OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 42. kapitola

22.01.2012 (19:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 677×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

42. kapitola -

Chester

„Sakra, kdo to je?" Moje maličká se zatváří naprosto nechápavě, zatímco ho s očima na vrch hlavy pozoruje.

„Neuhodil ses do hlavy? Nikdo takový tady přece není," uchechtnu se a pozoruju ho, jak se kolem sebe paranoidně rozhlíží.

„Máš pravdu. Není,“ huhlá Dexter a skoro by nám utekl, kdyby ho Ball taktně nechytil za krk a nedonutil zůstat. Mrskne jím přede mne tak rychle, že Diana sotva stačí uskočit. Dex se nám válí u nohou a nahněvaně vrčí.

„Kdo je Zion?!“ vyjekne vedle mě netrpělivě moje maličká a pohrozí mu pěstí, až se musím usmát. „Co když je to…“ zamumlá směrem ke mně a tvář se jí sevře hrůzou.

Chytím našeho poseru za tričko a vytáhnu ho na nohy. „Tak kdo je to Zion, že se ho tak moc bojíš?“ pozvednu obočí a čekám, co z něho vypadne.

Ještě chvíli se cuká, ale jelikož jsme na něj s Ballem dva, nakonec to vzdá. „Jedna … holka, o který jsem si myslel, že je mrtvá,“ řekne nerad.

„Děláš si prdel, že jo?!“ zahřmí Cristoball a zatřese s ním tak mocně, že Dex nemá daleko ke zhroucení. „Ty se bojíš i ženskejch?!“

„Nemůže to být nějak spolčený s tím mým temným milencem?“ hlesne přiškrceně Di a schovává se mi za zády, zatímco Dexe nechápavě probodává pohledem a snaží se ho neodsuzovat, ale v tomhle případě to snad ani jinak nejde.

„Tomu moc nevěřím," zavrtím hlavou a dál toho sraba pozoruju. Vzpomínám si, co mi Dexter jednou povídal. Že zabil svou šťastnou krev, která nad ním začínala mít absolutní moc. Nedivím se, vlastnit a ovládat Dexe není nic složitého… Zdá se, že jeho dívka je stále ještě na živu a pro něj to skýtá jediné – její pomstu, které se tak hořečnatě bojí.

„Co nám o ní říct něco bližšího?" kývnu na něj.

Přestane se ošívat a zašeptá: „Buď je vážně živá, nebo mě její duch chodí..." zarazí se a zabodne se pichlavýma hnědýma očima stranou. Všechno na něm má přízrak zděšení. Dokonce i jeho vlasy, které obvykle nepořádně trčí a vypadají jako hnědá koňská kštice, jsou zplihlé a vybledlé. Celý se chvěje, což je u upíra komické.

„Ty seš totálně vypatlanej!“ prskne Cristoball a snaží se zkrotit Angelu.

Ta malá mrška se tak brání, až jí ručník, který kolem sebe má, spadne na zem, a já mám tak příležitost si ji prohlédnout. Tělo má vážně pěkný, ale vypadá, jak kdyby byla po boji. Na kůži má rozkvetlé modřiny, které se prolínají s krvavými škrábanci a strupy.

„Do hajzlu, co to s ní vyvádíš? Vždyť je to ještě dítě," ušklíbnu se pobaveně na Balla, který ji i za jejích protestů přivine k sobě a přitlačí jí hlavu na svou hruď.

„Copak jsi neměl možnost vidět, co jsme spolu prováděli?“

Připomene mi tak, jak si ji u Dextera v pokoji přebíral. Byla nahá a zrovna posluhovala našemu srabovi tím nejzáslužnějším způsobem, když ho od ní Cristoball odtáhl a ponořil se do jejího klína namísto něj.

Neklidně se dívám, jak svou kořist chytí proti její vůli do náruče a odnáší ji na chodbu. Za sebou samozřejmě zavře dveře a nechá nás s tím srabem, protože řešit něco takového pro něj nemá cenu. Ani pro mě by nemělo, ale Di je zvědavá a bojí se…

„Kdo je Zion zač?“ prskne nervózně maličká a dá si ruce křížem přes hrudník, zatímco se snaží tvářit nezaujatě a zájem nedávat najevo, ale nedaří se jí to. Vyděšenost jí spolu se strohým kovovým sarkasmem sálá z očí, kterými stále dokonale nevidí, ale lepší se to.

„Už jsem o ní Chazzymu říkal,“ trhne Dexter rameny a vypadá, že sdílný nijak nebude.

„Jak říkal?“ zamračím se a ohrnu rty, zatímco přelétnu všechny pochmurné stíny v pokoji pro uklidnění. „Tys mi o žádné… Počkej, to je ta…“ Nedopovím, protože podle jeho výrazu poznám, že jsem se trefil.

No jistě, Dexova srdeční záležitost, o které se zmiňoval, když mi Diana začala poskytovat šťastnou krev. Tenkrát navrhoval, abych se jí zbavil, už jen proto, že se mnou začínala manipulovat. Sám s tím měl zkušenosti a svou šťastnou krev zabil, ale teď si tím zřejmě není tak jistý…

„Takže tys ji nezabil?“

„Asi ne!“ vyjekne zoufale a chytí se za hlavu. „Já nevím. Myslel jsem, že jo, ale od jistý doby jí vídám…“

„Kde ji vídáš?“ hlesnu zachmuřeně a střelím pohledem k oknu. Venku vládne podivný klid, dokonce ani výkřiky nejsou slyšet. Větřík nezafouká a nerozechvěje stromy na zahradě, která se schovává v temnotě.

„V baráku,“ zašeptá naléhavě a paranoidně se kolem sebe rozhlédne. Pichlavýma hnědýma očima pátrá v koutech, jako by se v nich skrýval úhlavní nepřítel. Jeho bývalá.

„To není žádný komplic, Di…“ zavrtím hlavou a pro uklidnění ji obejmu kolem ramen, protože se celá třese. Nejsem si jistý, jestli se klepe strachem nebo chladem, který kolem sebe těla upírů šíří.

Diana si povzdychne a pokrčí rameny. Dívčí dlaní stiskne bronzovou kliku a vyjde na chodbu, která zeje prázdnotou. Bílé stěny se i v té tmě zabodávají do očí, přímo svítí, proto se tak dobře orientuju ve tmě, zatímco moje maličká tápe.

„Sakra, takže žádnej komplic. Všechno si dělám sama. Jsem jenom hypochondr,“ prská sarkasticky a protáčí oči.

Pobaveně ji vezmu za ruku a zadívám se na Dexe, který stojí mezi dveřmi a drží se za rám, jako by se bál zůstat sám. „Hele, Dextere, až se zase ukáže, tak ji pošli za mnou. Já mám ženy rád,“ zazubím se. „A nějaká upírka mi vadit nebude.“

„Upírka?!“ dostane ze sebe přidušeně.

„No jistě, pokud přežila, tak jak si myslíš, že asi skončila?“ ušklíbnu se a zavřu mu dveře před nosem, abych ho trochu vyplašil. Je mi z něj k pláči, upír a takový posera!

„Tenhle dům začíná být nějakej divnej... Poflakuje se tu nějakej násilník. Straší tady mrtvá nebo upíří holka. To prostředí mě ničí!" povzdychne si dramaticky moje maličká, a když se znovu ozve děsuplný výkřik, zřejmě od Cristoballa z pokoje, div nezakopne. Chytím se mě kolem krku, silně se na mě namáčkne a zaškaredí se. „Sakra, je ze mě stejnej srab jako z Dexe!“

Rozesměju se a poslouchám, jak výkřik bolesti pomalu utichá. „Neboj se, to se jenom Ball mazlí se svou schovankou,“ zazubím se. „Copak sis nevšimla, jak vypadá?“ Zdá se, že Angela mu momentálně slouží k uspokojování, jak erotických choutek, tak vzteku. Ale to mi nijak nevadí, hlavně, když se už nezaměřuje na Dianu a dvojčata!

„Vidíš, jak šikovně jsem to vyřešila,“ zamumlá tiše a nejistě skloní hlavu. Sundá ruce z mého krku a nechává je volně spuštěné. „Dojdu si do koupelny, za chvíli jsem u tebe, jo?“

Posadím se na zem a zády se opřu o zábradlí. Hezky si na ni počkám. Už nikdy ji samotnou nenechám, ani kdyby mě o to prosila. Takhle uslyším jakékoliv šustnutí a zvuk, který by se mi nelíbil. Který by odpovídal únosu!

** ** **

Když uslyším zvuk rozbitého skla, musím se pro sebe ušklíbnout. Ta jeho láska nabývá nějak moc na intenzitě. Zavrtím nad tím hlavou a dál si krátím čekání cupováním tkaničky u bot, když se vedle mě náhle zjeví Cristoball.

„Hele Chazzy, nevím, jak je to možný, ale tvoje dvojčátko právě přistálo u nás v pokoji," šklebí se na mě. A pobaveně cení špičáky.

„Cože?" zadívám se na něj nechápavě. Moje dvojčátko by právě teď mělo být v koupelně! „Ale vždyť Di je..." ukážu na dveře oné místnosti, které jsou stále nepřístupné a bytelně zavřené.

„No to možná byla, ale teď je u nás," šklebí se na mě. Velmi pobavený tím, že ani nevím, kde moje šťastná krev je!

Vyskočím na nohy a jdu za ním. Dobýváním se do koupelny se nezdržuju, stejně by to bylo zbytečné. Když ji vidím, musím se rozesmát, ač jsem tím zaskočený. Moje maličká sedí na zemi jako neposlušné štěňátko uprostřed všech střepů a nevinně na mě pohlíží, jako by se chtěla vykoupit.

Jakmile spatří, že se ve dveřích pobaveně opřu a autoritativně na ni pohlédnu, dlouze vzdychne a vyškrábe se na nohy. Naštěstí není nijak moc pohmožděná, ani poškrábaná. Jsem rád, že si neublížila, ale jak se proboha dostala až k Ballovi do pokoje, když neumí létat? Zřejmě musela hloupě přešplhat přes okraj střechy, což mě zrovna nenaplňuje pokojným klidem. Budu si s ní o tom muset promluvit!

„Promiň,“ hlesne kajícně a skloní hlavu. Vlasy má rozčepýřené, až vypadá celkem komicky a roztomile, ale rozhodně ne plaše, spíše jako rozvášněný Beethoven. „Neměl bys jí tak trápit. Chazzy nemá rád, když je v domě někdo mučenej a on se na tom nepodílí.“

Sice jsem celou tou situací zaskočený, ale takhle její věta mě rozesměje. „Co to tady vykládáš, maličká?" zubím se a pomáhám jí na nohy, zatímco Cristoball si mě měří podivným pohledem. Jako by se snad bál, že si budu chtít z Angely trochu ukousnout. „Buď v klidu Balle. Di tím chtěla říct, že se jí nelíbí, jak tady Angele ubližuješ, ale nějak se k tomu úplně nerozhoupala, co?" blýsknu po ní pobaveně očima.

Zašklebí se na mě a usykne, když se dotkne mírně pořezaného místa. Nijak jí to ale v tuto chvíli nevadí a já cítím, že pomalu ani nekrvácí. Děkovně mě pohladí po paži, když prochází kolem a zadívá se kolem s ironickým ušklíbnutím. „A ukliďte tady tu spoušť! Tohle není žádnej bordel, sakra…“ zamručí a dá si ruce v bok. Truchlivým pohledem se zabodne do Angely.

„Já bych chtěla odejít!“ vyhrkne mladičká prostitutka, která ani kupodivu neprovokuje. Překvapeně se na ni dívám, zatímco ona hledá pomoc u mé drahé polovičky. „Diano, prosím tě, pomoz mi odsud!“ prosí ji naléhavě.

„Nepřeháníš to trochu?“ hlesnu a zamračím se. To je snad poprvé, co tu malou štětku vidím skutečně zoufalou.

„Balle, sakra, přece jsi říkal, že chceš holčičku na něžnosti a výchovu, ne na týrání… Tak proč vypadá tak, jak vypadá?“ dostane ze sebe naštvaně Di.

„Protože ona je moc zlobivá holčička. Musím ji trochu vychovat, tomu snad rozumíš!“ prskne důrazně upír a blahosklonně se usměje, při čemž moje maličká poslušně a kajícně skloní hlavou.

„Ano, tomu rozumím…“ hlesne tiše, bezmocně.

Všimnu si jak se na mě Cristoball šklebí a dojde mi to. On tady do hajzlu mluví o mně! „No počkej, to nemůžeš srovnávat. Já..." Já jsem to s výchovou nepřeháněl. Chce se mi říct, ale neřeknu to, protože jsem to posral mnohem víc než on. A on se možná teď snaží dosáhnout něčeho podobného, protože jemu to na rozdíl ode mě bude vyhovovat. „Najdi si nějakou, která to lízání pat bude mít už v krvi a neprzni tuhle," zavrčím naštvaně, protože zasáhnul bolavé místo.

„Do prdele, ale já jsem si vybral tuhle! Vyhovuje mi!“ zavrčí zlostně a zatne dlaně v pěst, jako by se chtěl rvát. Z očí mu ohnivě sálá upíří chtíč, touha po mučení a rvačkách, kterými by si vydobyl místo v domě, jako hlavní upír, ale naštěstí ví, že se mnou nemá šanci vyhrát.

„Já s ním bejt nechci, tak mi do háje pomozte!“ křikne Angela a vyletí z postele. Chytí moji maličkou ze zadu kolem krku a schovává se za ní, jako by ji Diana mohla ochránit. Mohla, ale to by musela být sama sebou a ne tou, kterou jsem z ní výchovou vytřískal. Takhle jen lacině uhýbá před jejími doteky, zmučeně sklání hlavu a nemá sílu ji zachránit, protože si nejspíš myslí, že nedokázala pomoci ani sobě.

Měřím se s Cristoballem pohledem, ale vím, že proti tomuhle nic nevzmůžu. Angela není a nebyla moje oběť, takže jako upír do toho nemám, co mluvit. Uhnu pohledem a zadívám se na to hubené stvoření. „Já ti v tomhle bohužel nepomůžu. Jediný, kdo by to mohl změnit, je ... Dex," vzdychnu, protože to je předem prohraný boj.

Cristoball mi to ostatně svou reakcí v podobně pobavené odfrknutí akorát potvrdí.

„Půjdeme..." zatáhnu Di, která se ještě pořád očima zabodává do země a já dělám, že to nevidím, za ruku. Předtím, než odejdeme se ještě přitočím k Ballovi. „Zkus tu výchovu pojmout trochu citlivě, nemáš páru jakou krví se ti může odvděčit, pokud v ní probudíš nějaký city."

Tím možná upokojím upíří ego, ale nepotěším mou maličkou, která se mi mírně trucovitě vyvlékne a s hranou ohnivostí vyjde ze dveří. Připomínka šťastné krve jí nedělá dobře, protože se pak cítí jako kořist – ovšem na druhou stranu si nepřeje nic jiného, než jí znovu být.

Diana

Připomínka té pitomé šťastné krve, pro kterou to všechno možná dělal, mě zase dokope k slzám. Když mě Ball ponížil Chesterovou výchovou, tak tomu můj upír ještě dodal korunu! Prskám v duchu a uvědomuju si tu ironii… Chazzymu totiž od první chvíle, kdy mě viděl, šlo jenom o krev. Je prakticky proti přírodě, že se do mě zamiloval. Predátor se zabouchl do kořisti!

Když jako parní válec narazím do Dicka, zlověstně prsknu cosi varovného a snažím se mu vyhnout obloukem. Jenom se blahosklonně usměje, jak si čte mé myšlenky jako na dlani. Nebesky modré oči se mu zatřpytí porozuměním a nadšením, když mě chytí za paži a odvleče zpátky jako něco neposlušného.

„Sakra, Dicku!“ zachraptím lítostivě a nejraději bych se viděla ve svém pokoji, kde bych pokořila veškerý vztek a hnutí, které se ve mně bouří. Pokud tomu dám průchod, vybouchnu jako jaderná bomba a udělám rozruch. A to já nechci, protože to se trestá.

„Něco ti uteklo. Přivaž si to zvířátko na řetěz nebo si jí hlídej jinak, je mi to fuk," hlesne neřestně a rázně mě vrazí Chazzymu do náruče, až ucítím palčivost chladu svého upíra a mírně se rozechvěju, ačkoliv bych měla být zvyklá. Ale na to si skoro člověk asi nezvykne nikdy. Samozřejmě mi při tom konání, kdy se mnou jedná jako s kusem hadru, poklesne čelist a několikrát hloupě zamrkám, jak se snažím zjistit, jestli mám před sebou vážně svého mírumilovného kamaráda Dicka.

Chester se jeho poznámce ušklíbne a místo toho se zahledí na mě. „Co to vyvádíš?!“ zašeptá mi pobaveně do ucha, zatímco já se tvářím jako by mi všichni ubližovali.

Dick mi vyčkávavě hledí do očí, zatímco já nakláním hlavu a dívám se jinam. Nechápu, proč se chová tak, jak se chová! Znechuceně obrátím pohled na Angelu, která by zasloužila mou pomoc. Je moje vina, že trpí v náručí běsnivého idiota. Já jsem mu ji dala! Dlouze si povzdychnu a mám pocit zranění uvnitř sebe, protože … nepomáhám lidem, jak si celou dobu přeju, ale škodím.

Dick se k Chesterovi nakloní a cosi mu přátelsky, pobaveně a urputně šeptá do ucha, což mě vytočí ještě víc. Můj upír povytáhne obočí a pak se zabodne pohledem do mě.

„Máš pravdu, měl bych ji někam přivázat, aby mi za tebou zase neutekla. Díky těm parohům, které mám, už skoro neprojdu dveřmi.“

Padne mi čelist po druhé. Cítím, jak se mi chvějí rty a kolena mi brnkají o sebe, zatímco se mi v hrudi dme neprůstřelný vztek. Takový ten niterní, ten drsný, který by se nikdy neměl dostat na povrch, protože já jsem přece poslušná ovečka. Já neřádím, já nesmím!

Chester mě propaluje svým temným pohledem. Baví se! Dick na mě působí svýma nebesky nevinnýma očima, provokuje mě. Mám na Balla i na tyhle dva skutečný vztek, ale bojím se to dát najevo. Ale oni mi to tím svým chováním neusnadňují. Je zajímavé, že namísto toho, abych se stáhla, tak mě to o to více štve!

Zatnu zuby a protnu ho tak zlým pohledem, až naštvaně zapraskám klouby. „Sakra, cože?!“ zavrčím ostře, aniž by mi došlo, jak okatě dávám najevo svůj hněv. Proběhne mnou záchvěv paniky, div se nerozkašlu, jak se mi zúžilo hrdlo. Schovám se do sebe a skloním hlavu.

„Ubožačka,“ odfrkne znechuceně Dick. „Máš ty to ale hloupoučkou kořist!“

Znovu mě vytočí, protože nesnáším, když o mně takhle mluví. Když mě ponižuje. A zrovinka on! Blonďatý něžný upír by měl být vždycky na mé straně a nikoliv mě štvát! Zadívám se na špičky svých botasek a křením se, jak se snažím tvářit mile, ochotně, střízlivě a poslušně.

„Máš pravdu, ale ta její krev je tak dokonalá, že jsem nároky na inteligenci po čase snížil,“ uchechtne se pobaveně Chester.

„Cože?!“ zavrčím ostřeji, rozzlobeněji a aniž by mi došlo, co provádím, vyšvihnu své feromony tak vysoko, až všechny tři upíry dostanu na kolena se slastným zasténáním. „Jste tak hnusně sprostí! Tak zlí!“ zařvu na ně vztekle a mám co dělat, abych ty dva, kteří se mi povalují u nohou a propínají se v rozkoších mé vůně, nenakopla.

„Tebe je … tak snadné … vyprovokovat,“ dostane ze sebe se zastřeným pohledem Dick a chraplavě naříká rozkoší.

„Blbečku!“ prsknu znechuceně. „A ty sakra!“ otočím se na Cristoballa, který s hlavou zakloněnou sedí na křesle. Rty má pootevřené a z hrudi mu tane omámené vrčení. „Angelu jsem ti předala já a já ti ji taky teď beru! Je to sice pěkná megera, ale v mým baráku se sakra týrat nikdo nebude! Rozumíš mi nebo ti mám nakopat prdel, sakra?!“ zavřeštím hrubým hlasem, a abych zdůraznila svá slova, znovu je švihnu novou dávkou feromonů, při které se zkroutí do sebe s výrazným výdechem.

„Do hajzlu,“ hlesne se smíchem Chester a snaží se opřít o loket a zvednout se. „Už na to nejsem zvyklý. Mám trochu problémy to ustát.“ Dostává ze sebe omráčeně.

Ráda bych Chazzyho nechala být, ale když se na mě Ball zákeřně podívá a snaží se proti mně vyběhnout, napnu svaly a znovu vydoluju záludnou vůni a přišpendlím ho ke křeslu. Angela vyběhne se surovou touhou po samostatnosti z postele a postaví se za mě. Ano, teď už mám sílu ji bránit. Teď už ochráním i sebe a nedám příležitost těmhle upírům, aby mi to překazili, protože mě extrémně naštvali a to se neodpouští!

„Tak jak ses sakra rozhodnul? Necháš jí odejít, nebo co bude?“ Stáhnu feromony zcela a dívám se, jak přichází k sobě. Oči mu běsnivě září temnou modří a chtivostí. Upíří majetnost je to nejhorší prokletí, protože ta jim nedovoluje se své kořisti vzdát – leda by ji vlastníma rukama zabili.

Náhle se cítím velmi uvolněně a vztek jako by mávnutím proutku ani neexistoval. Vnímám Ballův upřený pohled a jeho melodická, podmanivá slova: „Předej mi Angelu…“

A tak, jak si přeje, ji nelítostně uchopím za krk, i když se brání a strkám ji do jeho chtivé náruče. Okamžitě ji k sobě pevně přitiskne a já je s příjemným klidem pozoruju.

„Balle, bude řádit jako tygr…“ ozve se přemýšlivě Dex, zatímco ze mě opadá to podivné rozpoložení a já znovu pod kůží ucítím hrubý a planoucí hněv, který se dere na povrch. Jakmile spatřím Cristoballa, jak se vítězně kření, projede mnou záchvěv záště.

„Nech toho kouzlení nebo tě potom sežere,“ poradí mu pobaveně Chester a pomalu se zvedá, zatímco já toho drzého upíra začínám obcházet jako kořist. „Já tě varoval,“ uculí se Chazzy a klidí se mi z cesty, protože teprve teď začne ta pravá bouřka.

Tak co si myslíte... Jaká se strhne bouřka, jestli vůbec?

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 42. kapitola :