Mystic princess - 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Lumi se všechno hned od začátku daří, škola se jí líbí a sežene si trvalé bydlení, jenže vždycky se mucí něco pokazit, co dakáže jedna cesta do knihovny?
Jsem strašně ráda za každý komentář a věřte nebo ne, vždycky mě nakopne, abych přidala další kapitolu co nejdříve. :)
Vaše Lussy

23.07.2011 (13:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1143×

Nová škola, noví lidé, nový život Limítrie Sparks

Škola byla neuvěřitelná, hned první den se mi zalíbila. Každý den jsem se do ní těšila, jenže byl tady problém s trvalým bydlištěm... Jak vysvětlit, že studentka bydlí v pěti hvězdičkovém hotelu? Potřebovala jsem podnájem, nebylo to snadné, ale spolužačka – Kim – sháněla někoho, s kým by si mohla pronajat byt. Jakmile jsem se to dozvěděla, skočila jsem po tom a koncem týdne se začala zabydlovat.

Byt byl prostorný, měl tři pokoje, kuchyň, prostornou koupelnu a záchod. Vzala jsem si pokoj blíž koupelně, abych ji mohla vždycky ráno předběhnout. Kim si vzala pokoj na druhém konci chodby a pokoj mezi námi zůstal prázdný. Navrhovala, abychom sehnaly ještě někoho třetího, aby peněžní zátěž nebyla tak velká, ale mně to nevadilo.

Žila jsem normální život, chodila do školy, po nákupech, mluvila s kamarádkami, chodila ven... Jen jedna věc mi chyběla a to rodiče. Jenže, kdo by skousnul, že oba vypadají maximálně na dvacet pět? Zřejmě nikdo a tak jsem své rodiče dál držela v tajnosti.

Byla pravda, že rodiče nebyli jediní, kteří mi chyběli. Bylo toho spousta. Chyběl mi můj domov, někteří lidé na hradě. Připomínky Pippuriho a Oransiiho poučování. Tak ráda bych se vrátila domů, ale ještě jsme se ani ve škole nezačali pořádně učit.

Ve třídě nám učitelka odříkala naučenou básničku – potřeby, které potřebujeme a jak bychom se měli chovat. Všichni si to poctivě zapisovali, jen já koukala z okna.

„Vy si to nepíšete, slečno Sparksová?“ otázala se učitelka. Všechny pohledy se stočily na mě.

„Mám výbornou paměť,“ řekla jsem pravdu.

„To se ještě uvidí,“ zamumlala si učitelka pod vousy, tak aby ji nikdo neslyšel, jenže neměla ani zdání o mých schopnostech. Všichni se vrátili pohledy zpět do svých zápisníků a učitelka začala zase vykládat.

…

„Omluvíš mě? Skočím si jenom do knihovny pro nějaké knížky,“ skočila jsem do řeči Kim, která mi právě líčila, jednoho kluka ze školy.

„Jo, v pohodě. Hlavně buď brzy doma,“ poučila mě.

„Ano, mami,“ zasmála jsem se a málem se nevyhnula ráně. Ta holka mi přirostla k srdci a to jsme spolu bydlely sotva pár dní. Byla veselá, bylo si s ní o čem povídat a když řeč stála a nebo jsem neměla náladu, povídala jenom ona a já ji za to byla moc vděčná.

Hledala jsem nejbližší knihovnu, jenže ta byla až na konci města. Proč jsou vždycky všechno knihovny tak daleko? Ulička, kterou jsem procházela byla zatemnělá, ale díky mému skvělému zraku jsem viděla dobře. Otevřela jsem dveře, pozdravila a zase je za sebou zavřela.

Probírala jsem se hromady knih, až jsem našla ty správné. Máma mi o nich hodně vyprávěla, četla je, když ještě byla na Zemi. Položila jsem knihy na pult a čekala. Starší dáma se zvedla a něco naťukala do počítače.

„Kartičku máte?“ Zakroutila jsem hlavou.

„Pak ji tedy společně vyřídíme,“ mile se usmála.

„Jméno?“

„Lumítria, Lumítria Sparks,“ řekla jsem hrdě. Zapsala si všechno, mou adresu i adresu školy.

„Na přečtení máte měsíc, případně si to můžete prodloužit,“ informovala mě. Poděkovala jsem jí za informace, rozloučila se a odešla. Byla jsem na konci města a dostala jsem skvělý nápad.

„Sníh v září, proč ne?“ Zašla jsem si na rozlehlou louku a lehce používala svou moc, malé kapky deště se měnily v sníh. Sníh jsem milovala, ale doma jsem ho nikdy mít nemohla, jedině když jsem si ho vytvořila sama. Pobíhala jsem jako bláznivá mezi sněhovými vločkami a hlasitě se smála. Nemohla jsem se toho nabažit, ale začalo se ochlazovat a tak jsem usoudila, že je čas jít domů.

Když jsem procházela kolem knihovny, vyrušil mě podezřelý zvuk. Otočila jsem se a oči skenovala uličku, knihovna už byla zavřená a navíc jsem cítila draka, mně neznámého.

„Mě se nemusíš bát, Lumi,“ vyšel ze svého úkrytu vysoký muž.

„Odkud znáte mé jméno?“ vyhrkla jsem.

„Jsem tvůj dědeček,“ oznámil.

„Můj dědeček je mrt...“

„Ale já nejsem ten suchar, já jsem Ragnald, otec tvého otce,“ skočil mi do řeči. Cítila jsem, jak mi padla čelist. Táta o něm nikdy nemluvil a teď se mi tu najednou zjevil, v tom určitě nebylo nic dobrého.

„To mě ani neobejmeš?“ zeptal se a roztáhnul paže. Neměla jsem v plánu se s ním sbližovat a ni mu skákat do náruče, zůstala jsem stát.

„Tak tedy ne,“ konstatoval nejspíš pro sebe.

„Co po mně chceš?“

„Jsi velice chytrá dívka a o své moci jistě nemáš ani ponětí, mohu ti ukázat vše, co dokážeš, mohu tě naučit všemu,“ básnil.

„V čem je háček?“

„Ha, jsi Taivasova krev, to se pozná,“ zasmál se. Nechápala jsem jeho vtip a tak zůstal můj obličej neutrální.

„Opravdu si myslíš, že je v tom háček?“ Jen jsem přikývla.

„Máš pravdu. Chci po tobě, aby si se se mnou spojila a svrhla své rodiče z tůnu,“ vylíčil mi svůj plán.

„Vážně věříš, že bych dokázala ublížit svým rodičům?! Tak to se pleteš!“ štěkla jsem na něj a pocítila, jak mým tělem pošel chlad a mé oči zesvětlaly.

„Tak ty se nám hněváš?“ posmíval se mi. Jen jsem pěnila.

„Buď si jistá, že budeš prosit, abych tě ušetřil a sama svoje rodiče zabiješ,“ pronesl teď už chladným hlasem.

„To tak!“ odfrkla jsem si. Nechtěla jsem s ním jít do křížku, ale jinak mi to nedovoloval, navíc jsem ještě neměla svou moc plně pod kontrolou a netušila jsem, jak moc je silný a tak jsem raději vzala variantu B a to byl útěk. Vytáhla jsem z pod trička amulet a obláčkem jsem prošla do chodby našeho bytu s Kim.

„Páni, neslyšela jsem tě odemykat,“ houkla Kim, když vešla do chodby. Jen jsem se svlékla a šla si dát sprchu. Za dnešní den toho bylo dost.

Ze stínu vyšel muž, spíše chlapec, který věrně stál Ragnaldovi za zády, kdyby se Lumi rozhodla na svého dědečka zaútočit.

„Říkal jsem ti, že se k nám nepřidá,“ zazněl tichem ulice chlapcům hlas.

„Zabij ji, Ricku,“ rozhodl Ragnald pevným hlasem.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování