OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 28. kapitola

22.09.2012 (10:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 624×

 28. kapitola

Chester

Dům je plný upírů a upírek, které se s pobavenými úsměvy potloukají místnostmi, kouří a pijí na mé zdraví a smrt mé kořisti. Není to kar, je to ubohá oslava toho, že jsem ji zabil – alespoň to je nechávám si myslet.

„Zdá se, že máš vážně spousty známých..." Rozhlíží se Dick, který v ruce drží sklenku s upíří kořalkou a plouží se spolu se mnou pokojem krok sun krok.

„Ty jseš tu taky?“ řekne upír s dlouhými rezavými dredy a zelenýma očima, usrkne ze sklenky a prstem ukáže na Zacharyho, který se nám drží za zády. „Co tady dělá tahle lidská sračka?“ směje se mu, ovšem Zack temně nakloní hlavu na stranu a oči se mu rozzáří. Vysoký udělaný upír rázem ztuhne.

Zack se temně usměje, odkopne ho stranou a nechá ho v nepříjemné poloze ležet na zemi. „Spousty ti jich přišlo složit poctu…“ zašeptá úlisně a rozhlíží se, zdá se, že většinu skutečně zná. A co horšího, oni znají jeho.

„Neměl by se tedy tvářit radostně, že mu Maličká nevydržela?“ zajímá se Dick a zpytavě pozoruje stále ztuhlé tělo.

„Ne, měl by být naštvaný, že nevydržela jeho mučení, že zemřela, když nechtěl. On jako upír, její pán, si určí datum smrti a pokud kořist zemře předčasně, dělá se tato oslava. Pokud je datum smrti určené, obvykle se přidají jiní upíři, kteří se tím rádi pobaví a potom se slaví ještě víc…“

„No, kurva…“ zachraptí Dick, když mu tohle Zack sdělí. Přejede si přes černou košili a položí sklenku na stůl, aby si dal ruce do kapes.

Mně osobně celá tahle šaškárna leze na nervy. Samozřejmě tohle všechno se netýká soustrastných a lítostivých pohledů, ale vyzvídání, jak jsem ji nakonec oddělal a jak moc ji to bolelo. Hraju si na největšího zmrda pod sluncem a pouštím fantazii z uzdy, abych byl co nejvěrohodnější, i když mám spíš chuť zakroutit krkem každému, kdo se mě na to zeptá. „Už toho mám plné zuby," syknu, když se po dalším kole vrátím zpátky k Dickovi a Zackovi, kteří se usadili na pohovce. A jsem vážně už naštvaný. „Bianka tu stejně nikde není..." dodám a znovu se kolem rozhlédnu, ale její zrzavou hlavu nikde neuvidím.

„Chazzy!“ vyjekne dívčí sladký hlásek a náhle se mi čísi ruce omotají kolem krku.

Dick po mně hodí nechápavým pohledem, zatímco Zackovi z tváře nevyčtu vůbec nic.

„Abs…“ vydechnu.

Její ruce jsou všude, objímá mě, hladí po vlasech a tiskne se ke mně. Měla pro mě slabost, to moc dobře vím. Ať už to bylo za dob Oskara, kdy jsem ji občas potkával, nebo v době, kdy jsem se měnil v horšího kvůli Di, vždycky se chovala mile a snažila se mě získat.

„Jak ti je?“ zachraptí a zadívá se mi do očí. „Jsi v pořádku?“ Oči má na vrch hlavy, tváří se smutněji víc, než bych chtěl.

„Abs? Co ty tady?" zadívám se na ni se svraštěným čelem a pokouším se uhnout před jejími doteky. Myslel jsem si, že se jí Bianka s Nickem zbavili jako nepohodlného svědka, který by je mohl prozradit. „Je mi dobře, nemusíš mít takovou péči..." snažím se ji od sebe odstrčit.

„To je v pořádku, Chestere. Vím, jak moc jsi ji miloval. Musí ti být strašně, ty můj chudáčku…“ zaševelí a oči jí truchlivě zhořknout, jako by se mnou skutečně soucítila.

Dick se zájmem povytáhne obočí a opře se o Zackovo rameno.

„Další emoční mrzáček?“ houkne potichu Ball, který se tu moc nezdržuje. Střídavě oblétává dům a nejbližší okolí a kontroluje, aby se ke sklepení nikdo nepřiblížil a nezgustnul si na lidech.

„Nemusíš mít takovou péči. Cítím se dobře!“ odstrčím ji od sebe, když si uvědomím, že nepůsobím zrovna jako truchlící.

Dick s Ballem na mě dělají oči, zatímco Zack se tváří chladně a temně vrtí hlavou.

Chytím se za kořen nosu a zavřu oči s hlubokým nádechem. „Tedy… Chci říci…“ vzdychnu si a tvář mi protne sklíčenost. „Promiň, jsem z toho rozhozený.“

„Měla jsi ho slyšet, jak v noci brečel do polštáře a zuřivě trhal oblečení vzteky, že si dovolila umřít,“ nadhodí Dick.

„My všichni tím děsně trpíme. Tu potvoru jsme prostě žrali,“ přikývne s vyceněnými špičáky Ball.

Loupnu po něm očima, protože už vážně přehání, ale nakonec nic neřeknu. „Nějak to musím zvládnout..." zamumlám, ale na Abs se nepodívám a zlomeně upírám oči někam do země. „Budu rád, až tohle skončí. Mám toho dost..." dodám a doufám, že jí to donutí co nejdřív odejít.

„Neboj se… Brzo odejdou. A já budu s tebou a pomůžu ti to překonat.“

Cítím, jak na mě upírá oči a prsty mi putuje po paži, i když bych se od ní nejraději znovu odtáhnul. Něžné doteky, pokud nejsou od mé Maličké nebo od našich dětí, mi neskutečně vadí.

„Z toho naše feromonový zlatíčko nebude mít radost…“ šeptne Zack a probodne mě lila pohledem.

Vím moc dobře o kom mluví – o Di, která vyleze z kůže, pokud tu se mnou Abs zůstane. Do hajzlu! Zakleju v duchu, ale navenek na sobě nedám nic znát. „To jsi moc hodná, ale... to nemusíš, Abs. Nejsem zrovna ten nejlepší společník..." pokouším se ji nějak odradit. „Potřebuju být sám..." pokračuju, zatímco začínám po ostatních házet pohledy volající o pomoc, protože tohle je komplikace, se kterou jsem teda ani ve snu nepočítal! 

„V tomhle stavu nemůžeš být sám..." Oči má zjihlé a rty se jí chvějí, zatímco mě stále pozoruje, jako by se mě nemohla nabažit a dotěrně mě hladí. „Chazzy, pomohu ti. Vím, co pro tebe znamenala, ale společně to překonáme." Vtiskne mi polibek na rty.

Ze sklepa se ozve divoké vytí, nebo spíše burácivý výkřik, zatímco Ball skolí Dicka na pohovku a já od sebe Abs odtáhnu na délku paží.

„Občas takhle … blbnou,“ uculí se nepřirozeně Zachary a otočí se na Dicka. „Hlídej si myšlenky na uzdě!“ udělá na něj oči a mně je jasné, že ten výkřik byl Diin, protože skrze Dickovu dutou hlavu viděla polibek, který jen mlaskl.

„Možná by Chazzy mohl jít do sklepa, vybrečet se, protože teď tam bude asi hodně krve..." zašklebí blond upír se omluvně, protože se nejspíš cítí zodpovědný za Diinu flustraci.

Zatnu pěsti a probodnu ho pohledem. Tímhle Di vůbec nepomáhá, chci, aby byla bez stresu, především, když čeká naše další dítě. „Dick má pravdu, Abs. Potřebuju si dát trochu oraz," pokusím se v té komedii pokračovat a už bych nejradši mizel do sklepa, jenže Abs nějak nevypadá, že by mě chtěla nechat samotného. „Vážně to potřebuju... Dej mi chvíli, pak se vrátím a... třeba se ti budu moc věnovat nějak... víc..." snažím se správně volit slova, ale moc mi to nejde.

„My ti jí tady ohlídáme,“ zavrčí drsně Ball a chytí ji kolem pasu, až Abs vyjekne. Spolu se Zackem ji táhnou stranou.

„Promiň, nějak jsem si neuhlídal myšlenky… Když jsem v šoku, tak se prostě napojí snáz. No, zrovna dole krvácí, vzteká se a smutní zároveň. Znáš ji…“ povzdychne si omluvně a prsty si čechrá světlé vlasy, zatímco se ohlíží po Abs, která po mně stále hází pohledy.

„To je dobrý. Jdu za ní. Postarejte se tu o ni... až moc to začíná komplikovat..." řeknu a snažím se nepozorovaně zmizet, abych lehce zaťukal na dveře od sklepa. „Otevřete, to jsem já..." Když uslyším cvaknout klíč v zámku, protáhnu se dovnitř a rychle za sebou zamknu.

„Zase dělá bouřku,“ zamračí se moje sestra. „Jak to tam jde?“

„Tys to podle Diiných reakcí nepoznala?“ povzdychnu si a po schodech sejdu do barevného prostoru, kde na posteli mezi barevnými poduškami sedí moje Maličká a tváří se jako trucovité zoufalé dítě. „Promiň, je mi to líto... Pojď ke mně..." natáhnu k ní ruce, když vidím, jak nešťastně se tváří.

„Líto?! Ty se ... Ty se na mým pohřbu cucáš s jinýma?! Já jsem ještě ani nevychladla a ty!" prskne ironicky Di a snaží se dostat z peřin. Nakonec přeleze barevné povlečení, což působí komicky a nešikovně a nejistě se narovná. „Sakra, jseš můj manžel! Můj!" rozbrečí se.

„Ale já se s ní přece … necucal." Použiju její výraz a svraštím čelo, pokusím se ji obejmout. „No tak, Di, vrhla se na mě sama. Jako bys neznala upírky..." poušklíbnu se. „Lásko, já jí přece nic neoplatil, tak se tím netrap..."

„Ještě, abys oplatil, sakra!“ zavrčí znechuceně a obejde mě. „Jak se tím nemám trápit?! Nalepila se na tebe, jak tričko a dala ti hubana! Kdybych jednou měla skutečnej pohřeb, tak tu couru nezvi!“ zavrčí na mě a zády padne na postel, kde se schoulí do béžových a žlutých pokrývek a bezmocně se rozpláče.

Povzdychnu si a pohlédnu na děti, které si hrají v dětském koutku mezi hromadou plyšových hraček. Mia, Desire, Vinnie a Angela sedí v té obývací části a přímo něžně zapadají mezi ty barvy, dělají, že tu nejsou a já jsem jim za to vděčný. Už takhle je moje Šťastná krev rozrušená víc, než bych chtěl.

„Přece se nic nestalo. Proč se tím zbytečně stresuješ?" Posadím se na postel a vtisknu jí polibek na ucho, i když mě ty příšerné barvy bodají do očí.

„Protože já patřím k tobě, sakra... Protože čekáme čtvrtý dítě. Protože máš milovat jenom mě, líbat se jenom se mnou..." štká a nechává se hladit a objímat.

„Ale vždyť já miluju jenom tebe a líbám se jenom s tebou. Jako všechno ostatní. Ty patříš ke mně a já k tobě," šeptám jí do ucha, aby to slyšela jen ona. „No tak, lásko... Já nevím, jak to Dick prezentoval ve svých myšlenkách, ale nebylo to nic, nad čím bys měla plakat..." Hladím ji dál a stírám z krku přebytečnou krev, která mi sladce voní.

„Nechci, abys za ní už chodil. Ona je do tebe zabouchnutá!“ prskne znechuceně a trhne sebou.

„Já vím, ale… to je absolutní nesmysl. Nikdo ti mě nesebere," usměju se a přitáhnu si ji ještě blíž. „Víš, že se tam musím vrátit. Tak buď rozumná..." Zajedu jí rukou na podbřišek, kde se malý netváří zrovna spokojeně. „Uklidni se, mrněti se to nelíbí."

„Nelíbí se nám to oběma, sakra! Je nám smutno a máme hlad." Nosem mi přejede po krku a zhluboka se nadechne.

„Tak si kousněte do tatínka," zasměju se potichu a natočím k ní krk, aby se do mě mohla zakousnout, což je pro Vinnie, Desire i Angelu něco zcela nepochopitelného. Pobaveně na ně zamrkám a nechávám Di, aby se na mně živila.

Přivine se ke mně a hladově polyká mou krev. Po pár locích se mi v náručí uvolní a nechá mě, abych jí na krvavé rty vtiskl polibek. „Kdy přijdeš?“ Prsty mi něžně vjede do vlasů a prosebně se mi dívá do očí.

Kdybych nemusel, neodešel bych…

Dívá se na mě tak křehce, zamilovaně a bezelstně, že ji k sobě musím přivinout ještě víc. „Hned, jak se zbavíme toho srocení upírů," poušklíbnu se, protože se mi do toho davu už nechce. „Zahojila jsi mi to?" zajímám se a prsty si přejedu po krku. Musíme si dávat pozor, aby nás nic neprozradilo.

„Ano, můj pane." Protáhne se a spokojeně se schoulí do klubíčka, zatímco. „Už je nám fajn, nějak to přežijeme… až tě budeme potřebovat, zavoláme přes Dicka... Ale je nám moc smutno.“

„Hlavně neposlouchejte jeho myšlenkové pochody," zašklebím se a vtisknu jí další polibek. „Slibuju, že budu spěchat," usměju se na ni.

*** *** ***

Jakmile se nepozorovaně vmísím do davu truchlících upírů, dožene mě Dick. „Abs nedala jinak, než že s tebou přespí a bude si celou noc povídat a bla bla bla...“

„Nemám ji probodnout kůlem?" ozve se za ním kurážně Ball.

Unaveně se na něj otočím. „Ani nevíš, jak moc rád bych ti řekl, že můžeš..." zamračím se, protože jsem si plánoval, že část noci strávím u Di! „Do hajzlu, co teď? Musíme ji odsud nějak dostat..."

„Dexterovi jste plán nikdo nepověděl, že?“ ozve se tiše a tajemně Zachary a Dick sebou trhne a nakloní hlavu.

„Ne, proč?“ Podrbe se blonďatý upír ve vlasech.

„Protože jsem ho našel ve vaší ložnici, jak k sobě tiskne její polštář a tričko a pláče…“

„Cože?" Vyvalím oči a málem mi zaskočí. „Dex že brečí?" rozesměju se, ale když vidím, jak se na mě podívají, hned začnu hrát zase vdovce. „Pardon..." rozkašlu se, protože jen stěží přemáhám smích. „Kdo by řekl, že je taková citlivka, co?" dodám, když se trochu uklidním. „Ale nechte ho při tom, aspoň nic nevykecá a celá ta situace bude ještě věrohodnější. Radši mi poraďte, co s tou Abs. Předpokládám, že si plánuje, jak se mi nacpe do ložnice..."

„Neplánuje, už tam na tebe čeká,“ řekne pobaveně Zachary, který má ruce za zády a pochmurně pozoruje sešlost, ve které je spousta upírů, kteří z něj mají legraci a jsou jeho nepřáteli.

„No, tak to je vážně super," vypustím vzduch nosem. „Takže buď se pokusím někam schovat a vy jí řeknete, že jsem někam odletěl, nebo... tu noc budu muset absolvovat, aby jí nedošlo, o co tady vlastně jde. Nesmí se o tom dozvědět nikdo."

„Bral bych tu první možnost, protože jestli s Abs budeš přes den v ložnici, tak tě tvoje drahá zesnulá zabije a pohřeb se bude konat znovu," ušklíbne se Dick a přešlápne, když kolem nás proběhne rozjařený upír a o zeď hodí skleničkou, až se moje prvotřídní whisky rozprskne na zeď.

Pevně zatnu čelist. Tohle veselí mi zničí kvartýr, na který jsem hrdý! „Když nebudeš produkovat ty svoje myšlenky, tak to proběhne v klidu," řeknu zachmuřeně a přemlouvám se, abych toho upíra nevyhodil.

„Nemyslím si. Něco jsem o tom vašem stavu četl... Knížky o Nad-upírovi, které byly zaprášené, a proto jsme je nenašly. Píše se tam, že Nad-upír svého potomka vyživuje krví i jedem. Navíc díky obřadu jsi závislý na blízkosti své maličké, takže když od ní budeš dlouho, budeš pociťovat vzrůstající bolest... Psychickou, která se bude měnit ve fyzickou. Pár hodin bez ní pro tebe bude peklem. Počítám, že si vzpomínáš na svůj výlet, kde jsi byl vzdálený od Diany a přepadla tě slabost... Tak takové to bude, ne-li horší."

„Jak víš o té slabosti?" Svraštím čelo, protože jsem na to už málem zapomněl. Bral jsem to jako chvilkové selhání. Nic, nad čím bych se nějak víc pozastavoval, protože se to od té doby už neopakovalo. „Přece jsme s Di od sebe už byli... nikdy se to nevracelo..." koušu se do rtu. „Ale to je fuk, tím líp pro mě. Řekněte jí, že jsem někam zmizel, já jdu zpátky za Di."

„A co když se objeví Bianka?“ Zack mě pevně chytí za rameno a donutí mě zastavit se. „Jsi Nad-upír, nemůžeš se nechat přemáhat slabostmi, jinak nezachráníš svou rodinu. Možná by bylo lepší, kdybys pro informace udělal cokoliv, abys je získal…“

Dlouze se mu zadívám do tváře, která se snaží nedávat najevo víc, než musí. Má pravdu, to nelze neuznat. Nemohu si dovolit zůstat u Di celou noc. „Tak to ale hlavně neříkejte před Di…“ Mluvím v množném čísle, ale dívám se na Dicka, který zkroutí rty zoufalostí a skloní zahanbeně hlavu. „Nebudu s ní spát, ale tu noc s ní budu muset vydržet…“

„To ďábelské dvojčátko se zblázní a já s ní!" šeptne beznadějně Dick a ukáže si na hlavu. „To jí nemůžeš udělat! Dozví se to, kde jsi byl a cos dělal a bude…“ ztichne a rozhlédne se kolem. „Bude řádit jako tajfun!“ Udělá na mě hrůzné oči, jako by se její reakce skutečně bál.

„Do hajzlu, nebude, protože ty na to nebudeš myslet! Hlídej si ty myšlenky!“ zavrčím na něj výhružně. „Nauč se to nějak ovládat! Zatím nám je to spíše na obtíž než k užitku!“ hlesnu vyčítavě a Dick si s povzdychem vjede do vlasů a pozoruje ten mumraj. Další láhev vodky padla, když ji jeden z truchlících vylil na kamennou podlahu. „Je těhotná, tak na to mysli. Navíc s Abs se nic dít nebude, takže by se tím zbytečně trápila."

„Přijde na to, vždycky na to přijde a bude to průser, to ti povídám. V tomhle já nejedu!" prskne a zdlouhavě se začne procházet kolem ostatních. Nevalně je pozoruje a očividně se snaží myslet na úplné hlouposti, protože se tváří mírně… vymaštěně.

„Zabte ho,“ ulevím si s pohledem na Zacka a Cristoballa, který se tváří omluvně. „Do hajzlu...“ Chytím Dicka za límec u košile a přitáhnu ho blíž, když se doplazí do mé blízkosti. „Tak se k ní nepřibližuj! Přespi třeba v tom druhém domě, to už snad tvé myšlenky neuslyší!“

„Nejde o myšlenky, dojde jí to! Děláš, jako bys ji neznal. Vždycky se všechno dozví a bude se tím trápit, ale to je tvoje věc!" zavrčí naštvaně a vytrhne se mi.

„Jak by jí to mohlo dojít?! Přece ví, že s ní teď nemůžu být dlouhou dobu! Byla by to jedna noc. Pár hodin. Když před ní nebudeš klopit oči a tvářit se jak puberťák, tak jí to nedojde!" vrčím dál, i když mi je jasný, že u Di je možné všechno a ona v některých situacích má až zoufale dobré instinkty.

„Já ti říkám, že bude zuřit. Mně to nevysvětluj, já to chápu," ušklíbne se svatý Dick, posadí se vedle upíra, který hladově loká z láhve whisky a drápy přejíždí po svých kožených kalhotech.

„Co mi radíte vy dvě, sudičky?" zaksichtím se kysele na Cristoballa a Zacharyho, protože jsem se opět dostal do pěkně debilní situace.

„Něco je dobré pouze pro ni, něco pro nás pro všechny…“ řekne tajuplně Zack.

Povzdychnu si a chytím se za kořen nosu, abych se z toho trochu dostal. „Takže je to jasné. Tu jednu noc zvládnu. Je to ostatně i v Diině zájmu. Hlavně ho držte, co nejdál od Di, jinak to hned posere. Nedělám si iluze, že by na to Di nikdy nepřišla," ušklíbnu se, "jen nechci, aby to bylo tuhle noc. Musí zůstat stranou a co nejvíc v klidu!“ Pohrozím jim a s trudnými myšlenkami a hlavně touhou po blízkosti své maličké se přesunu ledabyle do ložnice, jejíž zdi jsou zdobeny krvavými trofejemi, abych noc přečkal ve spárech Abs a všemožně se snažil jí zabránit, aby mě ojela. 

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 28. kapitola: