OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Sestry Lebedeovovy - Třetí část

13.11.2012 (18:00) • DawnWolfova • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 556×

Část Třetí

Po plese zůstaly Anastazie i Alexandra v zámku Montreuil - Bellay i se svým otcem. Každému z nich byl přidělen zvláštní pokoj vyhovující všem jejich potřebám, aby se cítili dobře. Anastazie i přes všechen ten komfort nemohla usnout. Z menší části to mohlo být tím, že neměla svou postel, na což si mnoho lidí potrpí. Hlavně to ale bylo způsobeno zvláštním chováním její sestry. 

Alexandra večer při plese vůbec nevypadal jako ta nesmělá slečinka, kterou obvykle bývala. Dnes při plese vypadala jako zarputilá žena, která přesně zná své cíle. Usmyslela si, že si vezme Eduarda. Co ji to napadlo? Anastazie nenacházela žádný důvod. Věděla, že pro Alexandru neexistují city blízké lásce, a proto brala sňatek jako smlouvu. Ale nikdy si nebyly tak blízké, aby se od ní nechtěla sestra odloučit. Tak proč Eduard? Mohla by si přece vybrat kohokoli jiného na stejném nebo dokonce lepším postu jako je Jindřich, kterého tolik obdivuje. A otec by tomu sňatku požehnal. 

Kromě starostí spojených se svou sestru, se Anastazii také v hlavě honily myšlenky ohledně jejího sňatku s Jindřichem. Věděla, že je manželské soužití složitá věc založená - bohužel - na ústupcích ženy. Pak jsou tu samozřejmě manželské povinnosti, výchova dětí, návštěvy francouzského panovníka, kterého Jindřich zná… Anastazie věděla, že na tento život ještě není připravená. Chtěla žít, poznat mnoho věcí, učit se jezdit na koni a vést nespoutaný život. Ale Francie jí tohle všechno měla vzít, zakázat. Francie se jí měla stát vězením.

Jindřich seděl tiše ve svém pokoji a čekal na Charlottu. Díval se do světla hořícího ohně v krbu a přemýšlel o budoucnosti.

Na stěnách jeho pokoje byly pověšeny zdobené gobelíny až na jednu stěnu, která byla vyhrazena pro jediný obraz v místnosti - obraz Jindřichova otce. Byl už bohužel mrtev, ale Jindřich na něj moc nevzpomínal. Byli rozdílní - Jindřicha bavilo zkoumat svět pomocí knih a jeho otec naopak svět prozkoumával svýma očima a hlavně to byl bojovník, což byl také důvod, proč už není mezi živými. Tento pokoj dříve patřil jemu, ale moc času v něm nestrávil.

Tmavý dubový stůl s židlí býval prázdný, ale nyní byl plný knih, popsaných papírů a nákresů. Postel a křesla u krbu byla téměř nepoužívaná, Jindřichův otec nepřemýšlel o filozofii života, a byl většinou na výpravách, takže nespával doma. Jindřich a jeho otec prostě byli příliš rozdílní. Jindřich přemýšlel o své budoucnosti s Anastazií. Někteří básníci přirovnávali manželku nebo milenku k plamenům ohně. Soužití s nimi provází mnoho radosti, ale i mnoho bolesti. Stejně jako s ohněm i s ženou musíte vědět, jak s ní nejlépe zacházet, abyste se nepopálili. Oheň je pro všechny důležitý a nikdo si život bez něj nedokáže představit, stejně jako muži nemohou žít bez žen. Jen stručné shrnutí. Básníci to přirovnání hlavně využívali ve spojení s planoucím objetím ženy.

Charlotta potichu vešla do pokoje.

„Chtěl jsi se mnou mluvit?“ zeptala se Jindřicha a vytrhla ho ze zamyšlení. 

„Ano. Chtěl bych znát tvůj názor na sestry Lebedeovovy.“

„Co chceš vědět?“

„Jak na tebe zapůsobily, co si o nich myslíš.“

„Je jasné, že se ptáš pouze proto, že se Anastazie má stát tvou ženou,“ pochopila Charlotta. „Ale nemám z nich dobrý pocit. Přinesou sem neštěstí. Znásobené jen tím, že zde zůstanou obě.“

„Proč by tu měla zůstat i Alexandra?“ nechápal Jindřich.

„Hodlá si vzít Eduarda. Za každou cenu. Vím, že se jí to splní. Ale ne díky nám. Stane se to, protože Eduard nebude mít námitky a ty, jakožto zeť Ivana Lebedeva sňatku požehnáš,“ vysvětlila.

„Říkáš, že nám přinesou neštěstí? Z čeho tak soudíš?“

„Cítím z nich podlost, vzájemnou nenávist a nenávist vůči nám. Ale víc nevím. Až zůstanou na zámku, budu ti schopna říci víc.“

„Charlotto, počkej!“

Zastavila se. „Ano?“

„Víš, že se staneme manželi, já a Anastazie. Jaké bude naše manželství?“ zeptal se.

„Nevím. Bude záležet pouze na ní, jakou cestu zvolí,“ odpověděla. „Omluv mne, ale už chci jít spát.“

„Dobrou noc, sestro.“

„Dobrou noc, Jindřichu.“

Jindřich čekal od své sestry povzbudivější slova. I když on sám necítil nic z toho, co říkala Charlotta, věřil jí. Její schopnosti ještě nikdy nezklamaly, a proto se rozhodl mít se na pozoru. Před Anastazií i před Alexandrou. Musí zjistit, jestli jsou opravdu takové, jaké je líčí Charlotta. Eduard by to měl vědět také, pokud se stane Alexandřiným manželem. Jindřich začal přemýšlet o programu zítřejšího dne.

Anastazie byla zvyklá na buzení od služek, ale nebyla na něj zvyklá v takové míře jako ve Francii. Ráno se otevřely dveře a do pokoje vtrhly čtyři služebné a nějaká dívka. Nevypadala o moc starší než Alexandra. Mohlo jí být asi patnáct. Anastazie měla pocit, že už ji viděla, ale neznala její jméno. 

„Dobré ráno,“ řekla dívka.

„Dobré ráno,“ odvětila jí Anastazie.

„Máme spoustu práce. Jindřich si s vámi dnes chce jít na vyjížďku, přinesla jsem vám šaty.“

Anastazie pomalu vstala z postele a šla se podívat na šaty. Byla to prostá róba přizpůsobená pro jízdu na koni. 

„Já je nechci,“ řekla pevně Anastazie.

„Co prosím?“

„Nechci je. Připravte mi mé šaty,“ stála si na svém a nenechala se vykolejit překvapeným výrazem dívky Anastazie. „Na koni jezdím výhradně v pánských šatech. A pokud dovolíte, tuto tradici dodržím.“

Dívka pro tuto situaci neměla slov, ale co měla dělat? Věděla, že s nimi budou problémy, ale naznačila služkám, aby vykonaly Anastaziin příkaz.

„Neberte to, prosím,  jako nezdvořilost, ale vaším přáním bylo, abychom se cítili dobře, já i má sestra a otec. Proto jsem vyslovila toto přání,“ řekla Anastzazie, když dívka mlčela.

„To je v pořádku.“

„Mohu se zeptat, jak se jmenujete?“

„Charlotta. Jsem sestra Jindřicha“

„Těší mě. Jsem ráda, že vím, s kým mluvím, Charlotto. Doufám, že spolu budeme dobře vycházet.“

Charlotta zaváhala. „Já v to doufám také,“ řekla. Ve slovech Anastazie nenacházela nic špatného a její pocity byly úplně jiné, než když se v přítomnosti sester ocitla poprvé. A tak jí došlo, že tím zlem bude pouze Anastaziina sestra. Alexandra. 

Autor: DawnWolfova (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sestry Lebedeovovy - Třetí část: