OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 43. kapitola

23.01.2012 (18:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 649×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

43. kapitola - Oskar

Chester

Slyším jenom hurónský, přímo ďábelský křik, který se rozléhá nejen celou místností, ale i domem. Její vůně proniká do všech buněk mého těla a úplně mě odzbrojuje, nejsem schopný ani zvednout ruku. Ale její běsnění slyším dokonale.

„Sakra, ty sis mě dovolil očarovat jako nějakou blbou ovečku?!“ zařve na něj přímo hrdelně a křik se mísí se zvučným vrčením predátora uvnitř jejího nitra. „Já jsem takovej živel, že si ani nedokážeš představit!“

Jelikož vše po tom křiku se stane dost rychle a já jsem navíc sražen na zem dávkou Diiné vůně, dostanu se z limbu teprve v momentě, kdy se Dick snaží mou maličkou odervat od Cristoballova hrdla. Diana se do něj zakousla jako klíště, natolik náruživě, že má krk potrhaný a ona dávivě hltá jeho krev.

Odtrhnout se jí snaží, jak Dick, tak Ball, ale nemají proti mé náruživé šťastné krvi vůbec žádnou šanci. Ovládá jí vztek a prastará upíří touha po rudé tekutině. Z počátku myslím, že mám snad vidiny, protože tohle se podobá mé staré ďábelské maličké a nikoliv vychované ovečce. Ale když zjistím, že to, co doopravdy vidím, je skutečnost, okamžitě jim jdu na pomoc, protože je tak rozzuřená, že jim oběma dává zabrat.

Nezbývá mi nic jiného, než ji omámit svou vůní, aby se konečně pustila a klesla mi do náručí. „Pojď ke mně, ty moje krvelačná květinko,“ rozesměju se, náhle tak šťastný, že se nechala vyprovokovat. Nadhodím si ji, aby se mi lépe nesla. „Promiň za to divadlo,“ usměju se šklebivě na Balla, který si vztekle stírá krev z krku a zatíná čelist, ale nemyslím to upřímně.

** ** **

„Promiň,“ houkne kajícně Di, když jí před rty dám sklenici lidské krve, aby zředila tu upíří a neupadla do chaosu. Hltavě ji celou vypije a zadívá se mi šedýma nevinnýma očima do tváře, jako by mě chtěla odprosit. „Fakt promiň, ten mě tak naštval a … ty s Dickem jste mě smrtelně vyprovokovali,“ mumlá a vjíždí si do vlasů. „Sakra, takovej masakr!“ hlesne zádumčivě a zavrtí hlavou, jako by tomu nemohla uvěřit.

Ani já stěží věřím, že je stále něčeho takového schopná. Její bezprostřední reakce mi udělaly neskutečnou radost, namísto toho, aby mi hnuly žlučí. Těšil jsem se, až zase bude sama sebou. Alespoň na pár chvil jsem chtěl okusit její chování, když se mě nebojí, když se mnou zase zametá…

Stále po mně po očku pokukuje, aby viděla, zda ji za to neztrestám. Nemusí se obávat. Snažím se tvářit vážně, ale v koutcích mi tak cuká, že se nakonec neudržím a rozesměju se. „Ano, masakr to tedy rozhodně byl, to máš pravdu. Ale byla to zábava. Hlavně ten výraz v Cristoballově ksichtu. Proč myslíš, že jsme tě provokovali?" blýsknu očima. „Nemohla sis přece myslet, že to myslíme vážně," slíznu jí ze rtu zbytek krve.

„Mně to nějak nemyslelo,“ přizná nejistě a schoulí se do sebe, jako zranitelná kořist, kterou ona je i není. „Dost mě to naštvalo. Jsem snílek a kliďas, vždyť mě znáš,“ protočí oči a odfrkne. „Ale paradoxně mám taky dost výbušnou povahu, asi po tátovi." ušklíbnu se na něj a odfrknu. „Co Angela?" Její zájem mě potěší, především proto, že zase bojuje za ty své nevinné lidi, tak jako dříve.

„Ani nevím, měl jsem co dělat sám se sebou," odpovím a dál ji s úsměvem na rtech pozoruju. Uvnitř, někde hluboko uvnitř, je stále stejná, jako bývala a mně to neskutečně těší a hrudí se mi rozlévá podivné blaho, které bych cítit neměl, protože upír uvnitř mě mne varuje, že jí dávám moc prostoru. Právě to je pro ni správné! Ten prostor, aby se mohla ukázat taková, jaká skutečně je. „Ale možná si dá teď Cristoball konečně majzla, když ses mu tak předvedla. I když ... možná by stačila ta moje zmíňka o krvi. Ovšem tys tomu dodala ten správný říz," bavím se.

„Sakra, to není vtipný!“ prskne zachmuřeně a znovu si projede dlouhé temné vlasy, zatímco se tváří poněkud nešťastně. Jako by byla snad sama na sebe naštvaná, že se nedokázala ovládnout. „Sakra, já přece nejsem žádnej rebel, i když to tak zrovna nevypadalo…“ dodá zádumčivě.

„Nejsi?“ povytáhnu obočí. „A co to tedy potom bylo? Záplava citů?“ uchechtnu se a zavrtím pobaveně hlavou, zatímco se uklidňuju pohledem na děti a cítím se velmi dobře. Na to, že mé nejmilejší jde někdo po krku a evidentně se jí nehodlá zdát, až moc dobře, protože … ona se mi zase ukázala v celé kráse. „Vy jste s Desire takové tiché vody po mamince, ovšem hluboko uvnitř jste nevybuchlé sopky po tatínkovi,“ zašklebím se a vlepím jí krátký polibek.

Jejího otce, který si sarkasticky přezdíval Drak, jsem nenáviděl. A nebylo to pouze z toho důvodu, že mu kdysi Eleanor náležela, než jsem mu ji sebral. I přesto ho ona milovala dál a ke mně chovala jen zášť. Pochopení celé věci jen o to víc bolí…

Nedokázal jsem ho snést kvůli jeho boji, sarkasmu, který mu přímo prýštil z očí a především odhodlaní a sebevědomí. Měl stejný pud sebezáchovy jako moje Di. Bojoval o svůj život velmi silně, odolával bolesti a mučení mnohem déle, než mnohé z našich hraček. A přesto měl tenkrát jen jedinou slabost, jinak bychom z něj nejspíš udělali sobě podobného. On miloval a v té době to byla nepřekonatelná hradba, přes kterou se nedokázal přenést. Trpěl díky tomu psychicky až příliš, protože věděl a já se mu rád ukazoval, jak moc mi jeho žena patří. Jak ji týrám a užívám si s ní… Díky tomu trpěl mnohem víc, než když jsme ho týrali fyzicky. Proto byla láska slabost, za kterou nebyl ani člověk, nebyl nic!

„Nejsem žádná nevybuchlá sopka, jenom prostě ... nesnáším bezpráví a když mě někdo provokuje!" řekne stylem, jako by to všechno byla jenom naše chyba a mně to nevadí. Přiznávám, že jsem ji vyprovokoval úmyslně a rád. „To pak jednám trochu efektivně." Nakloní se ke mně a jemně mě kousne do krku.

Uchechtnu se. „Ano,to jsme viděli a také dost cítili…“ Zvednu se z postele a projdu se po žíhané kamenné dlažbě, která tak nějak úslužně zvyšuje chlad a kontrastuje s temným nábytkem, bílými stěnami i rudými skvrnami na zdech, které jsou pro mě trofejemi. A jediným důkazem, že jsem kdy démonicky mučil… Druhým důkazem je snad jen Diana a Desire, jejich život, který jsem zničil. „Takže pokud tu dojde k nějakému souboji o Angelu, tak ty do toho půjdeš nejspíš místo Dextera, viď?“

„Samozřejmě!“ ozve se ostře a náhle se na posteli skrčí, jako by očekávala mou reakci. Když pokračuje v hovoru, je zas obezřetnější a klidnější, což mi vadí! „Myslím si, že za ní mám určitou odpovědnost. Já jsem mu jí dala… Dex je sračka. Sakra, ten se nepostará ani o sebe, natož o někoho jinýho.“

„Ovšem kdyby nechtěla, tak by před Ballem nohy neroztáhla. Může si za to sama. Musela ozkoušet všechny a takhle dopadla.“

„Všechny?“ zapitvoří se žárlivě moje maličká a vycení afektovaně špičáky, zatímco prsty cupuje okraj deky.

„Všechny samozřejmě ne,“ opravím se rychle a usměju se jako samo neviňátko.

„No, jenom aby, sakra!“ utrousí zákeřně a pohladí mě svou vůní, až mírně zvrátím hlavu a užívám si tu rozkoš, kterou mi to v těle vyplavuje. Jako bych byl na pokraji propasti a nevadilo mi, že padám – užíval bych si ten pád!

„Skoro bych řekl, že jsem zaslechl něco jako žárlivost…" dostanu ze sebe mírně přidušeně. Nevím, čím to je, ale i malá dávka jejích feromonů mi dává zabrat. Působilo to na mě mnohem víc, než na ty dva, které zpacifikovala spolu se mnou.

„Žárlivost? To není možný! Vždyť být nevěrnej je tvojí přirozeností a já to beru!“ ušklíbne se horečně a dá si ruce za hlavu, takže je mi naprosto jasné, s jakým klidem to bere a že to rozhodně nebere vážně. To by mi nejspíš vyškrábala oči.

„Tím lépe pro mě. Alespoň mám plno nových možností!“ blýsknu očima a zářně vycením špičáky.

Diana zúží rozhořčeně oči a nebezpečně zavrčí. Je to téměř varovné vrčení, které mě pobaví, protože si zas hraje na zlou upírku, živel. „Zákeřně koušu, zeptej se Balla. A hlavně hryžu při takovejch kecech!“

„Tys mi přece dovolila, abych byl nevěrný. Je to má přirozenost! Tak proč se rozčiluješ? Navíc já nejsem jen tak ledajaký upír, abys mne mohla okusovat, kdy se ti zachce.“ Pronesu se sebevědomím, které mi do těla vlil samotný Oskar. Mít takového hajzla za stvořitele, je v jednom dobré, alespoň mě stvořil někdo, kdo měl sílu a tendence vládnout ostatním upírům. Mám to v sobě, všechnu tu nahromaděnou moc a touhu ochránit a vlastnit to, co je mé.

„A jakej seš teda upír?“

„Samozřejmě něco extra. Něco speciálního, co se jen tak někomu nepoštěstí mít, víš?“ zadívám se na ni mlsně a olíznu se.

„Ou,“ dostane ze sebe moje maličká a nejistě se ošije, zatímco se ode mne na posteli odvrací a odtahuje.

Vím, že se jí líbím jako lačný upír. Je to na ní vidět. Nejspíš je to mou výchovou, že jí strach, který má pod kůží, dělá na jednu stranu dobře a téměř ji vzrušuje. „Copak, maličká? Ty se červenáš?“ snažím se jí podívat do očí, ale uhýbá přede mnou.

Když hlavu konečně zvedne a zašklebí se na mě.

„Moc dlouho ti ta roztomilost nevydržela," přitáhnu si ji k sobě blíž a drápem jí přejedu po linii krku. „Víš přece, že mi jde jenom o tvou krev..." začnu ji na tom hříšném tepajícím místě líbat a provokovat. „Měla bys mi dopřát mou dávku, jinak se mi nevyplatí s tebou zůstávat," popichuju ji dál a čekám, jestli se mi za ty řeči odváží pomstít.

„Zůstáváš, protože mě máš rád!“

„A na to jsi přišla jak?“ rozesměju se a uhýbám před jejími pokusy mě políbit. Upír mého postavení, skutečný upír, plný chladu, který touží jen po krvi a sexu, by si od ní takové něžnosti líbit nenechal a tak se tak chovám. Navykám ji, aby se chovala přirozeně, ať budu jakýkoliv.

„Sakra, říkals, že mě miluješ!“

„Kdy jsem něco takového říkal?“ řeknu stylem, jako by se dočista bláznila. „Nepamatuju se. To jsem byl asi zas pod dávkou tvých feromonů,“ hlesnu zamyšleně.

„Takže ti jde jenom o mojí krev?!“ zalapá po dechu a zabuší mi pěstmi do hrudi, což mě rozesměje. Pere se jako holčička!

„A na co jiného?“ Ďábelsky se na ni usměju a přitahuju ji k sobě ještě blíž. „Nevrť sebou nebo tě to kousnutí bude bolet,“ varuju ji natěšeným hlasem.

Nejistě ztuhne a zadívá se mi do očí, které nedávají najevo žádný cit. Jsem teď neskutečně chladný a líbí se mi, jak ji to děsí. „Nemůže mě to bolet, protože ke mně něco cítíš!“

„Ano, to máš pravdu. Cítím – Miluju tvou krev!“ olíznu se a hrubě jí vtisknu polibek na tepající zápěstí. Chci si jen hrát, po dlouhé době si užívat slastných upířích her… Využít těch chvil, kdy se mě po dlouhé době nijak moc nebojí a jedná sama za sebe.

„Nebudeš ze mě pít!“ zajíkne se dětinsky a vytrhne mi ruku. „Sakra, nejsem přece tvoje kořist!“ vyplázne na mě provokativně jazyk a škaredí se mi do tváře.

„Vážně z tebe nebudu pít?“ zajiskřím očima a posunu se ještě blíže. Už pomalu nemá kam utíkat. Natiskne se na rám postele a pokouší se mi vytrhnout ruce, za které ji pobaveně chytám, ve snaze přitisknout se znovu k tomu pulzujícímu místu jejího zápěstí.

„Nesmíš! Sakra, fuj! Ošklivej upírek!“ prskne ironicky a celou situací se evidentně baví, za což jsem neskutečně rád. „No tak, ukaž trochu lásky, ty zlej upíre!“

„Tak ošklivý upírek?“ zavrčím pobaveně. „Za to si moc lásky nezasloužíš!“ Natisknu se na ni a ruce jí uvězním nad hlavou, aby se nemohla bránit. „Přemýšlím, kam ti za trest vykouzlím jednu milou jizvičku," zadívám se jí pomstychtivě zblízka do očí a vycítím v nich obavu, tu hmatatelnou a skutečnou.

Di povolí čelist a maličko zbledne. „Ne, lásko to ne,“ dostane ze sebe a já cítím, jak jí naskakuje husí kůže, když jsem svým ledovým tělem tak blízko její hřejivé kůže.

„Ne?" zatvářím se udiveně. „A proč ne? Já myslel, že se ti tohle hraní líbí."

„Ale no tak, znáš mě, já jsem romantická dušička… Znáš mě. Takový věci pro mě nejsou.“ Zatváří se jako neviňátko a přitiskne se ke mně provokativně klínem, až ucítím slastné bodnutí v rozkroku.

„No, tak to tě nebudu trápit…“ zašklebím se na ni. Pustím ji a trochu se od ní odtáhnu, aby mě nemohla provokovat. Tohle bude lepší trest než nějaká jizva.

„Nebudeš? No, tak to já si půjdu užít s Dickem!“ nadhodí a svlékne si tričko.

Na chvíli mi tou větou vezme dech. Žárlivě zúžím oči a sleduju jak se přede mnou provokativně vystavuje svou bělostnou kůži, ňadra s naběhlými bradavkami i ploché bříško.

Odejít ji nenechám, to ani náhodou, ale udělám trochu něco jiného, než by možná čekala. Dojdu ke dveřím, kde otočím klíčem a ten si pak zastrčím do kalhot. „Tak," usměju se na ni, „A teď už si nikam užívat nepůjdeš," uvelebím se spokojeně na svou stranu postele, ruce si dám za hlavu, a po straně sleduju její reakce.

Oblékne si čisté tričko s velkým výstřihem a mikinu, protože jí je zřejmě chladno. Rty má mírně promodralé a občas zadrkotá zuby. Pustí topení na vyšší výkon a pozvedne obočí, zatímco mi pohledem lustruje klín.

„Ještě můžu vylézt oknem… Dneska by to nebylo poprvý,“ houkne pobaveně a obkročmo se mi posadí do klína. Vyhrne mi tričko a něžnými vlahými polibky mě líbá na napnuté břicho, zatímco mi lehce rozepíná poklopec.

„Ty vážně chceš, abych měl největší parohy v okolí?“ rýpnu si do ní.

„Ode mě žádný parohy nemáš! Nikdy jsem ti nebyla nevěrná.“

„Myslíš, že nevěra je jen sex?“ poušklíbnu se a vrátím jí tak větu, kterou mi v našich začátcích vmetla do tváře ona. Poukazovala na to, jak si užívám s Miou, kupodivu se jí to nelíbilo, teď už vím proč. Jenom myšlenka, že by políbila Dicka, mi vlévá do těla adrenalin, díky kterému bych zabíjel tím nejúžasnějším způsobem!

„No, od tebe to teda sedí, miláčku!“ uchechtne se nade mnou a kousne mě mírně do rtů. „Ale dobře, tak co je vlastně nevěra?“ pozvedne pobaveně obočí a roztomile se mi zadívá do tváře, jako by hltala každé mé slovo.

„Sex, samozřejmě… Líbání, dotýkání se někoho jiného!“

„Ale běž, sakra, vždyť ty to děláš furt a já oproti tobě parohy tak obrovský, že je ani neunesu!“ prskne a zamračí se.

„Myslíš si, že máš větší parohy, než já?“ hlesnu tiše a nakloním hlavu na stranu, zatímco si ji obezřetně prohlížím. Tu nevinnou atypickou tvář, stále tak dětskou a ohnivou, jako když jsem ji poznal. Už nikdy nezestárne, přestože je téměř lidská… „Já ti nevím, lásko…“ začnu vypočítávat. „Dick, Oskar, Dexter… Vážně ti ještě připadá, že tě o tolik převyšuji?“ vypláznu provokativně špičku jazyka.

„Sakra, ale s nima jsem se jenom líbala! Ty jsi s Miou spal! To je úplná nevěra!" Rozhodí naštvaně ruce a zaprská. Zatnutými dlaněmi dětinsky praští do polštáře po stranách mé hlavy a vražedně se mi dívá do tváře, zatímco ohrnuje rty a ukazuje mi výhružné špičáky. Jako bych se jí snad mohl zaleknout…

Ovšem, když mě obelstí dávkou feromonů, prudce vypnu tělo jako luk a zaskuhrám slastí. „Jednou…“ ukážu omámeně prst. „Spal jsem … s ní pouze jednou!“ zazubím se a poukážu tak na to, že z toho stále vycházím jako ten největší paroháč.

„Ale polibek a sex, to je ohromnej rozdíl! To nemůžeš vůbec srovnávat“ vrčí naštvaně a kouše mě do rtu. Poté mě zasáhne takovou silnou dávkou feromonů, že zanaříkám a propadnu se do opojného pocitu zatracení, kdy nevnímám nic jiného, než vlastní rozkoš. Vlastní tělo, které je v poblouzeném stavu a nezvládá nic jiného, než jen eroticky reagovat, sténat a propínat se.

Chvíli mi trvá, než se z toho vláčného napětí dokážu trochu oklepat, abych se namáhavě posadil na posteli a zjistil, že Di mezitím někam zmizela. Ona snad fakt šla za tím imbecilem! Prolítne mi hlavou a vypotácím se na chodbu. Tak dokonale mě omámila, že jsem ani nepostřehl, že mi sebrala klíč.

Když se dostanu k zábradlí, uvidím ji sedět dole v obýváku, notně se mi uleví. Sejdu po schodech a objevím se jí za zády. „Ty máš dneska nějakou utíkací náladu, ne?" usměju se a přemístím se k baru, abych si nalil skleničku. Pořád jsem z té dávky nějaký omámený. Moje maličká mi dala slušně zabrat.

„Když ty mě tak sereš,“ ušklíbne se sebejistě a natáhne se na pohovce, zatímco mě sjíždí záštiplným pohledem a nejspíš přemýšlí, co by mi znovu mohla provést.

„Já tebe? Di, promiň, ale ty máš za sebou polibků a ohmatávání mnohem více, než já za tu dobu, co jsme spolu!“ Posadím se do křesla a naučeně do sebe hodím obsah skleničky. Ten cvik se jen tak nezapomíná a vlastně … už mi to docela chybělo.

„Takže já jsem podle tebe děvka?“ vypustí to z úst, jako by nemohla věřit vlastním uším a v očích se jí mihne záblesk bolesti. Kovový odlesk, který ještě chvilku díky svěcené vodě bude mít, nabude lesku slz.

„Nic takového jsem neřekl,“ zavrtím hlavou a nespouštím jí z očí.

Celá se choulí do sebe a jako by mi před očima chřadla. Přece ji takové slovo nemůže rozházet nebo si skutečně tolik zakládá na té věrnosti? Vlastně to vím. Tato otázka je zbytečná, protože uvnitř mé ohnivé maličké se skrývá romantická dívka, která snila o lásce na celý život. Snila o rodině, o kterou jsem ji připravil…

„Jen říkám, že v globálním měřítku mám na triku méně hříšků než ty,“ usměju se a jdu si dolít upíří kořalku.

„Nemyslím si to,“ hlesne zarputile. V hlase podivně znějící bolest a znechucení. „Budu v ložnici,“ broukne vztekle a zvedne se z pohovky velmi afektovaně a naštvaně. „Budu tam přemýšlet o tom, s kým se zase budu líbat, abych vylepšila svoje skóre!“ zavrčí zle. Je to jen další maska vzteku, abych nepoznal, jak jí náš rozhovor ublížil. Jak moc si tohle hříšné a nevěrné téma bere k srdci.

Očividně nemá náladu se mnou dýchat stejný vzduch. „No tak, Di!“ zavolám na ni, ale dětinsky dělá, že mne neslyší. Dopiju svou další skleničku a chci jí za ní. Musím jít za ní, protože ona nemůže být sama, ale nějak podivně se mi zamotá hlava. Přece jsem toho tolik nevypil nebo ano? „Hned tam jsem…“ zamumlám a promnu si oči. „Jenom si tady na chvíli sednu,“ zabořím se do křesla a v duchu zanadávám – Do hajzlu, už ani ten chlast nejsem schopný ustát!

** ** **

Diana

Probere mě podivný chlad, rozklepe celé mé tělo a já otevřu oči do temnoty s podivným nutkavým strachem, který mě nutí se kát a hledat Chestera. Po prospání mě zřejmě vztek i lítost přešly. Emoce mi vždycky dávají zabrat, i když ne tolik, jako skutečným sebejistým upírům…

Rozechvěle si přitáhnu deku až pod bradu a nejistě nahmatám Chesterovo ledové tělo. Pokojem se rozlívá nechutný pach. Vůně, při které se mi zvedá žaludek a nutí mě dýchat ústy. Nechápu, kde se ten odér vzal? Snad zvenku? Jako vůně tlející mrtvoly…

Na mysl mi přijde Chrisante.

Možná nebyl nejlepší nápad tu Kytku pohřbívat přímo pod naším oknem, ačkoliv ona chtěla být Chesterovi, co nejblíže. Mohli jsme myslet na to, že zbytky jejího tlejícího těla se někde projeví. Evidentně se jí podařilo vmísit se nám do ložnice natolik, až je mi z toho mizerně. Kdybych ji nelitovala, těšila bych se ironicky tomu, že se jí vlastně podařilo se nám vetřít až pod kůži, protože tohle budeme větrat hodně dlouho – vlastně nebudeme, protože ten mrtvolný pach je snad všude a venku nejspíš nejvíc, když to jde od jejího hrobu.

Přitáhnu se k Chazzymu a zabořím se nosem do jeho dlouhých smrdutých vlasů, které se mi rozplizle přitisknou na tvář, a žaludek se mi zdvihne ještě víc. To je puch, sakra! A od kdy má Chester takovéhle vlasy?

S podivně sevřeným žaludkem se natáhnu k nočnímu stolku a rozsvítím lampičku pro všechny případy – pro mě, protože bez ní jsem slepá jako patrona. Otočím se směrem, kde leží Chester a zalapám znechuceně po dechu.

Na místě, kde obvykle lehává Chazzy, leží malá holčička v růžových šatech. Skoro vypadá jako moje panenka, které se děsím. Dlouhé slámové vlasy jsou slepené krví a zplihle se lepí na bělostný polštář. Růžové šaty, tak rozkošně dětské, jsou bez porušení, ale za to sama rudá skvrna.

Jsem natolik v šoku, že mě ta krev, ten puch a mrtvolná aura neláká, ale děsí mě! Zděšeně si prohlížím její andělskou tvář, tak mocně pokřivenou strachem a hrůzným prožitkem. Zbytek těla je nemotorně znetvořený mučením a po pravé ruce od zápěstí po loket se jí táhne podpis:

Oskar

Než mi dojde, co dělám, dostanu ze sebe ostrý panický výkřik, mně tak nepodobný a uječený, jako by tam neležela ona, ale já… Ta podoba mé panenky. Ten podpis a všechna ta krev a pach…

„Pane Bože,“ dostanu ze sebe téměř po vzoru svého hysterického dvojčete a omdlím.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 43. kapitola: