OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 27. kapitola

20.08.2012 (19:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 679×

2 7 .   k a p i t o l a

Diana

Vlastně netuším, proč se mi udělalo zle, a omdlela jsem. Řekla bych, že malému ten stres nedělá dobře. Ale jinak jsem v té jeho hlavě nenašla nic, co by mě mělo ohrozit. Mrzí ho to, to je jistý, sakra… Ale beztak mám pocit, že mě jedna jeho část pořád chce odkrouhnout.

Chester jde přede mnou, vede mě za ruku a tváří se tajemně. Celý den a celou noc byl pryč, a když se vrátil, byl čerstvě vysprchovaný, ale na špinavém prádle, které rovnou hodil do koše a už ho nehodlá používat, jsem našla podivné barevné flíčky.

Vyspala jsem se do růžova, zatímco jsem na nočním stolku měla svačinku v podobě krve a několika plátků masa. Stará se o mě fakt krásně, sakra.

Chazzy otevře dveře, které jsou vlevo ve zdi kuchyně a jsou celé černé. Vedou do sklepa, do mýho novýho obydlí!

Znechuceně se oklepu a ohrnu nos, čekám, kdy mě praští do nosu ta vůně zatuchliny, ale namísto toho začichám a poznám něco jiného. Aroma čerstvě vymalovaných místností! Očima střelím k Chazzymu, který se tajemně usmívá a oči mu temně září nadšením.

Na schodech jsou barevné huňaté koberečky, takže za prvé nejsou studené a za druhé jsou rozkošné a vybízejí k tomu, aby po nich upír chodil sem a tam jako blbec. Hrozně parádně mě lechtají do ponožek, až se zubím.

„Sakra, ty jsou skvělý!“ Složím mu poklonu, ale on se stále usmívá tajemně, jako by to nebylo všechno.

Na posledním schodu, který několikrát přejedu chodidlem, jelikož mě to měkoučké přitahuje, se zarazím s otevřenou pusou. Sakra, sklep je úplně jinej! Je bombastickej! Je plný veselých barviček, barevného nábytku, květin a v rohu, kde dříve býval ten kovový kruh ve zdi, který sloužil k mučení, je velké akvárium s rybičkami! „Nádhera!“ vydechnu a nestačím se dívat.

Sklep je prostorný, vždycky byl, ale díky tomu potemnělému vzhledu a pavučinám to nebylo nějak vidět. Teď koukám, že sklep je vlastně pod celým domem, takže je to jako jedna velikánská duhová místnost. Po levé straně je prostorná postel, jak jinak – Chazzy miluje velký postele na prasečinky. Ale orámování je zářivě rudé, jak v nějakém bordelu, stejně jako čelo postele. Prostěradlo je modré a povlečení peřin – jedno světle zelené a druhé světle žluté.

„Dokonalý!“ zatleskám nadšeně se smíchem a prohlížím si dětské postýlky, které jsou stále světle růžové. Bodne mě příjemně u srdce, že je neměnil. Jsou obeskládané hromadou plyšových hraček – velkých barevných medvědů, dinosaurů, pejsků, různých pestrobarevných chlupatých příšer a vodních zvířátek. Je to celý dětský koutek, který je tak nějak rozdělený kobercem s dlouhým chlupem. Všude je takový huňatý koberec, jen v dětském koutku je sytě žlutý, v ložnici fosforově zelený a jinak je takový duhový a přebíhá z barvy do barvy.

Po Chesterově upnutí na černou a bílou je tohle naprostá změna a je to prostě okouzlující. Je to, jako by mi vyznal lásku, protože vím, jak jako Nad-upír tím barevným trpí, zatímco já se rozplývám a je mi prostě příjemně.

„Tohle všechno jsi, sakra, zvládl za jeden den?“ houknu a posadím se do měkoučkého fialového křesla, které stojí kousek od velkého kanárkového gauče se spousty různobarevných polštářků. Nohy si dám na stůl, který je červený a zadívám se na druhou stranu, kde máme skříně – tmavě modré, světle modré a nebesky modré barvy.

„Tohle jsme zvládli!“ opraví mě Dick, který za ruku vede Desire a v náručí drží malého. Upír má na sobě světlé džínové kalhoty a nebesky modrou košili, kterou má zapnutou jen u krku, takže při chůzi odhaluje svou pevnou hruď.

Celkem mi ladíš se skříněma, zazubím se na něj ironicky, přičemž protočí oči a pomyslí si:

Tak já se s nimi s kluky tak táhnu a ty mi řekneš tohle.

Nebuď blázen, jsem nadšená. Tohle je prostě fantastický! Roztáhnu ruce a poukážu na super bejvák, kterej jen tak neopustím!

Mike seskočí s dusotem ze schodů a zašklebí se na mě. „Ty vole, dobrý co? Jsme na tom, jak magoři celej den dělali! Tvůj starej je retard, ale jinak pěkný, ne?“

Mia to sjede pohledem poněkud bez zájmu a nakrčí nos, zatímco v náručí chová malého Baltazara.

Chápu ji, je to upírka, tohle barevné a přehršel měkké cosi jí moc neříká, za to Desire je stejně nadchnutá jako já. „Ježíši Kriste, to je nádherné! Báječné! Naprosto originální! A ty barvy, Dicku, koukej ty na ty úžasné barvičky!“ Očima přejíždí po místnosti a nemůže se nabažit.

A kurva, bude to chtít taky. Dick zkřiví rty a pobaveně se usměje.

Udělám na něj kiš kiš a očima slétnu ke schodům, odkud se ozývají další kroky a řacha, jako hrom.

„Ty vole, bacha římsa!“

„Do prdele… Zrovna tady je takovej nízkej strop a já na to pokaždý dojedu,“ zamumlá Ball a tře si čelo, za ruku si vede Vinnie, která zamilovaně klopí oči.

„Jé, to je krásný!“ vydechne nadšeně a hned zapadne mezi polštářky na pohovce, zatímco Cristoball stojí a úží oči, jak ho to bodá do očí.

„Jsme se nadřeli,“ houkne a ukáže na ruce, které má samý barevný flíček. „Nechce to dolu…“

„Ty vole, tohle je vodou ředitelný… Zkus použít vodu!“ hlesne pobaveně Mike.

Cristoball popadne jeden polštářek hnědé barvy a drsně ho mrští po Mikeovi, který ho jen tak tak chytí do náruče a polštářek udělá Puf. Všude se rozlétne peří.

„Bezva, vy dva experti, teď to tu hezky uklidíte!“ ozve se hrubě Chester a vyndává si z vlasů bílá pírka.

Rozesměju se, protože upíři v tomhle barevném prostředí a s peřím v hlavě vypadají vážně komicky. Spíše bych je přiřadila k nádherným temným padlým andělům.

Komické, že Di? Ušklíbne se frajersky Dick a vyndá si z úst peříčko.

Sakra, jak jsi na to přišel? Zadívám se mu ironicky do tváře a pohodlně si dál hovím, zatímco moje sestra s Vinnie obdivují ten báječný hektický barevný styl a je vidět, jak moc se jim to líbí!

„Teď už je odsud zpátky do ložnice nedostanu," usměje se můj manžel a spolu s Dickem, Mikeem a Ballem sbírá peříčka. Asi mu dochází, že jeho černobílý chladný styl s rudými cákanci moc úspěchů u lidí a pomrvených upírů, jako jsem já, neslaví.

„Já chci taky barvičky!" chraptí Vinnie a mazlí se s polštářky.

„Je to tu jako barevný byteček..." rozplývá se Desire. „Tady bych chtěla bydlet já!"

„Vůbec, tohle je můj byteček!“ řeknu rázně a sebevědomě se usměju.

„Je to náš dům a já říkám, že tady budu!" zajiskří očima a ukáže mi pěstí, až se natisknu do křesla víc, protože ve rvačce s ní nesoutěžím. Já bych se vlastně neměla prát s nikým, protože… Já jsem naprosto nemotorná v těchto věcech a každý mi dá na frak.

„Klid," krotí můj Nad-upír Desire. „Stejně o tom uvažuju už dávno, že to tady chce změnit. Tak nějak... polidštit. Je spousta věcí, které tu chybí. Neříkám, že nám upírům, ale vám lidem nejspíš ano. Takže až se to tak nějak všechno vyřeší tak... bychom se mohli domluvit, co tady všechno změnit. Co na to říkáte?"

„To souhlasím! Trochu lidštější! Nějaký rádio, playstation a televizi! Už bylo dost tý upíří nadvlády!" ozve se nadšeně Mike a lidská část se začne radovat, zatímco upíří tiše trpí, aby nám dělali radost.

Nejistě se usměju a přejedu po fialkovém křesle, které je na dotek měkké a hebké.

„Líbí se mi, jak je tady všechno tak měkoučký..." vydechne Vinnie.

"To je polstrovaný kvůli Di, je občas šílená," ozve se pobaveně Dick a v úsměvu mi ukáže ostré špičáky.

Zuřivě se ušklíbnu. „Sakra, nejsem tady, protože jsem blázen, ale protože jsem mrtvá!" Blýsknu ironicky očima.

Ball pobaveně odfrkne a mávne rukou, jako že nás dva nemá cenu řešit.

„My máme pejska a ten má taky rád barvy!" vytáhne se Vinnie dětinsky na špičky.

„Já bych řekl, že lidštější prostředí nám jenom prospěje," vydechne Dick, ten to zas bere s ohledem na svého syna i Desire.

„No, možná to uklidní Baltízkovi upíří předpoklady, takže proč ne..." hlesne Mia, která sice nadšená není, ale kvůli malému udělá cokoliv.

Do našeho sklepního bytečku dorazí i poslední dvojice – Zachary a Angela. Drží se za ruce, a zatímco Zack se potemněle dívá kolem a vypadá tajuplně, tak Angela je zase lehce oblečená, upravená a dokonce i učesaná, což u ní vídám teprve krátkou dobu.

„Tohle je skutečně zajímavé,“ řekne Zack a zdlouhavě si všechno prohlíží a nedává znát, jak to na něj vlastně působí. „Já byl vždycky zvláštní, takže pokud i zbytek domu bude vypadat… tímto způsobem, dokážu se s tím smířit. Nemusím mít strohý upíří styl a mučírnu. Beztak se stále budu cítit jako upír, to si nemusím dokazovat."

Angela pohodí hlavou a posadí se vedle Vinnie. „Ale je to tu docela dobrý…“ hlesne a pokývá hlavou.
„Dobře, tak budu trpět sám," zasměje se Chester a já doufám, že to nemyslí vážně, i když pro něj, jako pro upíra, je tohle barevné peklo. Nejspíš bude prožívat trochu nostalgie a bude plakat nad tím, že pomaličku mizí jeho černobílý styl a rudé trofeje na zdech.

„Je na čase pohřbít Dianu…“ řekne Zack tiše a fialové oči mu zasvítí.

„Hezky řečeno,“ ušklíbnu se na něj a Chazzy si povzdychne.

Dá si ruce do kapes a nejistě přešlápne. „Tak jdeme hrát domluvenou hru…“

„Chazzy, jaké to je být vdovcem?“ pozvedne Dick obočí a já po něm mrštím polštářek.

Hlídej mi ho, ať ho tam nějaká upírka neocumlává a nesvádí!

Klid, Di, ten se na jinou nepodívá. Má obavy, že bys mu vyškrábala oči, hlesne v duchu pobaveně Dick a polštářek položí poklidně do druhého křesílka, které je zelenkavé.

Zvednu se s dlouhým povzdechem a snažím se to brát s humorem, jinak to ani nejde. No, tak budu pár dní mrtvá… Každýho to jednou potká. Dojdu k rozlehlé posteli a zadívám se na děti, které Chester posadil do dětského koutku.

„Tak ty vole, upřímnou soustrast. Di je mrtvá!“ Podá Mike ruku mému vdovci a já se skácím do peřin bez dechu.

Ozve se pár zděšených výkřiků.

„Ježíši Kriste, Dianko!“

A Dick v duchu protočí oči. Nech těch hloupostí, jen je děsíš…

„No co, hraju, ne? Jsem kaput, sakra!“ uchechtnu se a znovu nechám klesnout hlavu.

„Tímhle tempem budu dříve mrtvý já," zašklebí se Chester a přemáhá se, aby mi něco ostřejšího neřekl, protože zřejmě nemá rád tyhle ironické věci a hra na mrtvého brouka se mu už vůbec nezdá jako vhodná.

„Jdeme. Měly byste se tu zamknout," řekne a otočí se ke schodům. Nedá mi ani polibek a zmizí v domě, kam já se dostat, tak jsem zombie.

„Bude tě chodit kontrolovat, nemusíš mít strach.“ Zack se na mě poklidně podívá a vystoupá po schodech za Mikeem.

Cristoball se ještě hodnou chvíli mazlí s Vinnie a nakonec se s povzdychem zvedne, stejně jako Dick, který do teďka ocumlával Desire a syna, a vystoupí po schodech.

Kdyby něco, slyším tě…

Jasně, jseš non-stop na drátě a děsně otravnej. Protočím oči a zoufale se zadívám na ten babinec, který tu teď mám. Popravdě si s holkama vůbec nerozumím. Měla jsem kamrádku…

Katrin byla úžasná, alespoň jsem si to dříve myslela…

Mačkala jsem v dlani ruličku bankovek a nemohla se jí dočkat.

Katrin čekala jako vždycky na rohu parku, přešlapovala a táhla sebou obrovskou kabelu, ve které měla snad všechno.

Z dálky sem jí zamávala.

Zareagovala teprve, když uviděla v mé dlani peníze a široce se usmála.

„Katrin!“ zvolala jsem nadšeně a rozběhla se k ní.

„Diano…“ usmála se a oči jí nadšením zářily.

Byla někdo, kdo znal moje jméno a každodenně mi jím říkal. Byla někdo, kdo mě vnímal a povídal si se mnou o všem možném.

Vždycky jsem ji napjatě poslouchala. Téměř jsem ji milovala a ona…

Zavřu oči, protože pořád to ještě bolí a nikdy tím trpět nepřestanu. Víčka tisknu křečovitě k sobě a snažím se vymazat její tvář z mysli. Snažím se zapomenout a pustit k sobě někoho, kdo by byl rád mým přítelem…

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 27. kapitola: