OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 19. kapitola

12.08.2012 (11:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 664×

1 9 .   k a p i t o l a

Chester

Di se probere až v naší ložnici, přikrytá dekou.  

Sedím naproti v křesle a starostlivě i pozoruju. Draka jsem dal vedle ní, takže první, co ucítí, je jeho ručička, kterou jí svírá prsty. Chci se jí zeptat, jak jí je, ale... nějak nemůžu. Z celé té situace mi je na nic. Z toho, že jsem z vlastní dcery udělal prvotřídního upíra. Být jiný, nemohl bych na ni být hrdější, ale takhle... takhle mě to ničí.

„Mám trochu obavy," hlesne moje maličká, když se rozkouká a přivine se k Drakovi. „Tohle těhotenství je trochu jiný, než tamty předešlý. Je mi fakt hrozně špatně..."

„Bude to v pořádku. Hlavně musíš být v klidu..." Přisednu si k ní na kraj postele a rukou jí zajedu na podbřišek, abych jí lechtal konečky prstů. „S Char to teď nejde, tak mě napadlo, že..." Zarazím se. „Prostě by tady neměla teď asi moc často být... Mohl bych s ní přespávat jinde..."

„Ale já chci být se svou dcerou!“ prskne zoufale Di.

„Budeme tu, ale... jakmile se začne chovat zle, vezmu jí hračky a bude muset jít pryč. Navíc přes noc bych byl rád, kdyby ses trochu vyspala..." Objímám ji i malého a je mi z toho čím dál hůř.

„Sežeň jí nějaký ty hračky, který jsem po tobě chtěla. Určitě jí naučíme, jak se má chovat. Tys byl horší, než ona a stejně jsem tě vychovala..." usměje se nevinně a utírá si slzy, zatímco Drak studuje moje výhružné špičáky a je tím úplně fascinovaný.

Vycením je, ale hladím ho přitom dlaní. Chvíli vnímá moje doteky a teprve potom se začne smát, když si je jistý, že se nezlobím… „No ano, také budeš mít takové,“ usměju se na malého, a když otevře pusinku, prstem mu přejedu po dvou jehličkách, co mu rychle vylézají. „Budeš také nebezpečný upír," zavrčím trochu a znovu je na něho vystrčím a Drak se rozesměje. „Ano, je to pořádný upír," usměju se a mrknu na Di. „Seženu je. Plácáním to z ní asi nevytřískáme," povzdychnu si.

„Mám obavu, že za chvíli ztříská na jednu hromadu mě i s Drakem," ušklíbne se. „Celá tatínek!" vyplázne na mě jazyk. „Tak na co čekáš? Mazej pro ty hračky, sakra! Nějaký něžný, měkký, srdceryvný a dětský! Nic násilnýho! A pak vezmi malou a přiběhni sem, jasný?" Panovačně mě políbí na špičku nosu a snaží se přemýšlet pozitivně, za což jsem rád, protože se nesmí rozrušovat.

„Jak si přejete, má paní," zašklebím se na ni, malému lípnu pusu do vlasů a zvednu se, abych si vzal bundu. „Jestli ti ale není dobře, tak tu ještě zůstanu..."

„Zvládnu to, ale… Spěchej,“ řekne Di a očima mě popožene.

** ** **

Di se široce usměje, když vejdu do pokoje i s malou v náručí a několika taškami plných plyšových a pískajících bezpečných hraček. „Už jsem se začínala bát, kde jseš…“

„No, to víš. Vykrádat hračkářství není žádná legrace," usměju se, postavím Char na zem a pak ji pustím. Kupodivu rovnováhu vyrovná a neplácne sebou na zadek. „Už jí to jde líp," poukážu na její pokroky a pak vedle ní vysypu obsahy všech tašek. „Tak a teď se v hračkách můžeme přímo topit..."

„Jseš úžasnej. Hračky jsou fajn!“ hlesne Di s pohledem na plyšová zvířátka. Posadí našeho syna mezi plyš a sama si sedne na okraj postele, lokty si opře o kolena a zúží oči, pozoruje, jak se Charmed snaží Drakovi plyšovým medvídkem několikrát ublížit.

Ještě jednou ho praští do hlavy a ustane, zatímco malý odfrkne.

„Jo, sakra, tohle je ono…“ Di se ironicky uculí, protože malému nic není. Tyhle doteky měkkou hračkou mu rozhodně neublíží.

„Ten jí to nandal,“ rozesměju se, když pozoruju Drakův výraz, kterým dává najevo, že teď už má svou sestru na fraku, a posadím se k Di. Postel mírně zavrže a moje maličká ke mně střelí pohledem. „Počítám, že jestli v tom bude Char pokračovat, vrátí jí to a budou si kvit," usměju se a pohladím svou Šťastnou krev po dlouhých černých vlasech, které se lesknou díky mému jedu. „Tak co? Už jsi spokojená?"

Beze slova se ke mně bokem přivine.

Otočím hlavu ke dveřím, protože zaslechnu vrznutí.

Stojí v nich dvoumetrový vyhublý upír s dvoumilimetrovým ježkem na hlavě. Dlouhé paže nechává volně splývat s tělem, a i přesto, že díky dlouhým údům připomíná komára, jeho vzhled je násilnický, surový a hrubý. Usmívá se a ze rtů mu vykukují špičáky. „Di, díky moc… Dick souhlasí!“ hlesne rozjařeně a borůvkové oči jako by se třpytily v měsíčním svitu. „Teď bych potřeboval pomoct… Musím obejít ten zasranej upíří obřad, aby se ze mě taky nestal Nad-debil, jak říká Mike… A jste čestně zvaný na svatbu!"

Charmed znovu udeří Draka, tentokrát růžovým dinosaurem.

Malý se jen pobaveně uchechtne a dál si nerušeně hraje s pískacím autíčkem, které ne a ne stisknout, aby vydávalo ty správné zvuky… Ovšem on je trpělivý, není jako Char, která už by hračku dávivě kousala.

„Blahopřeju, sakra!“

„Je paradox, že odborníkem na tohle je práve Dick," ohrnu pobaveně rty. „A nebo tady Di. Já ti v tom nepomůžu, na mě to bylo upečeno." Stisknu jmenovanou v pase, aby pochopila.

„Sakra, nebuď ukřivděnej, taky jsme to nečekali! V knihovně o tom nic není, takže…“ Drze trhne rameny a nakopne mě do lýtka. Vypadá to jako nevinné neplánované gesto, ale já vím své.

„Dělám si srandu, lásko," zašklebím se na ni a chytím ji bleskově za koleno, když se chce znovu mírně nadzvednout a kopnout mě, provokatérka. „No, Balle, asi ti moc nepomůžeme. Můžeš doufat, že to, co k tobě Vinnie cítí, není natolik zvrhlé, aby to z tebe udělalo tohle," uchechtnu se.

Chvilinku zavládne ticho a já slyším, jak to v Di šrotuje.

„Chceš říct, že já jsem zvrhlík, sakra?!“

„Dick vyprávěl…“ zachraptí Cristoball pobaveně.

„Ten toho napovídá,“ zavrčím zvučně a prsty sjedu po jejím stehně blíž ke klínu. „Udělej klasický svatební obřad, ne? Bez sání krve. Pouze polibek a basta…“ řeknu a zadívám se na Di, která se tváří namíchnutě. „A sex na oltáři. Rád se přijdu podívat.“ Cítím její loket v žebrech. „No co? To my jsme neměli. Rád bych se na to podíval z pohledu svědka…“ popíchnu ji.

Di se trhnutím postaví na nohy a pročísne si prsty vlasy. „Zab ho," zavrčí směrem k upírovi, který stále stojí ve dveřích. „Je nepoučitelnej, zlobí!“

Ball se uchechtne. „Ani kdybys mě podplatila, proti Nad-upírovi nejdu!“

„Srabe!“ Překročí naše děti a postaví se kousek ode mne, zatímco naštvaně poklepává kolenem.

„Co ti vadí? Vždyť jsem neřekl, že se přidám, i když..." zazubím se a inkasuju zásah nafialovělou plyšovou obludkou. „Ty mě můžeš provokovat a já tebe ne?" zašklebím se na ni a i přes její protesty si ji k sobě přitáhnu. „Nezlob nebo tě kousnu," uchechtnu se a mrknu na Balla. „Buď rád za svou přítulnou Vinnie," vzdychnu přehnaně.

Upír se rozesměje, zavře za sebou dveře a jeho hlas se rozléhá i na chodbě, zatímco moje maličká prská a vzteká se. „Tak tos fakt přehnal, sakra! Rozvod!“

„Ještě že se máš čím ohánět," zasměju se a nahnu se k Char, abych jí polechtal na bříšku. Když se rozesměje a otevře pusinku, strčím ji do ní gumovou hračku. „Na tomhle si trénuj zoubky, ne na rodičích," udělám na ni obličej.

Naše dcera začne hračku kousat a demolovat, a když jí to nejde, hodí ji po Di, která neváhá a vrátí jí to. Malé padne pusinka.

„Jak ty po mně, tak já po tobě, lásko.“ Vyplázne na ni jazyk, zářivě se usměje a drasticky mě kousne do ramene, až mírně usyknu a dívám se, jak to naši dcerku udiví. Ale hned se na Draka dívá mírumilovněji. „Asi tě budu muset probodnout kůlem, aby byla hodná,“ zašeptá mi pobaveně Di.   

„Do hajzlu, to mě teda čekají časy..." zatvářím se zkroušeně, a když mě Di znovu kousne, svezu se na kolena a začnu jí líbat ruce. „Ušetřete mě, má paní. Budu vám to dělat třeba každý den," mrknu na ní zvráceně.

Moje maličká pookřáhne a zčervená. „Co mi budeš dělat každej den?“ špitne.

„No, vždyť víte..." Přejedu jí na ukázku jazykem po ruce a zašimrám jí v dlani.

„Chazzy," zachraptí a olízne si rozechvěle rty. Zasténá, když jí začnu olizovat dlaň a sát prsty.

„Ano?“ Zvednu k ní s úsměvem oči.

„Jsou tu děti... Nebylo by dobrý, kdybych teď začala sténat nad tvou neodolatelností," zachraptí rozechvěle a stiskne kolena k sobě.

„Jen vidíš, jak moc, moc tě mám rád," usmívám se dál, ale přece jen toho nechám. Nerad bych měl přebytek v kalhotách. Vtisknu jí polibek do dlaně a posadím se zpátky na postel. „Podívej, jak nás pozoruje," uchechtnu se, když uvidím Char, jak na nás visí očima, zatímco Drak si v klidu hraje a vůbec si nás nevšímá.

„Chci, aby viděla, že i já tě můžu tejrat a ještě mi za to budeš dělat.“

„Dobře," usměju se a za každý kousanec, kterým mě obdaří, ji políbím, zatímco po očku koukám na Char, která je z toho podle výrazu nejspíš dost zmatená. „Teď v tom má asi pořádný zmatek," zasměju se.

„Zkus ji vzít k nám..." zašeptá mi do rtů.

Vezmu Char do náručí, posadím se s ní zpátky na postel a čekám, jak zareaguje.

Zvedne ke mně tázavě oči a pak se zadívá na Di, ale nic dalšího neudělá.

„Asi jsme ji zmátli víc, než jsme doufali…“ řeknu přemýšlivě.

Di se ke mně láskyplně přivine a dá mi polibek na čelo.

Charmed chvíli ohrnuje rty, ale nakonec nás oba nejistě obejme.

Maličká ji hladí po vláskách, zatímco já pochvalně přikyvuji.

„Vidíš, nesmíš na mě bejt zlej!“

„Vážně by mě zajímalo, který okamžik se jí tak moc vryl do paměti..." Svraštím čelo, protože fyzicky jsem Di nikdy nenapadl. „Přece jsem tě nikdy neuhodil..." zamumlám a dál hladím Char po vláskách.

„Podrápals mi celý břicho a boky… Přinesl jsi mě do pokoje se zlomenou rukou. Byla jsem samá modřina. Mučils mě, když jsi ze mě pil a mě to hrozně bolelo,“ vypočítává Di a mně se svírá hruď. „Něco z toho jí prostě mohlo uvíznout v paměti. Já si to třeba dost dobře pamatuju,“ řekne ironicky a políbí malou na čelíčko. „Děti jsou hodně emotivní, sakra. Hodně si toho z dětství pamatujou. Někoho ve dvou letech vyděsíš panenkou a má z toho trauma na celej život,“ uchechtne se cynicky a protočí oči.

„Ale to přece..." nedopovím. To přece nebylo úmyslně - Chce se mi říct, ale neřeknu to. Posadím Char na postel k Di a vstanu, abych vzal do náručí Draka. Nikdy bych svoje děti neděsil záměrně. Nikdy bych jim neublížil… a přesto to dělám. Vzdychnu a pohladím Draka po tvářičce. Za tohle bych se vážně nenáviděl.

„Chazzy, mohli to vidět… Nebo si taky mohli jinak vynaložit to, když nás chytí při … milování a já přitom vzdychám a … Neznaj to, no, tak si nejspíš taky myslí, že mi ubližuješ.“

„Já vím..." odpovím. „Já vážně nedokážu být ani manžel ani táta..." řeknu spíš pro sebe. Je možné, že jsem životní smolař? Že mám vážně nadání pro to, obrátit všechno v pohromu? Nejspíš ano, jinak si to nedokážu vysvětlit.

„Lásko, moc se snažíš a jde ti to krásně, podívej se, jak jsou děti spokojený a tvoje rodina je šťastná…“

Oplatím ji trochu skleslý úsměv a posadím se k ní, abych jí vděčně políbil. „Snad už to teď bude lepší," zašeptám a mrknu na Char, která se po dlouhé době usmívá.

„Když ne, udělám s tebou krátkej proces." Kousne mě drsně do krku a přejede mi po krvavé rance. Okamžitě se ke mně přisaje a olizuje kapky se slastným úpěním. Když se ode mne odtáhne, ve tváři má vepsané blaho. Vezme mi dlaň a položí si ji na břicho, takže cítím to teplo – nadšení, které náš syn nebo dcera cítí. Teplo, které cítím, je jako ten nespokojenější pocit. Nevím, jak je to možné, ale je to tak. Prochází mi celou dlaní a dodává mi naději, že tentokrát to už bude lepší. Že to zvládneme. „Ta Nad-upíří krev je asi vážně skvělá," usměju se na Di potěšeně, když vidím, jak dobře to na ně oba působí.

„Ne Nad-upíři, ale Šťastná! Zamilovaná! Už mi ani není špatně, ani nemám mžitky před očima… Ale asi bys mi měl přinést skleničku krve, abych nezblbla… Šílenou manželku asi nechceš,“ uchechtne se.

„Hned jsem tu," posadím k ní i Draka a spěchám do kuchyně, abych jí potom přinesl velkou sklenici krve.

Když vejdu do ložnice a spatřím, jak se k ní tiskne nejenom Drak, ale i trochu nejistě Char, opřu se o dveře a tiše je pozoruju. „Tohle by chtělo fotku," usměju se spokojeně.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 19. kapitola: