OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 54. kapitola

26.02.2012 (20:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 718×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

54. kapitola - „Jenomže se z tebe stal pedofil!"

Chester

„Monickel?" zamumlá přemýšlivě Di, zatímco se drbe ve vlasech a dívá se do stropu. „A nemůže to být ta Dexovo příšera, co ho tak moc straší?" pozvedne obočí a nechápavě přežvykuje nad tím, proč zrovna tohle jméno je v Oskarově návštěvní knize nejčetněji zveřejněno.

Pokrčím rameny a tvářím se stejně zadumaně. „Nevím, ale myslím, že se o ní vyjadřoval jako o Zion." Netuším, kdo to může být, nic mi to jméno neříká. Navíc to podle všeho vypadá na jméno ženské, což mě mate ještě víc.

„Takže nám to nijak nepomůže…“ prskne mírně rozhořčeně a protáhnu se. „A co ta naše svatba? Nebude zítra?" pozvedne obočí a přetočí se na břicho, zatímco si rozkošně podloží dlaněmi bradu a mrkne na mě nevinnýma očima.

„Zítra?“ vydechnu a pozvednu obočí. „Víš, že to potřebuje určitou přípravu. Ani nevíme, kdo by si zahrál na oddávajícího, nemáš šaty, nic…“

Zavře oči a zatváří se soustředěně do očí. Mračí se a vraští čelo i obočí.

Co dělá, mi dojde teprve, když do dveří vrazí vyjukaný Dick a bez klepání se ocitne metr od naší postele. „Co je?!“ hlesne zděšeně a div nezakopne.

Diana ho v mysli zavolala a teď se může uchechtat k smrti, když vidí, jak její blonďatý kamarád poslouchá jako hodinky.

„Jako pejsek!“ zazubí se.

„Neštvi mě!“ zavrčí na oko ostře Dick a složí si ruce křížem přes hruď. Tváří se povýšeně a mírně zamračeně se dívá na mou maličkou, která leží na břiše a komíhá nohama ve vzduchu se zjevným nadšením.

„Ukaž mu moje šaty,“ kývne směrem ke mně a Dick opět poslušně zmizí ve dveřích.

Nejistě se na ni zahledím.

„Aspoň uvidíš, co jsem dělala, když jsem s Dickem letěla pryč…“ zazubí se a Dick pozvedne bělostné princeznovské šaty, zdobené černými perlami, které jsou na ramínkách. Jsou nařasené a bohaté a já si dovedu představit, jak nádherně v nich Di bude vypadat…

„Je v nich jako princezna,“ řekne něžně Dick a probodne ji láskyplným pohledem.

„Už je i místo… Budeme mít obřad na zahradě, co ty na to? Všude budou svíčky a budeme tak blízko domu, kde uvnitř bude oslava…“ řekne nadšeně Diana a celá se nad tím tetelí. „Oddávat nás bude Mike. Už je to domluvený. On je vysvěcenej na upíří obřady… Sice to obvykle bylo kvůli smrti, ale … dá se to použít i na svatbu,“ zazubí se a stoupne si. Pár kroky dojde ke skříni a vytáhne odtamtud černý kožený obojek s ostny a železným lesklým řetězem. „A tohle je pro tebe…“ V očích se jí blýskne, zatímco jí hlasem zavládne jakési uspokojení a zadostučinění.

„No... koukám, že jsi to vzala do vlastních rukou," řeknu zaskočeně, protože jsem nečekal, že by na ten den byla až tak připravená. Loupnu pohledem po tom volovi, který mi zabil sestru. „Tys ji už v těch šatech viděl?" zašklebím se. U všeho musí být, do hajzlu! Všechno musí vidět. Příšerný upíří zmetek. „A čím to hodláš zpečetit? Jen tím obojkem? To ho budu muset nosit už pořád nebo jak?" snažím se v tom plánu najít nějakou skulinu, protože mi to přijde všechno nějak rychlé.

Diana nejistým pohledem pohlédne k Dickovi a zatváří se všelijak. Sáhne do zásuvky a vytáhne odtamtud černou krabičku, kterou si okamžitě schová za záda a skloní hlavu, zatímco se přede mnou kroutí jako žížala.

„Našla jsem … snubní prstýnky po mých rodičích,“ dostane ze sebe nostalgicky a setře si urychleně slzy, které jí při té větě vytryskly z očí. „Já nevím, jestli … to budeš chtít,“ zašeptá a těžce polkne, jako by měla v krku knedlík a prosebně pohlédne k Dickovi.

Ten si odkašle a proplétá se s ní pohledem, zatímco něžným hlasem, kterým ji konejší, pokračuje. „Di chce, aby tam byli přítomni aspoň ... duchem a navíc si myslí, že měli šťastné manželství… Prostě z důvodů romantičnosti a nostalgie..." odkašle si, když říká její myšlenky.

„Myslím, že by mi to zvládla říct sama," loupnu po něm nepříjemným pohledem a zadívám se na Dianu. „Ukážeš mi je?" zeptám se, a když mi podá malou krabičku. S mírně zatajeným dechem ji otevřu a zadívám se na dva hladké stříbrné prsteny. Mám nutkání vyndat ten menší a po takové době si ho znovu prohlédnout, ale neudělám to. Vyvolává to ve mně vzpomínky, které bych radši neměl.

„Prosím tě, neber mi ten prsten… Je symbolem mého manželství… Mé lásky k Danielovi,“ šeptá prosebně Eleanor, zatímco se mi chvěje u nohou a pláče.

Znechuceně se na ni zadívám a mám chuť jí za to, že milovala jiného, než mě, prokousnout hrdlo naprosto smrtelně. „Tvůj manžel je mrtvý, takže já tím to tvoje manželství anuluju, jako by nikdy neexistovalo, protože teď patříš mě! Budeš jenom moje!“ zařvu na ni a pevně ji chytím pod krkem, zatímco jí druhou rukou za panického zoufalého pláče stahuju prsten z prstu.

„Dobře..." polknu naprázdno a krabičku zase zavřu. „Kdo všechno tam bude?" změním téma, abych se nestresoval těmi vzpomínkami… Něco takového mě bude užírat celý život, ale ona o tom vědět nemusí.

„Naše rodina a ty tvoji kamarádi…" pokrčí rameny. „Nevím, jestli chceš pozvat někoho jinýho… Promiň, že je to tak na rychlo, ale zítra je výročí… Datum, na který měli svatbu moji rodiče a já..." zmlkne a poníženě skloní hlavu.

Zítra je rovněž úplněk, což se hodí… Bude se jí to zdát romantické a ona si také stále stojí na tom, že obřad musí být pouze za úplňku, protože to tak psaly v těch mých upířích knihách. Jak komické…

„Pokud si to tak přeješ, tak... Bude svatba zítra," chytím ji za ruku a hladím ji palcem po hřbetu dlaně. Hodím nenávistným pohledem po Dickovi. „Předpokládám, že ty tam taky jdeš, co?" probodnu ho pohledem.

„Dick je můj svědek,“ pípne nejistě a skloní hlavu ještě níž.

„Svědek?“ zadívám se na ni překvapeně a zúžím oči. „Myslel jsem, že Desire bude tvůj svědek!“

Di pokrčí rameny a mírně zoufale se ušklíbne. „Já se segrou moc dobrej vztah nemám..." zamumlá a snaží se setřít fakt, že ji k sobě nikdy moc nepustila a pořád je mezi nimi prázdno. „Je fajn, ale mám bližší lidi... Dick je nejbližší, hodně pro mě znamená. Desire mi tak blízko není, pořád je mezi náma prázdnota… Nevím proč, asi si nejsme souzený," zazubí se ironicky a vztah se svou sestrou hází za hlavu. Možná proto, že s ní nevyrůstala, tak si tolik nerozumí a to mne mrzí.

Vzedme se ve mně nenávist, když mi dojde, že ten kretén nám ten den bude kazit byť jen svou přítomností. „Co když řeknu, že ho tam nechci?" zeptám se. Musím se zeptat, protože jsem ho tam nechtěl ani jako hosta, natož jako Dianinýho svědka!

Dech se jí zadrhne, zatímco pevně zatne čelist. „Jestli ho tam nechceš, tak .. tam nebude,“ řekne rozechvělým rozhodným hlasem a je na ní vidět, jak polyká slzy.

„Vážně?“ řeknu překvapeně. Spíš jsem čekal, že tu svatbu odvolá, než aby takhle přikyvovala. Přesto mi nemůže ujít, jak moc jí to bolí. Když si všimnu, že jí rukávem prosakuje krev, zatnu zuby. Bolí jí to víc, než bych si dokázal představit. Je pro ní tak strašně důležitý, že... „Ukaž, já ti to zahojím," vytáhnu jí rukáv a přisaju se k němu rty.

Nepodívá se na mě, jen dál tiše polyká slzy.

„Budeš ho tam mít, tak už se uklidnit…“

Dick pomalu zmizí ze dveří a já jsem rád, že mi tu nekazí vzduch.

„Ne, já to … chápu, lásko. Jak bys tam mohl mít někoho, koho nenávidíš, protože ti zabil sestru… Jsi pro mě důležitější. Nebude tam. Budeme mít krásnou svatbu i bez něj. Za svědka mi může jít ještě tolik lidí,“ rozhodí ruce a zatváří se nešťastně, ačkoliv se nejspíš snažila o nadnesenou tvář.

„Budeš ho tam mít," řeknu rozhodně, když jí krev přestane téct. „Jen … si s ním musím něco vysvětlit," zvednu se., abych to vyřídil rovnou. Bude tam Mike, Cristoball... Oba mají svůj podíl na tom, že jsem přišel o svou malou Susan. Oba jsem je vzal svým způsobem na milost. Je na čase vyřešit to i s tím třetím.

*** *** ***

Dick

Když Chester vtrhne do knihovny, probodnu ho zakaleným pohledem a dál se nalívám vodkou, protože to nemůžu snést. Přišel jsem o nejlepšího kámoše i Di, protože jsem zabil mladičkou, nevinně vypadající upírku. Vražda, které lituju od prvního okamžiku…

„Přestaň chlastat. Chci s tebou o něčem mluvit a rád bych, abys byl při smyslech," poušklíbne se hořce a na chvíli se odmlčí, jako by si uspořádával myšlenky. „Chci vědět, jak to tenkrát přesně bylo! Jak to bylo se Susan… Chci vědět všechno! Do detailů!“ řekne nesmlouvavým hlasem a já přikývnu.

Promnu si oči a tupě si povzdychnu. „Jasně, rozumím… Chceš mě týrat," ušklíbnu se a tvář se mi zkroutí bolestí. „Tenkrát se chytila do naší pasti…“ vydechnu bezmocně a vidím to, jako by to bylo včera. „Nejdřív jsme mysleli, že jde o nějaké dítě a lezli jsme jí pomoct, jinak bychom jí nechali na sluníčku…" odmlčím se a složím si hlavu do dlaní. „Ale Ball byl vždycky moc soucitný a lezl pro ni tak horlivě, že si ošklivě ublížil a krvácel. Když k ní vlezl, vrhla se na něj... Tím se nám dostala do spárů. Nechali jsme ji v našem táboře v kleci na upíry, kterou ukoval Mike. Neubližovali jsme jí, netýrali. Ball jí dokonce nosil zvířata, aby…" odkašlu se a dlouze se nadechnu, protože tyhle vzpomínky bolí. „Byla tak malá, tak nevinná… Měli jsme problémy, protože se do nás pouštělo hodně upírů, takže věčně ve stresu, samá válečná teorie. Nasazovali jsme kejhák každý den a já se k ní chodil uklidňovat. Mluvil jsem s ní… Povídala mi o svým bratříčkovi. O tom, jak se stala upírem… Díky ní jsme se o upírech dozvěděli víc, pomohlo nám to jak na ně... Mysleli jsme, že jí prostě necháme odejít, ale ... ona byla pořád hrozbou,“ zavrtím bezmocně hlavou a zavřu oči, protože ji pořád vidím před sebou. Tak něžnou… S těmi dlouhými blond vlasy… Vypadala jako dvanáctiletá holčička, která by neublížila mouše. Kdyby nebylo těch špičáků, drápů a zabijáckých instinktů, prohlásil bych ji za svatou… „Mike jednoho dne přišel, že ji zabijeme… Že ji zabiju já. Jenže když ji tam viděl, jak ho prosí a jak s námi vychází, nechal se obměkčit. Souhlasil, že ji necháme na svobodě, když nám pomůže s jedním upírem, který nám dával dost zabrat… Susan přikývla. Horovala, jak nás bude navštěvovat a dokonce nám navrhla, že jí můžeme dát i podkožní radar, podle kterého ji najdeme všude... Mike byl sice stále dost obezřetný, ale když došlo na den D a my měli bojovat, spoléhali jsme na ní. Jenže když přišlo na boj a já měl na mušce toho zlověstného upíra, zalekla se a vrhla se před něj s tím, že by to mohl být její bratr... Že bys to mohl být ty a já … už jsem tomu nemohl nijak zabránit,“ odmlčím se bezmocně a kdybych byl člověk, ronil bych pro ni slzy. „Mike to bral jako osud. Ball se zhroutil a já spolu s ním, protože… Já jsem ji zabil,“ vydechnu bezmocně a bolestně. „Střelil jsem jí ten šíp rovnou do srdce a ona se před mýma očima změnila na prach! Do teďka si vzpomínám na její poslední pohled, který mi věnovala… Byl plný něhy,“ zhroutím se. „Byla tak nevinná!" zašeptám a vjedu si prsty do vlasů a nejraději bych si je vyrval. „Chazzy, já jsem vážně nechtěl. Doteďka si to vyčítám, že kdybych to vymyslel jinak... Kdybychom jí prostě jenom pustili a já jí nenutil, aby se na tom podílela... Kdybych vystřelil třeba jen o minutu později. Tak by ještě žila..." vydechnu a oči mám vytřeštěné hrůzou.

Chester

Celou dobu ho pozorně poslouchám, aniž bych dal najevo, co se ve mně odehrává. Tvářím se téměř lhostejně, jako by se mě to vůbec nedotýkalo, ale uvnitř mě se všechno svírá. Je mi hrozně, když slyším, jak probíhaly poslední dny života mé sestry. Nikdy jsem nevěděl, co se s ní stalo a teprve dneska se dozvídám, jak to doopravdy bylo. Jak musela být zoufalá, osamělá... Naivně doufající, že jí nakonec přeci jen pustí. Musela na tom být mnohem hůř než já, protože byla ještě dítě. Dítě, které se dostalo do spárů tří lovců upírů... „Takže víš, proč jsem jí proměnil..." promluvím po tom, co svůj monolog ukončí.

Přikývne.

„Tak se zítra obleč do slavnostního, půjdeš Dianě za svědka."

Dick se rozesměje jako šílenec. „Díky, ale … už mě nepřijme,“ skloní hlavu a bezděčně si vjede do vlasů. Znovu si přihne z láhve vodky. „Navíc máš pravdu, neměl bych tam být… Kvůli tomu, co jsem provedl Susan i kvůli tomu, co cítím k tvé … nevěstě.“

Vážně se na něj zadívám a už mě ani netěší ten pohled, když se sbírá ze dna. „Kdyby se bralo podle toho, nebyl bych tam v tom případě ani já. Tys Susan podle všeho zabil omylem, já Eleanor..." nedopovím a na chvíli se zarazím. „Jsem mnohem horší vrah než ty, a i přesto si mě chce Diana vzít. Odpustila mi a já vidím, že... Toho vážně lituješ, a proto odpouštím i já tobě. Diana je pro tebe důležitá a ty jsi důležitý pro ni. Měl bys tam být. Je to hlavně její den a já chci, aby byla šťastná. A pokud tam nepřijdeš, tak šťastná nebude."

„Díky, Chazzy…“ řekne upřímně a vděčně se mi zadívá do očí. „Jsi můj nejlepší kamarád… Mrzí mě, že to dopadlo takhle. Nikdy bych Susan záměrně neublížil a nikdy s námi netrpěla…“

„Mě to taky mrzí, na druhou stranu věřím, že pokud byla ty poslední dny ve tvojí společnosti, tak doopravdy netrpěla..." řeknu a myslím to vážně. On tohle nikdy neuměl. Nikdy nikomu neubližoval. Ani jako čerstvý upír.

Dlouze si povzdychne a vjede si prsty do vlasů. „Ale Di už je rozhodnutá. A znáš ji, je tvrdohlavá…" pokrčí s bolestným úšklebkem rameny.

„Di zpracuju. Když jsem jí řekl, že tě tam nechci, začala krvácet. Povím jí, že jsme to mezi sebou urovnali, což je pravda. Bude ráda. A já taky..."

Zoufale se usměje. „Chazzy, kdybych to mohl vrátit… Děkuju ti,“ přijme mou nabízenou ruku a poplácá mě přátelsky po zádech. Na chvíli se zarazí a zavře oči. „Proč je Di na půdě?“ vydechne a tou větou mě docela vyděsí.

„Nevím, že je na půdě..." zadívám se na něj, a aniž bychom se nějak domlouvali, zrychleným přemísťováním se dostaneme ke dveřím.

„Di?" vpadneme dovnitř a objevíme jí, jak sedí na zemi a brečí. „Něco se stalo?" kleknu si k ní a zjistím, že krvácí. „Di..." vydechnu a otočím se na Dicka, aby konečně použil tu svou schopnost a řekl mi, co jí je, protože z ní nejspíš nic nedostanu.

Rozhodí ruce a zatváří se nešťastně. „Co ti mám povídat? Deprese… Rodiče jsou…“ Poukáže k nebi a odmlčí se. „Ona si bere tebe, jejich…“ Drápy si přejede pod krkem při náznaku vraha a znovu se odmlčí. „Ztratila svoje dítě,“ zašeptám soucitně a pokračuje. „A dovršilo se to tím, že si myslí, že už nemá ani mě,“ povzdychne si a zatne čelist, protože tu bolest prožívá s ní.

Bezmocně se na ni zadívám. Jak pláče a prohýbá se v hysterickém záchvatu psychické bolesti a zoufalství. Chci ji utěšit, ale copak můžu?! Do hajzlu! Zrovna já? Se vzdychnutím ji chytím za zápěstí a zakousnu se do ní, abych jí ulevil... A sobě taky.

Diana se mi prudce vytrhne a panicky sebou trhne, zatímco si prsty vjede do vlasů a znovu se divoce rozbrečí. „Tohle já nepotřebuju!“ zařve na mě nepříčetně. „Já chci svou mámu s tátou! Alespoň jednou v životě chci, aby byli se mnou! Aspoň jednou, prosím!" vykřikne natolik bolestně a procítěně, až se mi sevře nitro.

Ta jedna jediná věta se do mě zabodne jako nůž. Naprázdno polknu a snažím se ji přesvědčit, aby mě k sobě pustila. „Musím se z tebe napít, jinak vykrvácíš!" Naléhám, ale je mi to k ničemu. Je ponořená sama do sebe a nevidí východisko, jenom trpí. Zoufale se zadívám na Dicka. „Musíš ty..." dostanu ze sebe se sebezapřením.

Blonďatý upír zavrtí hlavou a hrubě, téměř bezcitně řekne: „Nech ji… Tohle už jsme řešili tolikrát. Všichni jsme občas nešťastní, tak proč dělat takové ciráty? Není jediná, kdo ztratil rodiče…“ Poklekne si k ní a chytí ji za bradu. Nutí ji, aby se mu dívala do očí. „Diano, už dost… Tímhle nic nespravíš. Už je to pryč a ty to nikdy nevrátíš. Už to nespravíš… Musíš se dívat dopředu. Nejsi už sama… Podívej se kolem sebe. My tě milujeme. Vždycky budeme! Už nikdy nebudeš sama, už nikdy…“ šeptá konejšivě a propaluje ji nežným pohledem modrých očí.

Di se díky němu pomalu uklidňuje a když nás oba s tichým vzlykotem obejme kolem krku a pevně stiskne, vím, že to nejhorší je zažehnáno.

Dick si úlevně oddechne. Rád, že zachytitl její největší bolest. Tedy samotu, nelásku a lhostejnost, která ji týrala po celý její život…

Uleví se mi, když zjistím, že krvácet přestala. Oba ji necháváme, aby nás objímala do té doby, dokud se neuklidní úplně.

Pak se od nás odtáhne a zadívá se na nás ještě uplakanýma zčervenalýma očima.

„V pořádku?" ujišťuju se, že už je ta chvíle zažehnána.

„Je mi fajn,“ ušklíbne se plna sarkasmu. „Promiň… Jenom nějaká předsvatební hysterie,“ protočí znechuceně oči a vyhoupne se na nohy, zatímco se snaží tvářit, že je silná a zakrýt svou bolest a citlivost.

„Nic se neděje," narovnám se a pomůžu jí na nohy. „Dick ti za svědka půjde, tím už se trápit nemusíš," šetřu jí slzy.

„Ne, dobrý. Já to chápu…“ řekne tupě a tvář jí protne chlad a protivný Oskarovský klid.

Dick nakloní hlavu na stranu a zadívá se jí do očí, jako by jí něco křehce vysvětloval.

„To mě nezajímá!“ odsekne Di vzpurně a její blonďatý kamarád si povzdychne a nechá ji projít směrem ke dveřím.

„Říkal jsem ti to,“ hlesne směrem ke mně a dívá se, jak nám utíká.

„Nebuď tvrdohlavá," zamračím se a dlouhými kroky jdu za ní. „Vím, že ho tam chceš. Tak ho tam mít budeš. My jsem si to mezi sebou už vyřešili, takže není důvod, proč by sis měla stavět hlavu," zašklebím se a snažím se pochopit její tvrdohlavost a ironii, ale to se prostě nedá!

„Nechci ho tam," zavrčí znechuceně a ani se nezastaví.

„A tohle dělá proč?" zavrčím na ni, ale otázku směřuju směrem k Dickovi.

„Prostě je tvrdohlavá trpitelka,“ usměje se křivě a na chodbě se opře o zeď.

„No pokud potřebuješ dávku týrání, můžu ti ji o svatební noci dopřát," ušklíbnu se na Di, která stále prská jako křeček. „Dicku, půjde tam i tvoje sestra? Jak na tom vůbec je?"

„No, pokud s ní nebudu, tak budu muset vzít Vinnie sebou. Ona nekomunikuje. Snaží se … o sebevraždu. Asi si na toho upíra nějak zvykla či co… Zřejmě ji moc týral a ona je vlastně jiná, tady jako Lilien jen plnila příkazy, takže to nebyla ona… Já prostě nevím, ja dál,“ zamumlá nejistě a pohlédne přímo bezmocně ke dveřím svého pokoje, jako by se bál vstoupit do oné místnosti, protože za nimi čeká s jeho láskou a následovníkem i utrpení, které musí každý den snášet.

„S Cristoballem jste už nezkoušeli se něco dozvědět?" zajímám se. Od toho posledního nepodařeného pokusu jsem se o tom s nima už nebavil. Vlastně bych mu pomohl rád, ale taky nevím jak.

„Zkoušeli,“ přikývne a zachmuří se. „Ale nic… Nevěděla jeho jméno. Říkala mu bratříčku,“ ušklíbne se nenávistně a modrých očích se mu zablýskne chlad. „Vychovával ji jako vlastní… Ke všemu se na ní vyřádil ten bídák Oskar… Ale nejhorší jsem samozřejmě já, protože zatímco ten její bratříček se jí snaží chránit, tak já ji tu držím! Přijde mi, že … Vinnie už prostě neexistuje…“ To zklamání a bezmoc z něj přímo vyzařuje. Jako by už ale ztratil naději…

„Hele a ... nenapadlo tě ji třeba dát na čas ke Cristoballovi? Víš, třeba by ji tou svou otcovskou péčí dal trochu do kupy. Třeba by jí pomohl i jeho jed... Co já vím... On by si ji opečovával…“

Ball je rozený pedofil, ale naštěstí ne takový, jako byl Oskar. Cristoball si s malými dětmi rád hraje na tatínka a pečuje o ně, stará se a dělá pro ně první poslední, proto už ani nijak nemám strach s ním děti nechávat. Potíž je snad jen v tom, že když má svou přítelkyni a chce s ní sexuálně žít, stále ho vzrušuje hrát si na jejího tatínka… Ale pokud nezneužívá děti, tak ať mu ty jeho děvky v posteli říkají, jak chtějí, je mi to jedno.

Dick na mě vytřeští oči jako šílenec a pevně se obejme, jako by se měl rozpadnout. „Ty ses zbláznil! Je to moje sestra, ne žádný sexuální dárek!" zavrčí panicky a na pár chvil zamyšleně ztuhne. „I když... Kdyby byl takovej, jako dřív a .... Kurva, o čem to přemýšlím!" zavrtí hlavou a vjede si prsty do rozcuchaných vlasů. „Já už nevím…“

„Ale přemýšlej, kdybys ji Ballovi dal…“

„Dal mi co?“ řekne Ball, který rozjařeně vyjde ze svého pokoje.

Mávnu mu na pozdrav, zatímco Dick na něj tupě civí a zatíná čelisti, jako by jej chtěl překousnout ve dví.

„Chazzy mi navrhoval, že bych měl Vinnie dát na čas k tobě… Abys ses o ni postaral. Hlídal ji a byl na ni hodný…“

„Dicku…“ zapřede zkroušeně upír s ježkem. „Pokud se jí chceš zbavit, dej jí Mikeovi, ať ji… Úplně jste mě zmagořili. Vždyť já už ani nezabíjím a nějak se necítím na to, abych ji krouhnul,“ řekne nevrle.

„Nechci se zbavit vlastní sestry!" vyjede na něj Dick a div mu neskočí po krku, jak je rozhoněný.

„Počkej..." klidním ho. „Já to myslel jinak, Cristoballe. Máš slabost pro holčičky," poušklíbnu se, když si vzpomenu, jak lačnil po Char. „Napadlo mě, že bys ji tou svou otcovskou péčí mohl pomoct. Možná bys mohl i dosáhnout šťastné krve, pokud bys byl úspěšný," pokrčím rameny. "S Angelou už stejně nejsi, takže bys mohl mít někoho… Klidnější, oddanějšího…"

Upír se hladově olízne a zamyslí. „Vinnie je krásně nevinná a já bych jí ochránil a mohl bych jí rozmazlovat, to je fakt..."

„Hej, pořád mluvíte o mé sestře!" chytí se Dick zoufale za hlavu.

„Víš, že bych jí neublížil... Co chceš? Je krásná, je něžná a já bych s ní měl trpělivost. Víš, že z nás tří jsem byl nejcitlivější a nejhodnější," zazubí se Ball a blonďatý upír protočí oči.

„Jenomže se z tebe stal pedofil!" prskne bujaře.

„No tak to pozor... Nikdy jsem dítě nezneužil, ani žádnýmu neublížil! Jenom mám otcovský pudy," vypne hruď a já po něm šlehnu pohledem. „A Vinnie bych bral... Dal bych jí všechno a možná v ní něco probudil. Nezlob se, Dicku, ale tebe v lásce zrovna moc nemá..."

„Kurva, jsem její bratr!“ zavrčí ostře.

„Možná to bude ten problém… Sourozenecká rivalita!" zazubí se Ball a Dick se tváří, jako by mu nejraději vrazil pěstí.

Trochu ho začnu klidnit. „Dicku… Vy ten vztah vážně nemáte zrovna idylický. Začali jste špatně. Pokud ji má někdo z tohohle pomoct, tak ty to asi nebudeš… Pokud ji ovšem chceš vážně pomoct, možná bys to měl s Cristobalem zkusit. Nechci ti do toho mluvit, je to tvoje věc, ale... on ji neublíží, jen… jí trochu…," hledám vhodná slova, „no prostě ji trochu zaučí," zazubím se a Cristoball se ke mně přidá, zatímco v Dickovi se asi probouzí sourozenecká žárlivost.

„Nebude šukat mou malou sestřičku!" zařve nepříčetně Dick a já ho musím chytit za rameno a odtáhnout od našeho pedofila, jinak by se na něj vrhnul.

„Nemusím s ní spát... Můžu se o ní jenom starat, opečovávat jí... Jako její tatínek! Můžeš jí klidně kontrolovat. Fakt budu hodnej a pomůžu ti! Budu jí mít čtyřiadvacet hodin pod dohledem, aby si neublížila. Budu jí krmit, pomáhat jí, hrát si s ní... Bude šťastná a začne nás milovat, věř mi..." zaprosí Ball a Dick celý zoufalý s vysílením sil přikývne.

Vinnie potřebuje dohled a to neustálý a Dick má přece jenom svou rodinu. Desire a malého a nutně se jim musí věnovat. Navíc to nepřátelství, které mezi ním a Vinnie panuje, jejich vztahu vůbec neprospívá…

„Fajn, že jste se dohodli," usměju se spokojeně. „Takže ji rovnou můžete přestěhovat, protože Angela spí dole v obýváku na gauči. U Balla bude mít klid. Ty se musíš starat o Desire a ta zase o malého. Máte toho oba až nad hlavu. Navíc potřebujete taky trochu soukromí, ne?" mrknu na Dicka.

Sice zbídačeně přikývne, ale když zaregistruje moje slova o tom, že na sebe budou mít víc času, přece jen mu to trochu zlepší náladu.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 54. kapitola: