Sen fotbalisty - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Na první pohled se to možná zdá pro kluky, ale citu je tam až až. :-)
Tomáš je skvělý fotbalista, všichni si ho cení. Pak přijde první nabídka, ale rozhodování nebude až tak jednoduché jak si vždy myslel.
Pěkné čtení, *Macy*.

05.12.2011 (18:00) • Macy134 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 589×

Mám, či nemám?

Běžet, běžet a kopnout. Trávník, míč a pot = FOTBAL. To je celý můj život. Jsem ten nejlepší fotbalista ve svém týmu. Avšak nikdy jsme nic nevyhráli. Moji rodiče říkají, že tu jenom mrhám svůj čas i talent. A tak mě přihlásili k FK-áčku, nejznámější fotbalové společnosti. I tam jsem byl nejlepší. Teď jsem zas pro změnu jen a jen vyhrával. Rodiče byli pyšní i ségra byla ráda. Jediný kdo mi to nepřál, byl můj nevlastní starší bratr. Nevím, co proti mně má, nic jsem mu nikdy neudělal.

Tady v týmu jsem měl vždycky hodně kámošů, všichni jsme tu byli jako jedna rodina. Blbli jsme spolu, někdy i poprali, například o nějakou holku, ale na hřišti jsme nesměli být nikdy proti sobě. To bychom prohráli i s tím nejhorším týmem. Fotbal byl sice všechno, měl jsem tady kámoše a tak, ale existovalo ještě něco co pro mě bylo ještě důležitější. A to škola. Samozřejmě to nemyslím jako učení, ale jako kamarády, tu atmosféru a tak. Ale ani učení mi nedělá nijak velký problém. Ale abych se přiznal, je to většinou zásluha mé nejlepší kámošky, Kiki.

Kiki je ta nejsuprovější holka co znám. Myslete si co chcete, já na tom svém trvám. Vždycky, když je test, můžu spoléhat jenom na ni, protože všichni ostatní jsou moc velký srabi, než aby mi pomohli. A nejednou schytla poznámku za mě, i když je mazánek učitelky. Ví totiž, že kdybych měl jedinou poznámku, rodiče mi zakážou fotbal na měsíc. A jak víte, fotbal je pro mě všechno - až na Kiki. Sama má své nedostatky, ale ty jí pomáhám vylepšovat já.

Mám ve třídě i jiné kamarády, po Kiki na scénu přichází Rik. Je to takovej šampón, na kterýho se lepí dvacet holek denně. Ale já vím, že se mu líbí jenom Kikina, která ho nemůže ani vystát.

„Nechápu, Tomáši, jak se můžeš bavit s takovým přeslazeným šampónkem," sdělila mi jednou znechuceně Kiki.

„Já myslel, že se ti líbí šampóni," odvětil jsem jí s pobaveným úsměvem.

„Hm, ale tenhleten je až moc přeslazenej."

Když jsem to oznámil Rikovi, mohl se zbláznit. Ale jemu se bohužel pro něj líbí jak se na něj lepí dvacet holek denně. Abych se přiznal, se mnou je to stejně. Jsem dost oblíbenej a docela se mi to líbí. Ale mám to zaslouženě. Protože kdybych nestrávil ty tisíce hodin na hřišti, byl bych zajímavej asi jako žvýkačka v koši. Těch litrů potu co jsem ze sebe vydal, těch milionů kliků a sklapovaček. Jenom díky tomu jsem tam, kde jsem. Ty chvíle napětí, výdechu a výkřiku radosti. Ale i ty chvíle co skončily výdechem a zadrhnutím hlasu v hrdle. A právě se stalo v jeden den, co jsme měli zápas s Argentinou.

„Tak a velmi překvapivě vyhrává tým FK-áčka!" rozléhal se hlas moderátora zápasu.

Byl to jeden z mých nejlepších dnů v životě. Tekly mi z očí slzy radosti a i můj nevlastní bratr mi přišel upřímně pogratulovat, i když, jak se mi později přiznal, trochu žárlil. A pak přišel trenér týmu Manchester United Junior, který se přišel i se svými hráči podívat na náš zápas. Docela mě to překvapilo, že by se o mne zajímal takový slavný tým.

„Ahoj, jak se jmenuješ?" zeptal se.

„Tomáš," hlesl jsem, nevědíc co mám očekávat.

„Milý Tomáši, já i moji svěřenci jsme se dohodli na tom, že bychom tě chtěli ve svém týmu."

S vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou jsem na ně zíral. U koho jsem skanul pohledem, jen nepatrně přikývl a usmál se. K tomu jsem uviděl Kiki, která ke mně přicházela, ale zůstala stát a běžela pryč, když to slyšela.

„Nechám si to projít hlavou," polkl jsem. To ostatní jsem nechal na rodičích a běžel za Kiki. Věděl jsem, co to znamená. Obrovskou příležitost ukázat všem jaký mám talent. Znamenalo to slávu, peníze... Ale taky to, že bych se musel vzdát všeho tady, kamarádů a hlavně Kiki. A pak studium v Anglii. A právě Kiki vyvážila tu slávu, peníze i šanci.

Našel jsem Kiki, jak je schoulená za zdí, která byla poseta grafity. Slzy jí stékaly po tváři. A právě mi došlo, že to nebude tak lehký výběr, jak jsem, si vždycky myslel.

Autor: Macy134, v rubrice: Povídky » Na pokračování