OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 26. kapitola

19.08.2012 (18:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 686×

2 6 .   k a p i t o l a

Diana

No, sakra… Pomyslím si, když spatřím Dicka přikovaného za zápěstí ke kruhu.

Krčí se v rohu, klepe se nenávistí a vrčí tak, že mi po zádech přechází mráz. Dívá se mi do tváře a já téměř hmatatelně cítím, jak přemýšlí, co všechno by mi provedl… Jak by si mou smrt vychutnal.

Těžce polknu a jemu se na tváři objeví frajerský bezcitný úsměv. Donutí mě to couvnout.

„Ježíši Kriste…“ šeptá tiše Desire, stojí za Chesterem a v náručí drží Saniela. Když vystoupí před Dicka, dosti bojácně a plaše, blond upír se zarazí a zúží oči.

Zack blýskne lila očima a on ztuhne. 

„Dicku?“ hlesne moje dvojče ztrápeně. Je na ní vidět, že snad jen kvůli malému se drží při smyslech. V hrudi jí splašeně buší srdce a na rukou jí hrůzou i chladem postávají chloupky. Má strach.

Kdo by se, sakra, nebál?

Desire k nám zoufale pohlédne očima.

Nezávidím jí to, držím se zády u Chestera… Komický, jako by mě mohl ochránit. On by byl první, kdo by mě zabil. Těžce polknu a zvednu k němu oči, zatímco on je sklopí a pohledem se setkáme. Vidím na něm stejnou obavu…

„Zacku, nech ho mluvit…“ ozve se Chester a Dickovy rysy povolí, jak na něj Zachariáš přestane působit.

Na chvíli mě ohluší rachot a lomoz řetězů, jak se marně snaží vyvrátit kruh ze zdi. „Když mi dáte Dianu, ušetříte si problémy." Táhle zavrčí a tak rychle sebou smýkne směrem k nám, že Desire vypískne a já sebou trhnu a vyvalím oči bolestí.

„Ježíši Kriste, Ježíši Kriste.“

Nejsem si jistá, jestli se u toho i nepokřižovala.

„Já nemůžu,“ hlesne Desire a zavrtí hlavou. Po tváři se jí rozkutálí slzy. „Nemůžu…“ Hlas má zastřený strachem a úzkostí.

Jemně ji chytím kolem krku a napnu se jako struna. „Ale miluješ ho, ne? Jiná možnost není.“ Vedle ní si hraju na otřelou frajerku, která se ničeho nezalekne, i když mi tohle taky příjemný není, pořád to je Dick. Někde uvnitř to prostě musí být on a my ho musíme přivést k rozumu, stejně, jako jsem to dokázala s Chazzem.

„Nech mě být!“ vytrhne se mi s pláčem. „Žiješ s vrahem a já ti mám věřit, že to, co tady dělám je správné?!“ rozkřikne se na mě, až se šklebivě usměju a tvář mi zhyzdí vztek.

„Desire, sakra!“ zavrčím ostře. Díky té její hysterii se začneme prát. No, prát… Zas dostávám nakládačku! „Nemlať mě furt, sakra!“ křiknu na ni a ona mě odstrčí směrem k Dickovi. Než se naděju, Dick prudce trhne pažemi, vytrhne okov ze zdi a omotá mi dlaně i s chladným řetězem kolem krku. Z očí mi uniknou slzy, protože malý se proti blízkosti jiného upíra urputně brání.

„Dianko…“ zašeptá mi zákeřně do ucha a olízne mi krk, až se oklepu.

Dicku, prosím tě, sakra, já tě zbožňuju… Nedělej to!

Taky jsem tě kdysi miloval…

Chester rázně popadne Desire a za jejího křiku ji rovněž přemístí do Dickovi blízkosti.

Ten ji jednou rukou obejme kolem krku, zatímco mi prsty druhé ruky svírá hrdlo.

Řetězy příšerně chrastí, třou se o sebe a vydávají zvuky, které se mi zařezávají až do duše spolu s Dickovým hlasitým funěním a hřmotným vrčením, které mu vychází z hrudi.

Dicku, sakra, jestli mě necháš, slibuju, že už tě nikdy nepošlu do háje…

Ty jsi rozkošně pitomá, zasměje se v duchu a přivoní si k Desire, která se strachy ani nevzmůže na nějaký křik. Nosem jí rejdí ve vlasech a jeho doteky se zdají být mazlivější.

Vyznávám mu lásku slovy i tím, že se k němu tisknu o to víc a pevně zatínám zuby, aby mi nezačaly drkotat chladem a strachem. Jseš to pořád ty, sakra, jen máš teď náturu nějaký násilnýho magora… Dicku, záleží mi na tobě. Jseš moje první lidská láska.

Nebesky modrýma očima se zabodne do těch mých a chvíli na mně spočine pohledem, zatímco mu z úst unikají dlouhé chtivé povzdechy.

Tvůj následovník… Tvůj syn tě potřebuje!

Zúží oči a rozechvěle se zadívá na uzlíček, který Desire drží v dlani. Pustí mě… Popadne Desire za ramena a přitáhne ji k sobě čelem, zatímco si ji zvědavě a rozpustile prohlíží.

Je celá rozechvělá a z očí jí stékají slzy, zatímco drkotá zuby o sebe.

Dick nejistě odkryje uzlíček, ve kterém je zabalený jeho syn a vrčení i zlomyslnost, která z něj vyzařovala, zmizí. Chvíli ho pozoruje přímo nechápavě, zatímco na něj Saniel mrká nevinně očima a na tvářičce mu hraje dětský úsměv. Jakmile k němu jeho syn natáhne ručičky, je Dick ztracený… Jeho pohled zjihne. „Lásko," vydechne a zkřiví ústa v bolesti, jak se snaží svou duši obnovit. Láska v upířím těle bolí a to prý neskutečně a on tu bolest sebou nechává proplouvat, živí ji a rozdává něhu na všechny strany.

Usměju se na něj, když mi pohlédne do očí a uvolní se svůj postoj.

Di, promiň…

Sakra, nic se nestalo… Ale příště, až budeš středem nějakýho dobrodružství, nezúčastňuju se, zakřením se na něj ironicky a dívám se, jak mi pohledem vyznává lásku, zatímco k sobě přeněžně vine Desire i malého.

Nechává ji vybrečet a slíbává jí slzy…

Nebezpečí zažehnaný, sakra. Zpytavě pohlédnu po Chesterovi, který mě lapí do své náruče a sjede mi na podbřišek. Tiší malého, který mi celou dobu dával zabrat. Velmi ostražitě Dicka sleduje.

„Jsem v pořádku… Omlouvám se…“ hlesne můj blonďatý kamarád. „Doufám, že jsem nikomu neublížil… Zachary, díky, ta tvoje schopnost je neocenitelná,“ vydechne dlouze a políbí Desire na rty. „Promiň… Promiň, že jsem byl takový… Miluju tebe i naše dítě nejvíc na světě. Omlouvám se, že jsem vás vyděsil.“

Desire nejistě přešlápne a pak se přece jen odváží k Dickovi přitisknout.

Pevně ji sevře v náručí a ona se úlevou rozbrečí.

„Nikomu jsi neublížil, ty vole, to bych tě protnul kůlem,“ zazubí se na něj Mike a mně se z té věty sevře žaludek.

Dick, můj Dick nikomu ublížit nestačil, ale…

„Ještě musíme přivést k rozumu Cristoballa, tak si nech to hrdličkování na pozdějc,“ zahudrá lovec a nadhodí si v dlaních samostříl, který měl připravený k použití.

Popravdě mě to děsilo. Nemohla bych se dívat, jak by na Dicka vystřelil. Nejspíš bych mu to nedovolila…

Pohledem střelím k Zacharymu, který mě z rohu temně pozoruje, jako by věděl, nač myslím. Oklepu se, ale on ani přesto očima neuhne.

„Platí na to láska? Ale Vinnie…“ zazoufá si Dick a odevzdaně skloní hlavu.

Stisknu mu rameno a usyknu bolestí, protože mě znovu zabolí ten vykloubený prst.

„Co se ti stalo?“

„Přejel mě parní válec, aspoň si tak přijdu…“ zavrčím zmučeně, když si mě začne prohlížet. Musím vypadat, jak mumie… Celá  zafáčovaná a rozlámaná. „Vinnie bude fajn, zvládne to. Jestli ji Ballů miluje, zabere to.“

„A pokud ji nemiluje?“ zachraptí zděšeně Dick a nebesky modré oči se mu zakalí obavou.

„Proč si myslíš, že ji nemiluje? Připadalo mi, že on je z ní víc mimo než ona z něho," řekne Chazzy s lehkým úsměvem na rtech. Je vidět, že mu do smíchu není a stále se mě dotýká tak opatrně, jako bych byla z cukru, což je dobře, protože mě to furt ještě pobolívá.

„Je to moje malá sestřička... Mám o ní jenom strach," povzdychne si Dick a blýskne pohledem do rohu, kde je svázaný Cristoball a nenávistně po nás střílí borůvkovým pohledem…

** ** **

Vinnie

Držím se Ang za ruku a celá se třesu. Strachem a pláčem, který nemůžu zastavit. „Ballů..." škytnu, zatímco se mu dívám do tváře a hledám v ní ten jeho úsměv, který mi vždycky tak moc pomáhal.

Není tam. Ten úsměv zmizel a místo něj má na tváři divoký násilnický úšklebek, který jsem vídala u těch, co mě týrali. Ani ty temně modré oči nejsou přátelské, jsou plné zla. Touhy po smrti.

Znám to. Vždycky se na mě tak dívali. Chamtivě a nadšeně… Jako na svou hračku.

„Musíš jít blíž..." Popostrčí mě trochu Ang a já se na ni křečovitě namáčknu. „Neboj se... všichni tu přece jsme s tebou. Nic se ti nestane..." utěšuje mě a mou ruku pustí.

Chci se jí znovu chytit, ale ona mě místo toho popostrčí ještě blíž! Vytřeštím hrůzou oči a zadívám se do těch Ballůových. „Prosím, neubližuj mi..." špitnu, zatímco se odvážím pomalu zvednout ruku a klepající prsty se ho pokusím pohladit po tváři. Prý jenom to, co k němu cítím, ho může probudit. A já v to musím věřit, protože si nedokážu představit, že bych byla zase bez něj.

Zack ho drží svými zajímavými schopnostmi tak, aby se ani nepohnul, ale stačí mi, že po mně temně těká očima.

Ovšem, když se ho dotknu, až křečovitě sevře víčka a zavrčí bolestí…

„Pokračuj, funguje to!“ ozve se Mike a Ballů zavrčí výhružněji. 

Leknu se a chci od něho uskočit, ale ty hlasy za mnou, které mě přesvědčují o tom, že mu moje doteky pomáhají, mě přece jen dodají trochu odvahy. Je to na mně. A i když se bojím a nejradši bych se někam schovala, snažím si představovat všechny ty krásné chvíle, které jsme spolu prožili a vtisknout je do každého doteku, který mu teď věnuji. „Ballů... to jsem já, Vinnie. Vrať se ke mně, prosím..." štkám potichu a prsty mu přejedu po rtech, ze kterých mu vyjde bezmocné zanaříkání.

Je vidět, že kdyby mohl, odtáhnul by se. Jeho strnulost povoluje, Zack ho propouští a dává mu možnost pohybu. Ballů se natiskne na zeď za sebou a vytřeští na mě oči, jako bych já byla ta nebezpečná. Ostrými špičáky si rozdírá rty do krve.

„Proč si ubližuješ?" rozpláču se a natisknu se mu do náruče, protože najednou mi už nepřipadá nebezpečný. Spíš sklíčený z každého mého pohlazení. „Já tě mám tak moc ráda..." Hladím ho dál po obličeji a snažím se mu ze rtů setřít tu protivnou krev. Když na moje slova nereaguje, odhodlám se udělat ještě něco. Stoupnu si na špičky a jemně ho na ty poraněné rty políbím.

„Nesahej na mě!“ zařve přímo děsivě, proklouzne kolem mě a dá se na útěk.

Dick s Chesterem ho popadnou každý z jedné strany, zatímco Ballů křičí a mele sebou na všechny strany. „Do prdele, nepouštějte jí ke mně!“ 
Rozbrečím se nahlas a schoulím se do náruče k Ang. „On mě nechce... Proč mě nechce?" vzlykám, protože se nedokážu smířit s tím, že mě odmítá!

„Vinnie, on tě chce, sakra. Kdyby tě nechtěl, tak od tebe nezdrhá... On tě miluje, ale protože ho něco omámilo a udělalo z něj tuhle zrůdu, tak ho ta láska, kterou k němu cítíš a kterou on cítí k tobě, bolí. Nechce ji přijmout. Musíš mu pomoct, jenom ty máš ten dar..." říká Diana a pobízí mě, ať jdu k němu, zatímco on se celý chvěje a cení špičáky na všechny strany.

„Ale jak mu mám pomoct?" brečím dál a rozmazávám si po obličeji slzy.

„Sakra, musíš mu tu lásku dávat najevo tak dlouho, dokud ji nepřijme," odpoví Di a očividně chce, abych pokračovala v tom, co jsem začala.

Zhluboka se nadechnu, otřu si opuchlé oči a zadívám se Ballůovým směrem. Znovu se k němu pomalu přiblížím, a když se ujistím, že ho Dick i Chester drží a on ode mě nikam nemůže, obejmu ho kolem pasu a namáčknu se na něho jak nejvíc můžu.

Ballů zařve, jako by byl v agónii.

„Nemůžeš mě opustit a nechat mě tu. Já to bez tebe nezvládnu... Chci být jen s tebou..." Zvednu k němu zoufale oči a znovu se ho pokusím políbit.

Křičí a klepe se, cení špičáky a naříká. „Pusťte mě,“ zachraptí bolestně a tvrdě sebou trhne. Najednou padne na kolena, prudce mě obejme a přitiskne mě k sobě. Hladí mě a přejíždí mi nosem po kůži, jako bych pro něj byla zas všechno na světě.

„Jeho láska by na trhu asi měla cenu zlata,“ hlesne ironicky Diana a usmívá se.

Ballů otevře oči a něžně se mi zadívá do tváře.

Celá se mu v náruči klepu. Nervy na pochodu, ale i přesto cítím neskutečnou úlevu. Ale dalo mi to zabrat. Nejsem na takovéhle vypjaté situace stavěná. Brečím a máčím mu oblečení svými slzami, zatímco ho nechávám, aby mě k sobě křečovitě tiskl, protože to je přesně to, co v tu chvíli potřebuju.

„Miluju tě, Vinnie. Omlouvám se, že jsem tě tomu vystavil... Neublížil jsem ti?" Odtáhne mě od sebe na délku paží a pozorně si mne prohlíží.

„Nic mi není,“ špitnu.

„Jsi tak statečná holčička… Tatínek je na tebe hrdej,“ vydechne okouzleně.

„Nikomu naštěstí ublíženo nebylo," ozve se radostně Dick a na rtech se mu rozšíří úsměv, zatímco Di skloní hlavu a ošije se.

Chester

„Tak můžete pokračovat v přípravách na svatbu," pousměju se nuceně a sjedu pohledem na Di. Hůř mi být už nemůže. Tak rád bych ji sevřel v náručí stejně jako Cristoball Vinnie, ale...

„Pokud si mě ještě bude chtít vzít..." Zadívá se jmenovaný na Dickovu sestru.

Ta přikývne a s úsměvem se k němu znovu přitiskne.

„Kdo byla ta upírka, co po mně chtěla, abych Di zabil?“ zamračí se Ball a Di ironicky protočí oči.

„Všichni jste mě chtěli zamordovat… Asi hold jsem největší frajerka v okolí a ta holčina to nějak nemůže snést.“ V širokém úsměvu, plném cynismu, se jí lesknou špičáky.

„Byla to Bianka, upírka, která před časem zabila Joea... Nejspíš v tom celou tu dobu jela s Nickem," odpovím neochotně, protože hlavou mi spíš než myšlenky na Bianku, probíhá skutečnost, že Dick i Cristoball se nakonec při pohledu na své utrápené polovičky probrali, jenom já zase ne...

„Sakra, ale proč?!“ zavyje moje Maličká a naštvaně se posadí na první schod, stále nevypadá dobře. Z výstřihu černého trička jí vykukují obvazy, prst i druhou ruku až po loket má obvázanou. „Pořád mě některý pitomci nemaj v lásce… Nechápu proč. Jsem k pomilování!“ zazubí se.

Dick ji pohladí po vlasech a obejme ji kolem ramen, až bolestně usykne.

„Co ti je?“ hlesne a prohlíží si ji.

„Mám žebra na kousky… Máš rád puzzle?“ obrátí k Dickovi pohled, který několikrát nechápavě zamrká.

„Ublížil jsem ti?“ Ten tón je bolestný… Pevněji k sobě přivine Desire, která drží jejich synka, a pohledem sjede na její dvojče.

„Nikomu jsi neublížil..." odpovím za Di, zatímco se na ni dívám.

Desire a ona… Už nejsou stejné. Zatímco Desire kvete, moje Maličká vypadá vážně špatně… Díky mně.

„Spíš si hlídej Desire. Mám pocit, že na ni pořád ještě působí."

„Tak teď tu mrchu Bianku jdeme zakolíkovat, ne, ty vole?“ ozve se Mike a provokativně povytáhne samostříl.

„Jdi s tím ode mě,“ prskne pobaveně Ball a chytí ho kolem ramen. „Jsem rád, že jsem tě nezabil, že jsem nezmáčknul ten tvůj slabej lidskej krček.“ Vycení na něj děsivě špičáky.

„Ty vole, aby ses mi tu samou láskou neudělal, citlivko. Vím, že mě žereš.“

„Žeru,“ přikývne vysoký upír, který našeho lovce převyšuje snad o hlavu.

„Vyřídím to s ní sám," řeknu a procpu se na schodech kolem Dicka a Diany. „Vy se spíš starejte o své drahé polovičky. Teď vás budou potřebovat víc, než kdy jindy..." dodám a znovu se zadívám na Di, která se pode mnou choulí na schodech. Na jednu stranu bude dobře, když odsud vypadnu, protože ona potřebuje přesný opak. Bude víc v klidu, když nebudu v její blízkosti.

„A co, když tě znovu ovládne, sakra? Já vím, že tě baví týrat, ale mně se zdá, že by sis měl najít jinýho koníčka… Třeba začni sbírat známky!“ Ozve se necitelně Di, je ostrá a bezcitná, ale já vím, jak ji to bolí…

Zarazím se, protože mě z její odpovědi silně bodne v hrudníku, a očima přejedu po překvapených pohledech, které teď spočívají na mně.

„Takže ta tvoje zranění..." začne Dick, ale nedopoví. Můj pohled mu je nejspíš dostatečnou odpovědí.

„Nechci, abys tam šel. A když už teda musíš, tak určitě ne sám. Sakra, riskuješ tady nejen můj život ale i našich dětí! Jseš silnější, než kdokoliv jinej, tak začni sakra uvažovat a nevystavuj nás takovýmu riziku!“ prskne naštvaně a probodne mě šedým pevným pohledem.

„Dobře," polknu a ohlédnu se po ostatních. „Tak já nikam nepůjdu. Jenom se, prosím tě, uklidni..." pokouším se jí domluvit pouze slovy a ne prostřednictvím dlaně, protože se tak nějak bojím, že by v tu chvíli přede mnou couvla.

Di se chytí za podbřišek a stoupne si. „Dick a Ball nikomu neublížili, chápeš to?!“ zavrčí a tvář jí ztuhne nepříjemností. „Čekala jsem, že… že to, sakra, takhle bude u všech, ale naštěstí ne. Jsem ráda, že jim neublížili, ale mrzí mě, že… ty nejseš takovej, jako oni. Ty furt tíhneš k násilí,“ vydechne znechuceně a opře se o zeď.

Nic na to neřeknu, protože... nevím, co na to říct. Má pravdu. Jsem pořád špatný. Jsem a nejspíš i pořád budu. Když se k ní mlčky přiblížím, abych jí pomohl, protože vidím, jak moc špatně jí je, Desire po mně vystartuje.

„Ježíši Kriste, nech ji být, ty hajzle! Podívej, co jsi z ní udělal! Kéž bys neexistoval!"

„Sakra, Desire!" zavrčí Diana a vpadne před nás. Zdravou ruku, na které má obvázaný prsteníček, komicky vytrčí před sebe v bojovném gestu.

Občas mě ta její naivita děsí a jindy mám chuť ji za to obejmout, jako právě teď. Hraje si na tygra, aby mě chránila…

„Já ho miluju, sakra! Nech si tyhle řeči pro sebe!“

Obejmu ji a rukou jí přejedu po podbřišku, abych k němu pak přitiskl celou dlaň a konečně jí ulevil od bolesti, kterou musí pociťovat. „Asi bude lepší, když si všichni půjdeme po svých..." řeknu, když vidím, jak jsou všichni zaražení.

„A co ta Bianka?" ozve se Dick a stáhne Desire k sobě.

Pokrčím rameny. „Nevím, máš nějaký plán?"

„A co, když ji přesvědčíme o tom, že se jí to povedlo? Že mě Chester zabil? Přijde pak sama..." řekne Diana a zvedne ke mně hlavu, zatímco se ke mně tlačí víc a víc.

„Jak ji chceš přesvědčit?" zeptám se napjatě. Tenhle nápad se mi rozhodně nelíbí. „Předpokládám, že je v domě po Nickovi, nebo se tam aspoň vrací... Možná by bylo jednodušší zkusit počkat tam..."

„Když přijde sem, budeme mezi svými. Všichni se podržíme," hlesne strategicky Mike. „Taky jsme je obvykle lákali do našeho tábora, kolem dali pasti a pak si je podali... Nastražili bychom to tak, že ty hrozně trpíš a truchlíš... Truchlil bys, kdyby zemřela, ne, ty vole?" Poškrábe se zpytavě ve vlasech.

„Mikeu…“ rozesměje se pobaveně Di. „By se ožral, jak dobytek…“

„Slavil by,“ přikývne něžně Dick a dívá se na ni.

Probodnu ho pohledem a svraštím čelo. „Co to je za otázku?" zamračím se. „Ale dobře, pokud ji chcete vlákat sem, tak klidně... Nechám to na vás." Dám jim volné pole působnosti, když všechno, co vymyslím já, jde do kytek.

„Kde schováme Dianu?" hlesne Ball a pátravě se na ni zadívá.

Moje maličká se ošije. „No, nemůžu bejt daleko. Potřebuju Chestera, jeho krev a jed a..."

„Dokážeme si domyslet!" ušklíbne se frajersky Dick. „Zůstaneš tady, tady by tě nikdo nehledal." Rozhlédne se po sklepě, až Di svraští nos.

„Bezva bejvák, sakra. To už mě fakt můžete pohřbít," ušklíbne se a přešlápne, zatímco pozoruje holé chladné zdi a vnímá tu zatuchlost.

„Hm..." Rozhlédnu se kolem, protože z toho nejsem zrovna dvakrát nadšený. „Nemusíš na to přistoupit, pokud nechceš," zašeptám jí do ucha. „Nejsem si totiž jistý, jestli je to nejlepší místo... zvláště teď, když jsi těhotná..."

„A ve stavu, kdy by mi dal na tlamu i králík,“ uchechtne se moje Šťastná krev a poukáže tak na to, že… i sebemenší pohyb ji bolí.

„Není, kde jinde bychom ji schovali. Můžeš jí to tu zútulnit," řekne Cristoball, který si prohlíží vysoké stropy a sem tam prsty zavadí o pavučiny, až se Vinnie oklepe.

Dívám se, jak naši přátelé postupně mizí… je to téměř nenápadné a děsí mě, že tu zůstávám s Di sám. Ne, že bych nechtěl, ale…

„No, tak to je jasné, že by se to tady muselo celé předělat. Stejně to už neslouží tomu, čemu to sloužilo dřív a... Co je?" zajímám se, když vidím, jak se na mě Di dívá, i když mi to je předem až bolestně jasné.

Uhne pohledem a těžce polkne.

Tady jsem až nelidsky mučil jejího otce… Nenáviděl jsem to. Ten cit je tak silný, že… to pociťuju stále, i když už tomu rozumím a snažím se to nevnímat.

Mike za sebou zavře dveře sklepa, když vystoupá po schodech, které pronikavě vrzaly do ticha.

Místnost osvěcuje ze stropu pouhá žárovka, strohá a obyčejná, dodává té místnosti kouzlo minulosti. Jako bych měl zas Oskara za zády a…

„Pamatuješ si, co jsi mi říkal ... o mojí mámě?"

Zarazím se. „Kdy myslíš?" zeptám se, ale podle jejího výrazu mi to dojde. „Ty myslíš..." odmlčím se a chytím se za kořen nosu. „Di... to jsem nebyl já... Já bych nikdy nic takového přece neřekl..." Zatnu bolestně čelist.

„Byls to ty, jenom jsi dal průchod tomu, co uvnitř sebe cítíš," zamručí neochotně a dívá se na svá zranění. „Někde hluboko uvnitř mě pořád chceš zabít. Pořád jsem pro tebe to dvouletý mimino, který ti mělo pomoct stát se nejlepším... Vlastně jsem ti pomohla. Jsi ze všech nejlepší díky mně, díky obřadu – je z tebe Nad-upír," broukne přemýšlivě a pohlédne na mě šedýma krotkýma očima.

„To je blbost! A ty to moc dobře víš!" zavrčím tlumeně a začnu přecházet po sklepě, jako bych byl v kleci. „Jak si něco takového můžeš myslet? Ne... nic neříkej, já vím, jak je možné, že si to můžeš myslet," vzdychnu a promnu si čelo. „Ale na druhou stranu... přece mě musíš znát natolik dobře, abys věděla, že tohle bych nikdy nemohl cítit... Nebo ne?" Upřu na ni zoufalé oči. Pokud si myslí tohle, tak… Do hajzlu se vším!

„Znám obě tvý části. Tu, která mě miluje i tu, která mě nenávidí," hlesne zbaběle a schoulí se před mým pohledem. Je až nezdravě bledá. Její pokožka má podobnou barvu jako ten bělostný obvaz. „Chazzy, tolikrát jsi mi ublížil... To prostě nemůže bejt náhoda. Někde hluboko v sobě mě prostě chceš zabít."

Pohledem se dotknu koutu, kde je vytržený kovový kruh. K němu jsem ho poutal, aby se mi vzpíral jen minimálně, a myslel jsem si, bůhví jak jsem na něj nevyzrál. A on nikdy nezaprosil o smilování. Vždycky mi stál hrdě čelem a tvářil se jako vítěz. Zavrtím hlavou. „Ne..." vydechnu a zlomeně se posadím na schody, abych si dal hlavu do dlaní. „Já tě miluju... žádná jiná polovina není..." zazoufám si a zabodnu pohled do špinavé podlahy, zatímco mi ta její věta pořád zní v hlavě.

Kdysi byla podlaha plná krvavých skvrn…

Miloval jsem je. Přemlouval jsem sám sebe, abych ji neslízával, abych netančil radostí a divokostí kolem zaprášených krvavých skvrn. Byly to důkazy, že jsem ho zničil. Že jsem zabil Draka…

Tak si Diin otec Daniel říkal… ironický a houževnatý Drak…

Posadím se na schody. Mám pocit, že mě nohy neunesou.

„Chazzy, sakra!“ zaúpí ostře a dupne si, abych na ni pohlédl. „Dick s Ballem, ty milujou a jsou čistý, bez zlověstnosti a násilnosti, protože svým partnerkám neublížili. Ale tys mě málem zabil! V tu chvíli jsi mě nenáviděl, mučil mě, zabíjel a měl z toho radost! Něco v tobě musí bejt... Kdybys mě miloval, dokázal bys to přemoct," hlesne zoufale a prsty se zaboří do dlouhých černých vlasů, přičemž usykne bolestí.

„Už dost!" zavrčím a vyskočím na nohy, až přede mnou couvne. Nic na to neřeknu. Jen se tomu ušklíbnu. Ne ironicky nebo posměšně, ale... bolestně. Noční můra pokračuje. Možná celý můj upíří život je jenom jedna velká noční můra. Možná bych měl přestat být konečně naivní a smířit se s tím, že to, co se děje, není okolnostmi, ale mnou. že já jsem ten, který tu smůlu přináší.

„Nech mě nahlídnout ti do hlavy... Chci vědět, že mluvíš pravdu, sakra. Že cítíš jenom tu lásku a chci vědět, kde v tobě je ta zlá, absurdní stránka, která mě nesnáší."

S pokrčením ramen se posadím zpátky na schody, aby ke mně měla lepší přístup, a protnu ji odevzdaným pohledem. „Tak pojď..." Pobídnu ji sklesle.

Zhluboka se nadechne a přiloží své čelo k mému. Chvíli houževnatě tiskne víčka k sobě a nakonec zalape po dechu. „Sakra…“ Protočí oči a omdlí mi v náručí. 

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 26. kapitola: