OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 48. kapitola

02.02.2012 (12:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 775×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

48. kapitola - „Já bych tě musel zabít, miláčku..."

Angela

Vyděsí mě, když se náhle objeví v koupelně, opírá se o zeď a probodává mě uhrančivým pohledem. „Mě se přece bát nemusíš,“ směje se jako by ho neskutečně těšilo, že jsem se div nesložila šokem.

„Nee, tebe vůbec,“ zamumlám pro sebe ironicky a rychle se zabalím do ručníku. Jestli si myslí, že se mu budu servírovat na podnose a on mě bude moc očumovat, jak se mu zachce, tak to ani náhodou.

„Pojď do ložnice. Mám hlad a chuť na sex,“ hlesne a nevybíravě mě chytí za loket. Vláčí mnou jako kus hadru.

„Do háje, nechci s tebou spát! Seš celej od krve! Koukej se nejdřív umejt, ty prase, nebo nic nebude!" pokouším se mu vytrhnout. Od včerejška mi už zase otrhnulo, a tak z pusy vypouštím všechno, co mě napadne. A rozhodně si žádný servítky vůči tomu bídákovi neberu.

Pevně mě chytí za obě paže a tvrdě mě přitlačí ke zdi, kde mě hodně majetnicky a vášnivě políbí. „Takhle se s tatínkem nemluví! Dej si pozor, nebo tě budu zase muset vychovávat!“ zavrčí a pohlíží na mě varovně tmavě modrýma krutýma očima.

„Tys mě tak vychoval!" prsknu. „Nejsi můj fotr, ani můj upír a já nejsem tvoje oběť! Já o tebe nestojím, ty zabedněnče! A pokud ze sebe nesmyješ ty zbytky snídaně, tak před tebou nohy neroztáhnu!"

Přemýšlivě nakloní hlavu na stranu a hodnou chvíli na mě poklidně civí, zatímco prskám a pěním. Chci mu toho vmést do tváře tolik, ale když to nejmín čekám, přitiskne se ke mně znovu a zakousne se mi tak násilnicky do krku, až zařvu v agónii a svezu se mu do náruče.

Okamžitě mě pustí a já tupě klesnu na studenou zem. Zadrkotám zuby a chytím se dlaní za prokousnuté hrdlo, kde cítím ostré bodání a palčivý oheň.

„Tak jdeme…“ hlesne a nešetrně mě chytí za druhou ruku a táhne mě po zemi jako kus masa!

** ** **

V pokoji mě jako hadrovou panenku vhodí do postele a obkročmo se mi posadí na hruď, zatímco se bezcitně usmívá a drží mě oběma dlaněmi za tváře.

Hned se mu svými dlouhými nehty pokouším vyškrábat oči. Chytnu zase jeden ze svých záchvatů, kdy se snažím dostat co nejdál od něj a zachránit si tak holý život. Jenže ničeho tím, ostatně jako vždy, nedosáhnu. Vlastně něčeho ano. Proužku krve, který mi začne stékat samovolně po druhé straně krku bez toho, aby mě ten zmetek kousnul!

„Kurva, co to je...?" Cítím prudké bodnutí a pak se mi z toho místa prsty zbarví do ruda a omámí mě panika.

„Uklidni se!" zavrčí ostře a nakloní se k mému krku, kde mi obě rány olizuje. Zacelují se a zase to podivně mravenčí, ale já se bojím! Snažím se od něj odtáhnout a bojuju, ale nemám šanci.

Jenže jakmile se ode mne odkloní znovu, ucítím to ostré bodnutí na hrdle zase a to bez toho, aby se mě dotknul! Vím, že opět krvácím…

„Vždyť jsem tě přece neškrábl!“ zavrčí rozrušeně a přejede si kraťoučké tmavé vlasy. „Co to je? Co to děláš?!" zaburácí zhurta a náhle mě pustí jako by snad měl strach, že ode mne něco chytí.

„Já?!" vyjedu na něj a snažím se i přes to prudké bodání poklidně dýchat, protože tímhle stylem brzo vykrvácím! „Co to děláš ty!" zařvu na něj a přitisknu si na krk celou dlaň, protože krev mi začíná téct proudem. Do háje, co to se mnou ten parchant udělal?! „Ty hajzle, to určitě ten tvůj jed! Tak do prdele udělej s tím něco! Já nechci umřít!" zabodnu do něj zoufalý pohled, zatímco svou krví barvím povlečení.

„A co mám podle tebe jako dělat?!“ zavrčí vztekle a narve si dlaně do kapes, zatímco těká pohledem po místnosti a mně se vyhýbá. „Za prvý se uklidni a za druhý ti to zase budu olizovat a snad už se to neotevře…“

Když mě chce k sobě přitáhnout, obejme mě ten jeho chlad a já mám pocit, že jsem snad v náručí smrti. Chci se od něj odtáhout a žít!

„Neměl sebou! Nebudu tě kousat!“

„Ne… Ty mě určitě doděláš! Pušť! Přiveď někoho, kdo tomu rozumí. Hraješ si na velkýho kinga a přitom seš amatér!" vyšiluju dál. Teď už mi je jedno, co mu řeknu, stejně to mám za pár. Před očima se mi začínají dělat mžitky a pociťuju protivnou slabost po těle.*

Blonďatý manekýn vejde poklidně do pokoje a uculuje se jako měsíček, zatímco mu ve tváři hraje ten absolutně nejfrajerštější úsměv, jako by byl prostě nad věcí a všechno věděl, všechno znal. Někdo toho pana dokonalého nemusím, ale zase je s ním zábava, dá se snadno vytočit a navíc vážně stojí za hřích!

Právě teď má na sobě světle modré džínové kalhoty, které doplňují styl padlého anděla. Kdyby se mu za zády rozpínala křídla, vážně bych věřila, že je to posel svatý. Nemám takové hošany moc ráda, ale jelikož Dick má své kouzlo a navíc je to vážně frajer každým coulem, chci se mu dostat do kalhot.

Ale kupodivu ne v tuhle chvíli, protože to mi od stresu brní čelisti, jak je houževnatě zatínám a snažím se nebulet jako nána.

„Angelo?“ hlesne pobaveně a sjede mě nebesky modrýma očima, ve kterých není ani zděšení z mé situace, ale spíše pochopení. Sjede ze mě a snaží se utlumit svůj dech, aby mu vůně mé krve nemotala hlavu. Raději se zaměří na Balla, který postává s rukama v kapsách a kouše se do rtu. „Buď je to tím, že z ní nepiješ, protože její tělo si zvyklo na tvůj jed a nemůže bez něj žít a nebo je to tím, že je ve stresu a to zase pomůže tvůj jed…“ Pak si zahloubaně vjede do vlasů a obnoví si ten svůj sexy rozčepýřený účes, při kterým by po něm každá holka jela jako ďas. Odkašle si a zadívá se na Cristoballa: „Takže ty seš..." zakloní hlavu a zadívá se mu do očí přímo zkoumavě.

„Upír!" zahřmí rázně Ball a oči se mu varovně zalesknou, jako by věděl, kam Dick míří.

„Ale asi ti na ní záleží, ne?"

„Je to moje kořist, moje holčička, do prdele!" zavrčí ostře. Vytáhne dlaně z kapes a zatne je v pěsti.

„Tak ji kousni. Jinak jí nepomůžeš," pokrčí Dick poklidně rameny a frajersky se projde po pokoji, až mám chuť ho uškrtit.

Když ucítím, že se mi do té rány zakusuje, v posledním pokusu zachránit se, kolem sebe zamávám rukama, ale přirazí mi je zpátky k hlavě. Vlastně se o to nemusí ani jinak snažit. Jsem tak slabá, že se vůbec divím, že jsem ty ruce zvedla. Jasně, přemýšlela jsem o tom, že smrt je mou jedinou záchranou, jak se ho zbavit, ale... Chtěla jsem si to nechat jako poslední možnost. Teď, když pomalu přichází a vkrádá se mi pod kůži, tak ještě umřít nechci! Nejsem sebevražedný typ! Chci se o útěk z týhle pošahaný reality pokusit ještě nějak jinak!

„Už seš uzdravená,“ řekne Dick, když se ode mě Cristoball odtáhne a zádumčivě se na něj dívá, zatímco si otírá rty.

Zmateně zamrkám, když slabost náhle zmizí a já před sebou spatřím jeho ksicht. „Jestli je tohle posmrtný život a jsi v něm ty, tak je to teda ale zatraceně podělanej vtip," zasýpu, protože mám v krku úplně sucho.

Dick se té větě uchechtne: „Posmrtný život těžko," protáhne se. „Zvykla sis na jeho jed a tvoje tělo bez něj umírá... Začneš krvácet po každý, když z tebe nebude Cristoball pravidelně pít. Po každý, když se nějak moc psychicky rozhodíš... A pomoct ti od toho může jedině on. Je to klasika. Má to takhle Desire, mívala to takhle Di... No, ona to takhle má pořád. Má to takhle i Mike... Prostě všichni lidi, co žijou s upíry potřebují jejich jed k životu. Líp se ti hojí rány a rychleji se ti vytváří krev."

Zatváří se důležitě a vycení špičáky. „Takže kdyby tady Ang chtěla utéct z naše světa do lidskýho..." začne opatrně Ball.

„Nemá šanci. Už nikdy nepřežije bez tvýho jedu,“ zavrtí Dick hlavou.

„A tohle mě má podle tebe uklidnit!" vyjeknu a posadím se. „Psychicky jsem rozhozená od tý doby, co jsem tady s tímhle..." zadívám se na něj a odstrčím ho od sebe. Do háje, do jaký perverzní společnosti jsem se to dostala?! Já si nechci zvykat na jeho jed! „Co... co když pojde?" zadívám se na Dickyho. „To pojdu pak taky nebo co?!"

„Nejspíš ano, pokud se do tebe ne…“ odkašle si a uhne pohledem. „Jestli si tě neoblíbí jiný upír.“

Cristoball nechápavě pozvedne obočí a ošije se. „Co to tu kecáš?“

„Jsi do ní zamilovaný… Proto jí tvůj jed pomáhá. Kdyby ne, už dávno by umřela.“

Vztekle zatne zuby a pěsti, až mu zapraská v kloubech. „Já jsem upír! Bezcitnej zmrd! Ty si snad vážně myslíš, že bych se mohl zamilovat?!“

„U upírů je to častější, než si myslíš…“ pokrčí Dick rameny a tváří se naprosto klidně a jako by se nechumelilo. „Podívej se na Chestera… Na toho kreténa, co chce Di… Na mě…“ houkne frajersky a vycení pobaveně špičáky, při čemž koulí očima, aby situaci zlehčil. „Tak vidíš, Ang… On je do tebe zamilovaný a díky tomu ty žiješ, takže mu začni na oplátku dávat šťastnou krev a budete si kvit."

Absolutně rozhozeně se zadívám na toho zmetka, který si hraje na mého otce a podle jeho kámoše je do mě celej udělanej. A v tu chvíli nevím, jestli to brát jako něco v můj prospěch nebo ne. „Tak to ať se hezky rychle zase odmiluje, protože já se od něj nenechám pořád ocucávat!" řeknu potom, aniž bych z Cristobala spustila oči.

Dick se střizlivě uchechtne. „Když se odmiluje, tak ty půjdeš pod kytičky. To je ověřené, takže … užijte si to, hrdličky. Ang, buďto se s tebou ještě uvidím někde v domě a nebo až na tvém pohřbu.“ Rozkošnicky mi zamává a s tichým smíchem zmizí ze dveří. Očividně rád, že mi může vrátit, jak jsem do něj v kuchyni šila.

„No to je skvělý..." kecnu si do křesla a znovu se zadívám na toho zamilovaný vola, co mě furt týrá. „Tos mi to teda pěkně zavařil," ušklíbnu se. Už nemám sílu ani na to, abych dělala nějaký scény. Jsem totálně vyšťavená. Navíc, jak to říkal ten blbeček? Že budu krvácet, když budu psychicky rozhozená? Tak nějak... A já mu nemíním dávat podnět k tomu, aby mě mohl znovu olizovat. Takže se budu snažit být co nejvíc v klidu. Třeba to přejde. Třeba si zase odvyknu. Je mi jasný, že oni ty svý polovičky vycucávali horem dolem, aniž by jim dali čas na vzpamatování. Tohle já podstupovat nechci. Ovšem je jasné, že možnost, že bych Cristobalovi pustila do pokoje sluneční světlo, padá. Musím ho mít po ruce, kdyby se ta Dickoušova slova hodlala vyplnit.

„Já tobě?" pozvedne namíchnutě obočí. „Já jsem o tomhle nevěděl! Zase tak dlouho upírem nejsem!" zaprská vztekle a hodí sebou do peřin. „Navíc mě neser. Já nejsem ten, kdo tě potřebuje k životu. To ty beze mě pojdeš."

„Já se ti o nic takovýho neprosila!" švihnu po něm polštářem, co se válí na zemi. „Jestli si myslíš, že mě tímhletím nějak dojmeš, tak to seš teda vážně na omylu!"

Se vzteklým hrdelním vrčením vyběhne z postele a tupě mě chytí pod krkem, až zalapám po dechu. Když mnou udeří o zeď, bolestně zanaříkám a civím do těch tmavě modrých očí, plných upíří brutality.

„Říkám ti na posledy, že se mnou budeš jednat s úctou! Jsem tvůj upír a ty seš moje! Jestli chceš miláčku, nemusím z tebe pít vůbec a ty po chvíli sama hezky bolestně chcípneš…" vydechne pln potěšení, jakou nade mnou získal převahu.

Zalapám po dechu, když mi pod náporem tý bolesti vyhrknou slzy. „Máš … fakt zajímavý projevy zamilovanosti!" dostanu ze sebe. „Buď to ten tvůj kámoš kecá, nebo jsou dvojčata vážně masochistky, pokud si tohle nechávají líbit…"

„Spíš to druhý…" zamumlá přemýšlivě a pustí mě, zatímco si přejíždí po krátkém ježkovi na hlavě. „Jako bys neznala Dianu. To je číslo. Tolik týrání za sebou a pořád… Zakousla se mi do krku, chápeš to?!" postěžuje si a zavrtí hlavou, jako by mu to prostě nedocházelo.

Mnu si pohmožděný krk, zatímco po něm hážu nenávistné pohledy. „Do krku se ti zakousla proto, že … seš hajzl," ušklíbnu se, ale když po mně švihne zlostně očima, trochu se uklidním. „Možná je masochistka, ale ta druhá na to moc nevypadá. Ani sladký Dicky nevypadá, že by se v něčem takovým vyžíval."

„No, tak je to evidetně o lásce!" zavrčí příkře a je vidět, jak mu to poslední slovo dělá problémy byť jen vyslovit.

„Ty se maj," ušklíbnu se. Láska pro mě byla vždycky jenom přítěž. Už z toho důvodu, čím jsem se živila. Tam něco takového nebylo vůbec přípustné. Jenže teď když tu s ním musím být, bych radši přivítala přítulného Cristobala než upíra, co mě za každý slovo málem zlomí vaz.

Zarazí se a přejede mi nosem po tváři, až se rozechvěju chladem. „Můžeme se mít taky…" hlesne potichu a nejistě se dívá do očí.

„Nevypadáš, že bys toho byl schopnej..." natočím se k zrcadlu, abych si prsty přejela po červených flecích, které mi po jeho stisku zůstaly na krku. Je mi jasné, že zítra se vybarví do tmava a budu zase vypadat jako bych byla nakažená.

„Taky nevypadáš, že bys byla schopná bejt na někoho milá..." zavrčí mi ostře za zády a prohlíží si mě, ale tentokrát už jinak, ne jako pamlsek.

„Na někoho jo, ale na tebe ne," ušklíbnu se.

„Tak co potom po mně chceš? Ty na mě budeš hnusná a já se budu chovat jako milius? Na to nemám nervy. Nikam to nevede, rači si chcipni, najdu si jinou. Měla jsi pravdu, nová kořist mi jenom prospěje!"

Nadechnu se k odpovědi, ale než stačím cokoliv říct, je pryč. Prej tak si radši chcípni!

** ** **

Hodím si do úst žvýkačku, kterou jsem sebrala v kuchyni a zaťukám na dveře Dickovi ložnice a čekám. Mám na sobě pořád jenom ten svetr, ale kupodivu mi ani není zima. Od té doby, co tu topí je tu tepleji, než v bytě, kde jsem s ostatními prostitutkami sdílela lože, než jsme šly šlapat.

Otevře mi ta jeho pipinka Desire. Usmívá se a černé vlasy se jí lehce kroutí kolem hezkého obličeje. Má na sobě růžové tričko a světle modré kalhoty, takže si snad poprvé všimnu, že se oblíká jinak, než to její ďábelský dvojče, kterýmu jsem pořádně nabančila, když po mně vyjelo, že jí svádím Chestera.

Jakmile na mě sjede mlhavýma očima, úsměv z tváře jí zmizí.

„Mohla bych mluvit s Dickem?" zajímám se.

„Ne!“ vyjekne a chce mi praštit dveřmi před obličeje, ale chytím je rukou a pohlédnu dovnitř, kde tázavě stojí uprostřed místnosti Dicky a pohlíží k nám.

Dojde k ní lehkými kroky a obejme ji kolem pasu, zatímco se mi varovně dívá do očí. „Za chvilinku jsem zpátky, lásko… Bude to rychlé, věř mi,“ šeptá jí do vlasů a líbá ji na krk.

„Děje se něco?“ kuňkne ta jeho.

„Nic se neděje, jenom Angela objevila otevírání starých ran a závislost na svém upírovi…" hlesne velmi pobaveně a znovu Desire láskyplně políbí na rty.

Pozoruju, jak se k ní vine a v tu chvíli mi dojde, že veškerý moje otázky jsou vesměs zbytečný, protože tímhle mi na ně do jistý míry odpověděl sám. „Mohli bysme jít dolů do obýváku?" houknu na něj. Desire se nemusí být, že bych na něj něco zkoušela, mám plnou hlavu jiných věcí. Pro mě ne zrovna příjemných.

„Dicku..." zakňučí černovláska a znovu po mě blýskne nejistým pohledem. Líbí se mi, že ví, že já mám na to, abych toho jejího upírka svedla. Koneckonců by za to taky stál!

„Des… Víš, že chci jenom tebe. Miluju tebe i našeho syna... Věř mi."

Když přikývne, políbí ji na rty a vyjde za mnou. „Vyřešíme to rychle.“ Příjemný tón hlasu je pryč a místo toho vrčí, evidentně stále naštvaný za tu mou podpásovku v kuchyni.

** ** **

„A to se ta upíří zamilovanost projevuje takhle?" odhrnu si vlasy, aby viděl památku na Cristobala na mým krku. „Protože jestli jo, nejsem si jistá, jestli by pro mě nebylo lepší to vykrvácení…“

„Záleží na každým, jak svou lásku projevuje," pokrčí roztržitě rameny. „Já nejsem tolik upíří, takže ... nejsem ani tak dravý. Ale pokud vím, tak Di měla od Chazzyho ještě horší razítka, než máš ty a dokonce ji to ze začátku bolelo. Takže pokud tě to nebolí a on ti prostřednictvím sání dodává slast, tak je do tebe zamilovaný. Čím víc tě miluje, tím větší rozkoš zažíváš. Dá se to dotáhnout až k orgasmu, ale to většinou bejvá u těch, co svým upírům poskytujou šťastnou krev."

„Takže Dianě se to líbí? Taky jí Chazz láme kosti?" vyvalím oči, protože nad tím mi zůstává rozum stát.

„Když ji mučil, tak se jí to samozřejmě nelíbilo," odfrkne a popojde ke schodům, kde se posadí na první schod a otočí ke mně tvář. „Sedni si," zavrčí tiše. „Chester si Dianu vyhlédnul jako kořist, kterou okamžitě zabije... Když tu byla a rvala se o život, tak dostal nápad se šťastnou krví. Chtěl ji vycvičit tak, aby se do něj zamilovala a dávala mu tu absolutně nejlepší krev na světě... Je sladká, je to ambrozie..." odmlčí se a povzdychne si, jako by si snad vzpomínal na její vyprávění. „Takže z ní pil, mučil ji, učil ji svým nárokům a ona hodně trpěla, ale nakonec se stalo, že se do něj začala zamilovávat. Nechápu jak," zavrčí ostře. "Prostě se do něj zamilovala, ale on do ní taky. Získala ho a jeho sání ji přestalo bolet. Trvalo dlouho, než spolu začali žít takhle, jak je vidíš... Ty jejich začátky pro ní i pro něj byly hodně krutý. Protože on jako klasický upír neznal lásku, bránil se proti tomu, takže než podlehl a začal s ní jednat líp než s kusem hadru, chtělo to trpělivost." Probodne mě všeříkajícím pohledem. „Jenže Di je bojovník. Získala, co chtěla a teď už spolu mají vztah, kde jsou si rovni..." odkašle si. „Jí nebolí jeho sání, uzdravuje ji a dopřává jí rozkoš, zatímco ona ho živí tou nejlepší krví. Chápeš to?"

„Jo." Trhnu rameny, zatímco si to všechno utřiďuju v hlavě. „Zase tak blbá nejsem," poušklíbnu se a v prstech si kroutím pramínek vlasů. „Akorát že u nás se podle všeho zamiloval dřív upír než oběť," zkřivím rty. Pak se mu zadívám do očí. „Jak jsi to měl ty s tou svoji?"

„Ty to přece víš.“ Úsečně vycení zuby a natáhne si nohy. „Chtěl jsem Di už od začátku. Když mě sem Mia přinesla jako svou kořist, Di už měla Chazzyho omotanýho kolem prstu a věř mi, že on byl v tý době mnohem horší než je Ball," ušklíbne se znechuceně. „Bránila mou kůži zuby nehty a já s ní proto zůstával. Zamiloval jsem se do ní už díky její odvaze a obranářství. Byla tak ochotná dát život za někoho cizího, tak nesobecká a soucitná…" vydechne sladce a okouzleně, jako by ta láska, kterou cítí, byla stále čerstvá. „Když jsem měl na výběr, abych odsud odešel, nechtěl jsem. A když jsem díky tomuhle upířímu domu stál na pokraji smrti, nechtěl jsem být uzdravený. Chtěl jsem být upír, protože jsem věděl, že ona by už člověka nechtěla. Tenrkát jsem nevěděl, že už bez upířího jedu žít nemůže... Takže občas se mi povedlo, že jako upír jsem jí dopřál pár chvil slasti a ona poznala, jak moc mi na ní záleží. Pak přišla Desire. Byla úplně jiná. Sladká, nevinná a stejně naivní jako Di. Bylo jenom otázkou času, než jsem se přeorientoval," pokrčí rameny.

„Přeorientoval..." zopakuju po něm hořce. „Chceš mi říct, že se mám taky přeorientovat, protože mi nic jinýho nezbejvá? Vážně se to nedá udělat tak, abych ten jeho podělanej jed nepotřebovala?"

„Už ne. Vždycky budeš v upířím světě. Ale můžeš si najít jinýho upíra. Když se do tebe zamiluje, může tě udržet při životě on... Vlastně počkej, dá se to udělat jinak! Vzpomínám si, že když se Di rozešla s Chazzem, tak potřebovala upíří jed... a ten zamilovaný jed nahradila jedem od Dexe. Ten ji sice nemiloval, ale jelikož jí způsoboval bolest a ona mu jako ovečka držela, aby přežila, tak cizopasil na jejím utrpení. Zamiloval se do její bezbřehý poslušnosti a toho, že ji může týrat, takže i ten minimální cit jí pomohl, aby tak nějak přežívala!“ řekne vítězně, jako by mi našel řešení.

„Hm, tak tos mě teda moc neuklidnil..." zahuhlám, protože vrhat se do náruče upírovi, který mě sice bude držet při životě, ale já u toho budu trpět, vážně nehodlám. "Jenže já tady sakra nechci zůstat! Nechci bejt na někom závislá. Nechci, aby za to, že mi dopřává jed, po mně chtěl tu vaši podělanou šťastnou krev..." zajedu si prsty do vlasů.

„A ty si myslíš, že Di tady být chtěla? Že já jsem tady chtěl být? Že Mike tady chtěl být? Nejsi jediná, kdo tu je prakticky proti svojí vůli, ale my se naučili žít a vytěžili jsme z toho to nejlepší. Získali jsme něco, co bychom v normálním světě neměli. Co ti chybí? Evidentně jsi byla ubohá feťačka, co dávala každýmu na potkání a nežila, jenom živořila. řekl bych, že tady máš možnost na lepší život. Když se s Ballem domluvíš, když budeš chytrá, budeš se mít hodně dobře. Každý z nás tu měl těžký začátky, nejsi tu jediná."

„Copak se s ním dát na něčem domluvit?" pohodím hlavou. "Stejně si dělá všechno podle sebe a je mu jedno, co si já myslím. Láska až za hrob fakt," odfrknu. "A to jeho pití. Dřív se mi to líbilo. Bylo to fajn. Lepší než si šlehnout, ale... poslední dobou si mě tak přivlastňuje, že se to odráží už i v tom. Nevěřím, že by to někdy mohlo bejt tak úžasný, jak mi tady popisuješ…“ prsknu zádumčivě a sladce si ho prohlédnu. „Nechceš se mě ujmout ty? Vypadá to, že se k tý svý chováš víc než hezky," setřu si protivnou slzu, co se mi dostala přes okraj řas a usměju se na něj. Není v tom nic koketního. Mám pocit, že čím déle s Cristobalem jsem, tím víc pozbývám tohohle chování. Ani sama nechápu, jak je to možné.

„Já bych tě musel zabít, miláčku..." uculí se na mě a vycení varovně špičáky.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 48. kapitola: