OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Oni mi lhali! - 1. kapitola

10.05.2013 (11:00) • Terezka801 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 806×

http://www.youtube.com/watch?v=sENM2wA_FTg

Sotva ráno vstanu z postele, už se nemůžu dočkat večera. Konečně! Konečně to je tady!

„Cass, vstávej!“ ozvalo se zaklepání na dveře. Neváhala jsem a otevřela jsem dveře. Máma stojící za nimi vypadala překvapeně, ale během sekundy změnila výraz a smála se na mě.

„Jak jsi se dneska vyspala? Je tvůj velký den,“ spiklenecky na mě mrkla.

„Nemůžu se dočkat,“ oplatila jsem jí úsměv. Dnes večer. Celý rok plánuje naše třída velkolepý večírek, na který nikdo nezapomene. A dnes večer je onen den.

„Půjdu si zaplavat. Nechceš jít se mnou?“ optala se máma.

„Ráda. Aspoň ten čas nebude utíkat tak pomalu.“

„Tak se přichystej. Stihneš to za půl hodiny?“

„V pohodě.“

Máma odchází dolů po schodech a já zamířím do koupelny. Sprchu si dávat nebudu, počkám až do bazénu.

Když si čistím zuby a dívám se na sebe do zrcadla, přemýšlím. Mám úžasnou mámu a úžasného táty. Za oba dva bych strčila ruku do ohně a oni pro mě taky. Tím jsem si jistá. Jen mi je občas líto, že jsem sama. Ráda bych měla nějakého sourozence, se kterým bych mohla trávit volný čas a sem tam mu něčím svěřit. Vždycky jsem si přála bratra. Mám ráda fotbal, ale naši byli výrazně proti tomu, abych ho kdy vůbec začala hrát. Kdybych měla bratra, všechno by bylo jednodušší.

Po čištění zubů následoval výběr oblečení. Rychle jsem na sebe oblékla tričko, džíny a obyčejné tenisky. Řasy jsem zvýraznila vodě odolnou řasenkou a pleti jsem dodala barvu trochou make-upu. Nemám ráda, když na sobě mám vrstvy líčidel. Takhle to bohatě stačí.

Z bazénu jsme se s mámou vrátili kolem jedné. Náš oběd byl v podobě pizzy v naší oblíbené restauraci. Táta byl bohužel v práci, takže nemohl jít s námi, což by ho mrzelo, protože tuto restauraci měl rád stejně jako my.

Když jsem přišla do svého pokoje, pro zkrácení „čekacího času“ jsem zapnula počítač. Ihned mi na chatu naskočila zpráva od mé nejlepší kamarádky Jess.

Jess: Tak jak se připravuješ? :) 

Neváhala jsem ani vteřinu a ihned jí odepsala.

Cass: Nemůžu se dočkat, ale myslím, že na přípravy je brzy... co ty? :)

Jess: Taky, taky… :D navíc máma zase… no, ty víš co… :(

Jessina máma byla alkoholička a vlastně se dá říct, že pořád je, a to i přesto, že prošla několika léčbami. Jess z ní byla na prášky a celé dny nedělala nic jiného, než že chodila po domě a sbírala prázdné láhve od alkoholu. Bylo mi jí líto a chtěla jsem jí pomoct, ale nikdy jsem nepřišla na ten správný nápad.

Zamyslela jsem se nad tím, jaký má moje nejlepší kamarádka těžký život, že když mi zapípalo upozornění o přijetí další zprávy, nadskočila jsem leknutím.

Jess: No nic… jdu se nějak zabavit. Snad to přežiju :D Uvidíme se večer ;)

Cass: Oukey, ahoj :)

Ani nevím, jak jsem přežila zbytek odpoledne. Chodila jsem od ničeho k ničemu a nevěděla jsem, co dělat. Když konečně přišel čas příprav, byla jsem štěstím bez sebe. Moje krásné bílé šaty kontrastovaly s mými hnědými vlasy, které jsem měla stáhnuté do ležérního, ale elegantního drdolu. Na oči jsem nanesla tenkou vrstvu bílých očních stínů, gelovými linkami jsem obtáhla horní víčko a řasy zvýraznila silnou vrstvou řasenky.

„Moc ti to sluší, zlato,“ máma plakala dojetím.

„Díky, mami. A nebreč. Máme se smát a radovat,“ smála jsem se na nic.

„Opravdu. Jsi krásná. Tvůj bratr by na tebe…“ zarazila se.

„Jaký bratr? Mami, co to povídáš?“

„Nic, to jen… Chtěla jsem říct otec. Kde vůbec je? Georgi!“ vyšla z pokoje a hledala tátu.

Ne, tohle není normální. Tady se něco děje. Něco, o čem nemám ani ponětí. Měla jsem snad někdy bratra? Zemřel? Co se to proboha děje? Najednou jsem neměla chuť se zúčastnit nějakého stupidního večírku, když moje rodina přede mnou skrývá nějaké velké tajemství…

Autor: Terezka801, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Oni mi lhali! - 1. kapitola: