OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Sestry Lebedeovovy

11.10.2012 (20:00) • DawnWolfova • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 783×

Část První

Alexandra stála na kraji velkého útesu a se strachem se podívala dolů. Jaká asi bude smrt? Nevadilo jí, že neznala odpověď. Smrt nemůže být horší než to, co provedla. Přesto se nedokázala ubránit pocitu spokojenosti. Věřila, že to co udělala bylo stejně zlé jako správné. Protože on ji zabil, pomyslela si. On nás zabil obě. Už se nebála. Nemyslela na Ivana a Nikolaje. Nemyslela na Eduarda ani na Jindřicha. Myslela jen na vzduch, který ji čechral vlasy a na mořské vlny, které se tříštily o kameny. Brzy s nimi splynu. Už tak brzy. 

Kočár jel po cestě plné kamenů. S lidmi uvnitř to házelo sem a tam, ale neříkali nic. Uvnitř seděly dvě dívky a muž. Ivan Lebedeov patřil k ruské šlechtě. Byl vysoce postavený a od toho se odvíjela jeho povaha i vzhled. Byl to vysoký muž který se vždy díval pouze nahoru a nikdy neviděl ani špičky svých bot. Měl velký plnovous, symbolizoval jeho mocnost. Dnešek viděl jako jeden z nejvýznamnějších dnů ve svém životě. Chystal se vdát svou starší dceru.

Anastázie byla ze sester ta starší. Měla dlouhé blond vlasy a modré oči, stejně jako její mladší sestra. Anastázie byla ze sester ta průbojněší, více jako muž než jako žena. Nepotrpěla si na načechrané róby a šperky, naopak milovala přírodu a koně. Byla velmi vzdělaná, mluvila plynně francouzsky, anglicky i latinsky, takže kromě azbuky ovládala i latinku. Přesto učení neholdovala. Byla praktická, nespoutaná a rozhodná. 

Alexandra byla jejím opakem. Alexandra byla žena. Oblékala se podle módy, měla ráda hudbu a tanec. Měla také ráda přírodu a zvířata ale ne tak jako Anastázie. Své dlouhé vlasy nosila vyčesané a proto milovala hřbeny do vlasů zdobené vzácnými kameny. Vzdělání měla stejné jako její starší sestra, ona však byla kultivovanější, ráda četla a vzdělávala se i mimoškolně. 

Kočár mířil do Francie, ano byla to dlouhá cesta. Mířili na zámek Montreuil-Bellay a hlavně za jeho pánem. Jindřich, jemuž patřil hrad, byl ve Francii stejný pán jako Ivan v Rusku. Byl starší než sestry Lebedeovovy, kterým bylo 16 a 14. 

„Pojedeme ještě dlouho?” zeptala se znuděná Anastázie.

„Ne,” odpověděl jí otec. „Už jen chvíli a setkáš se se svým nastávajícím.”

Anastazie se nechtěla stát ženou muž, kterého si měla vzít jen a pouze z donucení. Chtěla milovat, ale nemohla. 

„Kéž bych se tak vdávala já,” povzdychla si Alexandra.

„Máš ještě dost času dcero. I tebe vdám do dobré rodiny.”

„Jaký vlastně je?” zeptala se Anastázie a ona i Alexandra byly na chvíli vzrušené otcovou dlouhou odmlkou.

„Je to dobrý muž. Velmi mocný, jeden z nejmocnějších ve Francii. Je velmi známý u dvora, i sám král s ním často hovoří.”

„Ale jaký je to člověk?” Anastazie nechtěla vlivného ňoumu, chtěla opravdového muže, takového aby mu bal rovna. Alexandra nechápala sestřiny otázky. Ona byla s otcovými odpověďmi spokojená. Vlivný a bohatý muž... s ním by si svůj život dokázala představit.

Kočár zastavil. kočí otevřel dveře. Ivan Lebedov vystoupil a pomohl svým dcerám, nejdříve Anastázii poté Alexandře. Obě spatřily honosné francouzské sídlo. Dovnitř se hrnuly ženy i dívky všech věkových kategorií. Anastázii se sídlo líbilo, Alexandru uchvátilo.

Uvnitř bylo všechno takové, jaké si to Alexandra představiovala. Vysoké stropy, ohromné lustry, těžké gobelíny, spousta honosnosti a pozlátka. Ve celkém sále se tančilo. NIkdo nemohl poznat, který z tanečníků byl Jindřich. Avšak Ivan to věděl.

„Podívej se do tváře svému muži, Anastzie,” vyzval dceru. Ona spatřila dva muže. Jedním z nich byl Jindřich, kterému se zalíbila na první pohled. Druhý byl jeho bratr Eduard. Anastazie nepoznala, který je který, ale věděla, že Eduard je její láska. A to byl pro všechny ortel smrti. 

Autor: DawnWolfova (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sestry Lebedeovovy: