OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » O´Grady family I.

29.08.2013 (18:00) • Bee23 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 802×

Kapitola první – Těší mně, O´Grady.

„Zlato, vstávej, přijdeš pozdě hned první den!“ volala Martha O´Gradyová na svou dceru Kimberly.

Bylo právě prvního září roku 2007 a opět nastal ten nepříjemný čas vrátit se zpět do školních lavic. Martha ale neměla jen jedno dítko, ba právě naopak, měla jich hodně, celkem čtyři.

Nejstarší syn se jmenoval William. Ano, má anglické jméno, jelikož se i narodil v Anglii, stejně jako jeho matka. Martha pochází z Velké Británie a své první dítě chtěla porodit tam. A aby na to byla Will patřičně hrdý, dostal i anglické jméno. Nyní je mu už čtrnáct, puberta s ním pěkně hází již rok a kousek. Pak je již zmiňovaná jediná dcera, Kim. Té bude za chvíli již dvanáct. Puberta se sice naštěstí ještě nedostavila, ale i tak je Kim velmi vyspělá na svůj věk. A pak jednovaječná dvojčata jako by si z oka vypadla, James a Timothy, kterým se neřekne jinak než Jim a Tim. Lze je odlišit jen jednou pihou, kterou má Tim na pravém uchu. Jinak jsou jak přes kopírák. A nakonec nejdůležitější členové rodiny – rodiče. Hlava rodiny, tatínek Paul, je vědec. I když ne doslova, ale učí o tom své studenty na vysoké škole, kde vyučuje. A na závěr všemi milovaná maminka Martha, která je zubařka. Má svou praxi a je velmi uznávaná lékařka ve svém oboru. Díky ní mají všichni členové rodiny vyloženě ukázkové zuby.

A o této malé, průměrné rodince je má povídka.

Kim se konečně vyhrabala z postele a ještě v pyžamu dorazila na snídani. Will mezitím odblokoval koupelnu, kde se na patnáct minut zamkl a nikoho nepustil dovnitř. Paul zrovna donesl ranní tisk, který před minutou hodil pošťák na jejich verandu.

„Tak, chlapci, zde vaše oblíbené tousty a kakao.“

„Juchů,“ pronesli oba chlapci sborově, což bylo takové jejich heslo, a dali se do jídla. Paul mezitím listoval novinami.

„Kim, no to je dost, žes vstala! A proč nemáš ty nové šaty? Říkala jsem, že je máš pověšené ve skříni. A teď pojď, učešu ti ty copy,“ hubovala Martha.

„Teda, Wille, co sis to vykouzlil na hlavě?“ zeptal se Paul syna, který zrovna dorazil do jídelny. Vlasy měl nagelované a vyčesané (aby byla představa – účes Justina Biebra), což byl nezvyk.

„No co? Christina mi říkala, že mi to takhle víc sekne. Jsem prý sexy,“ dořekl Will. A vzápětí vypukl záchvat smíchu pro všechny tři zbývající děti. Kim se začala na židli kroutit tak, že jí Martha ani nemohla zaplést druhý cop. Tim a Jim vyprskli kakao do svých talířů, Jim dokonce se i svalil ze židle. Po chvíli jediný Tim byl schopný trochu mluvit a vypáčil ze sebe:

„A kdo-kdo je Chris-ti-na?“

„Přeci moje holka,“ oznámil Will tak samozřejmě, jako by zrovna řekl, že bude dnes svítit slunce.

Martha dokončila Kimin cop a překvapeně si sedla na židli. „Ale Wille, proč jsi nám o ní neřekl dřív? Vždyť to je tvoje první děvče. Bože, Paule, chápeš to? Náš syn má holku!“ a její oči se zalily slzami.

Kim, Jim a Tim sledovali reakci své matky poněkud vyvedeni z míry.

„Teda mami!“ řekli Jim s Timem současně. Bylo jim sedm a tahle matčina reakce byla pro ně něco nového.

„Co?“ osočila se Martha. „Vždyť můj syn má holku! Bože, ty už jsi tak, tak velký, Wille!“ říkala se slzami, vstala a objala Willa tak, že mu v podstatě celý jeho účes, na kterém si dal jistě velmi záležet, rozcuchala a zničila.

„Mami!“

„Ou, jasně, promiň,“ řekla a utírala si slzy. „Běžte, běžte si nahoru pro věci do školy, za pět minut venku u auta, dnes vás hodím do školy, musím se stavit v nemocnici. Tak šup,“ a vyhnala děti od stolu. Sama si potom sedla vedle svého manžela. Ten se ji snažil trochu uklidnit.

„Marthi, vždyť jsi musela vědět, že to dřív anebo později musí přijít. Vždyť je mu už čtrnáct. To kdybys mě viděla v jeho věku.“

„Ale Paule, já, víš, prostě mě to překvapilo. Měli jsme tak krásné prázdniny a on se o ničem a hlavně o nikom ani nezmínil. A já ho i v létě sledovala. Nepřipadalo mi, že by koukal po holkách. Normálně si vystačil s dvojčaty, a ani Kim jinak extra neškádlí. Tohle jsem jen nečekala. Je to jak blesk z čistého nebe. Každopádně, díky tomuhle je tenhle začátek nového školního roku jeden z nejhezčích. Will má holku.“

„Jo. Tak už to tak neprožívej,“ setřel ji Paul.

„Tss, počkej, až si Kim přivede kluka. Uvidíme, kdo bude šílet! Ježiš, musim odvést ty děti! Tak pa, zlato!“

A za dvě minuty již odjíždělo plně naložené auto.

Will byl ve škole jednička. Učení mu nikdy nedělalo problém, byl premiantem třídy. Neměl pověst šprta, protože i přesto, že se učil, byl hubený a trochu posiloval (začal kvůli Christině, ale to je tajemství).

Kim byla miniroztleskávačka. To jsou holky, které až přejdou na střední, mají přednost a často se stávají kapitánkami. Kim to šlo. Ve škole na tom nebyla tak dobře jako Will, ale maximálně dvojky.

Dvojčata byla pěkná kvítka. Samé žertíky, učivo je moc nezajímalo. Ale nebyla hloupá. Chlapci zdědili podle všeho nadání po otci na fyziku, takže ji krásně uměli převést do praxe, a samozřejmě toho hojně využívali. Hlavně ke štvání učitelek. Od jejich nástupu do školy musela Martha kvůli nim za třídní učitelkou již sedmkrát.

Ale v závěru dělaly děti rodičům hlavně radost. Jiné, větší problémy, než nějaký ten výbuch balónku s vodou nebo únik žáby ze třídy, nenastal. A tak se děti praly se školou, Will s prvními pokusy o správné líbání a rodiče v práci. Paul se svými studenty a Martha s lidmi, kterým za boha nedokázala vštípit do hlavy správnou ústní hygienu.

A přišel říjen.  Kim slavila své dvanácté narozeniny.

„Happy birthday to you, happy birthday, dear Kim!“ zpívala falešně, ale upřímně celá rodina včetně Christiny, kterou pozval Will a Amy, Kiminy nejlepší kamarádky. Znaly se již dlouhých deset let.

„Tak, dceruško,“ řekl Paul a objal ji. Před Marthou to nepřiznal, ale byl z toho tak trochu na měkko. Došlo mu, že jak před nějakými osmi týdny Martha říkala, že se teprve uvidí, kdo bude šílet, až si Kim přivede prvního kluka, že to bude on. A ne, až si Kim přivede kluka. Šílel už teď. Vždyť nyní slaví dvanáct let  a za chvíli už Kim bude teenagerka a vše jí bude u spodní části zad. A rodiče? Ti budou úplně vespod. Vyděsilo ho to. Jeho malá a jediná holčička dospívá.

„Je čas na dárky! Tohle máš ode mě,“ řekl a podal Kim špatně zabalený dárek. Byly to nové pompony na roztleskávačky.

„Jé, díky tatí,“ usmála se na Paula Kim a objala ho. Paul si to obětí vychutnal jako nikdy v životě. Věděl, že je jedno z posledních na dlouhou dobu.

„A teď maminka!“ ozvala se Martha. Paul věděl, že ho trumfne. Vždycky to tak bylo.

„Tak prosím, zlato,“ řekla, dala Kim pusu a podala jí malý dárek. Paul na nějaký zlomek vteřiny žil v naději, že jej Martha letos v dárku nepředčí. Jenže jakmile to Kimi začala rozbalovat, věděl, že jej předčila, a to o hodně. Byla to malá červená krabička. Kim ji otevřela a uvnitř byly dvě malinké věci. První byl přívěsek s perlou, která měla podle Paula fialovou barvu. Až později byl opraven, že to není fialová, nýbrž šeříková. A pak tam byl prstýnek. Ale ne ledajaký. Stříbrný s mini růžičkou, též stříbrnou. „Tohle máš ode mě, zlato. Byla bych ráda, abys to stále nosila a vždy věděla, že jsem při tobě,“ pověděla Martha a Kim se jí vrhla okolo krku.

„Díky, mami. Jsi skvělá!“

Další dárečky už ten Marthin nepřekonaly. Od Willa dostala Kim novou knížku, za kterou zdvořile poděkovala, ale věděla, že si ji přečte jedině v případě, že ztroskotá sama na pustém ostrově. Moc zdatná čtenářka nebyla. Od Amy dostala tričko s Rihannou, kterou obě moc zbožňovaly. Jim a Tim jí vyrobili modelínového robota, do kterého se daly zabodávat tužky na psacím stole.

Každopádně, svůj den si Kim náležitě užila. Přecpala se zmrzlinou, Amy u nich přespala, a nakonec ji i dárky potěšily. Zkrátka fajnové narozky.

A pomalu, ale jistě uteklo pár týdnů a začal se blížit čas předvánoční. Byl začátek prosince, velmi mrazivá neděle.

Celá rodina O´Gradyových byla doma. V krbu hořel oheň, Will trénoval svou hru na klavír, Jim a Tim byli zalezlí na půdě a bůhví, co tam hledali. Paul v kuchyni asistoval Marthě, protože si tak trochu připadal nevyužitý, ale spíš jí přidělával víc práce, než aby ji pomohl. A Kim zdobila celý dům vánoční výzdobou.

„Paule! Sakra práce!“ vyhrkla Martha na Paula, když připálil už třetí plech cukroví. „Prosim tě, lásko, běž, běž radši pomoct třeba Kim,“ prosila Martha už z posledních sil, protože Paul byl v kuchyni jak analfabet. Víc práce než s malými dětmi.

„Dobře,“ pochopil to konečně Paul a mířil pryč z kuchyně.

„Jo, a ještě bys mohl udělat poslední věc. Dones mi, prosím, ze spíže mléko.“

„Ehm, zlato, mlíko už není,“ vrátil se po chvíli Paul se špatnou zprávou.

„Není? Jak, není?! Ježiši Kriste!“

Kim, která zrovna zdobila obývák, viděla, jak mámě leze vánoční stres na mozek. „Hele, mami, tak já pro to mlíko zajedu do sámošky. Bude tu hned.“

Martha se vyčerpaně opřela o kuchyňskou linku. „Jak zajedeš? Jako na kole? Kim, jsou tam dva metry sněhu! Zajedu tam sama. Ty mi to tu pohlídáš, a Paule, ty zatím dozdob ten obývák. Za chvíli jsem zpátky,“ řekla, čapla klíčky od auta a hodila přes sebe jen kabát.

„Oukej, takže ty hlídej kuchyň,“ začal mírně komandovat Paul, jen co za Marthou zaklaply dveře.

„Tati, prosím tě, běž do toho obýváku, krabici s ozdobama schovej pod gauč, sedni si a koukej na ty přiblblý vánoční seriály. Jinak mi tu s ničim nepomůžeš.“ Paul to nakonec vzdal, skutečně zaujal místo před televizí a Kim se snažila nějakým způsobem zachránit to, co její otec pokazil.

Tak, jak vám to jde, holky?“ zeptal se za asi sedmdesát minut Paul z obýváku. Byla totiž zrovna reklama.

„No, jde to. Ale, tati, máma tu ještě není.“

„Cože, není?“ Paula to udivilo, zvedl se od televize a šel za Kim do kuchyně, kde nyní byla už i dvojčata a tajně ujídala spálené cukroví. „Ale vždyť i kdyby to šla pěšky, už by tu musela být. Do sámošky je to deset minut pěšky. Tak co ji mohlo zdržet?“

„Třeba jí volali z nemocnice,“ navrhl Tim s plnou pusou.

„Těžko, pager a mobil tu nechala. Brala si jen klíčky,“ namítla Kim.

„Tak třeba dala v sámošce někomu kázání, jak je špatné pro zuby jíst cukroví,“ klábosil Jim.

„Hele, tati, mně se to nelíbí,“ řekla znepokojeně Kim

„Pojedu se po ní podívat,“ rozhodl nakonec po chvíli přemýšlení Paul.

„Williame!“ zavolal nejstaršího syna, který se líně přišoural ze svého pokoje, kde zrovna přes nějaký chat mluvil s Christinou. „Máš to tu pod palcem. Jedu se podívat po mámě. Pomoz Kim s večeří a ohlídejte dvojčata, že se vykoupají. Je neděle, hoši.“ To již mluvil na všechny děti. Pak nasedl do svého auta a odjel.

Děti se o sebe zvládly postarat. Kim ohřála večeři, kluci ji do sebe kopli. Samozřejmě nikoho nenapadlo třeba po sobě nádobí přemístit do myčky nebo alespoň do dřezu. William se potom ztratil ve svém pokoji a opět zasedl k laptopu, který dostal ke čtrnáctinám. Když večer přišla Kim do pokoje dvojčat jim popřát dobrou noc, protože spoléhala na staršího bratra, že alespoň dohlédl na kluky, aby se opravdu umyli (nebyl problém s vyčištěním zubů, na to byli zvyklí od mámy – zubařky, ale do vany se jim nikdy moc nechtělo), zjistila hroznou věc. Nejenže kluci nebyli umytí, ale ještě ke všemu měli v pokoji takový čurbes (důležité je podotknou, že každé dítě má svůj pokoj, jen dvojčata mají společný, což je logické, přeci jednovaječná dvojčata nebudou mít každý svůj pokoj, i když by mohli), protože zrovna rozehráli námořní bitvu, takže každý byl schován na své posteli, koberec mezi nimi byl moře, a stříleli po sobě polštáři, které nejenže ukradli jak z ložnice rodičů i Kimina pokoje, ale sloužily jako dělové koule. Kim byla v šoku. Když šla o hodinu později, kdy se jí povedlo dvojčata dostat do postele a trochu jim v pokoji uklidit, za Willem, nevěřila svým očím – stále byl na laptopu a stále chatoval s Christianou. Kim raději naštvaně bouchla dveřmi. Stejně věděla, že to její chytrý bratr nepochopil.. Byla vytočená i na rodiče. Kde se, sakra, flákají, když mají doma čtyři děti? Určitě si zajeli někam na večeři.

Když už i dole trochu pouklidila, aby to s mámou nešlehlo, až se vrátí domů, a chtěla si jít konečně lehnout, otevřely se domovní dveře a vešel táta. Kim na první pohled poznala, že je zničený.

„Proboha, co se stalo?“ zeptala se, v hlase zaznělo zoufalství.

Táta se na ni podíval, Kim poznala, že plakal.

„Máma měla nehodu,“ řekl stroze, zabouchl dveře a složil se.

Druhý den nešel nikdo do školy, ani Paul. Vzal si neplacené volno, musel být s Marthou v nemocnici. Bohužel to bylo k ničemu. Martha ve středu 9. prosince 2007 zemřela na těžké následky autonehody.

Vánoce se ten rok neslavily. Všechny to totiž změnilo. Již nic nebude fungovat jako dřív.

A jak to bude dál fungovat s Paulem a jeho dětmi? Zvládnou to? O tom se již podrobněji dočtete v příští kapitole.

Autor: Bee23, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek O´Grady family I.: