OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 13. kapitola

26.07.2012 (15:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 695×

1 3 .   k a p i t o l a

Chester

Vzbudí mě jakási tupá rána. Otevřu oči a chci se posadit, když se pode mnou postel podivně zhoupne, to jak na ni něco dopadne. „Di?" hlesnu a zadívám se na svou drahou polovičku, která vypadá, že má nějaký problémy se stabilitou.

„Tvoje … podřízená polovička je … doma, hehe,“ prskne pobaveně a namáhavě se vyškrábe do mé náruče.

„Pozor na malého!“ krotím její nekoordinované pohyby a mračím se, protože ve svém stavu by neměla pít alkohol, i když počítám, že Di stačila sklenička něčeho lehčího, protože pít neumí. „Ty ses ale zmastila,“ poušklíbnu se a zvednu se, abych dal Draka do postýlky a nevzbudil ho.

„Keci, sakra! Jo, jsem střízlivá. Úplně!“ Rozhodí lakotnicky rukama, div mi nevypíchne oko. „Jako proč seš, sakra, na mě furt tak hnusnej? Jseš, jak žíravina. Jenom mi ubližuješ a … jo, a mučíš mě! Já na to fakt nemám. Co s tebou mám, sakra, dělat?“

„Nejsem na tebe … hnusný. Co mám říct, když se vrátíš, jak slíva?" Pokrčím rameny. Je celá nějaká politá. Alkoholové výpary nejdou jen z ní, ale i z jejího oblečení. Chytím ji za rukáv u trička. „Svlékni to, máš to nějaké vlhké. Koukám, že to byl ale divoký večírek," rýpnu si do ní a dívám se, jak mi odstrčí ruce.

„Žádnej sex, upíre!“ zavrčí a protře si oči, zatímco já se z ní snažím servat tričko, které brání zuby nehty. „Proč jsi mi tak moc ubližoval … ty poslední dny?“

Je jako hadrová panenka, takže ji svléknu, zatímco ona mi padá do peřin a snaží se mě od sebe komicky odstrčit. Navléknu ji do svého trička, což mi v hrudi maluje upíří, ryze chlapskou ješitnost a majetnost, protože tím dávám jasně najevo, že je jen moje. „Čím jsem tě děsil? Jak jsem ti ubližoval? Vždyť jsem se jak vůl snažil, aby ses nebála..." Svraštím čelo. „Přitom tys to na mě akorát všechno hrála."

„Hrála jsem jenom tenhle den... Ale když jsem se vrhla ze schodů raději než bych byla v tvým náručí, tak jsem to nehrála! Nehrála jsem ani tu bolest, kterou jsem zažívala, když jsi ze mě pil. Uklidnila jsem se, až když jsem si uvědomila, že čekám dítě, který miluju! Ty seš fakt idiot, protože si neuvědomuješ, jak lidem kolem sebe ubližuješ!" zavrčí zle a dlaní mi přejede po jizvě, která mi zbyla ze svatby a při které se mi do těla navalí neuvěřitelné množství lásky, při kterém zatnu zuby, abych potlačil tiché zaúpění.

„Nic jsem ti neudělal. Jen mi ublížily určité věci, které jsem se dozvěděl... Nic víc..." dostanu ze sebe namáhavě, protože mě ty pocity zase dostihnout a já se musím hodně držet, abych ji k sobě nepřitiskl. „Nepoužívej to proti mně..." vydechnu a uhnu, když mi chce po hrudníku přejet po druhé. „Já tě miluju, nemusíš se tím pořád takhle ujišťovat..."

„Jako, sakra, kdybys mě miloval, jo, tak bys na mě takovej nebyl! Mně taky ubližujou některý věci, který o tobě vím a taky se z toho neposeru!“ prskne jedovatě a ta hustá ironie, která se jí mlhavě převaluje v očích, se div neblyští. „Chováš se furt jako bych ti patřila! Nemůžu dělat nic, co ti není po vůli a dokonce mi chceš lézt i do hlavy, sakra! Náš vztah je tak rovnej, jak skalnatý úbočí, sakra!“ Vytáhne se do sedu a opírá se dlaněmi před sebou, aby nepřepadla, protože se podezřele naklání.

„Přece jsem ti slíbil, že ti myšlenky číst nebudu! Proč jsi s tím začínala? Proč jsi tu schopnost vůbec Dickovi ukazovala? Aby sis mohla pojistit mě nebo co? Pokud vím, bylas to ty, kdo jako první četl myšlenky mně," zavrčím, protože mě obviňuje z něčeho, co sama původně chtěla udělat sama.

Velmi složitě přesune pravou nohu z postele na zem a vrávoravě se postaví, zatímco se drží pelesti, aby neupadla. „Takže je to jako moje vina, sakra?!“ zavrčí na mě ostře a popadne do dlaně polštářek, který probodne drápy a hodí ho po mně. Dopadne kousek před ní a vyletí z něj několik peříček, zatímco ke mně se ani nedostane. „Ty prostě nikdy nepřiznáš chybu a furt se mnou budeš zametat. Náš vztah nemá cenu, když ty seš takovejhle! Chci se rozvést!" zavrčí ostře, sundá si z prstu snubní prsten a neurvale ho po mně hodí, zatímco já proti jejím slovům i konání protestuji. 

„Ale já přece vím, že to byla chyba! Jenom mám pocit, že... To je jedno. Promluvíme si o tom, až budeš při smyslech." Zvednu prstýnek ze země a položím ho na noční stolek.

„Není o čem mluvit, s tebou já končím!" zahučí znechuceně a dopotácí se ke dveřím, které za sebou dvakrát přibouchne, protože se jí na poprvé podaří přibouchnout si do dveří mé tričko, které má na sobě jako noční košilku.

** ** **

Když se ani po několika hodinách nevrátí, rozhodnu se ji jít hledat. Objevím ji schoulenou u schodů, jak spí. Kupodivu se neprobudí ani, když ji vezmu do náruče a přenesu do postele. Přikryju ji dekou a rukou přece jen zajedu pod její tričko a kontroluju naše třetí dítko. Ten ledový dotek ji probudí. „Neměla bys pít alkohol, když jsi těhotná. Ale je v pořádku..." řeknu potichu a lehnu si na svou stranu. Nevím, jestli si pamatuju, co mi řekla a nechci o tom začínat. Nemám chuť se hádat.

„Sakra, vím, že je v pořádku! Nepila jsem moc. A ty už na mě nesahej!“ Hlas má ostrý jako břitva, zařezává se do mě a mně dochází, že všechno určitě pamatuje a nevypadá to, že by si prsten chtěla vzít zpět. „Teď laskavě…“ Rozhlédne se majetnicky po pokoji. „Vypadni z mojí ložnice!“

Nadzvednu se na lokti. „To snad nemyslíš vážně?" Zadívám se na ni překvapeně.

„Ty jseš furt stejnej sobeckej zlej upír a já nechápu, proč bych se od tebe měla nechávat furt týrat, ty pane dokonalej! Takže huš, mazej, sakra!"

„Dobře, jak chceš," syknu a zvednu se, zatímco drtím stoličky o sebe. „Vidím, že s tebou není normální řeč. Nejspíš se ti hormony rozhodily víc než minule. Jen mi slib jedno, přestaň pít!" zavrčím a vypadnu na chodbu, abych se po takové době vrátil do knihovny, kde jsem bez Di přebýval po každé, když … to mezi námi neklapalo.

** ** **

„Nemůžeš se rozvést!" hlesne Dick a nechápavě na ni koulí oči.

Di sedí na kožené pohovce v knihovně. Ruce má křížem přes hruď, nohy uvolněně položené na stole a ve tváři drzý ironický nádech, jako by jí tohle ani trochu nezajímalo. Jako by se Dick namáhal zbytečně a všechny jeho psí pohledy a slova, kterými ji chce přivést k rozumu, nevnímala.

„Sakra, proč bych nemohla?“ zívne a protáhne se, zatímco na sobě nedá znát ani náznak nervozity, ovšem já to cítím – vím, jak se uvnitř celá chvěje a křečovitě se jí svírá nitro.

Dick si nadále hraje na manželského poradce, zatímco před ní chodí sem a tam a prsty si vjíždí do vlasů.

Nechávám ho, já sám stojím s rukama v kapsách u dveří a dívám se na tohle divadlo, které mi přijde naprosto hloupé, nechutné a … Ona a já k sobě prostě patříme. Nemůže se rozvést, ale pokud to tak chce, pokud si to tak primitivně žádá, nebudu jí bránit.

„Ani ne před měsícem jste se vzali! Přísahali si věčnost a ty ho nyní nechceš?! Chceš se rozvést! A z jakého důvodu, kurva?" Otočí se na ni a probodne ji modrým pohledem. Už je sprostý, což znamená, že i při své klidné povaze začíná s Di ztrácet nervy.

Di se lokty opře o kolena a zadívá se na něj, zatímco má v očích jasnou výhružku. „Dicku, laskavě se uklidni, sakra. Rozvádím se já, ne ty!“

„Čekáš s Chazzym dítě, nemluvě o dvojčatech! Tolik jsi to dítko chtěla…“ řekne útlocitně a udělá na ni nevinný kukuč, zatímco gestem naznačí náruč s děťátkem.

„Jo, taky ho chci furt. Jenom nechci Chestera. Chová se jako pitomec. Všechno zničí, zabije! Je to furt ten samej sobeckej upír!“

Dick se chytí za hlavu a zavyje. „Samozřejmě, že je! Přeci sis nemyslela, že by se změnil! Ale milovala jsi ho i přesto! Vydržela jsi to s ním… Vydržela jsi to jeho destruktivní chování ve vašich začátcích a teď, když je … lidštější, tak už ho nechceš?“

„Správně, nechci! Protože už to přešlo hranice! Já mám, sakra, taky právo na život bez bolesti! Vždyť mi pořád jenom ubližuje! Ať dělám, co dělám, tak mu to není po vůli! Nikdy nebude spokojenej! Nadává mi a přitom si za všechno může sám!" zařve Di a vztekle po Dickovi hodí knížku, protože … v skrytu duše nesnáší, když Dick stojí za mnou a nikoliv za ní.

„Jistě, ty jsi dokonalá, miláčku," zašklebí se Dick, který se bez problému vyhnul letícímu předmětu.

Diana na něj nasupeně pohlédne a striktně se zvedne. „Ty jdi taky do prdele!" usykne, zatímco jí zaskočí cestu a zatlačí ji proti její vůli zpátky na pohovku.

„Nikam!“ zavrčí blonďatý upír výhružně.

Moje maličká zkrabatí rty, dá si znovu ruce křížem přes hruď a nohu přes nohu, zatímco ho probodává vražedným pohledem šedých očí. „Sakra, proč ty seš vždycky na jeho straně?!"

„Protože ty jako vždy přeháníš!" zavrčí ostře. „Není zrovna jednoduché s tebou vyjít a za něco si můžeš taky sama! Chester se snaží a i když to občas pokazí, tak ... pořád tě má rád. On je ten sobecký, ale co dáváš na oplátku ty jemu?"

„Co já dávám jemu?“ Tím dotazem ji zřejmě zaskočil, protože náhle se na pár vteřin objeví v tváři i její bezbrannost a ona nechápavě zamrká. „Ale vždyť já…“ A zamračí se. Sklesle se opře a její výhružnost už není tak intenzivní, vztek, který se kolem ní hustil, se začíná rozplývat v Diině touze udržet si kamennou tvář a nedat najevo emoce. Protáčí oči…

Cítím, že se jí chce brečet a ona tyhle ´slabosti´ dává velmi nerada najevo. „Už ji nech, Dicku," vložím se do toho, protože to nikam nevede. Nechtěl jsem ho do toho zatahovat, myslel jsem, že to je jen jedna z jejích přehnaných reakcí, ale Dick se díky tomu poutu, co mezi sebou mají, stejně všechno dozvěděl. Je od něj sice hezké, že nám chce pomoct, ale já už nic lámat přes koleno nechci. „Když se mnou nechce být, tak jí to umožním," řeknu bezbarvě a pokrčím rameny. Nějak jsem ztratil sílu i chuť se pořád omlouvat, obhajovat a pokoušet se všechno dávat zase dohromady. Navíc je těhotná a já na ni nechci tlačit. Nerad bych, aby to dítě nějak odneslo.

Moje Šťastná krev vstane z křesla, zatne zuby a z úst jí vyjde cosi jako tlumené vytí raněného zvířete. „Takže ty… Ty se chceš fakt rozvést?“ zalapá po dechu, jako by to byl můj nápad se rozvádět! „Ty seš fakt jenom obyčejnej hajzl! A abys věděl, tak k dětem už se ani nepřiblížíš!“ zavrčí ostře a jako na povel si dá hlavu do dlaní a rozeběhne se dveřmi jako beran pryč, protože teď už se jí nejspíš slzy do očí ženou nepokrytě.

Dick si dlouze povzdychne. „Kurva, Chazzy, copak ty ji neznáš? Nevíš, co je to recese? Ona chce, abys za ní bojoval. Abys dal najevo, že nechceš odejít, že ti na ní záleží, miluješ jí a že tě mrzí, cos provedl. Když se k tomu postavíš takhle nezáživně a unuděně, tak se nediv, že tě pošle do prdele.“ Zatřese hlavou a dívá se ke dveřím, jako by utekla od něj a nikoliv ode mne.

„Jenže já už jsem z toho věčného boje unavený," zavrčím temně a o krok přejdu ke dveřím, abych se zadíval, zda dorazila do pokoje, protože dveře sice bouchly, ale netušil jsem, jestli třeba neběžela k Desire, i když … To nejspíš ne, mají vztah jako dvě cizí osoby v jednom domě. „Už mě to nebaví, rozumíš? Ať udělám, co udělám, vpálí mi to do ksichtu jako další chybu! I já mám svoje meze," syknu a třísknu za sebou dveřmi. Do hajzlu! Abych se pomalu bál něco říct! Když není po jejím, je zle. Když po jejím je, tak je zle taky! Rozhodnu se jít proletět, abych ze sebe dostal ten vztek, který mi momentálně koluje v žilách. Už mi to tady začíná lézt pořádně na palici!

Tak kdo by chtěl, aby se rozvedli? Ruce nahoru! :o))

Děkujeme za komentáře, moc si jich vážíme. Omlouváme se, že to jde tak pomalu, ale pokud  máte rády dlouhé příběhy a UZ se Vám líbí, tak potěším... Máme pokračování a ne ledajaké! :o)

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 13. kapitola: