucítím prostřednictvím její krve, mě zaskočí. Nejsem momentálně připravený cítit něco jiného než svůj vlastní chtíč! Její zvrácená touha pramenící z toho, jak moc se jí líbí být ponižována a prakticky brána za tu podřadnou a závislou na svém pánovi, mě svým způsobem probere, i když se tomu moje část, chycená do osidel sebestředného ukájení, brání. Přesto si prožiju svůj naprosto dokonalý vrchol, i když je mi z toho náhlého podivného souznění zle. Jakmile však dosáhnu svého, v jediném okamžiku se od ní odtrhnu a teprve teď uvidím, co jsem jí svým chováním způsobil.

Moje maličká vláčně dýchá a znaveně se protahuje, protože ji tahle zasraná nirvána zas stála spousty energie. Cítím se zrazený a podvedený, že si na mě pokaždé zkouší takové věci, jako bych byl nějaké pokusné morče!

„Doufám, že … už chápeš,“ dostane ze sebe a snaží se natáhnout pro deku. Samozřejmě, je nahá a podle všeho je jí díky mému ledovému tělu zima. Zuby jí samovolně začínají drkotat o sebe.

„Nechápu vůbec nic!“ štěknu temně, protože chtíč vystřídal neskutečný vztek! „Do hajzlu, proč jsi to udělala? Spát spolu snad můžeme i bez toho, abys mě takhle využívala. Tvoje pocity mi stejně akorát potvrdily to, co už dávno vím. A řeknu ti, že tentokrát jsem si to souznění teda rozhodně neužil. Ještě teď mi je z toho zle," odfrknu a otřu si zakrvácené rty.

Dlouze si povzdychne a sama pro sebe se ironicky ušklíbne. „To mě teda mrzí. Nechtěla jsem tě využít, i když to stálo za to. Je mi líto, že je ti z mých pocitů blbě. Alespoň teda vím, že už ti je nemám tak moc cpát! Přijde mi, že se mě ani nesnažíš pochopit,“ zamumlá přemýšlivě.

Zalapám po dechu. „Stálo to za to?!“ opakuju znechuceně. „Všimla sis, jak do hajzlu vypadáš?!" vrčím dál, zatímco hledám svoje oblečení. Nemám páru o to, jak jsem ho ze sebe vůbec dostal! Nebo mi ho svlíkla ona? Nepamatuju se! „Nehledě na to, že jsem ti mohl ublížit ještě víc. Já o žádnou nirvánu nestojím," popadnu naštvaně kalhoty a rvu se do nich. „A pokud myslíš, že se nesnažím pochopit to, že chceš být můj pejsek na vodítku, který se bude třást na mou ruku, ať už ho bude chtít pohladit nebo uhodit, tak ne, to se vážně nesnažím pochopit, protože to prostě nepochopím, ani kdybych se tisíckrát snažil!“

„Sakra, vždyť já za to nemůžu!“ prskne rozjařeně a zachumlá se do deky tak moc, že jí kouká pouze tvář. „Prostě jsi to ze mě nějak vytřískal a teď se mi to líbí! Nemůžu za to, že jsi ve mně takovou zvrhlost probudil. Neprosila jsem se o to! Já dřív taková nebyla, sám to víš! Tak se přestaň tvářit, jak děsně ti ubližuju a seru tě, když si za to sakra můžeš sám! Jestli je ti to proti srsti, tak mi je to fakt líto, to mě zase budeš muset vychovat podle svýho!“ zavrčí temně a mně se při poslední větě udělá špatně. Diina deka letí stranou a ona se rovněž souká do čistého oblečení, protože to její jsem opět v záchvatu chtíče rozerval na hadříky.

„No konečně jsi ze sebe vydolovala taky něco jiného než zbožné pohledy a oddané úsměvy," syknu a hledám tričko. Je to po dlouhé době naše první hádka. Nečekal bych, že to někdy řeknu, ale je to tak. A možná bych taky nečekal, že mi něco podobného scházelo. Radši se hádat, než se užírat pohledem na ni. „Do hajzlu, kam jdeš?!" zeptám se vytočeně, když se místo odpovědi navlíkne prostě oblékne do čistého oblečení, které se ihned zbarví do ruda na místech, kde jsem jí zranil, a má se k odchodu! „Do hajzlu, já jsem ještě neskončil!" zahřmím, ale dočkám se akorát toho, že zlostně třískne dveřmi. Padnu naznak do zakrvácených peřin a mnu si čelo. Podělaná nirvána!

** ** **

Diana

„Balle?“ zahalasím u otevřených dveří a nakouknu do potemnělé, chladné místnosti, která patří našemu násilnickému upírovi, jež se stal zajímavým příspěvkem do naší podivné rodiny.

Tiše vejdu a zadívám se kolem. Všechno je stejné jako ve všech místnostech. Strohé, bílé zdi, sem tam potřísněné krví nevinných. Černá stěna, velká skříň a naprosto dokonalá prostorná postel, jako dělaná na sprosťárny. U postele noční stolky. V každém z nich pouta, na kterých můj upír ujíždí. A samozřejmě v rohu pokoje kožené křeslo, ve kterém výhružně sedí Ball a pobaveně mě pozoruje temně modrýma očima. Angela tu podle všeho není a tak … ho mám pro sebe.

„Ty tu bloudíš sama, holčičko? To není moc chytrý, když po tobě jde vrah,“ rozesměje se a přímo nezávisle, hrdě se vypne, protože on je ten dravec, kdežto já ta pitomá kořist.

Zatnu pěsti a provokativně se ušklíbnu. „Sakra, co by se mi tu asi tak mohlo stát, když už jsme jeho pomocnici chytli?“

„Spousty věcí… Třeba by si pro tebe mohl zase přijít sám.“

Zakoulím očima a pro trénink ho švihnu dávkou feromonů, až zapřede jako kočka a dlaní si sjede do klína, kde si okamžitě začne porovnávat stoupající touhu. Líbí se mi, jak tímhle dokážu ovládat všechny upíry a vydobyt si mezi nimi čestné místo, i když jsem podčlověk.

„Hm, tak pokud jsi přišla kvůli tomuhle, tak to si nechám líbit! A možná bychom si to mohli ještě něčím zpříjemnit, co říkáš?“ zasměje se pln násilnosti a hmátne po mně. „Jsi celá od krve! Ty víš, co na mě platí!“ zajiskří očima a přitiskne mě k sobě, až zadrkotám zuby, jak ta ledovost sálá z jeho mužného těla.

„Hele, za tohle by ti Chazzy asi nepoděkoval!“ brouknu nejistě, když mě pevně drapne za zápěstí a zatímco já se snažím odtáhnout, tak on mě stahuje zpátky k sobě. Bezmocně vydechnu a kroutím se mu na klíně, zatímco mu pohlížím do nadšeného nadrženého obličeje. „Nedělej hlouposti, sakra!“ zavrčím ostře, jako bych snad měla možnost mu nahnat strach. Přitiskne své jemné chladné rty na mé, až panicky rozšířím oči a k svému údivu mu polibek vrátím.

„Ale já mu asi poděkuju za to, že tě sem přivedl. Jsi rozkošná!“ zasměje se mi do úst a svým nenechavým jazykem se mi pokouší dostat mezi rty.

„Balle, tohle bys neměl dělat!“ dostanu ze sebe mezi náruživými polibky, které se mi tak moc líbí! Jsou tak jiné! Tohle je tak podivně neskutečné, až je mi z toho podivně. Je to něžné a drsné zároveň, naprosto jiné než polibky, které znám od Chestera, Dicka nebo … Oskara.

„Nepovídej, vždyť se ti to líbí!“ uchechtne se a věnuje mi další dechberoucí polibek.

„Tohle nechci!“ zachraptím a odstrčím ho, když mi dlaněmi zajede do klína a mně páteří projede ten známý strach a znechucení, které jsem pociťovala, když mě věznil ten, který si hraje na mého pána.

„Ale no tak, princezno… Nedělej fóry!“ olízne si netrpělivě naběhlé rty, když ho od sebe začnu odstrkávat. „Přišla jsi sem, protože to chceš, tak si nehraj na netykavku!“ Zajede mi dlaní pod tričko.

„Sakra, ne!“ dostanu ze sebe a zasáhnu ho tak silnou dávkou feromonů, až ochable padne do křesla. Zvednu se a snažím se vzpřímeně dopotácet ke dveřím, zatímco se probouzí a mně se zvedá žaludek a je mi tak zle, jako vždy, když se mě dotýkali moji mučitelé.

Než se Cristoball stačí dostat do svého živlu, zmoženě zapadnu do naší ložnice, ovšem tak nešikovně, že se vyválím na zemi jak dlouhá, tak široká a začnu lapat po dechu. Ihned se chytím za ústa, div se nedoplazím k oknu, ze kterého začnu dávivě zvracet, protože se mi jako bumerang vrací všechny ty hnusné myšlenky na mé znásilnění a mučení…

„Nevadí ti, že mi ohodíš omítku?“ rýpne si temně Chester, ale když vidí, že je mi vážně zle, přijde ke mně blíž. „Co se stalo?“ pohladí mě po zádech, zatímco já se snažím do plic nabrat trochu vzduchu.

„Už ne,“ dostanu ze sebe. „Prosím, už ne!“ Oči mě pálí od slz a žaludek mám jako na vodě. Zvedá se s každým mým nádechem, vrací mi vzpomínky, které už nikdy nechci prožít a přesto… nyní se stávají tak skutečnými, až znovu umírám a hroutím se. „Za tohle mě zabije,“ vydávím ze sebe a padnu na kolena. Ten, který si hraje na mého pána, mě za tuhle nevěru ztrestá tak, že si budu přát, abych byla mrtvá…

1. Soucítíš s Dickem nebo Tě jeho situace nechává chladným?

2. Souhlasíš s Di, která Lilien odpouští?

3. Chester to má teď těžké, čím myslíš, že to je?

4. Jak by se Ti líbil pár Cristoball a Diana?

Děkuji moc za komentáře. Těší mě, že UZ čteš a zajímá. Bude to ještě zajímavější... Tento poslední díl je plný ironie osudu a v některých případech budeš valit oči. ,o) Krásný den! :o)

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 35. kapitola: