OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 41. kapitola

21.01.2012 (20:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 669×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

41. kapitola - „Chtěl jsem ti dát na výběr...“

Angela

„Co jsi jí provedl?“ zajímá se pobaveně Cristoball, když mě Mike táhne do domu. Ruce mi ten blbeček svázal jako koze a přes rty mi dal pásky, když jsem ho moc urážela.

„Ty vole, za prvý mě chtěla nefiknout, což bych se nebránil, ale ona by se mě u toho nejspíš i zbavila. A za druhý chtěla utéct.“ Předá provaz Ballovi a zářně se usměje.

„Nepřehnal jsi to trochu?“ ušklíbne se upír, který si hraje na mého tatínka a zadívá se mi do tváře. Vidí všechen ten vztek a rozhořčení, které v sobě mám, protože mi útěk nevyšel.

„Ty vole, jenom jsem si chránil svoje nářadí!“ prskne a jde do kuchyně. Pozoruju ho téměř vražedným pohledem. Kdyby nebylo jeho, už dávno bych byla v trapu, protože ta pipina by mě nezadržela, ale on? Na lovce upírů prostě nemám…

„Jak bylo na procházce, Des?“ zajímá se Cristoball a s láskou pohlíží do kočárku, jako by se sám nemohl dočkat, až bude mít svého následovníka.

„Bylo to krásné! Malý miluje sluníčku!“ usmívá se jako měsíček na hnoji, zatímco já protáčím oči. Ani jsem si nevšimla té přírody a slunce, o kterém ona tolik básní. Šlo mi jenom o to, abych mohla konečně vypadnout z tohohle blázince!

„Postarám se o kočárek, buď v klidu.“

„Díky Balle!“ pohladí ho po ruce.

Sleduju, jak ta pipka vybaluje z deky své připitomělé lidské kuře, a mračím se, zatímco se k ní Cristoball chová jako by byl její nejlepší kamarád nebo co! Usmívá se na Saniela, jemně ho hladí přes zavinovačku a čeká, až si Desire sebere všechny věci a i s malým zmizí.

Jsem pekelně naštvaná a vůbec to nijak nezakrývám. Nejenže se mi nepovedlo toho blba Mikea oblafnout, ale dokonce se nenechal ani ojet, což už mi teda hlava vážně nebere! Trhnu rukama, abych se Ballovi připomněla a dala mu svým pohledem jasně najevo, že mě má pustit. Chci sundat tu posranou pásku z pusy a ten podělaný provaz ze zápěstí, protože se mi nepříjemně zařezává do kůže.

„Nemáme kam spěchat, miláčku,“ usměje se na mě vřele a v očích mu blýskne. „Dick je nahoře… Bylo všechno bezpečný?“

„Myslím, že nám nic nehrozilo. Všechny příšery byly schované v domě," mrkne na něj se smíchem Mike a pomůže Desire s věcmi. „Chudák malej mezi upírama. Těžko si zvyká na ten chlad mrtvol,“ prskne pobaveně a mizí i tou pipinou v patře.

„Dávej si pozor, co říkáš, Mikeu nebo si do tebe nějaká příšera kousne!“ zavrčí za ním pobaveně Cristoball a trhne s provazem natolik, až zaskučím bolestí. „Jdeme!“ zahřmí ostře, když jsme sami. Nešetří mě. Rychlými kroky jde po schodech a nevšímá si, jak zakopávám, padám a rozdírám si kolena.

Táhne mě za sebou jak nějakého otroka, div že se mnou netříská o zdi! Bolestně svraštím čelo pokaždé, kdy zrychlí tempo a já sebou plácnu o zem. Kolena mám celá omlácená a sedřená. Můžu se těšit na to, že budu mít –  kromě strupů – nohy samé jelito!

Když se mnou smýkne a já sebou znovu praštím, udeřím se do už rozedřené rány tak silně, až se mi na řasách zalesknou slzy. Ty parchante! Nadávám v duchu a snažím se sebrat, ale se svázanýma rukama a s bolestí v kolenou mi to jde čím dál hůř. Tentokrát se prostě nezvednu. Když opět zatahá za provaz, strhne mě znovu k zemi, kde zůstanu vysíleně ležet a čekám, že teď mi sedře celý záda. Kupodivu se ale zastaví a pomalý kroky se ke mně vrátí, aby se nade mě nahnul.

„Ty seš tak zlobivá holčička,“ zašeptá mi do vlasů, když mě uchopí do náruče. Přenese mě do ložnice, což už je jen pár kroků. K mému potěšení mi uvolní provazy a sundá pásku ze rtů. Poté se ke mně posadí na postel a drápy mi zajede do vlasů, zatímco se mi příkře dívá borůvkovýma očima do tváře. „Ty tvoje rány se musí vyčistit, takže ti dám na výběr. Buďto ti to bezbolestně vyléčím svým jedem nebo ti to bolestně vydrhnu kysličníkem. Tak co navrhuješ?“ zatváří se jako tyran a pobaveně zvedne obočí.

Zamračím se na něj. Nechci žádný jeho podělaný jed do krve! Chce se mi to na něj zařvat, ale ovládnu se. „Nelíbí se mi ani jedna možnost..." odpovím a třu si bolavé zápěstí. „Ten tvůj kamarád je pěknej kretén!" otituluju poseroutku Mikea, díky kterému jsem teď v téhle situaci. Nejenže mě svázal jako psa, ale ještě mě nabonzoval tomuhle psychoušovi!

„Vyčistit se to musí, buď ráda, že ti dávám na výběr,“ pokrčí rameny, jako by mi prokazoval bůhví jakou službu. „A s Mikeem máš pravdu. Je to drsnej lovec upírů,“ uchechtne se násilně a nadále se probírá mými vlasy.

„Nech toho,“ usyknu a zatřesu hlavou, až se mi zamotá. Pořád ještě se po tom minulém nárazu necítím úplně nejlíp. V myšlenkách se mi zrodí malý nápad – Mohla bych toho využít a aspoň na chvíli ho ze sebe setřást. Jednou rukou se hraně chytím za hlavu a druhou za pusu. „Je mi ... špatně!" zvednu se a odstrčím ho od sebe. „Musím ... do koupelny," vyhekávám ze sebe a zamířím do místnosti, ve které se alespoň na pár hodin hodlám zamknout.

Neočekávaně mě chytí do náruče a v upíří rychlosti mě přenese do koupelny, takže sotva o pár vteřin později stojím u mísy. Postaví se za mě jako osobní stráž a hladí mě po vlasech.

Když vidím, co provádí, otočím se na něj. „Jdi pryč! Nebudu před tebou zvracet!" držím se dál za pusu a začínám pořádně pěnit. On mi snad bude dělat bodyguarda i u hromady zvratek nebo co?!

„Snad si nemyslíš, že tě tu teď nechám! Může se ti něco stát!“ zaševelí hrůzně a pozoruje mě uhrančivým pohledem, zatímco bloudí po mém těle. „Uklidni se…“ zavrčí podmanivě. „Proč ode mne chceš? Co ti u mě chybí?“

Použije na mě svou schopnost a já se svezu na okraj vany. Podivně okouzleně mu zírám do očí a třesu se. „ Chci svobodu," rozvzlykám se, což nemám ve zvyku. Po tvářích se mi kutálejí slzy jako hrachy a já je nejsem schopná zastavit. Jako bych to snad v tu chvíli ani nebyla já.

Z toho zvláštního rozpoložení mě probere jeho sebejistý smích. „Jsi mladá. Zvykneš si. Ty už nemáš šanci být svobodná! Mohlo to být ještě horší, ale pokud nevěříš, že já jsem ten mírumilovnější, tak tě můžu předat nějakýmu jinýmu upírovi a ten ti ukáže, jak chutná život!“ V očích se mu temně blýskne a temně modré duhovky protne záchvěv krvelačné touhy, díky které se mi sevře hrdlo. „Já jsem na tebe ještě moc milej!“ ušklíbne se jízlivě a chvíli mě zkoumavě pozoruje.

Když mě násilnicky chytí za vlasy, překvapivě vyjeknu. Ta bodavá bolest mi probíhá snad do všech nervů, když mě zvedne vysoko a já nohama bezmocně zamávám ve vzduchu, zatímco z plna hrdla křičím.

Nakloní hlavu na stranu a usměje se, jako by si můj křik užíval. Pokusím se ho nakopnout, ale on mě nelítostně vhodí do vany, kde se potluču a usyknu. Zabrání mi vylézt, zatlačí mě na dno a svou velkou ledovou dlaň mi přitlačí na prsa. Cukám sebou a vztekám se, ale nemám šanci.

„Trochu se zchladíš,“ uculí se na mě a zacpe odtok vany. Pustí ledovou vodu a začne mě s ní nelítostně sprchovat.

Ta voda je tak šíleně ledová, že mám chvílemi pocit, že se nemůžu ani nadechnout. Hladina ve vaně se rychle zvedá a on mě stále ještě tlačí k jejímu dnu. Máchám kolem sebe rukama a snažím se bránit, ale akorát se tím vysiluju.

Když mě zmáčkne ještě víc a já zajedu pod vodu, v leknutí, kdy se snažím rychle nadechnout, do sebe místo vzduchu dostanu množství vody a mám pocit, že udeřila moje poslední minuta. Topím se. Jako to poslední vnímám jeho vřelý nadšený úsměv, poněkud pokroucený hladinou vody a šoku, který mi tlačí temnotu na víčka.

** ** **

Ležím pod peřinou a nemám ani tušení, jak jsem se sem dostala. Zřejmě mě musel v poslední chvíli vytáhnout a rozdýchávat… Nebo je tohle už nebe, ale proč je tu do hajzlu i on?!

Trpělivě čeká, až se celá ubrečená a rozkašlaná uklidním. Jsem zabalená v ručnících a peřině, ale i přesto cítím, jak se mi ten chlad zahryznul až do morku kostí. Klepu se jako ratlík a kůže mě palčivě bolí, jako bych ji měla pokrytou ledem.

„Znova ti dám na výběr… Buď budeš žít a budeš moje poslušná holčička, nebo tě zabiju. Nebudu tě mučit, možná to bude i bezbolestný,“ zazubí se a tvář mu protne upíří velkorysost a nadnesenost.

„Tak tos mě rovnou mohl nechat v tý vaně!“ zadrkotám zuby a snažím se zahřát. Ovšem v ledové posteli, ve které spí upír, to jde hodně těžko. I když si to nechci přiznat, celá tahle situace se mi dost hnusně vymkla z rukou. Myslela jsem, že bude jen další v řadě, se kterým si budu hrát a manipulovat s ním. Počítala jsem, že to s ním bude také něco za něco. Ve snu by mne nenapadlo, že když jsem mu dovolila, aby se mi dostal poprvé mezi nohy, podřezala jsem si pod sebou větev.

„Chtěl jsem ti dát na výběr,“ usměje se a pokrčí rameny. Kupodivu starostlivě zapne topení na vyšší stupeň a tváří se, jako by mi tím prokazoval bůhví jakou laskavost. „Za chvíli ti bude teplo,“ utrousí a sám sobě se pousměje, jaký je starostlivý otec! „Teď ti musím vyhojit ty rány. Chceš bezbolestnou cestu nebo bolestnou?“

„Proč jsi mě vůbec chtěl utopit? To ti jako trest nestačilo, jak jsi mi zrasoval celý nohy?“ usyknu bolestně, když se mi deka zachytí o čerstvou ránu. „Teď abych nosila dlouhý kalhoty,“ zamumlám spíše pro sebe.

„Naposledy se tě ptám, jak to chceš ošetřit… Pak to udělám po svém,“ broukne a zabodne se mi jízlivým pohledem do očí.

Už chci mlčky natáhnout ruku, aby mě mohl kousnout do ruky, když si to na poslední chvíli rozmyslím. Za to, že mě málem zabil, mu žádnou krev dávat nebudu! „Chci ten kysličník," syknu a odvrátím od něj pohled.

Zářivě vycení špičáky a vezme z nočního stolku lahvičku s kysličníkem, kterou si tam evidentně připravil, když jsem byla v limbu. Poklekne vedle postele a jemně mi zpod deky vytáhne mou štíhlou nohu. Celé kolenou mám rozedřené a krvavé, takže když na něj nešetrně nalije kysličník, zakloním bolestně hlavu.

„To pálí!“ dostanu ze sebe vztekle a Cristoball se blahosklonně usměje.

„Vybrala sis, tak si nestěžuj!“ Nešetrně mi přes rozedřenou ránu přejede ostrou žíňkou, což znovu štiplavě zabolí, až usyknu. Zatnu zuby, zatímco mě bez něhy takhle terorizuje. Propaluju ho nenávistnými pohledy.

Když s mučením konečně přestane, vyčerpaně sebou plácnu do peřin a jsem hotová. Nejdříve se mnou vydrhne podlahu, pak mě skoro utopí a teď tohle! Nemohu se dočkat rána, až konečně bude spát a já budu mít klid a možnost otevřít závěsy a nechat ho usmažit na sluníčku. Kéž by si příchod nového dne náležitě užil!

„A teď mi posloužíš," zavrčí zastřeně a svlékne si tričko. Odhalí mi tak svou vypracovanou hruď, chladnou a hladkou, nad kterou bych se normálně jako každá levná holka rozplývala, ale teď nemám náladu! Rozepne si zip a já zahlédnu část bílých boxerek, než na mě surově nalehne.

Zalapám po dechu, když si mou dlaň nešetrně přitiskne k svému rozepnutému poklopci. „Tak dělej to, pro co seš tady, jinak…“ blýskne v úsměvu výhružně špičáky.

„Nech mě bejt!“ zařvu a snažím se ho od sebe odtáhnout. Chytám ho za ramena i zápěstí, ale je moc velký a těžký, až moc náruživý. „Cristoballe…“ zakňučím a pokouším se s ním vyjít po dobrém. Snad poprvé za celou tu dobu, ale jsem tak pomlácená, že je to moje jediná šance. „Nech mě, ať se dám trochu dohromady. Nebo si kromě jinýho potrpíš i na znásilňování polomrtvejch holek, který jsou ještě pod zákonem?“ vrtím se pod ním a snažím se ho obměkčit.

Upír se zachmuří a usměje. „Stačí říct, Ang… Tatínek je chápavý. Klidně se prospi,“ hlesne svádivě a odtáhne se. Lascivně mě pohladí po vlasech a posadí se do křesla, které stojí ve vedlejším rohu. Je celé černé, potažené kůží a pro upíra jako dělané. Zapadne do něj a uvolněně se posadí, zatímco mě sleduje ostřím pohledem. „Nemusíš se bát. Nemám v úmyslu ti ubližovat, když budeš hodná!“

Sjedu ho nedůvěřivým pohledem, ale vypadá to, že to myslí vážně. Položím si hlavu na polštář a ještě předtím, než začnu usínat, zamumlám: „Dneska jsem byla hodná celej den a jak jsem dopadla..."

„Kdybys byla hodná, miláčku, tak takhle nedopadneš..." pousměje se, ale to už ho moc nevnímám. Jsem tak unavená, že se mi oči samovolně zavírají a já upadám do tíživého snění.

** ** **

„Přinesl jsem ti pití a jídlo…“ Jemně mě čísi hlas probere a já si protřu oči a zívnu, zatímco slyším, jak rozevírá okno a větrá. Okamžitě se do pokoje dostane chladný noční vzduch a děsivé výkřiky noci.

„Už je ráno?“

Odpovědí mi je jeho smích. On už je zase večer! Nálada mi klesne pod bod mrazu. Doufala jsem, že se přes den nějak vytratím a zatím jsem ho celý prospala! Mlčky přijmu tác, který přede mě strká, a aniž bych se nějak starala o to, co jím, přežvykuju sklesle jednotlivá sousta a propaluju ho vyčítavým pohledem.

„Proč se na mě díváš tak ošklivě, holčičko?“ zazubí se a začne mi olizovat kolena, která pod jeho působením růžoví. Stroupky mizí a kůže se obnovuje a příjemně mravenčí. Jsem těmi jeho schopnostmi ohromená, ale nedám to najevo.

„Protože seš zmetek,“ syknu a škubnu nohama, aby se mě přestal dotýkat. „Proč tady držíš zrovna mě? Přišla jsem s Dexterem! Je mi jasný, který z vás dvou má na mě jako na svojí oběť větší právo! Můžeš si přece najít kohokoliv jinýho…“

„Dex se za tebe nepostaví… Silnější vítězí, víš?“ rozesměje se melodicky chraplavým hlasem a přejede si po hlavě, kde mu raší kraťoučké tmavé vlasy. „Ty seš prostě moje. Moje holčička!“ zavrčí zvráceně a olízne si rty, zatímco na mě otcovsky hledí.

„Hm,“ protáhnu nenadšeně a vzdychnu. Hergot, tohle je teda perfektní svrab. Nejde to s ním po dobrém ani po zlém. A na skutečnost, že budu jeho pejsek na vodítku, který zaštěká kdykoliv si pán vzpomene, tak na tu si teda rozhodně nehodlám zvykat.

Možná bych mohla zkusit Chazze. Ten tu jeden čas byl považovaný za největšího hajzla, takže by mě mohl před Cristoballem uchránit, a pomohl mi zdrhnout. Dex je na něco takového bohužel vážně srab, i když šukal celkem obstojně.

„A co kdybych ti dohodila nějakou ještě mladší?" zkouším poslední možnost. Má rád holčičky, ne? Tak bych mu takovou ukázala. Z pracujících holek jsem nebyla ta nejmladší.

„To klidně můžeš, ale ty, když nebudeš se mnou, tak budeš jedině mrtvá. Už ti to dochází?“ pozvedne zachmuřeně obočí, zatímco mě se stáhne hrdlo a už nepropustím jediné slovo.

Dívám se na něj a mám pocit, že se mi s každou další vteřinou hůř a hůř dýchá. Dochází mi to. Bohužel. Ale proč já?!

„Zdá se, že jsi to pochopila,“ zazubí se sebejistě a prohlíží si nenuceně své dlouhé ostré drápy, jako by zamýšlel mi jimi ublížit. „Jsi teďka schopná se mi věnovat?“ pozvedne obočí a zajede si dlaní do rozkroku a pevně své nářadí i přes kalhoty stiskne.

Kdysi by mě takové gesto nažhavilo, ale nyní rozhodně ne! „Já nemám na šukání chuť..." dostanu ze sebe. Je to lež. Na sex mám chuť skoro pořád, ale ne s ním! Je mi čím dál víc odpornější. Jenže kdybych mu to řekla, nejspíš bych si vykoledovala další úraz.

„Dobře, tak si zakouříš!“ rozesměje se vítězně a drapne mě za hlavu, zatímco mi ji násilně strká ke svému klínu. „Tatínek se o tebe moc hezky stará, tak ty se musíš starat o mě!“

„Ale já... Zvedá se mi po tom jídle žaludek. To mám z toho, jak jsi se mnou hodil," vyčtu mu a snažím se mu vykroutit. „Pořád mi ještě není dobře. Nemůžeš mě pár dní nechat?!" zazoufám si. Do prdele, tohle je hrozný! Skřípu v duchu zuby a nejradši bych ho do něj kousla!

„Buď mi nastavíš,“ plácne mě sebevědomě po zadku. „Nebo si zakouříš… Zase jsem tak laskavej a dávám ti na výběr, i když bych nemusel,“ povzdychne si a div se neprohlásí za svatého.

„A nebojíš se, že tě kousnu?" ušklíbnu se, ale když uvidím jeho sebevědomý výraz, zatnu zuby. „Copak nevidíš, jak moc se mi do toho nechce, když mě tahle nutíš?" zatvářím se jako nevinnost sama.

„Ty seš kurva, seš na to zvyklá, tak dělej!“ zavrčí netrpělivě a mátožně se mnou zacloumá, div mi nevyrazí dech. „Nebo ti pomůžu!“ prskne zuřivě a náruživě mi přejede drápy po ramenou, mírně je zatne, až usyknu a přivřu víčka.

„Jsem kurva těch, kteří si za to zaplatili. Nepamatuju si, že bys mi něco dával!" syknu a křečovitě semknu víčka, protože bolest, která se mi v tu chvíli rozlije tělem, mě úplně ochromí.

„Dávám ti toho tolik!“ křikne naštvaně a rozhodí ruce. „Spíš v mojí posteli! Přinesl jsem ti jídlo! Postaral jsem se o tvý zranění, který jsem ti musel udělat, protože jsi byla tak hrozně neposlušná! Ani toho si nevážíš! Tak teďka se snaž… Ale napřed mi řekni, co chci slyšet!“ zavrčí roztouženě a znovu na mě nalehne. Neurvale se mi dostane mezi nohy a nedočkavě se mi zadívá do tváře.

„Aby ses nepředal!" odfrknu, odstrčím od sebe jeho ruce. „Tak dělej, ať to mám co nejdřív za sebou," svlíknu si kalhotky a roztáhnu nohy. Jestli si myslí, že se hodlám předřít, tak na to ať rychle zapomene.

„Ty seš dneska ale dravá,“ rozesměje se. „Řekni, čípak seš holčička?“ Trochu si stáhne kalhoty a vysvobodí ho. Jemně mi s ním přejíždí po těch nejněžnějších záhybem a blyštivě zírá do mých očí.

„Neprotahuj to..." zavrtím se a chytím ho za jeho touhu, abych to urychlila.

Vrazí ho do mě tak rychle a tvrdě, až vyjeknu bolestí, která mnou projede. Z očí mi vyletí slzy, zatímco on začíná náruživě přirážet. „Však ty se mi to naučíš říkat,“ zavrčí škodolibě a začne si mě brát tak tvrdě a bezcitně, až mi dojde, že mě znásilňuje tím nejhorším způsobem. Zatímco se pod ním propínám, zabodává mi drápy do bělostné pokožky. Je na něm vidět, jak moc ho mé tělo vzrušuje a přitahuje k zvrhlým násilnostem, takže mě po pár chvílích chytí pod krkem a přiráží. S nadšením se dívá, jak valím oči a lapám po dechu.

Snažím se do plic dostat vzduch, ale není mi to dopřáno. Drží mě tak pevně, že mám pocit, že za chvíli omdlím. Celý klín mám v jednom ohni. Nečekala jsem, že to udělá až takhle surově. Myslela jsem, že mi vrazí facku, budeme se chvíli přetahovat a pak mi přece jen pomůže se trochu vzrušit, ale... Zase jsem se přepočítala.

Po celou tu dobu, co si na mě ukájí svoje choutky pod ním bolestně usykávám a oči mě štípou od té pitomý slaný vody. Když mě konečně přestane škrtit, naivně si myslím, že už mě nechá volně dýchat, ale je to pouze moje představa. Po pár doušcích kyslíku mě pod tím krkem drapne znovu a stiskne tak silně, že se mi zatmí před očima a ztratím vědomí.

Probere mne ledovými doteky na čele a tvářích. Když nejistě otevřu bolavé oči, srdečně se na mě zazubí. „Pro příště si to nejspíš rozmyslíš, co?“ dostane ze sebe se smíchem a odtáhne se ode mě.

„To se radši zabiju sama, než abych s tou ještě někdy spala!" syknu nenávistně a obličej se mi zkroutí v bolestné grimase, jak mě rozbolí břicho. Klín mám od něj zdevastovaný tak, že si snad ani nesednu. „Uhni, musím do koupelny!" pokouším se vyhrabat z postele, ale jde mi to těžko. Bolí mě celý tělo od těch jeho zpropadených drápů, díky kterým jsem celá od krve.

** ** **

V koupelně, kam doklopýtám, se zamknu, kdyby ho náhodou napadlo mě jít zkontrolovat, napustím si plnou vanu horké vody a úlevně se do ní složím. Zavřu oči a pokouším se najít nějakou vhodnou polohu, do které bych se zkroutila. Ležím tam do té doby, než voda začne vychladat.

Teprve potom si uvědomím, že jsem si sebou nevzala žádné čisté oblečení. Zabalím se tedy do ručníku a pomalu vykouknu na chodbu. Zdá se, že je všude klid. Je možné, že Cristoball to po tom svým výkonu usnul. Jak mi to jen můj momentální stav dovoluje se co nejrychleji a nejtišeji proplížím chodbou a zastavím se u dveří do ložnice, kterou momentálně okupuje Dex.

Škvírou mezi dveřmi se protáhnu dovnitř a potichu za sebou zavřu. Dexter podle všeho spí taky. Vlezu si k němu do postele a namáčknu se na něho. „Dexi… Dixíčku!" zašeptám mu do ucha a lehce s ním zatřesu. „Dexi, probuď se! Musíš mi pomoct!"

** ** **

Chester

Ze spánku nás oba probere natolik vyděšený výkřik, že sebou moje maličká polekaně trhne a málem spadne z postele. Kdybych ji rychle nepřitáhnul do své náruče, už by se válela po chladné kamenné podlaze.

„Co to sakra bylo?!“

Než jí stihnu odpovědět, vezmu ji do náruče a utíkám s ní směrem k hluku, který z pokoje vychází. Pokud se v domě něco děje, chci – musím ji mít u sebe a pod dozorem! Zdá se, že všechen křik a svár pochází z Dexterova pokoje, kde se celý vystresovaný prochází Dex. Ošívá se a drsně chraptí, aby zakryl hrůzu, která mu čiší z tváře.

„Co se tu děje?!“ zavrčím autoritativně a postavím Dianu pevně nohama na zem.

„Myslel jsem, že je to někdo jinej,“ mumlá a dál přechází po místnosti. Škobrtá kolem Cristoballa a Angely.

Ball na něj pohlíží téměř chladně a zrádně ho probodává očima, jako by mohl přečíst jeho úmysly. Žárlivost mu z očí div neskapává! Angela je namísto toho zoufalá a drží se za rozcuchané vlasy, jako by si je chtěla vyrvat. Klepe se na vratných nohou. Je nahá, jen kolem hrudi má omotaný ručník, který jí sahá až po kolena.

„Kdo jinej by to asi měl bejt?!" zavyje skoro zoufale Angela a já si až teprve teď všimnu, jak je zřízená. Víc se na to ale nemám čas soustředit, protože začne Dexova hysterická chvilka.

„Zion!" vykvikne teatrálně, zatímco my ostatní se na něj nechápavě zadíváme.