OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 18. kapitola

11.08.2012 (10:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 633×

1 8 .   k a p i t o l a

Chester

Ještě, že neumí létat, prolítne mi hlavou, když ji spatřím na zahradě. Na druhou stranu mohla ublížit sobě i dítěti! „Co to zase provádíš?" Chytím ji do náruče tak náhle, až vyjekne.

„Sakra," zavrčí ostře v úleku. „Jsem se děsně lekla!“ zamračí se na mě vyčítavě a přetočí se mi v náruči tak, aby mě mohla obejmout kolem krku. „Chtěla jsem jít na houby..." Andělsky se usměje.

„A kvůli tomu jsi lezla po okapu?" zašklebím se na ni a stisknu ji pevněji, aby mi nemohla zase utéct. „Komu chceš tohle namluvit?" Nadhodím si ji lehce, až znovu vypískne a já se rozesměju. „Strašpytle," uchechtnu se a obejdu barák, abych ji donesl na místo, kde skomírají její záhonky. „Nechceš místo hub radši zahradničit?"

„Chci na houby, sakra. Obstarej mi košík, nožík, svěcenou vodu proti havěti a upíra obranáře. Já tady zatím počkám!“ V očích se jí blýskne surovou ironií.

„Ty chceš jít vážně na houby?" Povytáhnu obočí v největším úžasu.

„Jasně, že chci… Chci najít blonďatou houbu jménem Dick a tebe se při tom zbavit, protože s tou blond muchomůrkou potřebuju něco probrat. Je na správný cestě všechno pochopit, jenom potřebuje říct ty správný slova od správnýho člověka. A já jsem ta superhrdinka, která ho přivede k rozumu a zachrání svět!“ Hrdě vypne hruď.

„Překvapivě," zašklebím se. „Měla bys zapracovat na výmluvách, tyhle nejsou moc přesvědčivé." Stisknu ji v náručí. „A to jsi to nemohla říct rovnou? Mohla jsi z toho okapu spadnout. Nelíbí se mi, že takhle riskuješ kvůli našemu Romeovi," zamračím se trochu a postavím ji na nohy a vezmu za ruku. „Půjdu s tebou, ty superhrdinko, která má vlohy hlavně na to, dělat kolem sebe zmatek," uchechtnu se.

„Ale no tak, baví mě si jen tak občas vyhodit z kopýtka, slízt si bez dovolení po okapu a zlobit velkýho zlýho upíra." Poskakuju vedle mě a dělá hlouposti, jako by byla štěně, které jsem vzal na procházku. „Hlídá někdo děti?"

„Dal jsem je k Mie.“

A ona znovu radostně povyskočí a div nezakopne o pahýl.

„Teď si připadám spíš jako tvůj otec," usměju se, když ji jen taktak chytím za ruku a vytáhnu trochu nad zem, aby se jí zase rozpletly nohy a ona sebou neplácla na zem. „Víš, že teď musíš být opatrná..." pokouším se ji trochu brzdit, ale za chvíli už se zase málem válí na zemi. „Pojď sem, dcero." Přitáhnu si ji k sobě, abych zkontroloval malého.

„Jasně, úchyle. Další, kdo má otcovskej komplex pedofila," zavrtí pobaveně hlavou a odstrčí mou dlaň, aby mohla znovu vesele poskakovat. „Malej se má fajn, já se mám fajn taky. Jsme šťastný, když můžeme skákat a žádná zubatá příšera nás neděsí!"

Hrábnu po ní, ale se smíchem uskočí na stranu. Chci se po ní vrhnout, abych jí ukázal, jak moc velký jsem pedofil, ale o pár metrů před námi si všimnu Dicka. „Těš se, po návratu ti to spočítám," slíbím jí s pomstychtivým úsměvem.

Pobaveně odfrkne a důležitě nakráčí před Dicka, který k ní zvedne hlavu. Di zůstane stát na místě a povídá si s ním beze slov, kdy se chvílemi usmívá, mračí, kření i odfrkává.

Svalím se do trávy, rukou si podepřu hlavu, do pusy si symbolicky strčím stéblo trávy a pozoruju ty dva, jejichž tichý rozhovor je skoro nekonečný. „Tak co? Hotovo?" Povytáhnu obočí, když už mě ty jejich grimasy a chování tichých bláznů pomalu přestává bavit.

Oba zvednou provokativně oči v sloup. U Di je to ryze drzé gesto, u Dicka to s jeho frajersko-andělským vzhledem vypadá méně rebelsky. Střílí ke mně pohledem a smějí se mi.

„Hele, běžte s tím někam," ušklíbnu se, když zjistím, že jsem jim akorát pro smích a vyskočím na nohy. „Jdeme," zavelím a zezadu nečekaně chytím Di kolem pasu a hodím si ji jako balík pod paži. „Tak co je?" Zadívám se pobaveným pohledem po Dickovi, aniž bych věnoval pozornost mé Šťastné krvi, která kope nohama a máchá rukama ve snaze vytrhnout se mi.

Dick se rozesměje. „Líbí se mi tvůj přístup," hlesne pobaveně.

„Všechno v pohodě," řeknu pobaveně.

„Jak všechno v pohodě a co já?!" prskne Di nabubřele a znovu sebou zamele. Olízne si rty a chtivě se na mě zadívá.

„Proboha, myslíš ty vůbec někdy na něco jiného, než na to, jak si s ním užíváš?!" prskne Dick a zavrtí hlavou. „Jsi pro ni vzrušující," zakření se na mě.

S křivým úsměvem na rtech mrknu na Di a svádivě několikrát za sebou povytáhnu obočí.

„Proboha, vy jste se fakt hledali," zasměje se Dick, když vidí, co dělám.

Neudržím vážnou tvář a začnu se smát taky. „Nemůžu se dočkat, až ti doma naplácám." Nahnu se k jejímu uchu, a když se na mě otočí, kousnu ji do rtu.

„Nechte toho a pojďte už, je mi z vás na nic..." Popohání nás Dick.

„To je jen závist, Romeo," bavím se jeho výrazem.

„Nemyslím si, že bych vám záviděl tu vaši zvrácenost!" prskne Dick na oko zděšeně. „Kdybys věděl, co se jí honí hlavou!"

Di se mi vyšplhá do klína, přitiskne se mi čelem a dělí se se mnou o své perverzní choutky, až ji bolestně přivinu k svému ztvrdlému poklopci.

Chci tě, pomyslí si svádivě.

„Máš pravdu, musíme si pospíšit," odpovím Dickovi s blýsknutím v očích, které stále upírám na Di. Vezmu ji do náruče a vznesu se s ní do vzduchu, aniž bych věnoval našemu Romeovi pohled. Postará se o sebe, zatímco já se musím postarat o svou maličkou. „Dickovi musí z těch tvých myšlenek hučet v kalhotách," zasměju se a za letu ji nedočkavě políbím. „Jsi vážně krásně zvrácená. Jen ať nám závidí." Sjedu jí dlaní na ňadra a prstem ji pohladím přes tuhnoucí bradavku.

„Víš, že ani nemusíme do ložnice?" zachraptí nadšeně a blýskne šedýma očima, ve kterých se zračí touha. „Už ses někdy miloval na střeše za svitu měsíce?"

Moje zvrácená romantička, pomyslím si spokojeně a nosem jí přejedu po tváři, vnímám její hebkost a vůni. Když se dotknu jejích dívčích rtů, přejede mi přes ně vlhkým jazykem a trochu stydlivě se mi zadívá do tváře. „Ne, takovou romantiku jsem nikdy neprováděl," usměju se a bez dalších řečí zrychlím.

Střecha je už na dohled a černé došky z gumoplastu, který je poddajný a měkký, proto si mohu troufnout na sexuální hrátky na šikmé ploše.

Zapřu se špičkami bot o vystouplé zábrany proti sněhu, opřu se o kolena a položím před sebe svou maličkou. Naservíruju si ji tak, jak bych si ji chtěl vzít, zatímco mě s divokým nadšeným výrazem ve tváři pobízí. Jen v očích jí tone stydlivost a rozkošná cudnost, která mě vzrušuje o to víc. Jako Nad-upír vnímám o to víc ten pocit majetnosti, především když ona je moje nevinná maličká.

Di si skousne spodní ret a rozjařeným pohledem si prohlíží mé tělo, když mi prsty nedočkavě hrne košili z kalhot.

Bez špetky trpělivosti uchopím lemy košile a zaberu, až látka zasténá a knoflíky povolí. Nezajímám se, kam letí, když ji spustím z ramen a tvrdým pohledem si prohlédnu to tělíčko, které leží na zádech, stehna má od sebe, zatímco se mi botami s dětskou velikostí opírá o kolena a vyčkávavě se chvěje. Nadšeně se ušklíbnu a přitisknu se na ni, aby se mi neposunula níž. Nohy jí roztáhnu ještě víc a patřičně se zaklíním mezi jejími stehny, protože to je jen moje místo. Já jsem ten jediný!

„Pořád tak nádherně těžkej,“ zasténá svůdně a ústy něžně hledá moje rty, sjede polibkem ze strany mé tváře a hladově mě políbí, když se zarazí a přitiskne se ke mně čelem.

Ve svých myšlenkách mi ukazuje, jak mě vidí. Podle ní jsem vysoký štíhlý upír s vypracovanými rameny a pažemi. Odráží se ode mě aura sebejistoty a dravosti, skoro sadistické divokosti, díky které je vidět, že se nezastavím před ničím. Moje tělo jako druhá kůže opřádá podivná skrytá hrozba a temnota, dříve jsem kolem sebe tu tepající nebezpečnost neměl, to udělala ta přeměna v Nad-upíra… Mou tvář vidí jako tvář démona s temnýma děsnahánějícíma očima. Ohrnuji rty, takže moje špičáky až výhružně vystupují… Ale ona se nebojí. Ona mě takového chce, zbožňuje, miluje a bez zábran po mně touží.

Potěšeně se usměju, protože tohle je něco pro moje upíří i chlapské ego, ale nakonec se od ní přece jen odtrhnu. „Tímhle mě tak kazíš," zavrčím nadřazeně a políbím ji, zatímco vnímám, jak praská látka, když z ní trhám oblečení a dávám si velký pozor, abych ji neškrábnul. „Ale i když se mi neskutečně líbí, co s tebou dělám, dávám přednost slovům a tvému hlasu. Co mi to takhle zasténat nebo alespoň zašeptat do ucha, jak moc mě chceš?" Přejedu jí jazykem po křivce krku. Její pokožkou prostupuje vůně Šťastné krve a já začínám mít problém rozhodnout se, jestli mě začíná víc svírat touha po její krvi nebo chtíč, který si chci vybít na jejím těle.

„To nestačí, že se na tebe klepu a slastně usykávám při každým doteku, jako bys používal feromony?" vrní pode mnou jako kotě a hladí mě ve vlasech, zatímco se mi kalhoty nadouvají k prasknutí. „Ty jseš tak neskutečně nádhernej..." zavrčí zastřeně a obejme mě nohama kolem pasu. „Máš sice sobeckou duši, ale tělo prvotřídní," zazubí se provokativně, když se jí zadívám do pobavených očí.

„Tím mi chceš naznačit, že se mnou jsi jenom proto, že se ti líbí mé tělo?" Roztrhnu na ni s poušklíbnutím další tričko, abych ji za to mohl ztrestat vášnivými kousanci, kterými ozdobím její světlou kůži.

Zanaříká tak, že si musím sjet dlaní do klína a rozepnout si kalhoty, jak mě touha začíná tlačit. Prohne se pode mnou. „Sakra, snad sis nemyslel, že jsem s tebou jenom proto, že jseš ten nejsebestřednější upír na světě?!“ zašklebí se ironicky.

Dál v ústech cumlám hrot jejího ňadra a přejíždím po něm jazykem, zatímco se jí dívám do tváře.

V očích se jí zaleskne něha. „I kdybys měl tělo jako Dick a duši stejně příšernou jako teď, zůstala bych s tebou.“ To pobavení z ní přímo srší.

„To jsi to teda moc nevylepšila." Chytím ji za ruce, přitisknu je ke střeše, začnu ji kousat do ňader a ztuhlých bradavek s myšlenkami na to, aby jí po tom zůstaly malé slastné jizvy.

„Bolí to!“ kníkne a snaží se mi uniknout.

„Ššš,“ zašeptám a ranky jí olizuju tak zaujatě, že se pode mnou celá propíná. „Teď už doufám budeš hodná..." Pohladím ji po zahojených kousancích.

Zasténá a přitiskne se ke mně tak moc, až ji musím se smíchem krotit. „Opatrně nebo z té střechy spadneme," zasměju se a začnu jí na těch místech mučit svými ústy a jazykem.

Zanaříká a drápy mi šikovně zatne do ramen. Nebolí to, ba naopak to ve mně probouzí ještě divočejší touhy. „Dost! Chci dělat tamty věci… Ty sprostší věci!“ Ten její slovník mě naprosto baví i vzrušuje zároveň. Je to stále nevinná šestnáctiletá dívenka, tak čistá a nedospělá… Rajcuje mě to víc, než kdyby byla levná a sprostá. Zřejmě proto mě Angela nikdy nedostala, má sice podobný šarm jako moje maličká, ale na rozdíl od ní je zkažená sexem a cudnost nezná.

„Jaképak sprosté věci chceš dělat?“ zajímám se s úsměvem, zatímco jí rukama hladím po těle a mazlím se s jejími rty a jemnou kůži na krku.

Drze se mi zadívá do očí a prsty sjede k zapínání džínsů, aniž by tušila, že už jsem si poklopec rozepnul. Přejede po mém mužství dvěma štíhlými dívčími prsty a vydechne mi do rtů: „Ty víš, co bych chtěla... Tebe... Pomilujeme se!"

„A já myslel, že ti tohle bude stačit," usyknu, když mě začne dráždit. „Buď hodná..." zavrčím trochu, když jí dlaněmi tisknu boky, zatímco ona mi stahuje kalhoty. Stačí mírně, abych se do ní dostal, protože ji jsem si už svlékl.

„Nekecej, jednej a buď zlej,“ zavrčí mi pobaveně do rtů a dráždí mě svýma šikovnýma rukama v klíně.

„Fajn, jak chceš. Udělám ti to podle sebe." Vím, že právě tohle má od jistého času nejraději. Vidím, že jsem jí udělal radost, celá se rozechvěle a spodní ret si skousne nedočkavostí. Odstrčím jí ruce a její kalhoty odhodím ze střechy, abych měl prostor. „Doufám, že spadnou Romeovi na hlavu," zasměju se a kalhotky jí roztrhnu stejně jako tričko. „Proč nosíš kalhotky? Zdržuje to jako podprsenka," ušklíbnu se, když mě chce rukama pohladit po hrudníku, chytím jí je, přitisknu znovu na střechu a prudce do ní vniknu. Nedám jí chvíli na vzpamatování, hrubě se k ní přilepím ústy a začnu si ji brát upířími pohyby, protože vím, že to máme rádi oba.

Zuřivě mi sténá do rtů, prohýbá se pode mnou a doslova z ní sálá, že tohle je to pravé ořechové a moc se jí to líbí, stejně jako mně, když si bez zábran můžu brát její tělo.

Trochu jí při tom pokoušu. Když chce, abych byl zlý, trochu jí svými špičáky zmučím rty, a na těle zanechám pár škrábanců. Líbí se mi, jak se pokouší mi stačit, i když nemá šanci. Její propínající tělo mě vzrušuje stejně jako její křik, když do okolí volá moje jméno. Po tom, co si prožiju vyčerpávající vrchol, při čemž můj to je první a Di kdoví kolikátý, ztěžka se na ni svezu a začnu jí láskyplně hojit rty.

„Ty nejseš upír, lásko, ty jseš ďábel,“ zachraptí a schoulí se pode mnou přímo mazlivě. Nejdřív divoká a zvrácená a teď, když to potřebuju, když to tak chci, tak svůdně zamilovaná a něžná.

„Hm, já vím..." zatvářím se samolibě a inkasuju plácnutí. „Jen si dělám srandu... možná," zazubím se a smířlivě ji políbím. „Co záda? Asi budou potřebovat moji péči, co?" Znovu se opřu o kolena a sednu si na paty, zatímco se špičkami stále opírám o ty vystouplé střešní zábrany. Di pomůžu se posadit.

Usykne bolestí a zvedne ke mně oči. Je oproti mně tak drobná, že mi to na tváři maluje zvrácený úsměv. „Já jsem to nějak nevnímala, ale teď to setsakra bolí.“ Po zádech jí v stružkách stéká krev. Tak tohle jsem nevychytal, dojde mi, když vidím, jak jsem ji zřídil. „Vezmi mě dolů…“ zaprosí a obejme mě kolem krku.

Cítím, že jí není dobře… Opatrně ji zabalím do své košile, která se zachytla kousek pode mnou a vezmu ji do náruče, vznesu se do vzduchu, kde mi za letu omdlí. Zanesu ji rovnou do koupelny, kde jí napustím vanu a potom jí probudím svými ledovými doteky. „Di?" Políbím ji na rty. „Už je to lepší? Zahojím ti ta záda a pak si vlezeš do vany, ano?" usměju se na ni.

Zmateně mi to odkývne a chytí se za ústa. Přesunuju ji k toaletě a po pár vteřinách má hlavu zabořenou v míse a zvrací. „Otři mi tu … věc ze zad … uzdrav mi … to, je… mi z … toho zle…“

Posadím si ji na klín a začnu jí záda otírat žínkou, abych jí je omyl a setřel z nich přebytečnou krev. Pak se k nim přitisknu ústy a vyhojím ji do poslední ranky bez toho, abych jí na kůži zanechal nějakou slastnou jizvu. „Už ti je líp?" starám se, zatímco jí záda zahrnuju drobnými polibky.

„Vadí… Sakra, vadí mi moje vlastní krev. Je mi z ní blbě,“ zachraptí. „Mám žaludek jako na vodě.“ Přitiskne se mi zády do náruče a opře si hlavu o moje rameno, zatímco zírá ke stropu a celá se chvěje.

„To se srovná..." Hladím ji a pro sichr zaplním vzduch malou dávkou feromonů, aby se na to tolik nesoustředila. „Už to nebudeme riskovat. Příště jedině v teplé... teda u nás spíše v ledové posteli," usměju se a políbím do vlasů.

„Chci relaxovat…“

Potřebuje klid, protože je těhotná a každé její těhotenství je plné chaosu a dětem to neprospívá. „Můžeš relaxovat ve vaně,“ usměju se a pomůžu jí do teplé vody. „Přinesu ti sem čisté oblečení. Chceš ještě něco?“

„Cizí krev,“ zamumlá s přivřenými víčky.

„Přinesu ti ji. A můžu sem vzít i dvojčata. Dám jim sem vaničku, co myslíš?"

„To bude skvělý, lásko."

*** *** ***

Ohřeju jí v kuchyni sklenici krve, stavím se u Mii pro dvojčata a vrátím se zpátky do koupelny. Dám dětem do vaničky vodu a nějaké hračky a kleknu si k Di, zatímco jí dlaní sjedu na podbřišek. „Když ještě budeš chtít, přinesu další."

„Jseš hodnej, ale nebudu to pokoušet..." usměje se a přivře víčka.

Hladím ji po vlasech a podbřišku a snažím se oběma, svému následovníkovi i Di, dodat, co potřebují.

Ozve se křik a Drak se rozbrečí.

„Co se děje?" hlesne Di.

Ale já už držím Draka v náručí, protože malá ho uhodila a ošklivě ho poranila hračkou.

Di vyjekne strachy. „Dej mi ho!“ Natáhne k němu ruce a z očí jí stékají slzy, zatímco malý brečí s ní.

„Tohle jsi ale už vážně přehnala!" houknu na Char, zvednu ji za ruku a naplácám jí. „A tohle udělám pokaždé a bude to bolet ještě víc!" řeknu naštvaně, zvednu ji z vaničky a posadím na deku, kterou jsem dal vedle. „Tak a žádné cákání nebude. Ani hraní. A klidně trucuj. Takhle se prostě chovat nebudeš!" reaguju na její naštvaný obličej. Pak se otočím na Draka, vezmu ho do náruče a kontroluju mu ránu. „Vypadá to hůř, než to ve skutečnosti je..." klidním Di, setřu mu krev a podám ho Di.

Okamžitě ho k sobě přivine a tiskne ho k sobě, zatímco já z dolní poličky vezmu lékárničku, kterou jsem kvůli mé maličké dal do každého pokoje a začnu mu ošetřovat ránu.

„Prosím tě, vezmi ho…“ zachraptí Di a zvedne se z vany, poklekne si před toaletní mísu a znovu ze sebe dávivě dostane krev, kterou před chvíli spořádala.

Drak se znovu panicky rozbrečí, protože netuší, co se děje. Houpu ho v náručí a dívám se, jak se Di celá zelená a uplakaná odvrací od mísy a jde si vyčistit zuby.

Charmed ryčí naprosto vztekle a Di to klidu rozhodně nepřidává.

„Přestaň! Jestli toho nenecháš, tak ti ještě přiložím, abys měla proč brečet," okřiknu Char a dál uklidňuju malýho, zatímco Di probodávám zamyšleným pohledem. „Odnesu Char k Mie, jestli toho řevu nenechá, aby sis mohla odpočinout." Pohladím ji po ruce.

„Chci, aby tu byla s náma, ale ... byla trochu hodnější," zašklebí se zoufale. „Nechápu to, k oběma jsem se chovala stejně. Oba je stejně miluju a beztak je jiná..." hlesne nešťastně. „Charmed, lásko moje malinkatá…" Natáhne k ní s úsměvem dlaně a Char po ní mrskne kovové chrastítko tak šikovně, že Di rozsekne spodní ret. „Zasraný železný hračky od Mii!  Nechápu, co jim to sakra dáváte! Chci, aby okamžitě tyhle věci zmizely! Chci pro ně plyšáky a pískací hračky!" zavrčí rozhořčeně moje maličká, olízne si rty a v tu ránu je na ní vidět, že je jí zle.

Vezmu malého do náruče a dívám se, jak Di spěchá k míse a znovu se nad ní naklání s dávivými zvuky.

„Dám ji k Mie," řeknu, Draka dám do vaničky, zvednu malou, znovu ji plácnu a pak jí i přes její řev a protesty obleču, abych ji odnesl. „A seženu jim jiné hračky," slíbím Di, když se vrátím a palcem jí jemně přejedu po rtu. „Zahojím ti to..." zašeptám a ona přikývne.

Vzala si malého k sobě do vany. Její rty jsou cítit po krvi a pastě, zatímco ji hojím. „Proč se sakra takhle chová? Je zlá, nenávistná na mě i Draka.“

„Já nevím..." Pokrčím bezradně rameny. „Promluvím s Miou, jestli se takhle chová i k Baltovi. Ale nic neříkala, tak nevím…“

Dívám se na Draka, který se k Di tulí a plácá ji jemně po tvářích… Je úplně jiný, je citlivější.

„On vypadá tak šťastně, radostně a ona… Kde jsem sakra udělala chybu? Proč Char není taky taková?“

„Nikde jsi neudělala chybu..." řeknu zamyšleně. Nechci mluvit o to, že pokud se do Char promítly naše upíří sklony, máme se na co těšit. Ovšem tohle není ani divokost, tohle je vyloženě bezcitnost a agrese, a to mě vážně děsí.

„Byla přece stejná jako Drak! Ale zatímco on je teď úzkostnej a potřebuje lásku, tak ona ..." Zarazí se. „Je taková kvůli tobě! Viděla, jak se ke mně chováš! Jakej jseš a zatímco na draka to působí jinak, protože má citlivější povahu, tak Charmed to bere z tý divočejší stránky a snaží se ti zavděčit tím, že je zlá na všechny mimo tebe." Rozbrečí se, když jí tohle všechno dojde.

Náš syn se k ní přitiskne a začne rovněž fňukat.

„Di..." vydechnu bolestně. „Neplač, bude ti špatně..." Projedu si zoufale vlasy, když mě vůbec nevnímá. Jako by nestačilo, že jí začala podivně vadit krev! Nevím, co na to víc říct, protože pokud je doopravdy možné, že... za to můžu zase já, tak... do hajzlu! „Lásko, zase se to spraví. Já přece Drakovi nikdy neublížil, proč by se k němu potom taky takhle chovala?" pokouším se jí nějak vyvrátit to, že to je moje vina, ale... ona tomu nevěří... a nevím, jestli tomu věřím já.

„Chci z vany!“ prskne zachmuřeně a otírá si slzy. Podá mi Draka a sama vyleze. Otírá se ručníkem a já ji stále pozoruju, protože její pohyby jsou trhavé…

„Di!“ hlesnu, když vidím, jak se jí podlamují kolena. Honem ji zachytím, než se stačí praštit o dlaždičky a povzdychnu si. Omdlívá a zvrací… Tohle těhotenství mě začíná děsit. 

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 18. kapitola: