OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 51. kapitola

13.02.2012 (16:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 724×

51. kapitola - „Proč já?“

Angela

Krčím se na pohovce a se zájmem si prohlížím Dianu a Chestera, kteří jdou právě ze schodů. Ačkoliv Chester je na pohled hodně násilnicky vyhlížející upír plný brutality a agresivity, tak na ní se dívám s láskou a oddaností. Je to až komické, jak dokázala takhle krutého upíra zblbnout podle svého.

Drží se zamilovaně za ruce a pohlíží si do očí, zatímco se Diana kření tím svým sarkastickým šklebem, který má na tváři téměř neustále. Pořád z ní září podivná ironie a svárlivost. Hodně mi připomíná Dickyho, ten je také sebevědomý, až je mi z toho špatně.

Když prochází kolem mě, probodne mě Diana podivným zkoumavým pohledem a šedé oči se zdají být náhle ještě cyničtější, zatímco si mě prohlíží.

Chci jí říct nějakou úlisnou poznámku, aby na mě tak nečuměla, ale ona promluví dříve a trochu mne překvapí.

„Cristoball ti něco provedl?" hlesne drze, ale je v tom notná dávka soucitu a pochopení, což mě maličko vykolejí.

Chester se po ní ohlédne, ale ona jen mávne rukou, aby šel dál a zastaví se u mě. Stále na mě civí a mně je to takové nepříjemné, i když… právě ona je ta, se kterou jsem si chtěla promluvit, protože ona je tu ze všech lidí nejdéle a zná to tu.

„Angelo?“

„Co?“ vytrhne mě z přemýšlení. Sjedu Chazze pohledem, a místo toho, aby mi v hlavě naběhly prasárny, které bych s ním ráda dělala, mě v duchu napadne, jak to s ním ta Diana dokázala takhle skoulet. „Ale... vyhodil mě z pokoje..." ošiju se, protože nejsem zvyklá hrát si s někým na kamarádky.

„Sakra,“ ušklíbne se a ironicky odfrkne, zatím co se posadí na opěradlo pohovky a začne kývat nohama. „To aby z tebe byl bezďák, co?“ hlesne pobaveně a dravě vykulí oči. „Ale no tak. Žádná tragédie,“ protočí oči a zívne. „Tak buďto můžeš bydlet u Dexe v pokoji nebo na půdě… Taky tě Chazzy může hodit zpátky mezi lidi, jestli jste se… rozešli,“ odkašle si a podrbe se ve vlasech, zatím co úží oči a snaží se přijít na to, jak já to beru.

Při tom posledním slově sebou trochu trhnu. Jak rozešli? My spolu nikdy přece nechodili! Ona je asi vážně divná… Takhle bych ten vztah s upírem já nikdy nenazvala.

„Já už se nemůžu vrátit..." zamumlám, zatím co si cupuju kraj trička. „Ono je vlastně jedno, kde budu spát, protože pokud ze mě Cristoball nebude pít, tak..." odmlčím se. Tak to bude probíhat podobně jako dneska v koupelně, jen už mě nejspíš nikdo nezachrání.

„Jak to? Copak on je do tebe..." zmlkne a do šedosti jejích očí pronikne pochopení. „Jo takhle, sakra..." projede si prsty dlouhé černé vlasy a pohodí hlavou, zatímco sjede pohledem na Chestera. „Tak to je mi líto. No, já si tím prošla a řešení to nemá moc dobrý, ale jestli chceš, promluvím s ním a udělám nějakej cirkus… To mi jde,“ zazubí se dravě. „Tady se neumí,“ zavrtí hlavou a pronikavá ironie jí na chvíli zhyzdí jinak pěknou dívčí tvář. Má celkem jemné atypické rysy, ale její dravost a ohnivost, jež jí zírá z očí, z ní dělá i na první pohled cosi ďábelského. „Se smrtí neprohrávám," zavrčí hrubě, jako by boj proti téhle nezbytnosti byl její osobní.

Zadívám se na ni a musím uznat, že i když jsem jí kdysi jednu vrazila, možná nebude tak úplně nemožná. „Jenže... mezi váma dvěma to prej probíhalo tak nějak jinak... říkal Dicky... V tomhle případě ta zamilovanost začala někde jinde než u mě. A když jsem se mu odmítla podřídit, tak..." pokrčím rameny a odpustím si žalostné povzdychnutí.

Co jí mám vykládat?

„Nesnáším ho za to, co mi provedl. Jak to celý zpackal a ještě si sem přitáhl tu štětku!" syknu náhle skrz zuby zlostně.

„Nemysli si, že to udělal úmyslně…“ hlesne zádumčivě Diana a poposedne si. Drápy jemně přejíždí po tmavé látce pohovky a pak se mi zabodne naštvaným pohledem do tváře. „On si sem sakra přinesl někoho jinýho?“ zavrčí ostře, jako by jí ta myšlenka byla hodně nepříjemná. Z očí jí vytrysknou ohnivé plameny a já se dívám, jak ji z podivných důvodů ovládá ještě větší vztek, než mě.

Náhle všechno utichá pod chladnou maskou, když jemně a naivně podotkne. „Ale když má rád tebe, tak proč by to dělal? Ty ho ráda nemáš?“

„Nemám..." trhnu rameny, ale při pohledu na její zvláštní klid trochu zkrotnu. „Ale nevadilo mi s ním bejt, dokud nezačal bejt tak chorobně majetnickej. To se fakt nedalo vydržet," vzdychnu a podrbu se na hlavě. Možná měl Dicky s tou péčí o své tělo trochu pravdu. Mám na hlavě stále vrabčí hnízdo… Měla bych s tím něco udělat. „Ale co... Teď tam má tu největší děvku, jakou si mohl najít, tak snad už bude konečně spokojenej," ušklíbnu se.

„Upíři jsou chorobně majetnický,“ uchechtne se pobaveně Diana, jako by ji to snad těšilo. „Ale s tím nic nenaděláš. Pořád jsou to chlapi. Chtějí vlastnit, vychovávat, pečovat a hrát si na hrdiny. Hrozně se jim líbí, když k nim vzhlížíme, opěvujeme je a vzdycháme nad nima,“ rozesměje se na plno a tvář se jí rozzáří, zatímco se ke mně nakloní blíž s lišáckým pohledem. „Ale když jsou do tebe udělaný, můžeš si je vychovat podle svýho…“ Udělá na mě vyzývavé oči a odkašle si. „Vlastně se tak nějak v tom vztahu vychováváte vzájemně. A než poznáte, jak vám to nejvíc klape, tak to trvá fakt dlouho, ale pak je to absolutní spokojenost,“ přikývne, jako by v tom sama měla letitou praxi.

Když se ošije a znejistí, poznám, že mi chce povědět něco osobního. Vypadá při tom vážně jinak, už ne tak sebejistě. Jako by se snad ani svěřovat neuměla, nebo s nikým nemluvila o osobních věcech, stejně jako já.

„Víš, já měla s Chesterem taky drsný začátky,“ začne opatrně a pohledem se zabodává do tmavé kamenné dlažby. „Ale nevyměnila bych ho za nic na světě, i když byl zlobivej.“ Tvář jí protne drsný sarkastický škleb a rázně vycení špičáky, jako by to chtěla zveličit. „Jestli Balla chceš, budeš o něj muset projevit zájem a bojovat. Nic složitýho…“ řekne, jako by o nic nešlo. Možná ona bojovat umí… Já to umím také, ale nikdy jsem nebojovala o chlapa a vlastně ani nevím, jestli ho vůbec chci! Prostě ať mi nadává do háje, jenom ten jed a zbytek ať si nechá pro nějakou blbou holku.

„No... co mi jinýho zbejvá, pokud nechci natáhnout bačkory, co?" usměju se hořce. Pak pohledem zabrousím ke kuchyni, kde se ozývá zvuk mikrovlnné trouby. Jako by Chester Dianě něco ohříval. Evidentně se o ni fakt dost stará. „Takže... ty seš s ním... šťastná? Vážně šťastná?" opakuju to slovo, jako bych měla pocit, že to je něco nemožného.

Nostalgicky se zahledí ke kuchyni a vydechne. „Jo. Poprvý ve svým životě jo. S ním je mi fakt nádherně, sakra,“ zamumlá s láskyplným úsměvem a v obličeji má naivní něhu a lásku. „Neměla jsem to lehký, ale on je prostě požehnáním… Obdivuju ho, jak to se mnou zdárně válí, protože já fakt nejsem žádnej andílek a dávám mu zabrat fest, sakra, ale stejně… On to zvládá skvěle,“ řekne obdivně a i nadále svůj pohled stáčí ke kuchyni.

Když si odkašle a otočí se zpět ke mně, zamilovanost z jejích očí nemizí. „Hele, Chazzy byl svýho času i horší než Ball… A jestli tě má ten upíír rád, brala bych to jako výhru. Sama jsi nejspíš neměla život jako procházku růžovým sadem, takže tohle je jenom lepší život. Začátek nebude medovej, ale pak to sakra stojí za to!" vycení zářně zuby a oči jí svítí.

Na jednu stranu má vlastně pravdu. O co lepší byl můj dosavadní život než by byl tenhle? Když už nic jinýho, Cristoball mě vlastně dostal ze závislosti. Nevím, jestli bych se ho někdy naučila mít ráda, protože sama nevím, jestli jsem něčeho takovýho vůbec schopná, ale zkusit bych to mohla. Je to rozhodně schůdnější řešení než smrt...

„No, Dicky něco takovýho o Chazzym říkal..." přikývnu a pak se uchechtnu. „Pěkně jsem ho nasrala..." pochlubím se, že jsem pana sebejistého skolila.

„Koho?" zajímá se Diana.

„No toho tvýho kámoše nebo co to vlastně tvoje je," zadívám se na ni trochu poťouchle. „Dloubla jsem ho do bolístky, když jsem mu řekla něco v tom smyslu, že s Desire je jenom proto, že nikdy nedostane tebe," poušklíbnu se, když si vzpomenu na ten jeho výraz.

„Ale on moc dobře ví, že ho miluju a nikdy nepřestanu," dá si ruce křížem a tváří se opět tak sebejistě, jako by to myslela vážně.

Nikdy jsem nikoho nemilovala, nedokážu si představit, že bych byla udělaná do dvou chlapů, vlastně upírů, najednou!

„Dick je skvělej, sakra, ale nemohla bych s ním být... Mávala bych s ním, jak by se mi zlíbilo a to by nebylo ono. Ty i já potřebujeme někoho, kdo nás zkrotí. Pořádnýho chlapa, protože jinak je to s námi pro všechny ostatní peklo," houkne pobaveně a plácne se do stehna, jako by se jí ta myšlenka až zákeřně líbila.

„Takže ty sis s ním nikdy..." zadívám se na ni zkoumavě, protože z mýho hlediska je to postavený na hlavu. Vůbec celý ten její postoj. „Vážně si seš tak moc jistá tím, že s Chazzem budeš už furt?"

„To doufám! Já s ním chci být pořád, teď zálež na něm, jestli mě přijme..." Usměju se nad nadcházejícím svatebním dnem.

„Takže s Dickym nikdy nic?" povytáhnu obočí a snažím se nedat najevo, jak moc jsem zvědavá. Já mít Dickyho za kamaráda, rozhodně bych věděla, jak s ním trávit čas!

„Já a Dick..." řekne zahloubaně Diana a při tom se znovu zamilovaně usměje. „To je kapitola sama o sobě, ale to nechci řešit," zavrtí ostře hlavou a já pochopím, že ten jejich vztah pro mne zůstane tajemstvím. Blýsknu očima, když se vykroutí z tématu ona a Dicky. Takže asi něco bylo. A kdoví, jestli o tom náš Chazin ví.

Povzdychnu si.

„A jak jsi to myslela s tím přijímáním? Copak upíři nějak svoje polovičky přijímaj nebo co? Mně stačilo, když Cristobal začal o následníkovi," ušklíbnu se a znovu se oklepu, protože myšlenka na to, že bych měla malé řvoucí potvory, mě fakt děsí!

„Myslím to tak, že chci mít s Chazzym svatbu... Záleží na přece na obou, zda se rozhodnou spolu žít. O následovnících mi nepovídej, hrozně na ně spěchají. Jestli tě nutil, tak se nedivím, že ho nechceš. Mít děti v tomhle věku," protočím oči a znechuceně se zadívá ke schodům, skoro vyčítavě, jako by očekávala, že tam bude stát Ball a uvidí to. „Nemáš kam spěchat... Upíři mají přece čas, tak ať si počká, sakra!“

„No... víš... on právě říkal, že počká. Což mě v tu chvíli vyděsilo ještě víc. Děsí mě jen pomyšlení na něco takovýho... A děsí mě i skutečnost, že bych s ním měla bejt tak dlouho. Jenom s ním!" Zadívám se na ni panicky, aby pochopila a zkřivím trochu rty. Nic, na co bych byla zvyklá a co by mě nějak lákalo. Nikdy jsem to tak nějak neplánovala zahrnout do života. „Netušila jsem, že se upíři taky berou. Doufám, že s ničím takovým nepřijde. I když... teď už asi ne, když už si našel náhradu," odfrknu.

„Tak s tou rozdávačností ti nepomůžu, já jsem totiž věrnej tvor!“ vypne hrdě hruď jako by na to byla vážně hrdá. „Takže mě by spíš děsilo a hnusilo se mi, kdybych to střídala. O tom lehkým počínání ví spíš Mia nebo … moje ségra,“ ušklíbne se znechuceně, jako by nad ní lámala hůl a styděla se za ni. „Oni upíři jsou v lásce hodně stálí, takže když seš jejich pravá, vydrží jim to asi na věky nebo co. To ti moc nepomůžu, když ho nechceš. Sama se rozhodni, jak se na to cítíš, jestli to pro tebe přece jen nebude nejlepší. No a jestli Balla nakonec chtít nebudeš, tak je tu možnost, že přežiješ i bez něj. Sama jsem to zažila, když jsem se s Chesterem rozešla, protože se vyspal s Miou. Stačí se nechat týrat a držet někomu jako beránek, aby tě mučil a živil se tvou krví. Není to šťastná krev, je to ale taky hodně dobrý… Taková krev strachu a když se zamiluje do tvojí bezmocnosti nebo do toho týrání, tak i ten minimální cit by tě mohl udržet na živu. Ale už vždycky budeš na upířím jedu. Je to setsakra špatná pojistka, ale s tím nic nenaděláš." Pokrčím rameny jako by se nic nedělo. Její klid mě trochu děsí. Je podivný a podle všeho, co jsem slyšela, tomu přezdívají Oskarovský klid a je to straší, i když nejspíš jinak, než mě.

Když mi řekne to, co už předtím ten její "kámoš", znovu se oklepu. Nedovedu si představit, že bych musela trpět, abych mohla žít! „Ne, díky... Tohle bych asi nedala. Jak jsi to mohla vydržet?" Zavrtím nechápavě hlavou, ale pak mě něco napadne. Ta myšlenka mě přímo nadchne, protože je plná svobody! „Počkej a... co kdyby ze mě někdo udělal upíra? To už bych pak jed ani žádnýho upíra nepotřebovala, ne?" zadívám se na ni dychtivě, protože tím by se mohla spousta věcí vyřešit. Nikomu bych se nemusela podřizovat, nikomu bych nemusela nic trpět, dělala bych si dál, co bych chtěla a ještě bych měla mnohem větší šanci na přežití.

„Ne, to bys nepotřebovala jed, ale potřebovala bys popelník," zatváří se cynicky a výhružně vycení zuby.

„Proč?" hlesnu nechápavě. Té její ironii prostě občas nerozumím.

„Protože než abych na světě trpěla další krvelačnou bestii, tak bych tě sama protnula kůlem," zazubí se vesele a seskočí z pohovky, aby se přitiskla ke svému upírovi, jež na ni čeká ve dveřích kuchyně se sklenkou krve.

Sleduju ji, jak se na něj přilepí, on ji obejme a zadívá se na ni takovým způsobem, až se mi ani nechce věřit, že tohle mohl být někdy horší upír než Cristoball...

** ** **

Angela

Do pokoje k Dexterovi vejdu velmi váhavě. Nechci, aby zase křičel na celý dům a bál se mě, že jsem nějaká ta jeho Zion, mrtvá láska. Všude je tma a když rozsvítím, uslyším sprosté zanadávání a zjistím, že ten posera se schovává pod postelí!

„Co chceš?!“ prskne nabubřele a vystrčí rozježenou hlavu. „Když jsi přišla naposledy, tak se mnou Ball skoro vyrazil dveře! Co kdybys zase vodešla!“ bručí a hrabe se zpod postele ven. Vážně komické!

„Ty se schováváš?" poušklíbnu se pobaveně, když zjistím, kde se celou dobu válel. „Taky sis nic jinýho nezasloužil za to, jak ses ke mně zachoval," vysměju se mu, ale pak přestanu špičkovat. „Hele Dexi, něco bych od tebe potřebovala..." zvážním.

„Co chceš?“ zamračí se a oklepe si prach z tmavě modré džínové bundy.

„No chtěla bych, abys mě přeměnil na upíra," mrknu na něj. Nikdy předtím jsem si nevšimla, jaký to je srab. Ale teď to vážně vidím. A ani trochu mi to neimponuje. Nejradši bych byla, kdyby mě přeměnil Cristoball, jenže ten teď těžko. Sama vlastně nevím proč bych to chtěla zrovna od něj...

„Ti hrabe?! Aby mě pak rozčtvrtili?!“ vyjekne vztekle a přikluše až ke mně. „Tohle po mně vůbec nemáš právo žádat! Seš šílená! Navíc být upírem je výsada, kterou ty si rozhodně nezasloužíš! Seš obyčejná děvka!“ ušklíbne se a zabodne se mi do tváře pichlavýma hnědýma očima, zatímco mi drápy přejede po tváři. „A teďka vypadni, krasotinko. Nechci, aby mi Ball zase pocuchal ksicht jenom kvůli tomu, že za mnou furt dolejzáš! Vím, že jsem neodolatelnej, ale máš smůlu! Táhni!“ zavrčí temně a vyhodí mě za dveře!

Když za mnou prudce zabouchne a zamkne, nejraději bych na něj Balla poslala, protože on je vážně příšerný srab!

„Tak si polib prdel! Seš posranej až za ušima, ty upíre!" křiknu na něj přes dveře naštvaně, protože mě totálně vytočil! Co si sakra myslí? Prý výsada! No to jistě. Pokud by byla, tak v tom případě by on hnil někde pod zemí a nebyl by tady! Jsem tak rozčílená, že se rozhodnu uklidnit chlastem z baru. Dám si jednu skleničku na zlepšení nálady. Plánuju si, ale zůstane jen u toho plánování...

Pak ve značně povzneseném stavu si to rozhodnu vyříkat ještě s jedním upírem. Doklopýtám ke dveřím, za kterýma se nejspíš ten blbec pořád ještě muchluje s tou nádherou a zabuším na ně.

** ** **

Cristoball

Sotva si zapnu zip u kalhot, ozve se nelítostné zabušení za dveře. Protočím oči, protože v tomhle domě se pořádně nestihnu ani převléknout. Pořád někdo otravuje. Je to tu plné upírů a havěti, která mi leze na nervy… Ale nevyměnil bych tohle místo ani za nic.

Otevřu dveře a pobaveně se opřu o rám dveří. Angela je totálně na šrot a vypadá fakt k sežrání. „Copak holčičko?" pozvednu obočí a dívám se, jak se v podroušeném stavu snaží udržet na nohou.

„Ch-ci … Chci, abys ze m-ě udělal upí-ra! Ale okam-žitě!“ namíří na mě odhodlaně rudě nalakovaný nehet.

Rozesměju se, protože vypadá vážně komicky. Malé kotě, které si myslí, že je tygr. Její drzost je k pobavení. Už dávno jsem si zvykl, že ji musím brát s rezervou, jinak bych jí musel zakroutit krkem.

„Ne-vím, co je tady k smí-chu!“ prskne napruženě a strčí do mě, ovšem tím ztratí vlastní rovnováhu.

Kdybych ji nechytil do náruče, vyválela by se na kamenné podlaze. „Jsi sladká, víš to?“ řeknu s úsměvem a pohladím ji po zacuchaných vlasech. Překvapí mě, když mi rovněž padne kolem krku a začne tiše štkát.

„Ne! Ne-e! Ne-e! Takhle to bejt ne-mělo!“ rozbrečí se mi v náručí jako malá holka a dívá se na mě svýma nevinnýma očima. „Já ne-chci umřít. Chci bejt up-ír!“ zabuší mě pěstmi do hrudníku. Nebo se o to spíše snaží, protože její doteky zrovna moc necítím. Je v natolik podroušeném stavu, že se divím, že se udržela na nohou.

„Proč bys měla umírat, Ang?" zašeptám jí do rtů a olíznu jí stroužek krve, který jí stéká z otevřené rány na krku. „Když mě necháš, postarám se o tebe... A až budeš starší, můžu z tebe udělat upíra, ale chci, aby jsi měla na výběr. Ne, abys jím chtěla být jenom proto, že nemáš jinou možnost…" šeptám otcovsky, zatímco se snažím být milý. Je tak těžké potlačit upíří živly uvnitř sebe a být zas ten přihlouplý romantický hošík, kterým jsem býval...

Já a Dick jsme byli ti hodnější, Mike byl vůdce a chladnokrevný zabiják. Dokázal jako jediný z nás vraždit bez výčitek a proto jsme mu to milerádi přenechali. Já nikdy nikoho nezabil, když jsem byl člověkem a Dick? Ten se doteď trápí jednou smrtí…

Dick byl miláček upírek. Přitahoval je svým nevinným vzhledem a sebedůvěrou. V partě většinou vymýšlel strategie a řešil nastálé problémy. A já byl ten, který dělal návnadu... A raději riskoval krk, než bych nechal přátele, aby se ohrožovali na životech. Dokázal jsem dát za ostatní svůj život, obětovat se. To byla moje dobrá vlastnost. To byla moje síla.

„A co-pak mám?“ škytne Angela a roztírá si rozmazaná líčidla po obličeji. „Řekls mi, ať chcí-pnu! Tak do-bře, ale když už, chci z to-ho taky ně-co mít! Pře-měň mě,“ nastaví mi svůj krk, jako by si neuvědomovala, co říkám. Že její proměnu odmítám, alespoň do té doby, dokud nebude střízlivá.

Jemně ji chytím za bradu a natočím její tvář tak, abych na ni viděl. „Proč mě nechceš?“

Na chvíli ji můj jemný přístup vykolejí. „Seš... hro-znej upír," poušklíbne se, ale nevyzní to nijak zle. Její pohled je spíš nejistý, než vzpupný jako jindy.

„Taky seš příšerná, zlatíčko,“ vydechnu jí do rtů. „Seš tak hrozná, až jsem do tebe blázen… Copak nechápeš, že tě chci? Jako svou kořist. Jako svou holčičku. Jako svou upíří partnerku a matku svých následovníků…“ hlesnu vážně a pohladím ji po rozcuchaných vlasech, zatímco ji pevně držím v náručí a nosem se jí otírám o tváře.

Dívá se mi do očí naprosto zmateně. Není ode mne na nic takového zvyklá. Ani já nejsem zvyklý na tu bolest, která mě přitomhle jednání doprovází. Jako by to byl fyzický trest za to, že se chovám mile…

„Proč já?“ hlesne nechápavě.

„Protože tě znám a ty seš dokonalá... Dokážeš mi vzdorovat.Dokážeš mě rozesmát. Dokážeš mě překvapit. Nemluvě o tom, jak jsi krásná a šikovná holčička," blýsknu očima a vycením špičáky.

„Jo…“ svraští čelo a zamyslí se. „To vla-stně jsem. Nevím, co pro-ti mně všichni po-řád maj,“ zabručí a ironicky se šklebí. Stírá si zbytky nalíčení, takže vypadá ještě legračněji a já se neudržím pousmání. „Co se stalo, že seš na-jednou tak milej?“

„Jenom jsem ti chtěl ukázat, jakej dovedu bejt... Zatím jsi poznala jenom tu mojí horší část, ale já dokážu bejt i milej," zazubím se a vypnu hruď, protože jsem na sebe hrdý.

Odolávám té touze chovat se jako upír a zkouším to s ní po dobrém, protože ji chci získat pro sebe. Vlastně je zajímavé, když i jako upír musím bojovat o přízeň žen. Nelíbilo se mi, jak snadné to je. Přijdu a vezmu si, co chci. Udělám z toho svůj majetek. Nudné!

„Chtěl jsem ti ukázat, že se ti nemusím podbízet, když se mnou být nechceš, protože si kdykoliv můžu přivíst jinou a zdá se, že jiné jsou se mnou raději, než ty…" pozlobím ji. Chci, aby žárlila. Aby mě chtěla!

Svraští obočí. „To si sem jako bu-deš tahat nějaký jiný dál? Jestli jo, tak já od-cházím!“ řekne rozhodně. Je mi jasné, že to je jenom její gesto. Nemá na výběr. Na to je v moc velkém srabu.

„Proč ti tak vadí, že bych spal s jinou nebo z ní pil?" pozvednu obočí a provokativně se uculím. Vnímám hřejivě to teplo, které vychází z jejího těla a nejraději bych s ní dělal jiné věci, než je rozhovor, protože mě to k ní tak moc láká, ale tohle je důležité. Tohle potřebuju vyřešit a ukázat dobrou vůli, když mi to dovolí.

„Mně že to va-dí? Mně to nevadí. Mně je to doko-nce úplně jedno!" prská a hraje si na dospělou slečnu. „Ale proč musíš šukat zrovna tuhle?“ zamračí se a chvíli se mě snaží od sebe odstrčit. Nenechám ji. Kdybych ji pustil, jsem si jistý, že by upadla.

„Když je ti to tak jedno, tak tě asi nepotěším tím, když řeknu, že ... když budeš se mnou ty, tak já nebudu s jinýma... Nebudu mít důvod, když budu mít tebe..." vydechnu jí do rtů a pasu se nadšený nad její žárlivostí.

„Fajn!“ štěkne příkře. „Budu tady s tebou, protože mi nic jinýho nez-bejvá! Ale chci určitý pra-vidla! Třeba to, že mi d-áš dostatek volnosti!“

Úsměv mi z tváře zmizí. Já se snažil jako vůl a stejně z toho nic není. Pustím ji z náruče a opřu se o zeď, zatím co na ni s kamennou tváří hledím a čekám, co z ní vypadne dál. Tak ona si bude diktovat podmínky a bude z upíra dělat svou hračku… Měl bych jí ukázat, kdo je pánem situace!

„Prostě si bu-du žít jako doteď, akorát tě budu zásobovat krví a vytěžíme z toho oba. Já neumřu a ty se na-jíš. Hm?"

„Nejseš zrovna v pozici, kdy bys se mnou mohla tahle zametat..." zavrčím temně. „Zkus to ještě jednou. Já jsem se snažil. Ukázal ti dobrou stránku, teď je to na tobě," zvednu autoritativně bradu.

Kousne se do rtu a přemýšlivě se mi zadívá do tváře. „Ale no tak,“ usměje se škádlivě a snaží se ke mně ten kousek zdolat ladnou chůzí, což se jí v připilém stavu zrovna nedaří. „Víš přece, že dokud jsi mi nezakazoval, bylo to mezi náma prima, ne?" zamrká dlouhými řasami a rukou mě pohladím po břiše.

„Chci mít vztah, chápeš to? Jako Diana a Chester. Jako Dick a Desire. Jako Mike a Mia!" zavrčím ostře a upír ve mně protáčí oči, ale je mi to jedno!
Nejistě začne těkat po mém obličeji, jako bych přestřelil. Ošívá se a pomalu střízliví, jako bych ji tímhle přivodil šok. „Víš, já na to-hle moc nejsem. To sis musel všimnout,“ zamumlá a omluvně pokrčí ramena.

Jo, to jsem si všimnul, ušklíbnu se v duchu. Co bych chtěl, když jsem se udělal do prostitutky a ona mě nechce! Tak to ale zasraně bolí!

„Skvěle, budeš mít svůj jed. Seš spokojená! Jde ti jenom o to, abys mě využila o nic jinýho. Vyhrála si. Budeš žít a nemusíš pro to hnout ani prstem. Můžeš zůstat v tý tvý ubohý existenci a nemusíš se mi podřizovat," zavrčím ostře a zakousnu se jí do krku, abych jí do těla dal rozkoš, jakou nepoznala.

Sotva po pár doušcích vykřikne v neurvalém orgasmu, protože jsem si svoje city přiznal a jsem schopný jí tohle dopřát.

Pustím její rozechvělé a ukojené tělo a zadívám se jí příkře do očí. „Tohle jsou city ... láska ... kterou ty nepoznáš!" usyknu, protože mám pocit, že ta věta mi spálí rty i jazyk. Zavřu za sebou dveře a vrátím se do ložnice, ke své nejnovější oběti. Nemám na ní chuť, nemám chuť vůbec na nic. Nechám ji být a místo toho vyletím oknem, protože... i upír může být na dně.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 51. kapitola: