OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 14. kapitola

27.07.2012 (16:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 638×

1 4 .   k a p i t o l a

Cristoball

Jakmile vejdu do dveří naší ložnice, padne mi Vinnie kolem krku. Přivřu víčka a spokojeně se usměju, když cítím její horké dětské tělo v náručí. „Ale copak, princezno?" Pozvednu obočí a nechávám ji, aby mě objímala.

„Byls dlouho pryč! Bála jsem se..." hlesne a stále se ke mně tulí.

„Chtěl jsem ti dát možnost trucovat," hlesnu do ticha a vezmu ji do náruče, abych se i s ní posadil na postel. „Moc se mi stýskalo..." vydechnu ochraptěle, zatímco ji líbám do vlasů.

„Mně taky," usměje se na mě a jako holčička mě obejme kolem krku. „Tys něco pil?“ řekne se zájmem a skepticky se zamračí.

Mírně ztuhnu. Stále je to ze mě cítit? Vždyť jsem pil včera s Di a poté jsem se důkladně vydrbal, protože já jsem to na rozdíl od ní trochu přehnal. „Dal jsem si něco slabýho… Di měla nějakej splín, tak ho zabíjela.“ V ústech se mi zalesknou špičáky, když se pobaveně usměju.

„Splín?“ opakuje moje holčička, jako by to slovo neznala. „Co to znamená?“ Zadívá se na mě velkýma kulatýma zelenomodrýma očima, plnýma nevinnosti.

„No, byla moc nasra… Byla smutná,“ zaonačím odpověď a usměju. „Dával jsem na ni pozor, aby se jí něco nestalo. Vypila trochu a … nějak asi není zvyklá.“ Pokrčím rameny, protože jsem s děvčátky nikdy nepil. Vždycky jsem se alkoholem napájel s bandou upírů. Jako člověk jsem nepil, byl jsem … čistej, jak slovo boží, haha.

„Proč byla smutná?"

„To netuším, holčičko… Di osobní věci nějak extra neprobírá. Nikdy o ničem osobním moc nemluví.“ Navíc ať se snažím vzpomenout na to, co jsme probírali, nedaří se mi. Asi jsem to vážně přehnal…

„A tys byl taky smutný?" vyzvídá dál a stále mě pozoruje těma dětskýma očima, které mě přitahují.

„Trošinku…“ zamumlám s povzdychem.

„Proč?“ protáhne a zamračí se, jako by přemýšlela, proč bych mohl být smutný nebo deprivovaný…

„Byl jsem smutnej, protože se mi stejskalo po tobě a chtěl jsem bejt s tebou, ale tys trucovala. Mrzelo mě to, protože jsem něco udělal špatně a to jsem nechtěl." Políbím ji vážně na čelíčko.

„Já nechci, abys byl smutný..." přitiskne se ke mně, položí si hlavu důvěrně na mé rameno a já v hrudi cítím ten příjemný intenzivní pocit, který mi dává sílu a naprosté nadšení, že se ke mně tak vine! „Jen jsem se ti chtěla líbit... Chtěla jsem vypadat jako někdo, kdo k tobě patří," vzdychnu.

„Ty ke mně patříš a jseš nádherná,“ vydechnu zpola zbožně a zpola zvráceně. Kdyby jen věděla, jak moc se mi líbí. Stačí si vzpomenout na tu její dětskou cudnost, horký dech a povzdechy a postaví se mi. „Nikdo jinej by se ke mně nehodil. Jenom ty. Jenom ty ke mně patříš. Jenom tebe chci, princezno..." Jsem do ní zamilovanej až po uši… Dojde mi a já se pobaveně usměju a stisknu ji o trochu víc.

„Jenže... když se podívám na ostatní, tak..."

Zamračím se. Ano, vidím to stejně, je jiná, je dokonalá, je to moje holčička. „Jo, jseš jedinečná. Moje nevinná čistá holčička... Nemůžeš se srovnávat s nima, protože ... oni nejsou jako ty. Nesahaj ti ani po kotníky, lásko..." začnu ji líbat na krk velice jemnými polibky.

„Ale já už přece nejsem holčička..." Odtáhne se mírně zachmuřeně. „A nechci tak vypadat..." Svraští dětské čelíčko.

„Nejseš, ale proč bych ti tak nemohl říkat? Chazzy Di taky přece říká Maličká. Dick říká Desire srdíčko. Mike říká Mie…“ Zarazím se. Tak takové výrazy moje Vinnie nezná a znát nebude! Mike je prostě prase… vždycky byl.  „No, to je jedno, ale prostě každej má nějaký něžný oslovení…“

„A proč nepiješ i moji krev jako to dělají ostatní?"

„Protože tě tím chráním,“ řeknu a dívám se, jak nechápavě nakloní hlavu na stranu. Povzdychnu si a přejedu dlaní po milimetrovém ježku na své hlavě. „Lásko, strašně rád bych pil tvou krev, ale... Tvoje tělo by si navyklo na můj jed a pak, kdyby ses jednou rozhodla, že už mě nebudeš chtít, tak ... bys měla problém odejít. Byla bys ke mně připoutaná, závislá na mým jedu a já nechci, aby ses kvůli tomu jednou trápila."

„Ale ostatní to tak dělají," opakuje dětinsky.

Dech se mi zadrhne v hrdle, zatímco se opájím její vůni. I kdyby ostatní upíři stříhali ušima a baštili veverky, tak je mi to jedno, pomyslím si, protože já chci být sám za sebe. Vždycky jsem byl jiný. Už jako člověk jsem nepodléhal stereotypu a neužil si s polonahou vrstevnicí jen proto, že přede mnou roztáhla nohy. Byl jsem vysoký, hezký, milý chlapec, co raději odvracel zrak, když se kuchaly slepice a Mike upírům probodával srdce. Měl jsem rád Dickovu a Mikeovu strategii, ale nikdy jsem nechtěl přiložit ruku k dílu. Bylo pro mě snadnější, a snad to bylo i mou výsadou, dělat návnadu a raději být zabit, než zabíjet. Byl jsem prostě jiný, snad útlocitný, pro ostatní pošahaný, nechápavě stydlivý, zatímco jsem seděl v koutě všech zábav a usrkával páchnoucí žlutou limonádu, která až příhodně připomínala chcanky. Ale byl jsem i přesto všechno sám sebou a tyhle výstřelky měl důkladně schované v sobě… Dokud je mé upíří já neobjevilo, nestalo se psancem a vrahem. Ovšem díky bohu mě Dick nebo spíš láska k Vinnie probrala k životu dříve, než jsem mohl začít litovat, že jsem se vůbec narodil.

„Já z tebe budu pít moc rád, jestli si to přeješ." usměju se a olíznu jí jemně krk. „Já bych tvou krev chtěl hrozně moc. Chci tě celou..." zachraptím nadšeně. Vůbec si neuvědomuje, jak neuváženě se mi nabízí! Prokousnul bych jí hrdlo, nechat vládnout toho démona, kterého mám v těle. Ale toho už nikdy nepustím k otěžím. Už nikdy! Navždy budu sám sebou. Jenom já a … moje holčička.

„Vážně? A vezmeš si mě?" vydechne omámeně.

Dráždím ji svými chladnými doteky a nemůžu se nabažit jejího zastřeného dechu a toho, jak klopí oči a červenají se jí tváře. Vraždil bych pro ten okamžik plný nevinnosti a cudnosti. „Jakkoliv budeš chtít," usměju se a jemně ji položím na postel. Tatínek se o tebe postará, pomyslím si zvráceně. Nalehnu mezi její stehna a jemně se na ni tlačím, zatímco ji jazykem lechtám na holé kůži.

Mírně mi zatlačí na ramena a rozpačitě se mi zadívá do tváře. „Já myslela, jako si vzal Chester Di..."

Asi pět minut mrkám jako idiot, než mi dojde, že Ona si chce vzít Mě! Tělem se mi rozlije taková vlna radosti, až změní atmosféru z jiskřivé na dezolátně oslnivou. Moje holčička by mě chtěla za muže. Chce mě! Chce příšeru, jako jsem já, za svého! Ty krávo, to snad není možný! „Ty bys mě… Do psí prdele, ty bys mě chtěla jako svého..." V tom jsem se zarazil, protože jsem chtěl říct tatínka. Kousnu se do rtů. „Ty chceš, abych byl tvůj manžel?" usměju se na ni okouzleně. „Já bych si tě vzal ... hrozně rád jako svou ženu." Jako svou nevinnou holčičku. Trochu se mi ta slova příčí v ústech.

„Tak potom to můžeme všem říct," řekne nadšeně Vinnie, zatímco já si uvědomuju jedno – Dick mě zabije. Ne, nezabije, rozčtvrtí, stáhne z kůže, rozemele na prášek a vysype na chodník. „Chci takovou krásnou svatbu jako měla Di, krásné šaty a prstýnek..." zasní se a já zatím přemýšlím, jak to, co nejopatrněji povědět upířímu modrookému Jacku Rozparovači.  

„Všechno to budeš mít. Budeš mít, co si budeš přát, lásko." V duchu lanařím nad tím, jak obejít to pitomé obřadní kouzlo, které z Chestera udělalo mocného a nadupaného Nad-upíra. Já jím být nemůžu! Byla by to pro mou holčičku zkáza!

„Chci, aby to všichni věděli. Aby věděli, že spolu jsme... ale ne jako kamarádi. Kdy jim to řekneme?"

„Můžeme hnedka." Jsem mrtvej upír. Vinnie se mnou není ještě ani měsíc a už si mě chce nerozvážně brát a ... já ji sexuálně zprznil!

„Tak jo, ale musím se na to přichystat. Vzít si něco hezkého na sebe a trochu se přikrášlit, aby všichni viděli," prosmýkne se mi z náruče a nadšeně se začne přehrabovat v kupě oblečení, kterou jsem jí přinesl.

Do hajzlu, jak moc bych si teď přál bejt malá holčička a hrabat se s ní v těch věcech, abych se nemusel postavit jejímu bratrovi… Ale co, miluju ji. Je moje všechno. Jsem přece její … tatínek, brzy budu jejím manželem. To zvládnu. I přes tyto trudné myšlenky mnou proudí nadšení a štěstí. Jsem blahem bez sebe a myslím, že to na mě je vidět široko daleko…

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 14. kapitola :