OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 29. kapitola

23.09.2012 (11:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 471×

29. kapitola

Chester

Abs pohodlně leží na mé posteli a neustále ke mně sjíždí očima a přímo toužebně přejíždí po mém těle. Když se dostane pohledem k mým očím, zněžní a ve tváři se jí objeví soucítění. Nejsem si jistý, co mám raději – jestli její chtivé dotěrné obdivování nebo ty emoce, kterými to tu díky ní jiskří.

„Vím, jak musíš trpět..." zaševelí a rozhlédne se triumfálně po ložnici, jako by byla kdovíjaká výhra být v mém doupěti.

Zavrtím hlavou a postavím se k oknu. Už jen půl hodiny a vyjde slunce… A Bianka stále neletí, zatímco já začínám bez své maličké pociťovat to šílenství, když nejsem s ní. Jako bych nebyl celý. Jako bych se strachem o ni a touhou po její blízkosti nemohl pořádně ani nadechnout. Jako by mi na hrudi ležel velký balvan, který spadne teprve, až bude v mém náručí.

Abs se přitiskne k mým zádům a něžně mi olízne krk. „Ale nejsi na to sám… Jsem s tebou a vím, co ti pomůže.“ Prsty mi sjede k poklopci.

„Nemyslím, že zrovna tohle..." odtáhnu se od ní, a když se ke mně chce znovu přitisknout, chytím ji za zápěstí. „Abs, chápeš, co je to truchlení?" povytáhnu obočí. „Jestli mi chceš tuhle noc dělat morální podporu, tak prosím, ale pokud čekáš něco jiného, bude lepší, když půjdeš rovnou."

Nenechá se odradit. Mírně vyšpulí rty a znovu se usměje. „Chazzy, vím, co je pro tebe nejlepší, tak mě nech, abych tě vedla..." Ruce mi omotá kolem krku jako chobotnice. „Pomůžu ti, protože nemůžu vidět, jak trpíš..." zašeptá bezmocně a přitiskne své rty na ty mé, kdy mi věnuje dlouhý polibek.

V očích se mi temně blýskne. Není to ono. Není to moje Di, po které se mi steskem začíná stahovat hruď a to jsme od sebe pár hodin! „Ne, ty nevíš vůbec nic," odtrhnu se od ní a chytím ji pod krkem. „Nepokoušej mě, nejsem už tak mírumilovný, jako kdysi..." zavrčím a šlehnu jí feromony, aby dala chvíli pokoj. Jestli to bude nutné, přivážu ji k posteli a budu ji v takovým stavu udržovat třeba celou noc. Aspoň zkusím, co všechno vydržím...

Abs zasténá, prohne se a kdybych ji na poslední chvíli nechytil, vyválela by se na kamenné podlaze. „Co-co to bylo? Jak to, že umíš něco takového?“ vydechne obdivně a začne si třít paže.

„Moje tajemství," zajiskřím očima a dotlačím ji na postel, kde ji bez dalších problémů dám ruce za záda a připoutám k posteli. „Tak a teď hezky seď. Když budeš hodná, možná ti dopřeju i orgasmus," ušklíbnu se, protože to nemyslím vážně, a posadím se do křesla.

„Chazzy, ráda bych ti pomohla, ale takhle nebudu moct..." zašeptá zoufale a olíznu si rty.

„Ale budeš. Přesně takhle mi pomáháš ze všeho nejvíc," usměju se na ni líbezně. „Ostatně... chtěla sis se mnou povídat, ne? Tak začni."

„Mohla bych ti zazpívat?“ hlesne nevinně.

„Zazpívat?" přeměřím si ji podezřelým pohledem. Někteří z nás disponují schopnostmi, které překračují mou představivost. Je možné, že by na mě její hlas působil tak svůdně, jako na Di působí mé feromony… Di… Do hajzlu, kdy už budu moci jít za ní?! Připadám si jako nedočkavý puberťák. Znovu se soustředím na Abs. „Ne, díky. Stačí, když tahle zůstaneš," ušklíbnu se a znovu jí zahltím feromony. Tentokrát o něco více než předtím.

** ** **

Chester

Dům je prázdný, jediní, kdo tu jsou, jsou spolubydlící. Jak komické je to slovo, když jsem býval samotářským upírem a nyní ani dům nemá tolik místností, kolik mám přátel! Já! Zack s Angelou mají podkrovní místnost, kde si klidně mohou hrát na prostitutku a jejího pasáka. Dick, jeho syn a jeho přítelkyně Desire bydlí vedle koupelny. Mike s Miou a naším synem Baltazarem jsou naproti koupelnovým dveřím a vedle sebe mají místnost, kde stále ještě brečí Dex a nazývá ten prostor svým pokojem, přestože bych ho nejraději vykopal z domu. A ještě je tu náš pedofilní tatínek Cristoball, který si hraje se svou holčičkou a jejich psem Ballůem dvě místnosti od naší ložnice. Kdyby Oskar žil, nejspíš by se z mého společenského charakteru pomátl.

Rozechvěle sáhnu na kliku od sklepa a nedočkavě sejdu do toho barevného prostoru, kde mě světlo i ty nesnesitelné barevné věci začnou bodat do očí, zatímco botami cupuju chlupatý koberec. Di? Kde je Di? Kde je moje Di?!

„Ježíši Kriste, kde jsi byl?!“ ozve se ječivým hlasem Desire a moje vlna stesku se srazí s hořkostí.

Tak tuhle černovlásku jsem zrovna nehledal…

„Diance je zle! Tvoje dítě potřebuje tvůj jed a krev a ty si ji necháš klidně týrat, zatímco si užíváš s tou upíří…“ nechá to vyznít do ztracena.

„Děvkou… Užíval si s děvkou. Nauč se mluvit sprostě Desire, jinak si ve světě ani neškrtneš,“ hlesne vysíleně Di, která leží na posteli, svírá si dlaní podbřišek a protáčí ironicky oči plné slz.

„Nekoukej tak hloupě, Chestere!“ napomene mě pedantky šedá myš. „Dick mi to pověděl a je mi z tebe zle! Nejenže jsi zavraždil naše rodiče, ale ještě mou sestru týráš svým dítětem a podvedl jsi ji…. S tou… děvkou!“ poslední slovo úsečně zašeptá a dá si ruce v bok.

Zatmí se mi před očima a přemáhám nutkání ji chytit pod krkem. Jsem unavený a mám toho tak akorát, protože mě ten čas bez Di absolutně rozhodil a vyšťavil. Abs za celou noc neusnula a furt vyšilovala. Téměř nepřetržitý maraton feromonů dává vážně zabrat. Nejspíš bych vydržel víc, ale když se do toho dala bolest, kterou mi předpovídal Dick, měl jsem dost. „Díky, že ses o ni postarala, ale teď vypadni..." Odstrčím ji na stranu a sednu si k Di. „Už to bude..." Pomůžu jí se posadit a drápem si přejedu po zápěstí, abych jí ho potom přiložil ke rtům.
Di zavrtí hlavou, protře si dětsky pěstmi oči a zašeptá. „Kdes, sakra, byl?“

„Kde by byl?! Užíval si s tou upíří … děvkou! Ježíši Kriste, byl s děvkou!“ Desire se to slovo učí říkat s ještě větší agresivitou a ječivou intonací.

Di nikdy takhle neječela, pozbývala tuhle stránku semetriky a já byl rád.

„Když jsem ti byla pro krev, slyšela jsem ji sténat na celý dům! Ježiši Kriste, Dianko, přece s ním nebudeš, když tě podvedl!“

„Lásko, všichni už odešli, můžeme se vrátit do našeho pokoje.“ Dick ji jemně vezme kolem pasu a snaží se ji vystrkat do schodů, zatímco ke mně hází omluvné pohledy.

Di zvedne hlavu, zúží oči a vyprskne: „Sakra, tys to věděl! Takže je to fakt! Ty jseš takovej zmetek nechávat si to pro sebe!“ prskne úsečně a schoulí se do sebe.

„Di, je to jinak! Nedělej z toho drama, o nic nešlo!“

„Jdi někam, Dicku, zase ho kreješ!“

„Děvkaře, jednoho!“ přisadí si Desire s rukama v bok. „Já tu budu s Diankou. Ona mě potřebuje, když na ni ten její bezohledný sobecký manžel kašle… Dicku, ty jsi mne také převelice zklamal, že jsi jí to tajil!“

„Desire, buď zticha!" syknu, protože začínám ztráce nervy, a probodnu Dicka vzteklým pohledem. To to vážně řekl té pravé! „Akorát jí svým chování přitěžuješ! Dicku, odveď si tu uječenou myš a nechte nás tu, potřebuju do ní dostat krev!" zavrčím a skloním se nad Di, která sebou škube a tiše sakruje. „Buď v klidu. Nic se nestalo. Pojď a napij se..."

„Já-nechci-tvojí-krev-sakra!“ dostává ze sebe mezi vzlyky.

„Slyšel jsi ji, upíre, nechce z tebe pít! Nechce tu tvou nevěrnou krev! Odstup od mé sestřičky!“ Desire popoběhne ke mně a rozjařeně mě začne bušit do zad.

To už mě vážně vytočí. Prudce se otočím, chytím ji v pase, abych ji potom vystrčil ze sklepa a než se naděje, přibouchl jí dveře před nosem a zamkl. I přesto se k nám donese její ječivý hlas a pláč. „Tak to ti vážně děkuju," syknu směrem k Dickovi a vrátím se zpátky k Di. „Musíš se napít. Mysli na dítě... No takm Di!" vrčím, protože bych sám potřeboval dávku krve.

„Já chci k Desire!" rozechvěje se a snažím se mě odrovnat dávkou feromonů, ale nemá sílu. Naštvaně usykne, a když se chce zvednout, evidentně se jí zatmí před očima a padne mi do náruče.

Zakousnu se jí do krku a vyhoupnu se nad ní, jednu dlaň na jejím podbřišku.

Protáhne se pode mnou téměř sténavě.

Ten zvuk se mi líbí, není to Absino povzdychávání, které jsem po pár hodinách nenáviděl, je to moje Di…

„Sakra, ty seš!“ protáhne ostře a začne se proti mně komicky bránit.

Nikdy mě nepřestane udivovat ta její naivita, kdy si myslí, že proti mně má šanci. Je to až okouzlující. Dopřeju si vydatnou snídani, po které se konečně cítím dobře. „Promiň, ale jinak to s tebou nešlo," zahojím jí ranku a znovu si přejedu po zápěstí. „A teď bud rozumná a konečně se napij..." přistrčím ji k ústům svou ruku.

Di se provokativně zašklebí. „Ne, tys spal s jinou!“ Hrabe se z postele.

Jsem rád, že Dick odešel, protože se s ní budu zase dohadovat a u toho být nemusí.

Sáhne po sáčku, rozerve ho neumně zuby natolik, že se jí krev rozlije i po tvářích a na několik dlouhých hladových loků jej vypije.

„S nikým jsem nespal! Proč věříš všemu, co řekne Desire? Vždyť víš, jak dokáže vyšilovat kvůli absolutním nesmyslům!"

„Jo jasně, takže ty seš celej den s ní v pokoji a necháváš ji jen tak z dobroty srdce vzdychat, aniž by ses jí dotknul, co?“ ušklíbne se na mě ironicky. „Myslíš si, že jsem úplně pitomá nebo jenom lehce blbá?“ pozvedne obočí, až vyletím ze sedu.

„Proboha, sedni si a zhluboka dýchej..." Donutím ji, aby se posadila, když se znovu chytne za podbřišek. Kleknu si k ní a vetřu se jí mezi kolena. „Celou noc jsem ji držel pod feromony, aby dala pokoj. Nic víc... Teď už se napiješ?"

„Aha, takže to je zábavnější, než souložit nebo bejt se mnou…“ broukne zamyšleně a tvář jí stáhne ostrý sarkasmus. „Běž si klidně za ní! Jen běž! Nemusíš mít starost o mě a o dítě, protože jsme pro tebe jenom přítěží a ty raději upírky držíš pod vlnou feromonů jen tak, než abys byl s rodinou!"

„Ale copak to nechápeš?! Já bych tady stejně nemohl být celou noc. Kvůli Biance. Kvůli tomu, aby Abs nepojala nějaký podezření. Nikdo se nesmí dozvědět, že jsi tady. Dokonce jsme při tom nechali i Dexe. Přece jsi věděla, že tady nebudu moct trávit tolik času, kolik bych chtěl..."

„Nebo nechtěl!" prskne naštvaně a znovu se chytí za podbřišek.

„Klidně mě odsud vyhoď nebo dělej, co chceš, ale aspoň se napij... kvůli malému. Prosím tě, buď trochu zodpovědná," zavrčím netrpělivě a stáhnu ji zpátky k sobě, abych jí potom znovu vnutil svoje zápěstí.

„Ne!“

„Copak tobě na něm ani trochu nezáleží?" zadívám se jí vážně do očí. „Necháš ho trápit jen proto, že jsi tvrdohlavá?"

Di se znechuceně zamračí. „Ne, trápíme se, protože ty jsi nevěrnej!" Plácne mě dětsky po tváři. „Celou dobu jsi nechával upírku vzdychat a bylo ti fuk, že je nám špatně!"

„Tak co vlastně chceš? Budeš ho trápit tak dlouho, dokud o něho nepřijdeš? Já ti nebyl nevěrný. Ano, přiznávám, že jsem ti tu měl nechat svou krev, protože ti ta dávka předtím podle všeho nestačila a za to se omlouvám, ale jinak jsem nic neudělal..." zadívám se na ni.

Di je v šoku. Ústa má otevřená, zůstává bez pohybu a ze široce otevřených očí se jí linou krokodýlí slzy.

„Di… Do hajzlu, takhle jsem to nemyslel,“ zaskuhrám, když mi dojde, co ji tak srazilo na kolena… O jedno dítě už jsme přišli a tohle…

Celá se rozechvěje, dostane se mi rozklepaně z náruče a po čtyřech doleze ke kbelíku, který je u postele. Chytí se za podbřišek a vyzvrací se, zatímco sebou panicky škube a dostává ze sebe bolestné štkání.

Zoufale si zaryju drápy do dlaní a vzdychnu. Možná jsem měl držet hubu, jenže už jsem nevěděl, jak ji přesvědčit, aby na něj víc myslela a pustila mě k sobě. „Lásko..." Pohladím ji po zádech, když se jí uleví. „Přinesu ti vodu..." vzdychnu znovu, když nereaguje, a zvednu se, abych se za chvíli vrátil jak s vodou, tak s kartáčkem a pastou. „Nebo chceš jít do koupelny? Jestli ano, tak pojď. Celý tenhle plán odpískáme a vymyslíme něco jiného. Já nechci, aby ses tu trápila..."

Tupě přikývne.

Vezmu ji do náručí, kde ji postavím až u umyvadla. Vyčistí si zuby, vypláchne pusu a opláchne obličej, zatímco ji z rohu pozoruju. Když se pokusí udělat krok, chytí se křečovitě za podbřišek a dopadne na zadek kousek od umyvadla.

Zamknu za námi, zatáhnu okno a posadím se k ní na zem. „Už mě k němu pustíš?" zadívám se na ni sklesle, a když neodpoví, se vzdychnutím se zase zvednu a začnu jí napouštět vanu. „Vzal jsem ti sem čisté oblečení..." řeknu a vyndám i čistý ručník.

„Já od tebe nic nechci. Když tě rodina tak moc obtěžuje, běž si poslouchat vzdychající děvky," zamručí škodolibě, svlékne se a mně pohled padne na její mírně se klenoucí bříško. Vykašle se na mou vanu a raději se posadí do sprchy, pustí si teplou vodu a nechává si ji stékat po ramenou.

Sednu si na vanu a čekám, dokud z té sprchy nevyleze. „Proč mi nevěříš?" zvednu k ní oči. „Víš, já už ti ani být nevěrný nemůžu... ani kdybych chtěl. Celou noc mi bez tvojí přítomnosti nebylo moc dobře. A ty si myslíš, bůhví jak jsem si to neužíval," poušklíbnu se.

„Taky nám nebylo zrovna do zpěvu!" usykne zamračeně a pohlíží na mě s trucovitým výrazem ve tváři a otírá si tělo. „Malej se zlobí, dvojčata za tebou plakala a ty trávíš noc s upírkou. Seru na nějakou smrt, vstávám z mrtvých!" zavrčí ostře, oblékne se, bouchne dveřmi.

Složím si hlavu do dlaní a zhluboka se nadechnu. Všude kolem je její vůně a já bych ji tak moc potřeboval obejmout a cítit…

Chtěl bych pro sebe chvilku klidu, ale když se ozve Diin zpola naštvaný a zpola zděšený výkřik, vyběhnu z koupelny a vidím ji v Zackově náručí pod schody.

Di znovu vykřikne, zkroutí se v křeči a on ji položí na zem.

„Co se stalo?!" Jsem u nich v jediném okamžiku a stáhnu k Di k sobě, protože našemu dítěti už cizí upíři začínají vadit. Automaticky dlaní zajedu na Diin podbřišek a snažím se klidnit malého, který se zlobí.

„Nahoře nikdo není..." řekne Zachary, zatímco schází ze schodů, kam se svou rychlostí dostal za pár vteřin. Ani jsem si nevšiml, že zmizel.

„Sakra, někdo tam byl! Myslíš, že si jen tak z legrace lítám vzduchem a křičím, jak na lesy?!“ prskne vzpurně Di a přitiskne se ke mně ještě víc. „Někdo seděl na naší posteli a říkal – Samozřejmě, že nejsi mrtvá… A pak mě něčím odmrštil!“ zavrčí temně a zúží oči. Zakousne se mi do krku celkem náruživě, až usyknu slastí a mírně zakolísám.

„Díky, žes ji zachytil. Mohlo to dopadnout zle," zadívám se na něho vděčně, zatímco na mě poulí oči.

„Ona z tebe vážně pije!“

„Ano, to je v pořádku," usměju se a jsem rád, že si Di dala konečně říct. „My to máme trochu... jiné než ostatní. Sám jsi mi přeci říkal, jak to ti Nad-upíři mají…" zazubím se na něho a pohledem sjedu do patra, do rozevřených dveří naší ložnice, odkud podle všeho Di odletěla jako střela. „Netuším, kdo to mohl být. Abs jsem ráno pustil..."

„Třeba to byla Bianka..." hlesne Zack zadumaně, zatímco se dívá stejným směrem.

Cítím, že mi stačí už jen pár doušků a dopřeje mi rozkoš, ale ona se namísto toho ode mě s ironickým šklebem odvrátí, zahojí mi ránu a významně se mi zadívá do tváře. „Jsi zlá..." vyčtu jí a vytáhnu ji na nohy. Jsem zralý dát si leda tak ledovou sprchu.

„A neumím lítat a přesto jsem z naší ložnice vyletěla, jak dravec!“

„Spíše jako hruška…“ broukne Zack a následuje ji pohledem do schodů, kam Di pomalu a obezřetně jde. „Opravdu tam nikdo není…“

„Ale fakt tam někdo byl, sakra!“ zaúpí, když strčí hlavu do tmy našeho pokoje, protože v obýváku svítí pouze slabá žárovka. Otočí se k nám a rázem leží na zemi a usykává bolestí.

Ve vteřině jsem u ní. Tohle není dobré ani pro ni, ani pro malého! „Neuhodila ses?" starám se a pomáhám ji vstát, abych hned kontroloval dítě.

„Je mi fajn, ale… ujela mi noha po kuličce. Kdo tu sakra hraje kuličky a ani mě nepozve?!“ vytrhne se mi.

Vzdychnu, ale nechám ji být. Místo toho se skloním k tomu, po čem Di uklouzla. Není to obyčejná kulička. Je to stříbrná kulka, se kterou upíři provádí svou slast. Držím ji v dlani, kde mi propaluje cejch do kůže. „Je možné, že tu byla... Možné je všechno..." Sevřu ji pevně v dlani a vhodím do koše v koupelně. „A ty bys měla jít zpět do sklepa…“ zaměřím se na svou Maličkou, která si tře kostrč, zatímco po zadku sjíždí po schodech jako malé dítě.

„Jasně, já jedu, a ty si běž třeba onanovat nad vzdychajícíma upírkama nebo bůhvíco s nima děláš!"

Zatnu zuby, drapnu ji za ruku a strkám ji směrem ke sklepu, abych jí pak strčil dovnitř. „Přemýšlím, že tě zamknu zvenčí, abych tě měl úplně pod dohledem," zavrčím potom naštvaně.

„Abych tě náhodou nemohla chytit při činu, co?" zašklebí se, znovu se posadí na schody a opět sjíždí dětinsky schody po zadku.

Nechápu, co ji to chytá za móresy, ale nechám ji. Jakmile se dostane tímhle pomalým způsobem až dolů, zapasuje se s nadšením do barevného křesle a tře se o měkké polštářky.

„Ta tvoje důvěra je vážně hmatatelná," ušklíbnu se a zamknu, abych potom na chvíli sešel dolů a pomazlil se s dvojčaty. Jenom pohled na ně mě dostatečně uklidňuje. „Krmilas je vůbec?" zajímám se. „Jestli ne, dojdu jim pro krev a udělám to sám..."

„Ne, nekrmila! Představ si, trápila jsem je hlady!" štěkne po mně příkře. „Ty si sem přijdeš na pár chvil, zatímco se přes den někde flákáš s nějakou upíří courou a budeš tady machrovat? Víš, co, seber se a vypadni! Ven!" zvedne se a ukáže prstem na dveře.

Naštvaně se zvednu ze země, ale když ji uvidím, jak tam stojí a ukazuje prstem ke schodům, neubráním se smíchu. „Jsi vážně rozkošná, lásko, ale já půjdu, až sám budu chtít," ušklíbnu se a pak ji věnuju líbezný úsměv.

Vykulí na mě oči. „Cože? Okamžitě běž! Já tě tu nechci a basta!“ trucovitě si dupne a já se nedovedu ubránit tomu, jak to na mě rozkošně působí.

„Nikam nejdu," uvelebím se pohodlně ve světle zeleném křesle a hodím po ní pobaveným pohledem. „Máš pravdu. Ty barvy jsou sice šílené, ale pohodlnost se tomu upřít nedá. Asi si tu na chvíli zdřímnu, celou noc jsem nespal..."

„Protože jsi nutil tu couru vzdychat!" prskne a posadí se rovněž. „Běž si lehnout někam jinam! Máš tam ložnici!"

„Nechci. Je použitá..." řeknu a schválně se natáhnu na její červeně křiklavou postel, abych nasál její vůni. „Tady se mi líbí víc. Tady zůstanu," usměju se a zavřu oči.

Slyším její kroky a za chvíli se matrace lehce zhoupne pod její muší vahou. „Nechceme tě tu,“ špitne a přitulí se ke mně.

„Nikdo vás nenutí se ke mně tisknout," usměju se, aniž bych oči otevřel, protože pomalu začínám usínat. Obejmu ji a přivinu k sobě. Teprve teď jsem spokojený… 

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 29. kapitola: