OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 60. kapitola

13.03.2012 (15:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 893×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

60. kapitola - „Přece lásku na celý život…“

Diana

„Měla bys vědět, že pánovi se takové věci nedělají," šeptá zlověstně a pomalu se ke mně přibližuje jako šelma ke kořisti, zatímco já s příjemným strachem v páteři couvám. Hraje si se mnou jako kočka s myší. Nechává mě před sebou utíkat, i když vím, že nemám žádnou šanci…

Nikdy jsem neměla. Ta šance, mu utéct nebo žít bez něj, byla vždycky nulová, protože on byl vždycky ten, kterému jsem patřila. Můj vysněný princ s černýma očima, hlubokýma jako noc.

Když mě pevně sevře v náručí a drápy mi přejede po páteři, zasténám pod tím zlovolným strachem, který se díky obřadu zvýšil až k nesnesitelnosti. Zabodne se mi do tváře rudýma očima, až na chvíli zatajím dech a projede mnou hříšnost tohoto okamžiku i podivný, zvrácený strach.

„Tak a teď to všechno pěkně odčiníš!“ usměje se zákeřně a hrubě mě přitiskne ke svému klínu.

Drze se rozesměju a když se mi věnuje vášnivý polibek, radostně mu ho vrátím a provokuju jej. „Odčiním, můj pane…“ rozesměju se. „Jenom netuším, co byste si tak moc přál?“ pozvednu pobaveně obočí, protože Chazzyho choutky znám. „Jsem jenom vaše…“ zachraptím s notnou dávkou oddanosti a lásky. „Udělám, cokoliv si budete přát!“ zavrčím zákeřně a prohnu se mu se smíchem vstříc.

„Ty se směješ, ale já to myslím vážně. Měla by ses snažit, protože jinak…" zavrčí a chytí mě pod krkem, až zalapu po dechu. Mírně mě stiskne. „Jinak ti udělám mučivou jizvu já!“ Kousne mě hrubě do rtu. „Takže si pěkně klekni a potěš svého pána,“ zabručí chtivě a škodolibě blýskne očima.

Pobaveně se uchechtnu. „Jak si přejete, můj pane.“ Vycením zuby a jemně vsaju jeho mužství do úst. Chester je rozdivočelý na maximum… Týrala jsem ho asi fakt moc, pomyslím si nadšeně a samozřejmě mě to hřeje. Mučení byla vždycky moje parketa a tohle mi dávalo nad ním neskutečnou moc. Upír ve mně se tetelil blahem, i když nešlo o bolest, tak tohle bylo dost kruté. Jemně ho saju a laskám. Cítím, že mu stačí fakt málo a vybuchne. Zvráceně se mu dívám do tváře. Líbí se mi, jak protáčí oči a celé to pevné chladné tělo ožívá a propíná se. Když se mu do těla začíná vlévat ta správná rozkoš a stačí maličko, aby dostal, co chce, odtáhnu se od něj s nevinným úsměvem. „Dělám to dobře, můj pane?“ Ironie a nadšení mi přímo sálá z očí a já se na něj šibalsky culím, držím se zuby nehty, abych se mu nerozemála do obličeje.

Vztekle zavrčí a tentokrát jeho pohled není plný něhy, ale planoucího vzteku.

No jo sakra, provokujte upíra a jděte až na pokraj jeho sil a on se nasere…

„Ještě chvíli a přísahám, že ti vlastnoručně nařežu!“ usykne a chytí mě pevně za hlavu. Přitáhne si mě zpět k svému klínu. „Dělej!“ přikáže nelítostně a chladně, ale je to spíš zoufale vytí upíra, který se snaží ukojit svoje primitivní potřeby a díky odkrvenému mozku už fakt neví, co by.

Ta jeho síla mě upřímně trochu děsí. Drží mě za hlavu dost silně na to, aby mě rozbolela. Poslušně ho dovedu až do úplného konce, tentokrát bez vzdorování, až úlevně zasténá a ústa mi zaplní čímsi lepkavým. Zavřu oči a spolknu to bez zakřenění. „Promiň, moc jsem tě trápila? Ale vždyť seš Nad-upír. Něco bys vydržet měl,“ zašeptám pobaveně a políbím ho na pevné břicho.

„Jsi hrozná potvora…" vydechne úlevně. Vytáhne mě jedním pohybem na nohy a obejme mě.

Začnu příst jako kotě a tulím se k němu, mazlím se.

Pustí mě a přísně se mi zadívá do tváře. „Tak ty mě takhle týráš a myslíš si, že se ti za to odvděčím něžnostmi?“ ušklíbne se zle a spokojeně se natáhne na postel. „Tak to ses přepočítala, miláčku.“

Je o něco víc upíří, než kdysi a především je to chlap, takže se jen ušklíbnu a posadím se mu do klína. Vášnivě ho hladím a laskám. Žádná něha, jenom ta bezduchá erotika. Nevím proč mi v těle vypluje pocit strachu. Už jednou mě Chester dostal na kolena, když chtěl… Když mě chtěl jako hodnou ovečku a udělal ze mě uzlíček nervů. Ta zkušenost mi vážně pomáhá najít hranice a nepřekračovat je. Už nikdy to nechci zažít –  ten pocit, že nejsem nic. Jsem natolik poslušná, že ho neprovokuju ani feromony, natož abych si snad dovolila pohladit ho po slastné jizvě. „Chazzy, moc jsem tě zlobila, ale já to odčiním,“ zavrčím něžně a náznakem ho kousnu do rtu. „Co by sis přál?“ blýsknu očima.

Sice se tváří, že ty moje doteky s ním nic nedělají, ale já moc dobře cítím jeho touhu, když si ho udobřuju. „Co bych si přál?“ zavrčí zastřeně a očima míří kamsi k nebi. „Udělat ti za trest jizvičku! Tady…“ Dlaní mi zajede do klína a prsty mě pošimrá na citlivém místě, až zatnu čelist a dech se mi na chvíli zastaví, ale ne rozkoší, ale … hrůzou.

Když mi něco takového prováděl naposledy, bylo to v tom druhém domě. Tam, kde jsem se ho tolik bála a tohle nám oběma pomohlo. Poznala jsem, že mi neublíží a to užívání si jeho těla i toho, co mi nabízel, bylo fakt úžasné, ale … Hned potom mě unesli. Takže ten krásný zážitek je spojený s naprosto hrůzným únosem, kdy jsem přišla o naše dítě i svůj hloupý a dojemný svět snílka, kde měl být Chazzy tím jediným, kterému jsem se kdy vzdala celá a nechala mu poznat mé tělo tak, jak jsem ho neznala ani já sama.

„Chazzy, sakra,“ zamumlám s úšklebkem. Dívám se na jeho rozložitou širokou hruď a ruce, které má potetované ohnivými plameny. Ten oheň má uvnitř sebe, stejně tak jako já v sobě schovávám ty nepříjemné emoce a vzpomínky. Nedívám se mu do očí, nechci, aby poznal, jak moc mě to zasáhlo. Nechci zkazit naše svatební radovánky. A tak si hraju, zas na to, co nejsem, ale co každý obdivuje a s respektem se od toho drží dál. „Je to krásný, ale… To není nějak můj styl. Dnešní noc bych okořenila něčím jiným,“ ušklíbnu se zvráceně, nedávajíc najevo, jak mě pocit bezbrannosti a oddanosti děsí.

„Mám pocit, že je v tom něco jiného…“

Ošiju se, ale tvářím se ironicky a odvážně.

Chytí mě za ruku a proplete se se mnou prsty. „Víš, že mi můžeš věřit… Že mi můžeš všechno říct. Víš to, že ano?“

S knedlíkem v krku přikývnu. „Sakra, naposledy, když jsi to na mě použil, tak mě to vysílilo natolik, že jsem nebyla schopná se bránit, když mě ty ubohý upíři unášeli…" Ořu se mu čelem o rameno a snažím se nebrečet při vzpomínkách, které se noří z temnoty a opřádají mě.

„Lásko, to jsem si neuvědomil… Promiň, já jsem vůl.“ Stáhne mě do své náruče a pevně mě k sobě přitiskne, zatímco mě hladí a dává mi pocit bezpečí.

Nechci být nikde jinde… Jen v jeho náručí a věřit, že není nic, co by nás znovu rozdělilo.

„Ne, to je fajn,“ zabručím protivně. „Já s tím moc nadělám.“ Mávnu rukou. „Nezlob se. Nějak se na to teď prostě necítím. Nebudem si kazit svatební noc pitomostma,“ usměju se a políbím ho na rty a prsty něžně přejedu jizvu s mým jménem, až bolestně zasténá pod vyčerpávající vlnou zamilovanosti. Vím, že jako upíra ho to ničí, ale … Já potřebuju cítit, že už mi neublíží, ani s dobrými úmysly, jako tenkrát.

Dlouze a jemně mě políbí. „Nemusíme to už nikdy dělat, pokud ti to připomíná tohle. Chci, aby ti bylo, co nejlépe,“ šeptá a opřádá mě svou uklidňující vůní. Takové aroma má snad už jenom sama noc a obloha s hvězdami.

Jsem ráda, že ačkoliv je po svatbě o dost více upíří, tak jsem tou jizvou získala způsob, jak z něj v jediné vteřině udělat upíra extrémně přítulného.

„Budeme to dělat," blýsknu očima. „ale prosím ne dnes… Potřebuju trochu času, ale přijít o takový hrátky,“ udělám přehnaně přemýšlivý obličej a zachechtám se. „Sakra, to se mi nechce! Ale napadlo mě, že bych to samé mohla udělat já tobě…" vydechnu nad tím nápadem a oči se mi rozzáří a roztančí v ohnivých plamenech.

Přestane se mi otírat rty o tvář a zadívá se mi s napětím do očí. „Na to zapomeň!“ usykne a snaží se nedat najevo, jak ho to mírně vyděsilo. „Nic takového nebude!“ Přehodí přese mne deku, protože vidí, jak se třesu. Ale to není chladem, ale nadšením!

Odhodím deku a znovu mu nasadím obojek. „Tvoje paní si tě žádá!" zavrčím a blýsknu zvráceně očima. Vezmu nová pouta, kterými ho připoutám a pro jistotu ho omámím dávkou feromonů. „Bude to trochu bolet…" ušklíbnu se omluvně.

„Opovaž se,“ zachrčí omámeně.

Rozesměju se a začnu ho jemně laskat na tom správném místě. Napne se teprve, když mu začnu okusovat celou špičku penisu, poté ho několikrát kousnu ještě po délce. Něžně, jinak by nejspíš vyletěl z kůže. I když je pod feromony, cítím, jak zatíná bolestí svaly. Olizuju mu ranky s touhou slastných jizev a dlouhotrvající tvrdosti, ale nebude je mít pořád… Jizvy se po pár hodinách vytratí.

„Sakra, ani to moc nebolelo, co?“ zašklebím se na něj. Je zvláštní pozorovat upíra, který patří v Upíři slasti mezi ty nejlepší a nechává si bolestí doslova odrovnávat mozek, jak teď trošičku trpí. „Teď se drž,“ uculím se na něj pobaveně a spojím naše těla.

Chester se pode mnou útrpně prohne a zasténá, když se přes něj přežene orgasmus.

„První, co se mi udělal při vstupu,“ hlesnu pobaveně a vrátím mu větu, kterou on kdysi řekl mně.

„Bestie!“ dostane ze sebe, zmítajíc se někde mezi bolestí a slastí. Nejspíš by řval jako zvíře, kdybych mu během toho procesu nedala pod kůži feromony. Zdá se, že to bylo na jeho hranici, protože prostěradlo rozcupoval svými drápy v agónii. „Proboha, slez ze mě! Tohle mě zabije!“ usykává a nejspíš si v tu chvíli vážně připadá jako můj otrok, protože ho mám vážně ve své moci a přímo nechutně se mi to líbí!

„Jen si to užij, miláčku…“ zachraptím pobaveně, zatímco se vláčně pohybuji. „Dopřáls mi to samý, sakra a byls nelítostnej, takže je jasný, co tě čeká!“ blýsknu špičáky a ještě mu provokativně přejedu po slastné jizvě, až to nevydrží a propne se pode mnou v rozkoši největší znovu. „Víš, líbí se mi, že to funguje i jako viagra…“ Pohlédnu mu zákeřně do očí, když se diví, jak to, že ještě může. „Dala jsem to do svýho hojení. Jsem hold šikovnej mazlík, sakra!“ zazubím se pobaveně. „Můžu tě tak týrat hodně dlouho a ty budeš … pořád připravenej a v pozoru!“ rozesměju se ďábelsky a přímo cítím, jak se ve mně mocně a hřmotně pne upír. Propíná se mi s pocity neskutečné síly do celého těla.

„Do hajzlu…" vydechne zkroušeně a bezmocně zároveň. „Jak dlouho budu mít namísto kalhot stan?" zavrčí zoufale, protože tohle se mu evidentně ani trochu nelíbí.

Udělám pár prudkých pohybů, až se pode mnou prohne. „To … do hajzlu!“ usykne. „Tohle není svatební noc, ale noc nočních můr!“ dostane ze sebe a znovu jím projede slastná křeč. „Víš, jak to vysiluje?“ zachraptí se zvrácenou hlavou a snaží se mě ze sebe shodit.

Nemá šanci!

„Jo, to sakra vím, lásko!“ zamračím se zle. „Tys mě taky nijak nešetřil a nebral na mě žádný ohledy, pokud si pamatuju,“ ušklíbnu se drze a dám mu do těla ještě dávku feromonů, až slastně zasténá mé jméno. „Tohle mě tak baví!“ vycením špičáky a láskyplně pozoruju svého zmítajícího se otroka.

„Já na tebe byl něžný!" sykne naléhavě a pokouší se trhnout rukama, aby se dostal z dalších pout, ale vůbec mu to nejde. Není schopný soustředit se na svou sílu. „A... Do hajzlu!" zasténá a protočím oči. „A ... rozhodně jsem tě tak … netýral!" vzdychne, zatímco zatínám svaly.

Zastavím se v půlce pohybu a zcela stáhnu feromony, když nám podivný vítr sfoukne svíčky a domem se rozhlehne prapodivný klid a vrzání. Někdo musel otevřít dveře… Dech se mi zrychlí a já slyším kroky. Tiché, kradmé a zlověstné kroky.

„Chazzy…" vydechnu a prožene se mi takový strach, div se nezakuckám. Mám pocit, že snad ani nemůžu popadnout dech, zatímco jeho tělo cítím pod sebou a kroky mířící do ložnice se zvýrazňují tichým smíchem. Z očí mi vytrysknou slzy, protože vím, kdo přichází...

A chazzy je vysílený a v poutech!

„Je to ten bastard, viď?“ zachraptí nenávistně Chester. „Do hajzlu!“ usykne zle a rachotí s pouty. „Neboj se, už ti nic neudělá…“ Snaží se mě komicky uklidnit, když já přesně vím, co se stane! Už jednou to tak bylo! Buď mě zabije nebo mě odnese s sebou a já nechci ani pomyslet na to, co se může stát mému manželovi!

Slezu z Chazzyho a stulím se mu u boky, zatímco se mi oči naplní slzami. Sakra, já se tak moc bojím! Ten strach se mi dostává do celého těla. Nutí mě drkotat zuby a lapat po dechu. Dlaně se mi chvějí, zatímco si drápy zatínám do dlaní a snažím se přebít tu hrůzu, která na mě sedá jako prach a celou mě pokrývá, dusí!

Vrznou dveře naší ložnice a tichý smích se rozlehne po místnosti.

Mám pocit, že každou chvíli omdlím. Hlava mi padne do polštáře a když mě cosi odhodí daleko od postele, až narazím do zdi, usyknu bolestí a chytím za hlavu, která se mi snad rozlomí vejpůl. Tepe mi v ní a bodá, zatímco se nemůžu ani nadechnout a těkám očima do bezradné, výrazně černé temnoty, díky níž nevidím nic. Jen vnímám to podivné, strach nahánějící křupání a šustění.

„Už jsme na tebe čekali!“ ozve se Chester hrubě. Ten hlas je tak cizí a poznamenaný hněvem a nenávistí, že mě to na chvíli úplně zmate a já ztuhnu.

Ozve se prudká, ohlušující rána, která se rozline po pokoji. Doplňují ji děsivé chraplavé zvuky a skřeky. Znovu rána a bolestné usyknutí. A pak najednou je klid a já slyším jen svůj dech a něčí chraplavé, velmi chtivé nádechy.

Kroky, které se rozezní, mi po zádech proženou mráz a strach.

„Ten tvůj Nad-upír mi ani nedal moc práce,“ vydechne přede mnou Nick.

„Ne…“ vydechnu úzkostně a celé nitro se mi sevře náhlou bolestí, jako by mi někdo vyrval srdce. Proboha, co udělal Chesterovi? Mému Chesterovi?! Mé lásce, která pro mě znamená všechno! 

„Pššt, neplakej. Teď patříš mě,“ zachraptí toužebně a palcem mi setře slzy, které jsem ani nevnímala.

Rozvlykám se ještě víc a náhle mi do úst i nosu pronikne mrtvolný prach upíra, až se rozkašlu a tápavě těkám očima kolem sebe. Kdosi mě hrubě a majetnicky popadne do náruče. Přitiskne mě k sobě takovou silou, že mi vyrazí dech a zuby mi tupě cvaknou o sebe. Obejme mě vůně noci, díky které poznám Chestera a v děsivém naříkání ho papadnu kolem krku snad až násilně. Všechna panika a zoufalství se mi navalí do žil a já jako smyslů zbavená vdechuju jeho vůni a hladím jeho tělo, abych se ujistila, že je se mnou. Že to není jen přelud a Nick je skutečně mrtvý, zatímco mi oba žijeme… Z hrudi se mi pomalu vytrácí ten pocit a bolest, že jsem ho navždy ztratila.

„Už je to v pořádku… Klidně plakej,“ šeptá svým hlasem, plným něhy a lásky a hladí mě po vlasech, zatímco mě k sobě tiskne tak pevně, až to bolí, ale přesto to není dost, aby mi byl blízko. „Už ti nikdy nikdo neublíží. Nedovolím to. Pokud se o to jenom pokusí, bude se muset nejdříve dostat přese mě,“ slibuje mi a nechává mě vybrečet se jako malé dítě, které v tuhle chvíli nemá ani myšlenku se na sebe zlobit, že to nezvládlo.

Tohle bylo to nejhorší, co jsem kdy zažila. Strach, že on už není…

„Di, už se nemusíš bát…“ tiší mě jemně.

„Chazzy…" opakuju jeho jméno pořád dokola a tisknu ho k sobě, zatímco brečím. „Já měla takovej strach, sakra. Bála jsem se, že ti něco udělal,“ přiznávám své emoce a znovu vzlykám. „Říkals, že seš vysílenej a … Tys ho zabil!“ Ta poslední věta je tak úlevná. Působí na mě jako balzám, zatímco mu polibky zdobím tělo, kam jen dosáhnu. „Tys ho zabil,“ vydechnu šťastně, jako by mi teprve teď docházela ta realita bez Nicka a bez bolesti, kterou nám oběma mohl způsobit tím, že by nás od sebe odtrhl. Vděčně přijímám ten chlad, až mám tělo rozbolavělé, ale šťastné jeho přítomností. „Seš můj hrdina. Živej hrdina. Kdyby se ti něco stalo, já bych nedokázala žít ve světě, kde bys neexistoval…“ Zlíbám mu celý krk, hruď i ramena a ochutnávám chladnou kůži, která voní nocí a chutná jako něha, zatímco mu celým tělem koluje tekutá láska, ukrytá jenom pro mě.

„Nikdy nepodceňuj Nad-upíra,“ zašeptá vesele a políbí mě na rozechvělé rty. „Ale jinak se to moc krásně poslouchá,“ šeptá něžně a slíbává mi slzy. „Lásko.“ Houpe se mnou v náručí jako s malým dítětem. „Já ti nikdy nezmizím. Už se mě nikdy nezbavíš,“ zachraptí a svou vůní mi pomůže uklidnit se, ale stále se k němu srdceryvně tisknu.

Polibky ochutnávám jeho rty, zajíždím mu jazykem do rtů a celkem něžně začínám další kolo předehry. Oslavy života.

„Chceš se milovat tady?" hlesne a poukáže na Nickův prach, když v naší blízkosti rozsvítí svíčky, abych vůbec něco viděla.

„Beru to jako zadost učinění. On nám provedl špatný věci, tak mi se sakra můžeme milovat v jeho prachu…" řeknu morbidně a kupodivu to zadostiučinění cítím a vkrádá mi to pod kůži hrdost na mého Nad-upíra. Znovu ho něžně políbím. „Ať cítí i po smrti, že skutečná láska umí víc, než jeho upíří touha a nadřazenost… Protože díky naší lásce je z tebe tak dokonalej upír ve všech směrech. Miluju tě, i s tvýma chybama, i s tvou minulostí a hříchy… A chci tě milovat i v prachu tvýho jeblýho kámoše a soka..." zašeptám mu do rtů a hladím ho po pažích.

„Nemluv o něm, jako o mém kamarádovi a sokovi. Byl to jenom další bezpáteřní hajzl. Zasloužil by si strávit věčnost týraný, ale nemohl bych tě takhle ohrožovat. Tebe, naše děti a ani nikoho dalšího.“ Vezme mě do náruče, abych ho mohla obejmout nohama kolem pasu a začne mě dlouze a láskyplně líbat. Jako by mne chtěl přesvědčit, že už jsem v bezpečí, že se nikoho nemusím bát…

Rozhlédnu se po ložnici, kde naši svatební atmosféru pohřbil Nickův prach a je mi skutečně zvláštně. Jako by už teďka mělo být všechno jenom dobré a nás čekala radostná doba, kterou bychom si skutečně zasloužili.

„Ty seš vážně Nad-upír, když ses i po takovém vysílení sebral a jsi jako znovuzrozený,“ vydechnu mu do rtů, zatímco mě probodává znovu rudýma očima, ale tentokrát se nebojím, vidím v nich tu lásku i touhu. „Co ještě umíš za kouzla?“

„Postupem času určitě zjistíme, co mi náš sňatek dal do těla…“ zašeptá sladce a zastřeně mě hladí po zádech.

„A co jsem naší svatbou získala já, sakra?“ vydechnu, protože zatímco on je silnější, duchaplnější a upíří více, než kdy jindy, a opřádá ho podivná tmavá aura, tak já pořád neumím ani létat.

„Přece lásku na celý život…“ zašeptá s křivým úsměvem a mně se v útrobách rozline intenzivní pocit lásky a důvěry k tomu jedinému Nad-upírovi, který by pro mě změnil svět… 

Jsi ráda, že už je po Nickovi nebo Ti bude scházet? :o)

A svatební užíváníčko jim končí a za chvíli se vrací zpět domů... Líbily se Ti jejich svatební noci nebo to na Tebe bylo moc? 

A v příští kapitole se vracíme k našemu trojlístku (Angela, Ball a Vinnie)... Těšíš se? ,o)

Moc Vám všem děkuji za komentáře a doufám, že Vás LVV bude i nadále bavit a budete svým hrdinům držet pěsti, aby zvládli vše, co jim s Wish připravíme. Ještě jednou moc díky! :o)

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 60. kapitola: