OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 12. kapitola

25.07.2012 (11:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 605×

1 2 .   k a p i t o l a

Chester

„Dicku, můžu s tebou mluvit?" odchytnu ho na chodbě. Vím, že minule jsme se zrovna moc přátelsky nerozešli, ale snad si nebude hrát na uraženého a nebude mi to dávat sežrat, protože bych od něj něco potřeboval...

„Jasně.“ Zastaví se a zadívá se na mě modrým věcným pohledem.

„Chtěl jsem se ti omluvit, přehnal jsem to,“ přiznám a v modrých duhovkách se mihne radost. „Jistě, vím, že to nebylo poprvé... Teď mi ale jde spíš o Diinu novou schopnost... nebo spíš moji schopnost. Přečetl jsem si její myšlenky a ona si teď myslí, že mám právo ji takhle kontrolovat. Dokonce se už nechce bavit ani s tebou...“

Dick zuřivě protočí oči a povzdychne si. „Já už vážně nevím, jak napravovat to, co ty vždycky posereš," řekne neutrálně a pokrčí rameny, jako by si skutečně nevěděl rady. „Přečetl jsi jí myšlenky a teď se divíš, že si myslí, že jsi zas její pán? Vždyť čtení myšlenek je ohromně majetnické gesto, protože ona už si vlastně ani nemůže myslet svoje. Teď ji máš dokonale pod kontrolou, takže už si bude dávat pozor i na to, nad čím bude přemýšlet... Takže teď skutečně nevím, jak by se to dalo napravit, jestli se to vůbec dá napravit." Rozhodí ruce a bezduchým pohledem se zabodne kamsi do rohu, zatímco já si strčím dlaně do kapes a zvrátím hlavu.

„Dobře. Já po tobě nechci, abys to napravoval, jen jsem ti chtěl říct, že doufám, že jí neposlechneš, pokud by ti řekla, že se s tebou nechce vídat..." Sám nevím, co by s tím, jak to teď Di vnímá, měl udělat. Jen doufám, že jí v tom nebude podporovat. Podělal jsem to. Zase. A vím to. Jenže s tím už teď nic nenadělám. Bohužel.

„Sám víš, že když řekne, že mě ze svého života odřízne, tak to udělá a nebude se mě ptát na názor. Takže mám počítat s tím, že se mi bude stranit a začne mě nenávidět, protože ty si to takhle přeješ? Díky, Chazzy..." hlesne zmoženě a zmizí.

Jediné, co po něm zbude, je chmurná nálada a nepříjemná bezvýchodná situace.

*** *** ***

„Už jsme tady," pokusím se o bezstarostný úsměv, uložím děti do postýlek a přilehnu si k ní.

Di se něžně usměje a když se k ní nakloním, původně k polibku, přitiskne mi čelo k hlavě a nechá mě nahlédnout do svých myšlenek. „Myslela jsem jenom na tebe, lásko. Žádný zrádný myšlenky nemám,“ řekne, zatímco ke mně téměř pobožně vzhlíží a šedé oči se jí lesknou obdivem.

Nečekám, že tohle hodlá udělat, a tak sebou trhnu až dost pozdě. „Nemusíš to dělat pokaždé, když někam odejdu..." zamumlám a trochu se od ní odtáhnu. „Nechceš sem dát děti? Moc nevypadají, že by chtěly spát," pokouším se to nějak zamluvit, protože mi je z toho na nic. Myslel jsem, že když to nebudu dělat, zvykne si na to. Nenapadlo mě, že se sama bude hlásit na každou kontrolu...

„Chci, abys věděl, že jsem tvoje poslušná ženuška... Jseš pro mě nade všechno. Jseš víc než moje láska, víc než můj pán, jsi můj manžel a máš právo mít přehled o mým těle i duši. Patřím ti celá a už ani špatnou myšlenkou se od tebe nevzdálím." Pohlédne mi do očí, jako by byla vděčná za „výchovu“, kterou jsem jí poskytl. „Děkuju ti, že jseš, sakra." Políbí mi hřbet ruky s naprostou ponížeností, se kterou se mi zvedne žaludek.

„Dobře, v tom případě to nech na mě. Zkontroluju si tě, až budu sám chtít..." Zvednu se z postele, abych se jí nemusel dívat do očí, a dám jí do náruče Draka. Nesnažím se myslet na to, co mi řekla. Snažím se nějak zaměstnat. Zaměstnat ji i sebe, protože jinak bych snad zešílel!

„Udělala jsem něco špatně? Jsem moc neposlušná?“ vydechne a ten sivý zoufalý pohled nedokážu snést. „Ztrestej mě,“ zaskuhrá a přitiskne se ke mně. „Ale jestli tě můžu poprosit, nedělej to před dětmi.“ Poníženě skloní hlavu, zatímco si zatnu drápy do dlaní a rozrývám si maso.

Ta její slova pálí jako otevřený oheň. Tohle já po ní přece nechci. Už ne! Tohle už jsem zažil. Ublížil jsem ji a nutil ji, aby se ke mně chovala, jako ke svému pánovi, ale už je to dávno za námi! Chci ji jako svou lásku, ale… Do hajzlu, já mám vážně dar všechno posrat! Kéž by moje nová schopnost nebylo čtení myšlenek, ale schopnost být v takových situacích hluchý. Zhluboka se nadechnu. Tohle moc dlouho nevydržím, pomyslím si a myšlenky mi sklouznou k upíří slasti. Ještě chvíli a budu jak Cristoball... Rozhodnu se její přání splnit, když chce. Chce ztrestat, tak prosím... Nakloním se k ní, chytím ji za bradu a políbím. „Trest splněn," usměju se a dám pusu Drakovi do hebkých vlásků.

Di položí našeho syna na zem a nechá ho mezi hračkami. Poníženě si ke mně klekne a zvedne hlavu. „Můj pane, můj manželi, děkuju ti za tvou shovívavost. Neznamenám nic. Jsem nula a poníženě děkuju, že i přesto se mnou ztrácíš svůj čas. Vždy ti budu věrně sloužit a milovat tě.“ Pokorně mi začne líbat špičky bot a lísat se mi u nohou jako kočka!

„Do hajzlu, nech toho!" Chytím ji za paže a vytáhnu zpátky na nohy. „Co si myslíš, že děláš?!" vyjedu na ni naprosto znechucený sám sebou. Jestli mě někdo dokáže v jediné vteřiny absolutně vyšokovat, tak je to ona. „Di..." Posadím ji na postel a sám si kleknu na zem. „Prosím tě, už toho nech. Já tě nemám za co trestat, tak proč bych tě proboha trestal?! A i kdybys udělala cokoliv, tak bych ti nic neudělal!" Dívám se jí naléhavě do očí, protože už nemůžu. Když nic neříká, jen se na mě vyjeveně dívá, položím si hlavu do jejího klína a obejmu ji nohy. „Nikdy jsem tě přece neuhodil..." hlesnu zoufale. Ne, neuhodil… Za to jsem chtěl zjistit, co prováděla s Oskarem a přitom ji týral a ne málo. Jenže, to jsem byl jiný! To jsem… ztratil soudnost, protože jsem si myslel, že nám oběma bude lépe. Mám toho tak akorát. Snaha zůstat za každou cenu v klidu vzala v jedné vteřině za své. Ostatně jako vždycky...

„Sakra, jseš na dně, co?“ houkne Di pobaveně a nešetrně mě odkopne. „To je fajn. Tohle byl můj trest. Sakra, nikdy mi nelez do hlavy, je ti to jasný! Na to nemáš a nikdy jsi neměl právo! A ještě mi budeš vyčítat, že mám někoho ráda?! Co je ti, sakra, do toho! Já si můžu milovat, koho chci! Nepodvádím tě. Miluju tě nejvíc na světě. A stejně ti to nestačí! Stejně budeš mít plnou hubu keců a budeš mi ubližovat?!“ vyjede na mě ohnivě, zatímco mě padne čelist. „Tohle pouto má jedno omezení. Nikdy si neprohlídneš všechny myšlenky, protože lidská duše je natolik obsáhlá. Dokážeš se podívat na to, co mě trápí, co nedokážu ukrýt, protože mě to bolí a na to, co ti ukážu! Tak si to pro příště zapamatuj a teď se mi laskavě omluv!" zavrčí ostře plna sarkasmu a setře si slzy, které mi stekly z očí. „Ani si neuvědomuješ, jak jsi mi ublížil! Kdybych řekla, že jseš obyčejnej hajzl, tak je to ještě málo! Doufám, že jsi trpěl miláčku!" Namíří proti mně ukazováček a vycení zuby.

Pokud jsem předtím byl v šoku, nevím, jak nazvat pocit, který zažívám teď. Dívám se na ni s otevřenou pusou a nejsem schopný jediného slova. Tak ona to na mě celou tu dobu hrála! Nad-upír ve mně dostane nehorázný vztek. Cítím, jak mi oči zrudnou během vteřiny, a ucítím takovou horkost, až musím přivřít víčka. Mám chuť něco roztřískat. Vyskočím na nohy a natáhnu se po první věci, která mi přijde pod ruku, když si najednou všimnu Draka sedícího na koberci, jak mě vyjeveně pozoruje, a... vztek mě najednou přejde. Když vidím tu jeho vyděšenou dětskou tvářičku, něco se ve mně sevře. Skloním se k němu a vezmu ho do náručí, abych ho k sobě přitiskl. Vím, že jsem si to zasloužil. Léčba šokem. Zatraceně dobrá léčba... pěkně bolestivá.

„Furt čekám na tu omluvu!“ ozve se pánovitě Di a dívá se, jak se malý usmívá a snaží se mě rozcuchat.

„Omlouvám se... Přehnal jsem to..." řeknu ve zkracené podobě to, co jsem před chvílí řekl Dickovi.

„Sakra, a to má bejt jako všechno? Pokoř svoje ego, ty jeden sebejistej tyrane, a pořádně se mi omluv! Jako tobě nevadí, že jsem kvůli tobě trpěla?!“ zasyčí zle a dupne mi na nohu.

Nikterak to necítím, je jako pírko, ale v duchu mě to pobaví. Ta její ohnivost je obdivuhodná a … sexy.

„Buď jseš fakt tak zlej a necitelnej nebo nevím. Jdu za Dickem, kterýho taky miluju! Nazdar!" prskne zle a práskne za sebou dveřmi, když se k ničemu nemám.

Jsem tak nějak stále v šoku. Zatnu zuby a snažím se přemoct vlnu žárlivosti, která se mi zase dere do očí. Musím se nějak zaměstnat, abych nemyslel na to, že šla za Dickem. Lehnu si na postel a položím na sebe Draka, abych ho chvíli nechal zlobit a pak se ho pokusil uspat. Char v postýlce tiše oddechuje, a tak mám čas věnovat se Drakovi, který se podle všeho bude se vším vyrovnávat hůř než jeho sestra. Myšlenkami jsem však stále u své divoké maličké. Do hajzlu, ta mi to ale dala...

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 12. kapitola: