Slunce v žilách - 32. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Hlavní hrdinka Diana se ztratila... Někdo ji unesl. Někdo, kdo na ni celou dobu číhal a toužil po něčem, co ona vlastní. Upíři jsou úskočná a trpělivá stvoření - alespoň ti, kteří se osudem vlečou za Chesterem a jsou rozhodnuti jít si za svým.

26.10.2012 (11:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 553×

32. kapitola

Chester

Hledáme ji celou noc, ale bezvýsledně. Zoufale pročesávám každý metr rozlehlých lesů, ale nic nenajdu. Já ani ostatní. Jako by se po ní slehla zem. Dickova schopnost vycítit ji značeně selhává. Nejspíš je už hodně daleko. Nechci ani pomyslet na to v jakém stavu... Když začne nebe blednout, máme toho všichni tak akorát.

„Leťte zpátky, já budu pokračovat..." Posílám je vyčerpaně domů.

„A jak ji ve dne chceš někde hledat?" snaží se mě Ball přesvědčit o nesmyslnosti tohohle rozhodnutí.

„Nevím. Budu se schovávat mezi stromy..."

„Chazzy..."

„Já ji musím najít, chápeš?!" vyjedu na něho zoufale, protože tohle může být otázka minut, pokud už... není pozdě. Rychle zatřesu hlavou, protože tyhle myšlenky si nesmím připouštět. „Promiň, mám psychicky dost..."

„Poleť s námi, možná je doma..." láká mě hloupě Zachary.

Vyčerpaně se dostaneme domů, zatímco Dick se stále snaží navázat s ní další a další pouto a získat z jejích myšlenek i něco jiného, než jen bolest. „Najdeme ji,“ dostává ze sebe zoufale. Posadí se na pohovku, zatímco já se držím za kořen nosu naprosto zoufalý.

„Co se děje?“ Otočí se Zack, když Dick začne usykávat bolest.

„Kurva, já snad hořím!" vydechne bezmocně a prohlíží se. Chvěje se po celém těle a na čele mu vyskakují krůpěje potu. Tře si bezvýsledně paže, zatímco já ho pozoruju jako blázna.

Zpozorním, když se náhle zarazí a tvář mu protne pochopení.

„Proboha, ne, to nejsou moje pocity… To Di!“

„Jdu ven!" zavrčí Mike a popadne samostříl.

„Jdu s tebou!" Trhnu sebou, i když mi to dělá čím dál větší potíž. Ta doba, kdy jsem bez ní, mě opět sráží na kolena a ten strach mi svírá hruď.

„Zbláznil ses?! Nemůžeš nikam jít!" zastoupí mi Cristoball cestu.

Zvednu hlavu k upírovi, který je ještě o něco vyšší než já. „Ale já tu nemůžu jen tak sedět!" zavrčím a chytím se za kořen nosu.

„No, tak někde lež v prachu. To jí vážně pomůžeš," poušklíbne se a já to vzdám.

Vím, že má pravdu. Nic bych tím nevyřešil.

„Chazzy, já ji najdu." Stiskne mi Mike rameno a zmizí venku.

*** *** ***

„Dicku, nepoddávej se tomu, prosím…“ šeptá Desire, zatímco Dick sedí na zemi, drásá si tvář. Vypadá, jako by nejraději vyběhl ze svého těla. Světlé oči má plné bolesti a zoufalství. Prožívá její agónii, i svou, protože mu na ní záleží, ale na rozdíl ode mne, on přesně ví, co ona cítí!

„Když ona tak trpí!“ procedí skrze pevně zaťaté zuby jakýmsi hrubým hlasem, který se mu vůbec nepodobá. Náš Romeo je teď spíš ztělesněním hrůzy a bolesti, než aby jako frajer lámal dívčí srdce.

Já chodím kolem dveří, a co chvíli bouchnu sevřenou pěstí do zdi. Nepomáhá to. Nepomáhá nic! Čas jako by se scvrkl v něco tíživého a pomalého. Vzduch v místnosti prchá zavřenými dveřmi a já se začínám dusit bez její přítomnosti. Strach mi zatemňuje myšlení. Kdyby Ball stále nestál přede dveřmi, dávno bych se vrhnul vstříc pronikavému slunci a bylo by mi to jedno. Jen, abych byl s ní…

„Je někde na sluníčku. Hoří! Myšlenky má u Chazze, ale celé tělo má v jednom ohni. Tak moc to bolí!“ Zachvěje se po celém těle a hlavou prudce bouchne do zdi, aby si ulevil.

Mám co dělat, abych si nezacpal uši jako malý kluk, který nechce slyšet nadávající rodiče. „Nemůže být konec! Sice teď trpí, ale... pořád ještě žije!" dostanu ze sebe skrz sevřenou čelist, zatímco jsem na pokraji nervového zhroucení. Moje Di! Moje maličká… A já nedělám nic jiného, než pochoduju po obývacím pokoji a doslova proklínám sám sebe. Přecházím jako šelma v kleci a pohledem střídavě střílím z Dicka svíjejícího se v bolestech ke dveřím. „Musí ji najít... Musí! Musí ji najít včas..." mumlám si pro sebe, ruce zaťaté v pěst, zatímco se v duchu přistihnu, že se modlím, aby to stihnul. Aby mi ji vrátil…

„Mikeu?!“ vykřikne Ball, když ho do zad prudce udeří dveře. Uskočí světlu a Mike s polomrtvým tělem v náručí zabouchne.

„Di!“ zasténá Dick s očima na mé Maličké.

Bez dechu se dívám na to spálené, zarudlé tělo s vyšisovanou pokožkou plnou puchýřů.

Sotva dýchá…

„Rychle, polož ji na gauč. Musím do ní dostat dostatek jedu..." Přiženu se k Mikeovi a nechám ho, aby ji položil na pohovku. Samotnému se mi tak moc klepou ruce, že bych toho v tu chvíli nebyl schopný. Přikleknu si k ní, sjedu ji zmučeným pohledem, ale rychle oči odvrátím. Nemůžu se něčím takovým rozptylovat ještě víc, přejedu si drápem po zápěstí, abych jí ho přiložil k ústům a dostal do ní alespoň pár kapek pro naše dítě, zatímco se jí potom co nejopatrněji zakousnu do jejího popáleného zápěstí.

Di vykřikne spolu s Dickem, který zvrátí hlavu a pevně zatne dlaně.

„Kurva, nemůžeš být něžnější?!“ štěkne po mně, zatímco se celý chvěje a snaží se alespoň pravidelně dýchat. „Použij na ni feromony nebo zešílíme oba!“ zařve na mě bezmocně.

„Ne!“ vyhrkne Ball a chytí mě za rameno. „Sejme nás všechny!“

„A toho by mohl někdo využít!“ blýskne Zack fialovýma očima. Stojí u pohovky a listuje v knize.

Slyším všechno tak hlasitě. I ty stránky, které přetáčí, vydávají zvuk tak hlasitý, že mi to rve uši, ve kterých slyším vlastní šumění krve.

Di úlevně vydechne a já začichám.

„Zkusil jsem svoje…“ zachraptí vysíleně Dick, opře se o pohovku a zadívá se po Desire, která zmučeně stojí u stěny a potichu šeptá:

„Ježíši Kriste… Pane Bože, nedej, aby moje sestra zemřela…“ Modlí se, tak jako nikdo z nás by nemohl, protože jsme spíše přívrženci pekla a temnoty, než světla, které nás zabíjí.

„Zvládneš ji takhle držet?“ povytáhne obočí Zack, aniž by zvedl hlavu od knihy Sluncem spálení a přeživší tvorové noci.

„Zvládnu to… Vím, kolik jí dát. Vnímám ji…“ Unaveně si složí hlavu do dlaní.

Dělám, že ho neslyším a dál se soustředím na jed, který jí dostávám do žil. Piju z ní dlouho, snažím se být nejněžnější, jak jen dovedu, jenže to je těžké, když má od paprsků kůži celou spálenou. Bolí ji tak každý dotek. Ta cesta sem v Mikeově náručí pro ni musela být utrpení.

„Dýchá sama… Měla by být z nejhoršího venku,“ řekne přemýšlivě Zack a obezřetně si ji prohlíží.

„Omdlela…“ vydechne uvolněně Dick. „Chtělo by to něčím namazat. Má … nejspíš celé tělo dost spálené,“ zachraptí. „Pomůžu se Zackovi podívat po nečem v knihovně…“

„Budu hlídat.“ Mike si nadhodí samostříl a zúženýma očima si prohlédne potemnělou místnosti, zatímco rukou svírá kliku od dveří. „Porozhlédnu se venku…“ A zmizí do zářivého světla, které se mi jen při pohledu zabodává až pod kůži.

„Postarám se o ni," vzdychnu, zatímco ji prsty jemně hladím po vlasech. „Přenesu ji dolů do sklepa, bude jí tam líp," řeknu a co nejopatrněji ji vezmu do náruče, zatímco mě pozorují.

Dickovi z tváře opadává ta nezředěná hrůza a oči nabírají unaveného výrazu, zatímco si drápy už jen sem tam přejede po kůži.

Cristoball těká očima po místnosti a když jeho pohled padne na Di v mém náručí, ztvrdnou mu rysy. „Dostaneme tu svini, která jí to udělala…“ odpřísáhne temně.

Zachary je nejklidnější a nejméně dává najevo své emoce. Působí to na mě známým nepříjemným dojmem, stahuje mi to hrdlo, protože z něj sálá jakási bezcitná zásadovost a já nevím, jak ji přijmout.

Desire se zuboženě opírá o zeď a vypadá jako moje Di… Jen uplakaná a vyděšená. Střelí ke mně šedýma známýma očima. „Zachraň mou sestřičku…“

Tak co...

Ještě máš chuť na pokračování tohoto románu?

Je možnost, že Di zemře a nebude to hezké. Chtěla bys pokračování?

A jak se Ti líbí, že to Dick skrze to pouto prožívá s ní?

Děkujeme za Tvou přízeň.

Chensie a Wish

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování