Slunce v žilách - 21. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Desire je klíč... Kdopak to podle jejího chování poznal? :o) V našem klidném domě se něco děje... Nick a Joe jsou po smrti, ovšem někdo pokračuje v plánu... Co je to za plán? A kdo ho vymyslel? Tohle je běh na dlouhou trať a někdo bude ještě hodně trpět... Užijte si pár posledních klidných kapitol, protože brzy začne peklo, na které se těším! :o)

14.08.2012 (13:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 473×

2 1 . k a p i t o l a

Chester

V jediném okamžiku jsme s Dickem u nich, a zatímco Dick chytí Desire v pase a odtrhne ji od Di, já jí pomáhám na nohy.

„Jsi normální?! Ještě jednou na ni během těhotenství sáhneš a přísahám, že ti zakroutím krkem a nebude mě to ani trochu mrzet!" zavrčím směrem k Desire, až všichni ztuhnou. Vím, že mám vzteky rudé oči. Ta horkost mi je skoro propaluje, ale jakmile někdo napadne někoho z mojí rodiny, je všechen klid, který jsem za poslední dny získal, pryč.

Di se mi vyškubne z náruče, chytí se za ústa a dlouhými trhavými kroky míří do kuchyně, odkud slyším dávivé zvuky.

Probodnu Desire vzteklým pohledem a jdu za svou maličkou. Jestli ji ještě jednou vyruší, tak tu její sestru snad přišpendlím na zeď jako motýla. „Di, napij se..." Přikleknu si k ní a přiložím jí k ústům svoje zápěstí, které jsem si drápem rozřízl, takže mě ani nemusí kousat, stačí se jen přisát ústy a dostat do sebe to, co jí uleví.

Začne zhluboka sát a přestane se chvět. To uvolnění je zřejmé. Po pár doušcích mi zahojí zápěstí, chytí mě levačkou kolem krku a já jí pomůžu se postavit.

Hned jí před ústa dám sklenici lidské krve, aby mi nezešílela.

„Potřebuju trochu klidu, sakra…“

„Půjdeme nahoru nebo se můžeme jít proletět, pokud ti to pomůže. Možná by ti změna prostředí prospěla," šeptám. Obejmu ji a políbím na čelo, cítím, že je z toho nesvá a chce se jí díky té nakládačce od Desire brečet. „Nebo řekni, co bys chtěla. Každé přání je předem splněno," usměju se na ni a dotekem kontroluju malého.

„Chci jenom klid. Relax, sakra. Prosím, stres mi nedělá dobře… Je mi pak mizerně…“ Hlavu mi položí na hruď a opírá se o mě.

„A nechceš pryč? Abys byla v klidu? Tady mám pocit, že tě něco stresuje na každém kroku..."

„Nevím... špatně zvládám změny," hlesne nejistě. „Navíc mám trochu strach, že když někam odletíš, tak budu sama s dětma, nebude nikdo další v domě... Tady se nebojím."

„Jak chceš ty. Pokud ne, tak ne... Jen bych byl rád, aby tohle těhotenství bylo jiné... Pro tebe klidné," přiznám, zatímco ji hladím po vlasech.
„Můžeme to zkusit, ale když se mi to nebude líbit, vrátíme se sem?" Dívá se mě prosebně do očí a prsty mě hladí ve vlasech. Těch doteků se nikdy nemohu nabažit.

„Kdykoliv budeš chtít," usměju se a vtisknu ji na rty krátký polibek.

„Nemůžete odejít!" zavříská u dveří Desire, když slyší náš rozhovor. Rozhazuje si prsty černé vlasy do stran a vypadá, jako nelítostná saň. V duchu se tomu přirovnání ušklíbnu. „Moje sestra bude tady!"

Di se mi schová v náručí a neklidně oddechuje. Natáhne se na špičky a zakousne se mi do krku. Cítím, že jí to přináší klid, který potřebuje, a proto ji nechávám.

Udělal bych pro ni teď všechno… „Tohle není tvoje věc," řeknu ledově. „Dicku, odveď si ji. Di ty její hysterické výstupy nedělají dobře," zamračím se, když se náš Romeo objeví za svou běsnivou polovičkou a snaží se ji přesvědčit, aby odešla. Strhne tím jen další křik.

Di to podle všeho ani moc nevnímá, je na mně přisátá jako klíště.

„Už je to v pořádku," zašeptám a pohladím ji po ruce, když se Dickovi konečně zpacifikovat hysterickou Desire.

Je skoro nepříčetná.

Jeden by řekl, že jí vážně přeskočilo.

Pokouší se na ni jít po dobrém, ale nakonec musí přikročit k razantnějšímu řešení, protože přesvědčování na ni vůbec nezabírá. Jako by ho snad ani nevnímala.

Di mi zahojí ránu a pohlédne ke dveřím, které už jsou prázdné.

„Tak kam to bude teď, má paní?“ usměju se na ni, když vidím, jak zastřeným pohledem se na mě dívá, a vezmu ji do náruče.

„Budu muset zabalit,“ řekne sklesle a protáhne znechuceně obličej.

Moje maličká nesnáší balení, moc dobře to vím. „Nic nebal, seženu nové věci. Stejně jsem polovinu tvého oblečení roztrhal," uchechtnu se a vyjdu s ní po schodech do patra.

„Chazzy, přece nemůžete odejít!" Zvedne se nechápavě Ball. „Přece... Co když se zase něco stane?! Jsme rodina, držíme při sobě!" Je vážně neklidný. Těká po nás pohledem a v pažích mu cuká, jako by nás chtěl snad obejmout.

„Není to napořád. Jen Di teď potřebuje klid. Co by se mělo dít? Navíc pokud by se něco vážně dělo, je tu přece dost upírů, ne?"

„Tady ano, ale kdyby zase bylo něco u vás?“ Udělá na mě oči a poukáže na problém Nick a Joe, kteří pasou po mé maličké.

Zadívám se na ni, jak je schoulená v mém náručí. Je tak drobná a bezbranná… Má pravdu. „V tom případě, ať odejde Dick s Desire nebo ať ji přiváže k posteli, protože pokud se k Dianě ještě přiblíží, tak s ní udělám krátký proces.“

„Ohlídáme to…“ zachraptí a přijde o trochu blíž. „V ložnici bude vždycky klid, tak se nemusíš bát, Di…“ usměje se na mou maličkou, která se na něj cynicky zašklebí.

„Jo, tady je setsakra klidný prostředí všude, co?“ zamručí a stiskne mě pevněji. „Navíc já se nebojím, je to jasný?! Jenom mi teď stres nedělá dobře, ale jestli nevadí, že tu občas něco ohodím zvratkama, tak žádnej problém…“ uculí se ironicky a vycení špičáky, aby dodala svým slovům na důrazu.

„Nemůže být stále v ložnici,“ řeknu, a když si dá znovu hlavu na mé rameno, pohladím ji po vlasech. „Spíš by tam měl Romeo zavřít tu svou uječenou Julii.“ Blýsknu očima. „Ani nevím, jestli půjdeme na tu vaši svatbu, Balle. Nerad bych, aby Desire udělala scénu.“

Upír těžce polkne, rozhodí ruce, ale přikývne. „Jasně… To chápu,“ zamumlá a pohledem střelí po Vinnie, která se choulí mezi polštáři a nespouští svého upíra z očí.

Cítím, jak je Di líto, co jsem řekl… Celá se rozechvěje.

Samozřejmě, chtěla by na svatbu. S Cristoballem se přátelí… „Leda by se Dickovi povedlo jí nějak domluvit, jinak…“ řeknu, abych Di trochu uklidnil. „Pokud ji zpacifikuje feromony, půjdeme.“

„Jdu za dětma,“ zachraptí Di. Stírá si oči a nejistě si stoupá na zem. Nechám ji, tuším, že chce být sama, takže ji jen pozoruju, jak jde po schodech, sám si chci promluvit o Dexovi… Najednou se tu zase zjevil a nevěští to nic dobrého. Tenhle posera přináší jenom smůlu!

Di je na schodech, takže otočím hlavu zpátky na Balla. Teď už poklidně dojde, stačí udělat dva kroky a je v bezpečí naší ložnice, kde ji nenechám dlouho samotnou. Stačí mi pár chvil.

„Sakra!“ zaúpí.

Otočím hlavu zpět a vidím Desire s napřaženou, pevně zaťatou dlaní, jak se jí moje maličká válí u nohou. Musela zrovna vyjít ze dveří.

„Do hajzlu, Dicku!“ zařvu na chodbu a než se na ni stačí Desire vrhnout, odstrčím ji od své ženy. „Copak ty ji vůbec nehlídáš?" vyjedu na něho vztekle, když přispěchá, aby Desire odvedl zpátky.

„Co to s ní do prdele je?" nechápe Cristoball, který mi stojí za zády.

„Zbláznila se, to je s ní," syknu a skloním se k Di, abych se jí probral ledovými doteky, protože omdlela.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování