OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 41. kapitola

10.12.2012 (14:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 610×

41. kapitola

Angela

Se vzdychnutím zavřu knížku, kterou mi tu Zachary nechal předtím, než odletěl, a s námahou se zvednu. Teď už vím o přeměně člověka v upíra víc, než kdokoliv v tomhle baráku, jen nevím, jestli mi to k nečemu bude. Vážně jsem se překonala. Přečetla jsem všech sto stran. Kromě chvil, kdy jsem s Vinnie dolaďovala její svatební šaty, jsem tím trávila veškerý čas. Ale necítím se moc dobře. Je to už nějaká doba, co je pryč a já z toho začínám být čím dál nervóznější. Nahlas bych to nepřiznala, ale obava, že se už nevrátí, ve mně roste. Vím, že se nesmím stresovat, protože bych mohla začít krvácet, a rozhodně nechci jít za Cristobalem, ale moc mi to nejde. Navíc mám pocit, že se ze mě asi napil málo, protože mě zas podivně pálí žíly.

Když se ozve zaklepání, houknu : „Dále.“ A dívám se, jak dovnitř nacupitá Vinnie a za ní její velký tatínek, můj ex, Cristoball, který si přejíždí plochou celé dlaně po pětimilimetrovém ježku.

„Ahoj Ang,“ usměje se nevinně Vinnie a obejme mě.

Pošoupnu ji na postel vedle sebe a s povzdychem sleduju Balla, jak střílí po místnosti a hledá Zacka. „Ahoj Angelo… Zack?“

„Není tady,“ brouknu nejistě a očima střelím k oknu, jehož závěsy jsou roztažené a já tak vidím přímo ven – panoráma lesů a měsíce mě nijak nepřitahuje, ale kdyby se v něm objevil ještě létající muž, můj upír, byla bych nadšená.

„Rád bych viděl ty šaty, které jste vybraly.“

Nakonec jsme dohodli, že pro ně zaletí Dick, aby je snoubenec nevidě – Vinnie až šíleně věří pověrám a Ball šílí, že mu ji na svatbu přivedu oblečenou jako dvoudolarovou šlapku. Mrknu na Vinnie, která se netváří zrovna nadšeně a pak sjedu pohledem zpátky na Cristoballa. „Proč myslíš, že jsme až do teď všechny úpravy dělaly bez tebe? Proto, abychom ti je pak těsně před svatbou ukázaly?" poušklíbnu a znovu se posadím, protože se mi začíná motat hlava.

„Angelo,“ hlesne tichým varovným hlasem Ball. „Doufám, že jsi mé milované holčičce… Snoubence. Snoubence poradila jenom vhodný šaty!“ Doprovází to svým vražedným borůvkovým pohledem, který na mě temně upírá a jazykem si přejíždí přes špičáky, až mi po zádech mírně přechází chlad.

„Můžeš bejt v klidu. Vinnie nevypadá ani jako šlapka... ani jako panenka z porcelánu," neodpoustím si malé rýpnutí, protože mi je jasný, co by na ni nejradši natáhnul on. „Proč se nezeptáš, jak se líbí jí?" Kývnu na jeho drahou polovičku a rukou si začnu přejíždět po zápěstí, jako by mi to snad mohlo pomoct zahnat ten protivný pocit.

Ball se ke mně jedním rychlým pohybem nahne a chytí mě prudce za vlasy, zatímco mi do ucha zašeptá: „Dávej si bacha, ty víš, že ona je schopná podřídit se tvým pitomým přáním!" vrčí tak, abych to slyšela jen já. Poté se na ni láskyplně usměje. „Lásko, nesmíš se nechat ovlivnovat. Musí to bejt tvůj styl a ne Angelin. Jsi krásná a víš, co ti sluší a jakou máš duši. Chci, abys byla naprosto spokojená a šťastná." Usmívá se jako měsíček na hnoji a hladí ji po vlasech.

„Ale mně se ty šaty vážně líbí," pípne Vinnie, zatímco mně je čím dál hůř.

Potřebuju zůstat ještě nějakou dobu v klidu a ty jeho blbý řeči mi zrovna v tuhle chvíli nepomáhají! „Prosím tě, jestli je to všechno, tak už běž. Já si potřebuju lehnout," řeknu unaveně, aniž bych se s ním pokusila pohádat.

„Neměl tu Zack už bejt?“ Zpytavě si mě prohlíží, jak si přejíždím dlaněmi po kůži.

„Co já vím. Nestarej se." Trhnu rameny, ale potom si schovám obličej do dlaní, protože to na mě začíná doléhat i po týhle stránce. Stačila jedna pitomá věta a už se mi do očí tlačí slzy. A co hůř, cítím, že moje prokousnutý místa už dlouho krev neudrží, do háje!

„Čau, proč brečí?" ozve se známý tichý hlas, až se po něm podívám. Zack položí na postel šaty, které pro mě vybral. A tašku, která je nejspíš narvaná botami a make-upem.

Překvapeně zvednu hlavu k známému hlasu a chvíli mám pocit, jestli nemám vidiny. Pocítím hroznou úlevu a radost z toho, že ho vidím, ale zároveň vztek, že mě tady nechal a klidně si někam odletěl, bez toho, abych mu stála aspoň za to říct, kam letí! Z posledních sil se zvednu a naštvaně do něho strčím. „Protože mi je zle! Kde jsi do háje byl?!" vyjedu na něho zoufale, protože ten jeho klid mě rozčiluje ještě víc, a chytím za krk, ze kterého už mi teď teče krev. Já tady trpím a jemu je to jedno!

„Také tě rád vidím, Angelo,“ řekne chladně a fialové oči mu potemní, stejně jako tvář. „Pokud vím, říka jsem ti, že už něco mám. V případě, že by to nebylo tak důležité, bych tě tomu nevystavoval. Počítal jsem s tím, že to pochopíš, ale pokud ne… Mám zas odejít?“ Ani se nenamáhá ke mně dojít a pomoct mi, když jsem celá rozklepaná a od krve!

Ball s Vinnie se chytře vytratili a nechali nám tak volné působiště.

Nevěřícně se na něho dívám, zatímco mi po tvářích tečou slzy. „To snad nemyslíš vážně?! Mně je zle a ty..." nedopovím, protože se mi zatmí před očima. „Tobě je to prostě jedno!" vyštěknu na něho, protože už nemůžu. Je mi hrozně zle. Cítím, jak mi krev prosakuje oblečením, a začíná mě obklopovat známá slabost.

Chytí mě do náruče a s citem se mi zakousne do krku, dostává do mě svůj jed a já cítím, že se uvolňuju a dělá se mi líp. Když už je mi lépe, odtáhne se. „Takovéhle scény na mě nezkoušej. Jsem upír a pokud ti mám dávat svůj jed, musím být plný emocí, které podpoří tvé životní funkce. Když se mnou však jednáš jako se svou hračkou a vystavuješ mě nepřiměřenému chování, jsem pln vzteku.“

Upřu na něho ubrečený oči. On to prostě nechápe! Nedochází mu, že z toho pitomýho strachu a nejistoty, ve který mě tu nechal, jsem na tom takhle! Neodpovím. Otočím se k němu zády a zalezu si do postele, abych se schovala do peřin.

„Angelo, kdybych nemusel, neodešel bych od tebe. Samozřejmě si uvědomuji, čemu jsem tě vystavil a mrzí mě to, ale slíbil jsem ti, že se vrátím a to jsem také udělal. Musíš pochopit, že občas prostě musím odejít, abych ... ti neublížil. A pokud ti mám dávat svůj jed, měla bys se mnou také tak jednat. Mluvím s tebou s úctou a těšil jsem se na tebe. Musíš se ke mně chovat stejně, a pokud to tak necítíš, pak bude lepší, když odejdu, protože za takových podmínek ti prostě nemohu dávat jed, bezbolestně z tebe pít a pomáhat ti. Musíš si uvědomit, kdo jsem a co se mnou ten tvůj výstup udělal." Jemně zavrčí a jeho fialové oči se téměř blýskají, jak v sobě zadržuje emoce a zůstává klidný.

„Bála jsem se, že už se nevrátíš…" hlesnu a otřu si oči. Začínám si uvědomovat, že ta moje reakce byla přehnaná a on to pochopil jinak, než jsem to myslela. Hysterka jsem nikdy nebyla, ale od tý doby, co jsem byla s Cristoballem, jsem pořád jak na zhroucení. Myslela jsem, že už je to za mnou, ale jakmile nastane vypjatá situace, nezvládám ji. „Promiň," zahuhlám a posadím se. „Nemyslela jsem to tak…“

„Skutečně jsem nechtěl odejít. Nejraději bych byl stále v tvé blízkosti, ovšem někdy to okolnosti žádají – musíš to pochopit. Jiná možnost není.“ Pohladí mě po tváři a hebce mi setře slzy.

„To takhle budeš pořád lítat pryč?" zajímám se napjatě.

„Občas budu muset…" vydechne bezmocně a tvář mu nabere lítostivého výrazu. „Ale neměj obavu, bude to kratší. Odkládal jsem to moc dlouho, proto to tak trvalo… Teď možná budu mizet sice trochu častěji, ale pouze tak na den nebo půl dne.“

„Ale proč?“ řeknu trochu víc naléhavě, protože si přece nemůže myslet, že by to takhle mezi námi mělo fungovat, pokud bychom měli být spolu.

„Je to spojené s mýma fialovýma očima… Moje malé tajemství,“ řekne s úsměvem, do kterého se očividně nutí. „Nestal jsem se upírem ze svobodné vůle, byl jsem jako člověk upíry používán v jednom experimentu. Neprožil jsem si hezké chvíle, ale jejich chybou jsem se stal tím, čím jsem, a proto mám tyto schopnosti. A každé schopnosti sebou nesou zodpovědnost. Občas prostě musím vybít tu agresivitu, která ve mně je. Neubližuji lidem, bojuji proti upírům a udržuju se tak ve stavu, kdy mě moje schopnosti nepohlcují a neobrací se proti mně. Kdybych to neudělal, nepoužíval je, tak…" odkašle si, a mně dochází, že by to mohlo být hodně zlé, kdyby nebyl tak zodpovědný a zásadový. Všechna ta chemie, která v něm koluje, se zvyšuje a on se jí nejspíš musí zbavovat po svém.

Polknu. Něco takovýho jsem nečekala. „Chceš mi říct, že ty tvoje oči souvisí s nějakými fialovými krystalky?" zajímám se, protože o něm takovém mluvila Mia, když jsme zabrousily na sexuální praktiky. Údajně to kdysi zkoušela s Chazem. A Zackovy oči jsou fialové... umí znehybňovat, tak mě napadlo, jestli to nějak nesouvisí. Na mou otázku reaguje přikývnutím. „Ale proč jsi mi to neřekl předtím?"

„Nerad o tom mluvím. Jak jsem řekl, nebyla to zrovna šťastná doba, být pokusným týraným zvířetem násilníckých upírů."

Pohladím ho po tváři. Asi bych se teď měla začít bát, protože doopravdy žiju s upírem, který má taky svoje slabosti, který neovládá, ale... nevím proč, ale nebojím se. „Bylo mi smutno," udělám na něj nevinný kukuč, abych tu napjatou atmosféru trochu zlehčila.

„Mně také,“ usměje se a přitáhne si mě do své ledové náruče. Obrátí ke mně tvář a otírá se o mě nosem, jako by si voněl ke kytce.

Oklepu se zimou, když se mi jeho chlad dostane pod oblečení, ale nevadí mi to. Zjišťuju, že to začínám mít snad i ráda. Znamená to totiž, že je tady. „Přečetla jsem tu knížku," zašeptám s nadějí a obejmu ho kolem krku; zadívám se mu do těch fialkových očí. „Celou," vyhrknu napjatě.

„Celou?“ vydechne vláčně a jazykem mi přejede přes spodní ret. Moc dobře ví, co to znamená – slíbil mi, že pokud si to přečtu, konečně mi půjčí svoje tělo!

A to mě hrozně rozechvívá. „Úplně celou.“ Skousnu si spodní ret a přikývnu s úsměvem. „Pro mě hotová očista," zasměju se a to dráždění špičkou jazyka mu oplatím. Když se ke mně chceš ale přitisknout, vyklouznu mu. Teď, když vím, že hodlá splnit svůj slib a že mě chce, chci ho trochu napínat, i když to nemám ve zvyku. Zatím trápil on mě, teď si můžu zkusit, jaký to bude, když to bude obráceně. Vím, že to asi moc dlouho nevydržím, ale aspoň to zkusím. „Nechci to teď. Jsem celá od krve a navíc..." políbím ho na nos, „když nezabilo čekání mě, tak ani tebe," usměju se na něho poťouchle.

„Jsem velmi trpělivý.“ Přitiskne mě k sobě a dlouze políbí – a zas pustí, zatímco mě šibalsky pozoruje a v očích se mu pobaveně blýská. 

No, jen počkej, ty pane dokonalý. Pomyslím si v duchu a rozhlídnu se kolem, jako bych až teď vzala na vědomí všechny ty věci, co přinesl. „Tys mi zase něco nakradl?" usměju se na něj a zvednu se, abych si je mohla prohlídnout. „Můžu si přát lepšího upíra?" Zamrkám na něj koketně a obdařím ho děkovným polibkem, na kterém si dám hodně záležet.

Jiskřivě se usměje a pozoruje mě, jak s nadšením rozbaluji věci a kochám se pohledem na lodičky. Vypadá to, že se trefil do mého vkusu.

Tváře mi hoří radostí.

„Odčinil jsem tím trochu svou absenci?“

„Hm…“ Zúžím oči a udělám zamyšlenou. „Asi tě vezmu na milost." Pověsím se mu znovu kolem krku. „Kdo by řekl, že na tomhle mají upíři čuch," zasměju se. „Chtěla bych si ty šaty zkusit, ale potřebovala bych ze sebe smýt tu krev. Nechceš mi v tom pomoct?" zatvářím se jako neviňátko.

Zářivě se usměje, až se mu v ústech blýsknou výhružné špičáky, a vezme mě do náruče – sám mě přenese do koupelny jako gentleman a pomalými hladovými doteky mě začne svlékat. Je to spíše napůl masáž, takže zakláním hlavu a užívám si to, když se mi snaží vrátit chvíle, kdy tu nebyl a já lačnila po jeho jedu. Je to zvláštní, protože zatímco já mám na sobě čím dál míň oblečení, on zůstává oblečený. Je to pro mě těžký, protože se pod jeho doteky celá třesu a není to chladem, ale... ani sama nevím, proč to chci oddalovat. „Nic od toho neočekávej. Jsem ještě moc nevinná," zazubím se na něho, když se k němu nahá přitisknu do náruče.

Dráždivě mě kousne do rtu a zatlačí do sprchového koutu, kde mě s přímým pohledem do mých očí nutí, abych zůstala na místě, zatímco si sám svléká oblečení. Po chvíli na dlažbě leží i jeho spodní prádlo a já se kochám pohledem na to pěkné mužné tělo. Není tak štíhlý, jako Cristoball, má svalnatější tělo a tím, že není tak vysoký, se mi dokonce líbí i víc, protože je takový mužnější, než Ball, který je samá noha, samá ruka a připomíná spíš dlouhýho komára. Jak měsíc prochází oknem a dopadá na jeho kůži, celé jeho tělo se leskne skoro až kovovými odlesky. Dvěma kroky ke mně přistoupí a s nečitelnou tváří vezme sprchový gel. Trochu si ho vymáčkne do dlaně a promne ho mezi prsty.

Mírně se zajíknu, když položí své chladné ruce na mě a pomalu a vláčně mě začne hladit bez toho, aby vynechal místečko. Cítím, jak pod ním celá vláčním a uvolňuju se, když mě tak hebce laská prsty úplně všude. Oči mi sjedou k jeho klínu, kde se kochám pohledem na to, jak moc je ze mě vzrušenej! Rozmařile se usměju, když ke mně blýskne fialovýma očima a vyčkávavým úsměvem. Když pustí teplou vodu a začne mi oplachovat tělo, div se nezajíknu – ta kombinace teplé vody a chladných doteků je vzrušující! Po chvíli do hry zapojí i jazyk a to už se mi začnou podlamovat kolena. Sleduju, jak do úst bere jednu bradavku po druhé a saje je, olizuje a cumlá, zatímco já jsem vláčnější a říčnější. Zvrátím hlavu a vzdychnu, zatímco rukama mu ne zrovna moc něžně zajíždím do vlasů a nehty mu při každé příležitosti zatínám do ramen. Snažím se tak ventilovat svoje vzrušení ve snaze zůstat při smyslech. Když si všimnu, že je na tom stejně jako já, zavřu oči, jinak bych udělala něco, co nechci. Jenže se mnou mává dokonale. Jenom z těch doteků rtů a jazyku mám pocit, že se mi podlomí kolena. Když už to nemůžu vydržet, uteču mu. Klečí přede mnou, takže jdu taky na kolena a nenasytně ho políbím. Ruce mu omotám kolem krku, abych mu s nimi nesjela do klína, protože mě ta tvrdost a hebkost na dotek láká. Tlačí mě do břicha a zatemňuje mi myšlení.

Postaví se i se mnou v náručí a přitiskne mě ke zdi sprchového koutu, a zatímco na nás padá teplá voda, nenasytně a hladově mě líbá, že sotva popadám dech. Rozmazluje mě a já v tu chvíli jsem schopná myslet akorát na to, jak moc ho chci mít v sobě, a že hra, kterou jsem si na něj vymyslela, vážně vzala za svý. Prsty mu přejede po hrudi až do klína, kde ho pevně obemknu a stisknu. „Udělej mi to…“ zasténám mu do rtů, zatímco mu přejíždím po celé délce mužství.

„Jak si přeješ,“ zachraptí mi do úst, mírně si mě nadhodí a zatímco do mě vjíždí dlouhým hravým tahem, líbá mě hříšně na rty. Tlumeně zasténá, když je ve mně a já si skousnu ret, jak je to intenzivní pocit – po takové dlouhé době!

Uvězním ho mezi svými koleny, a když mu zrovna neoplácím téměř až bolestivý polibky, užívám si každý pohyb tak moc, že mě musí být slyšet dole v obýváku. Buď jsem bez sexu už moc dlouhou dobu, nebo je to s ním jiný než ostatními. Nehloubám nad tím. Přimknu se k němu, co nejvíc můžu, abych po pár jeho dalších přírazech vykřikla a ve vlně orgasmu ho hrubě kousla do rtu. Ještě stále v těle vnímám ty dozvuky a jeho tvrdost, která mě celou naplňuje. Tře se o mě tím svým tělem tak důvěrně, že začínám mít pokožku celou rozbolavělou od slasti.

„Ang,“ špitne chraplavě mé jméno, zatímco semkne rty i víčka a celý se rozechvěje, jako by se snažil nevybuchnout a se vší zásaditostí se snažil, aby zůstal klidný a rozvážný. Dlouze si oddechne, zatímco já cítím, že ze mě pomalu a opatrně vyklouzl. Něžně se na mě usměje a políbí mě na rty, nosem mi přejede po tváři a jemně zamručí: „Tohle bylo vskutku dokonalé…“

„Doufám, že od další dokonalosti nás nedělí stejně dlouhej celibát," usměju se na něho a trochu se mu otřu o klín, abych se pak začala shánět po ručníku.

„Jsem si naprosto jistý, že ne,“ zazubí se a rychle se oplachuje, zatímco já se utírám.

Hodím mu čistý ručník a pozoruju, jak si stírá kapky vody z těla a suší si krátké černé vlasy, které má teď jako školáček.

Omotá si ručník kolem pasu a vášnivě mě políbí. „Tohle…“ vydechne a těká očima po mé tváři, „byl můj první upíří sex.“ Nejistě se usměje.

Zarazím se. Takže můj upíř samec byl vlastně upíří panic a sexoval jenom jako člověk. Sjedu ho významným pohledem; škoda, že se tak moc šetří, protože je prvotřídní kousek. „Vážně?" Zvednu překvapeně obočí. „A jak dlouho už jsi upírem?" zajímám se s úsměvem.

„Jsi velice zvědavá,“ pokárá mě s úsměvem a za ruku mě odvádí na chodbu. „Rád bych byl také zvědavý a probádal tajná místa na tvém těle.“

„No počkej, kdybych věděla, že jsi takový neviňátko, tak..." Kousnu ho se zazubením do nadloktí ruky. „Nějakej moc přítulnej, ne?" bavím se, když mě k sobě přitiskne.

„Ty jsi udivená? Poprvé jsem okusil sex jako upír. Jen tak mě z postele nedostaneš!“ Blýskne výhružně špičáky, až se rozesměju a strká mě na půdu, kde máme naši ložnici.

„Kdybys nedělal takový drahoty, mohl sis užívat už dávno," popíchnu ho, za což mě chytí v pase a hodí do postele, až vyjeknu, protože nic takovýho nečekám. „Do háje, nesnáším výšky... to jsem ti neřekla?" vydýchávám se a snažím se zklidnit bušící srdce.

Skočí po mně jako šelma, poklekne na všechny čtyři a mlsně mě pozoruje. „Jsem teď hrozně lačný, měl bych uspokojit tu touhu, abych neohrozil naše podivné společenství,“ hlesne a lila oči mu téměř září, když vystrčí špičku jazyka a přejede mi s ní po bradavce.

Když mi z úst unikne zasténání, zabere se do toho natolik, že olizuje celé mé tělo velice hravě a nápaditě, až se pod ním protahuju jako kočka a nechávám ho, aby mi na těle dělal rudé značky. Vlastně mi to nevadí. Dokonce se mi to líbí. Když mi hlavou sjede do klína, zasténám a roztáhnu nohy co nejvíc, abych si to náležitě užila. Vždycky jsem dávala, než abych dostávala, pokaždý jsem plnila přání ostatních, než aby se někdo zajímal o to, co bych chtěla já, takže si to teď, když se situace obrátila, hodlám užít do posledního vzdechu.

Je nenasytný a teprve, když se zhroutím po třetím orgasmu, se do mě znovu pohrouží, až táhle zasténám a přivírám oči, zatímco mu vycházím vstříc.

Zas cítím tu nádhernou plnost a chvílemi i tíhu jeho těla. Vzrušeně ho nehty hladím po ledové kůže, aby měl na tyhle chvíle taky nějakou památku, a pokaždý, když se ke mně přiblíží ústy, tak ho do nich kousnu. „Zacku!" dostanu ze sebe, když mě dohání k dalšímu vrcholu. V momentě, kdy mým tělem projede křeč, po který jsem prahla od tý chvíle, co s ním spím v jedný posteli, obejmu ho nohama kolem pasu a nehty mu zaryju do zad, protože se v tu chvíli už nekontroluju. Ani nevnímám, jak to prožívá on. Když otevřu oči, už je uvolněný a poklidně mě sleduje.

„Copak? Snad není čas odpočinku… Jako bys nevěděla, že upír nemá nikdy dost.“ Uculí se na mě, ale i navzdory těm kecům, mě přitáhne do náruče a nechává mě oddechovat.

„Do háje, vypadla jsem z tréninku..." Nechám se od něj opečovávat. Je to pro mě něco novýho. Všechno s ním je... jako postavený na hlavu. Nic na co bych byla zvyklá. Když se po chvíli chci zvednout a oblíknout se, stáhne mě zpátky.

„Kam jdeš?"

„No já..." zarazím se, protože on vypadá, že ho to vážně pořád ještě baví! To jen já vypadám jako blázen.

„Domníval jsem se, že ti spojení dvou těl převelice chybí…“ Nechá to vyznít do prázdná a přitiskne se ke mně. „Pokud nechceš souložit, můžeme se jen dotýkat a povídat si, co myslíš?“

„Ale jo, chybí. Spíš... jsem zmatená z tohohle..." poukážu na tu dohru, kterou tady praktikuje. Ani Cristoball tohle moc nepraktikoval. A pokud něco zkusil, tak to bylo v době, kdy mi lezl na nervy a nemohla jsem ho ani vidět. „Promiň, jen jsem zvyklá na trochu jinej průběh, když se s někým vyspím," snažím se to skrýt za škleb.

„Z tohoto?“ hlesne vyjukaně.

„Jo... držení v náruči… prostě zájem po tom, cos dosáhl svýho. Jestli víš, jak to myslím," ošiju se, protože si přijdu blbě. Zas jak malá holka.

Vlídně se pousměje. „Nemusíme to dělat, pokud si to nepřeješ. Ale takhle to mezi lidmi, kterým na sobě záleží, chodí. Po aktu jsou spolu, hladí se, povídají si. Je to důmyslné završení intimního prožitku, kdy v sobě umocňují pocity souznění.“

„Ne, to ne. Já jen... nenapadlo mě, že by tě to mohlo bavit. Mně se to líbí," přiznám trochu neochotně a políbím ho, abych zakryla fakt, jak mě tyhle věci dokážou rozhodit.

„Mně se s tebou líbí spousta věcí. A v případě, že máme mít normální vztah, k tomu tyto věci patří. Jako upír si na to zvláštně nepotrpím, ale pro lidskou část, kterou v sobě přechovávám, je to velice příjemné. Rád se tě dotýkám.“

„Jen je to nezvyk..." vzdychnu. „V tomhle moc zběhlá nejsem," usměju se nejistě a přitisknu se k němu, aby mě mohl studit na nahým těle.

„Já v tom rovněž nemám praxi, ale pokud se to líbí nám oběma…“ hlesne podmanivě a hladí mě natolik něžně, že se pomau uvolňuju a usínám mu v náručí.

Když už mám skoro zavřená víčka, ozve se lehké klepání a okamžitě se ve dveřích objeví Cristoball s tím svým borůvkovým rentgenovým pohledem.

„Zvykej si,“ zavrčí směrem k Zacharymu, který na něj chmurně pohlíží. „Tady nikdo neklepe a já zaklepal! Hele, sbal se, Chazzy vzkazuje, že přes sluneční noc jsme v upířím doupěti. Já, ty, Chester a Diana. Jsme pozvaný na večírek. Dick s Mikeem a Miou hlídaj barák, tak se neboj, Angelo,“ to už mluví ke mně, zatímco se šklebem pozoruje, jak se k sobě v posteli tiskneme. „Tak hni sebou, Zachary, potřebujeme tě. Zjistil jsem, že nějaký magoři nám tu chtěj zatopit za to, že jich Chazzy pár povraždil. Takže to vyřídíme dneska, ať se nám sem neserou.“ Povytáhne si rukávy tmavě modré mikiny a vycení náruživě špičáky, až se za mnou Zack napne a přemýšlivě přikývne. 

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 41. kapitola: