OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 15. kapitola

29.07.2012 (16:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 661×

1 5 .   k a p i t o l a

Diana

„Sakra, co tu chceš?" zasyčím zle a zvednu se od dětí, které si se mnou hrají na zemi. „Vypadni. Řekla jsem ti, že do mojí ložnice nepůjdeš a děti už nikdy neuvidíš!" zavrčím ostře, když mě popadne za ramena, přirazí mě ke zdi, až to trochu zabolí. Rázem se ke mně přimkne chladným pevným mužným tělem a zaútočí na mě svými rty. Políbí mě tak vášnivě, až se k němu přitisknu, i když už to víc nejde, protože se na mě tiskne přímo bolestně, obejmu ho nohama kolem pasu a doslova cítím, jak taju jenom pro něj.

„Už toho nech..." vydechne ochraptěle, když se mi zadívá do očí.

Když chci zaprotestovat a zlostně prsknout, že…

Znovu se mi ponoří jazykem do úst a já mu vyjdu vstříc a saju jeho spodní ret, lehce ho koušu a nemůžu se nabažit té hebkosti. Tiše posténávám, zatímco mu prsty bloudím ve vlasech.

Oběma dlaněmi mě chytí za zadek, pozvedne si mě ještě trochu výš a za stálého líbání mě kamsi posouvá. Ty pohyby jsou přímo slastné, když se pohybuje proti mému klínu a já cítím tu tvrdost a vlastní tepající chtíč.

„Nemysli si, že se mě tak snadno zbavíš!“ sykne a vhodí mě na postel, až zalapám po dechu a rozhodím ruce.

Okamžitě se vynoří nade mnou jako temný příslib extáze. Oči mu září divokostí, chladem a dravostí, kterou na něm zbožňuju. Ty černé běsnivé duhovky se mi zabodávají až pod kůži.

Sténavě se pod ním protáhnu, zatímco Chazzy se mi drze zapresuje mezi nohy. Ruku mi podsune pod zadek a přitiskne mě klínem k tomu svému, až mi z úst vyjde tiché slastné usyknutí. Ví, jak mě dostat na kolena. Ví, že díky tomu, jak se chová, toužím, aby mi patřil. Aby byl jen můj a dopřával lásku jenom mně. Dráždivě mě kousne do rtu, až ho probodnu dravým pohledem.

„Rozvádíme se... tohle bys dělat neměl!" Je slast cítit jeho mužné ledové tělo nad sebou. Chutnat jeho rty a svádivě ho laskat jazykem. Nemůžu se ho nabažit. Chester je jediný upír, kterého chci. Ale někdy mě tak štve…

„Nikdy jsem neřekl, že se chci rozvádět," řekne arogantně, až protočím oči.

Teď mě taky štve. Mně je přece fuk, jestli on řekl… Já říkám, že se rozvádím! A basta, sakra! Než se naděju, kousne mě do rtu hruběji a rozerve na mně tričko!

„Tohle mi chybělo…“ Vycení na mě špičáky a ústy se mi přitiskne k hrdlu, přímo k tomu tepajícímu místečku, až se pod ním prohnu. Ten pocit, když ze mě pije, je naprosto nepopsatelný. Je to, jako by se mi ta láska usídlila v celém těle, protékala mi celým krevním řečištěm a zevnitř mě laskala. Vrchol, který při jeho sání zažívám, je podobný orgasmu, jen … je to mocný výbuch, při kterém je mi naprosto jasné, že mu patřím! Trhnu sebou. Právě teď to cítit nechci. Zrovinka jsem samostatná a nepotřebuju ho mít za zadkem jen proto, že jemu se zachtělo!

Serve ze mě téměř hrubě podprsenku. „Proč ji nosíš? Jen mě to zdržuje!“ zavrčí mírně rozezleně a kousne mě do bradavky, až vytřeštím oči a prohnu se. Do klína mi okamžitě sjedou slastné šípy. Dech mám zrychlený a zastřený touhou po něm. Ty jeho doteky a polibky mě zbavují pocitu, že se na něj musím zlobit. „Ale já ... rozvádím se, protože … jseš kretén, lásko," vydechnu a zakňourám, když mi saje ta slastná místa a obdařuje mě polibky tam, kde může jen on! Klínem se k němu přitisknu a toužebně zasténám jeho jméno.

„Ty se rozváděj, s kým chceš..." zasměje se pobaveně, jako by byl on pánem situace a mně se to na jednu stranu tak hrozně líbí… Rozepne mi kalhoty s ďábelským úsměvem a jemně mi zlíbá podbřišek, kterým se okamžitě rozline blaho, že se tatínek věnuje našemu dítku. „Je spokojený…“ zašeptá zvráceně a jedním pohybem ze mě stáhne kalhoty. „A dost stížností. Ty také zrovna nejsi dvakrát ideální a i přesto tě mám rád." Zašklebí se a dlouze ě políbí.

Chci mu na to něco odseknout, ale slova se mi rozutečou a tak jen přivírám slastně víčka, sténám jeho jméno a nechávám ho, aby si se mnou dělal co chce. Vlastně ne, nenechávám ho, ještě ho povzbuzuju a vracím mu ty doteky a polibky, kterými mě dostává do nebe. „Miluju tě..." dostanu ze sebe, když do mě pronikne a já se mu prohnu vstříc. Sakra, to je tak nádherný, když je mi tak blizoučko!

„A já tebe... Ani netušíš jak moc," zašeptá na vraha skoro něžně a jak nejvíce dokáže dát své emoce jako Nad-upír najevo, se mi zadívá do očí a téměř jako by se mi propadal. Láskyplně mě políbí, zatímco mě svými procítěnými pohyby dostává na vrchol.

Zakláním hlavu rozkoší a z očí mi stékají slzy, protože ... nechtěla jsem se rozvádět. Chtěla jsem přesně tohle, aby byl se mnou, aby mě miloval. Vlním se pod ním a zalykám se těmi naprosto dokonalými pocity, které rázem vybuchnou v dlouhý orgasmus, kdy mu do úst téměř křičím jeho jméno.

*** *** ***

„Stále chceš podepisovat pomyslné rozvodové papíry?" zašeptá, když leží vedle mě a tiskne mě k sobě po rozkošeplným milování. Jemně mi fouká do tváře a suší mi tak zbytky slz, který mě nenechal setřít, slíbal je.

Smutně se na něj zadívám a povzdychnu si. „Vím, že nejsem ideální, ale ty mi fakt někdy ubližuješ až moc..." zamručím lítostivě a pohladím si podbřišek. „Nechci se rozvádět.Miluju tě a nedokážu bez tebe bejt, ale to co jsi provedl, to jsi vážně přehnat..."

„Omlouvám se, ale... ten Oskar mě prostě rozhodil..." řekne neochotně.

„Mrzí mě, že se to stalo a že ... ses to vůbec dozvěděl." Nikdo nikdy nepochopí, jak mohu milovat dva vrahy svých rodičů… „Taky mě to trápí, ale měla ho ráda jenom moje temná polovina... Ne já..."

„Vždyť já vím... Myslel jsem, že jsme si to už vyříkali, ale... asi ne. Di, já se opravdu snažím, ale ty mi to někdy vážně neusnadňuješ... A i když nerad někoho papouškuju, Dick měl pravdu v tom, že některé věci si způsobuješ sama. Zbytečně něco řešíš nebo se tím trápíš... a když ti chci pomoct, tak mě od sebe začneš odstrkovat, protože ti to najednou pro mě z neznámého důvodu vadí... Někdy se v tobě vážně nevyznám..." vzdychne a celý se napne, jako by čekal, že znovu vybuchnu.

S obtížemi polknu a odvrátím se stranou, protože ... mám pocit, že jsem pořád sama, i když jsem s ním. On mně vlastně nezná… Díky tomu, že jsem vyrůstala bez jakéhokoliv náznaku lásky, jsem mezi nimi jako černá ovce. Nemám dar vyjádřit svoje pocity a někdy vážně jen hloupě kopu kolem sebe, když nevidím schůdnou cestu. Nedokážu se na někoho spoléhat, vždycky jsem bojovala sama za sebe. Nikdo tu pro mě nebyl a proto se bojím k sobě připustit někoho blíž. Ani Dick, ani Chazzy mě skutečně neznají a bojím se, že nepoznají a já jim tak plně nikdy důvěřovat nebudu. „Máš pravdu. Promiň..." vydechnu a tolik mi najednou chybí někdo, kdo by mě objal, kdo by byl stejné krve a ke komu bych patřila... Chybí mi máma, která by mě milovala i přesto všechno, čím jsem se stala... Křečovitě semknu víčka k sobě a snažím se nevypustit slzy. Copak by mě maminka mohla milovat, když pro mě je na prvním místě někdo, koho ona nenáviděla… A kdo ji zabil?

„Mrzí mě, že moje náruč není ta, která ti dokáže pomoct tak, jak si přeješ. A i když jsme spolu, cítíš se pořád tak... sama. Mrzí mě, že pro tebe to se mnou není to... pravé," dostane ze sebe těžce a je vidět, jak moc ho moje pocity zraňují.

Zoufale na něj pohlédnu, protože jsem úplně zapomněla, jak moc se do mě dokáže vcítit. „Ty pro mě jseš ten pravej... Jen se mi občas stýská..." Přitulím se k němu, ale jeho náruč vážně nezaplňuje tu prázdnotu. Nic ji nedovede zaplnit, protože ... to, co by ji zaplnilo, už neexistuje. „Občas se mi tak moc stýská, tak hrozně moc..." dostanu ze sebe plačtivě a rozbrečím se v náručí toho, kdo mi všechno vzal. Říká se, že slzy dokáže bravurně setřít jen ten, kdo je způsobil, ale… ne, tohle není ten případ.

„Já vím..." polkne a hladí mě, i když to beztak nepomáhá. „Udělal bych cokoliv, abych ti je mohl vrátit..." dostane ze sebe.

Zkřivím rty a snažím se bránit dalším slzám. „Já vím. Nevyčítám ti to,“ zkouším věcný tvrdý tón, který vždycky odrazil veškerou bolest a nenáviděnou sebelítost. Čas nejde vrátit, činy nejdou změnit. Musím jít dál, i přesto všechno, musím… Možná by si to tak přáli. Zvednu se. „Dám si … sprchu.“ Jasně, smýt ze sebe všechny ty odporný slabosti bude fajn… Zakrýt vodou, že vlastně hystericky brečím a netoužím po ničem jiným, než se schovat za maminčinou sukní. Sotva však udělám pár kroků, kdy slyším jen poklidné hlasy dětí, kteří si hrají na zemi, a dech svého manžela, tvář se mi ironií stáhne ještě víc a mně je nějak slabo… Nějak víc, než jen psychicky. Tápavě natáhnu ruku, která se přede mnou začne ztrácet ve tmě a…

** ** **

Z nevědomí mě probere chlad a rozkoš v žilách. Protáhnu se pod ním a nechávám ho ještě chvíli se opájet svou Šťastnou krví.

„Už je to lepší?" Ta starost je dojemná. Zračí se v jeho očích a gestech jako drahokam.

„Sakra… Už je mi fajn. To jenom naše dítě mi pije krev," usměju se šťastně a přivinu se k němu. Tohle přesně jsem potřebovala – cítit smysl života, kterým naše děťátko je. Tak úžasně mi to dalo najevo. „Moc se mi líbí, když mi takhle dává najevo, že je tu se mnou a že se mu daří..." vydechnu a schoulím se do toho bezpečného ledového náručí.

„To mně také, jen... by ti u toho nemuselo být zrovna takhle Všechno jim to vynahradíme. Všechno, co jsme my dva neměli..." šeptá mi srdceryvně do vlasů.

Usmívám se, protože začínám cítit své dítě... Je to tak nádherný pocit. Vím, že chester ho cítí taky. Zadívám se mu s úsměvem do očí, které mi téměř planou radostí. Vím, že tu silnou radost a lásku cítí... „Nech ho... Je setsakra správnej, že mi dává najevo, že je se mnou. Je mi jedno, jak mi to bude sdělovat, hlavně, když to dělá." Bylo by mi jedno, kdyby mě to bolelo, hlavně, že našemu dítěti by bylo dobře.

„To ano, ale je ti jasné, že jakmile jsi začala omdlévat, už nemůžeš nikam chodit sama. Nerad bych, aby sis někde ublížila. A co Char?" Otočí se na dvojčata, která si spokojeně hrají na zemi. „Už se trochu uklidnila?"

„Ignoruje mě,“ postěžuju si bezmocně a vykouknu z jeho náručí na dceru, která je zaujatá autíčkem a snaží se s ním, co nejvíce třískat o kamennou podlahu.

Vstane a vezme Draka do náruče. Podá mi ho a sám se skloní k Charmed „Půjdeš ke mně, ty jedna ďáblice?“ Natáhne k ní dlaně.

Naše holčička ho nadšeně chytí za prsty a usměje se, přímo zářivým dětským úsměvem, který mně osobně nevěnovala už pár dní.

Chazzy ji vezme do náruče a posadí se na postel vedle mě.

„Char, miláčku..." Chci ji pohladit, ale ona přede mnou ucukne a dělá jako bych neexistovala! Shlíží na Chestera a evidentně k němu vzhlíží, zatímco mě si vůbec nevšímá. Když se mi ji podaří pohladit, sekne po mně dlaní a zle zavrčí, až si povzdychnu.

„No tak, žádné vrčení," napomene ji a mírně ji pleskne přes ručičku, kterou se po mně ohnala. „Podívej, jak se Drak hezky chová k mamince," ukáže na jejího bratra, který mi kolíbavě stojí na stehnech, objímá mě kolem krku a tiskne se ke mně nevinně tvářičkou. Chester se k němu natáhne a dá malému pusu na druhou tvář. Nahne se ke mně a jemně, vláčně mě políbí na ústa.

Char se to nejspíš nelíbí. Krabatí čelo a pokouší se dosáhnout na naše propletené prsty, ale on ji nenechá. Chytí ji tak, aby na nás nedosáhla, a když se brání, posadí ji na zem.

„Tak a my tě nechceme, když jsi taková." Schová ve svém náručí mě i malého.

Charmed začne plácat ručičkami kolem sebe a durtit se. Téměř se divím, jak se po Chazzym sápe a nechce, aby se s námi mazlil. Zoufale k němu zvednu oči. „Je moc upíří... nechce tě jako milující tatínka, chce tě jako zmetka," vydechnu sklíčeně, zatímco se k nám Drak láskyplně vine. On bude jiný, ale Char...

„Tak to má smůlu," zašklebí se na ni můj upír téměř sadisticky. „Byla přece hodné miminko... Budeme muset potlačit veškeré upíří rysy. A pokud něco budeme řešit, tak ne před nimi. Kéž bych se mohl zbavit těch rudých očí..."

„Vzhlíží k tobě..." povzdychnu si a promnu si čelo. „Nezlob se na ni, prostě chce být po tobě..." Jemně políbím draka na čelíčko a mazlím se s ním. Je šťastný a rovněž natahuje ruce i k Chazzymu a chce i od něj tolik lásky, kolik jen může dát, zatímco Charmed vříská a vzteká se.

„Klidně, ať je po mně, ale k tobě se bude chovat tak, jak má!" řekne autoritativním tónem, vezme Dráčka do náruče a začne si s ním hrát.

Usměju se a natáhnu k Char ruce. „Pojď ke mně, lásko moje malinkatá... Pojď." Trucovitě mi ukáže pěstičku a začne znovu vřískat. A když ji popadnu do náruče, začne mě pěstičkami bušit do hrudi i obličeje, až usyknu, ale pustit ji nemohu, ublížila by si. Dám ji od sebe teprve, když mě mohutně nakopne do břicha, až zaúpím.

„Tak, ale to už vážně stačí!" zahřmí, chytí Char do náručí a než ji strčí do postýlky, dvakrát ji plácne přes zadek. Není to žádné výchovně šimrání. Tentokrát to musí pocítit, protože se rozbrečí, ale on si toho nevšímá. „Ukaž..." Posadí se ke mně a dlaní mi zajede na podbřišek, zatímco těkám očima po naší dcerce. „Nesmíš ji k sobě teď pouštět..." vzdychne a hodí po ní temným pohledem, až se Charmed rozbrečí ještě více.

Úzkostlivě obejmu Chazzyho kolem krku a nalepím se na něj, protože vnímám, že se to malého dotklo. Snad až fyzicky ho to mučí! „Bolí to... Bolí ho to!" zaryju mu drápy do ramen, aniž bych to nějak vnímala.

„Pššt… Je v pořádku. Nic se mu nestalo..." tiší mě, zatímco mi rukou přejíždí po hebké kůži. Je jasné, že na dítě tohle nepůsobí moc dobře, ale naštěstí mu to nijak neublížilo. Jenom... se to nesmí opakovat. Příště by to nemuselo být tak nevinné. Dvojčata mají čím dál víc síly a Charmed je víc a víc divočejší.

Utřu si slzy, vezmu malého do náruče a stulím se s ním na posteli, zatímco mě bolí, že je na mě dcera takováhle. Nechápu to a mrzí mě to. Poslouchám její pláč a chtěla bych jí utišit, ale ... Neudělám to. Ona mě nechce!

Chazzy si lehne k nám a dělá, že Charmedin vzteklý pláč neslyší. Ani se na ni nepodívá. Jako by neexistovala. Hladí Dráčka po vlasech a každou chvilinku mi vtiskne polibek na rty, tvář, čelo nebo dlaně.

Zabiju ho! Roztrhnu ho vejpůl! Vrazím mu kůl do pr…

Zamračím se, protože tohle nejsou mé myšlenky. Nahnu hlavu na stranu a zaposlouchám se. „Myslím, že slyším Dicka… Je fakt nasranej.“

*** *** ***

„Co se tady děje?" zajímá se můj upír. Ta temná tepající aura mu fakt sluší, je mnohem zlověstnější, než kdy Oskar byl. Snad to dělá to, že se obléká jako nějaká rockerská hvězda. Pouze kožené nebo džínové černé kalhoty s těžkým páskem a okované boty. Nejraději chodí na ostro a bez trička, protože takhle nad ním slintám. Jsou vidět všechny ty báječný kérky. Plameny od zápěstí skoro až k loktům. Drak přes celá záda, který dominuje jeho postavě zezadu natolik, že když se mu dívám na to pevné mužné stavěné tělo, mám chuť pokleknout a výt touhou.

Dick je taky vždycky okouzlující… Ale spíše andělsky. Teď však zatíná dlaně v pěsti, z něžné frajerské tváře mu čiší surový vztek a ústy usykává cosi jako sprosté nadávky. Takhle nasupeného jsem ho ještě neviděla… Příčina jeho vzteku mi dojde v zápětí, když si všimnu, že se za Cristoballovým vysokým tělem schovává dívka s blonďatými vlasy. Tajemství vyřešeno.

„Dicku," hlesnu a dotyčný na mě ukáže prstem, v očích naprostou zuřivost a zlost.

„Ty mlč! Nejsem na to teďka zvědavý!"

Jeho tón hlasu mě urazí. Pokrčím rameny a opřu se o Chestera.

„Ty si chceš vzít mou sestru? Jsi s ní ani ne měsíc, tak jak se ti v té tvé upíří makovici může zrodit něco takového?!" zahalasí a rozhodí ruce.

„Dicku, já ji miluju..." vydechne Ball.

„A ona tebe?!"

„Byl to její nápad... Ona chce svatbu." Vysoký dvoumetrový upír si dá ruce křížem přes hruď a svrchu se zadívá na blonďatého rozčarovaného Dicka s modrýma očima, přetékajícíma zuřivostí.  

„Nerozumí tomu! Nedochází jí souvislosti a nechápe, že chodí s krvelačným magorem, kurva!“ Pochoduje kolem něj a tak nějak dělá s Vinnie nezodpovědnou dívenku, která za sebe nenese zodpovědnost. „Chceš si jí vzít kvůli tomu, abys s ní mohl šukat nebo co?!"

Hlavou mi projede rozhovor, kdy mi ball říkal, že už spolu spí a že jsou spolu velmi šťastní...

„Cože spolu už?!" Obrátí se Dick na mě.

„No tak, Dicku!" zahučím sklíčeně a vjedu si do vlasů. Tak tohle mi nevyšlo. To naše pouto nás jednou přivede do hrobu nebo … alespoň na sluníčko.

„Dej sem tu myšlenku!"

„Nelez mi, sakra, do hlavy!" Dupnu si.

„Ty to víš!"

„A ty si to zjisti!" prsknu na něj a otočím se zády. Vrčíme na sebe, až toho nakonec nechá a obrátí se zpátky na Balla.

„Už jsi měl sex s mou mladší sestrou?!"

Otočím se stranou, abych viděla. Jsem zvědavá, jestli ho nechá domluvit nebo se na něj Dick vrhne hned.

„Ale Dicku..." zakleje Ball a zatváří se naprosto zoufale.

„Odpověz mi, kurva!"

„Jo, měl."

A sakra, proběhne mi hlavou. To je průser. Tohle se náš Dicky neměl nikdy dozvědět. Jakmile se totiž jedná o Vinnie, je neschopný reálně přemýšlet. Na okamžik mám pocit, že Dick po té Cristoballově odpovědi snad zkameněl.

Zůstane nehybně stát a jen vytřeštěně zírá na upíra, který si užívá s jeho sestrou. Tahle póza mu ovšem zůstane jen ten okamžik. V tom příštím už se na Cristoballa vrhne. „Ty pedofile! Vždyť je to ještě dítě! Ale to se ti vlastně líbí, co?!" začne z pusy pouštět bez rozmyslu věty, který by před Vinnie říkat vůbec neměl.

Zatáhnu Vinnie stranou. Okamžitě se rozbrečí a já ji zatlačím do pohovci, protože se celá klepe, zatímco se Chester vrhne mezi ty dva upíří primitivy a snaží se je od sebe dostat. Není to asi nijak těžké, protože Ball s mou první lidskou láskou nerve, jen se tak nějak brání.

„Do hajzlu, uklidni se!“ zavrčí na Dicka můj upír a chytí ho pevně za paži.

„Kurva, neříkej mi, abych se uklidnil!" vyjede modrooký upír a vytrhne se mu. „Je to všechno tvoje vina!" obviní ho. „To byl tvůj nápad, aby šla Vinnie k tomu idiotovi! A on ji místo pomoci akorát zblbnul a zprznil!"

„Myslím, že bys měl nejdřív přemýšlet, než něco vypustíš z pusy," řekne kupodivu klidně Chester. „Je tu i Vinnie..." dodá, když to vypadá, že Dickovi vůbec nedochází, že jeho mladší sestřička, co si to rozdává s pedofilem, je stále v místnosti a dost vyděšená.

„Vinnie se okamžitě vrací k nám do ložnice!" zavelí Dick a zadívá se na Desire, která jen tiše přikývne. Sám se však sebere a vyletí z domu rychlostí blesku. Nejistě se zadívám na Vinnie, která brečí.

„Princezno, pojď ke mně..." hlesne zoufale Ball a natáhne k ní dlaně.

Vinnie sebou trhne a zoufale se na svého upíra natiskne. „Já tam nechci..." naříká s obličejem zabořeným do Cristoballova trička.

„Des, neměla by k vám chodit..." ozve se můj Nad-upír, když vidí, co s ní tenhle Dickův výstup udělal.

„Nebudu poslouchat vraha své rodiny!" prskne načepýřeně moje dvojče, ohrne rty a zatahá jemně Vinnie za rukáv. „Neboj se, Vinnie... Budeme spolu. Už ti nikdo neublíží." Obejme ji kolem krku, i když se Vinnie tlačí na Balla.

Sakra, to je komedie… No, tak co… Tak spí s někým, kdo rád mladý maso. Neubližuje jí. Hraje si s ní. Maluje. Sehnal jí štěně, vlastně si myslím, že jí má fakt rád a oni z toho dělají drama… Přitom to vypadá, že Vinnie fakticky rozkvetla!
„Ne, já nechci!" zajíká se pláčem a snaží se za každou cenu držet Cristoballa. „Ballů..." pláče tak srdceryvně, že by se z toho jednomu sevřel hrudník.

„Copak nevidíš, že jí tím akorát ubližujete?" ozve se temně Chazzy. „Já chápu, že to Dicka vzalo, ale měl by myslet na ni, ne na sebe." Zadívá se na zoufale tvářícího se Cristoballa.

I mně je ho líto…

„Ježíši Kriste! Ty na mě nemluv! Vůbec nepatříš do naší rodiny! Moje sestra je sice s tebou, ale já tě nikdy nevezmu jinak než jako hnusného vraha! Nevíš, co je pro ni dobré! Umíš jenom týrat, ty zrůdo!" prskne a přitiskne se na Vinnie i Balla, který je zoufale obejme obě, protože brečí společně.

Omluvně se na Balla zadívám a protočím oči. „Ježíši Kriste…“ hlesnu ironicky a ušklíbnu se. Tyátr.

„No, tak já asi mizím," pokrčí Chazzy rameny a podívá se na mě. „Jdu dvojčatům i tobě ohřát krev.“ Políbí mě do vlasů a zmizí v kuchyni.

Projíždím si prsty vlasy a dívám se, jak Ball nakonec táhne obě... Vinnie i mou hysterickou ségru a jde k nim do ložnice. Chápu, co to Dicka popadlo. Chápu to až moc dobře, protože vnímám jeho myšlenky. Spíš mě mrzí Desire, protože ... nemám s ní žádný vztah. „Díkes, lásko," usměju se a vezmu si od něj sklenici. Společně jdeme do ložnice, kde Chester začne krmit děti a já se posadím na postel, opřu se zády o pelest a povzdychnu si.

„Jak víš o tom, že Cristoball spal s Dickovo mladší sestrou?"

Tupě se tomu dotazu ušklíbnu. „Řekl mi to, když jsme spolu chlastali."

„Byl rovněž tak rozrušený jako ty?" Pozvedne Chester pobaveně obočí, až protočím oči.

„Docela jo... Holčička mu roste. Nevšiml sis, jak byla namalovaná a měla dospělácký šaty? Z toho je náš pedofil trochu nešťastnej," ušklíbnu se a protáhnu si nohy, které si zaklesnu kotníky za sebe a pohodlněji se uvelebím.  

„Nalíčená?" hlesne zádumčivě Chester, jako by přemýšlel. „No, to byla, ale zřejmě by jí někdo měl ukázat, jak ženy používají make-up…“ řekne věcně a já s ním můžu jenom souhlasit.

Vypadala, jak klaun, sakra. Já taky moc nepoužívám líčení… vlastně, od té doby, co jsem s mým upírem, jsem celkem přirozená a nemaluju se.

„Divný, já se taky nemaluju a nejsem dítě..." Promnu si oči pěstmi a zadívám se na své nehty, které jsem si lakovala ještě, když jsem byla doma, ale teď… „A jak to vypadá s Angelou a Zacharym?" pozvednu pobaveně obočí a ironicky se usměju, protože ten nový upír je vážně něco…

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 15. kapitola: